Antisemita Adam Bartoš tvrdí, že: … “ bohatí Židé žerou děti „
Toto nám posluchačům, dne 3.2.2016 v pořadu Pro a proti, pod vedením Lucie Vopálenské, Českého rozhlasu Plus, tvrdil Jan Urban a Petr Šafr. Tento výrok měl Adam B. Bartoš napsat v knize, jejíž název nám ale nesdělili. Nazývali ji „nejnovější Bartošovou knihou“.
Adam Bartoš je mj. publicistou a spisovatelem. Prezidentem Klausem byl označen za geniálního novináře a prezident Zeman jej pozval na předávání státních vyznamenání. Je předsedou politické strany NE Bruselu – Národní demokracie.
Vypadá to jako by pan Bartoš náhle přišel o rozum. Kdyby tomu tak skutečně bylo, pak přece stačilo sdělit, který psychiatrický ústav začal o jeho zdraví pečovat, a více se tím nezabývat. Tato skutečnost však evidentně nenastala. Kdyby se tak stalo, v pořadu zabývajícím se „Veřejnou diskuzí v Česku, která se stává vulgárnější“ by si na něj vůbec nevzpomněli a nemohli by jej jako antisemitu ani odhalit. Ten hlavní, skrytý důvod podivné a jak jsem později zjistil, mnohaleté kampaně bude pravděpodobně ten fakt, že Bartoš v roce 2012 vyjádřil přesvědčení, že mediální svět je ovládán židovským vlivem, dále údajně (nečetl jsem jej) vyhotovil seznam pravdoláskařů a seznam Židů působících v naší politice, veřejné správě, bankách, kultuře… Jeho smůla, kdyby byl sepsal seznam křesťanů, mohl si nerušeně užívat života. Prohřešil se i tím, že zveřejnil korespondenci lékařů, psychiatrů a psychologů, kteří od roku 2009 zvažovali možnost prohlásit prezidenta Václava Klause za duševně neschopného zastávat svůj úřad v době, když otálel s podepsáním ratifikované Lisabonské smlouvy.
I když diskutující pan Šafr se jen tak mimochodem přiznal, že inkriminovanou knihu ani nečetl, došel k jednoznačnému závěru, cituji: „když někdo píše, že Židé žerou děti, znamená to, že je to šíření nenávisti takového charakteru, že si myslím, že o trestný čin jde.“ A přitvrzuje. „V konkrétním případě pana Adama Bartoše bych velmi doporučoval paragraf o podněcování nenávisti vůči skupinám obyvatel využívat, protože jeho chování je velmi nebezpečné pro společnost …“ Toto tvrzení je vzhledem ke zmíněným okolnostem více než odvážné, přesněji řečeno skandální. O společenské nebezpečnosti protisocialistických živlů, jsme se toho v Českém rozhlasu rovněž naposlouchali!
Knihu pana Bartoše jsem také nečetl, ale nad vší pochybnost vím, že pro společnost, tedy pro nás občany, je krajně nebezpečné právě vyjadřování pana Šafra ve veřejnoprávních médiích, jehož a které jsme nuceni povinně ze zákona financovat
Zaráží mne, že místo věcné a veřejné diskuse o údajných antisemitských výrocích a uvádění věcí na pravou míru, se právě v pořadu zabývajícím se „Veřejnou diskuzí v Česku, která se stává vulgárnější“, se s námi všemi hraje neférová hra. Naštěstí máme nyní i nezávislá internetová rádia a televizi, kde by měli téma „Veřejnou diskuzí v Česku, která se stává vulgárnější“ za účasti posluchačů a v živém vysílání důkladně probrat.
Protože si na neštěstí (ale v tomto případě na štěstí) pamatují na dobu, která je nyní označována jako totalitní, a mohu konstatovat, že metody zamlčování, polopravd a manipulací, kterým jsme byli vystaveni v době nastupující normalizace, dnes pokračují. Tehdy byly jen primitivnější. Sdělovací prostředky ovšem už plně ovládají jiní manipulátoři, než ti co jezdili pro instrukce na sovětské velvyslanectví (nebo jejich žargonem přímo do „Sajuzu“). Pokročili jsme, už tu máme normalizaci číslo 2, a mnoho dětí těch nejkovanějších si dnes jezdí pro instrukce úplně jinam než jejich otcové. Jen se pokoušejí nás zdolat a potřít sofistikovanějšími metodami.
Jsem moc rád, že jsem uvedený pořad vyslechl. Donutilo mne to zamyslet se nad manipulativním působením našich sdělovacích prostředků a zařadit si vše do širších souvislostí. Název knihy v pořadu nebyl uváděn. Asi účelově – pravda, na kterou by posluchači mohli přijít, musí být přece utajována. Tento článek, v němž vyjadřuji své pochybnosti a výhrady, jsem přesto nezačal psát jen tak, že bych se něco domníval, že někoho nemám rád, nebo že někomu fandím. Svůj názor dokumentuji následujícími fakty – několika citacemi z už dříve vydané knihy „antisemity“ Adama Bartoše Obřezaná republika, kapitola Můj vztah k Židům.
Daniel
cituji:
„Myslím, že k psaní o židovské tématice jsem oprávněn, protože mi Židé byli vždy sympatičtí. Vyrůstal jsem v křesťanské rodině a dlouhou část života strávil v církvi, která měla k Izraeli – tomu duchovnímu, ale i politickému – respekt.“
„Židé jsou národ, i přes všechna svá specifika, jako každý jiný – se svými kladnými i zápornými stránkami. „
„Jakkoli si o sobě Židé myslí, že jsou stále vyvolený národ a nadřazená rasa, před Bohem jsme si všichni rovni a nikdo z nás se nemůže dožadovat speciální ochrany proti kritice jen proto, že patří k lidu, který v historii zažil mnoho úděsného. Ostatně, jsou národy, které také zažily mnohá příkoří až hrůzy, ale přesto jejich neštěstí neospravedlňuje to, abychom chodili po špičkách kolem jejich pochybení, věnovali jim speciální péči a měřili v jejich případě jiným metrem, než u všech ostatních.“
„Ve skutečnosti jsem odpůrcem antisemitismu, je-li definicí antisemitismu iracionální nenávist k Židům coby rase (v tomto smyslu jsem kdysi podepsal petici proti antisemitismu), protože Ježíš nás učí milovat a ani ten, s kým politicky zásadně nesouhlasím, nemůže být předmětem mé nenávisti (a s Židy v tomto ohledu může konzervativec nesouhlasit více než dost, protože je najdeme nejen disproporčně zastoupené v mnoha revolucích či levicových hnutích, ale často i mezi jejich zakladateli a duchovními otci a vůdci). Je-li však antisemitismem jakákoli kritika Izraele či židovského počínání (o kteroužto definici antisemitismu se Židé dnes mnohdy snaží), pak se takové nálepce v dnešní politicky korektní době nejspíše nevyhnu.“
„I přesto, že mnozí Židé k naší rase cítí nenávist, já k nim nenávist necítím. Je mi líto milionů lidí, kteří zemřeli v nacistických koncentračních táborech, protože jejich bohatším souvěrcům nestálo za to učinit nic na jejich záchranu. Je mi líto milionů Židů, kteří umřeli během války, kterou Židé Německu vyhlásili (málo se ví, že Židé burcovali proti válce s Německem ještě před tím, než jakákoli Hitlerova válka vůbec začala). Je mi líto těch obyčejných chudých Židů, kteří dokonce přežili holokaust, ale už nepřežili pikle svých soukmenovců, kteří je nechali při návratu do nově založeného státu i s lodí potopit, protože by mohli vypovídat o věcech, které měly být navždy utajeny, neboť se nehodily do připravovaného obrazu. Je mi líto Židů, kteří budou nakonec sami obětí nesmyslné apokalyptické hrůzy, kterou někteří z jejich předáků ve svém mesianistickém opojení neustále přivolávají. Má kritika tak nesměřuje vůči rase jako takové, ale vůči jedincům, kteří zrazují nejen vlastní židovský národ, ale ve své pýše manipulují světovými dějinami ve svých katastrofických vizích. Tito lidé jsou světu nebezpečni – nejen nám, Nežidům, ale i Židům samotným. Mělo by proto být v zájmu každého opravdového judejce, aby se od jejich počínání distancoval, což ale vidíme jen v žalostně málo případech.“
„Mé svědomí je před Bohem čisté a modlím se, aby se židovský národ místo světovládných ambicí podíval zpět do své historie: bude-li k sobě upřímný, pak zjistí, že Mesiáš, kterého tak toužebně vyhlíží a jehož příchod se uměle snaží přibližovat, už dávno přišel.“
.
.
Zprávy z jiného světa: Česká nezávislá televize Studio REPORT 5.2.2016
Velmi doporučuji. Vydržte úplně do konce( asi 50 min.) – zajímavé informace o organizování Národní domoobrany jsou v druhé polovině relace, jinak je nezískáte! Přeposílejte!
Historicky první rada Národní domobrany byla ustavena dne 26. ledna 2016 v Praze. Jejími představiteli se stali podplukovník v záloze MUDr. Marek Obrtel, Nela Lisková a poručík ve výslužbě PhDr. František Krejča.
.
.