Přelom roku – civilizace a my

Nemáme příliš ve zvyku přetiskovat články z jiných českých médií a dělat jim tak reklamu. Nechceme tím také vydávat cizí myšlenky a názory za ty naše. Ale tentokrát jsme ochotni udělat výjimku. ParlamentníListy.cz nedávno otiskly rozhovor s vojenským a bezpečnostním analytikem panem Martinem Kollerem. Tento obsažný rozhovor je natolik vypovídající a natolik se kryje s naším viděním současného světa, že jej přetiskujeme celý.

 

Přivandrovalá menšina, žvásty ze zfašizované Ukrajiny, říše zla USA, nové otroctví. Analytik Martin Koller k budoucnosti.

Na světové scéně se toho letos událo hodně. Vyvrcholila ukrajinská krize a válka se tak výrazně přiblížila k našim hranicím, začal se rozpínat tzv. Islámský stát… Co svět (nebo konkrétní země či uskupení) udělal špatně? Nebo ani jedné z oněch dvou věcí nešlo zabránit?

Lze konstatovat, že v roce 2014 se pokazilo vše, co se pokazit dalo. Otázkou je, zda se kazilo z hlouposti, nebo záměrně. Hlavním problémem je však záměrně dvojitý metr amerických a některých evropských politiků a médií při hodnocení jakékoli události. S trochou nadsázky bychom mohli konstatovat, že uvedení politici a jejich mediální poskoci žijí ve lži, což je docela slušný hřích. Hlavním bezpečnostním rizikem je aktuálně politika NATO na Ukrajině na pokraji války s Ruskem a globálně agresivní islamismus. Evidentně špatná byla podpora občanské války na Ukrajině, sankce proti Rusku, dřívější podpora islamistů v Kosovu, později v Libyi a Sýrii a zároveň podpora jejich imigrace do Evropy. S tím se pojí růst obchodu s drogami a dalšího organizovaného zločinu. Špatný je celkově hospodářský vývoj v EU, a to dlouhodobě. Všem chybám měli zabránit politici zemí EU, kteří však dlouhodobě nehájí zájmy svých občanů. Chybou je tedy už existence záplavy dobře placených a evidentně korumpovaných byrokratů v Bruselu. Nejhorší ze všeho je nástup fašismu na Ukrajině a postupně i jinde. Jedná se totiž o jakousi řízenou formu fašismu vedenou domácími oligarchy s vydatnou podporou USA  jako byla kdysi Chile nebo Argentina. Cílem je odvedení pozornosti obyvatel od ekonomických problémů do oblasti ideologie a vytvoření imaginárního nepřítele. Kdysi to byli komunisti nebo ti kteří toto označení dostali, v současnosti je to Rusko. Islamistický terorismus, jeho vznik a podpora, pokud bojoval proti SSSR a později Rusku, je do určité míry jen podobným politickým tahem, vycházejícím z ideologie pochopitelné pro muslimy. V současnosti se svým tvůrcům vymkl z rukou a jsou nuceni proti němu bojovat. Proto i fašizace na Ukrajině je taháním čerta za ocas, které může svoje tvůrce přivést do pekla. S nimi bohužel mnoho nevinných lidí.

Jaká mohou být i s přihlédnutím k Ukrajině a islámskému fundamentalismu bezpečnostní rizika pro svět (nejen) v příštím roce? Nebo se máme spíše obávat Ruska a jeho imperiálních choutek, jak o tom mluví někteří politici? Jinými slovy, hrozí válka v širším měřítku? A co je považujete na největší riziko pro bezpečnost ve světě?

O nebezpečí ohrožení Evropy ze strany Ruska jsem psal už několikrát. Rusko má možnost ohrozit Evropu a NATO stejně, jako by mohlo Polsko ohrozit Německo. Rusko je ekonomicky i vojensky slabší, takže nemá možnost nikoho ohrozit. Z ekonomických důvodů nemá zájem nikoho ohrozit. Pro Rusko je cestou k prosperitě obchod i jiná spolupráce s vyspělými evropskými zeměmi. Ukrajina mezi ně rozhodně nepatří politicky ani ekonomicky. Tvrzení, že Rusko ohrožuje Evropu, je především dílem ideologické propagandy, která je vedena z USA a Británie od roku 1917. Nejdříve byli největší zločinci bolševici a komunisti. Ale když bylo třeba zastavit Hitlera, který by se s anglosaskými elitami v Evropě a za oceánem nemazal, hodili se najednou sovětští hrdinové a jejich skvělý generalissimus Stalin. A také 26 milionů mrtvých Rusů, Bělorusů, Ukrajinců a dalších národnosti SSSR, zničené tisíce měst a závodů a desetitisíce vesnic. Rusko je dnes sice kapitalističtější než mnohé západní země, ale přesto je cílem všemožných útoků. Na rozdíl od neschopného cara a jeho zkorumpované pakáže, pardon vyšší společenské vrstvy, takzvané opričniny, později Gorbačova považovaného v Rusku za zrádce, stejně jako opilce Jelcina je v Rusku stále nedostatek politiků, kteří jsou ochotni svoji zemi prodat. Cíl západních demokratů a bojovníků za lidská práva je stále jeden, a to přetvoření Ruska na americkou kolonii a rozkradení jeho nerostných zdrojů s využitím otroků, pardon, levných pracovních sil domácího obyvatelstva. Zde je třeba připomenout výrok jednoho belgického publicisty, který došel k zajímavému názoru. Kdyby Stalin předal v roce 1945 Sovětský svaz americkým monopolům, byl by dodnes oslavován (západními politiky a médii) jako největší demokrat všech dob. Mimochodem, zajímavou ukázkou pokrytectví a dvojího metru západní propagandy je neustálé omílání likvidace ruského cara bolševiky. O tom, že Angličané nechali svému králi useknout hlavu, se v evropských médiích při každé možné příležitosti nemluví, stejně jako o gilotinovaném králi Francie. Jestli má nějaký stát imperiální choutky, jsou to USA se svými základnami po celém světě. V ekonomické oblasti je to smlouva TTIP. Válka v Evropě není pravděpodobná, pokud ji nevyvolá NATO nějakou akcí proti Rusku. Hlavním bezpečnostním rizikem je v globálním měřítku islamistický terorismus, především z hlediska Evropy. Bohužel z hlediska možnosti vyvolání většího vojenského konfliktu v Evropě nebo v Asii mu začínají konkurovat USA za vydatné pomoci svých evropských poskoků a rektonautů.

Na nedávné Pražské bezpečnostní konferenci zazněl pozoruhodný příspěvek od bývalého velvyslance v SSSR i v Československu Jacka Matlocka. Ten uvedl, že tehdejší prezident USA Ronald Reagan nikdy neusiloval o destabilizaci či rozbití Sovětského svazu, ale jen o změnu jeho chování v zahraniční politice. Jak z tohoto hlediska vidíte činnost pozdějších amerických administrativ (i s ohledem na dnešní geopolitické spory) vůči Ruské federaci?

Matlockovo vystoupení, které je šířeno pomocí internetu, není ničím pozoruhodné. Americký státní zaměstnanec obhajuje v Praze americké zájmy. To je zcela logické. Pokud mu někdo věří, je to komické jako ilustrativní doklad nedostatku znalostí a soudnosti. Pokud někdo něco takového šíří, vyvstává otázka, zda je odborník, nebo placený propagandista, který se propracovává mezi správné půlky. Už tam chyběl jen Dalajláma, který zažil Tibet jako malý kluk a pravděpodobně si ho ani nepamatuje, včetně otrokářství a středověkých trestů pro neposlušné obyvatele. Zato celý život bojuje za uvedenou středověkou svobodu a demokracii, reálně za vytvoření americké základny v Tibetu, tedy v týlu Ruska a Číny. Jen to hlavní neříká nahlas. Stejné je to s propagandou pana Matlocka. Zájmy USA nejsou zájmy Evropy, ale ekonomický konkurenční boj proti všem, včetně Evropy. Ta se hodí pouze k placení amerických účtů. Američtí reprezentanti bojují za zájmy svých šéfů a trochu i zájmy občanů a nelze jim to vytýkat. Za to berou plat. Spíš je otázkou, proč za zájmy svých občanů nebojují stejně evropští a mnozí čeští politici. V normální zemi a v normální době by se něco takového označovalo jako vlastizrada. Prezident Reagan nikdy nebyl člověk s vysokým IQ, obecnými znalostmi a logikou jako například prezident Zeman. Nebyl ani politik, pouze dobrý přednašeč názorů svých poradců. Na to mu stačila vytrénovaná herecká krátkodobá paměť. Kdyby si jeho poradcové a reální šéfové pořídili magnetofon, ušetřili by prezidentský plat. Řada z nás si pamatuje jeho ostudné základní neznalosti. Právě on jako hlásná trouba liberálních ekonomů a kavárenských superkorektních intelektuálů nastartoval ekonomický pokles USA, který trvá dodnes. Stále užší skupina bohatých tam více bohatne, střední třída mizí, chudých přibývá. Miliony Američanů žijí již několik generací na podpoře. Jednou z posledních cest zlepšení situace je kolonizace Evropy, včetně Ruska. Pan Matlock jen předvedl novou formu pokrytecké výmluvy a překrucování faktů s nadějí, že pamětníci osmdesátých let už vyhynuli. O zbytek by se měla postarat jednostranná mediální propaganda. Nelze popřít, že Spojené státy vyvolaly v osmdesátých letech bezpečnostní krizi a přivedly svět na pokraj jaderné války. Jejich politici podporovali islamistické teroristy v Afghánistánu, kteří vraceli zemi do středověku, bourali školy a továrny postavené i s naší pomocí, uřezávali demokraticky hlavy, nosy i klitorisy nedaleko za hranicí Sovětského svazu. Podařilo se jim rozbít Varšavskou smlouvu a vyvolat válku v Dagestánu a Čečensku podporou dalších islamistických teroristů. To vše podle pana Matlocka nebyla snaha o destabilizaci Sovětského svazu? No vlastně má pravdu, nebyla to snaha o destabilizaci, byla to snaha o likvidaci Sovětského svazu a přetvoření v kolonii podle jihoamerického vzoru. A nebýt prezidenta Putina, tak se to podařilo. V současné době vidíme stejný scénář na Ukrajině v Libyi a Sýrii. V záplavě mediálního žvanění o demokracii a lidských právech tam umírají tisíce lidí. V devadesátých letech jsme to viděli v Jugoslávii, především v Kosovu. Vše nakonec zaplatila Evropa. A kolik bylo ve dvacátém století takových scénářů v latinské Americe?

Jak hledíte na současnou situaci v kontextu otřesů ruské ekonomiky a rublu? Putin prohlásil, že na zotavení budou potřeba dva roky, sešel se dokonce se čtyřiceti nejvýznamnějšími byznysmeny a oligarchy, aby je uklidnil a slíbil státní podporu. Nakolik je situace podle vás vážná a odpovídá některým varovným článkům, že Rusko stojí před krachem?

Osobně jsem toho názoru, že Rusko se bude potýkat s problémy v horizontu tří až pěti let v různých oborech. Stále má dostatek surovin, které koupí Čína a další země. Stále má velké zásoby zlata v trezorech i v zemi. Na rozdíl například od naší republiky. Hlavním důvodem propadu rublu je pokles cen ropy, který vyvolala Saúdská Arábie, mimochodem jeden ze sponzorů islamistického terorismu. Cílem je likvidace producentů ropy, především mimo společenství OPEC. Jedná se však nejen o Rusko, ale i americké těžaře, kteří mají v USA výrazně vyšší provozní náklady. Saúdské zvýšení těžby však nemůže trvat dlouho, protože sami nenasytí světový trh a ostatní producenti nejsou moc nadšení. Ztrácejí všichni, včetně Saúdů. Taková situace může trvat nanejvýš několik měsíců. Rok by byl příliš dlouhá doba, protože i v Rusku jsou hlavními partnery americké koncerny. Vyděračská ropná krize, kterou vyvolali islamisté rozzuření evropskou a americkou podporou Izraele v sedmdesátých letech rovněž odezněla. Na uvedené situaci vydělá především Čína. Pokles cen pohonných hmot v Evropě zdaleka neodpovídá poklesu ceny suroviny pro lakotnost ropné lobby. Ta vydělá dokonce i na poklesu cen. Získá rovněž chemický průmysl, trochu doprava a ti, kteří v západních zemích topí „ekologicky“ mazutem. Dalším problémem Ruska bude snížení ruské těžby z důvodu nedostatku embargovaných náhradních dílů pro těžní zařízení. Z dlouhodobějšího hlediska může dojít k tomu, že Rusko si začne potřebné díly i celé konstrukce vyrábět samo. Dílčím problémem jsou sankce, které však mají v podstatě symetrický zpětný dopad na EU. Dalším faktorem poklesu rublu je obyčejná panika typu runu na banku. Vyvolala ji média v Rusku a v zahraničí poplašnými zprávami. Dále je zde fakt, že bohatá část Rusů nemá úspory v rublech, ale v dolarech nebo eurech. Ti již necítí moc vlastenecky a na poklesu domácí měny vydělají. Stejně vydělali i obchodníci, kteří prodali zásoby zahraničního zboží. Mimochodem, většina evropských průmyslových výrobků nebo jejich komponentů pochází z Číny. Proto teorie, že v Rusku bude nedostatek elektroniky, se v horizontu už jednoho roku jeví jako nesmysl. Rovněž výpadek dovozu některých potravin lze během jednoho až dvou let nahradit. Jak jsem se osobně přesvědčil, mnohdy jsou potraviny prodávané v Rusku kvalitnější než u nás. Již teď některé země EU zoufale pašují do Ruska přes třetí státy. Podobné je to i s auty. Čína dokáže vyrábět i pro ruský trh. Jejich auta jsou skvělá, pouze o několik procent méně kvalitní než v EU (proto EU neustále zvyšuje nesmyslné ekologické parametry), zato podstatně levnější než západní. Pokud by došlo k ekonomickému oddělení Ruska od Evropy, vytvoření samostatného trhu Ruska, Číny, Indie, některých latinskoamerických zemí a afrických států, které spolupracují s Čínou, mohli by se Rusové doslova vykašlat na nějaké patentové ochrany a vyrábět si kopie čehokoli. Stejně začínali Japonci i Číňané. Otázkou je, kam bude exportovat Evropa? Kromě vzájemného okrádání s USA v rámci TTIP nanejvýš zadarmo na Ukrajinu nebo tučňákům a lachtanům na póly. Jak by se nahradila ruská ropa a plyn je také otázka. Problém Evropě vyvstane rovněž při přechodu Ruska, Číny a dalších zemí BRICKS na zlaté měny. Několik let to potrvá, ale výsledek bude drtivý. Proti sankcím se konaly obrovské demonstrace v Paříži, které naše televize přehlédly a soustředily se na jiná „důležitá“ témata. Ilustrativní je projev německé poslankyně Sahry Wagenknecht „Kde to žijete paní Merkelová“, který se dá nalézt na youtube i s českými titulky. Více takových poslanců i u nás. Každopádně mnohým Evropanům dochází, že není vhodné platit americkou ekonomickou válku proti Rusku. K radosti z toho, že Rusko zažilo ekonomický otřes, není v Evropě moc důvodů, řada firem přichází o kontrakty, včetně našich.

Co může způsobit současná ekonomická situace Ruska v geopolitickém kontextu? A nakolik je podle vás reálné, že to bude mít negativní vliv na Putinovu popularitu, která letos vyrostla do výšin až k 90 procentům? Dá se říci, co je momentálně největší hrozbou pro udržení ruského prezidenta u moci?

Dopady ekonomické války USA s Ruskem mohou vést k zásadním změnám ve světě a budou srovnatelné s výsledky druhé světové války. Může dojít k opětovnému rozdělení světa na dva politicko-ekonomické tábory. Jeden z nich bude veden USA, druhý Čínou. Do čínského uskupení budou spadat kromě Ruska rovněž Indie a další země BRICS. Z dlouhodobého hlediska budou následky rozdělení horší pro USA a především jejich kolonii EU. Čína se z pozice třetího, který se směje a těží z boje USA a Ruska stane protivníkem USA/EU. Opět proti sobě budou stát dvě velmoci. Čína bude mít hodnotnou zlatou měnu, kontrolu nad dostatečnými energetickými zdroji a obrovský trh v Rusku, Indii, části Afriky a latinské Ameriky. Tamní obyvatelstvo navíc bude podporovat svoje vlády, protože Čína se drží principů, na nichž stojí celý pozitivní vývoj lidstva a plánuje nikoli na jedno funkční období politiků, ale na tisíc let. Zločince tam navíc trestají bez ohledu na jejich postavení. Je to stále více prosperující právní stát, který hájí zájmy svých obyvatel. Komedie na téma boje za svobodné a demokratické středověké otrokářství v Tibetu na tom nic nemění. Lze totéž říci o EU? K menšímu poklesu popularity ruského prezidenta může dojít. V Rusku existuje i slušná a civilizovaná politická opozice, jež se liší od přisprostlých pornospěvaček Pussy Riot. Ty možná ve formě bust jednou vyzdobí americký kongres jako bojovnice za svobodu a doklad pokleslosti americké zahraniční politiky. Navíc je v Ruských médiích aktuálně větší svoboda slova než například u nás. V rámci pomlouvačné kampaně amerických českých médií to zní neuvěřitelně, ale je to tak. Naprostá většina našich občanů bohužel ruskou realitu nezná a je obětí soustavného ohlupování argumenty z padesátých let. V podání českých demokratických a nezávislých médií vypadá situace v Rusku divočejší, než ve skutečnosti je. Nevýhodou pro snahy USA o destabilizaci Ruska je fakt, že ani tamní politická opozice nechce prodat svoji zemi. Zdá se, že Rusové nejsou takoví hlupáci, jak se je snaží vylíčit naše americká média. Většině Rusů evidentně dochází, že by se mohli stát utlačovanou většinou levných pracovních sil ve vlastní zemi. Konec konců stačí, když se podívají na vývoj v Evropě.

Jak máme číst současnou situaci na Ukrajině s výhledem do příštího roku? Na jedné straně od prezidenta Porošenka zaznívají prohlášení o míru, až na občasné excesy je na východě klid zbraní a k tomu slyšíme jestřábí prohlášení Turčynova o použití síly a vytlačení všeho ruského. Přitom ho tajemníkem bezpečnostní rady jmenoval právě Porošenko.

Ukrajina je v tragické situaci z více důvodů a tamní realita se pravděpodobně nezlepší. Je to ekonomicky zhroucený stát. Důvodem je jeho rozkradení tamními elitami za posledních pětadvacet let. Bývalý prezident Janukovič se na něm pouze podílel. Ukousli si však i mnozí dnes takzvaně demokratičtí reprezentanti. Prokázalo se moje tvrzení, že Rusko Donbas nechce, jinak by ho dávno obsadilo. Co by mohlo ztratit, sankce na ně budou dopadat i kdyby bylo svaté. O Ukrajinu (a Krym) přece nejde. Pokud si Ukrajina vypůjčí peníze na zbraně, bude vypadat jako nějaká země afrického náčelníka, kde mají všichni holé zadky a hodně zbraní. Je otázka, jak dlouho vydrží na Ukrajině působit nacionalistická propaganda. Až splaskne, může být veselo. Proto se ji snaží extremisté typu Turčynova stále udržovat. Až Ukrajinci začnou zase přemýšlet hlavou, půjde mnohým současným politikům doslova o krk. Obecně lze říci, že na Ukrajině se nedá věřit nikomu.

O tragické ekonomické situaci Ukrajiny už bylo řečeno hodně. Nicméně žádné zlepšení nepřišlo a zatím se zdá, že jen tak nepřijde. Lze říci, jak dlouho může stát fungovat, aniž by se zhroutil celý systém a lidé začali mít v masivní míře existenční problémy? Jak velké problémy může případné finanční zachraňování Ukrajiny způsobit Evropské unii, která by měla posílat peníze, aby Ukrajina nezbankrotovala, jenže to se zase nemusí a zřejmě ani nebude líbit občanům jednotlivých zemí, jako třeba Německu, kde budou politici muset bruslit mezi tím, zda Ukrajinu dotovat, nebo nedotovat, a hrát tak o svoji politickou budoucnost. Jak to může dopadnout? Dostane se Evropa do další hluboké ekonomické krize a stagnace?

Ukrajinu zachránit nelze, pokud tam nenastane pořádek. Jenže o to evidentně není zájem. Problém je v tom, že se stále krade jako o závod. Je evidentní, že jakákoli hospodářská pomoc bude zase rozkradena. Potvrzuje to řada svědectví. Jednou z cest jak zamést stopy je válka. Po výbuchu v muničním skladu se toho už také moc nenajde. Evropa rozhodně nemůže živit Ukrajinu výměnou za žvásty tamních hajlujících politiků o boji za demokracii a lidská práva. Především na to nemá, protože sama ještě nevylezla z vleklé hospodářské krize. Protiruské sankce a smlouva TTIP situaci ještě zhorší. Nakonec to začnou pociťovat i Němci a další bohaté země. Potom už je jen otázkou času nástup nacionálních vlád. První se k tomu blíží Francie. Nelze se divit, když na pařížské radnici zakazují betlém, aby se muslimové v křesťanské zemi neurazili. Domácí většina se stává obětí zájmů přivandrovalé menšiny, někdo to považuje za normální a dokonce prosazuje. Každý politik v EU a rovněž u nás by měl jasně říci, zda chce platit penězi daňových poplatníků americké náklady na občanskou válku na Ukrajině. Podle toho by měl v příštích volbách dostat hlasy voličů. Ukrajina by si měla půjčit na svoje přežití jako kterýkoli jiný stát. Nejlépe v USA, které vyvolaly tamní občanskou válku. Každopádně ji čeká dlouhé období chudoby, horší než před Majdanem. Z pořvávání na náměstí a nadávání na Putina se ovšem nikdo nenají. Až dojde některým zfašizovaným Ukrajincům i cukr na samohon, možná to pochopí. Opět se potvrzuje přísloví o Vaškovi či Honzovi (Ukrajina), který nemá chodit s pány (USA) na led, protože až upadnou, nohu si zlomí ten Vašek či Honza. Následkem bude s velkou pravděpodobností dlouhodobá nestabilita a růst emigrace. Z tohoto hlediska nelze v době příštích voleb zapomenout na bojechtivé postoje některých českých politiků, za které oni neplatí, ale jsou placeni.

Jakým směrem může pokračovat spolupráce mezi EU a Spojenými státy? Výraznou otázkou v příštím roce zřejmě bude dohoda TTIP. Měla by smlouvu Evropa přijmout, nebo ji poškodí? Jaké případné alternativy EU má?

Smlouva TTIP je ukázkovým dokladem toho, jak lze hloupým, případně zkorumpovaným Evropanům podsouvat cestu do otroctví jako jejich ekonomické vítězství. Je to ekonomický a mediální podvod století. Můžeme se těšit na opravdovou show, kde budou vystupovat různí experti, nejlépe redaktoři a publicisté a rovněž někteří politici při propagaci TTIP. Tato smlouva poškodí většinu občanů Evropy především implantací amerických zákonů. Plný text smlouvy není ani řádně známý. Podle mého názoru by s ním měli být seznámeni všichni obyvatelé Evropy. Následně by mělo v každé zemi proběhnout referendum. To je ovšem trnem v oku většině politiků, kteří se halasně prohlašují za demokraty a z přímé demokracie mají doslova panickou hrůzu. Doslova se v demokratických médiích zalykají vymýšlením důvodů, proč mají rozhodovat o všem oni a nikoli jejich hloupí voliči. Považuji za naprosto vyloučené, aby o takovém dokumentu rozhodovalo několik byrokratů z Bruselu, kteří jsou schopni určovat kvóty na přistěhovalectví muslimů v době, kdy se bojuje proti islamismu v řadě zemí. Každý český politik by se měl jasně vyslovit, zda je pro TTIP nebo proti ní. A z tohoto hlediska by jim voliči měli nebo neměli dát důvěru v příštích volbách, které se pomalu blíží. Přistoupení EU k TTIP by mělo být důvodem k odchodu kteréhokoli státu z EU. Rozhodně bychom se neměli nechat zmást sliby pracovních míst (otrocké úrovně) a investic, na kterých nakonec vydělá jen pár zbohatlíků. Stačí si vzpomenout na řeči o investicích a stavbu zahraničních továren u nás. Nakonec v nich s podporou státu pracuje plno cizinců a naši občané přežívají na podpoře, protože nechtějí být otroky. Za to sklízejí nadávky, že jsou flákači. Problém bude v tom, že naše média zcela jistě neposkytnou občanům o TTIP objektivní informace, ale zuřivou proamerickou propagandu kombinovanou se zamlčováním faktů a potlačováním odlišných názorů. Kritici TTIP se v televizi pravděpodobně vůbec neobjeví. Budou označeni za komunisty, stbáky a agenty ruského (kapitalistického?) imperialismu. Bude to opět vypadat jako televizní tažení proti prezidentu Zemanovi, pracovní výkazy Jasánka a Kefalína nebo volby v severní Koreji. Stodeset hlasů ze sta možných pro TTIP pod prapory pravdy, lásky, svobody, demokracie lidských práv, létajících vajec a červených karet. A to chce severokorejský režim někdo zesměšňovat jako nedemokratický. Ne, že by nebyl, ale není sám. Z hlediska korektnosti a pravdivosti oficiálních demokratických informací se mu Česko začíná náramně podobat. Evropa by měla podle mého názoru provádět všesměrovou přátelskou ekonomickou politiku s celým světem. Neměla by se stát americkou kolonií. Jinak budeme jednou závidět Rusku a zakrývat si holé zadky tibetskými vlajkami.

Je vlastně vůbec možné udržet prosperitu nás, Evropanů? Co máme dělat proti Číňanům, kteří pracují skoro za „misku rýže“? Navíc jsme zadluženi.

Evropa už žádnou reálnou prosperitu nemá. Prosperita totiž znamená prosperitu pro všechny. Je stále více rozdělena na bohatnoucí bohaté a chudnoucí chudé. Děsím se splnění proroctví Karla Marxe, kterým jsem kdysi nevěřil. Konec konců, jeho Kapitál patří k nejčtenějším knihám ve Velké Británii. Žádné vzpomínky železné lady, která udělala z Británie americkou kolonii. Divím se, že i její busta nezdobí americký kongres. Ke zděšení amerických eurodemokratů britská mládež její nedávnou smrt oslavovala. Evropa se především zbavuje zdrojů, které lze směřovat ve prospěch většiny občanů a přesouvá je ve prospěch úzkých zájmových skupin. Minimalizuje daně, umožňuje nesmyslné odpisy, likviduje zemědělství a nechává odejít průmysl do zahraničí. Prosperitu nebude mít, pokud politická reprezentace v Bruselu nebude hájit zájmy všech svých obyvatel. O tom lze bohužel pochybovat. Dokladem jsou přístupy k TTIP, islámské imigraci i nesmyslné a sebevražedné protiruské sankce. Nelze obviňovat Číňany z následků evropské hlouposti a zkorumpovanosti. Na obchodu s Čínou vydělává především úzká skupina evropských obchodníků za podpory evropských politiků. Navíc čím dále tím méně Číňanů dělá za misku rýže. Spíš přibývá Evropanů, kteří se mění v moderní otroky, kteří dělají za méně než životní náklady. A do této skupiny se bude přesouvat i další část bývalé střední třídy, živnostníků a zkrachovalých malopodnikatelů, které zlikviduje ekonomicky silnější nadnárodní konkurence a nedostatek ochrany státu. Po pravdě řečeno, srovnání s otroky je urážkou otroků. Již Benjamin Franklin vypočítal v USA roku 1755, že otrok je nákladnější ve srovnání s minimálně placenou svobodnou pracovní silou. Takže se nelze divit neustálému mediálnímu pokřiku o svobodě. Evropa je dlouhodobě v hospodářské krizi a sankce ji tam pošlou po spíše teoretickém a mediálním než reálném oživení znovu. Potom se bude moci jen více zadlužovat u amerického mezinárodního měnového fondu. V krizi není stát, který má méně než dvě procenta nezaměstnaných, zaměstnanci nepracují za mzdy pod životními náklady, důchodci nejsou žebráci, vnější a vnitřní dluhy představují podíl nanejvýš mezi pěti a deseti procenty státního rozpočtu a stát nemusí si půjčovat. Kolik je takových států v Evropě? Nějaké házení procenty v televizi nebo na internetu a výsledky anket vyráběných na zakázku s cílem ohlupování občanů na realitě nic nemění. Sliby několika stovek nebo tisícovek pracovních míst, vesměs otrockých na realitě téměř milionu občanů, kteří po pětadvaceti letech růstu českého blahobytu bezvýsledně hledají práci, nic nezmění ani v příštím roce a později. Příval imigrantů z rozpadající se Ukrajiny a muslimů chtivých evropského sociálního systému situaci ještě zhorší. Otázkou je, zda vůbec můžeme reálně zadlužení snižovat. Něco takového je totiž možné pouze v případě, že bychom si museli půjčovat co nejméně, nejlépe nic a výrazně změnili celý fiskální systém k podpoře obecných, nikoli menšinových zájmů. Samozřejmě nikoli řečněním v televizi, ale reálnými opatřeními.

Co obecně soudíte o situaci ve Spojených státech i o pozici USA na mezinárodním poli? Mluví se o vzkříšení amerického průmyslu díky návratu výroby do USA a břidlicovém plynu, který prý navíc stojí za poklesem cen ropy a ekonomickými problémy Ruska. Bude Amerika i nadále světovou velmocí číslo jedna? Co může její pozici reálně ohrozit?

Herec druhé kategorie Ronald Reagan kdysi označil Sovětský svaz za říši zla. Bohužel v současnosti to platí spíše pro USA. Nemyslím tím americké občany, což jsou v podstatě fajn lidé pouze zhlouplí dlouhodobou propagandou, která nahradila pravdivé informace, dokonce ani většinu amerických vojáků, kteří riskují zdraví a životy po celém světě, ale tamní vládnoucí (takzvanou) elitu. Té se podařilo za padesát let transformovat demokratickou zemi se špičkovými technologiemi a kvetoucím průmyslem na jakousi zbyrokratizovanou a agresivní kapitalistickou karikaturu Sovětského svazu doby Leonida Brežněva. Spojených států mají „plné zuby“ v Latinské Americe i Asii. Pomalu tam ztrácejí půdu pod nohama. Proto si hledají novou kolonii v Evropě, především v té východní za pomoci zkorumpovaných domorodých náčelníků, jejich šamanů a médií. Show s břidlicovým plynem je do značné míry komedie, jako v osmdesátých letech minulého století hollywoodské hvězdné války. Jeho drahá těžba určitě nevede k poklesu cen ropy. Těžba ropy z břidlic v USA je výrazně dražší než v Rusku. Maximálně povede k poklesu životní úrovně v Evropě, pokud bude americký plyn, případně uhlí nakupovat místo ruského. Nedávno jsem četl krásná slova: Čtyři hřeby, které posloužily k ukřižování Ježíše Krista, byly omezenost, sobeckost, pokrytectví a tmářství. Co z toho neplatí pro dnešní USA a jejich zahraniční poskoky, především v médiích? Co se stále více roztahuje v kdysi civilizované Evropě, která měla být přívětivou vlastí všech svých občanů? Evropané by si měli sborem zpívat první slova naší hymny. Kolonie totiž není domovem otroků, ale jejich vězením.

Občanům naší republiky lze na závěr vzkázat následující. Budoucnost máte ve svých rukách. Používejte vlastní mozek, nenechte se přesvědčit, že jste bezmocní hlupáci a nespravedlnost je normální. Od dob velké francouzské revoluce a jejích, nikoli amerických lidských práv jste občany, tedy hlavním faktorem politiky. Nenechte se ohlupovat zkorumpovanými politiky, kteří kašlou na vaše zájmy a americkými českými médii. Zapomeňte na předsudky a vyčpělá politická klišé. Hledejte alternativní zdroje informací a předávejte informace o nich všem známým. Připravujte se na příští parlamentní volby, ony se pomalu blíží a volte v nich podle svých zájmů, nikoli podle prolhaných slibů, zmanipulovaných výzkumů, uměle vyvolaných komedií a zaplacených médií. Nezapomínejte kdo z politiků a co dělal před měsícem rokem či dvěma. Zkorumpovaní politici a redaktoři z vás mají doslova hrůzu, protože vaše hlasy je mohou poslat do historie. Braňte nepočetné politiky, kteří bojují za vaše zájmy, stůjte na straně přímé demokracie, tedy také referenda. Nezapomínejte, kdo prosazoval TTIP, válku na Ukrajině a islamistickou imigraci. Starejte se o zájmy svoje a svého národa, pořádek a spravedlnost, tedy věci důležité, nikoli o plky politiků, lži redaktorů, překroucené informace demokratických cenzorů a sex herců, umělců a sportovců. Přebytek nesmyslných informací vám má pouze vymývat mozky a urychlovat zapomínání toho, co je důležité. Nezapomínejte pro erotiku nějaké takzvané celebrity, kdo z vás chce udělat otroky. Pamatujte si, že ten, kdo vám vykládá, jak mu jde o vaše zájmy, slibuje nesplnitelné, a kdo tvrdí, jak vás má rád, vás obvykle chce jen okrást. Neřečněte jen v hospodě, ale otravujte poslance dotazy a připomínkami. Berou plat za práci pro vás. Když vás budou ignorovat, tak je nevolte. Nemusíte chodit na demonstrace, ukažte svůj vlastní názor v příštích volbách. Na zjištění, co je správné, vám stačí selský rozum, který je mnohdy lepší než zaplacené tituly omezených manažerů z amerických škol pro hlupáky z kolonií. A pokud budete hledat informace, které vám pomohou vytvářet si vlastní názor, hledejte v nezávislých informačních zdrojích na internetu. Prosazujte svoje právo na úplné a pravdivé spektrum informací z oficiálních médií, která si platíte. I za to nesou odpovědnost politici, kteří by měli rozehnat různé rady, které berou tučné platy za kontrolu a prosazování pravdivých informací, nikoli jednostrannou politickou a ideologickou propagandu a ochranu cizích zájmů a českých oligarchů cestou cenzury. Pevné zdraví, úspěšný rok 2015 a hlavu vzhůru všem, kterým něco říkají slova pravda, pořádek, spravedlnost, civilizovanost, rodina, vlast a národ, tedy sedmero civilizovaného Evropana.

Parlamentní Listy 22.12.2014

 ***

 Co k tomu ještě dodat?  Jsme si vědomi, že do české a moravské kotliny dorazí jakékoliv pozitivní změny v Evropě vždy až jako poslední. Souvisí to s dnešní bezvýznamností země a jejích zvolených politiků – ti oč jsou bezvýznamnější, o to více a nahlas štěkají správným směrem a lísají se ke svému současnému pánu. Tento stav je daný nejen marginální velikostí krajiny a jejím ekonomickým výkonem i politickým významem, ale především ochotou místního obyvatelstva nechat se zotročovat. Tento handicap si pak tuzemští domorodci kompenzují snahou okrádat se navzájem

Přesto stále věříme, že přijde doba, kdy ze sebe národ setřese jho ekonomicko-politického otroctví EU-USA, do kterého byl i vlastním přičiněním zavlečen. Alternativy tu jsou, navzdory tvrzení mediálních politruků z mainstreamu. Základním předpokladem však je, aby k tomuto existovala touha i vůle. A potom už stačí sledovat, kdy nazrají vhodné podmínky.

Národy Řecka nám dnes ukazují cestu, viz. program SYRIZY.

.

.

Bilancování komunálních voleb v Olomouci

aneb  –  voliči plačte!

Máme dnes 5 dní po volbách do městského zastupitelstva, a je tudíž na čase s chladnou hlavou zhodnotit nejenom konečné výsledky těchto voleb, nýbrž i to, co tyto výsledky budou znamenat pro naše město. Říká se, že zastupitelstvo obce je obrazem místních obyvatel – tedy voličů, a vlastně i nevoličů. Opravdu jsme na tom v Olomouci tak špatně?

Nejdříve poděkování:

Jménem místní organizace RSČMS bych chtěl poděkovat především našim voličům za oněch 3.881 hlasů v absolutním součtu.

Vím, není to v důsledku mnoho, zvážíme-li fakt, že každý občan s volebním právem nám mohl věnovat až 45 takovýchto hlasů. Potom by naši Republikánskou stranu volilo jen asi 86 voličů. Což je na téměř stotisícové město opravdu zoufale málo. Vím však, že takto se to nedá počítat – mnohdy občané volili tzv. „panašováním“ napříč volebními stranami a hlasy dávali jednotlivým kandidátům. Což je sice hezké a demokratické, ale k získání nějakého mandátu do zastupitelstva tudy cesta nevede.

Na rozdíl od menších obcí, není ve městě o velikosti Olomouce možnost porazit ukázněný a skalní voličský elektorát parlamentních stran pouze volbou nějakých osobností. Taková osobnost by musela být vskutku výjimečná, aby se při 31% volební účasti dokázala prosadit oproti vládnoucím mafiánským partajím, jejich mecenášům či kmotrům, a jejich věrnému voličskému jádru. Toto jádro totiž půjde ony strany volit vždy a za všech okolností, jednotně, jako blok. Jsou k tomu motivováni především ekonomicky a také obavou, aby o své výhody a privilegia nepřišli.

Pro získání alespoň dvou mandátů při 30% účasti ve volbách je pro nás tudíž zapotřebí nejenom zaplnit kandidátní listinu (což není zase až tolik důležité), ale především získat skalní jádro alespoň 1.500 voličů. Občanů, kteří budou naše kandidáty volit křížkem v záhlaví celé kandidátní listiny. To je nezbytný základ a také obrovská rezerva v naší práci.

Opět se potvrzuje, že volební úspěch se rovná součinu vynaložených prostředků (investicí) a osobní angažovanosti (aktivity) zainteresovaných. Plus k tomu přitažlivý program i dobře zvolenou strategii a organizaci vol. kampaně. V tomto máme rovněž velké rezervy i handicap. Není prostě možné dělat v krajském městě typu Olomouce volební kampaň s minimem prostředků (financí), v doslova několika lidech, a zároveň doufat v úspěch. Říká se –„ bez peněz dnes do politiky nelez“, obzvláště když je na straně protivníků obrovská finanční převaha. S těmi penězi nyní asi těžko mnoho naděláme, ale v ostatních parametrech máme bohužel hodně co zlepšovat. Všichni.

Přesto věřím, že Republikánská strana do toho půjde napříště znovu, v mnohem větším počtu i nasazením. Jedině tak můžeme dosáhnout úspěchu.

 

A nyní se podíváme, jak nám vlastně ty volby dopadly:

minulém článku jsem případné voliče varoval, že neuvážené (či zatvrzele se opakující) volení stran a jedinců, jejichž morálka se blíží nule, vede k nenapravitelným škodám.

Ale řečeno slovy klasika:  JE TO MARNÉ, JE TO MARNÉ, je to marné…

Naletěli a chytli se všichni společně

 

  Zjistíme-li, že v nově sestavené, 24 členné radě města bude zasedat plná polovina takových, kteří již v minulosti prokázali, že slovo morálka je pro ně naprosto neznámým pojmem, nezbývá než zvolat:

Voliči plačte!  A plačte i ti, kteří jste bohorovně zůstali doma, neboť svou nečinností jste dali průchod opětovnému zlu. A konečně – plačte i všichni ostatní, protože další 4 roky budete doplácet na zhoubné působení těch, kteří se díky těm prvně jmenovaným dostali znovu do funkcí.

Můžeme si těch dvanáct měsíčků, tedy vlastně radních, vyjmenovat. Jsou to (bez titulů):

Za ČSSD:  Staněk Antonín (skoroprimátor), Urbášek Pavel, Czmero Jaromír, Žáček Filip a Kropáč jiří.

Za ODS:  Major Martin (exprimátor), Holpuch Jan, Mareš Ivo.

Za TOP09:  Jakubec Aleš, Machová Eva, Vlach Ivo.

Za KDU-ČSL:  Šnevajs Ladislav

Nepochybuji, že těch zbývajících 12 členů budoucí rady (ze stejných pol. stran jako výše jmenovaní), se ochotně přizpůsobí parametrům morálky dané tradičními protagonisty. Inu, „kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti“.  Jinak ve smečce dlouho nevydrží.

Občané města Olomouce, máte se na co těšit, ale byla to vaše volba! A bohužel i nezřídka volba těch, kteří v nedávné minulosti vyjadřovali zklamání či rozhořčení z rozhodování minulého zastupitelstva. Jak krátká je paměť leckterých voličů!

 

Co ostatní strany či hnutí?

Zvláštní kategorií voličů jsou tzv. voliči „koblížkoví“, tedy voliči hnutí ANO miliardáře A.Babiše. Tito naivní a věčně přelétaví spoluobčané volí vždy podstrčenou, uměle vytvořenou a klamnou naději. Minule to byly VV, předtím čtyřkoalice, předtím… Kdo už si vzpomene na stále nové a nové, účelově vytvořené subjekty, za těch uplynulých 25 let? Vzniklé pokaždé před rozhodujícími parlamentními volbami? Nyní se tedy voliči rozhodli pro umělý projekt ANO, hnutí zbohatlíků a vyčůránků, kteří v touze po ještě větších ziscích založili pomocí bezedných financí svého guru ono politické hnutí ANO. Peníze tak plodí moc politickou a ta zpětně generuje zisky do soukromých kapes.

Zvláštním příznakem tohoto hnutí v místní komunální politice byla v podstatě absence lokálního programu. Ono nestačí vyjádřit obecnou naději „že ANO, bude líp“ (není jasné komu a kdy?), ale je potřeba konkrétního programu pro město. Takový program však mohou sestavit pouze fundovaní lidé, znalí místních a dlouholetých problémů města. Dá se říci – starousedlíci. Co však si myslet o hnutí, které na některá čelní místa kandidátky dosadí kandidáty, kteří si jen krátce před volbami účelově změnili trvalé bydliště do Olomouce (aby mohli kandidovat), a přitom doposud žili jinde, a po volbách se opět navrátí zpět?

Bohužel, valná část voličů na tuto fintu opět naletěla. Přitom nešlo a nejde o nic jiného, než že se nová ekonomicko-politická skupina (tedy mafie, dá se říci) snaží prodrat na místo té staré – která se ovšem hodlá udržet zuby-nehty. Potom je ovšem nasnadě, že si tyto dvě nesourodé skupiny vjedou na místní úrovni do vlasů, ač dostaly od svého republikového vedení „doporučení“ (příkaz) spolupracovat. Lokální vazby místních kmotrů a jejich politických satrapů však byly zřejmě silnější.

Která mafie ovládá v Olomouci hazard?

 

  V Olomouci tak došlo k tragikomické situaci, kdy se exponenti zdánlivě protichůdných stran tzv. opozice a staré koalice spolčili v koalici novou. ČSSD se takto stala dalším členem koaličního bloku ODS/TOP09/KDU-ČSL, proti hrozbě zvenčí v podobě hnutí ANO. Co na to voliči těchto partají? Ti nejskalnější zřejmě nic. Účel přece světí prostředky! Nebo-li:  Naše zásady končí tam, kde se kříží s našimi zájmy. Voliči všech takto dotčených stran se nyní mohou stát oprávněným terčem posměchu ostatních spoluobčanů.

Ovšem, kdo chce kam…

Jedno je jisté:  Ideová náplň výše uvedených politických stran se smrskla v jediný bod – udržení se u moci za každou cenu! Nějaká pravice-levice, to jsou dávno vyprázdněné pojmy.

Idyla zahnívajícího rybníku brzy skončí, zdroje slábnou.

 

  Pak je zde zvolna slábnoucí KSČM, která navzdory finančním možnostem, jimiž disponuje, je zcela neakceschopná až impotentní. Je zřejmé, že tato strana existuje jen ze setrvačnosti. A to díky voličům v důchodovém věku, kteří vzpomínajíc na staré „dobré“ časy, volí „tradičně“. Jak těchto voličů zvolna ubývá, zmenšuje se i počet získaných hlasů, a tak i slábne zastoupení této strany minulosti. Vypadá to, že mezi zástupci KSČM a tzv. „demokraty“ existuje tajná dohoda ve smyslu:  VY NÁS NECHÁTE V POKLIDU DRANCOVAT REPUBLIKU A PROSTŘEDKY DAŇOVÝCH POPLATNÍKŮ – A MY VÁS NA OPLÁTKU PONECHÁME V POKLIDU DOŽÍT. Prostě jen další podvod na voliče, přesně v duchu velkopodvodu z listopadu 1989.

A tak se dostáváme na samý závěr přehlídky zvolených zastupitelů města Olomouce:  Je to pět zastupitelů ze dvou různých politických a občanských hnutí Pro Olomouc. Budou to mít velmi těžké. Už jen proto, že budou představovat jen malý ostrůvek v moři politické korupce a kšeftaření. Přesto jim přejme, aby zůstali sví a pro své voliče, kteří doufali v opravdovou změnu ve vedení města. Aby se nenechali „ochočit“, a mohli alespoň nahlížet „pod pokličku“ v zasmrádlé politické kuchyni na městské radnici. Aby v zastupitelstvu převzali funkci tzv. „hlídacího psa“, když už to nemohou být zastupitelé naší Republikánské strany. Více po těch 5 zastupitelích za současných okolností asi nelze žádat. I když každý „bonus“ navíc by byl pro běžného občana vítaný. Uvidíme – budeme je pozorně sledovat a budoucnost nám vše ukáže.

A to je prozatím vše.

 ———————————————————————————-

 Tedy vlastně ještě ne. Ještě jednou se vrátím k té největší skupině spoluobčanů – nevoličů. Bylo jich tentokrát neuvěřitelných 68,5% !!! Nechce se mi věřit, že tolik lidí rezignovalo, že tolik občanů našeho města upadlo do letargie až omámení, ne nepodobného očarování zlou mocí. Velmi to připomíná scénu z jednoho slavného velkofilmu, kde kdysi mocný král dočasně podlehl moci zlého čaroděje, který tohoto vladaře omámil prostřednictvím neustálého našeptávání nastrčeným (z)rádcem.

Je nevolič jako král Theoden?

 

  Tihle nevoliči neustále tvrdí, že není koho volit, že nemá cenu se zúčastňovat voleb, že se stejně nic nezmění. Neuvědomují si tak, že paradoxně svou nečinností umožňují zlu, aby se prosadilo. Že všemožným škůdcům takto dávají zelenou. Potom se ale skutečně nic nezmění –  a když, tak pouze k horšímu. Kruh se uzavírá. Přitom je opravdu ke všeobecné škodě, že NEvoliči rezignují na své právo být opravdovými vládci země, alespoň čas od času během voleb. Podobají se tak onomu omámenému králi, který se nezmůže na to postavit se škůdcům celé země. A přitom ONI jsou tím pravým králem, pánem krajiny či města. Zastupitelé města či poslanci jsou pouhými správci, i když si často mylně domýšlejí opak.

A tak si nelze než přát, aby se jednou našel někdo, komu se podaří tyto odevzdané a flegmatické nevoliče vyburcovat k aktivitě alespoň takové, aby šli čas od času rozhodnout o budoucnosti své i svých spoluobčanů, v souladu se svými zájmy. Komu se tento zázrak povede, bude zralý na Nobelovu cenu za psychologii.

Roman Sláma

Republikánská strana, Olomouc.

 

Téma ke komunálním volbám 2014

červený kroužek na mapě Olomouce vyznačuje zmíněnou lokalitu

 

Ukázková kauza hodolanského divadla v Olomouci

aneb

koho volit a koho rozhodně nevolit

 

Příští víkend 10. a 11. října si budeme moci zvolit nové zastupitele do vedení měst a obcí. V těchto dnech se zřejmě většina voličů rozhoduje, komu z kandidujících dá v nastávajících volbách svůj hlas. Někteří v tom mají jasno již nyní, jiní se rozhodnou na poslední chvíli.

Ať tak, či onak, následující řádky jsou určeny všem:

Neuvážené zvolení morálně závadových osob a politických stran, ve kterých se tito jedinci sdružují, může totiž vést (a většinou i vede) ke škodám na obecním majetku, korupci a následkům, které dalekosáhle přesahují volební horizont jednoho období. Pokud jsou tyto osoby či pol. subjekty voleny opakovaně, pak se tyto škody násobí. Motivem rozhodování takovýchto „zastupitelů“ totiž NENÍ prospěch veřejnosti a jejich obce (města), ale jen a pouze prospěch jich samotných, případně „kmotrů“, se kterými jsou výše zmínění radní propojeni penězotoky, coby pupečními šňůrami. Vznikají tak ekonomicko-politické konglomeráty, které se jako rakovina prožerou strukturou obecní i státní správy, aby si ji přizpůsobili k obrazu svému. Dalo by se napsat MAFIE. Doplácí na to zákonitě řadový občan, volič i nevolič, protože toto je matematika s nulovým součtem – co je „odkloněno, vyvedeno“ do kapes několika jedinců, chybí zákonitě většině veřejnosti, ať už přímo, nebo nepřímo ve formě předražených či chybějících služeb. Toliko obecně.

Že Olomouc není v Česku žádnou výjimkou, kde takovýto konglomerát v minulosti pevně zapustil kořeny a v rámci koaličně-opoziční smlouvy působil řadu let, ba i desetiletí, je obecně známo. Následky jsou nedozírné a jednotlivé kauzy by vydaly dohromady na knihu. Město je dnes 3. nejzadluženější v ČR, ovšem majetky viníků (leckdy „vážených“ radních, později hejtmanů, senátorů či poslanců) výrazně vzrostly. Šedé eminence v pozadí, které mají tyto politiky na své výplatní listině, si rovněž nemohou ztěžovat. To je důvod, proč se někdy přijímaly rozhodnutí, nad kterými pak normálnímu občanu zůstával mozek stát. Za všechny příklady lze vyjmenovat kauzy NAMIRO, AQUAPARK, ŠANTOVKA (TOWER) a HODOLANSKÉ DIVADLO.

HD/kasino v husté zástavbě mezi rodinnými domky
červený kroužek vyznačuje zmíněnou lokalitu

Stručná historie kauzy HD:

Pozemek  i budova hodolanského divadla byla původně v majetku obce Hodolany, kde prapůvodně vznikla jako tělocvična. Po sloučení obce s městem vše přešlo do majetku města Olomouc a bylo provozováno až do roku 1992 jako Nové divadlo v Hodolanech. Poté však byla neuváženým rozhodnutím zrušena scéna, a divadlo jako takové tak de-facto zaniklo. Budova hodolanského divadla na předměstí byla posléze po dvě desetiletí využívána Olomouckým divadlem v centru, jako sklad a depozitář kulis a kostýmů.

Budova HD však chátrala, neboť olomoučtí radní po celou dobu 20 let neinvestovali do údržby ani oprav, což z titulu řádného hospodáře činit měli. Každoročně pouze kasírovali nemalé částky za reklamní plochy (billboardy), umístěné na budově. Peníze takto získané však šly jinam. V podstatě tak bývalý majetek obce Hodolany vytunelovali. Tento nezájem o údržbu se neblaze podepsal především na střeše a fasádě stavby. Když v roce 2012 začal být technický stav budovy alarmující, přišli olomoučtí radní s „geniální“ myšlenkou budovu divadla prodat soukromému zájemci. I za tu cenu, že pro depozitáře Olomouckého divadla bylo potřeba najít nové prostory, což se následně „vyřešilo“ nájmem o nezanedbatelné výši z městského rozpočtu. Periodicky každý rok. Tady by bylo namístě se podívat, KDO a KOLIK za pronájem kasíruje.

Nad budovou hodolanského divadla se definitivně smráká. Takto jej již neuvidíme 🙁

A nyní se dostáváme k nejzajímavější části kauzy:

O odprodeji budovy bylo rozhodnuto víceméně v tichosti, protože nový nabyvatel je v Olomouci i okolí známá firma, mající vazby na jisté osoby olomouckého zastupitelstva. Obyvatelé Hodolan se o skutečnosti prodeje „svého“ divadla dozvěděli v podstatě náhodou a téměř pozdě. Přesto se pokusili o nemožné a zorganizovali bleskovou petici proti tomuto záměru, když bylo během čtrnácti dnů sesbíráno bezmála 2.000 podpisů. Bylo totiž proč se bouřit. Do protestů se zapojilo i místní občanské sdružení.

V důsledku konání olomouckých radních se totiž stánek kultury mění na centrum hazardu, a to uprostřed obytné zóny, na dohled od základní devítileté školy a školky. S tímto slušní lidé nemohli souhlasit (hodolanští už zažili ústrků od olomoucké radnice vícero) a tak bylo mimo zorganizování protestní petice ještě v předvečer hlasování konáno několik formálních i neformálních setkání obyvatel Hodolan se zastupiteli města Olomouce. Setkání byla místy velmi bouřlivá, radní kličkovali, primátor Novotný (ODS) sliboval.  O celou kauzu se zajímal i místní tisk.

Petice byla i s podpisy předána včas a 25.2.2013 zastupitelstvo města Olomouce, za přítomnosti veřejnosti, hlasovalo. O prodeji budovy hodolanského divadla však bylo rozhodnuto předem a její osud zpečetěn. Navzdory výše uvedeným skutečnostem a protestům veřejnosti i nezúčastněných politických stran. Na základě hlasování radních se bývalé hodolanské divadlo mění v KASINO v soukromém vlastnictví.

A tady bychom se měli pozastavit nad morálním rozměrem celé kauzy, byť tento pojem mnohým olomouckým „zastupitelům“ nic neříká. Nejedná se zde totiž už jen o nějakou budovu v majetku města, která byla převedena do soukromého vlastnictví, nýbrž také o řízený zánik jedné bohulibé veřejné instituce a její nahrazení soukromou aktivitou pro veřejnost nežádoucí, ba dá se říci, že veskrze škodlivou. Celkový postoj olomouckých radních z tzv. demokratických politických stran k názoru veřejnosti pak svědčí o tom, že tito „demokraté“ vlastně vůlí místních občanů pohrdají, neboť pro výsledné rozhodnutí těchto zastupitelů má přání obyvatelstva pramalou váhu. Nejpikantnější na celé kauze HD je skutečnost, že názor občanů vyslyšeli a zohlednili v podstatě pouze zástupci za KSČ(M), kteří byli proti KASINU. Ostatní byli PRO, anebo svou „statečnost“ demonstrovali tím, že se zdrželi hlasování.

„Ó témpora, ó móres!“    (volně přeloženo:  Ó jak špatné to časy,  jaké to hnusné mravy!)

Pryč s kulturou, ať žije hazard! Smutný osud jedné kulturní instituce.

Takže si ještě jednou shrňme hříchy olomouckého zastupitelstva v zásadních bodech:

1)      Bylo chybou ukončit fungování instituce HD s mnohaletou tradicí, když pro to nebyl závažný důvod.

2)      Bylo ještě větší chybou o něco později činnost neobnovit, i když jisté návrhy k tomu byly.

3)      Bylo pak trestuhodné, že o majetek svěřený veřejností zastupitelům lidu ke správě, se nebyli tito schopni dostatečně starat s péčí řádného hospodáře. Pouze jej využívali jako zdroj příjmů, aniž by cokoliv reinvestovali.

4)      Je však odsouzeníhodné, že zchátralý majetek města, tj. občanů,-  vinou nedbalosti radních -, tito radní odprodali k velmi pochybnému účelu, aniž by se závazně zajímali o názor většiny občanů a voličů. Protestní petice i s podpisy se tak stala v rukou většiny olomouckých radních kusem toaletního papíru! O dopisech každému jednomu zastupiteli, snažících se jim před hlasováním vysvětlit, proč si veřejnost KASINO NEPŘEJE, se dá říci totéž.

5)      A je vpravdě vrcholem opovážlivosti, ba drzosti, když titíž politici a politické strany (mající povětšinou přídomek „demokratické“, anebo „lidové“), jenž se „zasloužily“ o kauzu Hodolanského divadla i s jejím neblahým výsledkem, nyní před volbami přesvědčují na plakátech a billboardech voliče, že chtějí VÍCE SPOLUROZHODOVÁNÍ veřejnosti v otázce správy města a jeho majetku, žadoníce tak o hlasy občanů pro své znovuzvolení. Španělé pro tuto donebevolající drzost mají výstižný termín – CHUCPE. Ale leckteří tuzemští politici mají vskutku hroší kůži a hanba je nefackuje.

Na troskách stánku kultury zde vyrůstá cosi nového, nechtěného.

 

Je namístě si připomenou, kteří politici a které politické strany to v tomto případě jsou:

ODS se svými satelity TOP00 a KDU-ČSL, a rovněž i ČSSD, která v rámci tajné koalice dodává potřebné hlasy a podílí se proto na vině. Podrobnější a jmenovitý seznam takových výtečníků pak nalezneme ve zprávě  „O  HLASOVÁNÍ  OLOMOUCKÉHO  ZASTUPITELSTVA č.16.

Pro občany-voliče z toho pak plyne konečné poučení:

Je zapotřebí již neudělat stejnou chybu a všechny tyto dotčené strany, i s jejich osazenstvem, ZNOVU NEVOLIT !!!

Republikáni radí:

Zvolme si konečně takové kandidáty, kteří jsou důvěryhodní, kteří jsou nezkorumpovaní, kteří budou držet své slovo, kteří mají jasný program a kteří nemají potřebu „hrabat pod sebe“. Kteří nejsou propojeni s žádnými kmotry a ekonomickými mafiemi, tedy budou naslouchat hlasu svých voličů a veřejnosti.  V případě Olomouce a jeho problematiky organizovaného hazardu na území města pak takové, kteří se ve svém programu vyslovují jasně PROTI.

Republikánská strana (RSČMS), volební číslo 3 (Olomouc), má takovéto kandidáty. Jejich zvolením usekneme chobotnici (mafii) její chapadla. Hlava chobotnice pak následně zajde taktéž.

Přejeme občanům šťastnou volbu.

Republikáni z Olomouce.

Copak nám to tady vyrostlo... že by PENTAGON II ?

——————————————–

Ještě poznámka pod čarou:

Olomoučtí radní na svém zářiovém zasedání pod průhlednou záminkou rozhodli, že očekávané referendum o přípustnosti hazardu na území města se bude konat až 12.prosince 2014, tedy AŽ DVA MĚSÍCE PO KOMUNÁLNÍCH VOLBÁCH, nikoliv zároveň s nimi, jak každý očekával.

Kdo má mnohaleté zkušenosti s tzv. „demokratickými“ stranami typu ODS, ČSSD a jejich satelitů, a s praktikami olomouckých radních, zvolených za tyto partaje, toho toto rozhodnutí nepřekvapí. Jasně se zde totiž hraje na „únavu“ občana-voliče z tzv. supervolebního roku. Po jarních volbách do EP a nyní po podzimních komunálních volbách do místní samosprávy, se takto po občanech žádá, aby se k urnám dostavili ještě ZNOVU, a to 12 dní před vánocemi, v době největšího chvatu a mumraje.

Toto rozhodnutí je docela podlé (jako jejich leckterá jiná). Spoléhá se přitom na to, že se k referendu nedostaví požadovaných 35% registrovaných voličů a referendum tak bude NEPLATNÉ!  A taky se za ty dva měsíce může „leccos“ stát. Že je současná olomoucká radnice provázána s hazardem (stejně jako s profesionálním fotbalem), je takové místní veřejné tajemství.

Obrana občanů proti těmto praktikám je snadná, stačí si ji uvědomit:

V nastávajících volbách je potřeba zvolit zastupitele takových volebních subjektů, kteří mají ZÁKAZ HAZARDU NA ÚZEMÍ MĚSTA JASNĚ V PROGRAMU.

Republikánská strana (RSČMS), volební číslo 3 (Olomouc), má takový bod ve svém volebním programu zcela zřetelně.

 

Stavba je to sice pěkná, což o to, ale to využití...! Co se asi bude dít v okolí?

 

Nebo že by přece? Naděje umírá poslední…

"Divadlo" stále žije, zde je důkaz. Anebo zde kdosi hraje divadlo před veřejností?

Tečka za volbami do EP.

Máme tři dny po volbách do EP a je načase s chladnou hlavou zhodnotit, co se vlastně událo. A poněvadž komentářů k této události bylo za poslední tři dny všude dosti, dovolím si tak učinit spíše ze zorného úhlu Republikánské strany.

 

Nejdříve mi však dovolte napsat poděkování:

1. Všem těm jedenáctistům statečným, kteří nám v těchto volbách dali svůj hlas. Tito občané zcela jistě pochopili, proti čemu tady republikáni již čtvrtstoletí bojují, proti čemu jsme vždy upěnlivě varovali, a o čem celá „slavná“ Evropská unie vlastně je. Sdílejíce naše oprávněné obavy z budoucího vývoje, ocenili naši vytrvalost, pevné postoje a neměnnost našich názorů. Budiž jim za to ještě jednou mnohonásobné díky.

2. Všem ostatním voličům, kteří svůj hlas dali některé jiné straně, jenž se otevřeně staví proti etablujícímu se superstátu EU, byť tyto novější strany pouze opakují či rozvíjejí náš odpor vůči nastupující totalitě v podobě dnešní tzv. IV. Říši. Ať už to byli voliči DSSS, Ne Bruselu – Národní demokracie, jiných menších subjektů, či zejména strany Svobodných. Naše blahopřání pak směřuje k panu předsedovi Petru Machovi k jeho zvolení europoslancem. Chceme věřit, že jako jediný zástupce „euroskeptiků“ České republiky bude v EP spolu s jinými bojovat proti novodobé zhoubě evropských národů – vznikajícímu „mordorskému eurolandu“.

3. Zvláště pak je potřeba vyslovit uznání a poděkování těm evropským voličům, kteří svůj odpor vůči dnešní či budoucí podobě EU dovedli přetavit ve slušné volební výsledky jejich národně orientovaných stran. Na prvním místě je potřeba jmenovat Francouze a Brity, nelze však vynechat ani občany Řecka, Maďarska nebo Dánska, a zkrátka všechny ostatní občany v dalších evropských zemích, kteří volili PROTI Bruselu. Tito občané-voliči dokázali to, na co občané-NEvoliči, zejména v Česku a Slovensku, neměli sílu, odvahu či pochopení.

 

Tím pro nás dobré zprávy končí, kdo však chce, může číst dál:

Zastavit nástup totalitního superstátu se nepodařilo, byť to jejich architekti a protektoři (říkejme jim architektoři) budou mít o něco těžší. Bohužel eurofanatické frakce Lidovců, Socialistů, Zelených a Liberálů budou mít v EP 520 mandátů ze 751. Spolu s 15 českými quislingovci z TOP, ANO, ČSSD a KDU. Je téměř jisté, že EU-moloch bude v nějaké podobě existovat ještě dalších pět let, ať to stojí co to stojí. Budou ho protlačovat za každou cenu a ani se tím už vůči veřejnosti netají. Zaplatí to běžní občané členských zemí. Umělý politický projekt zvaný společná měna EURO se bude jako mor šířit do dalších zemí, Česko nevyjímaje. Spolu s ním se bude šířit dluhová nákaza a ruku v ruce i zchudnutí širokých vrstev obyvatelstva. Střední třída je ji již nyní obětována a zhouba bude stoupat do vyšších pater. Vše ve prospěch vládnoucí i skryté oligarchie, byť tento termín mainstreamová média v EU v zásadě neužívají, hodí se jim pouze pro státy bývalého SSSR. Tedy vše pro zájmy nadnárodních korporací, mezinárodních bank a jejich majitelů. Nesplatitelné dluhy těchto institucí budou průběžně sanovány z rozpočtů jednotlivých zemí a ty zase budou hojeny z kapes obyvatelstva – o to se příslušní místodržící postarají.

Likvidace jednotlivých evropských států a jejich národů bude pokračovat. Prostředkem k tomu bude sílící podpora nejrůznějších nepřizpůsobivých menšin či záplava imigrantů z jihu a východu. Uměle rozpoutané konflikty v těchto oblastech budou katalyzátorem a zároveň záminkou, proč tuto tsunami nevracet okamžitě nazpět. Lybie, Egypt, Sýrie, Ukrajina… Co bude dál? Původní Evropané se vzpamatují, až když bude pozdě! Budiž nám varovným příkladem, co se za uplynulých 40 let odehrálo ve státě, jenž je dnes naším oficiálním vzorem. Dnes již je bílé obyvatelstvo v USA v menšině, kdysi špičkově prosperující země je na pokraji bankrotu, vládne tam úplně jiná cizokrajná menšina se svou agendou, a původní prototyp i vzor moderní demokracie se přeměnil v policejní stát s korporátně-fašistickými prvky. To stejné již probíhá i v evropském prostoru, a není třeba se dívat pouze na Ukrajinu.

Osobní svobody občanů budou nadále oklešťovány a posléze likvidovány zcela. Neustále proklamovaná svoboda se tiše přeměňuje ve skryté otroctví. To otroctví je sice na první pohled neviditelné, avšak o to záludnější. Mnozí evropané dali přednost pohodlnosti, konzumu a televiznímu ohlupování, před hájením svého práva na osobní svobodu. A mohli bychom to brát bod po bodu, avšak někdy příště. V Česku a na Slovensku voliči z valné části rezignovali i na právo rozhodovat o svém životu – viz. drtivá neúčast ve volbách.  Ta pouze nahrála protinárodním silám a jejich exponentům. Procitnutí přijde, jako obvykle, příliš pozdě!

Obracíme se dnes k národu českému a moravskému:

Republikáni vždy kladli hlavní důraz na osobní svobodu zodpovědného jedince i svobodu národa jako takového. S povděkem jsme kdysi kvitovali pád totalitního režimu komunistů, vymanění se z východního vojenského bloku a souhlasili s odchodem okupačních vojsk SSSR. To však neznamená, že se smiřujeme se začleněním do jiného, ještě agresivnějšího vojenského paktu – NATO, že budeme souhlasit s rozmisťováním cizích vojenských základen na našem území, a že s poklidem vyměníme jeden totalitní moloch SSSR za jiný – EU! Navíc vše bez referenda a pouze v zájmu vládnoucí plutokracie.

Již mnohokrát jsme zdůrazňovali, že naše Republikánská strana vznikla spontálně, sezdola, z rozhodnutí nespokojených a podvedených občanů. Tak tomu bylo v minulosti, a nejinak je tomu i dnes. Jsme sdružením občanů, kteří nechtějí všemu jen nečinně přihlížet a v soukromí nadávat. Nicméně nehrajeme si ani na spasitele a nikomu své názory nevnucujeme. Jsme otevřeni všem, kdo jsou ochotni v tomto duchu spolupracovat, či se k nám připojit a přispět svým dílem k nápravě společnosti směrem ke spravedlivějšímu uspořádání. Nelpíme ani na svých funkcích, doba bývalého předsedy M. Sládka a jeho suity již dávno minula.

Připojte se proto znovu k nám, vy všichni, jež jste se v minulosti cítili jako republikáni a chcete se dnes znovu podílet na našem úsilí. Rovněž mladá generace nám bude velmi vítána. Republikánství, to není jen o názvu politické strany, je to způsob uvažování, náhledu na svět, a je to také o osobním převědčení. Něco jako u našich protivníků – liberálních demokratů-světoobčanů, socialistů, komunistů, royalistů či neofeudálních oligarchů. Republikánství znamená národovectví, tedy upřednostňování svého vlastního národa a jeho zájmů v republikánském uspořádání našeho státu.

Za Republikánskou stranu Čech, Moravy a Slezska

Roman Sláma,  lídr kandidátky republikánů do EP

 

PS:  Vím, že výsledek 0,07% nelze označit za uspokojivý, byť se za dané konstelace sil pravděpodobně nedalo získat více. Politický úspěch je v současném společenském uspořádání bohužel součinem finančních možností a osobního nasazení zainteresovaných, + správně zvolené taktiky. Nicméně našeho hlavního cíle v těchto volbách bylo dosaženo:  KAŽDÝ JEDEN OBČAN ČR S VOLEBNÍM PRÁVEM OBDRŽEL VOLEBNÍ LÍSTEK (č.12) s názvem REPUBLIKÁNSKÁ STRANA ČECH, MORAVY A SLEZSKA. Každý občan by tedy měl znát, že Republikánská strana přes blokádu mainstreamových médií stále existuje a je aktivní. Další již spočívá na rozhodnutí občana-voliče.

Po volebním neúspěchu bývá slušností dát svou funkci k dispozici. Tedy učinit to, co bývalé vedení SPR-RSČ v letech 1998-2009 neudělalo, ač tak mělo vykonat již dávno. Já takto nyní činím a rezignuji na funkci druhého místopředsedy RSČMS. Bude jen na členské základně, jak s tímto rozhodnutím dále naloží.