„Táhněte do Ruska!“, řval zfanatizovaný dav.

„Tvůj oponent není tvůj nepřítel, ale partner při hledání pravdy“. Jeden z ideálů tzv. sametové revoluce 1989, jež hlásali tehdejší věrozvěstové nového režimu .

„Táhněte do Ruska, vy zasraní komunisti…!“, byla nejčastější invektiva, kterou jsme jako republikáni a pokojně protestující museli snášet v areálu vojenských kasáren ve Vyškově -Dědicích. A nejen to. Došlo i na fyzickou inzultaci jednoho z protestujících zuřivými oslavovateli a vítači ozbrojené Dragounské jízdy Američanů. Jízdy, jež se od nedělního dopoledne začala pohybovat po území naší vlasti. Nezákonně, podotýkám, bez souhlasu Parlamentu České republiky, který se pro jistotu ani nesešel. Však bývaly kdysi časy, když bylo zapotřebí zbavit poslanecké imunity některého republikánského poslance – to se výše zmíněný parlament sešel neprodleně…

Ale nepředbíhejme událostem a vezměme to pěkně popořádku. V sobotu v podvečer se v Praze uskutečnil protestní pochod, a to nejen proti Dragounům, ale především proti členství České republiky v NATO a proti vměšování USA do vnitropolitických záležitostí ČR. Proti ztrátě naší suverenity. Pochod byl zakončen před ambasádou USA. Tuto protestní akci uspořádala politická strana Národní demokracie a zúčastnili se ho mj. i zástupci dalších vlasteneckých stran, sdružených v uskupení zvaném Národní kongres. Zástupci Republikánské strany Čech, Moravy a Slezska (RSČMS) se tohoto pochodu zúčastnili také. Na závěr akce bylo dohodnuto, že kdo bude mít možnost, nechť se nazítří zúčastní protestů na (dnes už symbolických) hranicích ČR, nebo přímo v místech, kde se okupační vojska budou zdržovat.

A tak jsme v neděli odpoledne, ihned po skončení zasedání Ústřední rady RSČMS, vyrazili z Olomouce do Vyškova. Jeli jsme pro jistotu po staré brněnské silnici, vedoucí souběžně s rychlostní čtyřproudovou komunikací R46. A všimli jsme si věci, do včerejška nevídané. Každý most postavený přes čtyřproudovou komunikaci, a téměř každé vyvýšené místo, bylo hlídané policií ČR.  Tato trasa byla střežena tak dokonale, že takovou bezpečnost by mohl závidět při svém přesunu leckterý diktátor v kdejaké banánové republice. Z čeho měli dnešní mocní takový strach? Že se po 14denním mediálním zastrašování celé české veřejnosti vrhne nějaký odpůrce konvoje na projíždějící kolonu po hlavě z mostu? S bombou? Že budou mosty podminovány? Že někdo na americké Ramby hodí vajíčko nebo shnilé rajče? Že vyvěsí nežádoucí transparent? Že na ostrostřelce vystrčí svůj holý zadek a udělá tak místní loutkové vládě u Američanů ostudu? Tak z čeho??? Kdyby to nebylo k pláči, bylo by to k smíchu.

Po cestě jsme přece jen narazili na osamělé vlky, kteří se pokoušeli svým způsobem protestovat. U jednoho takového jsme se zastavili, dali chvíli řeč a někteří se spolu vyfotili. Dozvěděli jsme se, že americký potulný cirkus ještě neprojel celý, že byl rozdělen na tři části, že ta druhá měla technické potíže (no bodejť, když u Bohumína vjela na D-47čku), a ta poslední že ještě nedojela. Tak to jsme ještě nepřijeli tak pozdě.

Foto s odpůrci konvoje na trase
Společná myšlenka lidi sbližuje...

Přes obec Pustiměřské Prusy jsme se blížili k cíli své cesty – k Dědicím u Vyškova, rodišti jistého Klementa Gottwalda, kde hodlala tato část Obama-cirkusu nocovat. A zde došlo k první komplikaci. Předjížděla nás totiž zleva poslední část Dragounů, takže policie ČR vyhlásila generální STOP. Tak jsme si zaparkovali, jako všichni v koloně před námi, a šli jsme se na ten „výkvět“ podívat. A skutečně:  Po jakési dezolátní cestě vedoucí přes pole se zleva blížila menší kolona vozidel. Téměř jako po roce 1968, kdy se na křižovatkách říkávalo: „ZPRAVA VOLNO, ZLEVA TANKY!“ Americká armáda měla zřejmě ten den již pohostinství moravských dálnic dost, a rozhodla se otestovat technický stav svých „vehicles“ po místních komunikacích. Viz foto.

Cirkus Obama se blíží zleva
Odtahovka pro polámané vehikly v pohotovosti

Cirkus projel rychlostí úměrnou stavu vozovky a pokračoval k cíli na obzoru. Kolona osobních aut posléze za ním. A tak jsme se dostali až k areálu vojenského učiliště. Počasí bylo vpravdě okupační – sílil vítr a začalo drobně poprchávat. Před areálem zrovna končil jakýsi happyend servilních vítačů a pseudoumělců, hrála tam z reproduktorů písnička Karla Kryla – „Veličenstvo kat“. Chudák Karel, musel se v hrobě obracet. Kdo ho opravdu znal, tak ví, že Karel byl zapřisáhlým pacifistou a odpůrcem JAKÉKOLIV armády a jakéhokoliv násilí. Leč bohužel, mrtví už se proti zneužití bránit nemohou, takže pachatele bude jednou soudit až Ona vyšší instance Boží.

V anonymitě davu jsme nenápadně pronikli přes vrátnici do uzavřeného prostoru kasáren. Na plochu, kde byly vystaveny tři „exponáty“ obrněné techniky, sloužící dočasně coby prolézačky obležené malými dětmi. Malé děti jsou všude stejné, ještě bezelstné, nechápajíc, jak režim jejich zájmu o vojenskou techniku náležitě propagandisticky využije. Kolem obrněnců postávali američtí žoldáci nejrůznější barvy pleti. Tentokrát dostali rozkaz nestřílet, ale usmívat se. A tak se tak-nějak usmívali. Rozkazy oni plní vždy bez přemýšlení – kdyby dostali rozkaz opačný, nepochybně by jej splnili také. Okolo se procházel dav.

Vyhlédli jsme si vhodné místo poblíž jednoho z vozidel, jeden z mých kolegů vytáhl z tašky dva papírové transparenty s anglickými nápisy. Na těchto transparentech bylo v angličtině napsáno zhruba toto: AMERIČANÉ, JDĚTE DOMŮ.  JDĚTE ZABÍJET DO USA.  PROHRÁLI JSTE V IRÁKU, VIETNAMU A AFGHÁNISTÁNU. CHCETE PROHRÁT I V RUSKU? Vzal tyto transparenty do rukou a zvednul nad hlavu. Já jsem začal fotografovat. Dav okolo tupě hleděl na americké boys, ti zase zírali na ty nápisy, a nás si ze začátku nikdo nevšímal. Takto to vydrželo zhruba 3-4 minuty.

Náš protest začíná, welcome boys
Zatím ještě nikdo nechápal význam textu
I když by tomu rozumělo i dítě...
Jasné a srozumitelné

Vtom někdo zaječel: „Podívejte se, co má ten XXXX v ruce! Vemte mu to někdo!“ Právě jsme vzbudili pozornost. Nějaká žena pištěla: „To jsou ti hajzli rudí, táhněte k Putinovi!“ (Že v Rusku tč. žádní komunisti nevládnou, naopak – je tam větší kapitalismus než v celé EU, to dotyčnou zřejmě netrápilo.) Přiběhl nějaký „statečný“, dobře vypadající třicátník a začal mému kolegovi vytrhávat transparent z rukou. Ze začátku měl chvíli smůlu, protestující je vyšší postavy a držel transparenty vysoko nad hlavou. Přiběhl druhý, třetí, čtvrtý, samí odvážní „demokraté“ s US-vojsky za zády a s režimní podporou. Můj kolega má 70 let a v nedávné minulosti prodělal těžkou nemoc. Ten boj měl předem jasného vítěze. Posléze mu byl jeden transparent vytržen, a tak držel oběma rukama nad hlavou alespoň transparent druhý. Za celou tu dobu jen tiše stál a mlčel. To už se na něj okolo stojící sypali jako sršni. Byl fyzicky inzultován ze všech stran, stržen k zemi, ztratil své brýle. Pochopitelně i druhý transparent. Vypadalo to dost zle.

Začínáme budit pozornost
Inzultace začíná

V tu chvíli jsem řešil osobní dilema. Dál stát několik metrů stranou a celý incident dál fotografovat – a nechat tak svého staršího kolegu na pospas lynčování, nebo všeho nechat, využít své postavy, svého hlasu a jít mu na pomoc? Rozhodl jsem se pro druhou možnost, a jsem přesvědčen, že správně. Zmáčkl jsem tedy ještě jednou spoušť aparátu, a co možná nejsilnějším hlasem jsem zařval: „LIDI, NEBLÁZNĚTE, ZASTAVTE SE, PROBOHA, PODÍVEJTE SE NA SEBE DO ZRCADLA, JAK SE TO CHOVÁTE, TO SI ŘÍKÁTE DEMOKRATÉ?  VŽDYŤ SE CHOVÁTE ÚPLNĚ STEJNĚ, JAKO DŘÍVE TI BOLŠEVICI, CO PROKLÍNÁTE!!!“

Inzultace pokračuje, protestujícímu jsou vytrženy a zničeny transparenty

(Další fotografie s ohledem na lidskou důstojnost protestujícího nepublikujeme. Nejsme TV-Nova ani Česká televize, byť ta má celý incident jistě zdokumentován, neboť byla v místě přítomna.)

Rozlícený dav na chvíli strnul. Zřetelně bylo vidět, jak se všem točí kolečka v hlavách a přebírají si smysl mého poselství. Využil jsem toho a dodal ještě: „Tohle je ta vaše demokracie, kterou nám tady 25 let hlásáte, takhle se chováte k někomu, kdo má jiný názor a POKOJNĚ ho přišel sdělit?!“ Kolega, bývalý parašutista, využil chvíle odvrácení pozornosti a rychle se mu povedlo dostat se ze země zpátky na nohy. Teď jsem byl terčem já. „Podívejte se, ono jich je tu víc!“, zaznělo od kohosi. Všiml si totiž, že mám na prsou přišpendlenou vlevo trikolórní slovanskou stuhu (kterou si pletl s ruskou, protože neznal pořadí barev), a na pravé straně červenou kartičku se symbolem přeškrtnutého tanku s nápisem:  TANKS? / NO, THANKS. Nicméně útok byl rozmělněn, nevěděli totiž, kolik odpůrců se v davu ještě může skrývat.

Ale slovní inzultace pokračovaly o to víc: „Táhněte do Ruska, vy zasr… komunisti!“, řval dav. Slušně jsem opáčil, že do Ruska (ani na Rusko) táhnout nehodláme, že jsme Češi (vlastně Moravané), že komunisti nejsme a ani jsme s nimi nikdy neměli nic společného. Že jsme se tu narodili a pokud chce někdo někam jít, nechť se odebere i s americkou armádou do USA. „A co tady děláte, co jste ku*va zač, proč jste sem přišli?“, řvali dál. „Přišli jsme sem pokojně protestovat proti přítomnosti cizích vojsk a také otestovat stav demokracie v naší republice,“ odpověděl jsem. „ A vy jste v té zkoušce totálně propadli!“, ještě jsem dodal. „Můžete být rádi, že jsme vás tady nezmlátili!“, kdosi volal (ačkoliv můj kolega již inzultován byl). „Ano?“, odpovídám, „tak to jsme vám vážně „vděčni“, píši vám tedy z demokracie 4 mínus, není to čistá 5…“ „Vy neoceňujete, že ačkoliv jste tu v obrovské převaze, tak jsme tu přišli vyjevit svůj odlišný názor, případně s vámi diskutovat?“, zněla pro změnu moje řečnická otázka.

„My jsme vám nic neudělali!“, zkoušeli překrucovat čerstvé události. „Opravdu?“ ptám se,„tady kolegu jste srazili k zemi, vytrhli jste mu a zničili jeho transparenty, ačkoliv jen tiše stál a nic ani neříkal, mě jste také utrhli tu červenou kartičku s přeškrtnutým tankem“ (mohu si jich vyrobit, kolik chci), „a jsem přesvědčen, že pokud bych nezasáhl, tak byste ho i zlynčovali“. „Ostatně“, podotkl jsem, „máme to všechno zdokumentované a jsem si jistý, že na videozáznamu místních kamer se bude nacházet totéž“. To zabralo, a tak zvolna vychládali a začínala se rozvíjet „duchaplná“ debata.

„Vy jste PUTINOVI AGENTI, kolik za to berete?“, zněl legrační dotaz. „Představte si, že nic, děláme to z vlastní vůle, protože jsme přesvědčeni, že vy se řítíte do záhuby, respektive, necháváte se tam vmanipulovat, a nás strháváte s sebou“, odpovídám.

Nechápali. Ti lidé, zcela v zajetí konzumní společnosti, kde se všechno měří příslušnou částkou peněz, naprosto nechápali, že by někdo mohl dělat něco takového jenom tak, nezištně. Viděl jsem jenom tu šílenou nenávist a zároveň strach v jejich očích. Jak tak stáli kolem dokola a překřikovali se navzájem, mladí puberťáci s mozkem vymytým videohrami, prorežimní propagandou a určitě i domácí výchovou, nepochybní obdivovatelé Schwarzenberga. Tzv. Kharljugend – novodobí svazáčci, se překřikovali s „úspěšně“ vypadajícími třicátníky a čtyřicátníky. Leč zdání často klame, tato vrstva hrající si na bohaté a prosperující, bývá většinou zahypotékovaná až do morku kostí, vybavení domácnosti na splátky, auto na lízink, dovolená na dluh… Ideální kořist pro dnešní exekutorskou mafii. Ti lidé pak s hrůzou trnou, jestli se něco nezvrtne a oni nebudou s to svým závazkům dostát. Nenávidí každého, kdo by narušil jejich zkreslenou představu světa. Nejhorší a nejzuřivější byli ale různí dědečkové, pravděpodobně restituenti, kteří mají důvod být současnému režimu vděčni, a jeho mocenským ochráncům dvojnásob. Asi jim bylo v minulosti ublíženo, a pak se jim v novém režimu dostalo náhrady, takže se nyní mají o co bát. A ačkoli by už ve svém věku mohli začít přemýšlet o věcech duchovních, nemajetkových, mamon jim úplně zamlžil soudnost. A tak, vědouce si podpory davu, režimu, i cizí armády, vlila se jim nová krev do žil a byli ze všech nejútočnější.

„Co jste dělali za Rusáků? Pamatujete si rok 1968?“ řvali, co jim jejich síly stačily. „Pamatuji, ač jsem byl ještě dítě“ odpověděl jsem. „Rusy jsme tady nechtěli, stejně jako teď nechceme Američany. A byli jsme rádi, že v roce 1991 odešli a bylo nám Havlem slibováno, že už nikdy do žádného paktu nevstoupíme, a že už žádná cizí vojska tu mít nebudeme. A nenapadlo nás tehdy, že nás bez referenda strčí do NATO, a teď se tu budou cizáci roztahovat jako na dobytém území. A ještě k tomu nás verbovat do nové války!“

„ONI nás přišli zachránit před Rusákama…!“ pěli unisono s Khárlovou omladinou. „Tihle?“ opáčil jsem, ukazujíc na US-boys, kteří postávali opodál zjevně nechápajíc, o čem se ti místní domorodci tím nesrozumitelným jazykem tak dohadují. „To jsou jenom tupé zabíjející stroje, na rozkaz vykonají všechno, jinak nedostanou žold. A jejich páni za oceánem, ti sledují vlastní geopolitické zájmy a na nás všechny tady zvysoka kašlou. Mají jenom zájem o naše území, jako o zajištěný prostor pro případné vojenské základny, radary a nějaký ten kanonenfuther. Nic víc. V podstatě doufají, že se to tady v Evropě semele, oni za oceánem zůstanou stranou, a na všem trojnásobně vydělají, jako už několikrát v minulosti. Oni budou vysmátí, jejich dolar bude zachráněn, a my se tu mezi sebou pomlátíme. To je jejich taktika. Divid et impera – rozděl a panuj.“

„To je Putinova propaganda“, vřeštěli a točkolotoč začal znovu. „To je demagogie, oni nás mají rádi!“ Boží prostoto… Ochraň je Pane před nimi samými, neb nevědí co činí…  „Tak mi vysvětlete, proč je to demagogie, já vás poslouchám!“ Nevěděli. Většinou to skončilo hrubou urážkou na naši adresu a jejich odchodem, ačkoliv předtím vehementně vyháněli nás.

Snažil jsem se jim situaci vysvětlit geopolitickými argumenty, byť mně bylo dopředu jasno, že je to možná marnost sama. Ale alespoň jsem je umluvil. Když jim došly argumenty, nastoupil jiný, pak další a další. Oni v podstatě ani žádné argumenty neměli, pouze naučené fráze z televize či jiného mainstreamu. Ale hodiny se točily a světe div se, někteří lidé opodál poslouchali (asi ti, co přišli jen ze zvědavosti) a začali se k nám hlásit. Dávali nám za pravdu, dokonce se s námi chtěli společně vyfotit. Vyměnili jsme si své mailové adresy a popřáli si mnoho zdaru do dalšího snažení. Někteří se přiznali, že jsme jim otevřeli oči. Nakonec jsme areál opouštěli jako poslední.

V zájmu zachování únosné délky reportáže nemohu opravdu popsat všechny perličky ze včerejšího dne. Bylo by to ještě na dva samostatné a dlouhé články. Ale doporučuji opravdu všem, kteří se ještě ani po 25 letech nesmířili s novodobým otrokářským systémem:  Nebojte se říci nahlas svůj názor! Nenechte se zastrašit! Neboť, co vám zbude, necháte-li si vzít i to poslední co máte – právo na vlastní názor, ač ten je třeba diametrálně odlišný od oficiálně protlačovaného. Byť třeba ten váš jiný názor nezastává většina právě přítomných lidí nebo novodobá vrchnost. Jiná cesta vede rovnou do otroctví, ač s neviditelnými pouty.

Hledejte pravdu, braňte pravdu, žijte v pravdě – a pravda vás osvobodí. 

***

A co tedy opravdu chceme?

  • Nedemonstrujeme dnes za sebe, ale za naši budoucnost, za naše děti, za naše vnuky.
  • Protestovali jsme i proti ruským tankům, a bylo to tehdy odvážnější a nebezpečnější, než dnes.
  • Nejdeme proti Americe ani Američanům, jejím obyvatelům, jsme k nim přátelští.  Jsme však proti agresivní válečné politice amerických jestřábů, kteří nás mohou a chtějí vtáhnout do války.
  • Na základě jejich agresivní válečné doktríny si však dovedeme dát jejich dosavadní činy do souvislostí a podívat se za roh. Odmítáme se podílet a být obětováni za nové rozdělení světa ve prospěch USA, které má být prováděno na úkor nás i ostatních evropských národů.
  • Dragounská jízda je jen dalším plátkem salámové dobyvačné metody pro naši veřejnost, směrem k americkým základnám na našem území, s cílem zneužití našeho veřejného mínění i armády ve prospěch USA.
  • Jaká je dlouhodobá (od roku 1984) strategie USA, a jak se programově realizuje, lze doložit citátem z posledního odstavce Reaganova tajného projevu:

„…až Západ zvítězí, otevře se mu konečně přístup k mimořádně bohatým surovinovým zdrojům a k laciné pracovní síle Sovětského svazu. Nezaměstnanost, bída, nouze, vysoká úmrtnost a vymírání národů přinutí Rusy i další národy (tím myslel i nás Čechy – a to se již splnilo) pozbýt svou hrdost a pokořit se. Pro kus chleba budou dělat vše, co jim přikáže západní civilizace.  S pádem Sovětského impéria naším vážným protivníkem zůstane pouze Čína. K ní, doufám, se vrátíme, jakmile se vyrovnáme s Ruskem.

Bůh nám pomáhej!“

 

 

– red –

II. SJEZD RSČMS

V sobotu 28.2. 2015 proběhl ve slavnostních prostorách jednacího salonku restaurace Fontána v Olomouci 2. řádný sjezd Republikánské strany Čech, Moravy a Slezska. Čestnými hosty sjezdu byli reprezentanti spřátelených politických subjektů – Ing. Karel Janko, předseda České strany národně socialistické, Adam B. Bartoš, předseda Národní demokracie a Ing. František Červený, představitel moravských organizací České strany národně socialistické. Po úvodní hymně a projevech hostů byla předsedou RSČMS panem Jiřím Dufkem přednesena zpráva o činnosti za uplynulé období. Následovala zpráva o hospodaření odstupujícího hlavního pokladníka pana Pavla Ryšlinka a revizní zpráva, se kterou přítomné seznámila paní Zdeňka Soušková. Dalším bodem jednání byla rozprava, v níž řečníci z řad delegátů zhodnotili dosavadní činnost strany a nastínili konkrétní návrhy a výhledy do budoucna. Poté delegáti sjezdu volili předsednictvo, Ústřední radu a další volené stranické orgány. Předsedou strany byl opětovně zvolen pan Jiří Dufek, křeslo 1. místopředsedy obhájil Mgr. Karel Mašlík, ve funkci 2. místopředsedy pokračuje pan Roman Sláma. Ke změně došlo na postu hlavního pokladníka, kterým byla zvolena paní Zdeňka Soušková. Sjezd vyvrcholil schválením závěrečného usnesení, které bylo odhlasováno všemi přítomnými delegáty. Ještě dlouho po oficiálním ukončení však pokračovaly neformální debaty jednotlivých účastníků, kteří, než se rozjeli do svých domovů v různých koutech naší republiky, si měli mnoho co říci. Tak už to bývá u dobrých přátel, spojených ušlechtilou myšlenkou boje za národ a vlast. 

-red-

.

Smějeme se s Brity

Chtěli bychom v této neveselé době začít nový rok trochu jinak. Kresleným vtipem. A protože obrázky a karikatury jsou v posledních dnech „tak nějak“ v kurzu, přetiskujeme zajímavý dotazník pro britské voliče, kteří budou v brzké době rozhodovat o svém setrvání v Evropské unii.

 

Dalšího komentáře netřeba, původní zdroj najdete zde.

 

 

 

Téma ke komunálním volbám 2014

červený kroužek na mapě Olomouce vyznačuje zmíněnou lokalitu

 

Ukázková kauza hodolanského divadla v Olomouci

aneb

koho volit a koho rozhodně nevolit

 

Příští víkend 10. a 11. října si budeme moci zvolit nové zastupitele do vedení měst a obcí. V těchto dnech se zřejmě většina voličů rozhoduje, komu z kandidujících dá v nastávajících volbách svůj hlas. Někteří v tom mají jasno již nyní, jiní se rozhodnou na poslední chvíli.

Ať tak, či onak, následující řádky jsou určeny všem:

Neuvážené zvolení morálně závadových osob a politických stran, ve kterých se tito jedinci sdružují, může totiž vést (a většinou i vede) ke škodám na obecním majetku, korupci a následkům, které dalekosáhle přesahují volební horizont jednoho období. Pokud jsou tyto osoby či pol. subjekty voleny opakovaně, pak se tyto škody násobí. Motivem rozhodování takovýchto „zastupitelů“ totiž NENÍ prospěch veřejnosti a jejich obce (města), ale jen a pouze prospěch jich samotných, případně „kmotrů“, se kterými jsou výše zmínění radní propojeni penězotoky, coby pupečními šňůrami. Vznikají tak ekonomicko-politické konglomeráty, které se jako rakovina prožerou strukturou obecní i státní správy, aby si ji přizpůsobili k obrazu svému. Dalo by se napsat MAFIE. Doplácí na to zákonitě řadový občan, volič i nevolič, protože toto je matematika s nulovým součtem – co je „odkloněno, vyvedeno“ do kapes několika jedinců, chybí zákonitě většině veřejnosti, ať už přímo, nebo nepřímo ve formě předražených či chybějících služeb. Toliko obecně.

Že Olomouc není v Česku žádnou výjimkou, kde takovýto konglomerát v minulosti pevně zapustil kořeny a v rámci koaličně-opoziční smlouvy působil řadu let, ba i desetiletí, je obecně známo. Následky jsou nedozírné a jednotlivé kauzy by vydaly dohromady na knihu. Město je dnes 3. nejzadluženější v ČR, ovšem majetky viníků (leckdy „vážených“ radních, později hejtmanů, senátorů či poslanců) výrazně vzrostly. Šedé eminence v pozadí, které mají tyto politiky na své výplatní listině, si rovněž nemohou ztěžovat. To je důvod, proč se někdy přijímaly rozhodnutí, nad kterými pak normálnímu občanu zůstával mozek stát. Za všechny příklady lze vyjmenovat kauzy NAMIRO, AQUAPARK, ŠANTOVKA (TOWER) a HODOLANSKÉ DIVADLO.

HD/kasino v husté zástavbě mezi rodinnými domky
červený kroužek vyznačuje zmíněnou lokalitu

Stručná historie kauzy HD:

Pozemek  i budova hodolanského divadla byla původně v majetku obce Hodolany, kde prapůvodně vznikla jako tělocvična. Po sloučení obce s městem vše přešlo do majetku města Olomouc a bylo provozováno až do roku 1992 jako Nové divadlo v Hodolanech. Poté však byla neuváženým rozhodnutím zrušena scéna, a divadlo jako takové tak de-facto zaniklo. Budova hodolanského divadla na předměstí byla posléze po dvě desetiletí využívána Olomouckým divadlem v centru, jako sklad a depozitář kulis a kostýmů.

Budova HD však chátrala, neboť olomoučtí radní po celou dobu 20 let neinvestovali do údržby ani oprav, což z titulu řádného hospodáře činit měli. Každoročně pouze kasírovali nemalé částky za reklamní plochy (billboardy), umístěné na budově. Peníze takto získané však šly jinam. V podstatě tak bývalý majetek obce Hodolany vytunelovali. Tento nezájem o údržbu se neblaze podepsal především na střeše a fasádě stavby. Když v roce 2012 začal být technický stav budovy alarmující, přišli olomoučtí radní s „geniální“ myšlenkou budovu divadla prodat soukromému zájemci. I za tu cenu, že pro depozitáře Olomouckého divadla bylo potřeba najít nové prostory, což se následně „vyřešilo“ nájmem o nezanedbatelné výši z městského rozpočtu. Periodicky každý rok. Tady by bylo namístě se podívat, KDO a KOLIK za pronájem kasíruje.

Nad budovou hodolanského divadla se definitivně smráká. Takto jej již neuvidíme 🙁

A nyní se dostáváme k nejzajímavější části kauzy:

O odprodeji budovy bylo rozhodnuto víceméně v tichosti, protože nový nabyvatel je v Olomouci i okolí známá firma, mající vazby na jisté osoby olomouckého zastupitelstva. Obyvatelé Hodolan se o skutečnosti prodeje „svého“ divadla dozvěděli v podstatě náhodou a téměř pozdě. Přesto se pokusili o nemožné a zorganizovali bleskovou petici proti tomuto záměru, když bylo během čtrnácti dnů sesbíráno bezmála 2.000 podpisů. Bylo totiž proč se bouřit. Do protestů se zapojilo i místní občanské sdružení.

V důsledku konání olomouckých radních se totiž stánek kultury mění na centrum hazardu, a to uprostřed obytné zóny, na dohled od základní devítileté školy a školky. S tímto slušní lidé nemohli souhlasit (hodolanští už zažili ústrků od olomoucké radnice vícero) a tak bylo mimo zorganizování protestní petice ještě v předvečer hlasování konáno několik formálních i neformálních setkání obyvatel Hodolan se zastupiteli města Olomouce. Setkání byla místy velmi bouřlivá, radní kličkovali, primátor Novotný (ODS) sliboval.  O celou kauzu se zajímal i místní tisk.

Petice byla i s podpisy předána včas a 25.2.2013 zastupitelstvo města Olomouce, za přítomnosti veřejnosti, hlasovalo. O prodeji budovy hodolanského divadla však bylo rozhodnuto předem a její osud zpečetěn. Navzdory výše uvedeným skutečnostem a protestům veřejnosti i nezúčastněných politických stran. Na základě hlasování radních se bývalé hodolanské divadlo mění v KASINO v soukromém vlastnictví.

A tady bychom se měli pozastavit nad morálním rozměrem celé kauzy, byť tento pojem mnohým olomouckým „zastupitelům“ nic neříká. Nejedná se zde totiž už jen o nějakou budovu v majetku města, která byla převedena do soukromého vlastnictví, nýbrž také o řízený zánik jedné bohulibé veřejné instituce a její nahrazení soukromou aktivitou pro veřejnost nežádoucí, ba dá se říci, že veskrze škodlivou. Celkový postoj olomouckých radních z tzv. demokratických politických stran k názoru veřejnosti pak svědčí o tom, že tito „demokraté“ vlastně vůlí místních občanů pohrdají, neboť pro výsledné rozhodnutí těchto zastupitelů má přání obyvatelstva pramalou váhu. Nejpikantnější na celé kauze HD je skutečnost, že názor občanů vyslyšeli a zohlednili v podstatě pouze zástupci za KSČ(M), kteří byli proti KASINU. Ostatní byli PRO, anebo svou „statečnost“ demonstrovali tím, že se zdrželi hlasování.

„Ó témpora, ó móres!“    (volně přeloženo:  Ó jak špatné to časy,  jaké to hnusné mravy!)

Pryč s kulturou, ať žije hazard! Smutný osud jedné kulturní instituce.

Takže si ještě jednou shrňme hříchy olomouckého zastupitelstva v zásadních bodech:

1)      Bylo chybou ukončit fungování instituce HD s mnohaletou tradicí, když pro to nebyl závažný důvod.

2)      Bylo ještě větší chybou o něco později činnost neobnovit, i když jisté návrhy k tomu byly.

3)      Bylo pak trestuhodné, že o majetek svěřený veřejností zastupitelům lidu ke správě, se nebyli tito schopni dostatečně starat s péčí řádného hospodáře. Pouze jej využívali jako zdroj příjmů, aniž by cokoliv reinvestovali.

4)      Je však odsouzeníhodné, že zchátralý majetek města, tj. občanů,-  vinou nedbalosti radních -, tito radní odprodali k velmi pochybnému účelu, aniž by se závazně zajímali o názor většiny občanů a voličů. Protestní petice i s podpisy se tak stala v rukou většiny olomouckých radních kusem toaletního papíru! O dopisech každému jednomu zastupiteli, snažících se jim před hlasováním vysvětlit, proč si veřejnost KASINO NEPŘEJE, se dá říci totéž.

5)      A je vpravdě vrcholem opovážlivosti, ba drzosti, když titíž politici a politické strany (mající povětšinou přídomek „demokratické“, anebo „lidové“), jenž se „zasloužily“ o kauzu Hodolanského divadla i s jejím neblahým výsledkem, nyní před volbami přesvědčují na plakátech a billboardech voliče, že chtějí VÍCE SPOLUROZHODOVÁNÍ veřejnosti v otázce správy města a jeho majetku, žadoníce tak o hlasy občanů pro své znovuzvolení. Španělé pro tuto donebevolající drzost mají výstižný termín – CHUCPE. Ale leckteří tuzemští politici mají vskutku hroší kůži a hanba je nefackuje.

Na troskách stánku kultury zde vyrůstá cosi nového, nechtěného.

 

Je namístě si připomenou, kteří politici a které politické strany to v tomto případě jsou:

ODS se svými satelity TOP00 a KDU-ČSL, a rovněž i ČSSD, která v rámci tajné koalice dodává potřebné hlasy a podílí se proto na vině. Podrobnější a jmenovitý seznam takových výtečníků pak nalezneme ve zprávě  „O  HLASOVÁNÍ  OLOMOUCKÉHO  ZASTUPITELSTVA č.16.

Pro občany-voliče z toho pak plyne konečné poučení:

Je zapotřebí již neudělat stejnou chybu a všechny tyto dotčené strany, i s jejich osazenstvem, ZNOVU NEVOLIT !!!

Republikáni radí:

Zvolme si konečně takové kandidáty, kteří jsou důvěryhodní, kteří jsou nezkorumpovaní, kteří budou držet své slovo, kteří mají jasný program a kteří nemají potřebu „hrabat pod sebe“. Kteří nejsou propojeni s žádnými kmotry a ekonomickými mafiemi, tedy budou naslouchat hlasu svých voličů a veřejnosti.  V případě Olomouce a jeho problematiky organizovaného hazardu na území města pak takové, kteří se ve svém programu vyslovují jasně PROTI.

Republikánská strana (RSČMS), volební číslo 3 (Olomouc), má takovéto kandidáty. Jejich zvolením usekneme chobotnici (mafii) její chapadla. Hlava chobotnice pak následně zajde taktéž.

Přejeme občanům šťastnou volbu.

Republikáni z Olomouce.

Copak nám to tady vyrostlo... že by PENTAGON II ?

——————————————–

Ještě poznámka pod čarou:

Olomoučtí radní na svém zářiovém zasedání pod průhlednou záminkou rozhodli, že očekávané referendum o přípustnosti hazardu na území města se bude konat až 12.prosince 2014, tedy AŽ DVA MĚSÍCE PO KOMUNÁLNÍCH VOLBÁCH, nikoliv zároveň s nimi, jak každý očekával.

Kdo má mnohaleté zkušenosti s tzv. „demokratickými“ stranami typu ODS, ČSSD a jejich satelitů, a s praktikami olomouckých radních, zvolených za tyto partaje, toho toto rozhodnutí nepřekvapí. Jasně se zde totiž hraje na „únavu“ občana-voliče z tzv. supervolebního roku. Po jarních volbách do EP a nyní po podzimních komunálních volbách do místní samosprávy, se takto po občanech žádá, aby se k urnám dostavili ještě ZNOVU, a to 12 dní před vánocemi, v době největšího chvatu a mumraje.

Toto rozhodnutí je docela podlé (jako jejich leckterá jiná). Spoléhá se přitom na to, že se k referendu nedostaví požadovaných 35% registrovaných voličů a referendum tak bude NEPLATNÉ!  A taky se za ty dva měsíce může „leccos“ stát. Že je současná olomoucká radnice provázána s hazardem (stejně jako s profesionálním fotbalem), je takové místní veřejné tajemství.

Obrana občanů proti těmto praktikám je snadná, stačí si ji uvědomit:

V nastávajících volbách je potřeba zvolit zastupitele takových volebních subjektů, kteří mají ZÁKAZ HAZARDU NA ÚZEMÍ MĚSTA JASNĚ V PROGRAMU.

Republikánská strana (RSČMS), volební číslo 3 (Olomouc), má takový bod ve svém volebním programu zcela zřetelně.

 

Stavba je to sice pěkná, což o to, ale to využití...! Co se asi bude dít v okolí?

 

Nebo že by přece? Naděje umírá poslední…

"Divadlo" stále žije, zde je důkaz. Anebo zde kdosi hraje divadlo před veřejností?