Ukázková kauza hodolanského divadla v Olomouci
aneb
koho volit a koho rozhodně nevolit
Příští víkend 10. a 11. října si budeme moci zvolit nové zastupitele do vedení měst a obcí. V těchto dnech se zřejmě většina voličů rozhoduje, komu z kandidujících dá v nastávajících volbách svůj hlas. Někteří v tom mají jasno již nyní, jiní se rozhodnou na poslední chvíli.
Ať tak, či onak, následující řádky jsou určeny všem:
Neuvážené zvolení morálně závadových osob a politických stran, ve kterých se tito jedinci sdružují, může totiž vést (a většinou i vede) ke škodám na obecním majetku, korupci a následkům, které dalekosáhle přesahují volební horizont jednoho období. Pokud jsou tyto osoby či pol. subjekty voleny opakovaně, pak se tyto škody násobí. Motivem rozhodování takovýchto „zastupitelů“ totiž NENÍ prospěch veřejnosti a jejich obce (města), ale jen a pouze prospěch jich samotných, případně „kmotrů“, se kterými jsou výše zmínění radní propojeni penězotoky, coby pupečními šňůrami. Vznikají tak ekonomicko-politické konglomeráty, které se jako rakovina prožerou strukturou obecní i státní správy, aby si ji přizpůsobili k obrazu svému. Dalo by se napsat MAFIE. Doplácí na to zákonitě řadový občan, volič i nevolič, protože toto je matematika s nulovým součtem – co je „odkloněno, vyvedeno“ do kapes několika jedinců, chybí zákonitě většině veřejnosti, ať už přímo, nebo nepřímo ve formě předražených či chybějících služeb. Toliko obecně.
Že Olomouc není v Česku žádnou výjimkou, kde takovýto konglomerát v minulosti pevně zapustil kořeny a v rámci koaličně-opoziční smlouvy působil řadu let, ba i desetiletí, je obecně známo. Následky jsou nedozírné a jednotlivé kauzy by vydaly dohromady na knihu. Město je dnes 3. nejzadluženější v ČR, ovšem majetky viníků (leckdy „vážených“ radních, později hejtmanů, senátorů či poslanců) výrazně vzrostly. Šedé eminence v pozadí, které mají tyto politiky na své výplatní listině, si rovněž nemohou ztěžovat. To je důvod, proč se někdy přijímaly rozhodnutí, nad kterými pak normálnímu občanu zůstával mozek stát. Za všechny příklady lze vyjmenovat kauzy NAMIRO, AQUAPARK, ŠANTOVKA (TOWER) a HODOLANSKÉ DIVADLO.
Stručná historie kauzy HD:
Pozemek i budova hodolanského divadla byla původně v majetku obce Hodolany, kde prapůvodně vznikla jako tělocvična. Po sloučení obce s městem vše přešlo do majetku města Olomouc a bylo provozováno až do roku 1992 jako Nové divadlo v Hodolanech. Poté však byla neuváženým rozhodnutím zrušena scéna, a divadlo jako takové tak de-facto zaniklo. Budova hodolanského divadla na předměstí byla posléze po dvě desetiletí využívána Olomouckým divadlem v centru, jako sklad a depozitář kulis a kostýmů.
Budova HD však chátrala, neboť olomoučtí radní po celou dobu 20 let neinvestovali do údržby ani oprav, což z titulu řádného hospodáře činit měli. Každoročně pouze kasírovali nemalé částky za reklamní plochy (billboardy), umístěné na budově. Peníze takto získané však šly jinam. V podstatě tak bývalý majetek obce Hodolany vytunelovali. Tento nezájem o údržbu se neblaze podepsal především na střeše a fasádě stavby. Když v roce 2012 začal být technický stav budovy alarmující, přišli olomoučtí radní s „geniální“ myšlenkou budovu divadla prodat soukromému zájemci. I za tu cenu, že pro depozitáře Olomouckého divadla bylo potřeba najít nové prostory, což se následně „vyřešilo“ nájmem o nezanedbatelné výši z městského rozpočtu. Periodicky každý rok. Tady by bylo namístě se podívat, KDO a KOLIK za pronájem kasíruje.
A nyní se dostáváme k nejzajímavější části kauzy:
O odprodeji budovy bylo rozhodnuto víceméně v tichosti, protože nový nabyvatel je v Olomouci i okolí známá firma, mající vazby na jisté osoby olomouckého zastupitelstva. Obyvatelé Hodolan se o skutečnosti prodeje „svého“ divadla dozvěděli v podstatě náhodou a téměř pozdě. Přesto se pokusili o nemožné a zorganizovali bleskovou petici proti tomuto záměru, když bylo během čtrnácti dnů sesbíráno bezmála 2.000 podpisů. Bylo totiž proč se bouřit. Do protestů se zapojilo i místní občanské sdružení.
V důsledku konání olomouckých radních se totiž stánek kultury mění na centrum hazardu, a to uprostřed obytné zóny, na dohled od základní devítileté školy a školky. S tímto slušní lidé nemohli souhlasit (hodolanští už zažili ústrků od olomoucké radnice vícero) a tak bylo mimo zorganizování protestní petice ještě v předvečer hlasování konáno několik formálních i neformálních setkání obyvatel Hodolan se zastupiteli města Olomouce. Setkání byla místy velmi bouřlivá, radní kličkovali, primátor Novotný (ODS) sliboval. O celou kauzu se zajímal i místní tisk.
Petice byla i s podpisy předána včas a 25.2.2013 zastupitelstvo města Olomouce, za přítomnosti veřejnosti, hlasovalo. O prodeji budovy hodolanského divadla však bylo rozhodnuto předem a její osud zpečetěn. Navzdory výše uvedeným skutečnostem a protestům veřejnosti i nezúčastněných politických stran. Na základě hlasování radních se bývalé hodolanské divadlo mění v KASINO v soukromém vlastnictví.
A tady bychom se měli pozastavit nad morálním rozměrem celé kauzy, byť tento pojem mnohým olomouckým „zastupitelům“ nic neříká. Nejedná se zde totiž už jen o nějakou budovu v majetku města, která byla převedena do soukromého vlastnictví, nýbrž také o řízený zánik jedné bohulibé veřejné instituce a její nahrazení soukromou aktivitou pro veřejnost nežádoucí, ba dá se říci, že veskrze škodlivou. Celkový postoj olomouckých radních z tzv. demokratických politických stran k názoru veřejnosti pak svědčí o tom, že tito „demokraté“ vlastně vůlí místních občanů pohrdají, neboť pro výsledné rozhodnutí těchto zastupitelů má přání obyvatelstva pramalou váhu. Nejpikantnější na celé kauze HD je skutečnost, že názor občanů vyslyšeli a zohlednili v podstatě pouze zástupci za KSČ(M), kteří byli proti KASINU. Ostatní byli PRO, anebo svou „statečnost“ demonstrovali tím, že se zdrželi hlasování.
„Ó témpora, ó móres!“ (volně přeloženo: Ó jak špatné to časy, jaké to hnusné mravy!)
Takže si ještě jednou shrňme hříchy olomouckého zastupitelstva v zásadních bodech:
1) Bylo chybou ukončit fungování instituce HD s mnohaletou tradicí, když pro to nebyl závažný důvod.
2) Bylo ještě větší chybou o něco později činnost neobnovit, i když jisté návrhy k tomu byly.
3) Bylo pak trestuhodné, že o majetek svěřený veřejností zastupitelům lidu ke správě, se nebyli tito schopni dostatečně starat s péčí řádného hospodáře. Pouze jej využívali jako zdroj příjmů, aniž by cokoliv reinvestovali.
4) Je však odsouzeníhodné, že zchátralý majetek města, tj. občanů,- vinou nedbalosti radních -, tito radní odprodali k velmi pochybnému účelu, aniž by se závazně zajímali o názor většiny občanů a voličů. Protestní petice i s podpisy se tak stala v rukou většiny olomouckých radních kusem toaletního papíru! O dopisech každému jednomu zastupiteli, snažících se jim před hlasováním vysvětlit, proč si veřejnost KASINO NEPŘEJE, se dá říci totéž.
5) A je vpravdě vrcholem opovážlivosti, ba drzosti, když titíž politici a politické strany (mající povětšinou přídomek „demokratické“, anebo „lidové“), jenž se „zasloužily“ o kauzu Hodolanského divadla i s jejím neblahým výsledkem, nyní před volbami přesvědčují na plakátech a billboardech voliče, že chtějí VÍCE SPOLUROZHODOVÁNÍ veřejnosti v otázce správy města a jeho majetku, žadoníce tak o hlasy občanů pro své znovuzvolení. Španělé pro tuto donebevolající drzost mají výstižný termín – CHUCPE. Ale leckteří tuzemští politici mají vskutku hroší kůži a hanba je nefackuje.
Je namístě si připomenou, kteří politici a které politické strany to v tomto případě jsou:
ODS se svými satelity TOP00 a KDU-ČSL, a rovněž i ČSSD, která v rámci tajné koalice dodává potřebné hlasy a podílí se proto na vině. Podrobnější a jmenovitý seznam takových výtečníků pak nalezneme ve zprávě „O HLASOVÁNÍ OLOMOUCKÉHO ZASTUPITELSTVA č.16.
Pro občany-voliče z toho pak plyne konečné poučení:
Je zapotřebí již neudělat stejnou chybu a všechny tyto dotčené strany, i s jejich osazenstvem, ZNOVU NEVOLIT !!!
Republikáni radí:
Zvolme si konečně takové kandidáty, kteří jsou důvěryhodní, kteří jsou nezkorumpovaní, kteří budou držet své slovo, kteří mají jasný program a kteří nemají potřebu „hrabat pod sebe“. Kteří nejsou propojeni s žádnými kmotry a ekonomickými mafiemi, tedy budou naslouchat hlasu svých voličů a veřejnosti. V případě Olomouce a jeho problematiky organizovaného hazardu na území města pak takové, kteří se ve svém programu vyslovují jasně PROTI.
Republikánská strana (RSČMS), volební číslo 3 (Olomouc), má takovéto kandidáty. Jejich zvolením usekneme chobotnici (mafii) její chapadla. Hlava chobotnice pak následně zajde taktéž.
Přejeme občanům šťastnou volbu.
Republikáni z Olomouce.
——————————————–
Ještě poznámka pod čarou:
Olomoučtí radní na svém zářiovém zasedání pod průhlednou záminkou rozhodli, že očekávané referendum o přípustnosti hazardu na území města se bude konat až 12.prosince 2014, tedy AŽ DVA MĚSÍCE PO KOMUNÁLNÍCH VOLBÁCH, nikoliv zároveň s nimi, jak každý očekával.
Kdo má mnohaleté zkušenosti s tzv. „demokratickými“ stranami typu ODS, ČSSD a jejich satelitů, a s praktikami olomouckých radních, zvolených za tyto partaje, toho toto rozhodnutí nepřekvapí. Jasně se zde totiž hraje na „únavu“ občana-voliče z tzv. supervolebního roku. Po jarních volbách do EP a nyní po podzimních komunálních volbách do místní samosprávy, se takto po občanech žádá, aby se k urnám dostavili ještě ZNOVU, a to 12 dní před vánocemi, v době největšího chvatu a mumraje.
Toto rozhodnutí je docela podlé (jako jejich leckterá jiná). Spoléhá se přitom na to, že se k referendu nedostaví požadovaných 35% registrovaných voličů a referendum tak bude NEPLATNÉ! A taky se za ty dva měsíce může „leccos“ stát. Že je současná olomoucká radnice provázána s hazardem (stejně jako s profesionálním fotbalem), je takové místní veřejné tajemství.
Obrana občanů proti těmto praktikám je snadná, stačí si ji uvědomit:
V nastávajících volbách je potřeba zvolit zastupitele takových volebních subjektů, kteří mají ZÁKAZ HAZARDU NA ÚZEMÍ MĚSTA JASNĚ V PROGRAMU.
Republikánská strana (RSČMS), volební číslo 3 (Olomouc), má takový bod ve svém volebním programu zcela zřetelně.
Nebo že by přece? Naděje umírá poslední…
