Před osudovým rozhodnutím

          Je páteční poledne dne 20. listopadu léta Páně 2017. Hodinu před začátkem dlouho očekávaných voleb. Osudových voleb. Za přibližně 25 hodin bude rozhodnuto. Národy Čechů, Moravanů a Slezanů si teď rozhodnou o svém dalším osudu. Nadlouho, a možná již natrvalo.

   Situace pro Českou republiku se za uplynulých 25 let vyvinula tragicky. Po faktickém vyvlastnění úspor většiny národa, zadlužení státu, i bezprecedentním zcizení národního bohatství, se dnes jedná už „jen“ o pouhé bytí či nebytí národa jako takového. Česká republika má být vtažena do jakéhosi jádra novodobé IV. Říše, tedy EU, a tam v pekle eurounijní byrokracie přetavena a pozměněna v jakýsi unijní bezprávný region, spravovaný cizí mocí. Dílo zkázy má dokonat dlouhodobě připravovaná imigrantská tsunami afrických a asijských hord, která svou ničivou silou spláchne poslední zbytky národní a etnické svébytnosti kdysi suverénních národů ČR.

   Připadám si v tuto chvíli jako cestovatel v čase. Jako pozorovatel, který má to privilegium zúčastnit se takovýchto tragických zlomových momentů pro malý stát uprostřed Evropy, i když bez praktické možnosti je nějak ovlivnit. Tak jako v roce 1968, 1989, 1992, 1998, 2003, či 2009. Po 27 letech politického kvasu a následného uhnívání politické scény v ČR, po bezpočtu voleb v tomto dějinném cyklu, po mnoha varováních, které národ obdržel a v podstatě nevyslyšel, se lidská mysl nutně musí obrátit k jakémusi druhu fatalismu – co je dáno, to nechť se stane. Je to karma, osud. Přesvědčit masu zpohodlnělých konzumentů, prožívajících svůj životní příběh víceméně na dluh… to by byl heroický úkol, hodný spíše pro mytologickou postavu dávných starověkých pověstí.

   Ale nemusíme se vracet až tolik daleko. Za pár dní, dne 8. listopadu, si připomeneme jiné výročí, které bude za 3 roky pěkně kulaté – již 400 let. Výročí bitvy na Bílé hoře, která znamenala pro český národ 300 let útisku, poroby a osobních tragédií. Ani tam by však určitě nepomohlo, kdyby cestovatel v čase, hodinu před bitvou, se snažil výsledek osudového střetnutí nějak zvrátit poukazováním na to, co bude po prohrané bitvě následovat. Nemožné…

   Přesto si dovolím sem přidat jedno prorocké video, které bylo vyrobeno již před 8 lety, a má se vztahovat k evropským událostem roku 2029. Čili s výhledem na 20 let dopředu. A právě proto, že se už nacházíme téměř v polovině této časové lhůty, můžeme si porovnat, nakolik již bylo nevratnými kroky nakročeno k této apokalyptické, nicméně reálné vizi:

Dnes, a ještě zítra, budou obyvatelé – voliči činit takovýto osudový nevratný krok, jenž nás buďto silně přiblíží k výše uvedenému…  anebo naopak nasype písek do soukolí nelítostné mašinérie, která je pevně rozhodnuta náš stát rozemlít i s jeho původním obyvatelstvem…

Je to jen na nás všech: Jestli nad námi definitivně zavlaje temná vlajka se dvanácti hvězdami  – symbol poroby, útisku a definitivní likvidace

…anebo nad zeměmi Čech, Moravy a Slezska budou svobodně vlát vlajky našich národů, společně s vlajkou skutečných Republikánů. Tak jako nedávno společně zavlály nad vlnami Jaderského moře.

Za 25 hodin, a něco málo k tomu, budeme znát pravdu…

Roman Sláma, místopředseda SPR-RSČMS.

Tajemství sládkovců odhaleno!

   Dnes tu odhalíme jednu ze záhad, kterou jsme bohužel byli nuceni řešit již nějaký ten čas. Jak všichni víme, na naší politické scéně se již téměř 2 roky pohybuje podezřelá postava dávno zprofanovaného politika, jenž kdysi pohřbil vlastní stranu i se svými spolustraníky. Tato osoba, ač nedávno ještě zadlužená a s majetkem obstaveným exekucemi, se náhle vynořila odkudsi z politického záhrobí a opět zlákala do svých sítí nějaké ty důvěřivé malé rybky.  Samozřejmě, všichni víme, o koho se jedná. Tato nastrčená herecká postava však dnes nebude předmětem našeho bádání. O ní jsme se na našem webu již bavili několikrát. Tentokrát jsme se zaměřili na jejího tajemného sponzora.

Pokračování textu Tajemství sládkovců odhaleno!

Proč zůstáváme chudými příbuznými?

   Vznik a důvod přetrvávání naší relativní chudoby oproti západním sousedům je důležité pochopit, abychom se správně rozhodovali v dalším vztahu k EU, k přijetí eura či vstupu to „tvrdého jádra“.

   Místo diskuse o celé problematice celého našeho „chudého příbuzného“, jehož ekonomické relace k bohatým zůstávají nezměněné při jakémkoliv hospodářském pokroku, se vede propaganda podle skupinových zájmů. Možná, že neodhadnu dobře všechny souvislosti, nicméně alespoň by tento článek měl vést k diskusi.

Pokračování textu Proč zůstáváme chudými příbuznými?

O volbě prezidenta v roce 1998

   Poněvadž na různých sociálních sítích se začíná znovu přetřásat podivná volba prezidenta ČR v roce 1998, Havlovo zvolení/nezvolení na období dalších 5 let, a zároveň události okolo tehdejšího předsedy Republikánů, který tehdy kandidoval proti V. Havlovi na onen post prezidenta…, chceme se jakožto pamětníci a zainteresovaní pozorovatelé těchto událostí rovněž vyjádřit k tomuto tématu. Právě kvůli tomu, že celou debatu vyvolal Miroslav Sládek, který zase všude vykřikuje, „jak byl tenkrát poškozen a jaké spiknutí to proti NĚMU prý bylo…“

Pokračování textu O volbě prezidenta v roce 1998

300 LET SPIKNUTÍ

   Dnes si čtenáře dovolíme seznámit s jedním delším článkem, který je nám znám už nějakou dobu, a který jakoby jasnozřivě reflektoval lidskou minulost, přítomnost, a bohužel nejspíš i budoucnost. Jeho německý autor vše píše ze svého – německého – úhlu pohledu, nicméně to co uvádí je natolik trefné a odpovídající našemu stupni poznání dané problematiky, že jsme se rozhodli jej po letech přetisknout. Doufáme, že délka článku čtenáře neodradí. Nebojte – čte se to velmi dobře, asi jako román, i když to fantazie bohužel zřejmě není – byť autor hned na počátku (pro jistotu) tvrdí opak… Pokračování textu 300 LET SPIKNUTÍ

Amerika, Německo, spojenec? Nebo zkáza všech?

Když se poslední dobou diskutuje o kvótách pro přerozdělování uprchlíků, tak se solidnímu občanovi této země nabízí otázka, zda je ještě tato politika vůbec normální, či nikoliv.

Je známo, že v Americe, objevené roku 1492 Kryštofem Kolumbem, a později i v rámci otrokářství, byli občané různých národů, etnik a ras převezeni na tento kontinent (jak jej my, zahrádkáři, nazýváme – rodišti rudých mandelinek, symbolech škůdců).  A tak spěl svět  původních domorodých obyvatel ke svému zániku.

Dá se ovšem říci, že i dnešní Německo, pod vedením Angely Merkel, je symbolem otroctví a diktátu Evropské unie. Jenže i této německé kancléřce strýček Dolfi špatně nalajnoval budoucnost, jelikož diktátu Bruselu se již zabránit nedá.

Osobně nechápu, jak se na dnešní svět budou dívat naši předkové, kteří se momentálně musí obracet v hrobě.

Jestli chceme kvótám zabránit, pak zde je ještě jedno řešení, jaké naši předkové udělali v době před bitvou na Bílé Hoře v roce 1620:  Tyto evropské politiky, i jejich spojence v naší zemi, vyházet z oken, třebas do Jeleního příkopu.

Jan Korbelka

SPR-RSČMS

Bohumín

 

 

 

Diskuze s doktorem Alzheimerem a jeho pochopem – doplněno o den později.

Vlastně to byl doktor Sládek, ale to vyjde nastejno. On si také nechce některé skutečnosti ze své minulosti pamatovat. Zejména své hříchy vůči bývalým kolegům – republikánům. Však jsem to na našich stránkách v minulosti dosti podrobně a barvitě popsal. Netřeba se opakovat, stačí zalistovat v archivu 2015-2016. Ale pro pobavení a vykreslení, jak sice doktor Sládek leckdy podléhá doktoru Alzheimerovi, ale na druhé straně cenzor Sládek nic ze svých „dovedností“ nezapomněl, předkládám následující diskuzi na PL, která se odehrála dnes – v den kdy byl konečně propuštěn náš novodobý český hrabě Monte Christo – Jiří Kájínek.

Podotýkám ještě, že celá diskuze byla primárně vyprovokována atakem M.Sládka a K.Fleischera, kteří mne nařknuli z používání různých osobních profilů – ačkoliv já na PL píši zásadně pod svým jménem, a nepoužívám anonymní nicky či falešná jména. Alespoň doposud, dokud mě administrátorka a manažerka PL na popud doktora Sládka nezablokuje. Protože soudružka Kateřina Synková je zřejmě oddaná fanynka Miroslava Sládka a už nám – republikánům – zablokovala na PL náš stranický profil. Soudruh Sládek totiž v tomto případě nemohl cenzurovat (jak se naučil ještě za minulého režimu na FÚTI), a tak před měsícem žaloval, aby byli nesládkovští republikáni na Parlamentních listech umlčeni…!

Parlamentní listy si nyní mohou pozměnit svůj reklamní slogan:  „NIKDO VÁM NEBUDE DIKTOVAT, O ČEM MÁTE PSÁT. DIKTOVAT VÁM BUDEME POUZE MY – PARLAMENTNÍ LISTY!“

Pokračování textu Diskuze s doktorem Alzheimerem a jeho pochopem – doplněno o den později.

Hadra nemá onuci co vyčítat.

Toto slovenské přísloví mě napadlo včera při sledování přímého přenosu z PS-PČR, který nám včera zprostředkovala česká , opravuji – bruselská televize na „kanále“ ČT-24. KANÁL to byl opravdu náramný, co se hned tak nevidí. Všechny zúčastněné „sociální, občanské, lidové, vrcholové“ a bůhvíjak ještě „demokratické“ partaje zdvihly svá stavidla zdrženlivosti a vypustily stoku špíny na předsedu té poslední, která si před posledními volbami přislíbila, že se bude mít LÍP. A poněvadž se příslušní zaměstnanci ANOfertu v uplynulém období opravdu snažili, aby se LÍP měli, nehodlali své „těžce“ dobyté pozice jen tak vyklidit. A tak „palbu“ opětovali. Český a moravský národ měl včera jedinečnou příležitost shlédnout, CO si to v minulých volbách vlastně zvolil jako své zastupitele. Nemá cenu zde popisovat, co všechno bylo za těch 8 hodin k vidění a hlavně ke slyšení. Bylo by to neúnosně dlouhé. To se zkrátka muselo vidět. A protože chci být dnes poměrně stručný, napadá mne jen jedno přísloví, tentokrát české:  „Křiváci nemají hrbáčovi co kázat o rovnosti“. Protože jsou ve své podstatě všichni stejní – jedni za 18, druzí bez dvou za dvacet.

Pokračování textu Hadra nemá onuci co vyčítat.