Zase mu to zbaštíme?

Romští předáci, cikánští baroni a nepřizpůsobiví vajdové bijí na poplach! Jejich noční můry a nejčernější sny se naplnily. Ten rasista je tu zpět! V nastalé panice píší na hlavní sekretariát ÚV DSSS (Ústavu Věřících Domácího Spolku Spravedlnosti Svatých), a dožadující se urychleného vyslání mimoř. sociálních hlídek dělnické spravedlnosti. Do ohrožených oblastí na svou ochranu…   😯

Pokračování textu Zase mu to zbaštíme?

Tábor lidu v Olomouci se uskutečnil

V sobotu odpoledne, 7. listopadu 2015, se na Horním náměstí v Olomouci uskutečnilo dlouho avizované setkání s občany:  Demonstrace a pochod – proti nelegální muslimské migraci, proti řízené islamizaci Evropy, proti přidělovaným kvótám migrantů, proti zbabělému postoji probruselské Sobotkovo-Babišovské vlády v této tak závažné otázce, a konečně, i proti domácím zrádcům a škůdcům všeho druhu, prosazující bezhlavou politiku multi-kulti a falešný humanismus. 
Za vystoupení ČR z despotické Evropské unie, která není schopna ani ochotna bránit své vnější hranice, za suverenitu naší republiky – a tudíž za právo rozhodovat si svobodně, koho si na naše území pustíme a koho nikoliv. Za právo bránit si své hranice proti vetřelcům, a rovněž tak za právo postavit nám nepřátelské náboženství islámu a ideologii džihádu či práva šaria mimo zákon.

.

Tábor lidu, jak jsme nazvali naše setkání s občany, svolala místní organizace Republikánské strany Čech, Moravy a Slezska (RSČMS Olomouc), ve spolupráci s našimi hosty a partnery z Národní demokracie (ND Brno a Praha).

Navzdory velké nepřízni počasí jsme tedy mítink dle plánu a časového rozvrhu zahájili ve 14 hodin.

Poznámka:
S tím počasím jsme tedy opravdu měli smůlu. Akce byla naplánována a ohlášena zhruba měsíc dopředu. Po předchozím dlouhotrvajícím období s krásnými a slunečnými dny, se v sobotu na naše město sneslo pravé dušičkovské počasí, jež přišlo s týdenním zpožděním, – s mlhou, vlhkem, i nižšími teplotami. Náměstí dokonce 2 hodiny před začátkem akce zkrápěl nepříjemný déšť. To mělo bezesporu značný dopad i na návštěvnost. Ale takový už je život – holt nejsme bolševici žádných odstínů a barev, abychom poručili větru-dešti.

Na úvod zazněla tradiční Moravská hymna, a hymna Slovanstva. Poté se ujal slova výkonný místopředseda RSČMS Roman Sláma, který ve svém projevu nastínil současné i budoucí důsledky uprchlické krize pro Evropu, i pro naši zemi.
Dále objasnil postoj Republikánské strany k této vážné hrozbě, a navrhl 3 opatření, která je nutno neprodleně učinit, nemá-li být tato ŘÍZENÁ INVAZE cizích elementů pro evropské národy a státy, včetně ČR, fatální.

Prostor u mikrofonu poté dostala paní Kateřina, jedna z místních aktivistek, která ve svém velmi emotivním projevu odsoudila protinárodní politiku současné vlády a naopak podlézavost establišmentu ČR vůči cizím elementům a vůči nadnárodní vládě Brusele.

Následoval projev našeho hosta, předsedy Národní demokracie, Adama Bartoše, jež zdůraznil nutnost zakládání hlídek občanské domobrany pro budoucí přežití národa, až se nežádoucí vetřelci povalí i do naší vlasti.
Předseda A.Bartoš na závěr pozval všechny přítomné na velkou demonstraci do hlavního města, která proběhne dne 17. listopadu odpoledne na Náměstí republiky v Praze.

V kratších projevech ještě vystoupil předseda ND MO-Brno Milan Daněček a člen pražské organizace ND Ladislav Ších. Závěrem 1.části našeho setkání ještě promluvil pan František Krejča z Národní domobrany ČR, kde znovu zdůraznil potřebu co nejširšího zapojení občanů k obraně vlasti.

Defilé řečníků poté zakončil svým projevem olomoucký aktivista Václav Šimek, který posluchačům poreferoval o málo zmiňovaném fenoménu migrace z Afriky a Středního východu – nedostatku vody k obživě obrovské masy lidí, jejichž počet už dávno překročil únosnou kapacitu tamního prostředí. Rovněž ještě zmínil neústavní a nezákonné – a tudíž NELEGÁLNÍ – rozdělení Československa před 23 lety.

Projevová část byla tematicky prokládána vlasteneckými písničkami od plzeňské skupiny Ortel a zakončena hymnou Československé republiky. Během celého shromáždění měli přítomní účastníci a posluchači možnost připojit svůj podpis pod petici za VYPSÁNÍ REFERENDA O VYSTOUPENÍ ČESKÉ REPUBLIKY Z EVROPSKÉ UNIE, což většina učinila.

Podepisování petice
Před zahájením
Účastníci se začínají scházet
Někteří si přinesli vlastní transparent
Většinou velmi výstižný
Tábor lidu byl zahájen
Pořizování záznamu
Pohled z povzdálí
Původní vlajka republikánů
Posluchači na Horním náměstí
Během úvodního projevu
S výstižnými transparenty
Technicky a organizačně vše zvládnuto
Účastníci mítinku a radnice v povzdálí
Vlajka Novorosijska
Místopředseda RSČMS s projevem
Brusel - novodobý Babylon
Naše tribuna u sv.Trojice
Navzdory nevlídnému počasí

Tady rovněž netřeba komentáře

U petičního stánku
Připojit se k petici
Petice za referendum
U stolku s peticí byla i nabídka tisku
Pravdivá výzva občanů
Pohled očima účastníků
Pan Dalibor má vždy něco originálního
Mládež to vidí jasně
Pohled od petičního stolku
Paní Kateřina s emotivním projevem
Všichni pozorně naslouchali

Jeden z účastníků
Pořadatelská služba
Naši hosté
Předseda ND s projevem
Adam Benjamin Bartoš
Národní demokracie - naši partneři
NATO jsme odmítali již v roce 1995
ISSD - chmurná budoucnost naší mládeže
Předseda ND MO-Brno s projevem

 

Ještě projev pana Ladislava, ND-Praha
Aktivista pan Václav - poslední řečník

 

Po projevové části našeho Tábora lidu v Olomouci se část účastníků s transparenty a vlajkami vydala na pochod centrem města. Nešlo nám však jen tak o nějaké kroužení ulicemi okolo Horního náměstí. S hudbou a dobovými vlasteneckými písněmi „Hej Slované“, „Lví silou“, „Mobilizační 1938“, či „Spějme dál“ jsme zavzpomínali na slavnou 1.republiku Československa a vydali se na přesná místa – tam, kde sídlí a působí proti
našemu národu podezřelé neziskovky. Abychom zaměstnancům těchto neziskovek dali nahlas najevo, co si o jejich zrádné činnosti myslíme, a že s jejich aktivitami zásadně nesouhlasíme. Že o jejich činnosti víme, a budeme se v budoucnu stavět na odpor. Rovněž tak víme i o jejich propojení s jinými, navenek úctyhodnými organizacemi. S písní „Ktož sú boží bojovníci“ jsme tak došli od sídla UP-Olomouc k Arcibiskupskému paláci. Tam jsme nahlas znovu zopakovali své obavy a rozhořčení. Průvod poté zamířil na Náměstí republiky, kde opětovně zazněla Československá státní hymna, a kde byla celá akce oficiálně ukončena.

Odcházíme z Horního náměstí
Průvod před sídlem jedné neziskovky
V Ostružnické ulici
Průvod v ulici Denisova
Pohled na průvod od Divadla hudby
... v DH neziskovky vymývají mozky mládeži...
Průvod na Náměstí republiky
U VOŠ Caritas - rejdiště neziskovek
Průvod na Křižkovského ulici
Zatáčíme okolo UP-Olomouc, další promigrantské instituce
Průvod v pohybu
Světla valem ubývalo...
Před palácem olomouckého arcibiskupa
Návrat na Náměstí republiky
Prší, a venku se setmělo...

 

Závěrem bychom chtěli znovu poděkovat vám – tedy všem přítomným účastníkům, kteří nedbaje na nevlídné počasí, podpořili celou akci svou účastí, a kteří takto přišli svobodně deklarovat svůj postoj k hrozbě, jež nejspíše budeme zakrátko všichni čelit. Nedělali jste to pro republikány, konali jste tak především pro sebe.
Stejně tak chceme poděkovat všem, kteří se o konání olomouckého Tábora lidu zasloužili, ať už osobním nasazením, anebo finančním příspěvkem. Nebylo to právě jednoduché, ale dokázali jsme, že navzdory pomlouvačným jazykům, jsou republikáni stále schopni uspořádat jakoukoliv akci. Rovněž tak jsme dokázali, že republikáni jsou schopni aktivní spolupráce i s jinými národně zaměřenými subjekty, jež tu spolupráci myslí poctivě. Naše současné vztahy s Národní demokracií, či s jinými podobnými subjekty na politické scéně, toho budiž důkazem.
V neposlední řadě bychom ještě chtěli poděkovat všem přítomným policistům, kteří svým viditelným nasazením nepochybně odradili případné narušitele našeho shromáždění i průvodu. O všelijakých anarcho-feťáckých spolcích, které v našem městě nepochybně působí, a které občas narušují vlastenecké akce, se jinak nemá cenu ani zmiňovat.

Ještě bychom takto chtěli oslovit všechny nepřítomné, kteří se o našem mítinku předtím nedozvěděli, ale s naším postojem proti islamizaci Evropy, i s obnovením suverenity republiky souzní – aby příště neváhali a obranu své vlasti přišli podpořit svou účastí. Jde o všechny z nás! A proto jste napříště znovu všichni zváni!
Tentokrát bude na řadě Praha, Náměstí republiky, dne 17. listopadu 2015.

Mapka olomouckého pochodu proti nelegální migraci

 

Co ještě dodat? Snad několik slov k těm, kteří na tuto protestní akci byli pozváni, věděli o ní, a přesto nepřišli:
Vážení, dokázali jste, že zájem o obranu naší společné vlasti proti vetřelcům, a s tím přímo spojený zájem i o obranu našich národů, rodin, a v neposlední řadě i vás samotných, stojí na žebříčku vašich hodnot hodně nízko.
Teď není rozhodující, jakou legendou si to zdůvodňujete. Možná s našim postojem souhlasíte, ale neuvědomujete si, že jedinou možností jak tento postoj dát účinně najevo, je vaše masívní účast na podobných akcích, jako byla ta naše – když už se našel někdo, kdo takovou demonstraci připravil, zafinancoval, zorganizoval a uskutečnil. Pokud si říkáte, že váš postoj a vaše účast je bezvýznamná, a ničeho tím nedosáhnete, pak se velmi mýlíte. V České republice je více než 8,5 milionu voličů, z nichž minimálně polovina je určitě velmi
nespokojena s vývojem, kterým se Evropa, a potažmo ČR, ubírá. A kdyby jen každý desátý z této části obyvatelstva přišel demonstrovat svou nespokojenost na náměstí a do ulic – je to taková síla, která otřese celou zkorumpovanou europrotektorátní vládou. Avšak všichni naříkají, že nic nezmohou, případně nemají čas, mají přece něco důležitějšího. Vzdávají se tak své moci ve prospěch zaprodanců.

A tak se stane, že pro vaši lhostejnost a nezájem velmi brzy nastane doba, kdy půjde tzv. „z tlustého do tenkého“, a všichni společně budeme řešit otázku přežití. Přežití národa jako takového, přežití našich rodin, blízkých, i přežití každého z vás (i nás) samotných. Velmi rádi bychom se mýlili. Potom – až nastanou nevratné změny, či těžké a za velkých obětí obtížně napravitelné škody – potom si možná vzpomenete na svou dnešní lhostejnost. A budete chtít vrátit čas, abyste se nyní mohli zapojit na obranu naší země, jež nám byla svěřena do užívání našimi předky, a kterou máme odevzdat našim potomkům. Obáváme se ale, že potom již bude pozdě. Čas vrátit nelze.

Vaši republikáni z Olomouce

 

.

 

.

Republikáni se zapojují do protestů proti islamizaci Evropy

Zástupci RSČMS se již od začátku léta zapojují do celorepublikových protestů proti řízené islamizaci Evropy. Proti budoucí likvidaci evropských národních států a původních národů Evropy. V duchu našeho republikánského programu a našich mnohaletých tradic. Na toto téma již bylo ostatně mnohé řečeno a napsáno. A mnohé dozajista ještě bude. Dokud nám mocenský systém korporátně-fašistické Evropské unie neumlčí hlas, budeme protestovat. Spolu s našimi partnerskými stranami Národního kongresu, i na podporu dalších politických stran, které bojují na naší straně barikády za svobodu českého národa. Možná než 1000 slov, bude tentokrát lepší několik fotografií.

červen 2015 v Brně
tamtéž, Moravské náměstí, Brno
Praha, o pár dní později
zleva: Roman Sláma (RSČMS), Aleš Brichta (A.B. Band), Tomio Okamura (SPD)
opět Praha, Hradčanské náměstí 28. září
Brno, 3. října, jako hosté ND
tamtéž, projev místopředsedy RSČMS
RSČMS na mítinku v Brně protestuje proti nelegální migraci

 

A co vy, připojíte se také?  Jde o naši společnou budoucnost!

 

.

 

 

 

 

 

„Táhněte do Ruska!“, řval zfanatizovaný dav.

„Tvůj oponent není tvůj nepřítel, ale partner při hledání pravdy“. Jeden z ideálů tzv. sametové revoluce 1989, jež hlásali tehdejší věrozvěstové nového režimu .

„Táhněte do Ruska, vy zasraní komunisti…!“, byla nejčastější invektiva, kterou jsme jako republikáni a pokojně protestující museli snášet v areálu vojenských kasáren ve Vyškově -Dědicích. A nejen to. Došlo i na fyzickou inzultaci jednoho z protestujících zuřivými oslavovateli a vítači ozbrojené Dragounské jízdy Američanů. Jízdy, jež se od nedělního dopoledne začala pohybovat po území naší vlasti. Nezákonně, podotýkám, bez souhlasu Parlamentu České republiky, který se pro jistotu ani nesešel. Však bývaly kdysi časy, když bylo zapotřebí zbavit poslanecké imunity některého republikánského poslance – to se výše zmíněný parlament sešel neprodleně…

Ale nepředbíhejme událostem a vezměme to pěkně popořádku. V sobotu v podvečer se v Praze uskutečnil protestní pochod, a to nejen proti Dragounům, ale především proti členství České republiky v NATO a proti vměšování USA do vnitropolitických záležitostí ČR. Proti ztrátě naší suverenity. Pochod byl zakončen před ambasádou USA. Tuto protestní akci uspořádala politická strana Národní demokracie a zúčastnili se ho mj. i zástupci dalších vlasteneckých stran, sdružených v uskupení zvaném Národní kongres. Zástupci Republikánské strany Čech, Moravy a Slezska (RSČMS) se tohoto pochodu zúčastnili také. Na závěr akce bylo dohodnuto, že kdo bude mít možnost, nechť se nazítří zúčastní protestů na (dnes už symbolických) hranicích ČR, nebo přímo v místech, kde se okupační vojska budou zdržovat.

A tak jsme v neděli odpoledne, ihned po skončení zasedání Ústřední rady RSČMS, vyrazili z Olomouce do Vyškova. Jeli jsme pro jistotu po staré brněnské silnici, vedoucí souběžně s rychlostní čtyřproudovou komunikací R46. A všimli jsme si věci, do včerejška nevídané. Každý most postavený přes čtyřproudovou komunikaci, a téměř každé vyvýšené místo, bylo hlídané policií ČR.  Tato trasa byla střežena tak dokonale, že takovou bezpečnost by mohl závidět při svém přesunu leckterý diktátor v kdejaké banánové republice. Z čeho měli dnešní mocní takový strach? Že se po 14denním mediálním zastrašování celé české veřejnosti vrhne nějaký odpůrce konvoje na projíždějící kolonu po hlavě z mostu? S bombou? Že budou mosty podminovány? Že někdo na americké Ramby hodí vajíčko nebo shnilé rajče? Že vyvěsí nežádoucí transparent? Že na ostrostřelce vystrčí svůj holý zadek a udělá tak místní loutkové vládě u Američanů ostudu? Tak z čeho??? Kdyby to nebylo k pláči, bylo by to k smíchu.

Po cestě jsme přece jen narazili na osamělé vlky, kteří se pokoušeli svým způsobem protestovat. U jednoho takového jsme se zastavili, dali chvíli řeč a někteří se spolu vyfotili. Dozvěděli jsme se, že americký potulný cirkus ještě neprojel celý, že byl rozdělen na tři části, že ta druhá měla technické potíže (no bodejť, když u Bohumína vjela na D-47čku), a ta poslední že ještě nedojela. Tak to jsme ještě nepřijeli tak pozdě.

Foto s odpůrci konvoje na trase
Společná myšlenka lidi sbližuje...

Přes obec Pustiměřské Prusy jsme se blížili k cíli své cesty – k Dědicím u Vyškova, rodišti jistého Klementa Gottwalda, kde hodlala tato část Obama-cirkusu nocovat. A zde došlo k první komplikaci. Předjížděla nás totiž zleva poslední část Dragounů, takže policie ČR vyhlásila generální STOP. Tak jsme si zaparkovali, jako všichni v koloně před námi, a šli jsme se na ten „výkvět“ podívat. A skutečně:  Po jakési dezolátní cestě vedoucí přes pole se zleva blížila menší kolona vozidel. Téměř jako po roce 1968, kdy se na křižovatkách říkávalo: „ZPRAVA VOLNO, ZLEVA TANKY!“ Americká armáda měla zřejmě ten den již pohostinství moravských dálnic dost, a rozhodla se otestovat technický stav svých „vehicles“ po místních komunikacích. Viz foto.

Cirkus Obama se blíží zleva
Odtahovka pro polámané vehikly v pohotovosti

Cirkus projel rychlostí úměrnou stavu vozovky a pokračoval k cíli na obzoru. Kolona osobních aut posléze za ním. A tak jsme se dostali až k areálu vojenského učiliště. Počasí bylo vpravdě okupační – sílil vítr a začalo drobně poprchávat. Před areálem zrovna končil jakýsi happyend servilních vítačů a pseudoumělců, hrála tam z reproduktorů písnička Karla Kryla – „Veličenstvo kat“. Chudák Karel, musel se v hrobě obracet. Kdo ho opravdu znal, tak ví, že Karel byl zapřisáhlým pacifistou a odpůrcem JAKÉKOLIV armády a jakéhokoliv násilí. Leč bohužel, mrtví už se proti zneužití bránit nemohou, takže pachatele bude jednou soudit až Ona vyšší instance Boží.

V anonymitě davu jsme nenápadně pronikli přes vrátnici do uzavřeného prostoru kasáren. Na plochu, kde byly vystaveny tři „exponáty“ obrněné techniky, sloužící dočasně coby prolézačky obležené malými dětmi. Malé děti jsou všude stejné, ještě bezelstné, nechápajíc, jak režim jejich zájmu o vojenskou techniku náležitě propagandisticky využije. Kolem obrněnců postávali američtí žoldáci nejrůznější barvy pleti. Tentokrát dostali rozkaz nestřílet, ale usmívat se. A tak se tak-nějak usmívali. Rozkazy oni plní vždy bez přemýšlení – kdyby dostali rozkaz opačný, nepochybně by jej splnili také. Okolo se procházel dav.

Vyhlédli jsme si vhodné místo poblíž jednoho z vozidel, jeden z mých kolegů vytáhl z tašky dva papírové transparenty s anglickými nápisy. Na těchto transparentech bylo v angličtině napsáno zhruba toto: AMERIČANÉ, JDĚTE DOMŮ.  JDĚTE ZABÍJET DO USA.  PROHRÁLI JSTE V IRÁKU, VIETNAMU A AFGHÁNISTÁNU. CHCETE PROHRÁT I V RUSKU? Vzal tyto transparenty do rukou a zvednul nad hlavu. Já jsem začal fotografovat. Dav okolo tupě hleděl na americké boys, ti zase zírali na ty nápisy, a nás si ze začátku nikdo nevšímal. Takto to vydrželo zhruba 3-4 minuty.

Náš protest začíná, welcome boys
Zatím ještě nikdo nechápal význam textu
I když by tomu rozumělo i dítě...
Jasné a srozumitelné

Vtom někdo zaječel: „Podívejte se, co má ten XXXX v ruce! Vemte mu to někdo!“ Právě jsme vzbudili pozornost. Nějaká žena pištěla: „To jsou ti hajzli rudí, táhněte k Putinovi!“ (Že v Rusku tč. žádní komunisti nevládnou, naopak – je tam větší kapitalismus než v celé EU, to dotyčnou zřejmě netrápilo.) Přiběhl nějaký „statečný“, dobře vypadající třicátník a začal mému kolegovi vytrhávat transparent z rukou. Ze začátku měl chvíli smůlu, protestující je vyšší postavy a držel transparenty vysoko nad hlavou. Přiběhl druhý, třetí, čtvrtý, samí odvážní „demokraté“ s US-vojsky za zády a s režimní podporou. Můj kolega má 70 let a v nedávné minulosti prodělal těžkou nemoc. Ten boj měl předem jasného vítěze. Posléze mu byl jeden transparent vytržen, a tak držel oběma rukama nad hlavou alespoň transparent druhý. Za celou tu dobu jen tiše stál a mlčel. To už se na něj okolo stojící sypali jako sršni. Byl fyzicky inzultován ze všech stran, stržen k zemi, ztratil své brýle. Pochopitelně i druhý transparent. Vypadalo to dost zle.

Začínáme budit pozornost
Inzultace začíná

V tu chvíli jsem řešil osobní dilema. Dál stát několik metrů stranou a celý incident dál fotografovat – a nechat tak svého staršího kolegu na pospas lynčování, nebo všeho nechat, využít své postavy, svého hlasu a jít mu na pomoc? Rozhodl jsem se pro druhou možnost, a jsem přesvědčen, že správně. Zmáčkl jsem tedy ještě jednou spoušť aparátu, a co možná nejsilnějším hlasem jsem zařval: „LIDI, NEBLÁZNĚTE, ZASTAVTE SE, PROBOHA, PODÍVEJTE SE NA SEBE DO ZRCADLA, JAK SE TO CHOVÁTE, TO SI ŘÍKÁTE DEMOKRATÉ?  VŽDYŤ SE CHOVÁTE ÚPLNĚ STEJNĚ, JAKO DŘÍVE TI BOLŠEVICI, CO PROKLÍNÁTE!!!“

Inzultace pokračuje, protestujícímu jsou vytrženy a zničeny transparenty

(Další fotografie s ohledem na lidskou důstojnost protestujícího nepublikujeme. Nejsme TV-Nova ani Česká televize, byť ta má celý incident jistě zdokumentován, neboť byla v místě přítomna.)

Rozlícený dav na chvíli strnul. Zřetelně bylo vidět, jak se všem točí kolečka v hlavách a přebírají si smysl mého poselství. Využil jsem toho a dodal ještě: „Tohle je ta vaše demokracie, kterou nám tady 25 let hlásáte, takhle se chováte k někomu, kdo má jiný názor a POKOJNĚ ho přišel sdělit?!“ Kolega, bývalý parašutista, využil chvíle odvrácení pozornosti a rychle se mu povedlo dostat se ze země zpátky na nohy. Teď jsem byl terčem já. „Podívejte se, ono jich je tu víc!“, zaznělo od kohosi. Všiml si totiž, že mám na prsou přišpendlenou vlevo trikolórní slovanskou stuhu (kterou si pletl s ruskou, protože neznal pořadí barev), a na pravé straně červenou kartičku se symbolem přeškrtnutého tanku s nápisem:  TANKS? / NO, THANKS. Nicméně útok byl rozmělněn, nevěděli totiž, kolik odpůrců se v davu ještě může skrývat.

Ale slovní inzultace pokračovaly o to víc: „Táhněte do Ruska, vy zasr… komunisti!“, řval dav. Slušně jsem opáčil, že do Ruska (ani na Rusko) táhnout nehodláme, že jsme Češi (vlastně Moravané), že komunisti nejsme a ani jsme s nimi nikdy neměli nic společného. Že jsme se tu narodili a pokud chce někdo někam jít, nechť se odebere i s americkou armádou do USA. „A co tady děláte, co jste ku*va zač, proč jste sem přišli?“, řvali dál. „Přišli jsme sem pokojně protestovat proti přítomnosti cizích vojsk a také otestovat stav demokracie v naší republice,“ odpověděl jsem. „ A vy jste v té zkoušce totálně propadli!“, ještě jsem dodal. „Můžete být rádi, že jsme vás tady nezmlátili!“, kdosi volal (ačkoliv můj kolega již inzultován byl). „Ano?“, odpovídám, „tak to jsme vám vážně „vděčni“, píši vám tedy z demokracie 4 mínus, není to čistá 5…“ „Vy neoceňujete, že ačkoliv jste tu v obrovské převaze, tak jsme tu přišli vyjevit svůj odlišný názor, případně s vámi diskutovat?“, zněla pro změnu moje řečnická otázka.

„My jsme vám nic neudělali!“, zkoušeli překrucovat čerstvé události. „Opravdu?“ ptám se,„tady kolegu jste srazili k zemi, vytrhli jste mu a zničili jeho transparenty, ačkoliv jen tiše stál a nic ani neříkal, mě jste také utrhli tu červenou kartičku s přeškrtnutým tankem“ (mohu si jich vyrobit, kolik chci), „a jsem přesvědčen, že pokud bych nezasáhl, tak byste ho i zlynčovali“. „Ostatně“, podotkl jsem, „máme to všechno zdokumentované a jsem si jistý, že na videozáznamu místních kamer se bude nacházet totéž“. To zabralo, a tak zvolna vychládali a začínala se rozvíjet „duchaplná“ debata.

„Vy jste PUTINOVI AGENTI, kolik za to berete?“, zněl legrační dotaz. „Představte si, že nic, děláme to z vlastní vůle, protože jsme přesvědčeni, že vy se řítíte do záhuby, respektive, necháváte se tam vmanipulovat, a nás strháváte s sebou“, odpovídám.

Nechápali. Ti lidé, zcela v zajetí konzumní společnosti, kde se všechno měří příslušnou částkou peněz, naprosto nechápali, že by někdo mohl dělat něco takového jenom tak, nezištně. Viděl jsem jenom tu šílenou nenávist a zároveň strach v jejich očích. Jak tak stáli kolem dokola a překřikovali se navzájem, mladí puberťáci s mozkem vymytým videohrami, prorežimní propagandou a určitě i domácí výchovou, nepochybní obdivovatelé Schwarzenberga. Tzv. Kharljugend – novodobí svazáčci, se překřikovali s „úspěšně“ vypadajícími třicátníky a čtyřicátníky. Leč zdání často klame, tato vrstva hrající si na bohaté a prosperující, bývá většinou zahypotékovaná až do morku kostí, vybavení domácnosti na splátky, auto na lízink, dovolená na dluh… Ideální kořist pro dnešní exekutorskou mafii. Ti lidé pak s hrůzou trnou, jestli se něco nezvrtne a oni nebudou s to svým závazkům dostát. Nenávidí každého, kdo by narušil jejich zkreslenou představu světa. Nejhorší a nejzuřivější byli ale různí dědečkové, pravděpodobně restituenti, kteří mají důvod být současnému režimu vděčni, a jeho mocenským ochráncům dvojnásob. Asi jim bylo v minulosti ublíženo, a pak se jim v novém režimu dostalo náhrady, takže se nyní mají o co bát. A ačkoli by už ve svém věku mohli začít přemýšlet o věcech duchovních, nemajetkových, mamon jim úplně zamlžil soudnost. A tak, vědouce si podpory davu, režimu, i cizí armády, vlila se jim nová krev do žil a byli ze všech nejútočnější.

„Co jste dělali za Rusáků? Pamatujete si rok 1968?“ řvali, co jim jejich síly stačily. „Pamatuji, ač jsem byl ještě dítě“ odpověděl jsem. „Rusy jsme tady nechtěli, stejně jako teď nechceme Američany. A byli jsme rádi, že v roce 1991 odešli a bylo nám Havlem slibováno, že už nikdy do žádného paktu nevstoupíme, a že už žádná cizí vojska tu mít nebudeme. A nenapadlo nás tehdy, že nás bez referenda strčí do NATO, a teď se tu budou cizáci roztahovat jako na dobytém území. A ještě k tomu nás verbovat do nové války!“

„ONI nás přišli zachránit před Rusákama…!“ pěli unisono s Khárlovou omladinou. „Tihle?“ opáčil jsem, ukazujíc na US-boys, kteří postávali opodál zjevně nechápajíc, o čem se ti místní domorodci tím nesrozumitelným jazykem tak dohadují. „To jsou jenom tupé zabíjející stroje, na rozkaz vykonají všechno, jinak nedostanou žold. A jejich páni za oceánem, ti sledují vlastní geopolitické zájmy a na nás všechny tady zvysoka kašlou. Mají jenom zájem o naše území, jako o zajištěný prostor pro případné vojenské základny, radary a nějaký ten kanonenfuther. Nic víc. V podstatě doufají, že se to tady v Evropě semele, oni za oceánem zůstanou stranou, a na všem trojnásobně vydělají, jako už několikrát v minulosti. Oni budou vysmátí, jejich dolar bude zachráněn, a my se tu mezi sebou pomlátíme. To je jejich taktika. Divid et impera – rozděl a panuj.“

„To je Putinova propaganda“, vřeštěli a točkolotoč začal znovu. „To je demagogie, oni nás mají rádi!“ Boží prostoto… Ochraň je Pane před nimi samými, neb nevědí co činí…  „Tak mi vysvětlete, proč je to demagogie, já vás poslouchám!“ Nevěděli. Většinou to skončilo hrubou urážkou na naši adresu a jejich odchodem, ačkoliv předtím vehementně vyháněli nás.

Snažil jsem se jim situaci vysvětlit geopolitickými argumenty, byť mně bylo dopředu jasno, že je to možná marnost sama. Ale alespoň jsem je umluvil. Když jim došly argumenty, nastoupil jiný, pak další a další. Oni v podstatě ani žádné argumenty neměli, pouze naučené fráze z televize či jiného mainstreamu. Ale hodiny se točily a světe div se, někteří lidé opodál poslouchali (asi ti, co přišli jen ze zvědavosti) a začali se k nám hlásit. Dávali nám za pravdu, dokonce se s námi chtěli společně vyfotit. Vyměnili jsme si své mailové adresy a popřáli si mnoho zdaru do dalšího snažení. Někteří se přiznali, že jsme jim otevřeli oči. Nakonec jsme areál opouštěli jako poslední.

V zájmu zachování únosné délky reportáže nemohu opravdu popsat všechny perličky ze včerejšího dne. Bylo by to ještě na dva samostatné a dlouhé články. Ale doporučuji opravdu všem, kteří se ještě ani po 25 letech nesmířili s novodobým otrokářským systémem:  Nebojte se říci nahlas svůj názor! Nenechte se zastrašit! Neboť, co vám zbude, necháte-li si vzít i to poslední co máte – právo na vlastní názor, ač ten je třeba diametrálně odlišný od oficiálně protlačovaného. Byť třeba ten váš jiný názor nezastává většina právě přítomných lidí nebo novodobá vrchnost. Jiná cesta vede rovnou do otroctví, ač s neviditelnými pouty.

Hledejte pravdu, braňte pravdu, žijte v pravdě – a pravda vás osvobodí. 

***

A co tedy opravdu chceme?

  • Nedemonstrujeme dnes za sebe, ale za naši budoucnost, za naše děti, za naše vnuky.
  • Protestovali jsme i proti ruským tankům, a bylo to tehdy odvážnější a nebezpečnější, než dnes.
  • Nejdeme proti Americe ani Američanům, jejím obyvatelům, jsme k nim přátelští.  Jsme však proti agresivní válečné politice amerických jestřábů, kteří nás mohou a chtějí vtáhnout do války.
  • Na základě jejich agresivní válečné doktríny si však dovedeme dát jejich dosavadní činy do souvislostí a podívat se za roh. Odmítáme se podílet a být obětováni za nové rozdělení světa ve prospěch USA, které má být prováděno na úkor nás i ostatních evropských národů.
  • Dragounská jízda je jen dalším plátkem salámové dobyvačné metody pro naši veřejnost, směrem k americkým základnám na našem území, s cílem zneužití našeho veřejného mínění i armády ve prospěch USA.
  • Jaká je dlouhodobá (od roku 1984) strategie USA, a jak se programově realizuje, lze doložit citátem z posledního odstavce Reaganova tajného projevu:

„…až Západ zvítězí, otevře se mu konečně přístup k mimořádně bohatým surovinovým zdrojům a k laciné pracovní síle Sovětského svazu. Nezaměstnanost, bída, nouze, vysoká úmrtnost a vymírání národů přinutí Rusy i další národy (tím myslel i nás Čechy – a to se již splnilo) pozbýt svou hrdost a pokořit se. Pro kus chleba budou dělat vše, co jim přikáže západní civilizace.  S pádem Sovětského impéria naším vážným protivníkem zůstane pouze Čína. K ní, doufám, se vrátíme, jakmile se vyrovnáme s Ruskem.

Bůh nám pomáhej!“

 

 

– red –

II. SJEZD RSČMS

V sobotu 28.2. 2015 proběhl ve slavnostních prostorách jednacího salonku restaurace Fontána v Olomouci 2. řádný sjezd Republikánské strany Čech, Moravy a Slezska. Čestnými hosty sjezdu byli reprezentanti spřátelených politických subjektů – Ing. Karel Janko, předseda České strany národně socialistické, Adam B. Bartoš, předseda Národní demokracie a Ing. František Červený, představitel moravských organizací České strany národně socialistické. Po úvodní hymně a projevech hostů byla předsedou RSČMS panem Jiřím Dufkem přednesena zpráva o činnosti za uplynulé období. Následovala zpráva o hospodaření odstupujícího hlavního pokladníka pana Pavla Ryšlinka a revizní zpráva, se kterou přítomné seznámila paní Zdeňka Soušková. Dalším bodem jednání byla rozprava, v níž řečníci z řad delegátů zhodnotili dosavadní činnost strany a nastínili konkrétní návrhy a výhledy do budoucna. Poté delegáti sjezdu volili předsednictvo, Ústřední radu a další volené stranické orgány. Předsedou strany byl opětovně zvolen pan Jiří Dufek, křeslo 1. místopředsedy obhájil Mgr. Karel Mašlík, ve funkci 2. místopředsedy pokračuje pan Roman Sláma. Ke změně došlo na postu hlavního pokladníka, kterým byla zvolena paní Zdeňka Soušková. Sjezd vyvrcholil schválením závěrečného usnesení, které bylo odhlasováno všemi přítomnými delegáty. Ještě dlouho po oficiálním ukončení však pokračovaly neformální debaty jednotlivých účastníků, kteří, než se rozjeli do svých domovů v různých koutech naší republiky, si měli mnoho co říci. Tak už to bývá u dobrých přátel, spojených ušlechtilou myšlenkou boje za národ a vlast. 

-red-

.

Smějeme se s Brity

Chtěli bychom v této neveselé době začít nový rok trochu jinak. Kresleným vtipem. A protože obrázky a karikatury jsou v posledních dnech „tak nějak“ v kurzu, přetiskujeme zajímavý dotazník pro britské voliče, kteří budou v brzké době rozhodovat o svém setrvání v Evropské unii.

 

Dalšího komentáře netřeba, původní zdroj najdete zde.