Proč do „toho“ po letech jako republikáni znovu jdeme,
… a proč do toho jdu já?
Vážení přátelé, vážení příznivci a voliči, vy všichni co jste ochotni číst či naslouchat:
Je jaro roku 2014 a novodobá oligarchie za oponou připravila pro své poddané další kolo pimprlového divadla s názvem VOLBY. Je přece zapotřebí udržovat dekorum a pro ty „dole“ zdání, že mohou o něčem rozhodovat. A jelikož nastávají časy velice turbulentní, a ne vše se mocenské elitě až tak úplně daří, je potřeba dalšímu vývoji dát punc legality.
A tak jsme jako občané podivného konglomerátu národů Evropy pozváni účastnit se tragikomické frašky, při které si můžeme zvolit své zástupce do orgánu nejvyššího, jenž dnes ovšem ve skutečnosti o ničem podstatném nerozhoduje, totiž do Evropského parlamentu.
Samozřejmě, pro „elity“ to není zcela bez rizika. Ač disponují prakticky neomezenými prostředky pro šíření své agendy, ovládají veškerá mainstreamová media a platí si svá převodová kolečka v podobě eurohujerských politických stran i nevládních „neziskových“ organizací – tedy politiky i agenty – jednoznačný vývoj EU směrem k totalitárnímu superstátu je v posledních letech tak očividný, že mnohým oblouzněným lidem se začínají otevírat oči.
EU již pro ně přestává být slibovaným „rájem na zemi“, nýbrž se zvolna proměňuje v jakési novodobé maxivězení, byť zatím ještě dočasně vybavené luxusním inventářem. Občané západních teritorií (kdysi suverénních států) se diví, kam se vypařuje jejich svoboda a demokracie. A rovněž, kam mizí jejich bohatství a prosperita. V centrálních a východních oblastech Evropy, kde za posledních 75 let (což je v podstatě délka lidského života) běžní lidé nic podobného nepoznali – možná s výjimkou krátkého nadechnutí po pádu bolševických režimů – pak vnímaví pozorovatelé vidí, co konzumem zaslepeným jedincům zůstalo skryto:
Z jednoho centrálně řízeného impéria jsme se za posledních 20 let plynule přesunuli do jiného, ovšem založeného na podobných principech a řízeného v zásadě stejnými silami. Pro běžného občana se tak navzdory slibům politiků nezměnilo téměř nic. Jen vyměnili jednu celu za jinou, o něco větší a lépe vybavenou, ovšem na oplátku s mnohem menšími životními jistotami. A protože otroků k zajištění blahobytu vyvolených začíná být přebytek, stávají se mnohem méně důležitými.
A tak zde po letech mystifikací a obluzování veřejnosti začíná klíčit všeobecné semínko poznání, že ta halasně velebená EU přece jen není zřízena pro zajištění spokojenosti svých obyvatel, nýbrž slouží jako výkonný prostředek vlastníků nadnárodních korporací a bank k maximalizaci jejich zisků. Zájmy těchto „elit“ jsou ovšem v příkrém rozporu jak se zájmy běžných občanů, tak se zájmy jejich vyšších celků – evropských národů. Proto zde vidíme tu úpornou snahu „světoobčanů“ a jejich institucí potlačovat národní zájmy původních států EU a dosazovat do klíčového mocenského aparátu EU své oddané slouhy. Tito sluhové, rozlezlí jako mor v tzv. eurohujerských politických stranách, pak hájí agendu mezinárodního kapitálu – ač navenek směrem ke svým (většinou naivním) voličům proklamují opak. Nebudu ty kašpárky zde nyní jmenovat a dělat jim tak reklamu. Domníváme se, že po 10 letech členství ČR v novodobém vězení národů je jejich identita většině vnímavých lidí zcela jasná a nepopíratelná. Jejich chování během jejich působení v EP, a výsledky jejich „činnosti“, hovoří za vše. A tak čím dál větší část obyvatelstva dochází k přesvědčení, že 10 let jejich zhoubné činnosti stačilo.
Mnohem zajímavější je, co se na české politické scéně vyrojilo rychlokvašených politických stran a straniček, majících v náplni své agendy tzv. „odpor“ proti evropské unii a disponujících až dojemným zájmem médií. Opět, nebudu je ze stejných důvodů jmenovat, pouze se ptám:
„Kde byli tenkrát všichni ti Bruselobijci, když republikáni na jaře roku 2002 (a vlastně i mnohem dříve) VAROVALI před důsledky vstupu ČR do tehdejší formy EU, za nerovných a pro ČR diskriminačních podmínek? Podmínek jenž sjednala tehdejší vláda ČR a její vyjednavači!“
„Kde byli všechny ty euroskeptické strany, když republikáni už tehdy jasně VAROVALI, jak špatní lidé EU vedou a v jaký totalitární moloch chtějí tito exponenti plutokracie původní dobrou myšlenku spolupráce evropských národů přetvořit?!“
A proč se tedy v průběhu transformace EU od partnerství k superstátu, od svobody k totalitě, od bohatství k předluženosti a od prosperity ke krachu, proč se všichni ti dnešní „eurorealisté“, „euroskeptici“ či „eurolikvidátoři“ nepřidali k Republikánské straně, abychom se společně pokusili o zázrak, a navzdory drtivé eurounijní propagandě mainstreamu přesvědčili Čechy, Moravany a Slezany, že ANO – chceme být v Evropě, ale jako rovný s rovným, jako svobodní partneři ve spolupráci, v systému „já pán, ty pán“, v konfederaci prosperujících suverénních a nezávislých národů?
Republikáni několikrát vyslali signály k těmto nově vzniklým subjektům na české politické scéně, nicméně odpovědí nám bylo povětšinou mlčení, případně arogance. Protagonisté těchto nových stran předtím mlčeli, možná již tehdy v referendu 2002 hlasovali pro vstup ČR do EU. A nyní, kde se vzali, tu se vzali – objevili se jako pěna na vřící zavařenině a „bojují“ za české národní zájmy…! No to je opravdu dojemné.
A tak máme oprávněnou obavu, že současné „antievropské“ strany se pouze vezou na konjunkturální vlně zvyšujícího se euroskepticismu v Čechách i na Moravě. Že jejich primárním zájmem není osud národa a Evropy, ale pouze a jen osobní prospěch funkcionářů těchto partají. Neboť výše platů zvolených europoslanců je naprosto nehorázná až nemravná, a jejich výhody i požitky jsou korumpující. Horší variantou ještě může být, že tito opozičníci byli již dopředu veřejnosti nastrčeni jako další past na voliče! Neboť ti, co tahají ze zákulisí za špagáty moci, pracují s principem ovládnutí (zkorumpování) obou táborů, byť navenek znesvářených.
Proto jsme se po letech rozhodli opět kandidovat a veřejnosti nabídnout alternativu. Pro nás, republikány, hovoří neměnnost našich názorů a myšlenek. Dvacet pět let – to již něco znamená. Také náš program se mnohokrát ukázal jako perspektivní až nadčasový, a proto byl nejrůznějšími subjekty politické scény opakovaně vykrádán. Naše prozíravost se ukázala již v prvních měsících po sametovém podvodu roku 1989, kdy jsme jasně pojmenovali hlavní hráče tragikomické frašky a jejich skryté cíle. Bylo nám za to spíláno, neboť většina podvedených občanů ještě tehdy nosila růžové brýle se sametovými obroučkami. Dnešní doba nám nyní dává za pravdu, a s tím – ač neradi – i mnozí občané.
Varovali jsme před důsledky rozbití Československa, před rozkradením národního bohatství novodobou oligarchií v tzv. velké privatizaci, byli jsme proti vstupu do útočného paktu NATO. Nevěřili jsme pohádkám o žití v „ráji“ po našem vstupu do EU a varovali jsme, na co se chystají Evropu dnešní skuteční vládci proměnit. Ještě bychom mohli pokračovat i dále a do budoucna, to však není smyslem tohoto prohlášení. Ostatně, obáváme se, že to stejně dopadne jako vždy a voliči sednou na lep té či oné mediálně protlačované straně, nakonec však ze stejného elektorátu dnešních neomarxistických politiků a jejich agendy.
Jako politická strana podporujeme rovněž principy přímé demokracie a myšlenku všeobecného referenda. I v tomto jsme hodlali spolupracovat s jinými subjekty. Naši podporu jsme ostatně vyjádřili již více než před rokem i jistému čecho-japonskému politikovi, při našem neplánovaném setkání dávno před loňskými volbami do PS-PČR. Ačkoliv tento politik ji vzal na vědomí, výsledkem bylo opět mlčení ze strany onoho hnutí. Víme co je za tím a obáváme se, že s důvěřivou veřejností se opět hraje nečistá hra.
Republikáni jsou tedy pro veřejnost jistou zárukou stability svých názorů a myšlenek, i když strana jako taková prodělala za uplynulý čas bouřlivý vývoj a její struktury (a částečně i název) se změnily. Nepopíráme však, že se považujeme za PŘÍMÉ nástupce zaniklé, kdysi parlamentní SPR-RSČ. To však je již minulost. Lidé, funkcionáři i názvy se mohou změnit, myšlenky a program zůstávají.
Republikáni nejsou v politice pro získání osobního bohatství a moci. Bývalý předseda, jenž tuto zásadu porušil, byl již dávno odvolán a vyloučen. Tudíž ani já, jakožto lídr republikánské kandidátky, nemohu politiku dělat pro peníze. Považuji se v zásadě za průměrného občana České republiky, a jakožto takový bych si nárokoval za svou práci v EP průměrnou ČESKOU mzdu. Stoupne-li tato obecně průměrná mzda, stoupne tím i můj honorář. Sníží-li se, bude i moje odměna menší. Současné platy a prebendy evropských politiků považuji za naprosto neslýchané a sloužící pouze ke zkorumpování dotyčných osob, a odtržení takovýchto jedinců od reality života jejich voličů.
Dokud se tato praxe obecně nezmění, zavazuji se tedy, že v případě svého zvolení do EP budu celou polovinu svého evropského platu adresně poskytovat těm, jenž finanční pomoc akutně potřebují a kteří by tuto pomoc v normální slušné společnosti obdrželi od svého státu. Zejména budu preferovat postižené děti českého národa, protože ty si pomoc zasluhují nejvíce. V dětech je budoucnost každého národa a zejména národa pozvolna vymírajícího. Nebudou to ovšem žádné prapodivné nadace, žádné podezřelé neziskovky a jiní lehkoživkové. Ze zbývající poloviny platu, po odečtu svých nákladů a své odměny, věnuji tuto částku svým přátelům v naší republikánské straně – tedy těm, kteří mě poctili svou důvěrou a umožnili mi stanout v čele naší kandidátky. Tedy zejména těm, kteří neváhali ze svých minimálních osobních prostředků věnovat svůj díl pro státem požadovanou patnáctitisícovou volební kauci. Neboť jinými prostředky naše Republikánská strana nedisponuje, a žádné příspěvky od českého státu již 15 let nepobírá. Jako registrovaná politická strana musíme naopak nemalou částku každoročně umořit jen za naši legální existenci, podmíněnou placeným auditem skromného hospodaření strany. Pozornost věnuji také těm, kteří k mému zvolení přispějí svou prací v předvolební kampani RSČMS. Celá finanční záležitost pak bude naprosto transparentní a bude zveřejňována každý měsíc na internetu. Tohle je má smlouva – s mými voliči, s mými přáteli ve straně, i s celou veřejností.
Dále se zavazuji, že v případě mého zvolení (a věřím, že i v případě zvolení jakéhokoliv dalšího kandidáta RSČMS) budeme jako republikáni Čech, Moravy a Slezska spolupracovat s podobně smýšlejícími poslanci politických stran všech evropských zemí. Tak, aby za našeho společného přispění došlo k odbourání a přeměně byrokratických struktur evropských institucí, zejména evropských komisařů, a k postupnému předávání jejich pravomocí zpět do působnosti jednotlivých národních vlád. Prvotním našim úkolem v dnešní době bude obnovení přátelských vztahů EU s Ruskou federací a zabránění válce. Vymanění se z vlivu USA. Dále to bude zrušení společné měny – Eura. Aby si zejména státy drcené společnou měnou mohly konečně vydechnout, a národy Evropy se nakonec mohly stát díky své rozmanitosti opět relevantní silou ve světě. Evropské státy tak budou mít šanci fungovat ve prospěch svých suverénních národů i svobodných jedinců. Pak se Evropa nestane tím, čeho se velmi obáváme – totalitním fašistickým superstátem, jenž si nad občany uzurpuje veškerou moc, a jenž působí pouze ve prospěch nadnárodních korporací a mezinárodních bank. Každá moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně!
Vážení přátelé, vážení občané, vážení voliči. Ke konci května budeme mít společně možnost pozměnit chod evropských dějin. Zatím se Evropa ubírá směrem, jenž vyhovuje malému procentu nesmírně bohatých. Můžeme to však změnit, ještě je šance. Nemusí se však již opakovat – vývoj původního, nezávislého evropského společenství k superstátu, ovládaného neodvolatelnými a velmi, velmi zlými lidmi jde stále rychle kupředu. Mezinárodní plutokracie je doposud o krok před námi. Drží všechny trumfy v ruce. Otočme to! Projevme svou vůli!
Samozřejmě, můžete na to také rezignovat a k volbám nejít. Můžete takto delegovat své právo rozhodnout o své budoucnosti někomu jinému. Ovšem ti, kteří jsou zainteresováni přímo a finančně, k volbám zajisté půjdou. A minimální volební účast stanovena není. I to je však záměr architektorů EU.
Můžete také bohužel zvolit další utužování EU. Volit PRO společného evropského „prezidenta“, pro společnou evropskou armádu nasměrovanou někam na východ do nesmyslné války, pro společnou nadnárodní policii, jenž bude zasahovat na celém území EU – i proti vám, v případě že projevíte s něčím nespokojenost. Volit PRO soukromé bezpečnostní složky a pro soukromé věznice v rámci celé EU, pro společné placení CIZÍCH dluhů, pro odvádění vašich daní centrálně do Bruselu – tedy pro cizí rozhodování o VAŠICH penězích. V tom případě si tedy zvolte některou z eurohujerských stran.
Zvolíte si tedy zároveň to, že kdosi neznámý z ciziny a od stolu bude rozhodovat o všech aspektech vašeho života. Včetně toho, kdo v naší zemi, v našich městech a obcích, v našich ulicích, a tedy i ve vašem těsném sousedství bude nakonec přebývat. Se všemi důsledky. Zvolíte si tím i další omezování vaší osobní svobody, potlačování svobody projevu či další rozšiřování trestního rejstříku za verbální „zločiny“. Také s tím už máme v naší zemi smutné zkušenosti.
Jinak se v zásadě nic nezmění. Vývoj v EU se bude i dál ubírat dosavadním směrem, a my, republikáni, budeme i nadále žít své všední životy. Ostatní občané pak budou stále nadávat na politiky, na jejich zrady, korupci či nesplněné sliby. A také na společné a nesplatitelné dluhy.
Anebo si zvolíte kandidáty RSČMS a začnou se odehrávat změny. Zůstává to jen a jen na vás.
Všem, kteří toto prohlášení dočetli až do finále, moc děkuji za trpělivost a přeji šťastnou volbu!
Roman Sláma,
Lídr kandidátky do EP Republikánské strany Čech, Moravy a Slezska, a místopředseda. V Republikánské straně od roku 1991, předtím příznivec.
V Olomouci dne 12. dubna 2014.
