Komu nejvíce vadí prezident Miloš Zeman?

A proč se politici v poslanecké sněmovně za pravdu zlobí?

Málokterý prezident a v České republice asi žádný, nebudil tolika rozporu a ohlasu za své výroky, jako současný prezident Miloš Zeman. Skoro vše co prohlásí, budí masový ohlas medií, politiků a široké veřejnosti.

Vezmeme nyní pár výroků pana prezidenta a nějaký spojíme s komentáři politiků. Některé pouze okomentujeme. U výroků s komentáři zkusíme zhodnotit, kdo měl pravdu.

  1. „Sexuální orientace je naprosto soukromou věcí každého z nás. Vůbec bych sem nepletl politiku, protože práva homosexuálů jsou stejná jako práva heterosexuálů. Já osobně, a berte to jako můj velmi subjektivní názor, trochu nechápu transsexuály, kteří se nechávají přeoperovat, protože tam už bych viděl trestní odpovědnost sebepoškozování vlastní osoby,“ řekl Zeman

O tomto vyjádření není třeba spekulovat, homosexualita není nemoc, jak se dříve říkalo hlavně díky KDS a později to hlásila i slabomyslná  KDU-ČSL.

  1. „Kdyby v tom klubu seděl člověk, který má v ruce pistoli a uměl s ní zacházet, tak by možná tolik obětí nebylo. Tento argument mě přiměl ke změně názoru,“ řekl Zeman.

Reakce na útoky v Paříži. Převedeno do praxe – myslím, že to myšlenka není tak zlá, jelikož i každý řadový zloděj by měl strach jít krást, protože při vědomí, že na něj majitel vytáhne pistoli a použije, bude asi dosti odrazující. A co se týče jako obraný prostředek, je jistě účinnější, než holé ruce, či pepřový sprej.

  1. „Jsem zásadní příznivec zákona o obecném referendu, který teď leží ve Sněmovně díky tomu, že pan Kalousek svými žvásty a obstrukcemi zdržuje od racionální práce,“

„Obstrukce jsou nástroj hlupáků, lidí, kteří nemají argumenty,“ sdělil v Klatovech Zeman.

„Jsem pro nikoliv úpravu jednacího řádu (Sněmovny – pozn. red.), protože i ten můžete zablokovat obstrukcemi, ale pro postup, který zřejmě teď bude zvolen, to znamená, že bude stanovena pevná hodina, kdy se o zákonu ve třetím čtení bude hlasovat. A když se bude někdo domáhat, že chce ještě mluvit, tak se mu řekne, už jste mluvili padesát hodin, všechno bylo řečeno, teď Sněmovna musí vyjádřit svoji většinovou vůli,“ uvedl Zeman.

Obstrukce  jsou opravdu nástroj hlupáků, to je fakt. Ovšem dnešní vláda včele s B. Sobotkou považuje za obstrukce cokoli, kdo řekne něco proti jim. A to je diskuze ne obstrukce. Tady bych v tomto bodě s panem prezidentem asi vedl diskusi.

  1. „Co říkáte na to, že český stát zaplatil 145 miliónů korun za unesené dívky?” zněla otázka studentky.

„Pokud vím, tak 150, ale záleží na tom, podle jakého kurzu to počítáte, což ale samozřejmě není podstatné,” odpověděl Zeman.

„Dát 150 milionů za 2 lidské životy je určitě smysluplnější, než to, že Česká republika bude Turecku platit 800 miliónů korun za to, že se Turecko zavázalo, že nebude dál do Evropy pouštět imigranty. „A ten závazek mimochodem neplní,“ řekl Zeman. „Představte si, že bychom nezaplatili a ty dívky by byly popraveny. Nebo, což je lepší varianta, zůstaly by v harému některého z únosců. Ale když riskujete smrt českých občanů, tak si to téměř nikdy nebudete brát na svědomí, ledaže by ti občané byli usvědčení zločinci, tak byste si říkali, tak tady by je zavřeli, no tak nechte je únoscům, ale takový případ, pokud vím, nenastal,“

Otázka zda je dobře či ne, že pan prezident řekl sumu není na místě. Pravda je to že vláda jedná a obchoduje s teroristy i když lidem a voličům lže že to nedělá, to je prostě fakt.

Platit Turecku 800 milionů je naprosté mrhání státními penězi. Turecko papírově možná něco vykáže, ale to nebude tím, že budu migranty držet u sebe, ale tím že nebude říkat, že někoho pouští.

Sobotka:  Politici by měli problémy řešit, ne je komentovat způsobem, který v oblasti národní bezpečnosti nikomu a ničemu nepomůže.

Pokud vláda v čele se Sobotkou není schopna problémy řešit, je na místě aby se o nich diskutovalo a našlo řešení jiné. Ale k diskusi je třeba názor a komentář.

Fiala: Prezident Zeman potvrdil, že ČR zaplatila únoscům výkupné. To je děsivé. Prezident promeškal příležitost mlčet. Ohrožuje bezpečnost občanů.

Právo mlčet hlavně promeškal Fiala. Fiala,  který je v každé věcné diskusi co názor to perla do moře demagogie a lží. ODS měla šanci s osobností v čele a ne s figurkou.

Bělobrádek: „Informace není správná, zase je to spekulace. Když něco vychází v novinách, neznamená to, že je to pravda,“

„Jsou to věci národní bezpečnosti v utajeném režimu, nepatří to na otevřené jednání. Měli by to na utajeném jednání probrat kontrolní výbory,“

Spekulace je to vždy a pouze, pokud nechválí media současnou koalici. A samozřejmě, že se věci musí řešit v utajeném režimu. To by se totiž lidé mohli dozvědět pravdu a nešlo to tak říkaje  zamést pod koberec.

Kalousek: „Česká vláda bohužel jedná s teroristy, a dokonce to ani nedokáže udržet v tajnosti. Tím vystavuje smrtelnému nebezpečí všechny naše občany v zahraničí, protože povzbuzuje všechny teroristické skupiny k akci – ulov si svého Čecha,“

Musím konstatoval, že v tomto případě musím dát panu Kalouskovi za pravdu.

Když to shrneme tak prezident Zeman vadí všem v poslanecké sněmovně, protože říká to, co se současné vládní i nevládní garnituře nelíbí. A to je správné. Je to prezident lidu a ne poslanců.

Závěrem věc, která již je asi úplně mimo a spíše rozumně myslícího člověka pobaví:

Místopředseda TOP 09 chce Zemanovu abdikaci nebo žalobu pro velezradu…

A za co, za to že řekne pravdu? Držíme Vám palce a souhlasíme s Vámi pane prezidente!!!

Viktor Vácha

.

.

Bohatí Židé žerou děti?

Antisemita Adam Bartoš tvrdí, že:           … “ bohatí Židé žerou děti „

Toto nám posluchačům, dne 3.2.2016 v pořadu Pro a proti, pod vedením Lucie Vopálenské, Českého rozhlasu Plus,  tvrdil Jan Urban a Petr  Šafr. Tento výrok měl  Adam B. Bartoš napsat v  knize, jejíž název nám ale nesdělili. Nazývali ji „nejnovější Bartošovou knihou“.

Adam Bartoš je mj. publicistou a spisovatelem. Prezidentem Klausem byl označen za geniálního novináře a prezident Zeman jej pozval na předávání státních vyznamenání. Je předsedou politické strany NE Bruselu – Národní demokracie.

Vypadá to jako by pan Bartoš náhle přišel o rozum. Kdyby tomu tak skutečně bylo, pak přece stačilo sdělit, který psychiatrický ústav začal o jeho zdraví pečovat, a více se tím nezabývat. Tato skutečnost však evidentně nenastala. Kdyby se tak stalo, v pořadu zabývajícím se „Veřejnou diskuzí v Česku, která se stává vulgárnější“ by si na něj vůbec nevzpomněli a nemohli by jej jako antisemitu ani odhalit. Ten hlavní, skrytý důvod podivné a jak jsem později zjistil, mnohaleté kampaně bude pravděpodobně ten fakt, že Bartoš v roce 2012 vyjádřil přesvědčení, že mediální svět je ovládán židovským vlivem, dále údajně (nečetl jsem jej) vyhotovil seznam pravdoláskařů a seznam Židů působících v naší politice, veřejné správě, bankách, kultuře… Jeho smůla, kdyby byl sepsal seznam křesťanů, mohl si nerušeně užívat života. Prohřešil se i tím, že zveřejnil korespondenci lékařů, psychiatrů a psychologů, kteří od roku 2009 zvažovali možnost prohlásit prezidenta Václava Klause za duševně neschopného zastávat svůj úřad v době, když otálel s podepsáním ratifikované Lisabonské smlouvy.

I když diskutující pan Šafr se jen tak mimochodem přiznal, že inkriminovanou knihu ani nečetl, došel k jednoznačnému závěru, cituji:  „když někdo píše, že Židé žerou děti, znamená to, že je to šíření nenávisti takového charakteru, že si myslím, že o trestný čin jde.“ A přitvrzuje. „V konkrétním případě pana Adama Bartoše bych velmi doporučoval paragraf o podněcování nenávisti vůči skupinám obyvatel využívat, protože jeho chování je velmi nebezpečné  pro společnost …“    Toto tvrzení je vzhledem ke zmíněným okolnostem více než odvážné, přesněji řečeno skandální. O společenské nebezpečnosti protisocialistických živlů,  jsme se toho v Českém rozhlasu rovněž naposlouchali!

Knihu pana Bartoše jsem také nečetl, ale nad vší pochybnost vím, že pro společnost, tedy pro nás občany, je krajně nebezpečné právě vyjadřování pana Šafra ve veřejnoprávních médiích, jehož a které jsme nuceni povinně ze zákona financovat

Zaráží mne, že místo věcné a veřejné diskuse o údajných antisemitských výrocích a uvádění věcí na pravou míru, se právě v pořadu zabývajícím se „Veřejnou diskuzí v Česku, která se stává vulgárnější“, se s námi všemi hraje neférová hra. Naštěstí máme nyní i nezávislá internetová rádia a televizi, kde by měli téma „Veřejnou diskuzí v Česku, která se stává vulgárnější“ za účasti posluchačů a v živém vysílání důkladně probrat.

Protože si na neštěstí (ale v tomto případě na štěstí) pamatují na dobu, která je nyní označována jako totalitní, a mohu konstatovat, že metody zamlčování, polopravd a manipulací, kterým jsme byli vystaveni v době nastupující normalizace, dnes pokračují. Tehdy byly jen primitivnější. Sdělovací prostředky ovšem už plně ovládají jiní manipulátoři, než ti co jezdili pro instrukce na sovětské velvyslanectví (nebo jejich žargonem přímo do „Sajuzu“).  Pokročili jsme, už tu máme normalizaci číslo 2, a mnoho dětí těch nejkovanějších si dnes jezdí pro instrukce úplně jinam než jejich otcové. Jen se pokoušejí nás zdolat a potřít sofistikovanějšími metodami.

Jsem moc rád, že jsem uvedený pořad vyslechl. Donutilo mne to zamyslet se nad manipulativním působením našich sdělovacích prostředků a zařadit si vše do širších souvislostí. Název knihy v pořadu nebyl uváděn. Asi účelově – pravda, na kterou by posluchači mohli přijít, musí být přece utajována. Tento článek, v němž vyjadřuji své pochybnosti a výhrady, jsem přesto nezačal psát jen tak, že bych se něco domníval, že někoho nemám rád, nebo že někomu fandím. Svůj názor dokumentuji následujícími fakty –  několika citacemi z už dříve vydané  knihy „antisemity“ Adama Bartoše Obřezaná republika,  kapitola  Můj vztah k Židům.

                                                                                                                            Daniel

cituji:

„Myslím, že k psaní o židovské tématice jsem oprávněn, protože mi Židé byli vždy sympatičtí. Vyrůstal jsem v křesťanské rodině a dlouhou část života strávil v církvi, která měla k Izraeli – tomu duchovnímu, ale i politickému – respekt.“

„Židé jsou národ, i přes všechna svá specifika, jako každý jiný – se svými kladnými i zápornými stránkami. „

„Jakkoli si o sobě Židé myslí, že jsou stále vyvolený národ a nadřazená rasa, před Bohem jsme si všichni rovni a nikdo z nás se nemůže dožadovat speciální ochrany proti kritice jen proto, že patří k lidu, který v historii zažil mnoho úděsného. Ostatně, jsou národy, které také zažily mnohá příkoří až hrůzy, ale přesto jejich neštěstí neospravedlňuje to, abychom chodili po špičkách kolem jejich pochybení, věnovali jim speciální péči a měřili v jejich případě jiným metrem, než u všech ostatních.“

„Ve skutečnosti jsem odpůrcem antisemitismu, je-li definicí antisemitismu iracionální nenávist k Židům coby rase (v tomto smyslu jsem kdysi podepsal petici proti antisemitismu), protože Ježíš nás učí milovat a ani ten, s kým politicky zásadně nesouhlasím, nemůže být předmětem mé nenávisti (a s Židy v tomto ohledu může konzervativec nesouhlasit více než dost, protože je najdeme nejen disproporčně zastoupené v mnoha revolucích či levicových hnutích, ale často i mezi jejich zakladateli a duchovními otci a vůdci). Je-li však antisemitismem jakákoli kritika Izraele či židovského počínání (o kteroužto definici antisemitismu se Židé dnes mnohdy snaží), pak se takové nálepce v dnešní politicky korektní době nejspíše nevyhnu.“

„I přesto, že mnozí Židé k naší rase cítí nenávist, já k nim nenávist necítím. Je mi líto milionů lidí, kteří zemřeli v nacistických koncentračních táborech, protože jejich bohatším souvěrcům nestálo za to učinit nic na jejich záchranu. Je mi líto milionů Židů, kteří umřeli během války, kterou Židé Německu vyhlásili (málo se ví, že Židé burcovali proti válce s Německem ještě před tím, než jakákoli Hitlerova válka vůbec začala). Je mi líto těch obyčejných chudých Židů, kteří dokonce přežili holokaust, ale už nepřežili pikle svých soukmenovců, kteří je nechali při návratu do nově založeného státu i s lodí potopit, protože by mohli vypovídat o věcech, které měly být navždy utajeny, neboť se nehodily do připravovaného obrazu. Je mi líto Židů, kteří budou nakonec sami obětí nesmyslné apokalyptické hrůzy, kterou někteří z jejich předáků ve svém mesianistickém opojení neustále přivolávají. Má kritika tak nesměřuje vůči rase jako takové, ale vůči jedincům, kteří zrazují nejen vlastní židovský národ, ale ve své pýše manipulují světovými dějinami ve svých katastrofických vizích. Tito lidé jsou světu nebezpečni – nejen nám, Nežidům, ale i Židům samotným. Mělo by proto být v zájmu každého opravdového judejce, aby se od jejich počínání distancoval, což ale vidíme jen v žalostně málo případech.“

„Mé svědomí je před Bohem čisté a modlím se, aby se židovský národ místo světovládných ambicí podíval zpět do své historie: bude-li k sobě upřímný, pak zjistí, že Mesiáš, kterého tak toužebně vyhlíží a jehož příchod se uměle snaží přibližovat, už dávno přišel.“

.

.

Zprávy z jiného světa:    Česká nezávislá televize Studio REPORT 5.2.2016 

Velmi doporučuji. Vydržte úplně do konce( asi 50 min.) – zajímavé informace o organizování  Národní domoobrany  jsou v druhé polovině relace, jinak je nezískáte!   Přeposílejte!  

Historicky první rada Národní domobrany byla ustavena dne 26. ledna 2016 v Praze. Jejími představiteli se stali podplukovník v záloze MUDr. Marek Obrtel, Nela Lisková a poručík ve výslužbě PhDr. František Krejča.

 

.

.

Sládek v Bohumíně netáhl

Dne 23.1 2016 v Bohumíně restaurace Tágo se uskutečnilo setkání s bývalým předsedou SPR-RSČ PhDr. Miroslavem Sládkem.

Chabá účast ani ne 30 zúčastněných doplnil arch petice pro znovu obnovení tzv. Republikánské strany (prý opravdové), kterou však nikdo ze zúčastněných nepodepsal. Čímž Sládkovi pracovníci nasbírali v přepočtu cca 15 až 16 podpisů, což na založení strany je velmi málo.

Protože pro založení politické strany musí být zhruba 1.000 podpisů, včetně rodných čísel podepisujících, tak v případě Sládka bylo toto předvolební setkání (za účasti fotografa Moravskoslezského deníku) velmi slabé. Proto MO RSČMS Bohumín nepovažuje Sládka v tomto směru za konkurenční politickou stranu, nýbrž jen jako loutku, která jde znovu po svém zisku, a nezáleží mu na ideích.

Na otázku z publika, proč byl Sládek v ústraní, nedokázal bývalý předseda SPR-RSČ odpovědět, stejně jako na otázku, kdo spasí českou zemi.

Proto nepodporuji Miroslava Sládka – protože kromě jeho proslovu k občanům Bohumína na téma uprchlické krize, nebylo jeho vystoupení nic jiného, než alibistická lež!

Republice zdar,

Jan Korbelka

MO RSČMS Bohumín

 

.

Pozdní lítost nebo dobrý krok k lepšímu?

Dámy a pánové dnes bych se velmi osobně rád vyjádřil, k situaci ohledně bytů OKD.

Všichni si dobře vzpomínáte, kdy se privatizovala společnost Ostravsko-karvinské doly k Bakalovské společnosti RPG a.s.  Nutno podotknout že všechny šachty a hornické byty byly za směšnou cenu prodány za vlády Vladimíra Špidly v roce 2003 a konečná fáze byla dořešena v roce 2005 za vlády zesnulého expremiéra a bývalého předsedy poslaneckého klubu ČSSD Stanislava Grosse.

V obou vládách seděl např. současný premiér Bohuslav Sobotka a dnešní ministr zahraničních věcí, původem vysokoškolský profesor, PhDr. Lubomír Zaorálek. Tehdy ČSSD vládla v koalici s KDU-ČSL a US-DEU.

Při poslední demonstraci, která se konala v roce 2014 na Prokešově náměstí v Moravské Ostravě, odboráři pan Středula a pracovníci z Mostecké Uhelné a.s. slibovali pracovníkům Ostravsko-karvinských dolů lepší perspektivu v zaměstnání, ba vyslovili se i proti omezení těžby uhlí v dole Paskov.

Jak vidno podle posledních zpráv a mých rozhovorů s lidmi hornických profesí, konec těžebního průmyslu na Karvinsku a Ostravsku se pomalu blíží!

Osobně jsem pro zachování cechovního a těžebního průmyslu v našem regionu, který zde měl velice dobrou reklamu a kladný ohlas.

Proto mi nezbývá všem dělnickým profesím držet palce, ať své zaměstnání dotáhnou až do starobního důchodu a my, republikáni, najdeme pro ně vhodné řešení.

Aby práce v těžebním průmyslu Ostravsko-Karvinského regionu byla zachována.

 

Republice zdar,

Jan Korbelka

MO RSČMS Bohumín

 

Miroslav Sládek byl nástrojem svobodozednářských kruhů

Motto:  Národně orientovaný politik musí být především autentický. Nesmí sloužit nikomu, kdo má postranní úmysly, a to ani skrytě. Nesmí se zaprodat. Nesmí stavět svůj prospěch před zájem vlastního národa.

 

Jaký byl vlastně člověk, ke kterému tolik poctivých (a naivních)  národovců upínalo svoje naděje?

Odpověď by se dala shrnout do jediné věty:  Byl to lóžový bratr a politická loutka v rukách skutečných skrytých vládců, jehož úlohou bylo podchytit a usměrnit nespokojených a vyděšených, kterým není osud jejich vlasti a národa úplně lhostejný.

Miroslav Sládek se narodil v roce 1950 v Hradci Králové v prominentní bolševické rodině. Jeho otec byl členem OV KSČ v Praze 6. Stejně tak byla členkou KSČ první Sládkova manželka, která byla učitelkou němčiny na filozofické fakultě a pracovala taktéž na MV KSČ u Miroslava Štěpána. Sám Miroslav Sládek pracoval dlouhé roky v Úřadě pro tisk a informace. Tady došlo k navázání jeho kontaktů na předsedu ideologického oddělení ÚV KSČ Jana Fojtíka. V tomto období byl Sládek vybrán, stejně jako stovky dalších figur, pro svou úlohu po 17. Listopadu 1989.

Světovým židovstvem uměle vytvořená polarita KOMUNISMUS-KAPITALISMUS, vyjádřená bloky USA-SSSR, vyčerpala svoji vnitřní dynamiku tím, že oba póly vyprodukovaly stejný výsledek – konzumního člověka a konzumní společnost. Navíc Stalinova, a později Brežněvova koncepce hospodářské a finanční autarkie se ukázala méně efektivní, než se původně očekávalo, a volný trh na Západě zplodil konzumní společnost ovládanou totálně a s menšími riziky. To byl jeden z důvodů, proč světové (finanční)Židovstvo stáhlo bolševismus ze světového dění. Převraty ve střední a východní Evropě byly pečlivě naplánované a uskutečněné tajnými službami SSSR, USA a Izraele (tedy KGB, CIA a Mossadem), ve spolupráci s lóžemi svobodných zednářů a židovskými mezinárodními organizacemi, jenž převraty řídily a schvalovaly personální sestavy nových vlád.
Všechny politické strany, které byly po převratu 1989 uměle vytvořené, byly dopředu infiltrované připravovanou organizací osob, sestavenou ve spolupráci s STB. Havlovo Občanské fórum (OF) bylo dohodnuté asi půl roku před převratem a schválené 13. oddělením ÚV KSČ.

A právě v tomto období, v prosinci 1989 založil Miroslav Sládek SDRUŽENÍ PRO REPUBLIKU – REPUBLIKÁNSKOU STRANU ČESKOSLOVENSKA (SPR-RSČ). Program a stanovy SPR-RSČ pro Sládka vypracovali lidé z tehdejšího ideologického oddělení ÚV KSČ Jana Fojtíka. Sládkovou úlohou bylo být v opozici proti novému režimu. Činnost SPR-RSČ byla v letech 1989 – 1991 financovaná ze zdrojů KSČ, které byly včas převedené na množství soukromých či polostátních organizací, v té době zakládaných. Později byly peníze na činnost získávané ze zahraničních židovských nadací – Carnegiho, Guggenheimovy, Literární nadace Pasco ve Španělsku, atd.

V roce 1992 se M. Sládek při svojí návštěvě USA pokoušel o vstup do svobodozednářské lóže „Star and Strips“ (Hvězda a pruhy), ale na základě Sládkova vystoupení v tamních krajanských spolcích ho tato lóže odmítla přijmout. Kdy se Sládek stal členem svobodozednářské lóže v České republice není známé. Ale pravděpodobně to bylo v období po březnu 1990, když byly v Praze, za přítomnosti velmistra Grand Orient de France, založené (znovuustanovené) zednářské lóže. Během svého pobytu v parlamentu, v letech 1996-1998, byl Sládek několikrát přistižen se svobodozednářskými signály prstů.

Úlohu M. Sládka nejlépe charakterizoval Miroslav Dolejší, autor známé „Analýzy 17. Listopadu 1989“, cituji: „Posláním SPR-RSČ a Miroslava Sládka byla kompromitace národního programu, a toto poslání bylo splněno. Na to byla SPR-RSČ odstavena (v červnu 1998)“. Sládkovo poslání bylo analogické s posláním Jörga Haidera v Rakousku a Vladimíra Žirinovského v Rusku. Obě tyto figurky byly totiž stejně tak nástrojem židovských kruhů. (Předseda Liberálně demokratické strany V. Žirinovský uvedl v interview pro izraelské noviny „Maariv“:  „Nikdy jsem se netajil tím, že můj otec byl Žid.“ – „Židé v Rusku hrají zvláštní roli. Devadesát procent členů Leninnovy strany byli lidé židovského původu. V mojí straně je též devadesát procent Židů“. (citované z Deutsche Tagespost 7.4.1994).

Všechny tyto národně radikální strany, které byly z pozadí vytvořené židovsko-svobodozednářskými kruhy, mají jedno společné: V těchto zemích zmapovali všechny přímé i potenciální odpůrce režimu, a z velké části je zneutralizovali. Lidé, kteří ještě dodnes vkládají svoje naděje do M. Sládka nepochopili, jak strašně naletěli.

Teorií o Sládkově židovském původu je mnoho, nebyl však předložen žádný důkaz. Ale jeho družka Laura Rajsiglová je Židovka, což je dosti výstižný fakt. Dokonce s ní má děti a žijí v jedné rozlehlé vile v Brně-Útěchově. Sládek skončil tam, kde končí tisíce svobodných zednářů – na smetišti dějin.

Z výše uvedeného je zřejmé, že prastarou židovskou taktikou je kontrolovat a zakládat všechny politické strany. Bez výjimky, i ty strany nejradikálnější, aby podle Rothschildova hesla „nedávej všechny vejce do jednoho košíku“ ovládali úplně všechny. Proto i v současnosti, kdy je židovským cílem ovládnout Evropu jejím sjednocením (EU), jako předstupeň k ovládnutí světa (vytvořením jediného světového státu One World), zakládají všechny možné směry či frakce – eurooptimistů, euroskeptiků, odpůrců evropské ústavy, zastánců evropské ústavy, strany proevropské, strany protievropské, atd., atd.

 Jaroslav Bednář, 4. Června 2007

© Európske Národy 2007

.

Sládkovo zmrtvýchvstání na Klárově 17.11.2015

 

.

..

Drahonice opět ožily

/přišlo nám od našeho korespondenta/

DRAHONICE ZNOVU OŽILY

Bohužel tak, jak si nikdo nepřál.

            Po amnestii  prezidenta Václava Klause v roce 2013 byla vzhledem kapacitě a volných míst i v jiných vězeňských zařízení byla věznice v Drahonicích uzavřena. Naštěstí vše zůstalo, jak to bývalí obyvatelé zanechali, a bylo to dobré rozhodnutí. Což alespoň trochu zmírní náklady na otevření a umístění migrantů.

            Letos v březnu vyšla tato zpráva: „V souvislosti s vysokým nárůstem počtu vězněných osob se vězeňská služba obecně zabývá vyhledáváním dalších ubytovacích kapacit a také otázkou znovuotevření věznice Drahonice,“ potvrdila mluvčí Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR Hana Löffelmannová. Ale věznici nakonec tento měsíc neobydlí vězni, ale nežádoucí zadržení přistěhovalci. Měli by tam jít ale rovnou na výkon trestu – za nelegální překročení hranic.

Drahonický areál, který byl v provozu od roku 1957, vězeňská služba po uzavření nabídla k prodeji. Nejdříve chtěla 27 milionů, nikdo ale neprojevil zájem. V posledním šestém kole byla cena 10 milionů korun. Areál už k prodeji nenabízí.

             A nyní se stala situace, které se báli v posledních dnech asi nejvíce, tady i více než když byla na prodej.  Prodej totiž s obavami sledovali lidé a starostové v okolí. Strachovali se, aby nekoupil komplex areálu podnikatel se záměrem vybudovat v něm ubytovnu pro sociálně slabé. Ti by alespoň něco museli platit. Objevily se i informace, že by areál mohl sloužit jako ubytovna pro zahraniční utečence. Radnice proto na areál vyhlásila stavební uzávěru, která neumožňuje žádné stavební úpravy pro vznik ubytovacích prostor bez souhlasu obce. Bohužel ani stavební uzávěrka obci nepomohla.

A SITUACE TEĎ?

            Nelegální migranti zadržení na území ČR se začnou do bývalé věznice v Drahonicích u Lubence na Podbořansku vozit od pondělí 5. října. Ještě před tím si nově vzniklé zařízení bude moci prohlédnout veřejnost, areál bude zpřístupněn v pátek od 17 do 19 hodin.

Vnější obvody zařízení bude střežit Policie ČR. „Objekt bude hlídat 85 příslušníků Policie ČR. Každou směnu jich obsadí 20 až 25,“ řekl Milan Majer, ředitel Služby cizinecké policie. Zprovoznění zařízení pro uprchlíky vyjde na zhruba tři miliony korun, věznice přestala v Drahonicích fungovat na jaře v roce 2013. „Provozní náklady se očekávají na 2,3 až 2,5 milionu měsíčně, další náklady si vyžádají mzdové prostředky,“ sdělil Miloslav Koudelný, ředitel  Správy uprchlických zařízení.

Režim migrantů:    Volný den, v 17 – 19 hodin možnost sprchování. Povinná večerka ve 22 hodin. Proč tam není povinná údržba areálu, či nějaké povinné ruční práce v celách? Mají ubytování, tak ať se snaží to nějak odpracovat! A kdo by se nechtěl zapojit? Okamžitá deportace!

Takže shrnutí:   Komplex se dal prodat a peníze mohly jít do rozpočtu ČR. Nyní bude naopak stát miliony z rozpočtu na provoz. Uprchlíci mají opět díky stávající vládě vše zdarma a volný režim. Vytvoření nových pracovních míst je sice pěkné, ale opět to budou platit pouze daňový poplatníci, nikoliv migranti. Tím pádem nejspíše bude po investicích soukromých investorů, které by do kraje přineslo daleko více prostředků, a i více pracovních míst.

Viktor Vácha

Poznámka editora:  Nejen z tohoto případu jasně vyplývá, že místní petice proti ubytovávání migrantů jsou naprosto neúčinné a zodpovědným místům jsou leda tak pro smích. Neboť „česká“ vláda se především zodpovídá Bruselu, nikoliv vlastním voličům a vlastnímu národu. Je třeba masově protestovat v ulicích, neztratit paměť, a všem velezrádcům to spočítat u nejbližších voleb!

Ani jednoho nelegálního migranta do naší republiky, ani jednoho zrádce ve státních úřadech! Pryč s kvótami na přijetí migrantů, pryč se současnou podobou EU!  Případně pryč z takovéto unie!

.

„Táhněte do Ruska!“, řval zfanatizovaný dav.

„Tvůj oponent není tvůj nepřítel, ale partner při hledání pravdy“. Jeden z ideálů tzv. sametové revoluce 1989, jež hlásali tehdejší věrozvěstové nového režimu .

„Táhněte do Ruska, vy zasraní komunisti…!“, byla nejčastější invektiva, kterou jsme jako republikáni a pokojně protestující museli snášet v areálu vojenských kasáren ve Vyškově -Dědicích. A nejen to. Došlo i na fyzickou inzultaci jednoho z protestujících zuřivými oslavovateli a vítači ozbrojené Dragounské jízdy Američanů. Jízdy, jež se od nedělního dopoledne začala pohybovat po území naší vlasti. Nezákonně, podotýkám, bez souhlasu Parlamentu České republiky, který se pro jistotu ani nesešel. Však bývaly kdysi časy, když bylo zapotřebí zbavit poslanecké imunity některého republikánského poslance – to se výše zmíněný parlament sešel neprodleně…

Ale nepředbíhejme událostem a vezměme to pěkně popořádku. V sobotu v podvečer se v Praze uskutečnil protestní pochod, a to nejen proti Dragounům, ale především proti členství České republiky v NATO a proti vměšování USA do vnitropolitických záležitostí ČR. Proti ztrátě naší suverenity. Pochod byl zakončen před ambasádou USA. Tuto protestní akci uspořádala politická strana Národní demokracie a zúčastnili se ho mj. i zástupci dalších vlasteneckých stran, sdružených v uskupení zvaném Národní kongres. Zástupci Republikánské strany Čech, Moravy a Slezska (RSČMS) se tohoto pochodu zúčastnili také. Na závěr akce bylo dohodnuto, že kdo bude mít možnost, nechť se nazítří zúčastní protestů na (dnes už symbolických) hranicích ČR, nebo přímo v místech, kde se okupační vojska budou zdržovat.

A tak jsme v neděli odpoledne, ihned po skončení zasedání Ústřední rady RSČMS, vyrazili z Olomouce do Vyškova. Jeli jsme pro jistotu po staré brněnské silnici, vedoucí souběžně s rychlostní čtyřproudovou komunikací R46. A všimli jsme si věci, do včerejška nevídané. Každý most postavený přes čtyřproudovou komunikaci, a téměř každé vyvýšené místo, bylo hlídané policií ČR.  Tato trasa byla střežena tak dokonale, že takovou bezpečnost by mohl závidět při svém přesunu leckterý diktátor v kdejaké banánové republice. Z čeho měli dnešní mocní takový strach? Že se po 14denním mediálním zastrašování celé české veřejnosti vrhne nějaký odpůrce konvoje na projíždějící kolonu po hlavě z mostu? S bombou? Že budou mosty podminovány? Že někdo na americké Ramby hodí vajíčko nebo shnilé rajče? Že vyvěsí nežádoucí transparent? Že na ostrostřelce vystrčí svůj holý zadek a udělá tak místní loutkové vládě u Američanů ostudu? Tak z čeho??? Kdyby to nebylo k pláči, bylo by to k smíchu.

Po cestě jsme přece jen narazili na osamělé vlky, kteří se pokoušeli svým způsobem protestovat. U jednoho takového jsme se zastavili, dali chvíli řeč a někteří se spolu vyfotili. Dozvěděli jsme se, že americký potulný cirkus ještě neprojel celý, že byl rozdělen na tři části, že ta druhá měla technické potíže (no bodejť, když u Bohumína vjela na D-47čku), a ta poslední že ještě nedojela. Tak to jsme ještě nepřijeli tak pozdě.

Foto s odpůrci konvoje na trase
Společná myšlenka lidi sbližuje...

Přes obec Pustiměřské Prusy jsme se blížili k cíli své cesty – k Dědicím u Vyškova, rodišti jistého Klementa Gottwalda, kde hodlala tato část Obama-cirkusu nocovat. A zde došlo k první komplikaci. Předjížděla nás totiž zleva poslední část Dragounů, takže policie ČR vyhlásila generální STOP. Tak jsme si zaparkovali, jako všichni v koloně před námi, a šli jsme se na ten „výkvět“ podívat. A skutečně:  Po jakési dezolátní cestě vedoucí přes pole se zleva blížila menší kolona vozidel. Téměř jako po roce 1968, kdy se na křižovatkách říkávalo: „ZPRAVA VOLNO, ZLEVA TANKY!“ Americká armáda měla zřejmě ten den již pohostinství moravských dálnic dost, a rozhodla se otestovat technický stav svých „vehicles“ po místních komunikacích. Viz foto.

Cirkus Obama se blíží zleva
Odtahovka pro polámané vehikly v pohotovosti

Cirkus projel rychlostí úměrnou stavu vozovky a pokračoval k cíli na obzoru. Kolona osobních aut posléze za ním. A tak jsme se dostali až k areálu vojenského učiliště. Počasí bylo vpravdě okupační – sílil vítr a začalo drobně poprchávat. Před areálem zrovna končil jakýsi happyend servilních vítačů a pseudoumělců, hrála tam z reproduktorů písnička Karla Kryla – „Veličenstvo kat“. Chudák Karel, musel se v hrobě obracet. Kdo ho opravdu znal, tak ví, že Karel byl zapřisáhlým pacifistou a odpůrcem JAKÉKOLIV armády a jakéhokoliv násilí. Leč bohužel, mrtví už se proti zneužití bránit nemohou, takže pachatele bude jednou soudit až Ona vyšší instance Boží.

V anonymitě davu jsme nenápadně pronikli přes vrátnici do uzavřeného prostoru kasáren. Na plochu, kde byly vystaveny tři „exponáty“ obrněné techniky, sloužící dočasně coby prolézačky obležené malými dětmi. Malé děti jsou všude stejné, ještě bezelstné, nechápajíc, jak režim jejich zájmu o vojenskou techniku náležitě propagandisticky využije. Kolem obrněnců postávali američtí žoldáci nejrůznější barvy pleti. Tentokrát dostali rozkaz nestřílet, ale usmívat se. A tak se tak-nějak usmívali. Rozkazy oni plní vždy bez přemýšlení – kdyby dostali rozkaz opačný, nepochybně by jej splnili také. Okolo se procházel dav.

Vyhlédli jsme si vhodné místo poblíž jednoho z vozidel, jeden z mých kolegů vytáhl z tašky dva papírové transparenty s anglickými nápisy. Na těchto transparentech bylo v angličtině napsáno zhruba toto: AMERIČANÉ, JDĚTE DOMŮ.  JDĚTE ZABÍJET DO USA.  PROHRÁLI JSTE V IRÁKU, VIETNAMU A AFGHÁNISTÁNU. CHCETE PROHRÁT I V RUSKU? Vzal tyto transparenty do rukou a zvednul nad hlavu. Já jsem začal fotografovat. Dav okolo tupě hleděl na americké boys, ti zase zírali na ty nápisy, a nás si ze začátku nikdo nevšímal. Takto to vydrželo zhruba 3-4 minuty.

Náš protest začíná, welcome boys
Zatím ještě nikdo nechápal význam textu
I když by tomu rozumělo i dítě...
Jasné a srozumitelné

Vtom někdo zaječel: „Podívejte se, co má ten XXXX v ruce! Vemte mu to někdo!“ Právě jsme vzbudili pozornost. Nějaká žena pištěla: „To jsou ti hajzli rudí, táhněte k Putinovi!“ (Že v Rusku tč. žádní komunisti nevládnou, naopak – je tam větší kapitalismus než v celé EU, to dotyčnou zřejmě netrápilo.) Přiběhl nějaký „statečný“, dobře vypadající třicátník a začal mému kolegovi vytrhávat transparent z rukou. Ze začátku měl chvíli smůlu, protestující je vyšší postavy a držel transparenty vysoko nad hlavou. Přiběhl druhý, třetí, čtvrtý, samí odvážní „demokraté“ s US-vojsky za zády a s režimní podporou. Můj kolega má 70 let a v nedávné minulosti prodělal těžkou nemoc. Ten boj měl předem jasného vítěze. Posléze mu byl jeden transparent vytržen, a tak držel oběma rukama nad hlavou alespoň transparent druhý. Za celou tu dobu jen tiše stál a mlčel. To už se na něj okolo stojící sypali jako sršni. Byl fyzicky inzultován ze všech stran, stržen k zemi, ztratil své brýle. Pochopitelně i druhý transparent. Vypadalo to dost zle.

Začínáme budit pozornost
Inzultace začíná

V tu chvíli jsem řešil osobní dilema. Dál stát několik metrů stranou a celý incident dál fotografovat – a nechat tak svého staršího kolegu na pospas lynčování, nebo všeho nechat, využít své postavy, svého hlasu a jít mu na pomoc? Rozhodl jsem se pro druhou možnost, a jsem přesvědčen, že správně. Zmáčkl jsem tedy ještě jednou spoušť aparátu, a co možná nejsilnějším hlasem jsem zařval: „LIDI, NEBLÁZNĚTE, ZASTAVTE SE, PROBOHA, PODÍVEJTE SE NA SEBE DO ZRCADLA, JAK SE TO CHOVÁTE, TO SI ŘÍKÁTE DEMOKRATÉ?  VŽDYŤ SE CHOVÁTE ÚPLNĚ STEJNĚ, JAKO DŘÍVE TI BOLŠEVICI, CO PROKLÍNÁTE!!!“

Inzultace pokračuje, protestujícímu jsou vytrženy a zničeny transparenty

(Další fotografie s ohledem na lidskou důstojnost protestujícího nepublikujeme. Nejsme TV-Nova ani Česká televize, byť ta má celý incident jistě zdokumentován, neboť byla v místě přítomna.)

Rozlícený dav na chvíli strnul. Zřetelně bylo vidět, jak se všem točí kolečka v hlavách a přebírají si smysl mého poselství. Využil jsem toho a dodal ještě: „Tohle je ta vaše demokracie, kterou nám tady 25 let hlásáte, takhle se chováte k někomu, kdo má jiný názor a POKOJNĚ ho přišel sdělit?!“ Kolega, bývalý parašutista, využil chvíle odvrácení pozornosti a rychle se mu povedlo dostat se ze země zpátky na nohy. Teď jsem byl terčem já. „Podívejte se, ono jich je tu víc!“, zaznělo od kohosi. Všiml si totiž, že mám na prsou přišpendlenou vlevo trikolórní slovanskou stuhu (kterou si pletl s ruskou, protože neznal pořadí barev), a na pravé straně červenou kartičku se symbolem přeškrtnutého tanku s nápisem:  TANKS? / NO, THANKS. Nicméně útok byl rozmělněn, nevěděli totiž, kolik odpůrců se v davu ještě může skrývat.

Ale slovní inzultace pokračovaly o to víc: „Táhněte do Ruska, vy zasr… komunisti!“, řval dav. Slušně jsem opáčil, že do Ruska (ani na Rusko) táhnout nehodláme, že jsme Češi (vlastně Moravané), že komunisti nejsme a ani jsme s nimi nikdy neměli nic společného. Že jsme se tu narodili a pokud chce někdo někam jít, nechť se odebere i s americkou armádou do USA. „A co tady děláte, co jste ku*va zač, proč jste sem přišli?“, řvali dál. „Přišli jsme sem pokojně protestovat proti přítomnosti cizích vojsk a také otestovat stav demokracie v naší republice,“ odpověděl jsem. „ A vy jste v té zkoušce totálně propadli!“, ještě jsem dodal. „Můžete být rádi, že jsme vás tady nezmlátili!“, kdosi volal (ačkoliv můj kolega již inzultován byl). „Ano?“, odpovídám, „tak to jsme vám vážně „vděčni“, píši vám tedy z demokracie 4 mínus, není to čistá 5…“ „Vy neoceňujete, že ačkoliv jste tu v obrovské převaze, tak jsme tu přišli vyjevit svůj odlišný názor, případně s vámi diskutovat?“, zněla pro změnu moje řečnická otázka.

„My jsme vám nic neudělali!“, zkoušeli překrucovat čerstvé události. „Opravdu?“ ptám se,„tady kolegu jste srazili k zemi, vytrhli jste mu a zničili jeho transparenty, ačkoliv jen tiše stál a nic ani neříkal, mě jste také utrhli tu červenou kartičku s přeškrtnutým tankem“ (mohu si jich vyrobit, kolik chci), „a jsem přesvědčen, že pokud bych nezasáhl, tak byste ho i zlynčovali“. „Ostatně“, podotkl jsem, „máme to všechno zdokumentované a jsem si jistý, že na videozáznamu místních kamer se bude nacházet totéž“. To zabralo, a tak zvolna vychládali a začínala se rozvíjet „duchaplná“ debata.

„Vy jste PUTINOVI AGENTI, kolik za to berete?“, zněl legrační dotaz. „Představte si, že nic, děláme to z vlastní vůle, protože jsme přesvědčeni, že vy se řítíte do záhuby, respektive, necháváte se tam vmanipulovat, a nás strháváte s sebou“, odpovídám.

Nechápali. Ti lidé, zcela v zajetí konzumní společnosti, kde se všechno měří příslušnou částkou peněz, naprosto nechápali, že by někdo mohl dělat něco takového jenom tak, nezištně. Viděl jsem jenom tu šílenou nenávist a zároveň strach v jejich očích. Jak tak stáli kolem dokola a překřikovali se navzájem, mladí puberťáci s mozkem vymytým videohrami, prorežimní propagandou a určitě i domácí výchovou, nepochybní obdivovatelé Schwarzenberga. Tzv. Kharljugend – novodobí svazáčci, se překřikovali s „úspěšně“ vypadajícími třicátníky a čtyřicátníky. Leč zdání často klame, tato vrstva hrající si na bohaté a prosperující, bývá většinou zahypotékovaná až do morku kostí, vybavení domácnosti na splátky, auto na lízink, dovolená na dluh… Ideální kořist pro dnešní exekutorskou mafii. Ti lidé pak s hrůzou trnou, jestli se něco nezvrtne a oni nebudou s to svým závazkům dostát. Nenávidí každého, kdo by narušil jejich zkreslenou představu světa. Nejhorší a nejzuřivější byli ale různí dědečkové, pravděpodobně restituenti, kteří mají důvod být současnému režimu vděčni, a jeho mocenským ochráncům dvojnásob. Asi jim bylo v minulosti ublíženo, a pak se jim v novém režimu dostalo náhrady, takže se nyní mají o co bát. A ačkoli by už ve svém věku mohli začít přemýšlet o věcech duchovních, nemajetkových, mamon jim úplně zamlžil soudnost. A tak, vědouce si podpory davu, režimu, i cizí armády, vlila se jim nová krev do žil a byli ze všech nejútočnější.

„Co jste dělali za Rusáků? Pamatujete si rok 1968?“ řvali, co jim jejich síly stačily. „Pamatuji, ač jsem byl ještě dítě“ odpověděl jsem. „Rusy jsme tady nechtěli, stejně jako teď nechceme Američany. A byli jsme rádi, že v roce 1991 odešli a bylo nám Havlem slibováno, že už nikdy do žádného paktu nevstoupíme, a že už žádná cizí vojska tu mít nebudeme. A nenapadlo nás tehdy, že nás bez referenda strčí do NATO, a teď se tu budou cizáci roztahovat jako na dobytém území. A ještě k tomu nás verbovat do nové války!“

„ONI nás přišli zachránit před Rusákama…!“ pěli unisono s Khárlovou omladinou. „Tihle?“ opáčil jsem, ukazujíc na US-boys, kteří postávali opodál zjevně nechápajíc, o čem se ti místní domorodci tím nesrozumitelným jazykem tak dohadují. „To jsou jenom tupé zabíjející stroje, na rozkaz vykonají všechno, jinak nedostanou žold. A jejich páni za oceánem, ti sledují vlastní geopolitické zájmy a na nás všechny tady zvysoka kašlou. Mají jenom zájem o naše území, jako o zajištěný prostor pro případné vojenské základny, radary a nějaký ten kanonenfuther. Nic víc. V podstatě doufají, že se to tady v Evropě semele, oni za oceánem zůstanou stranou, a na všem trojnásobně vydělají, jako už několikrát v minulosti. Oni budou vysmátí, jejich dolar bude zachráněn, a my se tu mezi sebou pomlátíme. To je jejich taktika. Divid et impera – rozděl a panuj.“

„To je Putinova propaganda“, vřeštěli a točkolotoč začal znovu. „To je demagogie, oni nás mají rádi!“ Boží prostoto… Ochraň je Pane před nimi samými, neb nevědí co činí…  „Tak mi vysvětlete, proč je to demagogie, já vás poslouchám!“ Nevěděli. Většinou to skončilo hrubou urážkou na naši adresu a jejich odchodem, ačkoliv předtím vehementně vyháněli nás.

Snažil jsem se jim situaci vysvětlit geopolitickými argumenty, byť mně bylo dopředu jasno, že je to možná marnost sama. Ale alespoň jsem je umluvil. Když jim došly argumenty, nastoupil jiný, pak další a další. Oni v podstatě ani žádné argumenty neměli, pouze naučené fráze z televize či jiného mainstreamu. Ale hodiny se točily a světe div se, někteří lidé opodál poslouchali (asi ti, co přišli jen ze zvědavosti) a začali se k nám hlásit. Dávali nám za pravdu, dokonce se s námi chtěli společně vyfotit. Vyměnili jsme si své mailové adresy a popřáli si mnoho zdaru do dalšího snažení. Někteří se přiznali, že jsme jim otevřeli oči. Nakonec jsme areál opouštěli jako poslední.

V zájmu zachování únosné délky reportáže nemohu opravdu popsat všechny perličky ze včerejšího dne. Bylo by to ještě na dva samostatné a dlouhé články. Ale doporučuji opravdu všem, kteří se ještě ani po 25 letech nesmířili s novodobým otrokářským systémem:  Nebojte se říci nahlas svůj názor! Nenechte se zastrašit! Neboť, co vám zbude, necháte-li si vzít i to poslední co máte – právo na vlastní názor, ač ten je třeba diametrálně odlišný od oficiálně protlačovaného. Byť třeba ten váš jiný názor nezastává většina právě přítomných lidí nebo novodobá vrchnost. Jiná cesta vede rovnou do otroctví, ač s neviditelnými pouty.

Hledejte pravdu, braňte pravdu, žijte v pravdě – a pravda vás osvobodí. 

***

A co tedy opravdu chceme?

  • Nedemonstrujeme dnes za sebe, ale za naši budoucnost, za naše děti, za naše vnuky.
  • Protestovali jsme i proti ruským tankům, a bylo to tehdy odvážnější a nebezpečnější, než dnes.
  • Nejdeme proti Americe ani Američanům, jejím obyvatelům, jsme k nim přátelští.  Jsme však proti agresivní válečné politice amerických jestřábů, kteří nás mohou a chtějí vtáhnout do války.
  • Na základě jejich agresivní válečné doktríny si však dovedeme dát jejich dosavadní činy do souvislostí a podívat se za roh. Odmítáme se podílet a být obětováni za nové rozdělení světa ve prospěch USA, které má být prováděno na úkor nás i ostatních evropských národů.
  • Dragounská jízda je jen dalším plátkem salámové dobyvačné metody pro naši veřejnost, směrem k americkým základnám na našem území, s cílem zneužití našeho veřejného mínění i armády ve prospěch USA.
  • Jaká je dlouhodobá (od roku 1984) strategie USA, a jak se programově realizuje, lze doložit citátem z posledního odstavce Reaganova tajného projevu:

„…až Západ zvítězí, otevře se mu konečně přístup k mimořádně bohatým surovinovým zdrojům a k laciné pracovní síle Sovětského svazu. Nezaměstnanost, bída, nouze, vysoká úmrtnost a vymírání národů přinutí Rusy i další národy (tím myslel i nás Čechy – a to se již splnilo) pozbýt svou hrdost a pokořit se. Pro kus chleba budou dělat vše, co jim přikáže západní civilizace.  S pádem Sovětského impéria naším vážným protivníkem zůstane pouze Čína. K ní, doufám, se vrátíme, jakmile se vyrovnáme s Ruskem.

Bůh nám pomáhej!“

 

 

– red –

EU součástí megapodvodu privatizace světa

 

Držím ti palce, Evropo. Z trpkého příkladu USA a FEDu jsi se bohužel nepoučila. Možná proto, že to je jeden obrovský projekt řízený odněkud z jediné kanceláře. Z ECB (Evropské centrální banky) se stává vládce nad celou Evropou. A to pomocí podvodu, kterým je de-facto obyčejné falšování peněz. A emise (vkládání) takto nekrytých peněz do oběhu rychlostí 60 miliard EURO za měsíc (tj. 60.000.000.000,- € – pozn.red.), to je už hodně velký podvod. Jak takový podvod vypadá?

Na začátku jsou samostatné suverénní státy se samostatnou měnou a suverénními centrálními bankami, kterým se pod falešnou záminkou blahobytu, volného obchodu a dalších vymožeností vnutí myšlenka společenstva s jednotnou měnou. Státy a jednotlivé vlády zatím trochu brblají, ale za pomocí mediálního tlaku dávno zaprodaných médií  – na ty, kteří nerozhodují, a za finanční podpory – těm, kteří vládnou, se to provede. To byl krok číslo jedna.

Potom nastává krok číslo dva. Místo zodpovědné fiskální politiky, podpory regionálního průmyslu, podpory místního zemědělství, podpory volného obchodu, snížení daní, snížení administrativy a byrokracie, snížení výdajů na obranu… nastává pravý opak. Vše se sešněruje nesmyslnými pravidly, regulacemi a doplní se dotacemi – běžně určenými pouze velkým hráčům (korporacím). Vše místní, regionální, se zničí. Zničí se podhoubí vznikajících malých a středních podniků, firem, aby se uvolnil prostor velkým hráčům včetně těch „správných“ bank.

Krok číslo tři:  Dotace nikomu nevadí, dokonce ani těm, kteří se k nim nikdy nedostanou. Psychologický efekt je to výborný. EU dává peníze = kdo dává peníze, nemůže být špatný. Ti, kteří je dostanou, jsou chyceni do pasti kruhu bezpracného života a už potom ví, že se nemusí snažit něco vymyslet, aby prorazili a na svoje bytí si vydělali sami – poctivou prací či svou hlavou. Všichni si myslí, že EU je takový oslíček, který jen dává peníze a nic za to nechce. A ona vlastně je. Nyní nic nechce, neboť si to vezme až na konci. A všechno (i s úroky, pozn. red.). Navíc, oslík má úplně neomezené zdroje peněz, protože nad ním není žádná kontrola, a jím vyrobené a do oběhu vydané peníze nemají žádné krytí (leda tak důvěru místního obyvatelstva, pozn. red.). ECB může tisknout (či emitovat), kolik jen chce.

Krok číslo čtyři:  EU skrz vytvořenou síť svých zkorumpovaných úředníků (Brusel) začne ovlivňovat procesy v předtím suverénních státech, a to zase prostřednictvím jimi zkorumpovaných lokálních politiků a jejich politických stran. Banky, které spadají pod kuratelu vrchního „tiskaře“ (ECB) začnou do systému svým tlakem cpát laciné peníze, které si předtím jejich matka zadarmo vytvořila – takže i 0,- % úrok znamená velký výnos. To je dobré si zapamatovat! Lokální zkorumpovaní politici a strany (jedno jestli tzv.“levicové“ či údajně „pravicové“) začnou praktikovat nezodpovědnou fiskální politiku, a začnou stát zadlužovat pomocí půjček. Půjček, jenž z větší či menší části rozkrádají na záměrně předražených projektech, a které mnohdy ani stát, ani jeho občané nepotřebují.

Krok číslo pět:  Komerční banky stejným způsobem zadlužují a „předlužují“ soukromý sektor. To znamená občany, podnikatele i firmy. Pokud Vám lokální banka půjčí peníze na 3-5% úrok, neznamená to, že její zisk je 3-5%, po odečtení administrativních nákladů a zaplacení daní. Lokální banka de facto „vypere“ (to jest, uvede do oběhu nelegálně vytištěné bankovky které dostane od ECB) , a o tento zisk se podělí. Na trhu vzniká pocit „lehkosti bytí“ – staví se, prodává se, a to až do momentu kdy se ucho utrhne. Anebo spíše, jak to známe z posledních let, když splaskne bublina. Třeba ta realitní.

Krok číslo šest:  Když si zkorumpovaný politik, politická strana či vláda vezme půjčky, aby mohla vést svůj honosný život na dluh, musí dát věřiteli něco na oplátku do zástavy. Pokud to není přímá privatizace něčeho, co našeho věřitele velmi zajímá a na čem začne hodně vydělávat (továrny, letiště, dálnice, přístavy, lesy, půda, atd.) čímž jen sebere další příjem ze státní kasy předtím suverénního státu, spokojí se s dluhopisy. Stát vydá dluhopisy, které si vezme věřitel – tedy většinou banka určená k této transakci. Pod ECB spadá v současnosti asi 180 evropských bank, které jsou de facto jejími dcerami. A od všech těchto lokálních bank teď ECB vykoupí všechny ty dluhopisy – čímž si koupí celou zadluženou Evropu. Neboť stará moudrost praví, že… Kdo řídí dluh (tedy vlastní jej), řídí i dlužníka – tedy jej i vlastní.

Krok číslo sedm:  Spolkněte prášek, sedněte si a v klidu počítejte, kolik že musela ECB (a za ní skrytí vlastníci – ale to je již jiné téma, pozn. red.) vyrobit peněz, aby si koupila celou Evropu. Pokud Vám vyšly miliardy či biliony EURO, propadli jste u zkoušky. ECB to stálo několik desítek let příprav plus náklady na nákup tiskáren, tiskové barvy, bankovkový papír a provoz těch tiskových strojů. To je vše. Peníze tisknou (emitují) bez kontroly. Ještě jednou: tisknou peníze BEZ KONTROLY. Jimi vyrobené peníze nemusí být kryté zlatem či jinými aktivy, (jsou „kryty“ pouze nekonečným dluhem a bezmeznou důvěrou evropského obyvatelstva, pozn. red.). Takže „oni“ vlastně nic neriskují, jen získávají – a to budoucnost nás všech (včetně našich dětí, pozn. red).

Dokud budou existovat tyto soukromé?!? tiskárny papírků, kterými jsou FED a ECB, které budou doslova a do písmene ničit všechno zdravé, budeme velmi blízko něčemu ještě mnohem horšímu.

Otázka redakce:  Bude to hyperinflace, nebo další světová válka?

Zdroj:  internet

Překlad a poznámky:  Roman Sláma, RSČMS

 

.

VRAŤME OBČANŮM PRÁVO ÚČINNĚ SE BRÁNIT!

 

Včerejší tragická událost v Uherském Brodu na jižní Moravě dnes hýbe veřejným míněním v celé České republice. Bohužel tato tragédie opět dokázala, jak hlubokou pravdu měli republikáni již před 25 lety ve svém programu, kde prosazovali, aby KAŽDÝ DOSPĚLÝ, ZDRAVÝ A BEZÚHONNÝ OBČAN NAŠÍ REPUBLIKY MĚL NA ÚZEMÍ ČR AUTOMATICKY PRÁVO VLASTNIT A NOSIT OSOBNÍ ZBRAŇ –  k nezbytné ochraně své, svých blízkých a přátel, a k ochraně svého majetku. A TO BEZ OBTĚŽUJÍCÍCH STÁTNÍCH PROCEDUR, KONTROL A ŠIKANOVÁNÍ, PLACENÍ ZBYTEČNÝCH POPLATKŮ, apod.

Jak hluboce prozíravý byl tento požadavek (spolu s jinými), se ukázalo včera odpoledne 24.února 2015, když došlo ke střelbě v restauraci uprostřed malého, doposud poklidného městečka.

63-letý střelec tam bez odporu zavraždil 8 obětí, devátá oběť těžce zraněna dvěma střelami bojuje o život v nemocnici, a nakonec i střelec sám pozdvihl své zbraně (měl dvě pistole) proti sobě a vzal si život, vidouce bezvýchodnost své situace.

Takže to máme v podstatě 10 obětí – 9 mrtvých, a není zatím vyloučeno, že nakonec i 10. Co bylo motivem a příčinou celého incidentu, bude nyní předmětem vyšetřování. Mainstreamová prosystémová média, stejně jako vládnoucí bezpáteřní politici (kteří se jako na povel předhánějí u této tragédie zviditelnit) se však již teď zoufale snaží vykreslit tuto událost jako čin pomateného jedince. Bylo tomu skutečně tak? Podle mínění znalců místních poměrů šlo spíše o mstu, přesněji řečeno – vyřizování účtů.

Ať tak či onak, na této modelové události si můžeme názorně ukázat, jak je nesouhlasný postoj tzv. „demokratického“ režimu proti svobodnému nošení osobní zbraně občany (na svou obranu) škodlivý, ba dá se přímo říci patologicky protilidový!

–          Včerejší realita: Pachatel-střelec vstupuje do místnosti restaurace s jasným úmyslem zabíjet. Všichni hosté i personál restaurace jsou neozbrojeni. Výsledek: 8 mrtvých, 1 těžce raněný (z personálu), a nakonec i mrtvý pachatel. Suma sumárum 10 lidí, kterým se ukončil nebo změnil život. Zachránil se shodou okolností pouze host, jenž strávil desítky minut na WC, než byl odtamtud vysvobozen zásahovou jednotkou URNA. Pro ostatní již bylo příliš pozdě!

–          A nyní si zkusme (hypoteticky) představit celou událost jinak: Začátek bude stejný – střelec vstupuje do stejné místnosti restaurace se stejným úmyslem i zbraněmi. Nacházíme se však v alternativní realitě – v České republice (či Československu) si vládnou skutečně naši občané, kteří si již dříve před volbami pozorně přečetli republikánský program a nevyslyšeli pomluvy pravdoláskovců v televizním mainstreamu, takže volili ve svém vlastním zájmu – Republikánskou stranu a její program. Mohou tedy svobodně nosit zbraň na svou obranu a svého práva také využívají. Nyní se nám ona virtuální realita rozdvojuje, čili mohou nastat tyto dvě situace:

a)      Střelec vstupuje a vidouce, že se nachází proti ozbrojené přesile, palbu vůbec nezahájí a opět odchází. K tragédii vůbec nedojde. Počet obětí = 0, slovy NULA!
b)    Střelec vstupuje a jeho rozhodnutí zabíjet je pevné. Zahajuje palbu na ozbrojenou společnost. Nyní budeme silně spekulovat o výsledku, samozřejmě je nejvíce závislý na odborné střelecké zdatnosti všech zúčastněných a jejich momentální kondici. Určitou roli může sehrát i náhoda a způsob, jak přesně se incident odehraje. Je pravděpodobné, že pokud začne střelec pálit náhle a bez výstrahy, k obětem dojít může. Jeden, dva, možná i tři mrtví či ranění budou. Je však téměř VYLOUČENO, aby útočník takto zasáhl 9 svých obětí !!! To by musel být Billy Kid, Buffalo Bill a Vilém Tell v jedné osobě. Protože hostující společnost palbu opětuje. Každopádně JISTÝM CĺLEM se stává i útočník sám a jeho pouť zde končí, avšak nikoliv jeho vlastní rukou. Aby z takové situace pachatel vyvázl, musel by být TERMINÁTOREM či jiným neprůstřelným hollywoodským hrdinou…! Takže bilance ztrát včetně útočníka se nyní pohybuje v rozmezí 1 – 4, možná maximálně tak 5 osob. I v nejhorším případě je to však stále jen POLOVINA obětí ze včerejšího dne!!!

A nyní se vraťme zpět do zoufalé reality současného světa a České republiky obzvláště. Již slyším ty zástupy dobře placených prosystémových mudrlantů a rádobyodborníků s patentem na rozum (zejména ze všelijakých státních a lidsko-právních organizací), jak se budou předhánět v poukazování na to, že je potřeba naopak držení zbraní u občanů ještě více zpřísnit, ba přímo znemožnit. Samozřejmě pro jejich blaho a bezpečnost…

A tak se ptám:  Byli v bezpečí neozbrojení občané včera odpoledne v Uherském Brodě? Bylo jim něco platné, že posléze dorazila armáda pancéřovaných robocopů z ÚRNA, kteří schovávajíc se jeden za druhého (viz. záběry televizních kamer), zasypali mrtvé oběti policejními výbuškami?

A další otázky se nabízejí: Bude-li chtít útočník spáchat zločin se zbraní v ruce, bude se ohlížet na nějaké povolení, zbrojní pas, registrační poplatky, apod.? Jistěže nikoliv. Zbraň si opatří VŽDY, neboť bohužel nežijeme ve světě prostém od smrtících zbraní všeho druhu, byť by to byla krásná představa.

 KDO se tedy vlastně nejvíce bojí ozbrojených občanů? Nejsou to spíše zástupci samotného státního aparátu a novodobé oligarchie, pro které je představa ozbrojeného obyvatelstva NOČNÍ MŮROU, neboť takoví občané by si potom od několikaprocentních tzv.“zastupitelů lidu“ nemuseli dát všechno líbit jako dnes, a mohli by se případně postavit na ozbrojený odpor?!!

 __________________________________________________________

Sečteno a podtrženo, je nezbytně nutné i v této oblasti stávající stav změnit. Nikoliv však podle představ intelektuální pseudolevice, která by naše národy chtěla úplně odzbrojit, aby bezbranní občané byli vydáni na milost a nemilost všem jejím zhoubným experimentům. Od kriminalizace společnosti, přes její zbídačování a zmultikulturnění, až po genderelizaci, homosexualizaci a juvenilní justici. O řádění běžných kriminálních živlů nemluvě.

Občané mají v dalších volbách možnost současný neblahý stav změnit. Chce to však začít myslet v širším rozhledu a nenechat si bulíkovat propagandu protinárodních sil v jimi ovládaném mainstreamu. Volit ve vlastním zájmu a pro svou vlastní obranu! Máme-li si v tomto případě vůbec vzít příklad ze západních zemí, mělo by to být právě třeba Švýcarsko – tam vláda svým občanům věří a občané naopak věří své vládě – a mají právo vlastnit zbraň pro svou obranu. Rovněž v obecně neoblíbených USA toto právo doposud existuje, a i když záměrem tamní vládnoucí kryptofašistické kliky je běžné Američany o toto právo připravit, doposud se toho nikdo neodvážil.

REPUBLIKÁNSKÁ STRANA ČECH, MORAVY A SLEZSKA MÁ VÝŠE UVEDENÉ PRÁVO OBČANŮ NA VLASTNICTVÍ OBRANNÉ ZBRANĚ STÁLE VE SVÉM PROGRAMU!  JIŽ PO 25 LET.  ZŮSTÁVÁ NA VOLIČÍCH, ZDA TOTO PRÁVO BUDOU CHTÍT VYUŽÍT – ČI ZDA SE NAOPAK NECHAJÍ ODVÉST JAKO BEZBRANNÉ OVCE NA PORÁŽKU!

 

Za vedení RSČMS Roman Sláma, místopředseda.

 

 

Přelom roku – civilizace a my

Nemáme příliš ve zvyku přetiskovat články z jiných českých médií a dělat jim tak reklamu. Nechceme tím také vydávat cizí myšlenky a názory za ty naše. Ale tentokrát jsme ochotni udělat výjimku. ParlamentníListy.cz nedávno otiskly rozhovor s vojenským a bezpečnostním analytikem panem Martinem Kollerem. Tento obsažný rozhovor je natolik vypovídající a natolik se kryje s naším viděním současného světa, že jej přetiskujeme celý.

 

Přivandrovalá menšina, žvásty ze zfašizované Ukrajiny, říše zla USA, nové otroctví. Analytik Martin Koller k budoucnosti.

Na světové scéně se toho letos událo hodně. Vyvrcholila ukrajinská krize a válka se tak výrazně přiblížila k našim hranicím, začal se rozpínat tzv. Islámský stát… Co svět (nebo konkrétní země či uskupení) udělal špatně? Nebo ani jedné z oněch dvou věcí nešlo zabránit?

Lze konstatovat, že v roce 2014 se pokazilo vše, co se pokazit dalo. Otázkou je, zda se kazilo z hlouposti, nebo záměrně. Hlavním problémem je však záměrně dvojitý metr amerických a některých evropských politiků a médií při hodnocení jakékoli události. S trochou nadsázky bychom mohli konstatovat, že uvedení politici a jejich mediální poskoci žijí ve lži, což je docela slušný hřích. Hlavním bezpečnostním rizikem je aktuálně politika NATO na Ukrajině na pokraji války s Ruskem a globálně agresivní islamismus. Evidentně špatná byla podpora občanské války na Ukrajině, sankce proti Rusku, dřívější podpora islamistů v Kosovu, později v Libyi a Sýrii a zároveň podpora jejich imigrace do Evropy. S tím se pojí růst obchodu s drogami a dalšího organizovaného zločinu. Špatný je celkově hospodářský vývoj v EU, a to dlouhodobě. Všem chybám měli zabránit politici zemí EU, kteří však dlouhodobě nehájí zájmy svých občanů. Chybou je tedy už existence záplavy dobře placených a evidentně korumpovaných byrokratů v Bruselu. Nejhorší ze všeho je nástup fašismu na Ukrajině a postupně i jinde. Jedná se totiž o jakousi řízenou formu fašismu vedenou domácími oligarchy s vydatnou podporou USA  jako byla kdysi Chile nebo Argentina. Cílem je odvedení pozornosti obyvatel od ekonomických problémů do oblasti ideologie a vytvoření imaginárního nepřítele. Kdysi to byli komunisti nebo ti kteří toto označení dostali, v současnosti je to Rusko. Islamistický terorismus, jeho vznik a podpora, pokud bojoval proti SSSR a později Rusku, je do určité míry jen podobným politickým tahem, vycházejícím z ideologie pochopitelné pro muslimy. V současnosti se svým tvůrcům vymkl z rukou a jsou nuceni proti němu bojovat. Proto i fašizace na Ukrajině je taháním čerta za ocas, které může svoje tvůrce přivést do pekla. S nimi bohužel mnoho nevinných lidí.

Jaká mohou být i s přihlédnutím k Ukrajině a islámskému fundamentalismu bezpečnostní rizika pro svět (nejen) v příštím roce? Nebo se máme spíše obávat Ruska a jeho imperiálních choutek, jak o tom mluví někteří politici? Jinými slovy, hrozí válka v širším měřítku? A co je považujete na největší riziko pro bezpečnost ve světě?

O nebezpečí ohrožení Evropy ze strany Ruska jsem psal už několikrát. Rusko má možnost ohrozit Evropu a NATO stejně, jako by mohlo Polsko ohrozit Německo. Rusko je ekonomicky i vojensky slabší, takže nemá možnost nikoho ohrozit. Z ekonomických důvodů nemá zájem nikoho ohrozit. Pro Rusko je cestou k prosperitě obchod i jiná spolupráce s vyspělými evropskými zeměmi. Ukrajina mezi ně rozhodně nepatří politicky ani ekonomicky. Tvrzení, že Rusko ohrožuje Evropu, je především dílem ideologické propagandy, která je vedena z USA a Británie od roku 1917. Nejdříve byli největší zločinci bolševici a komunisti. Ale když bylo třeba zastavit Hitlera, který by se s anglosaskými elitami v Evropě a za oceánem nemazal, hodili se najednou sovětští hrdinové a jejich skvělý generalissimus Stalin. A také 26 milionů mrtvých Rusů, Bělorusů, Ukrajinců a dalších národnosti SSSR, zničené tisíce měst a závodů a desetitisíce vesnic. Rusko je dnes sice kapitalističtější než mnohé západní země, ale přesto je cílem všemožných útoků. Na rozdíl od neschopného cara a jeho zkorumpované pakáže, pardon vyšší společenské vrstvy, takzvané opričniny, později Gorbačova považovaného v Rusku za zrádce, stejně jako opilce Jelcina je v Rusku stále nedostatek politiků, kteří jsou ochotni svoji zemi prodat. Cíl západních demokratů a bojovníků za lidská práva je stále jeden, a to přetvoření Ruska na americkou kolonii a rozkradení jeho nerostných zdrojů s využitím otroků, pardon, levných pracovních sil domácího obyvatelstva. Zde je třeba připomenout výrok jednoho belgického publicisty, který došel k zajímavému názoru. Kdyby Stalin předal v roce 1945 Sovětský svaz americkým monopolům, byl by dodnes oslavován (západními politiky a médii) jako největší demokrat všech dob. Mimochodem, zajímavou ukázkou pokrytectví a dvojího metru západní propagandy je neustálé omílání likvidace ruského cara bolševiky. O tom, že Angličané nechali svému králi useknout hlavu, se v evropských médiích při každé možné příležitosti nemluví, stejně jako o gilotinovaném králi Francie. Jestli má nějaký stát imperiální choutky, jsou to USA se svými základnami po celém světě. V ekonomické oblasti je to smlouva TTIP. Válka v Evropě není pravděpodobná, pokud ji nevyvolá NATO nějakou akcí proti Rusku. Hlavním bezpečnostním rizikem je v globálním měřítku islamistický terorismus, především z hlediska Evropy. Bohužel z hlediska možnosti vyvolání většího vojenského konfliktu v Evropě nebo v Asii mu začínají konkurovat USA za vydatné pomoci svých evropských poskoků a rektonautů.

Na nedávné Pražské bezpečnostní konferenci zazněl pozoruhodný příspěvek od bývalého velvyslance v SSSR i v Československu Jacka Matlocka. Ten uvedl, že tehdejší prezident USA Ronald Reagan nikdy neusiloval o destabilizaci či rozbití Sovětského svazu, ale jen o změnu jeho chování v zahraniční politice. Jak z tohoto hlediska vidíte činnost pozdějších amerických administrativ (i s ohledem na dnešní geopolitické spory) vůči Ruské federaci?

Matlockovo vystoupení, které je šířeno pomocí internetu, není ničím pozoruhodné. Americký státní zaměstnanec obhajuje v Praze americké zájmy. To je zcela logické. Pokud mu někdo věří, je to komické jako ilustrativní doklad nedostatku znalostí a soudnosti. Pokud někdo něco takového šíří, vyvstává otázka, zda je odborník, nebo placený propagandista, který se propracovává mezi správné půlky. Už tam chyběl jen Dalajláma, který zažil Tibet jako malý kluk a pravděpodobně si ho ani nepamatuje, včetně otrokářství a středověkých trestů pro neposlušné obyvatele. Zato celý život bojuje za uvedenou středověkou svobodu a demokracii, reálně za vytvoření americké základny v Tibetu, tedy v týlu Ruska a Číny. Jen to hlavní neříká nahlas. Stejné je to s propagandou pana Matlocka. Zájmy USA nejsou zájmy Evropy, ale ekonomický konkurenční boj proti všem, včetně Evropy. Ta se hodí pouze k placení amerických účtů. Američtí reprezentanti bojují za zájmy svých šéfů a trochu i zájmy občanů a nelze jim to vytýkat. Za to berou plat. Spíš je otázkou, proč za zájmy svých občanů nebojují stejně evropští a mnozí čeští politici. V normální zemi a v normální době by se něco takového označovalo jako vlastizrada. Prezident Reagan nikdy nebyl člověk s vysokým IQ, obecnými znalostmi a logikou jako například prezident Zeman. Nebyl ani politik, pouze dobrý přednašeč názorů svých poradců. Na to mu stačila vytrénovaná herecká krátkodobá paměť. Kdyby si jeho poradcové a reální šéfové pořídili magnetofon, ušetřili by prezidentský plat. Řada z nás si pamatuje jeho ostudné základní neznalosti. Právě on jako hlásná trouba liberálních ekonomů a kavárenských superkorektních intelektuálů nastartoval ekonomický pokles USA, který trvá dodnes. Stále užší skupina bohatých tam více bohatne, střední třída mizí, chudých přibývá. Miliony Američanů žijí již několik generací na podpoře. Jednou z posledních cest zlepšení situace je kolonizace Evropy, včetně Ruska. Pan Matlock jen předvedl novou formu pokrytecké výmluvy a překrucování faktů s nadějí, že pamětníci osmdesátých let už vyhynuli. O zbytek by se měla postarat jednostranná mediální propaganda. Nelze popřít, že Spojené státy vyvolaly v osmdesátých letech bezpečnostní krizi a přivedly svět na pokraj jaderné války. Jejich politici podporovali islamistické teroristy v Afghánistánu, kteří vraceli zemi do středověku, bourali školy a továrny postavené i s naší pomocí, uřezávali demokraticky hlavy, nosy i klitorisy nedaleko za hranicí Sovětského svazu. Podařilo se jim rozbít Varšavskou smlouvu a vyvolat válku v Dagestánu a Čečensku podporou dalších islamistických teroristů. To vše podle pana Matlocka nebyla snaha o destabilizaci Sovětského svazu? No vlastně má pravdu, nebyla to snaha o destabilizaci, byla to snaha o likvidaci Sovětského svazu a přetvoření v kolonii podle jihoamerického vzoru. A nebýt prezidenta Putina, tak se to podařilo. V současné době vidíme stejný scénář na Ukrajině v Libyi a Sýrii. V záplavě mediálního žvanění o demokracii a lidských právech tam umírají tisíce lidí. V devadesátých letech jsme to viděli v Jugoslávii, především v Kosovu. Vše nakonec zaplatila Evropa. A kolik bylo ve dvacátém století takových scénářů v latinské Americe?

Jak hledíte na současnou situaci v kontextu otřesů ruské ekonomiky a rublu? Putin prohlásil, že na zotavení budou potřeba dva roky, sešel se dokonce se čtyřiceti nejvýznamnějšími byznysmeny a oligarchy, aby je uklidnil a slíbil státní podporu. Nakolik je situace podle vás vážná a odpovídá některým varovným článkům, že Rusko stojí před krachem?

Osobně jsem toho názoru, že Rusko se bude potýkat s problémy v horizontu tří až pěti let v různých oborech. Stále má dostatek surovin, které koupí Čína a další země. Stále má velké zásoby zlata v trezorech i v zemi. Na rozdíl například od naší republiky. Hlavním důvodem propadu rublu je pokles cen ropy, který vyvolala Saúdská Arábie, mimochodem jeden ze sponzorů islamistického terorismu. Cílem je likvidace producentů ropy, především mimo společenství OPEC. Jedná se však nejen o Rusko, ale i americké těžaře, kteří mají v USA výrazně vyšší provozní náklady. Saúdské zvýšení těžby však nemůže trvat dlouho, protože sami nenasytí světový trh a ostatní producenti nejsou moc nadšení. Ztrácejí všichni, včetně Saúdů. Taková situace může trvat nanejvýš několik měsíců. Rok by byl příliš dlouhá doba, protože i v Rusku jsou hlavními partnery americké koncerny. Vyděračská ropná krize, kterou vyvolali islamisté rozzuření evropskou a americkou podporou Izraele v sedmdesátých letech rovněž odezněla. Na uvedené situaci vydělá především Čína. Pokles cen pohonných hmot v Evropě zdaleka neodpovídá poklesu ceny suroviny pro lakotnost ropné lobby. Ta vydělá dokonce i na poklesu cen. Získá rovněž chemický průmysl, trochu doprava a ti, kteří v západních zemích topí „ekologicky“ mazutem. Dalším problémem Ruska bude snížení ruské těžby z důvodu nedostatku embargovaných náhradních dílů pro těžní zařízení. Z dlouhodobějšího hlediska může dojít k tomu, že Rusko si začne potřebné díly i celé konstrukce vyrábět samo. Dílčím problémem jsou sankce, které však mají v podstatě symetrický zpětný dopad na EU. Dalším faktorem poklesu rublu je obyčejná panika typu runu na banku. Vyvolala ji média v Rusku a v zahraničí poplašnými zprávami. Dále je zde fakt, že bohatá část Rusů nemá úspory v rublech, ale v dolarech nebo eurech. Ti již necítí moc vlastenecky a na poklesu domácí měny vydělají. Stejně vydělali i obchodníci, kteří prodali zásoby zahraničního zboží. Mimochodem, většina evropských průmyslových výrobků nebo jejich komponentů pochází z Číny. Proto teorie, že v Rusku bude nedostatek elektroniky, se v horizontu už jednoho roku jeví jako nesmysl. Rovněž výpadek dovozu některých potravin lze během jednoho až dvou let nahradit. Jak jsem se osobně přesvědčil, mnohdy jsou potraviny prodávané v Rusku kvalitnější než u nás. Již teď některé země EU zoufale pašují do Ruska přes třetí státy. Podobné je to i s auty. Čína dokáže vyrábět i pro ruský trh. Jejich auta jsou skvělá, pouze o několik procent méně kvalitní než v EU (proto EU neustále zvyšuje nesmyslné ekologické parametry), zato podstatně levnější než západní. Pokud by došlo k ekonomickému oddělení Ruska od Evropy, vytvoření samostatného trhu Ruska, Číny, Indie, některých latinskoamerických zemí a afrických států, které spolupracují s Čínou, mohli by se Rusové doslova vykašlat na nějaké patentové ochrany a vyrábět si kopie čehokoli. Stejně začínali Japonci i Číňané. Otázkou je, kam bude exportovat Evropa? Kromě vzájemného okrádání s USA v rámci TTIP nanejvýš zadarmo na Ukrajinu nebo tučňákům a lachtanům na póly. Jak by se nahradila ruská ropa a plyn je také otázka. Problém Evropě vyvstane rovněž při přechodu Ruska, Číny a dalších zemí BRICKS na zlaté měny. Několik let to potrvá, ale výsledek bude drtivý. Proti sankcím se konaly obrovské demonstrace v Paříži, které naše televize přehlédly a soustředily se na jiná „důležitá“ témata. Ilustrativní je projev německé poslankyně Sahry Wagenknecht „Kde to žijete paní Merkelová“, který se dá nalézt na youtube i s českými titulky. Více takových poslanců i u nás. Každopádně mnohým Evropanům dochází, že není vhodné platit americkou ekonomickou válku proti Rusku. K radosti z toho, že Rusko zažilo ekonomický otřes, není v Evropě moc důvodů, řada firem přichází o kontrakty, včetně našich.

Co může způsobit současná ekonomická situace Ruska v geopolitickém kontextu? A nakolik je podle vás reálné, že to bude mít negativní vliv na Putinovu popularitu, která letos vyrostla do výšin až k 90 procentům? Dá se říci, co je momentálně největší hrozbou pro udržení ruského prezidenta u moci?

Dopady ekonomické války USA s Ruskem mohou vést k zásadním změnám ve světě a budou srovnatelné s výsledky druhé světové války. Může dojít k opětovnému rozdělení světa na dva politicko-ekonomické tábory. Jeden z nich bude veden USA, druhý Čínou. Do čínského uskupení budou spadat kromě Ruska rovněž Indie a další země BRICS. Z dlouhodobého hlediska budou následky rozdělení horší pro USA a především jejich kolonii EU. Čína se z pozice třetího, který se směje a těží z boje USA a Ruska stane protivníkem USA/EU. Opět proti sobě budou stát dvě velmoci. Čína bude mít hodnotnou zlatou měnu, kontrolu nad dostatečnými energetickými zdroji a obrovský trh v Rusku, Indii, části Afriky a latinské Ameriky. Tamní obyvatelstvo navíc bude podporovat svoje vlády, protože Čína se drží principů, na nichž stojí celý pozitivní vývoj lidstva a plánuje nikoli na jedno funkční období politiků, ale na tisíc let. Zločince tam navíc trestají bez ohledu na jejich postavení. Je to stále více prosperující právní stát, který hájí zájmy svých obyvatel. Komedie na téma boje za svobodné a demokratické středověké otrokářství v Tibetu na tom nic nemění. Lze totéž říci o EU? K menšímu poklesu popularity ruského prezidenta může dojít. V Rusku existuje i slušná a civilizovaná politická opozice, jež se liší od přisprostlých pornospěvaček Pussy Riot. Ty možná ve formě bust jednou vyzdobí americký kongres jako bojovnice za svobodu a doklad pokleslosti americké zahraniční politiky. Navíc je v Ruských médiích aktuálně větší svoboda slova než například u nás. V rámci pomlouvačné kampaně amerických českých médií to zní neuvěřitelně, ale je to tak. Naprostá většina našich občanů bohužel ruskou realitu nezná a je obětí soustavného ohlupování argumenty z padesátých let. V podání českých demokratických a nezávislých médií vypadá situace v Rusku divočejší, než ve skutečnosti je. Nevýhodou pro snahy USA o destabilizaci Ruska je fakt, že ani tamní politická opozice nechce prodat svoji zemi. Zdá se, že Rusové nejsou takoví hlupáci, jak se je snaží vylíčit naše americká média. Většině Rusů evidentně dochází, že by se mohli stát utlačovanou většinou levných pracovních sil ve vlastní zemi. Konec konců stačí, když se podívají na vývoj v Evropě.

Jak máme číst současnou situaci na Ukrajině s výhledem do příštího roku? Na jedné straně od prezidenta Porošenka zaznívají prohlášení o míru, až na občasné excesy je na východě klid zbraní a k tomu slyšíme jestřábí prohlášení Turčynova o použití síly a vytlačení všeho ruského. Přitom ho tajemníkem bezpečnostní rady jmenoval právě Porošenko.

Ukrajina je v tragické situaci z více důvodů a tamní realita se pravděpodobně nezlepší. Je to ekonomicky zhroucený stát. Důvodem je jeho rozkradení tamními elitami za posledních pětadvacet let. Bývalý prezident Janukovič se na něm pouze podílel. Ukousli si však i mnozí dnes takzvaně demokratičtí reprezentanti. Prokázalo se moje tvrzení, že Rusko Donbas nechce, jinak by ho dávno obsadilo. Co by mohlo ztratit, sankce na ně budou dopadat i kdyby bylo svaté. O Ukrajinu (a Krym) přece nejde. Pokud si Ukrajina vypůjčí peníze na zbraně, bude vypadat jako nějaká země afrického náčelníka, kde mají všichni holé zadky a hodně zbraní. Je otázka, jak dlouho vydrží na Ukrajině působit nacionalistická propaganda. Až splaskne, může být veselo. Proto se ji snaží extremisté typu Turčynova stále udržovat. Až Ukrajinci začnou zase přemýšlet hlavou, půjde mnohým současným politikům doslova o krk. Obecně lze říci, že na Ukrajině se nedá věřit nikomu.

O tragické ekonomické situaci Ukrajiny už bylo řečeno hodně. Nicméně žádné zlepšení nepřišlo a zatím se zdá, že jen tak nepřijde. Lze říci, jak dlouho může stát fungovat, aniž by se zhroutil celý systém a lidé začali mít v masivní míře existenční problémy? Jak velké problémy může případné finanční zachraňování Ukrajiny způsobit Evropské unii, která by měla posílat peníze, aby Ukrajina nezbankrotovala, jenže to se zase nemusí a zřejmě ani nebude líbit občanům jednotlivých zemí, jako třeba Německu, kde budou politici muset bruslit mezi tím, zda Ukrajinu dotovat, nebo nedotovat, a hrát tak o svoji politickou budoucnost. Jak to může dopadnout? Dostane se Evropa do další hluboké ekonomické krize a stagnace?

Ukrajinu zachránit nelze, pokud tam nenastane pořádek. Jenže o to evidentně není zájem. Problém je v tom, že se stále krade jako o závod. Je evidentní, že jakákoli hospodářská pomoc bude zase rozkradena. Potvrzuje to řada svědectví. Jednou z cest jak zamést stopy je válka. Po výbuchu v muničním skladu se toho už také moc nenajde. Evropa rozhodně nemůže živit Ukrajinu výměnou za žvásty tamních hajlujících politiků o boji za demokracii a lidská práva. Především na to nemá, protože sama ještě nevylezla z vleklé hospodářské krize. Protiruské sankce a smlouva TTIP situaci ještě zhorší. Nakonec to začnou pociťovat i Němci a další bohaté země. Potom už je jen otázkou času nástup nacionálních vlád. První se k tomu blíží Francie. Nelze se divit, když na pařížské radnici zakazují betlém, aby se muslimové v křesťanské zemi neurazili. Domácí většina se stává obětí zájmů přivandrovalé menšiny, někdo to považuje za normální a dokonce prosazuje. Každý politik v EU a rovněž u nás by měl jasně říci, zda chce platit penězi daňových poplatníků americké náklady na občanskou válku na Ukrajině. Podle toho by měl v příštích volbách dostat hlasy voličů. Ukrajina by si měla půjčit na svoje přežití jako kterýkoli jiný stát. Nejlépe v USA, které vyvolaly tamní občanskou válku. Každopádně ji čeká dlouhé období chudoby, horší než před Majdanem. Z pořvávání na náměstí a nadávání na Putina se ovšem nikdo nenají. Až dojde některým zfašizovaným Ukrajincům i cukr na samohon, možná to pochopí. Opět se potvrzuje přísloví o Vaškovi či Honzovi (Ukrajina), který nemá chodit s pány (USA) na led, protože až upadnou, nohu si zlomí ten Vašek či Honza. Následkem bude s velkou pravděpodobností dlouhodobá nestabilita a růst emigrace. Z tohoto hlediska nelze v době příštích voleb zapomenout na bojechtivé postoje některých českých politiků, za které oni neplatí, ale jsou placeni.

Jakým směrem může pokračovat spolupráce mezi EU a Spojenými státy? Výraznou otázkou v příštím roce zřejmě bude dohoda TTIP. Měla by smlouvu Evropa přijmout, nebo ji poškodí? Jaké případné alternativy EU má?

Smlouva TTIP je ukázkovým dokladem toho, jak lze hloupým, případně zkorumpovaným Evropanům podsouvat cestu do otroctví jako jejich ekonomické vítězství. Je to ekonomický a mediální podvod století. Můžeme se těšit na opravdovou show, kde budou vystupovat různí experti, nejlépe redaktoři a publicisté a rovněž někteří politici při propagaci TTIP. Tato smlouva poškodí většinu občanů Evropy především implantací amerických zákonů. Plný text smlouvy není ani řádně známý. Podle mého názoru by s ním měli být seznámeni všichni obyvatelé Evropy. Následně by mělo v každé zemi proběhnout referendum. To je ovšem trnem v oku většině politiků, kteří se halasně prohlašují za demokraty a z přímé demokracie mají doslova panickou hrůzu. Doslova se v demokratických médiích zalykají vymýšlením důvodů, proč mají rozhodovat o všem oni a nikoli jejich hloupí voliči. Považuji za naprosto vyloučené, aby o takovém dokumentu rozhodovalo několik byrokratů z Bruselu, kteří jsou schopni určovat kvóty na přistěhovalectví muslimů v době, kdy se bojuje proti islamismu v řadě zemí. Každý český politik by se měl jasně vyslovit, zda je pro TTIP nebo proti ní. A z tohoto hlediska by jim voliči měli nebo neměli dát důvěru v příštích volbách, které se pomalu blíží. Přistoupení EU k TTIP by mělo být důvodem k odchodu kteréhokoli státu z EU. Rozhodně bychom se neměli nechat zmást sliby pracovních míst (otrocké úrovně) a investic, na kterých nakonec vydělá jen pár zbohatlíků. Stačí si vzpomenout na řeči o investicích a stavbu zahraničních továren u nás. Nakonec v nich s podporou státu pracuje plno cizinců a naši občané přežívají na podpoře, protože nechtějí být otroky. Za to sklízejí nadávky, že jsou flákači. Problém bude v tom, že naše média zcela jistě neposkytnou občanům o TTIP objektivní informace, ale zuřivou proamerickou propagandu kombinovanou se zamlčováním faktů a potlačováním odlišných názorů. Kritici TTIP se v televizi pravděpodobně vůbec neobjeví. Budou označeni za komunisty, stbáky a agenty ruského (kapitalistického?) imperialismu. Bude to opět vypadat jako televizní tažení proti prezidentu Zemanovi, pracovní výkazy Jasánka a Kefalína nebo volby v severní Koreji. Stodeset hlasů ze sta možných pro TTIP pod prapory pravdy, lásky, svobody, demokracie lidských práv, létajících vajec a červených karet. A to chce severokorejský režim někdo zesměšňovat jako nedemokratický. Ne, že by nebyl, ale není sám. Z hlediska korektnosti a pravdivosti oficiálních demokratických informací se mu Česko začíná náramně podobat. Evropa by měla podle mého názoru provádět všesměrovou přátelskou ekonomickou politiku s celým světem. Neměla by se stát americkou kolonií. Jinak budeme jednou závidět Rusku a zakrývat si holé zadky tibetskými vlajkami.

Je vlastně vůbec možné udržet prosperitu nás, Evropanů? Co máme dělat proti Číňanům, kteří pracují skoro za „misku rýže“? Navíc jsme zadluženi.

Evropa už žádnou reálnou prosperitu nemá. Prosperita totiž znamená prosperitu pro všechny. Je stále více rozdělena na bohatnoucí bohaté a chudnoucí chudé. Děsím se splnění proroctví Karla Marxe, kterým jsem kdysi nevěřil. Konec konců, jeho Kapitál patří k nejčtenějším knihám ve Velké Británii. Žádné vzpomínky železné lady, která udělala z Británie americkou kolonii. Divím se, že i její busta nezdobí americký kongres. Ke zděšení amerických eurodemokratů britská mládež její nedávnou smrt oslavovala. Evropa se především zbavuje zdrojů, které lze směřovat ve prospěch většiny občanů a přesouvá je ve prospěch úzkých zájmových skupin. Minimalizuje daně, umožňuje nesmyslné odpisy, likviduje zemědělství a nechává odejít průmysl do zahraničí. Prosperitu nebude mít, pokud politická reprezentace v Bruselu nebude hájit zájmy všech svých obyvatel. O tom lze bohužel pochybovat. Dokladem jsou přístupy k TTIP, islámské imigraci i nesmyslné a sebevražedné protiruské sankce. Nelze obviňovat Číňany z následků evropské hlouposti a zkorumpovanosti. Na obchodu s Čínou vydělává především úzká skupina evropských obchodníků za podpory evropských politiků. Navíc čím dále tím méně Číňanů dělá za misku rýže. Spíš přibývá Evropanů, kteří se mění v moderní otroky, kteří dělají za méně než životní náklady. A do této skupiny se bude přesouvat i další část bývalé střední třídy, živnostníků a zkrachovalých malopodnikatelů, které zlikviduje ekonomicky silnější nadnárodní konkurence a nedostatek ochrany státu. Po pravdě řečeno, srovnání s otroky je urážkou otroků. Již Benjamin Franklin vypočítal v USA roku 1755, že otrok je nákladnější ve srovnání s minimálně placenou svobodnou pracovní silou. Takže se nelze divit neustálému mediálnímu pokřiku o svobodě. Evropa je dlouhodobě v hospodářské krizi a sankce ji tam pošlou po spíše teoretickém a mediálním než reálném oživení znovu. Potom se bude moci jen více zadlužovat u amerického mezinárodního měnového fondu. V krizi není stát, který má méně než dvě procenta nezaměstnaných, zaměstnanci nepracují za mzdy pod životními náklady, důchodci nejsou žebráci, vnější a vnitřní dluhy představují podíl nanejvýš mezi pěti a deseti procenty státního rozpočtu a stát nemusí si půjčovat. Kolik je takových států v Evropě? Nějaké házení procenty v televizi nebo na internetu a výsledky anket vyráběných na zakázku s cílem ohlupování občanů na realitě nic nemění. Sliby několika stovek nebo tisícovek pracovních míst, vesměs otrockých na realitě téměř milionu občanů, kteří po pětadvaceti letech růstu českého blahobytu bezvýsledně hledají práci, nic nezmění ani v příštím roce a později. Příval imigrantů z rozpadající se Ukrajiny a muslimů chtivých evropského sociálního systému situaci ještě zhorší. Otázkou je, zda vůbec můžeme reálně zadlužení snižovat. Něco takového je totiž možné pouze v případě, že bychom si museli půjčovat co nejméně, nejlépe nic a výrazně změnili celý fiskální systém k podpoře obecných, nikoli menšinových zájmů. Samozřejmě nikoli řečněním v televizi, ale reálnými opatřeními.

Co obecně soudíte o situaci ve Spojených státech i o pozici USA na mezinárodním poli? Mluví se o vzkříšení amerického průmyslu díky návratu výroby do USA a břidlicovém plynu, který prý navíc stojí za poklesem cen ropy a ekonomickými problémy Ruska. Bude Amerika i nadále světovou velmocí číslo jedna? Co může její pozici reálně ohrozit?

Herec druhé kategorie Ronald Reagan kdysi označil Sovětský svaz za říši zla. Bohužel v současnosti to platí spíše pro USA. Nemyslím tím americké občany, což jsou v podstatě fajn lidé pouze zhlouplí dlouhodobou propagandou, která nahradila pravdivé informace, dokonce ani většinu amerických vojáků, kteří riskují zdraví a životy po celém světě, ale tamní vládnoucí (takzvanou) elitu. Té se podařilo za padesát let transformovat demokratickou zemi se špičkovými technologiemi a kvetoucím průmyslem na jakousi zbyrokratizovanou a agresivní kapitalistickou karikaturu Sovětského svazu doby Leonida Brežněva. Spojených států mají „plné zuby“ v Latinské Americe i Asii. Pomalu tam ztrácejí půdu pod nohama. Proto si hledají novou kolonii v Evropě, především v té východní za pomoci zkorumpovaných domorodých náčelníků, jejich šamanů a médií. Show s břidlicovým plynem je do značné míry komedie, jako v osmdesátých letech minulého století hollywoodské hvězdné války. Jeho drahá těžba určitě nevede k poklesu cen ropy. Těžba ropy z břidlic v USA je výrazně dražší než v Rusku. Maximálně povede k poklesu životní úrovně v Evropě, pokud bude americký plyn, případně uhlí nakupovat místo ruského. Nedávno jsem četl krásná slova: Čtyři hřeby, které posloužily k ukřižování Ježíše Krista, byly omezenost, sobeckost, pokrytectví a tmářství. Co z toho neplatí pro dnešní USA a jejich zahraniční poskoky, především v médiích? Co se stále více roztahuje v kdysi civilizované Evropě, která měla být přívětivou vlastí všech svých občanů? Evropané by si měli sborem zpívat první slova naší hymny. Kolonie totiž není domovem otroků, ale jejich vězením.

Občanům naší republiky lze na závěr vzkázat následující. Budoucnost máte ve svých rukách. Používejte vlastní mozek, nenechte se přesvědčit, že jste bezmocní hlupáci a nespravedlnost je normální. Od dob velké francouzské revoluce a jejích, nikoli amerických lidských práv jste občany, tedy hlavním faktorem politiky. Nenechte se ohlupovat zkorumpovanými politiky, kteří kašlou na vaše zájmy a americkými českými médii. Zapomeňte na předsudky a vyčpělá politická klišé. Hledejte alternativní zdroje informací a předávejte informace o nich všem známým. Připravujte se na příští parlamentní volby, ony se pomalu blíží a volte v nich podle svých zájmů, nikoli podle prolhaných slibů, zmanipulovaných výzkumů, uměle vyvolaných komedií a zaplacených médií. Nezapomínejte kdo z politiků a co dělal před měsícem rokem či dvěma. Zkorumpovaní politici a redaktoři z vás mají doslova hrůzu, protože vaše hlasy je mohou poslat do historie. Braňte nepočetné politiky, kteří bojují za vaše zájmy, stůjte na straně přímé demokracie, tedy také referenda. Nezapomínejte, kdo prosazoval TTIP, válku na Ukrajině a islamistickou imigraci. Starejte se o zájmy svoje a svého národa, pořádek a spravedlnost, tedy věci důležité, nikoli o plky politiků, lži redaktorů, překroucené informace demokratických cenzorů a sex herců, umělců a sportovců. Přebytek nesmyslných informací vám má pouze vymývat mozky a urychlovat zapomínání toho, co je důležité. Nezapomínejte pro erotiku nějaké takzvané celebrity, kdo z vás chce udělat otroky. Pamatujte si, že ten, kdo vám vykládá, jak mu jde o vaše zájmy, slibuje nesplnitelné, a kdo tvrdí, jak vás má rád, vás obvykle chce jen okrást. Neřečněte jen v hospodě, ale otravujte poslance dotazy a připomínkami. Berou plat za práci pro vás. Když vás budou ignorovat, tak je nevolte. Nemusíte chodit na demonstrace, ukažte svůj vlastní názor v příštích volbách. Na zjištění, co je správné, vám stačí selský rozum, který je mnohdy lepší než zaplacené tituly omezených manažerů z amerických škol pro hlupáky z kolonií. A pokud budete hledat informace, které vám pomohou vytvářet si vlastní názor, hledejte v nezávislých informačních zdrojích na internetu. Prosazujte svoje právo na úplné a pravdivé spektrum informací z oficiálních médií, která si platíte. I za to nesou odpovědnost politici, kteří by měli rozehnat různé rady, které berou tučné platy za kontrolu a prosazování pravdivých informací, nikoli jednostrannou politickou a ideologickou propagandu a ochranu cizích zájmů a českých oligarchů cestou cenzury. Pevné zdraví, úspěšný rok 2015 a hlavu vzhůru všem, kterým něco říkají slova pravda, pořádek, spravedlnost, civilizovanost, rodina, vlast a národ, tedy sedmero civilizovaného Evropana.

Parlamentní Listy 22.12.2014

 ***

 Co k tomu ještě dodat?  Jsme si vědomi, že do české a moravské kotliny dorazí jakékoliv pozitivní změny v Evropě vždy až jako poslední. Souvisí to s dnešní bezvýznamností země a jejích zvolených politiků – ti oč jsou bezvýznamnější, o to více a nahlas štěkají správným směrem a lísají se ke svému současnému pánu. Tento stav je daný nejen marginální velikostí krajiny a jejím ekonomickým výkonem i politickým významem, ale především ochotou místního obyvatelstva nechat se zotročovat. Tento handicap si pak tuzemští domorodci kompenzují snahou okrádat se navzájem

Přesto stále věříme, že přijde doba, kdy ze sebe národ setřese jho ekonomicko-politického otroctví EU-USA, do kterého byl i vlastním přičiněním zavlečen. Alternativy tu jsou, navzdory tvrzení mediálních politruků z mainstreamu. Základním předpokladem však je, aby k tomuto existovala touha i vůle. A potom už stačí sledovat, kdy nazrají vhodné podmínky.

Národy Řecka nám dnes ukazují cestu, viz. program SYRIZY.

.

.