Slavíme 9. květen – den osvobození

Po devótních tanečcích a křepčení „českého“ mainstreamu okolo 8. května – dne ukončení II. světové války následuje den oficiálně veskrze všední – květen devátý. Ale existuje ještě generace, která pamatuje, že 9. květen byl státním svátkem. Po právu – v ten den bylo totiž v roce 1945 završeno osvobození převážné části rozlohy Českých zemí a především hlavního města Prahy od vojsk i nadvlády velkoněmecké III. Říše. Což je v době vznikající evropské Říše č. IV. (jejíž jsme opět kolonií a vazaly) nepříliš vhodné si připomínat. Zvláště, když v této novodobé říši hraje opět prim Německo…

A tak se u nás raději oficiálně slaví den výročí podepsání kapitulace Německa nacistického, a to o 1 den dříve (čili 8. května) coby výročí ukončení II. světové války v Evropě. Což o to, ukončit se dá ledacos – třeba sportovní utkání, novinový článek, zhoubné působení vlastizrádného politika či jeho existenci, atd… Ovšem oslavovat „ukončení“ něčeho, co přineslo obrovské utrpení evropskému obyvatelstvu a především genocidu SLOVANSKÝM národům střední a východní Evropy, jest notně zavádějící a silně diskutabilní – mírně řečeno. Oproti tomu oslavovat výročí dne osvobození od utlačovatele, který k nám vtrhnul z dnes oslavovaného Západu, toť pro naše vlastence vzpomínka mnohem věrohodnější a historicky poctivější.

Dále je třeba si pravdivě přiznat, KDO měl na tehdejším osvobození od okupantů podíl, a v jaké míře. I tady je co napravovat: Tak jako za minulého režimu byl neprávem opomíjen podíl na osvobození jihozápadní části českého území americkou armádou generála Pattona, tak stejně se dnes z geopolitických důvodů převážně mlčí o tom, kdo měl rozhodující podíl na celkovém osvobození Československa. V obou případech je to špatně – každé zamlčování či překrucování historických událostí je nesporným příznakem totalitního režimu…!

Lepší než 1000 slov je tato přehledná grafika:

Tedy – byla to především vojska SSSR, jenž přinesla našim národům svobodu. Vojska pod velením maršála sovětského svazu Ivana S. Koněva.  Tomuto veliteli posléze vděčné obyvatelstvo Prahy postavilo na věčnou památku pomník, jakožto výraz úcty a poděkování za to, že Německá vojska nestihla utopit ono slavné Pražské povstání 1945 v krvi pražanů…

O to hanebnější je incident, který se stal v předvečer letošních oslav. A to opět v Praze a znovu se týkal postavy sovětského vrchního velitele, respektive jeho sochy a památníku. Doposud neznámý vandalové zneuctili památník vylitím růžové barvy na sochu sovětského vojevůdce.

Jak uvedla „česká“ (čti bruselská) televize ve svém hlavním večerním zpravodajství dne 8. května, k činu se údajně přihlásila jakási skupina s názvem „čeští vlastenci“. Čili se jedná o dvojnásobnou provokaci!! Skuteční čeští vlastenci mohou tento skutek jedině a rozhodně odsoudit – což tímto také činíme!

I takový nesporný vlastenec, jako byl písničkář Karel Kryl, v jednom svém textu (Píseň neznámého vojína, 1969) zpíval:  „Vím, byla by to chyba plivat na pomníky…“ Je tedy jasné, že se o žádné české vlastence nejednalo. Maximálně tak o nějaké havloidní kavárenské povaleče, kteří slouží cizím zájmům – dnes těm Západním – a na dnešním Rusku či bývalém SSSR nenechají nikdy „nit suchou“. A kteří se snaží neustále rozvracet již tak rozporuplnou a křehkou společnost, jako je ta dnešní v České republice. S takovými protinárodními živly však již do budoucna nelze jednat ohleduplně a v rukavičkách. Neboť oni rozumí pouze Jídášské řeči peněz, a pak ještě jednomu zvuku: Nejsrozumitelnější a pro ně nejvhodnější řeč by jim předvedl jiný ruský hrdina a vojenský vynálezce – KALAŠNIKOV.

.

Marťani nekončí

   Václav Klaus prezidentské kandidáty vyjma Topolánka a Zemana nazval marťany. Já bych z nich vyjmul ještě Hanniga a Hynka. Ostatní mi stále i po prohraných volbách připadají jako marťané.

   Profesor Drahoš a ostatní neúspěšní kandidáti na prezidenta tvrdí, že svoji práci nekončí. Michal Horáček v DVtv zveřejnil svůj názor na vítězství Miloše Zemana. Z tohoto rozhovoru vyplývá, že ani prohra jej nepřiměla opustit figuru marťana, bytosti, která nežije zde v této zemi, přiletěla z vesmíru a pohybuje se přibližně v té bublině, kterou kdysi nazval prezident Zeman Pražská kavárna. Marťané nejsou ovšem jen jmenovaní neúspěšní kandidáti, je to mnoho dalších lidí.

Pokračování textu Marťani nekončí

Reakce PK na porážku svého prezidentského kandidáta.

   Pražská kavárna jen těžce rozdýchává svou porážku v prezidentských volbách. Vždyť vítězství „pravdy a lásky“ (čti lži a nenávisti) se zdálo již téměř jisté a po prvním kole voleb matematicky dokázané. Všude na sociálních sítích proskakují výroky českých (j)elit, které hovoří za vše. Pro nedostatek místa a času je zde nebudeme prezentovat ani komentovat. Ale jednu kratší esej, kterou jsem zachytil v jakési diskuzi na (jak jinak) „proruském“ webu, tady vyvěsíme. Její autor Zbyněk Passer v ní velmi vtipně vystihl sobotní odpoledne v jedné pražské kavárně…

Pokračování textu Reakce PK na porážku svého prezidentského kandidáta.

Šokující hyenismus!

   Od jistého známého potřebujícího z naléhavých zdravotních důvodů komplexní lázeňskou péči jsem se dozvěděl, že tento pacient minulý týden dostal na žádost  o lázeňskou komplexní péči (vše hradí zdravotní pojišťovna) jak od lázní Luhačovice, tak i od lázní Jáchymov velice podobnou odpověď v tom smyslu, že se tato ZAMÍTÁ protože údajně prý není dostatečně hrazena ze zdravotního pojištění a samotné lázně na tyto náklady údajně prý převyšující úhradu zdravotního pojištění bohužel nemají dostatek peněz.

Pokračování textu Šokující hyenismus!

Volební deja-vu

   Takže už to tu máme zase. Stejně jako před pěti lety. Do povědomí se neodbytně vkrádá pocit, že tuhle situaci jsme tu už přece měli. Volební dilema, byť v podstatě jen zdánlivé. Deja-vu.

   Tak jako v roce 2013, budeme mít popozítří + den následující, možnost, či spíše občanskou povinnost, zvolit si na dalších 5 let svého prezidenta republiky. A stejně jako tehdy, budeme volit ve 2. kole mezi dvěma kandidáty – tedy mezi kandidátem kontroverzním, ke kterému bychom mohli mít mnoho výhrad, a mezi kandidátem (pro vlastenecky smýšlejícího voliče) naprosto nepřijatelným. Snadná volba, mohlo by se říci.

Pokračování textu Volební deja-vu

Prezidentská kampaň a rozdělený svět

   Prezidentští kandidáti nejsou nějací hráči o ztrátu kytičky. Zeman a Drahoš reprezentují rozdělenou Západní civilizaci. Stejný příkop je v USA, v Británii, Polsku, Maďarsku, vlastně do nějaké míry všude. Proto tolik nenávisti a štvaní. Každý z nich reprezentuje jiný svět. Drahoš reprezentuje globální chápání epochy, je aktivistický, ideologický, chce měnit svět na lepší, multikulturní a otevřený, prý západní. Zeman reprezentuje lidové konzervativce, kteří žijí doma ve své zemi, mají zde své rodiny a zaměstnání, svět je víceméně zajímá jen na nějakých turistických cestách a mají obavy o osud domácího prostředí.

Pokračování textu Prezidentská kampaň a rozdělený svět

Český slavík Mattoni 2017

Kdo z vlastenců náhodou v sobotu večer v televizi sledoval průběh předávání cen Českého slavíka (před časem přejmenovaného ze Zlatého slavíka), nemohl se neubránit pocitu absolutního zhnusení. Ubohý výkon moderátora celého večera a ještě ubožejší scénky brněnského herce Matonohy dávaly tušit, že kdysi prestižní každoroční soutěž o nejpopulárnějšího českého zpěváka, zpěvačku či kapelu letos klesla na totální dno morálky a vkusu. Již loňský průběh tohoto galavečeru napovídal, že něco není sakra v pořádku.

Pokračování textu Český slavík Mattoni 2017