(pokračování)
A nyní bych vás rád seznámil s něčím (zdánlivě) jiným. Jde o zkrácený překlad přepisu jedné přednášky, zveřejněné v americkém časopise Phoenix Journal v roce 1991, zhruba tedy v době zveřejnění výše zmiňované Analýzy 17-11/89. Obě díla s sebou vůbec nesouvisí, v obsahu však najdete mnohé styčné body. Vynechal jsem jen některé, dle mého názoru podružné části, které s probíraným problémem přímo nesouvisí. Cituji z časopisu Phoenix Journal:
Pro ověření některých aspektů této informace vám doporučuji následující úryvky z Editorial Research Report (publikace o vašem Kongresu) dostupná ve vaší veřejné knihovně. OPEC: 10 let po arabském ropném bojkotu, 23. září 1983. World Debt Crisis, 21. ledna 1983; a následující z kongresových záznamů. 5. prosince 1979, str. 34793-4: zpráva o propojení mezi Rockefellerem, Carterem, Kissingerem, Chase Manhattan Bank a jak byly šáhovy peníze odstraněny z Íránu. 20. prosince 1979, str. 37630-2, 37640-2: Zpráva o cestě senátora George Hansena do Íránu vyjednávat s Íránci o propuštění rukojmí.
Toto je redigovaný přepis přednášky nahrané 23. dubna 1988. Tato informace je platná a dnes je snadnější to rozpoznat.
Nazveme skupinu, která vypracovala a úspěšně realizuje plány na ovládnutí vašeho národa, Internacionalisty. Když hovořím o Internacionalistech, mám na mysli velmi elitní skupinu dvanácti až třinácti „rodin“. Tyto „rodiny“ ovládají veškeré finance vašeho světa. Zdá se vám to nemožné? Ne, nejenže to není nemožné, ale dokážete si to velice snadno představit, až vám to vysvětlím. Postupně vám sdělím jména a místa, kde se o tom můžete sami přesvědčit. Nechci žádného člověka vystavit jakémukoli riziku, proto budu vždy odkazovat na informace, které jsou veřejně dostupné. Také musím vysvětlit několik termínů, které zde použiji. Promiňte mi proto malé odbočení, abych vám mohl vysvětlit např. pojem „frakční bankovnictví“.
Nejdřív musíte plně pochopit, že zde skutečně existuje malá elitní skupina s dobře založenými a fungujícími plány, která řídí světové finanční trhy a nakonec bude řídit všechny lidi na světě. Nemyslete si, že mluvím o někom jiném, mluvím především o Spojených státech amerických a potom teprve o zbytku světa. Když skládám dohromady části tohoto hlavolamu, musím se opět zmínit o takových skupinách, jako je Trilaterální komise, Rada pro zahraniční vztahy a Bilderbergers. Odpusťte mi, pokud se budu opakovat. Mohu být nucen se opakovat, abych ukázal věci ze správné perspektivy. Musíte vědět, že zde jsou jisté rodiny (doslova), které kontrolují tvrdou měnu. Země, kde tyto rodiny žijí, se nazývají země s tvrdou měnou. Těchto třináct rodin má kontrolu nad politikou a dělají rozhodnutí centrálních bank těchto zemí. Tyto rodiny jsou vlastníky většiny akcií regionálních bank Federálního rezervního systému. Slovo „federální“ může neinformovaným lidem vnutit představu, že se jedná o součást Federální vlády. To není pravda, Federální rezervní systém NENÍ součástí vaší federální vlády. Právě tak, jak tyto rodiny kontrolují regionální banky Federálního rezervního systému, kontrolují i měnu, jejíž hodnota by neměla kolísat. Na tomto místě poznamenejme, že americký dolar je standard, podle něhož jsou poměřovány všechny ostatní měny. Změnou kurzu dolaru by tudíž byly poznamenány všechny ostatní země s převoditelnou měnou. Tyto rodiny kontrolují nejen měnu, ale pochopitelně rovněž kontrolují banky. Tak je tomu u všech významných národů světa. Pro snadnější porozumění berme v tomto bodě v úvahu pouze průmyslově vyspělé státy. Také budu muset vysvětlit pojem „frakční bankovnictví“, protože bez pochopení úvěrového systému si nemůžete udělat správný obrázek. Všechny banky, které jsou pod kontrolou těchto rodin, praktikují frakční bankovnictví – a ty ostatní také. Nyní si vysvětlíme tento systém na osobní úrovni.
FRAKČNÍ BANKOVNICTVÍ
Vlastně se tomu říká frakční rezervní bankovnictví. Věřitelé mohou půjčovat maximálně 20 ku jedné. Toto je úplně legální a praktikují to všechny bankovní instituce v Americe a kdekoli ve světě. Příklad: Pan A jde ke svému spřátelenému bankéři panu B a uloží si v jeho bance 1000 dolarů. Banka pana B peníze ukládá a zároveň je půjčuje a tak pan B vezme těchto tisíc dolarů a uloží si je na svůj účet. Podle zákona je dovoleno 95% z těchto peněz půjčit dalším klientům a pouze 5% musí v bance zůstat jako rezerva. To znamená, že v tomto případě pan B může z těchto peněz půjčit další osobě 950 dolarů. A tak pan B půjčí panu C 950 dolarů, dejme tomu, na nějaké opravy. Tento pán vezme půjčených 950 dolarů a zajde do místního obchodu s železářským zbožím a nakoupí materiál, nářadí, hřebíky atd. Majitel železářství má bankovní účet, a tak jde a uloží těchto 950 dolarů do banky D. Banka D musí z těchto peněz 5% nechat jako rezervu a zbylých 95% může půjčit, což v tomto případě činí 902,5 dolarů. Banka D tyto peníze půjčí panu X, který tyto peníze vrátí zpátky do ekonomiky, předpokládejme, přes potravinářské a jiné obchody. Utracené peníze máme nyní zpět v bance Z. Banka Z si musí ponechat 5%. To znamená, že banka Z může půjčit 857,37 dolarů. Tyto peníze jsou opět půjčeny a opět vráceny do ekonomiky. To pokračuje stále, až k nule. S vaším vkladem 1000 dolarů mohou tito bankéři, kteří používají frakční bankovnictví, půjčit 20.229,60 dolarů. Tak se to dělá ve všech bankách v Americe a kdekoli na světě. Ve výše uvedeném příkladu jsme neuvažovali úrok na půjčované peníze, pouze základní částku. Nyní si musíte uvědomit, že když zavedeme úrok, výsledkem musí být zvětšení množství peněz v ekonomice, které jsou do oběhu dodány skrze Federální rezervní systém. Bankéři jednoduše vytisknou další peníze a tisknou je stále rychleji, aby je napumpovali do ekonomiky a tím se posílilo frakční rezervní bankovnictví. Dovolte, abych vám připomněl, že všechnu tzv.tvrdou měnu na světě kontroluje třináct rodin a že mohou praktikovat toto frakční bankovnictví – bude důležité si tuto skutečnost během dalšího výkladu uvědomit.
ROPNÉ KRIZE
Budeme hovořit o něčem, čemu říkáte „Systém 2000“, což je Globální věřitelský unilaterální plán. Tento plán se začal realizovat zhruba na začátku 70. let. V té době úředníci z Pentagonu a několik dalších činovníků navštívilo Nigérii. Šli za předsedou vlády a zaplatili mu padesát milionů dolarů, aby více než dvojnásobně zvýšil cenu své ropy. Nigerijská nafta (ropa) je lehká, vysoké kvality a natolik čistá, že se může pálit v automobilových motorech téměř bez destilace. Tento typ ropy určuje cenu ropy na celém světě. Tyto peníze byly položeny na stůl bez požadavku na jejich vrácení, pokud nigerijská vláda zvýší více než dvojnásobně cenu jejich ropy. Budeme jí říkat lehká nafta. Existují jen dvě oblasti na světě, kde se vyskytuje takováto lehká nafta. Ta je samozřejmě nejhodnotnější na světě, tudíž je standardem vůči němuž se poměřuje všechna ostatní nafta. Takže kdo řídí ceny lehké nafty na světových trzích, řídí ceny veškeré nafty na světě. Nyní zapojme do tohoto scénáře Araby. Tím se na scéně objeví také Trilaterální komise – která zahrnuje, mimo jiné pana Bushe. Nyní přišel čas vyvinout tlak a přesvědčit OPEC. Většina z vás Američanů neví, že Spojené státy americké JSOU ČLENEM OPEC. To se ve sdělovacích prostředcích příliš nezdůrazňuje. V té době byla s producenty ropy ze Středního Východu uzavřena dohoda na omezení produkce ropy; všichni kupující byli připraveni zaplatit za naftu mnohem vyšší ceny za předpokladu, že všechny národy Středního Východu budou podporovat Spojené státy americké tím, že SVÉ VÝNOSY Z PRODEJE ROPY BUDOU INVESTOVAT DO VELKÝCH BANK V AMERICE.
Abyste si vytvořili jasnější obrázek, musíte pamatovat na to, že Arabové, kteří jsou dnes bohatí šejkové, putovali na hřbetech velbloudu po poušti. Byli to nomádi, kteří jistě nebyli zběhlí v obchodních záležitostech. O řadu let dříve, když mezinárodní bankéři zjistili, že v jejich zemích je nafta, nemeškali a přesvědčili Araby, aby jim ji dovolili těžit. Potom financovali průzkumné vrty a všechna zařízení pro vybudování ropných polí. Poté, co bankéři nechali vybudovat ropná pole, přinutili Araby zaplatit lichvářské úroky za vybudování zásobovacích systémů – včetně rafinérií. Tyto dluhy s vysokými úroky byly brzy splaceny, protože se Arabové rychle stali velmi bohatými. (Tehdy jste platili u benzinových pump pouhých 30 centu za galon).
Nyní pokračujme: jdete do Nigérie a zaplatíte jim dvojnásobnou cenu za lehkou naftu. Nevědomí Arabové, kteří se přes noc stali boháči, nevěděli o obchodu vůbec nic, tím méně o mezinárodních financích; vy je svoláte a řeknete, „Zvedneme cenu ropy na takovou úroveň, na jakou budete chtít, pokud stanovenou část vašeho zisku uložíte na třicet let do jistých hlavních amerických bank. Nyní již možná chápete příčinu problému, který vám nastal na začátku 70. let. Pamatujete si, že tehdy ceny ropy a benzínu raketovou rychlostí vzrostly? Bylo to proto, že mezinárodní bankéři, kteří drží ve svých rukou všechny peníze světa, věděli, že zvýšené výnosy za ropu, jež poplynou Arabům, půjdou okamžitě zpět do jejich bank, kde budou po dobu 30 let uloženy. Obraťme nyní svoji pozornost k těmto vkladům s třicetiletou lhůtou a prozkoumejme plány bankéřů. Na konci 70. a začátku 80. let šejk Ymani a jeho parta neměli ani ponětí, že existuje spojení s těmito bankami, nebo že to byli ti samí lidé, kteří vlastnili akcie hlavních ropných společností. Vidíte, co se zde utkalo? Konec konců, jak mohli nomádi jezdící na velbloudech vědět, že je mezinárodní bankéři chytili na udici? Jak mohli vědět, že se prostřednictvím těchto ropných společností stalo to, že se tyto peníze vrátily zpátky do bankovního systému? Nevěděli to a ani to vědět nemohli!
ŘÍDICÍ TRUST
Nyní se vrátíme o mnoho let zpátky; v 80. letech 19. století Rockefellerové založili něco, co nazvali Joint Stock Trust. Zde dodám, že to bylo krátce předtím, než americká vláda prohlásila tento trust za nelegální. ALE VIDÍTE, ŽE TITO LIDÉ MOHOU FUNGOVAT NEUSTÁLE POD NĚČÍM, ČEMU ŘÍKÁTE „DĚDEČEK CLAUSE“. TOTO JE ROZHODUJÍCÍ ŘÍDICÍ FAKTOR AMERICKÝCH BANK A PŘEDSTAVENSTVA FEDERÁLNÍ REZERVY. Tento „trust“ kontroluje Rockefellerovu nadaci a také Federální rezervní banku, pomocí níž jsou Internacionalisté schopni kontrolovat měnu USA. Nebylo by rozumné, aby tyto Newyorkské banky ukázaly všechny své účetní záznamy za celou dobu své existence? Přesto tyto pokusy zde i po celých Spojených státech selhaly. TO ZNAMENÁ, ŽE SEBOU NECHÁTE MANIPULOVAT STEJNĚ SLEPĚ, JAKO ARABOVÉ.
Vraťme se nyní zpět a pohovořme o dohodě, kterou vaši mocní uzavřeli se Saudskou Arábií a dalšími státy Středního Východu. Po nich se chtělo, aby uložili své peníze do hlavních bank; uvědomte si, že nevěděli, že tyto banky byly schopny půjčovat peníze v poměru dvacet ku jedné (20 ku 1 platilo v minulosti, nyní je tento poměr ještě větší). Vše, co dostávali, byly úroky z peněz, které si u nich uložili. Ještě horší je pro ně to, že v některých z těchto zemí je z náboženských důvodů nepřijatelné přijímat úroky, takže čekají, až své peníze za 30 let vymění za depozitní certifikáty. Jinými slovy, nevěděli, že lze provádět takovéto frakční bankovnictví, pomocí něhož světoví bankéři mohli získat kontrolu nad penězi arabského světa. Pomocí peněz získaných od Arabů, manipulacemi s cenami ropy a zvýšením ceny benzínu, řekněme, z 30 centů za galon na 1,25 dolarů za galon, vydělali spousty peněz. Nyní myslím, že můžete snadno vidět, že s těmito penězi vrácenými do mezinárodních bank v poměru 20 ku 1, vydělali obrovské jmění. Uvědomte si, přátelé, že tyto peníze pocházejí od vás. Jelikož bankéři uzamkli peníze na depozitní účty, mohli je půjčovat národům třetího světa.
NÁRODY TŘETÍHO SVĚTA
Vraťme se o patnáct nebo dvacet let zpět do doby, kdy mezinárodní bankéři začali půjčovat peníze zemím třetího světa. VELMI ZBLÍZKA SE PODÍVEJTE NA ZEMĚ, KTERÉ DNES BANKROTUJÍ.
BYLO TO PROVEDENO ZCELA ZÁMĚRNĚ, ABY TYTO ZEMĚ ZKRACHOVALY.
Měli byste se podívat do historie a obrátit svoji pozornost na dobu, kdy tyto země získávaly nezávislost a zřizovaly nezávislé vlády. Bylo to v dobách, kdy jim mezinárodní bankéři půjčovali obrovské sumy peněz, které ve skutečnosti pocházely z velké části od Arabů. Tito bankéři nejen že chtěli, ale také se postarali o to, aby tyto země půjčené peníze promrhaly a zneužily. Bylo to zcela úmyslné, tyto peníze byly prohospodařeny a jednoduše promrhány díky chamtivosti vůdců těchto zemí. Musíte vědět, že vůdci těchto zemí nikdy ničemu a nikomu nevládli. O vládě nevěděli vůbec nic. Jejich země byly koloniemi pod vládou jiných, silnějších zemí. Mezinárodní bankéři věděli, že tito vůdci mají sklon k mrhání penězi. Bylo známo, že se neměli kde naučit, jak s nimi hospodařit.
POTRESTANÝ TEXAS
Na tomto místě na chvíli odbočím a povím vám příběh vašeho státu – Texasu. Vraťme se o několik let zpátky a osvěžme si trochu paměť. Pamatujete si na muže, který se jmenoval John Connelly, který byl guvernérem Texasu? Vybavuje se vám v paměti, že byl zraněn během atentátu na Johna Kennedyho? Dobře, pan Connelly byl také podsekretářem pokladníka – měl spoustu funkcí a titulů. On a jeho společníci dělali velmi vzrušující věc – plánovali zavést ve státě Texasu novou měnu. Víte, Texas je součástí Unie pouze díky obnovitelné „smlouvě“. Tato smlouva je automaticky obnovována každý rok, ale nemusí být nutně obnovena. To znamená, že Spojené státy mají s Texasem dohodu, na jejímž základě je stát Texas součástí USA. O členství se zde nehlasovalo jako v ostatních státech. Texas byl jeden čas nesmírně bohatý a bylo v něm velmi mnoho zámožných jednotlivců. Bohatí jednotlivci, jako například bratři Huntové, zbohatli přes noc na naftě. To bylo v době, kdy nafta začínala být velmi populární. Pokusím se vám nyní vysvětlit, proč to pro tuto „opozici“ bylo tak důležité a proč panu Connellymu usilovali o život, stejně jako J.F.Kennedymu. Proč jsou tito lidé dnes zlomeni a proč má stát Texas těžké finanční potíže? Je to proto, že se Internacionalisté dozvěděli o tom, co se bratři Huntové a pan Connelly chystají provést. Texas, stát začleněný do unie na základě dohody, z ní mohl kdykoli legálně vystoupit. Bratři Huntové a pan Connelly věděli, že z Texasu by se mohla stát nezávislá země s vlastní měnou (podloženou ropným bohatstvím – pozn. red.). Bylo to proto, že stát by mohl být solventní a ne pod diktátem Federálního rezervního systému. Nebo, jednoduše řečeno, pod kontrolou mezinárodních bankéřů. V té době bratři Huntové vyhnali cenu stříbra velmi vysoko z důvodu, aby mohli financovat proces, jímž by mohli přemoci internacionalisty, ale v tomto bodě byli bratři Huntové rozdrceni. John Connelly byl téměř zabit a Texas, jenž mohl být jediným státem unie, který mohl uniknout z této pasti, byl potrestán značnými problémy. Některé části Dallasu a Fort Worth, Houston a další kdysi bohatá města se dnes podobají „městům duchů“ na vašem Starém Západě. Ti, kteří zbohatli na ropném průmyslu, byli krutě potrestáni. Huntové a Connelly zbankrotovali. Internacionalisté se tak popudili kvůli tomu, co Texasané provedli, že zlomili páteř jejich ropnému průmyslu a zničili všechny důležité producenty ropy v Texasu. Byl to dobře zkonstruovaný plán a dokonale provedený. Když se někdo pokusí křížit plány internacionalistů, sami vidíte, jaké mohou být výsledky. Bratři Huntové pracovali na výše zmíněném plánu společně s íránským šáhem. Bezprostředně potom byl jeden bankéř z Texasu zavražděn, íránský šáh byl sesazen a bratři Huntové byli dohnáni k bankrotu. Existuje mnoho způsobů, jak se mezinárodní bankéři mohou pomstít tomu, kdo se pokusí mařit jejich celkový plán; pomocí vraždy, nebo můžete být umístěn do psychiatrické léčebny a do konce života budete pod zámkem, nebo budete nařčen z nějakého zločinu a skončíte ve vězení. Přesně to se stalo plukovníku Wendelle Stevensovi. Kromě toho byl zaranžován plán na jeho vraždu v době, kdy byl ve vězení. Pachatel, který byl oblečen jako kněz, byl chycen při činu, odveden na FBI a už o něm nikdo nikdy neslyšel. (Lze se domnívat, že prezident J.F.K. cestoval na podzim 1963 do Dallasu proto, aby zde dojednal se zástupci státu Texas zachování celistvosti USA – tedy nevystoupení Texasu z federace USA. Jeho argumentem byl zřejmě jeho vlastní plán jak zlomit moc FEDu, výkonné nařízení 11110 ze 4.6.1963, jenž mělo začít platit od 1.1.1964. Na své cestě byl zavražděn a jeho nástupce L. Johnson neprodleně toto nařízení zrušil. Žádný další prezident USA se potom již neodvážil FEDu postavit – pozn.red.).
ŠÁHOVA SMRT
Možná si vzpomenete, že íránský šáh byl dokonale zdravý, když byl sesazen a opustil Írán. Pouze se tvrdilo, že je nemocný, když přijel do Spojených státu. Řekli vám, že byl držen v „ochranné“ péči na jedné vojenské základně. Dále vám řekli, že zde byl léčen ze své choroby – kterou při svém příjezdu ještě neměl. Stejně zemřel! Jeho smrt byla plánovaná – byl zavražděn. V posledních měsících je mezinárodní pozdvižení kvůli používání chemických a biologických zbraní Irákem a Íránem. Některé z virů nemohou být vystopovány – ani se o to ve výše uvedených případech nikdo nepokoušel. Kdo se bude zajímat o člověka, který onemocní, je léčen a pak neočekávaně zemře? Ve Spojených státech určitě nikdo. Tento člověk byl v USA velmi nepohodlný. Smrt může být způsobena mnoha nezjistitelnými způsoby; jedním z nich je prostřednictvím mikrobodů a různých vibračních frekvencí, stejně jako pomocí virů.
PŘÍBĚH RUKOJMÍ
Tyto malé příběhy si můžete ověřit u senátora Johna Hansena z vašeho zákonodárného sboru. Nyní budu mluvit o Íránu a vašich lidech, kteří byli vzati jako rukojmí. Pochybuji, že mnoho z vás zná o tomto případu pravdu. Senátor Hansen byl ve Sněmovně reprezentantů ve Washingtonu, D.C. Věděl, co se stalo v Íránu a požádal o svolení jet do Íránu a věc vyšetřit. Kongres odmítl. Pan Hansen si tedy koupil letenku a do Íránu odletěl soukromě. Když senátor Hansen dorazil na místo, vůdce Chomejní mu nabídl audienci a řekl, „My nechceme vaše rukojmí o nic víc než chcete vy, aby tady byla.“ „Vlastně,“ pokračoval Chomejní, „bych vám rád dal tato rukojmí, v každém případě minimálně polovinu z nich, a vy si je můžete zítra ráno vzít s sebou Tak se stane, pane Hansene, pokud mi slíbíte, že začne vyšetřování spojení mezi íránským šáhem, Chase Manhattan Bank, panem Kissingerem a vaším prezidentem Carterem.“ Touto odpovědí byl senátor Hansen velmi potěšen. Spěchal zavolat zpátky do USA někomu, kdo by mu mohl dát autorizaci a řekl: „Hej, mohu vzít zítra s sebou polovinu rukojmí. Jak to mám zařídit?“ Osoba na druhém konci drátu řekla, „Dobře, zavolám vám zítra zpátky a dám vám vědět.“ Nyní, prosím, hádejte, co se stalo druhý den ráno? Když mu druhý den ráno zavolali, bylo mu řečeno, „Vraťte se do Ameriky sám nejbližším letadlem. Přijeďte ihned domů. Rukojmí s sebou neberte. S nikým nevyjednávejte. Nemáte právo jednat jménem Kongresu Spojených států amerických, i když jste kongresman. Vraťte se domů bez dalších jednání.“ Když se vrátil zpět do Washingtonu, zjistil, že tento incident se dostal do kongresových záznamů. Dále zjistil, že prezident Carter věděl, že budou vzata rukojmí. Také se dozvěděl, že ta rukojmí tam jsou z nějakého důvodu a on se do toho nemá plést. O navrácení rukojmí držených v Íránu vyjednávala Chase Manhattan Bank v New Yorku. Všechny ostatní veřejné i skryté pokusy osvobodit rukojmí byly jen fasádou. Zeptejte se některého z námořníků, kteří se zúčastnili vojenské akce na jejich osvobození. Můžete se divit, že se k vám dnes Írán chová tak, jak se chová? Tato rukojmí a Amerika byla zachvácena terorem, zatímco bankéři měli šáhovy peníze bezpečně uloženy ve svých bankách dříve, než byl zavražděn, čímž získali peníze, které patřily Íránu. Pěkně zvrhlý způsob, jak dostat íránské peníze do Chase Manhattan Bank, aby mohla zůstat solventní a být jednou z nejbohatších institucí na světě!
KEJKLÍŘSKÉ KOUSKY
Mezinárodní banky vytvořily bankovní „holdingové společnosti“, aby se mohly vyhnout zodpovědnosti. Chase Manhattan Bank, Chemical bank a banka J.P. Morgana byly rozhodujícími bankami, v nichž si Arabové uložili své peníze. Holdingové společnosti byly vytvořeny za účelem půjčování peněz zemím třetího světa, přestože dobře věděli, že tyto země zkrachují. Poté, co byl zničen šáh a peníze byly bezpečně uloženy v bankách, bylo velké množství peněz půjčeno zemím třetího světa. Tyto peníze byly přesunuty z bank do bankovních holdingových společností v očekávání pravděpodobného bankrotu dlužících zemí. Jedna holdingová společnost byla zřízena za účelem půjčování zemím třetího světa. Účelem druhé holdingové společnosti bylo půjčovat si peníze z mezinárodních bank za účelem nakupování zemědělské půdy. To znamená vaše farmy a také jisté korporace ve Spojených státech. Farmy a společnosti budou pravděpodobně dál vytvářet zisk, ale země třetího světa jsou předurčeny k úpadku. To nejsou fantazie, to se skutečně děje.
Nyní se podíváme na měnu na světovém základě. Také si řekněme, proč některé z měnových plánů a formátů tvorby peněz jsou odůvodněné a životaschopné. Podívejme se trochu na pana Marcose, který byl nedávno sesazen na Filipínách. Představitel jedné z mezinárodních bank přišel k panu Marcosovi a řekl, „Pane Marcosi, odpustíme vám všechny vaše dluhy. Nejste schopen nám je splatit, nejste schopen platit úroky, nejste schopen splatit půjčenou částku, ale my máme pro vás výhodnou nabídku. My vám vaše dluhy zkrátka odpustíme. Nyní na chvíli odbočme: Pamatujete si, komu patřily peníze, které půjčili těmto rozvojovým zemím? Bankéřů to nebyly. Ano, ovšem, byly to všechno peníze Arabů, které získali prodejem nafty celému světu za dvojnásobnou cenu. Takže zpět k tomu, co řekli bankéři: „My vám odpustíme všechny vaše dluhy, půjčenou částku plus úroky, a vy nám je už nikdy nebudete muset vracet – POKUD (STÁLE ONO „POKUD“) zrušíte svou národní měnu, ať je jakákoli. Vaší základní měnou bude dolar. Namísto běžné měny zavedete určitý typ platebních karet. Také nám musíte dát trvalá práva na všechny přírodní zdroje ve vaší zemi.“ Je zajímavé, že krátce po tomto vstřícném gestu, této přátelské nabídce, byl Marcos sesazen. Proč myslíte, že se tak stalo? No, pan Marcos byl pěkně bojovný a řekl mezinárodním bankéřům, kam mají jít poté, co opustí jeho zemi. Neměl v úmyslu zbavit suverenity vlastní zem. Dávejte pozor, co se stalo dál. Každý v zemi zjistil, že číslo kreditní karty má náhle stejné s číslem pojistky; navíc, jejich centrální banka měla fungovat jako velkoobchodník s úvěry, která byla rozšířena o novou superbanku, kterou ohlásil váš pan Paul Volker na podzim roku 1985. Prezident Reagan to okamžitě ratifikoval. Další podmínkou pro získání tohoto dobročinného daru, chcete-li, Mezinárodního měnového fondu (MMF), za účelem pomoci ekonomice těchto zemí, bylo to, že MMF jmenuje externí – nikoli domácí – společnosti, aby řádně naplánovaly a zrealizovaly vytěžení a exploatování surovin těchto zemí, kteréžto tyto zdroje zatím samy příliš nevyužívaly. To všechno údajně přinese prosperitu těmto snaživým národům. Pan Marcos se choval poněkud ostřeji a ze smlouvy chtěl vyškrtnout slovo „trvalá“. Uvědomoval si, že by svým podpisem pod smlouvu podepsal ztrátu suverenity svého národa. Nebudu komentovat nebo posuzovat pana Marcose jako osobu, ani se nebudu vyjadřovat k žádné jiné osobě – to je vaše věc, ne moje. Místo toho vám povím co se stalo a jak se tyto věci přihodily. V případě pana Marcose to byla otázka týdnů, než internacionalisté spustili gilotinu. Nepokoje byly financovány a vyprovokovány jednou ze skupin mezinárodních bankéřů. Nikdy není moudré těmto lidem křížit cestu. Pan a paní Marcosovi dost vykořisťovali svůj lid a tak nebylo těžké najít proti nim opozici.
KAM ŠLY TY PENÍZE?
Nezapomeňme na ony holdingové společnosti, o nichž jsem mluvil. Pamatujete si na holdingovou společnost číslo jedna a na holdingovou společnost číslo dvě? Druhá skupina přijímala úvěry od první skupiny holdingových bank, aby prodávala jmění a závazky od „původních“ bank. Jedinými závazky, které nakoupila, byly depozitní certifikáty (DC) arabských národů. Jmění, která kupovala, byly dluhy rozvojových zemí. Vězte, že to bylo zkonstruováno tak, aby země třetího světa nebyly schopné splácet dluhy, což způsobí bankrot holdingových bank, které nakoupily DC Arabů od bank. Mezinárodní bankéři potom Arabům řeknou, „OK kamarádi, je nám líto, ale všechny miliardy dolarů, které jste měli uloženy s třicetiletou lhůtou v našich bankách, jsou pryč. Byly prodány holdingové společnosti, se kterou nemáme nic společného, která půjčila peníze zemím třetího světa, které zbankrotovaly. Litujeme, pane Arab, ale vy jste také zkrachoval!“ Můžete položit otázku, „Je možné, aby arabský svět zkrachoval? Nejbohatší lidé na světě, kteří mají tolik nafty?“ Je to trochu šokující, že? Oni ale nevěděli, že tyto DC byly „prodány“ těmto holdingovým bankám. Své peníze uložili v newyorkské bance, jak se od nich požadovalo. Jak mohli vědět, že byly převedeny do společností předurčených k bankrotu? Jak mohli chápat vnitřní manipulace mezinárodních finančníku? Byli to kočovníci, kteří o byznysu nevěděli nic. Nikdo je nemůže mít za hlupáky. Kolik z vás o těchto intrikách ví, natož jim rozumí? Arabové nemohli vědět, co se proti nim chystá.
Ale nyní se podívejme, co se stalo. Před koncem roku 1986 si arabský svět začal trochu uvědomovat, co se mu přihodilo. Říkalo se, že před prvním květnem 1987 byly miliony a miliony převedeny z arabského světa do Ameriky, aby se Arabové připravili na soudný den. Peníze byly údajně převáděny na cenné papíry, které byly alespoň z poloviny poctivé. Bylo to proto, aby v době, kdy arabští šejkové zbankrotují, byli před lidmi pod nimi, to jest miliony lidí arabských zemí, kteří byli podvedeni, v bezpečí. Našli si místa, kam by mohli uprchnout a ukrýt se. Až se provalí, že tyto arabské země byly doslova zaprodány, je jedno, zda nevědomě nebo vědomě, bude docházet k povstáním, nepokojům a přímo k masakrům. To je důvod, proč nakoupili a umístili čínské rakety s dlouhým doletem, schopné nést jaderné hlavice. A mají potřebná nukleární zařízení, kterými je mohou vybavit. Je možné, že je potřebují proti vlastním lidem? Lidé budou velmi rozezlení, až nebudou dostávat žádné příjmy z ropy, protože jejich země zbankrotuje a až se dozvědí, že byli zaprodáni vlastními vůdci. Potom nastane masová migrace šejků, směřujících do Ameriky, kam si uložili většinu svého jmění. V květnu 1988, tj. zhruba před rokem a půl, se Arabové pokusili provést velké nákupy. Nemyslíte, že to může začít pěkně brzy? Může to být načasováno zároveň s problémy s úsporami a půjčkami a potížemi privátního penzijního plánu a chřadnoucí ekonomikou a …? Stačí ještě pár platebně neschopných zemí a váš monetární systém zkolabuje. Existuje několik metod, jak přivodit kolaps. Ale vraťme se zpět k našemu původnímu příběhu. Hovořili jsme o holdingových společnostech v nesnázích. Mezinárodní bankéři ze sebe sňali zodpovědnost. Převedli dlužní úpisy atd. na holdingové společnosti, které potom „špatně“ investovaly. Všechny peníze, které patřily Arabům, byly převedeny do holdingových společností. Jediné, co mezinárodní bankéři budou muset udělat, je, říci Arabům, „Zkrachovali jste. Všechny peníze jsou pryč!“ Až Arabové budou požadovat proplatit depozitní certifikáty s třicetiletou lhůtou, holdingové společnosti budou platebně neschopné. Vidíte již, že tato skupina před několika lety jisté lidi „udělala“ a nyní je „zničí“ stejně rychle a efektivně, aniž by ji za to kdokoli činil zodpovědnou. Obávám se, že se to příliš neliší od toho, co dělají s vámi. Zde se věci začaly dít rychle pomocí obratných triků. Následovalo nesčíslné množství likvidací, vyvlastnění a bankrotů, které vykonaly FDIC a FSLIC, které jsou pod totální kontrolou představenstva Federální rezervy. Doslova tucty bank po celé Americe byly a jsou skupovány. Ale velkou otázkou je: kým? Kdo má peníze v dostatečném množství k takovým nákupům? Velké sumy přicházejí z peněz za vyšší ceny ropy, které dostávají Arabové, kteří si je ukládají do bank mezinárodních bankéřů. Banky jsou vykupovány a pak záměrně zavírány. Některé z těchto bank jsou dosud solventní. Také skupují zemědělskou půdu po celé Americe od farmářů, kteří bankrotují z důvodu vysokého kurzu amerického dolaru (v poměru k zahraničním měnám). Tak se to dělo před rokem nebo dvěma lety – v současné době hodnota dolaru kolísá kvůli dalším věcem, které jsou v pohybu a jsou dalším krokem plánu.
(pokračování příště)
————————————————————————————————————-
Omlouváme se za delší rozsah textu, ale k pochopení problému, co se dnes děje se světem, jsou tyto 25 let popsané skutečnosti nezbytné. Neboť dnes, více než kdy dříve (tj. v době jejich sepsání, či před 10 lety při jejich posledním zveřejnění v týdenníku Republika), je možno tato fakta ověřit a srovnat s dneškem. Jedná se o starý plán a dnešní stav je jen jeho logickým vyústěním. Samozřejmě, té části veřejnosti, která díky nezávislým informačním cestám se již v této problematice delší či kratší čas orientuje, se ještě jednou omlouváme – pozn.red.
Aktuální čtení k tématu, např.:
Bavorská kampelička řekla lidem pravdu , Bankéře v EU požírá jejich vlastní monstrum
+ Dnes již poměrně známé filmečky:
Peníze jako dluh I (a další pokračování II + III), případně Americký sen