Slavíme 9. květen – den osvobození

Po devótních tanečcích a křepčení „českého“ mainstreamu okolo 8. května – dne ukončení II. světové války následuje den oficiálně veskrze všední – květen devátý. Ale existuje ještě generace, která pamatuje, že 9. květen byl státním svátkem. Po právu – v ten den bylo totiž v roce 1945 završeno osvobození převážné části rozlohy Českých zemí a především hlavního města Prahy od vojsk i nadvlády velkoněmecké III. Říše. Což je v době vznikající evropské Říše č. IV. (jejíž jsme opět kolonií a vazaly) nepříliš vhodné si připomínat. Zvláště, když v této novodobé říši hraje opět prim Německo…

A tak se u nás raději oficiálně slaví den výročí podepsání kapitulace Německa nacistického, a to o 1 den dříve (čili 8. května) coby výročí ukončení II. světové války v Evropě. Což o to, ukončit se dá ledacos – třeba sportovní utkání, novinový článek, zhoubné působení vlastizrádného politika či jeho existenci, atd… Ovšem oslavovat „ukončení“ něčeho, co přineslo obrovské utrpení evropskému obyvatelstvu a především genocidu SLOVANSKÝM národům střední a východní Evropy, jest notně zavádějící a silně diskutabilní – mírně řečeno. Oproti tomu oslavovat výročí dne osvobození od utlačovatele, který k nám vtrhnul z dnes oslavovaného Západu, toť pro naše vlastence vzpomínka mnohem věrohodnější a historicky poctivější.

Dále je třeba si pravdivě přiznat, KDO měl na tehdejším osvobození od okupantů podíl, a v jaké míře. I tady je co napravovat: Tak jako za minulého režimu byl neprávem opomíjen podíl na osvobození jihozápadní části českého území americkou armádou generála Pattona, tak stejně se dnes z geopolitických důvodů převážně mlčí o tom, kdo měl rozhodující podíl na celkovém osvobození Československa. V obou případech je to špatně – každé zamlčování či překrucování historických událostí je nesporným příznakem totalitního režimu…!

Lepší než 1000 slov je tato přehledná grafika:

Tedy – byla to především vojska SSSR, jenž přinesla našim národům svobodu. Vojska pod velením maršála sovětského svazu Ivana S. Koněva.  Tomuto veliteli posléze vděčné obyvatelstvo Prahy postavilo na věčnou památku pomník, jakožto výraz úcty a poděkování za to, že Německá vojska nestihla utopit ono slavné Pražské povstání 1945 v krvi pražanů…

O to hanebnější je incident, který se stal v předvečer letošních oslav. A to opět v Praze a znovu se týkal postavy sovětského vrchního velitele, respektive jeho sochy a památníku. Doposud neznámý vandalové zneuctili památník vylitím růžové barvy na sochu sovětského vojevůdce.

Jak uvedla „česká“ (čti bruselská) televize ve svém hlavním večerním zpravodajství dne 8. května, k činu se údajně přihlásila jakási skupina s názvem „čeští vlastenci“. Čili se jedná o dvojnásobnou provokaci!! Skuteční čeští vlastenci mohou tento skutek jedině a rozhodně odsoudit – což tímto také činíme!

I takový nesporný vlastenec, jako byl písničkář Karel Kryl, v jednom svém textu (Píseň neznámého vojína, 1969) zpíval:  „Vím, byla by to chyba plivat na pomníky…“ Je tedy jasné, že se o žádné české vlastence nejednalo. Maximálně tak o nějaké havloidní kavárenské povaleče, kteří slouží cizím zájmům – dnes těm Západním – a na dnešním Rusku či bývalém SSSR nenechají nikdy „nit suchou“. A kteří se snaží neustále rozvracet již tak rozporuplnou a křehkou společnost, jako je ta dnešní v České republice. S takovými protinárodními živly však již do budoucna nelze jednat ohleduplně a v rukavičkách. Neboť oni rozumí pouze Jídášské řeči peněz, a pak ještě jednomu zvuku: Nejsrozumitelnější a pro ně nejvhodnější řeč by jim předvedl jiný ruský hrdina a vojenský vynálezce – KALAŠNIKOV.

.

Hrobníkovi z lopaty v hodině dvanácté

Tak je třeba chápat porážku kandidáta protinárodní kavárenské havlérky Jiřího Drahoše, a těsné vítězství úřadujícího prezidenta Miloše Zemana, v klání o prezidentský úřad na dalších 5 let, kteréžto bylo definitivně rozhodnuto v sobotu 29. ledna 2018. Závěrečné bourání nejvýznamnějšího zbytku bývalého Československa, které už už hrozilo,  se odkládá o dalších 5 let. Stačilo však jen málo, a nevratná zkáza mohla započít. Jakoby zázrakem byla pohroma odvrácena, byť pouze jen dočasně. Však nejlépe to jako vždy popsal bývalý hradní kancléř Petr Hájek ve svém článku:  ČISTÝ ZÁZRAK…

Pokračování textu Hrobníkovi z lopaty v hodině dvanácté

Volební deja-vu

   Takže už to tu máme zase. Stejně jako před pěti lety. Do povědomí se neodbytně vkrádá pocit, že tuhle situaci jsme tu už přece měli. Volební dilema, byť v podstatě jen zdánlivé. Deja-vu.

   Tak jako v roce 2013, budeme mít popozítří + den následující, možnost, či spíše občanskou povinnost, zvolit si na dalších 5 let svého prezidenta republiky. A stejně jako tehdy, budeme volit ve 2. kole mezi dvěma kandidáty – tedy mezi kandidátem kontroverzním, ke kterému bychom mohli mít mnoho výhrad, a mezi kandidátem (pro vlastenecky smýšlejícího voliče) naprosto nepřijatelným. Snadná volba, mohlo by se říci.

Pokračování textu Volební deja-vu

Veškerá legrace končí

   Nemáme ve zvyku přetiskovat články či materiály, které se „toulají“ internetovou poštou, a jejichž autoři nám nedali výslovný souhlas k publikování na našem serveru. I když jich dostáváme poměrně mnoho. Domníváme se však , že situace okolo volby prezidenta je natolik vážná, že je potřeba tuto zásadu výjimečně porušit. Třeba nám to autor článku níže, pan Oldřich Lukáš, promine. Obsah článku totiž dle mého přesvědčení rezonuje s názorem většiny republikánů, a lépe by to celé zamyšlení nad prezidentskými volbami snad ani napsat nešlo.

Admin

Pokračování textu Veškerá legrace končí

Prezidentská kampaň a rozdělený svět

   Prezidentští kandidáti nejsou nějací hráči o ztrátu kytičky. Zeman a Drahoš reprezentují rozdělenou Západní civilizaci. Stejný příkop je v USA, v Británii, Polsku, Maďarsku, vlastně do nějaké míry všude. Proto tolik nenávisti a štvaní. Každý z nich reprezentuje jiný svět. Drahoš reprezentuje globální chápání epochy, je aktivistický, ideologický, chce měnit svět na lepší, multikulturní a otevřený, prý západní. Zeman reprezentuje lidové konzervativce, kteří žijí doma ve své zemi, mají zde své rodiny a zaměstnání, svět je víceméně zajímá jen na nějakých turistických cestách a mají obavy o osud domácího prostředí.

Pokračování textu Prezidentská kampaň a rozdělený svět

Volba prezidenta 2018

  Pozítří budeme mít možnost opět volit. Po nepříliš vydařených volbách do parlamentu ČR na podzim loňského roku je tu poslední možnost jak odvrátit, případně pozastavit naplánovanou islamizaci ČR, a její kulturní, sociální a ekonomické rozvrácení přívalem nežádoucích migrantů z Asie a Afriky. Tento „příděl“ nám má být vnucen přímo z centra IV. Říše – EU, která již dokonce ČR před pár dny zažalovala u evropského soudního dvora pro neplnění jakýchsi nám přikázaných kvót na tyto vetřelce.

Pokračování textu Volba prezidenta 2018

Kdo jsou ROZUMNÍ?

Výborně to popisuje místopředseda Národní demokracie Jan Sedláček Bc. Kdo vlastně jsou ROZUMNÍ (vol. č.10), z jakých politických subjektů se skládají, jaký mají program, atd. Velmi tento pořad doporučujeme všem zájemcům ke shlédnutí a děkujeme!

.

Proč zůstáváme chudými příbuznými?

   Vznik a důvod přetrvávání naší relativní chudoby oproti západním sousedům je důležité pochopit, abychom se správně rozhodovali v dalším vztahu k EU, k přijetí eura či vstupu to „tvrdého jádra“.

   Místo diskuse o celé problematice celého našeho „chudého příbuzného“, jehož ekonomické relace k bohatým zůstávají nezměněné při jakémkoliv hospodářském pokroku, se vede propaganda podle skupinových zájmů. Možná, že neodhadnu dobře všechny souvislosti, nicméně alespoň by tento článek měl vést k diskusi.

Pokračování textu Proč zůstáváme chudými příbuznými?