a jak se v tomto světě zachovat
(autorský článek)
Vlastimil Podracký
Tím zachováním nemyslím zachránit hole životy, a také ne nějakou vypůjčenou existenci na dluh, poníženě lízajíce paty mocným a děkujíce za každou dotaci. Mám na mysli existenci hrdou a trvalou. Hned na začátku odmítám pohled zúžený jen na ohrožení přítomných materiálních statků, bez výhledu do budoucnosti národa. Příkladem žití ze dne na den je třeba vyjádření pana Schwarzenberka k islámské expanzi, ve kterém se divil, že naši lidé odmítají islám, ačkoliv o něm nic nevědí, a také zkušenosti s muslimy a jejich terorismem nemají. Lidé na rozdíl od něj myslí na budoucnost svoji a svých dětí. Nemusí přece o islámu znát nějaké podrobnosti, vidí problémy v západní Evropě, kde už jsou celé muslimské čtvrti a stále se rozšiřují. Je zajímavé, že to pana Schwarzenberka nevzrušuje, zato protesty českých občanů ano. Proč asi?
Zužovat problém jen na terorismus je samozřejmě totéž, jako sníst z dortu jen třešničku. Všichni dobře vědí, že celé to obrovské podhoubí je daleko širší, a nestačí jen vyhledat teroristy a zničit několik osob. Že tím podhoubím jsou stále více se šířící islámské čtvrti evropských měst. Tak přemýšlí normální člověk, ale kosmopolité prostě tak nemyslí, protože budoucnost našeho národa je nezajímá, je jim jedno, že tu budou jednou města, jako je Nice, kde je dnes třetina muslimů, přitom donedávna jich tam byla jen hrstka. To nezajímá kosmopolity proto, že jim je přednější zadání, které plní, nebo prostě nějaké přesvědčení transnacionálního charakteru. A tak se dostáváme ke konfliktní linii dneška, k příkopu mezi lidmi žijícími trvale v domově, a lidmi, kteří se už jaksi rozešli s domovem nebo alespoň s jeho budoucností.
Tím jsem chtěl hned na začátku naznačit, že zde hodlám zohledňovat „nadčasové myšlení“. Nadčasové myšlení je takové, které v každém kroku zohledňuje budoucnost alespoň v rozsahu našeho poznání. Jiné myšlení nemá smysl, protože je sobecké; bohužel velmi časté.
Nadčasová ohrožení našeho národa jsou čtyři:
- vymírání (současný trend snižování každé další generace o třetinu)
- ztráta národní suverenity a demokracie
- ekologické hrozby (především znečištění potravin a ovzduší)
- migrace cizích agresivních etnik.
Některá ohrožení jsou ovšem odvozená z jiných, a tak se vynasnažím počet zredukovat. Hned řeknu, že migrace je odvozené nebezpečí. Vzniká z prvních dvou. Především ze ztráty suverenity, která nám brání se adekvátně bránit, a dále z uvolňování prostoru vymíráním, jak je zřejmé ze západní Evropy, kam byli migranti původně pozváni jako dělníci mající nahradit nedostatek vlastních lidí (všimněme si, že počet obyvatel přitom nevzrostl, migranti nahradili nenarozené). Ekologické hrozby jsou většinou světového charakteru, na kterých můžeme nějak spolupracovat, ale které nevyřešíme. Částečně je to záležitost ztráty suverenity a volný obchod, kterým přichází cizí potraviny, které opět není možně řádně zkontrolovat v místě výroby a tím zajistit jejich kvalitu (v současné době je nebezpečí geneticky upravených potravin, které jsou klonovány tak, aby snižovaly plodnost žen). Tím bych odbyl poslední dvě nebezpečí a mohu se věnovat těm hlavním, tedy prvním dvěma, jejichž společnou esenci se vynasnažím najít.
Vymírání je nejhorší a nejvíce zanedbávané nebezpečí. Trend je dnes takový, že každá další generace je oproti předchozí o třetinu slabší (1,2 – 1,4 dítěte na jednu ženu). Výpočtem dojdeme k tomu, že za tři generace nás tu bude třetina. Ono se to totiž statisticky velice zanedbává, zvyšování věku a přistěhovalectví příbuzných etnik to kryje a počet obyvatel v absolutních číslech neklesá. Mám zkušenost, že lidé o tom nechtějí mluvit a politici se o tom nezmiňují, což jasně ukazuje na jejich populismus. Poctivý politik by to nadhodil na prvním místě. Že to neudělá, vypovídá právě o nekvalitě politiků – jednak žijí ze dne na den, budoucnost je nezajímá, jednak chtějí být zvoleni netečným davem, který nesnese být kritizován.
Slyšel jsem už hodně fantazií, jako výmluvy lidí, kteří cítí, že na tomto neblahém stavu porodnosti mají vinu. Třeba to, že počet obyvatel klidně klesat může, protože sem prostě problematické migranty nepustíme, a alespoň budeme mít více lesů a lepší prostředí, pracovníky pak nahradíme stroji. To je nesmysl, který se nikde nerealizoval. Kdyby to bylo možné, má dnes Francie polovinu obyvatel, všude roboty a samý les. Ve skutečnosti o tom rozhodují podnikatelé, kteří jdou nejsnadnější cestou: prostě najmou lacinou pracovní sílu ve světě, kde se jim to hodí. Tito dělníci potom v zemi zůstávají, vytvářejí ghetta, a některá etnika se množí a zvou svoje příbuzné, pomocí sňatků přivádí další příslušníky. Některá etnika sice zanikají, ale jen tenkrát, když jejich příslušníků není příliš mnoho a jsou v zemi rozprostřeni. Prostě tak rychlé vymírání, jako je dnes, není z nadčasového hlediska možné, teoreticky by bylo možné jen mírné vymírání a regulované selektivní přistěhovalectví. K tomu by ovšem pokles domácího obyvatelstva nesměl být větší než 10% na jednu generaci. Toho dosáhnout je obrovský úkol, který čeká naše mladé, pokud by chtěli zachránit národ.
Vymírání je záležitostí životních hodnot a výchovy. Režim za to může jen nepřímo, protože vychovává lidi v hédonických a relativistických nehodnotách, které prohlašuje za hodnoty už od doby „slavného“ prezidenta Havla. Tzv. evropské hodnoty jsou právě ony zhoubné nehodnoty: genderový feminismus, homosexualismus, humanrightismus, multikulturalismus, kosmopolitismus, popírání národovectví, atd. Navíc působí zhoubně i hédonicky orientovaná snaha o profesní úspěch na úkor rodiny a výchovy dětí, která je výsledkem přehnaného individualismu. Zdrojem prvně jmenovaných nehodnot je marxismus, individualismus je nehodnota hlásaná pravicovými liberály. Oba tyto ideové systémy – liberalismus a neomarxismus – jsou dnes zhoubné a jejich spor je jen divadlo před občany.
Ztráta suverenity a demokracie jsou nebezpečné jevy, které se prohlubují se slábnutím státu v globálním světě, jehož je EU jakousi laboratoří. Se slábnutím státu mizí schopnost řešit ostatní ohrožení: zabraňovat migraci a terorismu, zajistit jiné školství s jinými hodnotami, řešit problémy mladých rodin, zabránit dovozu nekvalitního a nebezpečného zboží, provést nutné strukturální změny systému (větší samospráva obcí), vydat zákony na ochranu rodiny apod.
Vyjádřit, jak ztrácí stát suverenitu, je složitá záležitost, která by stála za to popsat v samostatném článku, ale asi by to bylo příliš dlouhé a složité vysvětlování. Pouze se omezím na podstatné věci: Evropská unie omezuje suverenitu přímo, to dobře víme. Falešná rétorika, že tím neztrácíme demokracii a získáváme svobodu ve větším prostoru, je nepravdivá. EU neovlivníme, ovlivnit můžeme jen náš stát, kde máme pravomoci. Pokud by v EU byla všeobecná demokracie, přehlasují nás velké národy a staneme se jakýmsi vazalem a zcela podřízeným celkem. Proto se vždy snažily národy osamostatnit, proto se též rozpadlo Československo, protože Slováci se domnívali, že jsou českou většinou vždy přehlasováni. Proto chtějí samostatnost Skotové apod. Jakousi spravedlnost může zjednat pouze diktatura. Jenže ta se začne samozřejmě chovat podle své podstaty a tak se EU stane nevyhnutelně novým „žalářem národů“. Protože není jednotná identita, není možné, aby EU byla nějakou federací nebo centralizovanějším útvarem. Hledání vhodného modelu je potřebné, ale vhodný přirozeně bude jen model, ve kterém ústřední orgány do vnitřních záležitostí států mluvit nemohou.
Druhé nebezpečí pro suverenitu státu přichází s otevřeným světem, kde se volně pohybuje kapitál, lidé a zboží. Kontrola kapitálu vlastně žádná není, daně platí globální hráči v daňových rájích nebo v jiných státech, a v naší zemi jen zisky získávají a vyváží je. Světový kapitál má snahu si vše koupit, hlavně zdroje (nyní jde u nás o zdroje vody). Má mnoho možností, jak ovládat státy zevnitř. Jedním z nich jsou tzv. neziskové organizace, které si platí. Ti mají různá zadání, humanitní nebo ekologická. Ale vždy mohou pomocí prosazování lidských práv a ekologie něco ve státě zmařit nebo podpořit ve svém zájmu. Domácí oligarchové jsou proti tomu trpaslíci a soustředění na ně odvádí mimo jiné pozornost od skutečných vládců. Přímé podplácení úředníků a politiků velkými penězi není pro globální hráče problém. Nastrčení bílí koně v politice jsou téměř samozřejmostí (hádejte, kdo vyhraje hru o Temelín?). Pokud bychom chtěli nastavit nějaké mantinely světovému kapitálu, potom nám EU zatrhne dotace a začne nás pronásledovat.
Pohyb lidí je nebezpečný a mluvil jsem o tom v souvislosti s migrací. Pohyb zboží je samozřejmě problémem jednak nekontrolované kvality a jednak nízké ceny dotovaných a různě podporovaných druhů zboží. Nízké ceny zboží ze zaostalého světa znamenají zásah do národní ekonomiky a pád mnoha podniků, který není ničím nahrazen.
Závěr: Skutečné příčiny ohrožení jsou jen dvě. Jednou příčinou jsme my sami, protože nemáme správné životní hodnoty, které by obsahovaly národní sounáležitost a nadčasové myšlení, schopnost se aktivně zúčastnit života společnosti a zajistit její fyzickou i kulturní budoucnost. Druhou příčinou je otevřený svět, jehož vlivy bez uzavření a posílení státu nemůžeme eliminovat.
V politice je zbytečné vybíjet energii na zástupné problémy, jako je zrušení senátu, snížení počtu poslanců, zavedení referend na kdejakou hloupost, apod. Je zapotřebí stanovit nové hodnoty života, obsahující nadčasové a vlastenecké myšlení. Je zapotřebí mentálního i fyzického návratu k domovu, domov a jeho kontinuita musí být středobodem všech úvah. Jak to udělat popisuje moje kniha Návrat k domovu.
(viz. www. ceskatrikolora.cz)
.
.