Držím ti palce, Evropo. Z trpkého příkladu USA a FEDu jsi se bohužel nepoučila. Možná proto, že to je jeden obrovský projekt řízený odněkud z jediné kanceláře. Z ECB (Evropské centrální banky) se stává vládce nad celou Evropou. A to pomocí podvodu, kterým je de-facto obyčejné falšování peněz. A emise (vkládání) takto nekrytých peněz do oběhu rychlostí 60 miliard EURO za měsíc (tj. 60.000.000.000,- € – pozn.red.), to je už hodně velký podvod. Jak takový podvod vypadá?
Na začátku jsou samostatné suverénní státy se samostatnou měnou a suverénními centrálními bankami, kterým se pod falešnou záminkou blahobytu, volného obchodu a dalších vymožeností vnutí myšlenka společenstva s jednotnou měnou. Státy a jednotlivé vlády zatím trochu brblají, ale za pomocí mediálního tlaku dávno zaprodaných médií – na ty, kteří nerozhodují, a za finanční podpory – těm, kteří vládnou, se to provede. To byl krok číslo jedna.
Potom nastává krok číslo dva. Místo zodpovědné fiskální politiky, podpory regionálního průmyslu, podpory místního zemědělství, podpory volného obchodu, snížení daní, snížení administrativy a byrokracie, snížení výdajů na obranu… nastává pravý opak. Vše se sešněruje nesmyslnými pravidly, regulacemi a doplní se dotacemi – běžně určenými pouze velkým hráčům (korporacím). Vše místní, regionální, se zničí. Zničí se podhoubí vznikajících malých a středních podniků, firem, aby se uvolnil prostor velkým hráčům včetně těch „správných“ bank.
Krok číslo tři: Dotace nikomu nevadí, dokonce ani těm, kteří se k nim nikdy nedostanou. Psychologický efekt je to výborný. EU dává peníze = kdo dává peníze, nemůže být špatný. Ti, kteří je dostanou, jsou chyceni do pasti kruhu bezpracného života a už potom ví, že se nemusí snažit něco vymyslet, aby prorazili a na svoje bytí si vydělali sami – poctivou prací či svou hlavou. Všichni si myslí, že EU je takový oslíček, který jen dává peníze a nic za to nechce. A ona vlastně je. Nyní nic nechce, neboť si to vezme až na konci. A všechno (i s úroky, pozn. red.). Navíc, oslík má úplně neomezené zdroje peněz, protože nad ním není žádná kontrola, a jím vyrobené a do oběhu vydané peníze nemají žádné krytí (leda tak důvěru místního obyvatelstva, pozn. red.). ECB může tisknout (či emitovat), kolik jen chce.
Krok číslo čtyři: EU skrz vytvořenou síť svých zkorumpovaných úředníků (Brusel) začne ovlivňovat procesy v předtím suverénních státech, a to zase prostřednictvím jimi zkorumpovaných lokálních politiků a jejich politických stran. Banky, které spadají pod kuratelu vrchního „tiskaře“ (ECB) začnou do systému svým tlakem cpát laciné peníze, které si předtím jejich matka zadarmo vytvořila – takže i 0,- % úrok znamená velký výnos. To je dobré si zapamatovat! Lokální zkorumpovaní politici a strany (jedno jestli tzv.“levicové“ či údajně „pravicové“) začnou praktikovat nezodpovědnou fiskální politiku, a začnou stát zadlužovat pomocí půjček. Půjček, jenž z větší či menší části rozkrádají na záměrně předražených projektech, a které mnohdy ani stát, ani jeho občané nepotřebují.
Krok číslo pět: Komerční banky stejným způsobem zadlužují a „předlužují“ soukromý sektor. To znamená občany, podnikatele i firmy. Pokud Vám lokální banka půjčí peníze na 3-5% úrok, neznamená to, že její zisk je 3-5%, po odečtení administrativních nákladů a zaplacení daní. Lokální banka de facto „vypere“ (to jest, uvede do oběhu nelegálně vytištěné bankovky které dostane od ECB) , a o tento zisk se podělí. Na trhu vzniká pocit „lehkosti bytí“ – staví se, prodává se, a to až do momentu kdy se ucho utrhne. Anebo spíše, jak to známe z posledních let, když splaskne bublina. Třeba ta realitní.
Krok číslo šest: Když si zkorumpovaný politik, politická strana či vláda vezme půjčky, aby mohla vést svůj honosný život na dluh, musí dát věřiteli něco na oplátku do zástavy. Pokud to není přímá privatizace něčeho, co našeho věřitele velmi zajímá a na čem začne hodně vydělávat (továrny, letiště, dálnice, přístavy, lesy, půda, atd.) čímž jen sebere další příjem ze státní kasy předtím suverénního státu, spokojí se s dluhopisy. Stát vydá dluhopisy, které si vezme věřitel – tedy většinou banka určená k této transakci. Pod ECB spadá v současnosti asi 180 evropských bank, které jsou de facto jejími dcerami. A od všech těchto lokálních bank teď ECB vykoupí všechny ty dluhopisy – čímž si koupí celou zadluženou Evropu. Neboť stará moudrost praví, že… Kdo řídí dluh (tedy vlastní jej), řídí i dlužníka – tedy jej i vlastní.
Krok číslo sedm: Spolkněte prášek, sedněte si a v klidu počítejte, kolik že musela ECB (a za ní skrytí vlastníci – ale to je již jiné téma, pozn. red.) vyrobit peněz, aby si koupila celou Evropu. Pokud Vám vyšly miliardy či biliony EURO, propadli jste u zkoušky. ECB to stálo několik desítek let příprav plus náklady na nákup tiskáren, tiskové barvy, bankovkový papír a provoz těch tiskových strojů. To je vše. Peníze tisknou (emitují) bez kontroly. Ještě jednou: tisknou peníze BEZ KONTROLY. Jimi vyrobené peníze nemusí být kryté zlatem či jinými aktivy, (jsou „kryty“ pouze nekonečným dluhem a bezmeznou důvěrou evropského obyvatelstva, pozn. red.). Takže „oni“ vlastně nic neriskují, jen získávají – a to budoucnost nás všech (včetně našich dětí, pozn. red).
Dokud budou existovat tyto soukromé?!? tiskárny papírků, kterými jsou FED a ECB, které budou doslova a do písmene ničit všechno zdravé, budeme velmi blízko něčemu ještě mnohem horšímu.
Otázka redakce: Bude to hyperinflace, nebo další světová válka?
Zdroj: internet
Překlad a poznámky: Roman Sláma, RSČMS
.