Po devótních tanečcích a křepčení „českého“ mainstreamu okolo 8. května – dne ukončení II. světové války následuje den oficiálně veskrze všední – květen devátý. Ale existuje ještě generace, která pamatuje, že 9. květen byl státním svátkem. Po právu – v ten den bylo totiž v roce 1945 završeno osvobození převážné části rozlohy Českých zemí a především hlavního města Prahy od vojsk i nadvlády velkoněmecké III. Říše. Což je v době vznikající evropské Říše č. IV. (jejíž jsme opět kolonií a vazaly) nepříliš vhodné si připomínat. Zvláště, když v této novodobé říši hraje opět prim Německo…
A tak se u nás raději oficiálně slaví den výročí podepsání kapitulace Německa nacistického, a to o 1 den dříve (čili 8. května) coby výročí ukončení II. světové války v Evropě. Což o to, ukončit se dá ledacos – třeba sportovní utkání, novinový článek, zhoubné působení vlastizrádného politika či jeho existenci, atd… Ovšem oslavovat „ukončení“ něčeho, co přineslo obrovské utrpení evropskému obyvatelstvu a především genocidu SLOVANSKÝM národům střední a východní Evropy, jest notně zavádějící a silně diskutabilní – mírně řečeno. Oproti tomu oslavovat výročí dne osvobození od utlačovatele, který k nám vtrhnul z dnes oslavovaného Západu, toť pro naše vlastence vzpomínka mnohem věrohodnější a historicky poctivější.
Dále je třeba si pravdivě přiznat, KDO měl na tehdejším osvobození od okupantů podíl, a v jaké míře. I tady je co napravovat: Tak jako za minulého režimu byl neprávem opomíjen podíl na osvobození jihozápadní části českého území americkou armádou generála Pattona, tak stejně se dnes z geopolitických důvodů převážně mlčí o tom, kdo měl rozhodující podíl na celkovém osvobození Československa. V obou případech je to špatně – každé zamlčování či překrucování historických událostí je nesporným příznakem totalitního režimu…!
Lepší než 1000 slov je tato přehledná grafika:
Tedy – byla to především vojska SSSR, jenž přinesla našim národům svobodu. Vojska pod velením maršála sovětského svazu Ivana S. Koněva. Tomuto veliteli posléze vděčné obyvatelstvo Prahy postavilo na věčnou památku pomník, jakožto výraz úcty a poděkování za to, že Německá vojska nestihla utopit ono slavné Pražské povstání 1945 v krvi pražanů…
O to hanebnější je incident, který se stal v předvečer letošních oslav. A to opět v Praze a znovu se týkal postavy sovětského vrchního velitele, respektive jeho sochy a památníku. Doposud neznámý vandalové zneuctili památník vylitím růžové barvy na sochu sovětského vojevůdce.
Jak uvedla „česká“ (čti bruselská) televize ve svém hlavním večerním zpravodajství dne 8. května, k činu se údajně přihlásila jakási skupina s názvem „čeští vlastenci“. Čili se jedná o dvojnásobnou provokaci!! Skuteční čeští vlastenci mohou tento skutek jedině a rozhodně odsoudit – což tímto také činíme!
I takový nesporný vlastenec, jako byl písničkář Karel Kryl, v jednom svém textu (Píseň neznámého vojína, 1969) zpíval: „Vím, byla by to chyba plivat na pomníky…“ Je tedy jasné, že se o žádné české vlastence nejednalo. Maximálně tak o nějaké havloidní kavárenské povaleče, kteří slouží cizím zájmům – dnes těm Západním – a na dnešním Rusku či bývalém SSSR nenechají nikdy „nit suchou“. A kteří se snaží neustále rozvracet již tak rozporuplnou a křehkou společnost, jako je ta dnešní v České republice. S takovými protinárodními živly však již do budoucna nelze jednat ohleduplně a v rukavičkách. Neboť oni rozumí pouze Jídášské řeči peněz, a pak ještě jednomu zvuku: Nejsrozumitelnější a pro ně nejvhodnější řeč by jim předvedl jiný ruský hrdina a vojenský vynálezce – KALAŠNIKOV.
.