Zlaté doby pokroku končí

  Když ministr Brabec vypočítává, co musíme udělat, jak musíme přejít na elektřinu, ale zároveň zrušit elektrárny, jak musíme zateplit domy, což znamená už žádný dům nepostavit, co nás tedy čeká?

Pokud nás nezachrání nějaké Žluté vesty, tak nás čeká zdražení téměř všeho ve jménu postupného nástupu do jeskyň. Zatím se neustále rozdává, ovšem do kapes spekulantů. Příspěvky na bydlení končí v kapsách spekulujících majitelů bytů pomocí obrovského nájemného, příspěvky na dopravu studentů a důchodců končí v kapsách dopravců, kteří samozřejmě okamžitě dopravu zdraží. Předhánění v rozdávání završil pan Fiala (předseda ODS), který navrhl příspěvky mladým, aby mohli cestovat a poznávat svět. To už je vidět křečovitost, zvláště u pravicového politika. Jakoby v předsmrtné křeči se politici předhání, co ještě rozdat a zvítězit tím ve volbách za každou cenu, než přijde Armageddon. Jezdci apokalypsy jsou připraveni v čele s Gretou Thunberg, jakousi novodobou Janou z Arcu, zelené prapory islámu a ekologů vlají ve větru hurikánů. Ne nadarmo bylo nejlépe před pádem, před pádem Říma, před pádem Galie, před pádem Kijeva než na jeho hradby zabušili Tataři. Šlechta se měla nejlépe před Francouzskou revolucí, která ji potom zlikvidovala na gilotině. Takže ještě zbývá něco rozdat a utratit, třeba strategické rezervy kovů. Potom už nic nebude, jen temná jeskyně osvětlená záblesky ohně spalujícího obnovitelný zdroj.

Všechny revoluce měly dva cykly a dva směry. Umírněný, který obvykle revoluci začal, ve Francii to byli poslanci prvního Národního shromáždění, kteří vytvořili ústavu, ve které ještě figuroval král, a šlechta se stala občany, v Rusku to byla prozatímní vláda, která odstranila cara kvůli obavám, že nahrává ve válce Německu. Potom přišel radikální směr, který začal snímat hlavy, jakobíni ve Francii a bolševici v Rusku. Je tedy otázkou, jak proběhne revoluce pod zelenou vlajkou? Předrevoluční situaci tu už máme. Rozdávání, rozhazování, absence budoucnosti, užívání na úkor rodiny, materiální hédonismus na úkor přírodních zdrojů. Příroda se ničí, ničí se lidský rod, lidé jsou stále nemocnější a línější, generace mladých zná sice dobře digitální techniku, ale manuálně pracovat nechce a nebude, založení rodin odkládají a rodinu minimalizují. Národní družstva ve sportu se hemží všemi barvami kůže, z domácího etnika už tam nikdo není. Je jasné, že tento úpadek je větší tam, kde dříve začal, tedy v západní Evropě. Je to především úpadek myšlení, které se odpoutalo od přesahujících principů. Tam také vznikají ideologie multikulturalismu, genderismu, homosexualismu, humanrightismu, politické korektnosti apod., které jsou nám vnucovány evropskou agendou a velkými penězi. To je viditelně předrevoluční situace, je jasné, že toto prostě špatně skončí, pokud nepřijde revoluce. Ale kdo udělá revoluci? Umírnění, nebo radikální? Budeme to postupně řešit, nebo půjdeme do jeskyň s vlajkou lidských práv, genderově vyvážení a multikulturně se chovající a budeme jíst sojové maso podle jídelníčku radikálních, kteří neví, o čem mluví, nemají představy o budoucnosti, jenom boří, ale to, co by chtěli postavit, nedovedou řádně vysvětlit a odbývají osočováním oponentů. To co řeknou je jen intelektuálská iluze radikální adolescentní mládeže s levně získanými diplomy z nivelizovaných univerzit, ať už se to jedná ohledně úpadkových adolescentních ideologií nebo samotného pravdivého jádra ekologických problémů.

Evropa znečišťuje světovou biosféru jen z 10-ti procenty. Proč tedy ta zoufalá aktivita, která nás nepochybně ničí a vytváří podhoubí pouze pro zelenou totalitu? Totalita vždy vzniká z nedostatku racionality, ze zoufalého prosazování ideologie, která popírá lidskou přirozenost a mnohdy i přírodní zákonitosti. Přesto se domnívám, že nebezpečí existuje, ale jako vždy je větším nebezpečím zoufalá ideologie než sám problém, který by se měl řešit. Určitě byli nebezpečnější bolševici než původní carský režim, i když zcela rozumně bylo potřeba jej také změnit. Co tedy měnit dnes?

Jako vždy v historii se musí měnit obojí. Musí se změnit stav, který revoluci vyvolává, stav nepřirozeného života, a zároveň se musí odsoudit radikální nesmyslné ideologie. Musí se odmítnout nepřirozený život, zbytečně materiálně zatížený, vyčerpávající neúměrně zdroje planety, vyvolat postupný přechod k čisté energii, třeba jaderné, ale i jiných obnovitelných zdrojů, zřejmě též lepší využití krajiny a energie prostředí. Nejlépe nějaký sofistikovaný částečný návrat k vesnickému životu, který dokáže lépe energii prostředí využít. Odstranit zbytečnou dopravu zboží na půl světa, třeba z Číny apod., využití domácích zdrojů průmyslu i zemědělství, zvýšit úrodnost zavlažováním nikoliv chemií. Samozřejmě, že to bude nákladné, ale nelze se zříci tržní ekonomiky, která se zatím vždy projevila jako nejpružnější a nejpřizpůsobivější změnám. Lidé by se měli vrátit k práci v rámci venkovského života, ovšem doplněného sofistikovanými mechanismy a drobným průmyslem, vrátit se k vícegeneračním rodinám a tradicím. To vše je nejlepší prostředí k provedení změn, protože jen přirozené principy jsou schopny se se změnami vyrovnat.

První ovšem je odmítnutí nesmyslných opatření využívajících ekologii ke zbohatnutí bohatých a k ovládnutí svobodných občanů totalitou, tedy těch opatření, která nám EU vnucuje a která byla vždy jen iluzorní (viz řepkový olej jako palivo v motorech nebo sluneční panely). Potom se musíme zbavit anarchistických ideologií, znečišťujících ideové prostředí plevelnými bludy univerzalismu, genderismu, multikulturalismu a politické korektnosti, které rozkládají rodinu a odvádí lidi od lásky ke svému rodišti a národu, a tím nás zbavují nástrojů nezištné angažovanosti k rodné zemi a lidem v ní žijícím. Osamocený univerzální jednotlivec vychovaný plevelnými bludy je poslední svého druhu před vymřením svojí lhostejností a hédonismem. Takového nepotřebuje země, která se chce zachovat. Takový člověk skutečnou ekologii dělat nebude, přestože o ní radikálně mluví, samotná fanatická ideologie totiž nestačí, vede k násilnostem a nesmyslům. Potřebuje odhodlané, pracovité lidi mající lásku ke svému prostředí a ke svému rodu. Takové věci se musí dělat se sounáležitostí s rodnými kolektivy a rodnou zemí.

Musíme se ovšem smířit s tím, že končí idea pokroku, tedy navyšování spotřeby energie a užitné hmoty, nikoliv pokroku ve vědě a sofistikovaných energeticky nenáročných výrobcích, v digitální technice apod. Začíná idea zachování lidstva a přírody, ke které musíme být přednostně vychováváni. To vše je ona historická umírněná ekologická revoluce zabraňující především a na prvním místě jakobínům a bolševikům, aby se zmocnili praporu revoluce.

Vlastimil Podracký

 

Napsat komentář