/Aneb malé ohlédnutí za posledními volbami/
Je pátý den po volbách a já se pořád ještě ujišťuji, že to nebyl zlý sen, že se mi to nezdálo. Po nádherném zářiovém letním počasí je už více jak týden neskutečně ohavno, a to jen zvyšuje mou depku. Ačkoliv jsem si neustále opakoval, že po 26 letech politického angažmá mě už nic nemůže překvapit a výsledek voleb se dal snadno předjímat, přece jen jsem si říkal, že teď už přece musí svéprávný volič životaschopného národa prohlédnout, a jít hlasovat PROTI svému ZÁNIKU. Že tu lidé nebudou chtít migrantskou invazi a reálnou hrozbu zatažení do apokalypsy III.WW. Že lidé odmítnou zavádění prvků NWO v podobě EET, TTIP, CETA, inkluzi ve školství, apod., že se postaví proti zákonům, které by si nedovolili zavádět ani komunisté za minulého režimu (ne)blahé paměti – zákony o novely zákonů o pol. stranách, o volbách, o shromažďování, o prolamování nedotknutelnosti obydlí, o držení zbraní, o kontrole nad internetem, atd. atd. Prostě všechny kroky, které zde v ČR zavádějí ryzí fašismus, resp. sociálfašismus, protože všechny směřují k omezování či rušení základních občanských svobod – svobodu shromažďovací, svobodu projevu, právo na vlastní obranu, rovnou soutěž politických stran, domovní svobodu… Těch prvků NWO je mnoho, a ti kdo je prosazují, mluví jasnou řečí. Ale hluší neslyší. Zato mnoho z voličů zřejmě slyšelo na smršť populistických slibů, kterými vládní strany zavalily 14 dní před volbami veřejnost. Taková tsunami vládního populismu, jaká se prostřednictvím dávno zaprodaných medií vzedmula 2 týdny před hlasováním, taková tu ještě nebyla.
Pozdě a marno opakovat starou a ověřenou zkušenost, že kdo vymění svou svobodu za pohodlí a konzum, či svěří rozhodování o svém osudu jiným, nebude mít nakonec NIC – ani tu svobodu, ani ten luxus, jistotu a pohodlí. Zbude mu jen „jistota“ nesvéprávného a zchudlého otroka, že bude věčně pracovat na své pány a vládce. Teda, dokud jim bude přinášet užitek, jinak bude vyměněn…
Protože teď už nejde o souboj, která parta si urve větší díl kořisti ze společného majetku, či kdo bude více sát z penězovodů, napojených na rozpočet daňových soustrastníků. Tady už jde o BYTÍ ČI NEBYTÍ národa jako takového, jestli nebude jako celek zprivatizován, zotročen či rozpuštěn v cizím moři nepřátelského živlu. Takže teď už je to jisté, budou tu imigranti, ve všech krajích, a ne zrovna málo. Se všemi průvodními jevy. Kvóty se buďto naplní a znovu navýší, anebo se obejdou pomocí takzvaných eurodotací a soukromého sektoru. Už i komunistům to dochází…! Všechno to výše uvedené NWO svinstvo přijde taktéž, o to se už Babiš postará, stejně jako se všem motoristům postaral o povinné navýšení procenta přimíchávaných biosraček do paliva, poškozující motory. Před několika lety v posledním týdnu těsně před parlamentními volbami. Dotace… dotace… dotace… To se to potom podniká! Babiš není žádný hodný strýček, trestající vlastizrádného Sobotku a zachraňující náš národ, jak si to někteří prosťáčci představovali, když mu házeli svůj hlas v domnění, že tím potrestají ČSSD. Je to oligarcha globalistického ražení. Pokud bude řídit stát jako firmu, bude chtít minimalizovat (své) náklady a maximalizovat zisk. Takže udělá co? To co každý podnikatel, pokud má přežít bez cizí pomoci. Část svých zaměstnanců propustí, a část sedře z kůže či uštve. A pokud se budou stavět na zadní, tak je nahradí levnějšími ze zahraničí. To byl opravdu Babišův majstrštyk, když přesvědčil část voličů, že je vlastně v opozici proti Sobotkovi, i když s ním jede na stejné lodi. A že bude hájit zájmy obyčejných lidí… 😯 🙄 😈
Těm nemnoha voličům, kteří se obtěžovali do volební místnosti a dali svůj hlas některé z národně orientovaných stran, patří dík. Ještě větší dík pak patří těm 1.225 spoluobčanům, kteří dali důvěru našemu Sdružení pro republiku – Republikánské straně čech, Moravy a Slezska. A největší dík potom vyslovuji těm nemnoha, kteří se zapojili do naší skromné volební kampaně, a ze svých nepatrných prostředků a ve svém volném čase (který by jinak mohli trávit se svými rodinami či přáteli), přispěli k našemu úsilí o probuzení českého a moravského národa. Ti ostatní zřejmě nepochopili nic, případně jim daný stav v ČR vyhovuje. O to horší pak ale bude jejich pozdní procitnutí.
Pojďme si to shrnout, co bylo příčinou (nejen) našeho neúspěchu:
Opět se potvrdilo, že bez peněz se volební kampaň – a tedy i politika – dělat nedá. Dnes to platí stále více, než kdy jindy, protože volební kampaň se dnes v podstatě rovná kampani reklamní. Strana nabízí program – tedy jakési zboží – veřejnosti, tedy voličům. Můžete mít sebekvalitnější zboží (tedy program a kandidáty), pokud se zákazník – volič – o něm v reklamě nedozví, tak nenakoupí. Zvláště, je-li zavalen reklamou (často i lživou) na jiné značky a produkty. Samozřejmě, bez peněz do reklamy nelez, to je také ověřené pravidlo. Je sice možné si tu reklamu částečně zařídit z vlastních prostředků, avšak to by znamenalo opravdu masové nasazení, aby se náklady rozložily na únosnou mez. Podmínkou je široká a disciplinovaná základna členů a příznivců. Jak je však získat, když každý, kdo jen nahlédne do politiky, chce mít hned SVOU VLASTNÍ politickou stranu, kde bude hrát svou „vedoucí“ roli…? Kdysi nám, republikánům kdekdo říkal: „Kdybyste tam neměli toho Sládka (tehdejšího předsedu), který vám dělá ostudu, byli byste perfektní strana a hned bych se k vám přidal!“ Částečně měli pravdu, ale když jsme v roce 2010 tento problém vyřešili a vydali výzvu všem těmto kritikům i všem bývalým republikánům, které Sládek do té doby vystrnadil ze strany, neozval se téměř nikdo! Čest několika výjimkám. A ti nejobětavější spoluzakladatelé, kamarádi a přátelé, nás opustili na věčnost… Nejsme strana velkopodnikatelů, oligarchů, mafiánů a jiných elementů s nejasným majetkovým pozadím, začínali jsme s nulou KČ, nečerpáme ani 1 KČ od tohoto prohnilého státu na svou činnost, nepobíráme prostředky od ambasád cizích mocností, ani prostřednictvím neziskových organizací, prostě jsme strana obyčejných lidí (živnostníků, zaměstnanců, dělníků, důchodů, studentů), kteří mají sami hluboko do kapsy a občas tak i problém s plněním základní povinnosti člena strany. NAOPAK – musíme tomuto vydřidušskému režimu v ČR každoročně platit výpalné za svou existenci, v podobě placeného auditovaného vykazování příjmů a výdajů. Chápete?! Abychom mohli fungovat, musíme se každoročně sesbírat na XX tisíc, abychom od systémového sluhy obdrželi kulaté razítko ke schválení (a pokračování) v naší další činnosti!!! Jak nám potom má zůstat alespoň nějaká relevantní částka na volební (reklamní) kampaň??! To si zřejmě nikdo z neinformovaných spoluobčanů-voličů neuvědomuje! Sponzoři-národovci k mání nejsou, alespoň se nám žádní neozvali. A bude hůř, novela zákona o financování politických stran, díky podpisu prezidenta Zemana, už platí. Dej ďáblovi svůj hlas – peklem se ti odmění…!
Finanční problém pak úzce souvisí s aktivitou členské základny. Je to začarovaný kruh. Alespoň dílčí úspěch by nám přinesl zvýšenou aktivitu členů a možná i příliv nových. K tomu by alespoň na čas vyřešil finanční živoření strany. Takto se počet členské základny snižuje a její aktivita klesá.
Aby toho nebylo málo, tak k finanční sebevraždě je ještě třeba přičíst neuvěřitelnou diskriminaci ze strany mainstreamových médií, placených i námi. Veřejnoprávní probruselská televize nás na základě „průzkumu“ jakési soukromé agentury odsoudila ke dvouminutovému výkřiku (stejně jako další národovecké strany), který pak okomentovala svými „experty“ s patentem na rozum a libovolným časovým prostorem. Na nějakou debatu či představení našeho programu a našich názorů nebylo ani pomyšlení. Televize se nějakou vyváženost už nesnaží ani předstírat. Naše koncesionářské peníze jim ovšem nesmrdí. Takže já osobně jdu ČTV ihned po definitivním skončení voleb odhlásit – stejně to tam není ke koukání, na žádném programu. V českém rozhlase se zase „losovalo“. Takže jsme si nemohli vybrat, s kým a o čem se můžeme bavit. Moderátorka se striktně držela jimi nařízených (pro nás marginálních) témat, a při pokusu o odbočení ihned zasahovala. Že máme jako pol. strana nějaká svá VLASTNÍ témata, ji zjevně nezajímalo. Nejvíce jsem ji rozčílil, když jsem se v závěru pořadu pokusil posluchače pozvat na náš republikánský mítink, který se konal následně za dva dny. Mediální SSoudruzi z ČTV a ČRo, bravo – Husák s Jakešem by z vás měli radost, demokraturu jste naplnili na 100% !
Máme-li se nějak utěšit, mohu náš výsledek označit jako NEVÝHRU – viděno ze zorného úhlu vynaložených prostředků (nikoliv času), v porovnání s jinými mimoparlamentními stranami, které do kampaně vložily mnohem více prostředků, nežli my. Národní demokrati, Dělníci, Sládek & spol., Blok proti salámu (Konvičkovci) +parlamentní Úsvit M.Černocha, všichni nakonec pohořeli, a stálo je to mnohem a mnohem více prostředků, nežli nás. V jejich případě se jedná jednoznačně o prohru. To však na konečném výsledku nic nemění.
Jistou nadějí je volební výsledek SPD Tomia Okamury, kterému se podařilo proniknout v 10 ze 13 krajů do zastupitelstva. Ale to jejich spojení s Hradní SPO není valnou zárukou pro splnění jejich programu, zvláště poté, co předvedl Hradní pán za poslední měsíc. Navíc staronové krajské mafie zahnaly Okamurovce ihned do opozice ve všech krajích. Tož uvidíme.
Další parlamentní strany netřeba příliš komentovat. U komunistů se určitě moc neslavilo, a Kalouskova TOP 09 se může směle přejmenovat na TOP 0,9(%).
Kdysi vládní ODS bude jistá část občanů volit ještě dlouho, protože za divokou privatizaci devadesátých let má být komu vděčná. Restituenti všeho druhu rovněž. Ale kdeže je ta sláva let devadesátých s V. Klausem…
Musíme se teď rozhodnout jak dál do parlamentních voleb, které nás čekají nejpozději za rok. Teda, pokud vůbec nějaké budou. Z výsledků těchto krajských voleb je jasně patrné, že samostatné mimoparlamentní strany nemají žádnou šanci. Že je třeba spojit síly, vychází z logiky věci, na to netřeba být génius. My, republikáni, o to usilujeme již skoro 10 let. Jenomže spojovat se příliš není s kým. Ono se to snáze řekne, než provede. Drtivá většina lídrů všech mimoparlamentních stran si pod pojmem spolupráce či spojení sil nepředstavuje nějakou koalici nebo vznik nového společného subjektu, ale prostou asimilaci. Tedy – „chcete-li spolupracovat, vstupte do naší strany a my vás povedeme…“ Takový postoj si ještě může dovolit strana parlamentní, avšak co asi tak žene lídry neparlamentních stran a straniček k podobnému jednání?
Ze zkušeností z minula by programově a ideologicky přicházely v úvahu tyto subjekty:
- DSSS: Strana je však jasně na sestupu, a navíc, pokud si předseda Tomáš Vandas hřeje na prsou takové hady, jako je jeho bývalý šéf a exposlanec Sládkovy SPR-RSČ, nějaký O.V. z Prostějova – bonzák, křivák, pomlouvač a bezdůvodný udavač s STBáckými praktikami, jenž je navíc jako politik, řečník a případný krajský lídr zcela neschopný – tak si prostě neumím případnou spolupráci s DSSS představit. Alespoň ne v rámci Olomouckého kraje. Navíc předseda Dělníků si pod pojmem „spolupráce“ představuje prosté pohlcení, a z doslechu je známo, že v minulosti podrazil i některé své bývalé partnery.
- Národní demokracie: Jak to slibně začalo, tak to špatně skončilo. Stačilo, aby se na scéně objevil M.Sládek, několikrát se tajně sešel s předsednictvem ND, a bylo po spolupráci. Národní kongres byl Národními demokraty hozen přes palubu, a s tím i veškeré naděje na úspěch. Chlapcům velmi rychle stoupla sláva do hlavy (stačilo uspořádat několik poměrně úspěšných demonstrací u nich doma v Praze), a už si mysleli, že nikoho dalšího nepotřebují, že to mají „v kapse“. Předpokládal jsem výsledek, a snažil jsem se Adamu B.Bartošovi tento úlet rozmluvit. Ale to by spíš dříve neadrtálec pochopil principy kvantové fyziky… Takže, teď už jste spokojen, pane Adame Bartoši?
- Aliance národních sil (socialisté + dem. str. zelených): I když mají sympatické, a s námi shodné ústřední body programu (ony 3 plusy a 3 mínusy), tak se v této „alianci“ všechno překlápí nějak moc doleva, a existuje tu dokonce velká vstřícnost vůči KSČM. Navíc předsedkyně tohoto spolku V.V.Vítová je osoba zcela neschopná věcné komunikace – je vztahovačná, urážlivá a despotická. Ráda překrucuje názory jiných a potom s nimi polemizuje. Nesnáší, když jí někdo, byť v dobré víře, radí. Prostě žena-intelektuálka v politice. Rozbije vše, co se muži snaží dát dohromady.
- SPD: Tomio Okamura ale jasně prohlásil, že se s NIKÝM spojovat nebude (i když z naší strany tu v minulosti jistá snaha byla), navíc se v krajských volbách nakonec domluvil s hradními Zemanovci (SPO). Což je strana, která má v nosných bodech svého programu hodně a hodně daleko k nám (např. trvají na setrvání ČR v EU a NATO…). Ovšem – PECUNIA NON OLET!
- Sládek & spol. (SPR-RSČ 2016): Tady je situace jasná. Jen absolutní blázen by se po těch letech negativních zkušeností znovu spojil se Sládkem. U Sládka není problém v tom co říká, u Sládka je zásadní problém ten, že to hlásá pouze proto, aby se po zádech svých podporovatelů znovu dostal ke korytu! To už několikrát v minulosti jasně dokázal. Čili provozuje POPULISMUS PAR EXCELENCE. Sládek řekne to, co posluchači chtějí slyšet, dá jim jakousi naději, a ti naivové si potom svá přání, své naděje a tužby vyprojektují zpětně do jeho osoby, coby spasitele. A tomuto principu Sládek podřizuje vše, běda tomu, kdo mu zkříží plán. Sládek tak tím nedělá nic jiného, než co dělá oligarcha Babiš, jenž obecně tvrdí „BUDE LÍP“ (a jak zatočí s korupcí), a kterého M. Sládek tak často kritizuje – protože to Babiš dělá lépe a ve vyšším levelu, než Sládek sám. A Sládek bytostně nesnáší, když je někdo v politice úspěšnější, než je jeho veličenstvo („předsednictvo“) M.S. Navíc, člověk který kandiduje zároveň do Senátu (který předtím odmítal), a zároveň v jiném kraji jako krajský lídr (tedy na hejtmana), ještě k tomu se nechá skupinkou 25 tragédů zvolit za prezidenta Československa, a zároveň už sbírá podpisy na svou kandidaturu na prezidenta republiky české, je prostě směšný. Taková touha po funkcích a moci, to se hned tak nevidí…!
…
S dalšími politickými subjekty nemáme prozatím přímé zkušenosti, co se případné spolupráce týče. V úvahu by ještě mohlo přicházet SJEDNOCENÍ pana Aleše Hemera a Č-S-R Jirky Černohorského.
Co říci závěrem: Čeká nás ještě dlouhá cesta, ale sil a času ubývá. Titanik pod vlajkou EU se potápí, i když na horních palubách ještě hraje hudba. Hrozí, že nás to nakonec všechny stáhne do hlubin. Ideální by bylo, kdyby se na české politické scéně objevila charismatická a schopná osobnost, která by dovedla sjednotit a vést národ proti všem nepřátelům, a zároveň by měla neposkvrněnou pověst z minulosti. Čili by byla dostatečně důvěryhodná pro všechny slušné lidi národního smýšlení. Její ego by však nesmělo přerůstat její schopnosti – jak se to v minulosti stalo právě M.Sládkovi, původnímu předsedovi republikánů. To je zničující – jak pro dotyčného, tak pro celé uskupení.
Já si stále připomínám pravdivý slogan člověka, kterého jsem si nesmírně vážil a který pro mne byl, a navždy bude, morální autoritou nejvyšší kategorie:
A tím je třeba se řídit, pak bude možná náš svět lepší. Když se však obloukem vrátím na začátek svého ohlédnutí, tak to vypadá, že na toto pravidlo většina národa ke své vlastní škodě zapomněla.
Roman Sláma
.