V sobotu odpoledne, 7. listopadu 2015, se na Horním náměstí v Olomouci uskutečnilo dlouho avizované setkání s občany: Demonstrace a pochod – proti nelegální muslimské migraci, proti řízené islamizaci Evropy, proti přidělovaným kvótám migrantů, proti zbabělému postoji probruselské Sobotkovo-Babišovské vlády v této tak závažné otázce, a konečně, i proti domácím zrádcům a škůdcům všeho druhu, prosazující bezhlavou politiku multi-kulti a falešný humanismus.
Za vystoupení ČR z despotické Evropské unie, která není schopna ani ochotna bránit své vnější hranice, za suverenitu naší republiky – a tudíž za právo rozhodovat si svobodně, koho si na naše území pustíme a koho nikoliv. Za právo bránit si své hranice proti vetřelcům, a rovněž tak za právo postavit nám nepřátelské náboženství islámu a ideologii džihádu či práva šaria mimo zákon.
.
Tábor lidu, jak jsme nazvali naše setkání s občany, svolala místní organizace Republikánské strany Čech, Moravy a Slezska (RSČMS Olomouc), ve spolupráci s našimi hosty a partnery z Národní demokracie (ND Brno a Praha).
Navzdory velké nepřízni počasí jsme tedy mítink dle plánu a časového rozvrhu zahájili ve 14 hodin.
Poznámka:
S tím počasím jsme tedy opravdu měli smůlu. Akce byla naplánována a ohlášena zhruba měsíc dopředu. Po předchozím dlouhotrvajícím období s krásnými a slunečnými dny, se v sobotu na naše město sneslo pravé dušičkovské počasí, jež přišlo s týdenním zpožděním, – s mlhou, vlhkem, i nižšími teplotami. Náměstí dokonce 2 hodiny před začátkem akce zkrápěl nepříjemný déšť. To mělo bezesporu značný dopad i na návštěvnost. Ale takový už je život – holt nejsme bolševici žádných odstínů a barev, abychom poručili větru-dešti.
Na úvod zazněla tradiční Moravská hymna, a hymna Slovanstva. Poté se ujal slova výkonný místopředseda RSČMS Roman Sláma, který ve svém projevu nastínil současné i budoucí důsledky uprchlické krize pro Evropu, i pro naši zemi.
Dále objasnil postoj Republikánské strany k této vážné hrozbě, a navrhl 3 opatření, která je nutno neprodleně učinit, nemá-li být tato ŘÍZENÁ INVAZE cizích elementů pro evropské národy a státy, včetně ČR, fatální.
Prostor u mikrofonu poté dostala paní Kateřina, jedna z místních aktivistek, která ve svém velmi emotivním projevu odsoudila protinárodní politiku současné vlády a naopak podlézavost establišmentu ČR vůči cizím elementům a vůči nadnárodní vládě Brusele.
Následoval projev našeho hosta, předsedy Národní demokracie, Adama Bartoše, jež zdůraznil nutnost zakládání hlídek občanské domobrany pro budoucí přežití národa, až se nežádoucí vetřelci povalí i do naší vlasti.
Předseda A.Bartoš na závěr pozval všechny přítomné na velkou demonstraci do hlavního města, která proběhne dne 17. listopadu odpoledne na Náměstí republiky v Praze.
V kratších projevech ještě vystoupil předseda ND MO-Brno Milan Daněček a člen pražské organizace ND Ladislav Ších. Závěrem 1.části našeho setkání ještě promluvil pan František Krejča z Národní domobrany ČR, kde znovu zdůraznil potřebu co nejširšího zapojení občanů k obraně vlasti.
Defilé řečníků poté zakončil svým projevem olomoucký aktivista Václav Šimek, který posluchačům poreferoval o málo zmiňovaném fenoménu migrace z Afriky a Středního východu – nedostatku vody k obživě obrovské masy lidí, jejichž počet už dávno překročil únosnou kapacitu tamního prostředí. Rovněž ještě zmínil neústavní a nezákonné – a tudíž NELEGÁLNÍ – rozdělení Československa před 23 lety.
Projevová část byla tematicky prokládána vlasteneckými písničkami od plzeňské skupiny Ortel a zakončena hymnou Československé republiky. Během celého shromáždění měli přítomní účastníci a posluchači možnost připojit svůj podpis pod petici za VYPSÁNÍ REFERENDA O VYSTOUPENÍ ČESKÉ REPUBLIKY Z EVROPSKÉ UNIE, což většina učinila.
Po projevové části našeho Tábora lidu v Olomouci se část účastníků s transparenty a vlajkami vydala na pochod centrem města. Nešlo nám však jen tak o nějaké kroužení ulicemi okolo Horního náměstí. S hudbou a dobovými vlasteneckými písněmi „Hej Slované“, „Lví silou“, „Mobilizační 1938“, či „Spějme dál“ jsme zavzpomínali na slavnou 1.republiku Československa a vydali se na přesná místa – tam, kde sídlí a působí proti
našemu národu podezřelé neziskovky. Abychom zaměstnancům těchto neziskovek dali nahlas najevo, co si o jejich zrádné činnosti myslíme, a že s jejich aktivitami zásadně nesouhlasíme. Že o jejich činnosti víme, a budeme se v budoucnu stavět na odpor. Rovněž tak víme i o jejich propojení s jinými, navenek úctyhodnými organizacemi. S písní „Ktož sú boží bojovníci“ jsme tak došli od sídla UP-Olomouc k Arcibiskupskému paláci. Tam jsme nahlas znovu zopakovali své obavy a rozhořčení. Průvod poté zamířil na Náměstí republiky, kde opětovně zazněla Československá státní hymna, a kde byla celá akce oficiálně ukončena.
Závěrem bychom chtěli znovu poděkovat vám – tedy všem přítomným účastníkům, kteří nedbaje na nevlídné počasí, podpořili celou akci svou účastí, a kteří takto přišli svobodně deklarovat svůj postoj k hrozbě, jež nejspíše budeme zakrátko všichni čelit. Nedělali jste to pro republikány, konali jste tak především pro sebe.
Stejně tak chceme poděkovat všem, kteří se o konání olomouckého Tábora lidu zasloužili, ať už osobním nasazením, anebo finančním příspěvkem. Nebylo to právě jednoduché, ale dokázali jsme, že navzdory pomlouvačným jazykům, jsou republikáni stále schopni uspořádat jakoukoliv akci. Rovněž tak jsme dokázali, že republikáni jsou schopni aktivní spolupráce i s jinými národně zaměřenými subjekty, jež tu spolupráci myslí poctivě. Naše současné vztahy s Národní demokracií, či s jinými podobnými subjekty na politické scéně, toho budiž důkazem.
V neposlední řadě bychom ještě chtěli poděkovat všem přítomným policistům, kteří svým viditelným nasazením nepochybně odradili případné narušitele našeho shromáždění i průvodu. O všelijakých anarcho-feťáckých spolcích, které v našem městě nepochybně působí, a které občas narušují vlastenecké akce, se jinak nemá cenu ani zmiňovat.
Ještě bychom takto chtěli oslovit všechny nepřítomné, kteří se o našem mítinku předtím nedozvěděli, ale s naším postojem proti islamizaci Evropy, i s obnovením suverenity republiky souzní – aby příště neváhali a obranu své vlasti přišli podpořit svou účastí. Jde o všechny z nás! A proto jste napříště znovu všichni zváni!
Tentokrát bude na řadě Praha, Náměstí republiky, dne 17. listopadu 2015.
Co ještě dodat? Snad několik slov k těm, kteří na tuto protestní akci byli pozváni, věděli o ní, a přesto nepřišli:
Vážení, dokázali jste, že zájem o obranu naší společné vlasti proti vetřelcům, a s tím přímo spojený zájem i o obranu našich národů, rodin, a v neposlední řadě i vás samotných, stojí na žebříčku vašich hodnot hodně nízko.
Teď není rozhodující, jakou legendou si to zdůvodňujete. Možná s našim postojem souhlasíte, ale neuvědomujete si, že jedinou možností jak tento postoj dát účinně najevo, je vaše masívní účast na podobných akcích, jako byla ta naše – když už se našel někdo, kdo takovou demonstraci připravil, zafinancoval, zorganizoval a uskutečnil. Pokud si říkáte, že váš postoj a vaše účast je bezvýznamná, a ničeho tím nedosáhnete, pak se velmi mýlíte. V České republice je více než 8,5 milionu voličů, z nichž minimálně polovina je určitě velmi
nespokojena s vývojem, kterým se Evropa, a potažmo ČR, ubírá. A kdyby jen každý desátý z této části obyvatelstva přišel demonstrovat svou nespokojenost na náměstí a do ulic – je to taková síla, která otřese celou zkorumpovanou europrotektorátní vládou. Avšak všichni naříkají, že nic nezmohou, případně nemají čas, mají přece něco důležitějšího. Vzdávají se tak své moci ve prospěch zaprodanců.
A tak se stane, že pro vaši lhostejnost a nezájem velmi brzy nastane doba, kdy půjde tzv. „z tlustého do tenkého“, a všichni společně budeme řešit otázku přežití. Přežití národa jako takového, přežití našich rodin, blízkých, i přežití každého z vás (i nás) samotných. Velmi rádi bychom se mýlili. Potom – až nastanou nevratné změny, či těžké a za velkých obětí obtížně napravitelné škody – potom si možná vzpomenete na svou dnešní lhostejnost. A budete chtít vrátit čas, abyste se nyní mohli zapojit na obranu naší země, jež nám byla svěřena do užívání našimi předky, a kterou máme odevzdat našim potomkům. Obáváme se ale, že potom již bude pozdě. Čas vrátit nelze.
Vaši republikáni z Olomouce
.
.