Projev místopředsedy Republikánské strany ve Vítkově

Přátelé, dnes jsem již konečně po delší době natolik zdravotně i časově disponován, že mohu alespoň se zpožděním vložit text svého projevu ze 16.4.2016, který mj. zazněl na společné akci národoveckých subjektů ve Vítkově (Moravskoslezský kraj). Průběh celé akce je uložen zde:

http://www.nwoo.org/2016/04/17/demonstrace-narodni-obrody-vitkov-16-4-2016/

 

Dobrý den, dámy a pánové, …přeji vám všem, co jste se tady dnes sešli, ať už byly vaše pohnutky jakékoliv… Především však zdravím všechny vlastenecky smýšlející občany!

Byli jsme, co by spřátelený politický subjekt – tj. Republikánská strana – požádáni zástupci občanského spolku Národní Obroda, abychom vyjádřili podporu dnešnímu setkání. To jsme učinili, a to nejen proklamativně. Zároveň byla naší straně poskytnuta možnost zhodnotit dnešní politickou situaci v České republice a potažmo v Evropské unii vůbec. A v neposlední řadě se také vyslovit k polozapomenutému incidentu, který se v tomto poměrně hezkém městečku před několika lety udál.

Já, jakožto zvolený místopředseda Sdružení pro republiku – Republikánské strany Čech, Moravy a Slezska, se tohoto úkolu ujímám. Dělám to i přes svůj poměrně negativní vztah k veřejným projevům tohoto typu. Jednak si myslím, že vše důležité již bylo někdy a někde řečeno, a jednak mám při tom pocit jisté marnosti. Neboť my, přímí účastníci těchto akcí – řečníci či posluchači – nemáme na místě žádnou možnost s danou situací cokoliv udělat;  a přitom ti, ke kterým moje slova směřují rovněž, ti, kteří by neblahý stav změnit mohli, setrvávají na výšinách svých politických postů v netečnosti, případně pokračují ve svém zhoubném díle. To je velmi frustrující poznání.

Jak jistě všichni víte, původní národy Evropy se dnes řítí do zkázy. Jako etničtí bílí Evropané jsme nadnárodními korporátními silami, silami stojícími nad jednotlivými vládami i nad zákony národních států, tlačeni k aktu vlastního sebezničení. Tyto nedemokratické, nikým nevolené síly, plus jejich posluhovači z řad novodobé neomarxistické levice, využívají všechny mocenské prostředky, aby dosáhli svého cíle. Jejich cílem je naprosté podrobení všech svébytných evropských národů pod jejich nadvládu a multikulturní ideologii. Suverénní státy evropských národů jsou totiž poslední překážkou k nastolení samozvané a totalitní jednovlády. Nejdříve jednovlády evropské, v podobě novodobého Sovětského svazu, tedy dnešní Evropské unie, a později i jednovlády světové. Všechny technické příznaky tohoto molochu jsou již naplněny, včetně novodobého politbyra – tzv. evropské komise. Prostředkem k dosažení jejich mocenských cílů je pak nucené promíchání původních evropských národů a etnik, což chtějí uskutečnit pomocí masivní a řízené migrace cizích nekompatibilních vetřelců do Evropy. Za nemnoho let má být výsledkem jakýsi jednolitý mix-guláš všech původních národů našeho kontinentu, promíchaný s cizokrajnými etniky, naprosto vykořeněný – tedy bez minulosti, a tím i bez budoucnosti. Vnitřně podrobený jednomu dominantnímu náboženství agresivního typu, které je svou charakteristikou spíše podobné nesnášenlivé ideologii. V rámci jedince je tedy konečným cílem globalistů jakýsi kříženec, můžeme jej nazvat „hnědoch“, s IQ tak maximálně 90. Což je akorát tak dost na to, aby mohl pracovat pro své pány, ale příliš málo k tomu, aby si své postavení otroka uvědomoval. Případně, aby se proti svému osudu mohl nějak vzepřít. To je chmurná vize budoucnosti, bohužel však reálná.

Ale v tomto bodě Kalergiho plánu mocenských elit ještě nejsme, prozatím tu máme stále ještě možnost vzepřít se osudu, který nám přichystala tzv. světová elita a jejich přisluhovači – kulturní marxisté, nová levice, sluníčkáři či havlisté, jedno jak je v tuto chvíli nazveme. Víme co jsou, a víme kde se soustřeďují.

Naši nepřátelé, nepřátelé svobody a svébytných národů, však nezahálejí. Využívají všech zákonných i méně zákonných prostředků, aby posílili svou pozici a přiblížili se tak svým cílům. Cokoliv, co dnes oslabí obranyschopnost národního organismu proti jimi šířené zhoubě, se jim hodí. Jejich zbraní je cenzura, autocenzura (tzv. politická „korektnost“), lhostejnost mas, a neomezená podpora dalších rozkladných prvků zdravého a silného národního společenství. Jejich působnost sahá od šíření všelijaké dekadence, propagace bezuzdného konzumu, oslabování funkce klasické rodiny a postavení bílého heterosexuálního muže ve společnosti, přes podporu feminismu, homosexualismu a multikulturalismu, – prostřednictvím jimi uzurpovaných sdělovacích prostředků, televizí počínaje. – Až po další a další implantování jimi vymyšlených paragrafů do trestního práva, tvrdě potlačujících svobodu slova. Naposledy tomu opět bylo v tomto týdnu!

Globalističtí neolevičáci nám prostě chtějí vzít jakoukoliv možnost obrany, byť třeba jen verbální. Likvidují možnost pravdivého pojmenování stavu věcí. George Orwell se z hrobu směje, a kdyby mohl, tak by se i červenal. Takto dokonale by to snad nevymyslel ani on, ve svých románech „Farma zvířat“ a „1984“.

Když jsem před více než 23 lety, jako přímý účastník listopadových demonstrací, poslouchal projevy tehdejších řečníků, byl jsem nadšený. Po letech bolševické totality a přímého potlačování svobody projevu (byť i tato svoboda byla papírově zaručována komunistickou ústavou), proklamovali předáci tehdejšího Havlova Občanského Fóra naprostou svobodu projevu. Slyším to jako by to bylo včera, jak hřímali z tribun. Cituji: „Nikdy, už NIKDY nesmíme připustit, aby bylo právo člověka svobodně se vyjádřit jakkoliv potlačováno!“  (Konec cit.) Pod to nebylo než se podepsat, a chvíli jsme my – naivní a neinformovaní – věřili, že to havlisté myslí vážně, a že tomu tak bude i do budoucna.

Avšak kam jsme se to dnes dostali?  Neomarxisté z kabinetu vlády podivného konglomerátu „kulturní“ levice a novodobé oligarchie, nás přesvědčují, že oni musí dále a dále omezovat svobodu slova, proklamovanou ovšem i v současné ústavě dnešního, tzv. „demokratického“ státu. Prý je to nutné, protože si to přejí jejich ideologičtí soudruzi z Evropské komise, dnešního politbyra novodobého vězení národů – EU. Aby se prý ochránila práva jakýchsi dalších a dalších menšin, a posílila se eurodemokracie… Samozřejmě na úkor příslušníků majoritní společnosti jednotlivých národů. Přitom si ve své nadutosti už ani neuvědomují, že svoboda a demokracie je nedělitelná, prostě tu buďto je – a pro všechny, – anebo není!

Nelze ji odměřovat či odvažovat podle rozpočítadla:  „Tomu málo, tomu víc, tomu hodně, tomu nic…“

 Svoboda slova není štangle salámu, ze které mohou neomarxisté libovolně odkrajovat.  Oni však do ní řízli už hodně dávno, krátce po jejich tzv. „hadrové revoluci“, když zákonem zakázali byť jen pochybování o jistých událostech historie 20. století, a úloze jednoho nejmenovaného etnika v ní.

Potom to pokračovalo dalším a dalším oklešťováním svobody slova, a dnes jsou již lidé šikanováni a zatýkáni za veřejné projevy pouhého nesouhlasu s politikou Evropské unie a jejich místních probruselských místodržících. Ptám se: „Kde se to zastaví?“ A také: „Tohle jsme v listopadu 1989 opravdu chtěli?!!  Za sebe a za Republikány odpovídám:  „Rozhodně NE!“

Poslední dobou přišli nepřátelé svobody slova opět se svou tradiční zbraní hromadného ničení:  OBVINĚNÍM  Z PODNĚCOVÁNÍ  K NENÁVISTI…  Nenávisti k čemukoliv, co se zrovna hodí, avšak zejména k údajné nenávisti proti nějaké jimi protěžované skupině či etniku. Tohle je klasická neomarxistická rétorika a velmi zákeřná zbraň, jak ji dobře popsal poradce tří amerických prezidentů Patrick James Buchanan ve své knize SMRT ZÁPADU. Přitom nenávist jako taková je stav mysli, stav vědomí člověka. Je to podobný pocit jako radost, strach, láska, překvapení či žal. Pokud někdo kriminalizuje pocity lidí, tak je to svinstvo nejvyššího kalibru a Orwell na N-tou. Něco takového nemá v právním řádu společnosti jedenadvacátého století, společnosti, která si nárokuje přídomek „demokratická“, co pohledávat. Naopak – je to znak totality nejhrubšího zrna! Kam se hrabou staří bolševičtí komunisté se svými gumovými paragrafy o podvracení republiky a pobuřování… Praktiky současné levice se spíše přibližují středověké INKVIZICI.

Avšak nenávist je ve skutečnosti obranná reakce, jež vzniká v situaci, když se člověk cítí někým ohrožený a nemá přiměřenou možnost se bránit. Nenávist vzniká z pocitu bezmoci. Pomocí tohoto pocitu se tak alespoň snažíme vyhnout se kontaktu s někým či s něčím, co představuje hrozbu, a redukujeme tím riziko své vlastní újmy. Tohle není žádná xenofobie, ta představuje strach z neznámého, nenávist je naopak obava z nějakého dobře známého, avšak těžko odvratitelného nebezpečí. Pokud se nad tím zamyslíme, tak zjistíme, že je to tak. Nenávidíme ty, kterých se bojíme – ať už jsou to muslimové, Rómové, černoši, bankéři, exekutoři, …nebo politici… A bojíme se jich, protože je v podstatě dobře známe. Nenávist je prostě obranná mobilizační reakce. V případě, že hrozba překročí únosnou míru a stane se naším existenčním ohrožením, potom nám, napadeným, umožní pocit nenávisti sjednotit se na naši obranu. A právě proto nás chtějí dnešní vládcové za tzv. projevy nenávisti kriminalizovat. Prostě nám chtějí vzít základní prostředek k naší obraně a sjednocení.

Máme však dnes možnost bránit se proti těm, kteří si proti nám, vlastenecky smýšlejícím občanům, uzurpovali veškerou moc výkonnou, soudní či mediální? Aby prostřednictvím této moci zničili vše, co jsme doposud znali a na co jsme byli zvyklí?  Abych snad nebyl nějak obviňován z šíření jakési nenávisti, použiji nedávná slova premiéra maďarské vlády, pana Viktora Orbána. Cituji:

„Dámy a pánové, Evropa není svobodná. Protože svoboda začíná s možností říkat pravdu. V dnešní Evropě je říkat pravdu zakázáno. Ač je hedvábný, náhubek je stále náhubek. Je zakázáno říkat, že ti, co sem přijíždějí, nejsou uprchlíci a je zakázáno varovat před ohrožujícími riziky současné migrační vlny. Je zakázáno říkat, že další desítky milionů imigrantů jsou připraveny vyrazit směrem k nám. Je zakázáno informovat o tom, že masová imigrace přináší nárůst kriminality a terorismu do našich zemí. Je zakázáno poukazovat, že ty masy, které sem přijíždějí z jiné civilizace, ohrožují náš způsob života, naši kulturu, naše zvyky a naše křesťanské tradice. Je zakázáno upozorňovat na fakt, že ti co k nám do Evropy dorazili dříve, již vybudovali vlastní, od nás separovaný, samostatný svět pro sebe, podle svých hodnot a ideálů, které roztrhávají tisíciletou strukturu Evropy. Je zakázáno poukazovat, že tohle není náhodný či neúmyslný řetězec důsledků, ale předem plánovaná a řízená operace. Je to masa lidí namířená proti nám. Je zakázáno říkat, že v Bruselu pracují na schématech, jak cizince co nejrychleji rozmístit mezi námi a proti naší vůli. Je zakázáno poukazovat, že důvod pro usídlení těchto lidí zde, je změnit náboženské a kulturní zázemí Evropy a přestavět její etnické základy. A tím odstranit poslední bariéru multikulturalismu:  suverénní národní státy. Je zakázáno říkat, že Brusel se snaží nenápadně užírat více a více procent naší národní suverenity, a že mnozí v Bruselu nyní připravují plán na kompletně federalizované Spojené Státy Evropské – pro což jim ale nikdo nedal autorizaci, čili pověření.

Dámy a pánové, dnešní nepřátelé svobody jsou z jiného těsta, než bývali ambiciózní královští mocnáři minulosti, nebo ti, co vedli Sovětský svaz. Používají dnes jiné, sofistikovanější nástroje, aby nás přinutili se jim podřídit. Pomocí mezinárodních médií dnes do nás pálí salvy hrozeb, zkreslování, manipulace a ovlivňování – což jim bohatě stačí. Respektive, stačilo jim to do teď. Lidé Evropy se však pomalu probouzí, organizují se, a brzy začnou požadovat svou zemi nazpět. Trámy EU, jejichž základy stojí na potírání pravdy, vrzají a praskají. Lidé Evropy už možná konečně pochopili, že v sázce je jejich budoucnost:  Teď už nejde pouze o finanční prosperitu, pohodlné životy, kariéru a práci, ale sama jejich každodenní bezpečnost a klidný průběh života jak jsou zvyklí, jsou zřetelně ohroženy. A konečně, lid Evropy, podřimující v iluzi nezničitelné hojnosti a prosperity, porozuměl, že principy, na kterých stojí život v Evropě, jsou v ohrožení. Nynější nebezpečí nás neohrožuje zřetelně (jako války či přírodní katastrofy), ale lstivě usiluje o naši bezbrannost. Masová imigrace je pomalý proud vody, úporně erodující naše břehy. Snaží se schovat za masku humanity a soucitu, ale její pravá tvář je okupace území. A to území, co oni získají, je tak zároveň územím, které my ztratíme. Houfy pomatených obhájců lidských práv cítí zdrcující touhu nás kárat a morálně se nad nás povyšovat. Napřed mluvili o pár stovkách, pak tisících přesídlených lidí. Ale ani jeden zodpovědný evropský vůdce si netroufne odpřisáhnout, že těchto pár tisíc se nezvýší na desítky či stotisíce. (A pravděpodobně i miliony, dodávám já.)

Jestli chceme zastavit tuto masovou imigraci, musíme nejprve omezit Brusel. Hlavní nebezpečí evropské budoucnosti nyní nehrozí od těch, kteří sem chtějí přijít, ale od fanatických bruselských přisluhovačů multikulturalismu.

Nedovolíme Bruselu nadřadit se nad naše národní zákony. Nedovolíme, aby nám vnucovali zkažené ovoce spadlé ze stromu jejich kosmopolitního světonázoru. Tady nebudou žádné přistěhovalecké ghetta, ve kterých neplatí naše zákony, tady nenastane destrukce pořádku, žádné výtržnosti imigrantů, a žádné gangy lovící naše ženy a dcery. Nedovolíme jiným, aby určovali, koho máme vpustit do naší země, vedle koho máme žít, a s kým máme sdílet naši zem.

Víme, jak tyto věci fungují: Nejdříve jim dovolíme nařídit nám, koho musíme přijmout, pak nás donutí ustupovat a sloužit cizincům v naší vlastní zemi, – a nakonec zjistíme, že nám nezbývá než sbalit se a odejít z naší krajiny. Proto budeme nadále odmítat vnucované plány přerozdělování, a nebudeme tolerovat ani vydírání, ani výhrůžky. Nastal čas pro vyslyšení varovného zvonu. Nastal čas, abychom se postavili na odpor. Nastal čas hledat spojence našeho stanoviska. Nastal čas, aby hrdé národy vztyčily své vlajky.

Nastal čas zabránit destrukci Evropy jako takové  – a zachránit její budoucnost. Za tímto účelem vyzýváme všechny občany, bez ohledu na názor či stranické sympatie, aby se spojili. A vyzýváme i občany ostatních evropských národů. Evropské elity a lid nesmí žít ve dvou oddělených dimenzích. My, lidé Evropy, nemůžeme být svobodní individuálně, pokud nebudeme svobodní dohromady. Spojíme-li naše síly, možná uspějeme. Dohromady znamenáme sílu, nejednotní jen slabost. To je zákon dneška.

Dnes je psáno v knize osudu, že skryté, anonymní světové síly, odstraní vše co je jedinečné, nezávislé, tradiční a národní. Promíchají kultury, náboženství a rasy, dokud naše mnohotvárná a hrdá Evropa nebude bez identity a poslušná. A jestli se tomuto osudu podvolíme, náš osud bude zpečetěn. Budeme pohlceni nenažranými Spojenými Státy Evropskými. Úkol, který čeká národy střední Evropy, i ostatní evropské národy, které ještě neztratily zdravý selský rozum, je porazit, přepsat a změnit osud, který je pro nás nachystaný. Nebezpečí se dá úspěšně čelit jedině statečně a bojovně. Musíme tedy vytáhnout naše historické ctnosti, jako jsou hrdost a chrabrost, z oblaku zapomenutí. Musíme jasně povědět, hlasem výrazným, aby byl slyšet široko-daleko, tu jedinou nejdůležitější otázku, která rozhodne náš osud. Otázku, se kterou stojí a padá budoucnost Evropy:

BUDEME  OTROCI  NEBO  SVOBODNÍ ?     To je ta otázka, odpovězte mi!

***

Tolik premiér Maďarska, Viktor Orbán. Podíváme-li se na chování premiéra českého, můžeme Maďarům jen tiše závidět! Anebo budeme usilovat o změnu. Jak řekl náš prezident pan Miloš Zeman, cesty ke změně existují dvě. Ta první se jmenuje VOLBY, a ta druhá KALAŠNIKOV. Využijme prosím tu první, neboť násilí plodí zase jen další násilí, to vidíme všude ve světě kolem nás.

Termín voleb se blíží! Již letos na podzim budeme mít možnost zvolit si své zástupce do zastupitelstva jednotlivých krajů. Já předesílám, že tyto volby se stanou všelidovým referendem o současné probruselské vládě premiéra Sobotky a vicepremiéra (Bure…), pardon Babiše. O její legitimitě. Pokud se vlasteneckým silám podaří v těchto volbách uspět, bude to těžká rána pro všechny místní bruselany, globalisty a multikulturalisty. Navíc budeme mít v příslušném kraji možnost zablokovat snahy kolaborantské vlády o vytváření připrchlických záchytných středisek, budování mešit a jiných center ideologické diverze, či nějakých obytných zón s cizáckým právem, kde se běžná policie neodváží ani za bílého dne. Proto jsou tyto volby důležité! Využijme tuto šanci, jednu z posledních!!!  Sdružení pro republiku – Republikánská strana Čech, Moravy a Slezska, spolu se spřátelenými politickými subjekty, postaví kandidátní listinu jak ve zdejším Moravskoslezském kraji, tak v kraji Olomouckém. Případně i v dalších krajích. Tam, kde nevytvoříme kandidátní listinu přímo, podpoří naši členové a sympatizanti kandidátní listinu jiných vlasteneckých subjektů. Je potřeba vytvořit jednotnou hráz proti globalistům, multikulturalistům a neomarxistické levici.

Jak jsem úvodem předeslal, ještě se krátce zmíním o incidentu, který se zde před lety odehrál.  Základní zhodnocení již provedli přátelé z Národní obrody na pozvánce k dnešní akci. Já zde nehodlám hodnotit ani osoby pachatelů, ani osoby postižených. Chtěl bych pouze podotknout, že celá událost byla velmi nešťastná, zbytečná, a pro národní hnutí maximálně kontraproduktivní. Ano, trestný čin se zde bezpochyby odehrál. Ale to, co následovalo po něm, silně připomínalo monstrprocesy padesátých let minulého století. Chyběly jen dopisy kolektivů pracujících, žádajících pro pachatele trest nejvyšší. Avšak multikulturní levice se hbitě a ráda chopila příležitosti, která se jim hned tak předtím nenaskytla. Zmíněný exces totiž dokonale zapadl do jejich šablony rasistického zločinu bílých. Pachatelé byli běloši, mladí muži, příslušníci majoritní společnosti, a navíc – ó hrůzo – hlásící se k nacionálnímu hnutí. Obětí, byť neplánovanou, bylo dítě ženského pohlaví, z minoritního etnika. Jinými slovy z tzv. nepřizpůsobivé menšiny. Romské, alias cikánské, nehodící si podle potřeby škrkněte. Nic vhodnějšího si neomarxisté nemohli přát, a svou příležitost využili dokonale. Justiční proces v přímém televizním přenosu pak byl částečným vyvrcholením celé kampaně, kdy se moderní levičáci snažili vytvořit dojem, že i národ Čechů a Moravanů je složen převážně z nenapravitelných rasistů, kteří provádějí své zločiny z oné nenávisti. Že naše národy jsou vlastně ve své podstatě stejné, jako národy západoevropanů, které ještě nedávno vlastnily kolonie, ve kterých vykořisťovali a údajně týrali příslušníky jiných etnik či ras. Čímž se nám snažili vnutit společný pocit viny, což je jednoznačně útočná metoda Frankfurtské školy moderních marxistů. Přitom hlavní díl této viny nese samotný jejich systém – kdyby opravdu účinně řešili problematiku nepřizpůsobivých etnik, jak na ni upozorňovali již počátkem devadesátých let např. Republikáni, nemuseli o patnáct let později lkát pokrytecké krokodýlí slzy nad zločinem z tzv. „nenávisti“. A co je ona nenávist, jsem již před chvílí vysvětloval.

Navíc si lze v realitě dnešní doby snadno dovodit, co by se stalo, kdyby se incident odehrál v opačném gardu, tedy co se týče etnik. Lze si živě představit to ticho „po pěšině“, které by panovalo ve všech mainstreamových médiích, kontrolovaných kulturní levicí. Pachatelé by pak pravděpodobně vyvázli nanejvýše s polovičními tresty…

Měření různým metrem, to je další typ moru, který rozežírá západní civilizaci, a na kterém má dnešní levice hlavní podíl!

Snažme se proto do budoucna předejít situaci, kdy výše popsaný incident, by byl jen bezvýznamnou a všední epizodkou běžného dne. Nedopusťme zavlečení dalších nepřizpůsobivých etnik do naší země! Americký prezident Theodor Roosevelt před více než sto lety varoval:  „Jediný a naprosto jistý způsob, který povede ke zničení tohoto národa, a který zabrání každé možnosti pokračovat jako národ vůbec, – bude ten, který umožní, abychom se stali změtí hašteřících se národností!“ A co platí pro bílé Američany, platí pro naše evropské národy bezesporu taktéž. Multi-kulti prostě nefunguje. Nikdy nefungovalo, a nikde fungovat ani nebude.

Pravdě je třeba pohlédnout vstříc, a pro poznání této pravdy budiž nám ku pomoci svoboda slova a projevu. Svoboda nikým a ničím neomezená a nekriminalizovaná. Verbální trestné činy se musí stát zavrženou minulostí. Pro tuto svobodu volte naši Republikánskou stranu, stranu svobodomyslných a vlastenecky cítících občanů!

Zvolte nás, a my se postaráme, abyste tuto svobodu obdrželi!

Děkuji všem za pozornost i za trpělivost.

(Roman Sláma, v.r.)

 

.