Rubrika: občané

(pokračování)

Od té doby se mnohé událo. Mlha se zvolna zvedá a události dostávají svou logiku. Zvláště ty z posledních let (psáno v roce 2004 – pozn. red.) jakoby přímo potvrzovaly závěry autorů výše uvedených spisů. Ať už se jednalo o sérii převratů v bývalém Východním bloku, rozbití silných národních států, následné sjednocování Evropy do Unie nebo válku proti poslednímu státu Evropy, existujícím na národním principu (Jugoslávii/Srbsku),  který se nechtěl podrobit Novému světovému řádu, dále poslední události na Blízkém východě (Izrael-Palestina), nový útok na Irák či hospodářské zhroucení některých zemí třetího světa (Argentina, Venezuela), vyvolané zvenčí tlakem mezinárodního kapitálu, vše nasvědčuje tomu, že úsilí globalistů (internacionalistů, mezinárodních bankéřů, zednářů, atd. – jedno jak je v tuto chvíli budeme nazývat) o světovládu vstupuje do rozhodující fáze. Budou-li totiž události pokračovat stejným směrem jako doposud, řízeny skrytě tajnými silami nadnárodního kapitálu, pak svět spěje neodvratně do systému neototalitní jednovlády.

   Vize to není nikterak růžová. Úzká skupina „vyvolených“  a neodvolatelných bude totiž nekontrolovatelně a dědičně vládnout široké mase bezprávného davu. Tato anonymní „elita“ bude rozhodovat o všem, co se života obyčejného jedince bude týkat a zároveň bude mít možnost absolutní kontroly nad ním. Klíčem k tomu bude nejenom zrušení plateb v hotovosti a zavedení povinných platebních karet, ale i masové užívání mobilních telefonů a šmírovaného internetu. Režim tak bude mít možnost zjistit vše o kterémkoliv jedinci nebo skupině. S kým a o čem kdy komunikuje, jeho zájmy, záliby, slabosti, styky, zvyky, atd. atd. Zároveň každý mobilní telefonista (chodící radiomaják) bude kdykoliv vysledovatelný. Věčný to sen všech tajných policií kteréhokoliv totalitního režimu. Toto vše se v určité míře děje již dnes a v budoucnosti se to stane pravidlem.

Neboť nic není tak lehce kontrolovatelné jako elektronická komunikace. Všimněte si v poslední době snahy systému, tlačit každého jedince k bezhotovostnímu platebnímu styku, elektronické komunikaci pomocí mobilních telefonů, eBankingu apod. Tyto úžasné vynálezy, které v běžném životě každému člověku ušetří tolik času a námahy, ho ale také v nebývalém rozsahu zotročují. A v historii lidstva přeci nebylo vynálezu, který by nebyl zneužit proti člověku samotnému, vždy, pokud to systém umožnil. Již jste možná zaznamenali možnost odposlechu telefonů, komunikace po internetu, apod. policií bez souhlasu soudu. Také se plánuje archivování veškeré elektronické komunikace po dobu několika let. Krycím cílem je „boj proti mezinárodnímu terorismu“ (v USA se toto děje již více let a proto, v souvislosti s některými tamními přijatými zákony, sílí názory i v odborném tisku, že USA se pomalu ale jistě přibližuje k ideji fašistického a policejního státu). V případě povinných platebních karet lze metodou „cukru a biče“ snadno ovládnout každého jedince a přimět ho ke spolupráci. Stačí např. zablokování jeho platební karty na několik dní nebo jen pouhá hrozba tímtéž.

   V další fázi budou dětem ihned po narození implantovány elektronické čipy, které budou nahrazovat nejrůznější osobní průkazy, cestovní pasy, zdravotní a očkovací karty apod. Do těchto čipů se budou zaznamenávat veškerá osobní data a pomocí speciálního skeneru příslušných orgánů (policie, armáda, lékaři atd.) budou kdykoliv k dispozici. Opět – žádné fantazie, ale realita, podle posledních zpráv se v USA někteří lidé (zatím pouze dobrovolně) již podrobili tomuto experimentu. Krycím důvodem je v tomto případě ochrana zdraví – urychlené zjištění zdravotních dat např. při havárii (lidé jsou nepořádní, zapomětliví a nenosí s sebou potřebné dokumenty).

   Zatím je toto víceméně jen teorie. Skutečnost bude, jako vždy, mnohem hrůznější.

  ZÁVĚR  (z roku 2004, pozn. red.)

 Vnímavému pozorovateli světa musí být zřejmé, že programové teze I. Sionistického kongresu v Basileji (1897) byly naplněny. Tzv. “Civilizovaný“ svět se nyní začíná podobat jednomu velkému obchodnímu domu, jehož majitelé, světové finanční židovstvo, nepřipustí samostatnou existenci jiných, národních domů. Tyto národní instituce jsou donucovány přejít pod všeobecnou nadstátní finanční a hospodářskou kontrolu, ať již dobrovolně (pohrůžkami a vydíráním), nebo násilím – válkou, případně kombinací obojího. Poslední příklad v Evropě je Jugoslávie 1999.

Křesťanský svět byl podroben do konce 20.století, nyní, začátkem 21.století je na řadě oblast muslimsko-arabská. Tato fáze útoku začala 11.září 2001, tajnými službami zinscenovaným leteckým útokem na Světové obchodní centrum a Pentagon. Co bylo skutečným cílem této akce, popisuje dobře kniha Thierry Meyssana, „Velký podvod“. Režim Spojených států amerických, coby vojenská úderná pěst a finanční základna globalistů (mezinárodních bankéřů)  z tohoto “útoku“ vyšel nesmírně posílený, a to nejenom ve válečné mašinérii (velikostí finančního rozpočtu na armádu a obranu), ale i  legislativně, přijatými protiteroristickými zákony (National Patriot Act), které přeměnily novověkou kolébku demokracie ve fašistický a policejní stát.

Následovaly události v Afghanistánu a dnes válka v Iráku. Podle prosakujících zpráv nebyl Irák globalizátory napaden ani tak pro své zásoby ropy, a už vůbec ne kvůli nějakým chemickým zbraním, které režim Saddáma Husajna údajně vlastnil, ale kvůli záměru Iráckého vůdce převést obchodování ropou z amerického dolaru na jinou měnu (euro). Tento záměr hodlaly následovat některé další arabské státy, což by nesmírně oslabilo americký dolar a podkopalo záměry mezinárodních bankéřů (viz. výše uvedené materiály z Phoenix Journal). Následoval by únik mozků z oblastí špičkových technologií a výzkumu, převážně do Číny, což by vedlo k dalšímu pádu USA. Finanční základna a ozbrojená pěst světového finančního židovstva by přestala plnit svou roli, což by přímo ohrozilo existenci židovského státu na historickém území Palestiny. Celý proces vedoucí ke světové jednovládě by tak byl ohrožen, nebo alespoň zbržděn. To je však z hlediska globalizátorů nepřípustné, neboť Čína, která je konečným cílem světovládců, hospodářsky roste tempem, které jí přibližně po roce 2015 zajistí nedotknutelnost. Navíc cesta do Číny vede přes asijskou část území Ruska, které se začíná probouzet a uvědomovat si, že bylo v roce 1989 podvedeno. (Viz. obsáhlejší článek Sergeje Krasilnikova „Pohled z druhé strany“, publikovaný na pokračování v loňském roce.)

 Co s tím vším můžeme jako svobodomyslní vlastenci učinit? To je námět do široké diskuze, kterou bych chtěl tímto otevřít. Jedno je však jisté. Smířit se s tím jako vlastenci nemůžeme, protože v opačném případě bychom tím potvrdili nárok “vyvoleného“ národa na celý svět a naši roli tzv. Gojů (čti nelidí-zvířat) v něm. A jaká by to byla role, jsem již nastínil výše, ostatně již dnes nám to naši vládcové dávají pocítit, a to je jen začátek.

Ne nadarmo byly strany Sociálních demokracií ve všech státech svého působení vždy „pátou kolonou“ mezinárodního bankéřského židovstva, ne nadarmo byl žid Karl Mordechai Marx hlavní ideolog bolševismu. Zdánlivě protikladné, ve skutečnosti sloužící vždy jen jednomu cíli. Budoucí světovládě „vyvolených“. A v ní nebude pro jednotlivé svobodné národy místo. To by si měli všichni příznivci vstupu do Evropské Unie, voliči stran nadšeně propagující „integraci“ i jiní podobně smýšlející uvědomit.

Roman Sláma, okresní předseda MO SPR-RSČ Olomouc, duben 2004

——————————————————————————————————-

Tolik z úvahy „Kdo vlastně ovládá svět“, publikované před 10 lety v týdeníku REPUBLIKA.

Pro ty, kteří ještě stále nemají jasno, doporučujeme přednášku z cyklu „Svět za oponou“ od pana Petera Staňka (ve slovenčině):  http://www.youtube.com/watch?v=OveC1PIBcwA 

(dokončení příště)

 

Varování s vědomím, že okamžik na adekvátní a účinné zareagování je již stejně dávno promarněn. Za poslední čtvrtstoletí urazil český a moravský národ podstatnou část své trajektorie do nicoty. Rozhodující historické křižovatky byly projety, většina odboček a příležitostí k návratu se minula. Výstražná varování nemnohých byla ignorována. Pokud by chtěl někdo něco namítat, tak jen připomínáme, že historie lidstva je hřbitovem zaniklých států i národů. A početně malý národ Čechů a Moravanů se k této metě dnes přiblížil „obdivuhodně“ rychle, viděno ze širší časové perspektivy. Neutěší ani to, že bratři Slováci na tom nejsou nikterak lépe.

„VPŘED, JENOM VPŘED !“, ke světlým zítřkům, hnala po celou tu dobu většinu voličů v „Česku“ jejich osobní zaslepenost i chamtivost. „A VPŘEDU SMRDÍ SÍRA“, chtělo by se po vzoru básníka Karla Kryla nyní dodat. Což v posledních letech již mnozí občané na vlastní kůži zjistili. Pozdě, ale přece… A tato skutečnost se začala částečně odrážet i na jejich chování. „Tonoucí se stébla chytá“, viz. výsledek loňských předčasných voleb do PS-PČR. Bohužel, dalo by se konstatovat i jiné úsloví: „Z bláta do louže.“

 Koncem tohoto měsíce (května) tak mineme další malou křižovatku, v podobě voleb do EP. Přímá, komfortní a establišmentem nadirigovaná cesta vede stále strměji tam, odkud již nebude návratu. Kde se v příšeří za oponou šklebí ti, co celou tu „highway to hell“ ve svůj prospěch vyprojektovali a pomocí svých služebníků nainstalovali. Tam budou lapat vyčerpané duše poutníků a řídit pak osudy celých polapených národů. Malá, nenápadná odbočka pak oklikou vede zpět, na povrch ke slunci a prosperitě svobodných států a jejich národů. Je to cesta úzká, křivolaká, plná bludných kamenů a zrádných pastí. Stoupající vzhůru a bez možnosti nechat se vézt či táhnout, což je vždy namáhavé. Navíc zde nejsou vyloučeny ani další křižovatky, či dokonce slepé odbočky.

Ta cesta přesto stojí za zvážení. Nejde tu totiž o nic menšího, než o Hamletovskou otázku „být či nebýt“. Protože cesta přímá již dnes plně potvrzuje naše obavy, které jsme jako republikáni vyjadřovali nejen před 12 lety, před referendem o vstupu ČR do tehdejší podoby EU (- což byla pro leckoho lákavá past, jenž posléze zaklapla -), ale vlastně již po roce 1990.

Osvěžme si v paměti, co jsme vlastně tehdy říkali:  Česká republika stojí na zásadním rozcestí – buďto využijeme příležitosti a nabízené relativní svobody, budeme posilovat svoji hospodářskou a politickou soběstačnost, a staneme se tak svobodným a prosperujícím národem, nebo půjdeme cestou opačnou  – a pozvolna se rozplyneme v evropském moři silnějších národů, či vitálnějších a stále sílících vln neevropských imigrantů a nekompaktibilních etnických menšin. Je to otázka volby, a to volby mezi zvenčí nabízeným (zdánlivým) blahobytem – nebo svobodou, často spojenou i s nepohodlím. Nikdy však, opakuji NIKDY, bychom při této volbě neměli zapomenout na v historii mnohokrát ověřenou pravdu:  „TEN KDO OBĚTUJE SVOU SVOBODU PRO SVÉ POHODLÍ – NAKONEC NEMÁ ANI TO POHODLÍ, ANI SVOBODU!“

Aplikováno na současnost a na dilema, jenž nás za necelé dva týdny čeká:

Budeme se rozhodovat, zda se staneme součástí uměle vytvořeného SUPERSTÁTU, opravdového vězení národů. Jakéhosi molochu ne nepodobného s někdejší SSSR. S uměle vytvořenou jednotnou měnou, armádou, policií, zahraniční politikou, daněmi, zákony jež někdo neznámý nám nadiktuje – a s tím spojenou neomezenou státní mocí, jenž záhy přeroste do neomezené zvůle. Protože jak známo, každá moc korumpuje, a neomezená moc korumpuje NEOMEZENĚ. První příznaky již vidíme všude okolo nás: v ČR, v EU, i jinde – např. v USA. Chcete-li se dobrovolně stát součástí tohoto NWO (takovému podivnému socialismu pouze pro velmi bohaté, s Orwellovskými prvky), zvolte si potom některou z tzv. eurooptimistických (eurohujerských) stran. Ty vás k tomuto jejich cíli dovedou. Všichni přece víme, které to jsou. Protože ONI své záměry už ani příliš neskrývají. Pouze je maskují za líbivá, avšak již značně omšelá hesla, jež zde netřeba opisovat. 

Vítejte v korporátním fašismu a banksterské tyranii! Pokud si tuto cestu zvolíte, potom je však na místě položit si otázku: „Nač bylo posledních 200 let historie českého národa?“ Vždyť ji tímto v podstatě ANULUJEME! K čemu nám pak bylo Národní obrození devatenáctného století, vydělení se z Rakouska-Uherska po I.WW, existence 1. republiky, boj za svobodu a samostatnost během další světové války, či poválečný vývoj republiky až do konce milénia? K NIČEMU! Protože takto jsme klidně mohli zůstat ve starém vězení národů  – Rakousko-Uherské říši, případně souhlasit s tzv. „Novou Evropou“ Adolfa Hitlera, jež vlastně nebyla nic jiného než předobrazem dnešní EU. Anebo se v padesátých letech stát jednou ze Sovětských socialistických republik v rámci Sovětského svazu, jak tehdy opatrně navrhovali někteří domácí bolševici. Ale vlastně – proč ne? Vždyť jak uvedeme v příštím pokračování, strůjci původního Sovětského svazu 1917 a architekti dnešního superstátu EU 2014 se vlastně rekrutují z jedné a téže sorty…

Dále máte možnost sednout si na lep nejrůznějším tzv. „euroskeptickým“ stranám, jež se na české politické scéně v posledních týdnech či měsících vyklubaly jako houby po dešti. Tyto pasti na voliče se objevují se železnou pravidelností před každými volbami a slouží jedinému účelu: rozmělnit opoziční voličský potenciál. Vždy se „vezou“ na nějaké vlně nálady opozičně smýšlejícího voličského elektorátu, a většinou jsou tak z tohoto důvodu subjekty na jedno použití. Dnes je to momentálně na vlně monitorované skepse a rozčarování veřejnosti z EU. Nebudeme jim na našem webu dělat reklamu, a tudíž je nechci jmenovat. Každý jejich potenciální volič by se však měl jejich zástupců dotázat na tři věci: 1) Odkud berou prostředky na svou činnost, tj. kdo je financuje, 2) Jaká je politická minulost protagonistů těchto stran a 3) Proč se nepřipojili k již dávno existujícím politickým subjektům, s nimiž jsou teoreticky a programově „na stejné vlně“?

Pokud se, jakožto voliči, nechcete ocitnout v pasti výše uvedené sorty pol.subjektů č.2, a neztotožňujete se ani se stranami skupiny první – eurohujerské, potom nezbývá, než sáhnout po kandidátce strany, která na české politické scéně existuje v podstatě 24 let. Je to Republikánská strana Čech, Moravy a Slezska. Dříve jako SPR-RSČ, nyní RSČMS, a kandidující v těchto volbách pod číslem 12. Délka existence tohoto subjektu a neměnost názorů těch, co v ní vytrvali zaručuje, že 1) nezmění své přesvědčení ani do budoucna a tudíž 2) není to strana a její politici na jedno použití.

Důvodem existence a neměnnosti našeho programu i přesvědčení jsou jisté skutečnosti, které byly dříve širší veřejnosti v ČR málo známy. Neblahé předpovědi a tenze se však v průběhu uplynulých let bohužel naplňují, a jsou dnes již velmi těsně před dosažením svého cíle. I to je důvod, proč se tentokrát členové Republikánské strany rozhodli znovu kandidovat, byť je to možná už naposledy. Chceme však, aby naše svědomí zůstalo do budoucna čisté, a mohli jsme si sami před sebou říci, že jsme pro národ i pro sebe udělali vše, co bylo v našich silách.

(pokračování příště)