Poněvadž na různých sociálních sítích se začíná znovu přetřásat podivná volba prezidenta ČR v roce 1998, Havlovo zvolení/nezvolení na období dalších 5 let, a zároveň události okolo tehdejšího předsedy Republikánů, který tehdy kandidoval proti V. Havlovi na onen post prezidenta…, chceme se jakožto pamětníci a zainteresovaní pozorovatelé těchto událostí rovněž vyjádřit k tomuto tématu. Právě kvůli tomu, že celou debatu vyvolal Miroslav Sládek, který zase všude vykřikuje, „jak byl tenkrát poškozen a jaké spiknutí to proti NĚMU prý bylo…“
Nejprve technicky pro ty, kdož si původní systém volby prezidenta nepamatují:
Prezident se dříve volil na společné schůzi Senátu a poslanecké sněmovny. Samozřejmě, že taková volba byla v podstatě formalitou – vše vždy bývalo dopředu a do detailu předjednáno! Tedy i to, jak bude ten-který poslanec či senátor hlasovat.
Vsuvka – proto také o 5 let později, v roce 2003, byl Miloš Zeman tak vytočený a utekl zadním vchodem… Protože ho oproti původní dohodě podrazil Špidla se Sobotkou (a jejich nohsledi) tím, že volili Václava Klause, který tak zvítězil…
Ale zpět ke Sládkovi a do roku 1998:
Česká republika stála před osudovou volbou. Havel měl být garantem toho, že ČR hladce a bez odporu obyvatelstva (a hlavně bez referenda) vklouzne do chomoutu NATO a následně i do EU. Havel měl tehdy ještě poměrně vysoký kredit u veřejnosti (i když u Republikánů ho neměl nikdy!), a zároveň byl samozřejmě silně ctižádostivý a ješitný. O tu funkci ve 2. (či snad třetím?) prezidentském období velmi stál, protože si již přičichnul k moci a slávě, což je ta nejsilnější droga na světě, jaká existuje. Havlovi se ovšem také poněkud otevřely oči, neboť za uplynulé období své funkce zjistil, že je ve skutečnosti pouze trapnou figurkou ve hře doopravdy mocných, tj. těch, co přes korporace a organizace „za oponou“ ovládají svět.
Také nezapomínejte, co Havel tvrdil na počátku 90. let: „Musíme neprodleně vystoupit z vojenského paktu Varšavské smlouvy, a již NIKDY do žádného jiného vojenského paktu NEVSTUPO-VAT!“ Proto byl také Havel ze začátku u české, převážně pacifistické veřejnosti, tolik oblíbený. Na Slovensku tomu bylo poněkud jinak, ale to je jiný příběh z období let 1990-1992.
Takže toto dilema u V. Havla mohlo působit rizikově, tedy, že by se třeba Havel ve svém 2. prezidentském období za ČR mohl začít cukat a mohly by nastat při začleňování ČR do NATO potíže. Podporu převážné části české veřejnosti by v tomto případě rozhodně měl. A navíc už by neměl co ztratit – zvolen v roce 2003 potřetí (či vlastně celkově již počtvrté), by stejně nemohl být, leda v případě změny Ústavy!
Bylo však třeba si Havla nějak pojistit. A to tak, že by mohl být během období let 1998 – 2003 kdykoliv s jistotou a navíc s ostudou odvolán! Tedy v případě jeho „neposlušnosti“.
A tady přichází na scénu narcista a cenzor Miroslav Sládek, který posloužil jako užitečný idiot a zároveň páka na V. Havla. Takový Damoklův meč. Vše bylo do detailu propočítáno a připraveno. Předseda posl. sněmovny Zeman (a Sládkův dávný politický konkurent) údajně „vylákal“ Sládka (na něhož byl za zcela zbytečné maření policejního vyšetřování vydán příkaz k zadržení a předvedení) do Prahy, kde byl před PS-PČR zatčen a odvezen do vazební věznice na Pankrác. Když pak na Pražském Hradě probíhala prezidentská volba, Sládkovi nebylo umožněno volit – ač to bylo jeho nezcizitelné právo (třebas i ve věznici, do přenosné urny), – a zároveň se určilo, kdo všechno z poslanců a senátorů bude hlasovat pro Havla, a kdo se volby zdrží. Aby kvórum vyšlo právě o ten 1 hlas – hlas Sládkův, u kterého byla prakticky 100% jistota, že by Havla nevolil. A aby to celé bylo ještě věrohodnější a někdo ze Sládkových (republikánských) poslanců do toho nevhodil vidle tím, že by třeba hlasoval pro Havla, a tím naplnil potřebný počet hlasů, kandidoval Sládek na prezidenta taktéž, i když na zvolení neměl ani teoretickou šanci. Tím bylo dosaženo, že disciplinovaní Sládkovi poslanci (se kterými samozřejmě nikdo nic neprojednával) poslušně hlasovali pro Sládka, a zároveň se mohlo říci, že Havel zvítězil pouze a jen proto, že dal zavřít svého protikandidáta…!! Tak se také stalo, Havel byl zvolen, a Jan Vik (tehdejší tajemník SPR-RSČ) to nahlas ve Vladislavském sále Pražského Hradu do kamery patřičně okomentoval. Odpovědí mu byl dnes již legendární pískot na prsty Havlovy nové manželky – Dagmar Veškrnové…
Co dodat? Celá prezidentská volba byla samozřejmě neústavní, a tudíž i právně neplatná. (Ale to bylo i protiprávní rozbití ČSFR.) Musel by se ovšem najít žalobce, aby mohl být i soudce…
Nejvíce poškozený byl samozřejmě Miroslav Sládek sám, – a od něj se i očekávalo, že podá ústavní stížnost na celou tu taškařici. Sládek to také nejprve všude po svém propuštění (týden po zvolení Havla) prohlašoval. Jenomže co máme informace, nikdy k tomuto podání nedošlo!!! Jestli to Sládek (ne)udělal za peníze, nebo byl do celé hry zasvěcen už předem, nemůžeme s jistotou říci, a je to v konečném důsledku podružné. Havel byl ve funkci a zároveň na vodítku. Kdykoliv mohl být s ostudou sesazen. ČR se za rok ocitla v NATO (–bez referenda!-), a ihned se poslušně podílela na agresi proti Miloševičově vzdorovité Jugoslávii. Dále pak směřovala plnou parou do otroctví EU = Bruselu a Berlína.
Takže jako se Sládek de-facto podílel v roce 1992 na rozbití Československa (viz. knížka bývalého rep. poslance Pavla Mozgy „Koho potřebuje Sládek zabít“, z roku 1996), tak stejně sehrál Sládek svou falešnou roli i v roce 1998 při volbě prezidenta Havla, a v důsledku toho i při zatažení ČR do NATO a EU. Pěkně si během svého poslancování 1992-1998 namastil kapsu, a ještě byl k tomu mezi svými fanoušky za hrdinu (což nezapomíná zdůrazňovat při každé příležitosti i dnes…)
Následně pak celou rep.stranu svým chováním v předčasných volbách 1998 potopil (neboť pilně dodával „munici“ korporátním médiím), a při likvidaci posledních stranických aktiv o něco později se napakoval znovu. Viz. http://rscms.cz/zprava-o-konecnem-vyrabovani-stranicke-kasy-spr-rsc/
*****
Jen absolutní blázen či naivka dnes může Sládkovi znovu sednout na lep jeho krásných řečí, jež se tak dobře čtou či poslouchají… U Sládka však není vůbec rozhodující to, co říká – jsou to jen účelová vnadidla pro přihlouplé fanoušky. Tento princip byl použitý v mezidobí let 1990 -1992, a dostal Sládka do poslanecké sněmovny. K čemu Sládek tento mandát od občanů využil, jak se sám hmotně „zabezpečil“, ale jak se přitom choval ke svým spolustraníkům i všem ostatním, kdo mu dali svou důvěru, svůj čas, své hmotné prostředky, to už jsme na našem webu za poslední 2 roky probírali několikrát.
Varovali jsme však všechny ihned, na podzim 2015, když se Sládek znovuzjevil na pol. scéně. Mnohé bohužel, jak vidno marně, k jiným náš hlas vůbec nedolehl. Sládek se velmi pečlivě stará, abychom jeho nové ovečky neměli možnost oslovit. Dokonce se nedávno postaral i o to, že nám, nesládkovým Republikánům, kteří Sládkovu úlohu před mnoha lety prohlédli, byly zablokovány přihlašovací účty na Parlamentních listech, tudíž nemůžeme na tomto webovém portále oslovovat veřejnost ani teď, před volbami!!! Neuvěřitelná prasárna.
Prostě je to CENZOR, co si hraje na národovce a demokrata. Co se v mládí za komunistů na FÚTI naučil, to ve stáří stále uplatňuje!
Jeho role (kterou s přestávkami hraje již od roku 1989) zřejmě ještě neskončila. Role rozbíjení a neutralizace národní opozice. Oznámil svou kandidaturu na prezidenta, fandí si, že sebere 50.000 podpisů, včetně osobních údajů podepisujících… Kdopak mu je asi dodá? Další užiteční idioti?
Je třeba být v případě Sládka maximálně opatrný a držet se od něj co nejdále. Všichni v minulosti, co se zdržovali ve Sládkově blízkosti (tedy místopředsedové, tajemník SPR-RSČ Jan Vik, hlavní pokladník Petr Pěkný, a další, nás nevyjímaje), na to nějakým způsobem doplatili!
-red-
.