Prezidentská kampaň a rozdělený svět

   Prezidentští kandidáti nejsou nějací hráči o ztrátu kytičky. Zeman a Drahoš reprezentují rozdělenou Západní civilizaci. Stejný příkop je v USA, v Británii, Polsku, Maďarsku, vlastně do nějaké míry všude. Proto tolik nenávisti a štvaní. Každý z nich reprezentuje jiný svět. Drahoš reprezentuje globální chápání epochy, je aktivistický, ideologický, chce měnit svět na lepší, multikulturní a otevřený, prý západní. Zeman reprezentuje lidové konzervativce, kteří žijí doma ve své zemi, mají zde své rodiny a zaměstnání, svět je víceméně zajímá jen na nějakých turistických cestách a mají obavy o osud domácího prostředí.

Migrační krize

  Rozdíl v myšlení je nejlépe viditelný na vzájemném nepochopení problému migrace. Všimněme si, co podepsal profesor Drahoš (zkráceno) ve výzvě akademiků:

„…Cílem této výzvy je důrazně se vymezit proti tomu, jakým způsobem je v naší zemi rozdmýchávána a všeobecně tolerována etnická a náboženská nesnášenlivost – dopřáváním sluchu extremistickým hnutím, šířením překroucených i zcela lživých zpráv, které posilují paniku, jež ve výsledku vede k dehumanizaci lidí v nouzi, diskriminaci i k násilí z nenávisti….Jsme znepokojeni prudkým nárůstem xenofobních nálad ve společnosti a aktivitou extremistických skupin, které nemají dostatečnou protiváhu. Radikalizace společnosti skrze strach je podle nás jedno z největších nebezpečí, které nám v souvislosti s imigrační krizí hrozí…. Cizinci žijící v Evropě jsou vykreslováni jako pátá kolona, podvodníci a zločinci. Muslimové jsou házeni do jednoho pytle s teroristy,…. Vyzýváme vás, abyste ve věci přijímání uprchlíků zohledňovali skutečné potřeby a možnosti, ne vrtkavé nálady veřejného mínění. Všem, kdo v Evropě hledají útočiště, by mělo být zajištěno bezpečí a důstojné zacházení. Ti skutečně potřební musí být přijímáni a integrováni na základě individuálního a spravedlivého výběrového procesu, aniž by je předem diskvalifikovala jejich etnická či náboženská identita.“

  Profesor Drahoš žije v globalistické bublině, nemá strach z migrantů a zřejmě nemá strach ani z páté kolony cizinců žijících v Evropě. On nevidí NO-GO zóny v západních městech, nevidí zločinnost, která u nás zatím není, a nechápe, že lidé nechtějí dopadnout jako Francie. Nezajímá ho, co bude tady s migranty, kam půjdou, jak se budou chovat, jak budou obtěžovat okolí, zajímá ho radikalizace společnosti, která je proti globalistickému trendu. Pan Drahoš nežije doma, žije ve svém ideologickém multikulturalistickém světě a řeší globální problémy. Pokud budou obtíže s migranty, ochrání ho jeho postavení a peníze, ale normální občané budou trpět. Jeho solidarita je falešná, protože je nástrojem jak sem migranty dostat a multikulturní společnost vytvořit. Zajímá ho solidarita s migranty nikoliv s našimi lidmi. Solidarita skutečná by měla být na místě nebo v uprchlických táborech v Turecku, v zemi stejné kultury. Tady přece žádní muslimští migranti být nemusí! Poskytli jsme útočiště uprchlíkům z Balkánu a jsme ochotni opět poskytnout útočiště lidem stejné kultury, kteří se snadno integrují a nejsou s nimi problémy. Profesor Drahoš takovou eventualitu vůbec nepřepokládá. Plní tedy nějaké aktivistické ideologické zadání.

  Prezident Zeman je národní konzervativec. Žil s normálními lidmi celý život, naposled 8 let na Vysočině. Dobře ví, jak smýšlí. Dovede s nimi mluvit jejich jazykem a řešit jejich záležitosti. Určitě si dovede představit uprchlické tábory a jejich problémy, ale to asi není to nejhorší. Daleko horší je vytváření muslimských menšin postupným prostoupením muslimským obyvatelstvem, které se neintegruje. Země západní Evropy jsou toho příkladem, každý to ví a zná. Proto migranty zásadně odmítl.

  Profesor Drahoš si nedovede představit toto odlišné smýšlení jinak než ruský vliv nebo populismus sdělovacích prostředků. Skutečné problémy nechápe a celému paradigmatu buď nerozumí nebo rozumět nechce.

Obhajoba národních zájmů

  Obhajoba národních zájmů není možná z pozice vazala. Není možno plnit poslání evropské integrace a přitom nebýt závislý. Jaké potom vlastně člověk zájmy plní? Evropské nebo české? Vždyť to v souladu vždy není. Prezident Zeman vytvořil nezávislou pozici a stýká se s celým světem. V podstatě nedělá nic jiného, než ostatní, když jde o obchod. Nikdo nikdy neudělá vše správně a prezident Zeman jistě chyboval v mnoha věcech, jeho zjev není IN, vyvolal zbytečné kauzy a přehnal svoje poklonkování vládcům Východu. Ale prezident Macron byl v nedávné době také v Číně a také nemluvil o lidských právech. Kritika prezidenta Zemana, že směřuje zemi na východ, je nesmysl. Je to jen jedna z propagandistických lží. Samostatný nezávislý stát se musí stýkat se všemi velmocemi. Rusko nelze vynechávat. Nedělá to nikdo.

  Profesor Drahoš bude prý směřovat zemi na západ. Bude jezdit do Bruselu? Co tam bude dělat? Jen se klanět a přijímat pokyny? Naše podnikatele v Rusku nepodpoří? Ale globalista nebude nikdy hájit národní zájmy, je ideologicky zaměřen jinak, problémy jeho rodné země jsou až na druhém či jiném dalším místě.

Sdělovací prostředky

  Profesor Drahoš ve své výzvě píše: „Svoboda slova patří k tomu nejcennějšímu, co máme. Užívejte ji zodpovědně a citlivě. Historie učí, že strach plodí nesvobodu. Svoboda slova, zneužitá ke lži a očerňování nevinných, zabíjí sebe samu.“ Ale sdělovací prostředky přece musí říkat pravdu! Když je teroristický útok, nemají snad o něm referovat, aby nevznikl strach? To už chce sdělovací prostředky úkolovat a informace zamlčovat. Nikdo přece žádné jiné informace, než realitu nevysílal, nikdo si přece nevymýšlel víc, než se stalo.

  Ale ohledně sdělovacích prostředků může být jiná obava. Globalistické a europeistické cíle se zadrhávají. Vidíme to všude. V USA, Polsku a Maďarsku viditelně zvítězily národní konzervativci. Naše globalistické sdělovací prostředky nemohou přijít na jméno ani prezidentu Trumpovi, o Polsku a Maďarsku nemluvě. Vyrovnané informace už dávno nejsou. Boj mezi globalistickou ideologií a resistencí proti tomu, která vyprovokovala národní konzervatismus, zasahuje i nás. Boj našich dvou kandidátů na prezidenta je toho důkazem. Globalisté straší daleko více než sdělovací prostředky v případě migrantů. Straší Ruskem. Putin už může za všechno, cokoliv se nepodaří, má na svědomí on. Globalistické neúspěchy se přece musí na někoho svést.

Závěr: Nová konfliktní linie

   Příkop mezi globalismem a národním konzervatismem je dominantní. I když se už projevoval dříve, teprve migrační krize donutila mnohé aktéry se vyslovit a tím svoji příslušnost k dané skupině odkrýt. Hlavní částí tohoto konfliktu je otázka demokracie. Ve všech nadstátních útvarech, ať už je to EU nebo prostě jen otevřený svět, demokracie nemůže existovat, protože ta je bytostně spojena s existencí politicky uzavřeného státu s jeho institucemi. Otevřená společnost je společností, kde vládnou světoví oligarchové. Jeden takový chce dokonce v Praze založit univerzitu s námětem otevřené společnosti. Co může prosazovat? Bude jen vymývat mozky mladým lidem, aby se vzdali svého státu, svých institucí, které chrání jejich svobodu a umožňují jim rozhodovat o svém osudu.

  Kandidát globalismu nemá v podstatě co říct. Neřekne přece, že předáváním pravomocí Bruselu ztratíme jako národ rozhodování sami o sobě. Neřekne přece, že přijímáním migrantů se tu vytvoří neintegrovatelné menšiny muslimů, jejichž činnost můžeme vidět v západních městech. Pokud mluví o evropské kultuře a cestě do Evropy, potom samozřejmě k tomu NO-GO zóny a terorismus patří, bez toho už dnes Evropa není. Nejdeme přece do staré dobré Evropy, ale do té dnešní.

  Kandidát globalismu nemá kladný program, to co přináší je problematické a určitě ne přínosné a tak může jen strašit a vyhraňovat se proti druhým, pomlouvat je a rozmazávat jejich selhání. To možná pan Drahoš nedělá, ale určitě straší Ruskem, za každý neúspěch může Putin, jako kdysi za komunistů za všechno mohli zlí západní imperialisté. Je to jen odvádění pozornosti k zástupným problémům a vytváření strachu.

  Národně konzervativní kandidát dobře ví, že samostatný stát je jen ten, který obchoduje s celým světem, není závislý na obchodě s jedním státem nebo oblastí. Musí tedy být zadobře i s jinými státy a obchod rozprostřít. Ale hlavně nesmí dovolit, aby demokraticky zvolené orgány předaly pravomoci EU, aby stále mohli rozhodovat občané, protože to je jediná záruka, že nedojde k diktatuře a cizí nadvládě.

Vlastimil Podracký

.

Co Zeman neřekl

   Prezidentův vánoční projev byl vyrovnaný a realistický. Prezident řekl potřebné věci, mnoho věcí ovšem neřekl. Proto bych se pokusil ho doplnit.

Starý rok

 Ve starém roce byly klíčovou událostí samozřejmě volby. Jejich výsledek je známý a znamená další odklon od starých politických stran vyjma ODS. Volbou obviněného Babiše prokázali občané nejen, že nevěří starým politickým stranám, ale nevěří ani institucím – policii apod. To je velmi znepokojující jev. Staří politici dokázali otrávit lidi tak, že už ničemu nevěří. Celý rok se nemluvilo o ničem jiném, než o kauzách. Pokud bych měl charakter tohoto roku nějak vystihnout, řekl bych, že to byl rok štvavých kampaní a rétorické nenávisti.

  Ekonomové hodnotí minulý rok dobře. Je málo pracovních sil, což je důsledek poklesu porodnosti v devadesátých letech. Měli bychom urychleně přijmout zahraniční dělníky nebo nám podniky odejdou do zahraničí a přestanou tady platit daně. To se kvůli politice ČSSD nedělo a doufám, že to nynější vláda udělá.

  Jinak si nemyslím, že si vláda vedla špatně. Bohužel ztratila funkčnost ostrakizací Babiše a jeho odstoupení nepomohlo vládnutí. Kontroversní EET bylo zavedeno, jak vidět nic podstatného se nestalo, jestli bude mít význam nebo ne, se teprve pozná. Vidím i sám, že některé podniky služeb se uzavírají a služby se zhoršují. Nemyslím si ovšem, že EET má na to podstatný význam. Hlavní příčinou jsou vysoké mzdové požadavky zaměstnanců, kteří dnes mohou dostat práci jinde za vyšší mzdu, než jim malý podnik může dát.

  Zvyšování cen potravin přináší problematickou situaci důchodcům a příjemcům různých dávek. Nevím, zda tento proces už není počátkem světové potravinové krize způsobené suchem a nedostatkem vody vůbec. Zvyšování ceny půdy signalizuje, že spekulanti cítí nastávající důležitost zemědělství pro přežití. Naše smrkové lesy usychají a prostě s přírodou se něco děje. Ministr Jurečka tyto věci docela dobře pojmenoval, ale myslím si, že řešení vyžaduje příliš mnoho nákladů a také legislativních změn.

  Více mne ovšem znepokojuje politická kultura, spíše něco, co nelze ani nazvat nekulturou, něco mnohem horšího. Chicagští mafiáni se ve třicátých letech odstřelovali. Dnešní politici se odstřelují pomocí obvinění a soudů. Na každého se něco najde. Něco se vyškrábe, podá se trestní oznámení a potom se táhne pět let soudů až ke konečnému osvobození. Mnozí možná ani nepostřehli kdysi takový soud s Hučínem a později s Čunkem. Částečně podobně dopadl Topolánek a Nečas. Obvykle jsou to věci, které dělají téměř všichni, nějaká selhání profesní nebo prořeknutí se apod. Čím více člověk podniká, něco dělá politiku, tím více je napadnutelný. Minulý rok prohloubil do nebývalé míry tuto kulturu obviňování, lhaní, štvaní, propagandy, nenávisti, závisti, prostě se vylila tato špína, jakoby se s ní převrhl sud. Lidé, pokud mají možnosti při volbách, obvykle potrestají štváče spíše než obviněného. To je vidět, že náš lid neztratil rozum. To je snad jediná povzbudivá skutečnost.

  Štvavé kampaně se nevyhnuly ani zahraniční politice. Štvaní proti Trumpovi, Polsku, Maďarsku, Rusku, je stálým námětem všech hlavních sdělovacích prostředků. A potom samozřejmý strach, že lidé začnou myslet vlastním rozumem, když budou mít k disposici nějaké nezávislé sdělovací prostředky nebo sdělení z druhé strany. Proto je kampaň proti ruským webům, přestože vůbec nevíme, že by byly ruské, „ale ony přece musí být ruské, když hlásají něco jiného než my“. Pomalu se blíží „efekt radia Svobodná Evropa“. Lidé už dnešnímu „Rudému Právu“ věřit nebudou, ale o to víc budou věřit internetovým webům, které hned rozeznají podle obsahu, zvláště když jim je různé organizace uvedou do seznamu.

  V zahraniční politice bych zdůraznil tyto události: Brexit se zadrhl a vypadá na zákopovou válku. Ve Francii, v Německu a Rakousku zvítězili globalisté a europeisté. Prezident Trump poznal, že být vlastencem a postavit se globalistům je nesnadné a v mnohém musel ustoupit. Migrační krize zeslábla. V Sýrii už Rusové a Asad vyhráli válku s Islámským státem a totéž lze říci i o irácké vládě s podporou spojenců. Bojovníci se přesunou jinam, myslím si, že ne do Evropy, kde je to problematické, ale do Afriky. Na scénu se dostává Izrael, který byl v době války pěkně v klidu. V Polsku a Maďarsku se zdá, že konzervativní vlády jsou pevné a lidé za nimi stojí. Celkem to byl normální rok v rámci dlouhodobého vývoje, ve kterém dominuje uvnitř států evropské civilizace boj mezi globalisty a národními konzervativci.

  Ještě bych se zmínil o kampani „me too?“ Tato kampaň je typická pro dnešní Ameriku. U nás k tomu nejsou lidé naladěni. Vidíme, že skandalizace se moc nedaří ani v případě Babiše a že skandalizovaný člověk ještě získá na popularitě. V tomto případě díky za to, že jsme jiní.

Sexuální obtěžování bylo vždy, kdyby nebylo, mnoho hereček by nebylo tam, kde bylo, mnoho sekretářek by nebylo na svých místech. Přijít s obviněním po dlouhých letech je jasný oportunismus. Napřed tato žena využije výhod, které jí přináší fakt, že obtěžování snáší, a potom, když už to přestane fungovat nebo to nepotřebuje snášet a naopak je vhodné původce vydírat, tak ho obviní. Vinna je tedy i ona, a pokud se ženy budou chovat tak, že budou snášet obtěžování kvůli výhodám, potom se tento jev neodstraní a všechny ty řeči jsou zas jen mediální bublina. Jinak si myslím, že tato kampaň se spustila hlavně proti Trumpovi a ukazuje na to, jak jsou jeho protivníci mocní.

Nový rok

  Výhledy do nového roku sdílím s panem prezidentem společné, nicméně musím připomenout některé zásadní věci: Většina událostí se připravuje dlouhodobě. Většina problémů, které má západní Evropa s muslimy si zavinila svojí dřívější politikou. A to není jen přijetí pracovníků do někdejších průmyslových podniků. Je to otázka zanedbání integrace a asimilace těchto přistěhovalců, které brání multikulturalistická doktrína. Ale také to byl nedostatek vlastních lidí, který k tomu vedl. Zeptal se někdo, proč tyto země měly málo pracovních sil? Musíme tedy vidět i dlouhodobé trendy a ty bych tu zdůraznil především.

  Stálé a trvalé priority jsou tři:

1/ Nepředat rozhodování o našich věcech cizincům, ani EU, zvláště ve vnitřní politice.

2/ Zajistit dostatečný počet dětí, budoucích občanů, abychom nemuseli v budoucnosti přijímat velké množství imigrantů a zajistili si prosperitu.

3/ Zabránit vytvoření menšiny nepřizpůsobivých migrantů.

  Rozpracováno na úkoly to znamená: Nedovolit další předávání pravomocí EU, protože tím se snižuje rozhodování našich občanů a slábne demokracie. Postupně dostávat náš průmysl, ale hlavně obchodní řetězce a banky, do našich rukou. Vytvořit si podmínky pro obchodování v celém světě bez vlivu politických doktrín. Spolupracovat se zeměmi Visegrádu.

  Já bych si do nového roku určitě jako nejdůležitější věc, která je v našich rukou, přál dostatek potomstva, protože jeho nedostatek je zpočátku nepozorovaným faktorem pozdějších problémů se zadlužováním státu, s nutností přijmout migranty apod. Aby byla prostá reprodukce se zohledněním předchozích propadů, musí se narodit cca 135 tisíc dětí ročně. Jestliže se do září narodilo 85 tisíc, vypadá to, že za rok by mohlo být 113 tisíc, tedy asi jako v roce 2016, pravděpodobně bude chybět zase cca 20 tisíc dětí. Počet dětí na jednu ženu je 1,6, což už je lepší než dříve, ale je to málo. Mělo by být nejméně 2 děti na jednu ženu. První dítě se v průměru rodí v 28 letech matky. Mnoho žen však rodí v podstatně vyšším věku, kdy prudce ubývá plodnost, a jsou zdravotní problémy.

  Vidím stálé uhýbání před tímto problémem, stálé obcházení statistik třeba tím, že se do zvýšení počtu občanů počítají cizinci. Další manipulací je tvrdit, že nevymíráme, protože nás neubývá díky prodlužování věku starých lidí. Přitom je mladá generace oproti starší o třetinu menší, to se přece musí v budoucnosti projevit! Vzpomínám, jak učitelky byly v devadesátých letech v šoku, když jim scházela najednou třetina dětí. To vše se projeví buď v ekonomice, nebo se musí přijmout migranti. Upozorňuji ovšem, že Ukrajinci nás nebudou donekonečna dotovat lidmi. Brzy začnou přicházet ti, které dnes nechceme.

  Mám svoji teorii na to, proč to nevyřeší robotizace. Zmíním jen, že robot není člověk, nebere plat a nekonzumuje, aby zaměstnal další lidi, nepije pivo, nekupuje dětem hračky a nejezdí autem. Bude jen vytvářet zisky mezinárodním korporacím, ze kterých nic nebudeme mít.

Závěr:

  Na pozadí našich viditelných, a hlavně těch propagovaných událostí, probíhají procesy dostatečně zřetelné, nicméně málo vnímané, které je nutno odkrývat a analyzovat. Globalizace, která už byla snad brána jako přirozený proces, se zadrhla. Povstaly národně konzervativní síly, která jsou nyní zlostně osočovány globalistickou kampaní, od zkreslených komentářů, až k nenávistné propagandě. Globalistům se zasekl jejich projekt multikulturního světa admixture měst a oblastí s mnoha rasami a kulturami, ve kterém měla být Evropa zkušebním králíkem. Konzervativní síly všeho druhu mající nějaký vztah ke svému domovu, stále více, podle toho jak si situaci uvědomují, začínají vzdorovat stát se platformou pro sociální inženýrství globalistů. Zatímco globalisté jsou intelektuálové dobře vychovaní západními neomarxistickými univerzitami a organizacemi, konzervativci jsou obvykle obyčejní lidé, pracující a podnikající, kteří se dostanou obvykle k politické moci svými penězi.

  Je to především prezident Trump, který je cílem těchto útoků, protože odmítl platit různé globalistické projekty, provádí izolacionalistickou politiku, chce zvýšit úroveň Američanů a vykonat změny nutné pro další rozvoj a blahobyt. Brexit je také akce v tomto antiglobalistickém směru. Ale pro nás viditelné je to v Polsku a Maďarsku. U nás je představitelem jakéhosi lidového konzervatismu prezident Zeman. Vidíme také jak na něho globalisté plivou, co všechno si na něj vymyslí. Rusko je pro globalisty něco nepředstavitelně nepřátelského, protože se vymklo globalistické moci a může být oporou národně konzervativních sil.

  Globalisté ovšem nespali a zvítězili ve Francii a Rakousku. Boj tedy pokračuje. Příští rok bude velmi zajímavý.

Vlastimil Podracký

.

 

Český slavík Mattoni 2017

Kdo z vlastenců náhodou v sobotu večer v televizi sledoval průběh předávání cen Českého slavíka (před časem přejmenovaného ze Zlatého slavíka), nemohl se neubránit pocitu absolutního zhnusení. Ubohý výkon moderátora celého večera a ještě ubožejší scénky brněnského herce Matonohy dávaly tušit, že kdysi prestižní každoroční soutěž o nejpopulárnějšího českého zpěváka, zpěvačku či kapelu letos klesla na totální dno morálky a vkusu. Již loňský průběh tohoto galavečeru napovídal, že něco není sakra v pořádku. Letošek však předčil veškerá očekávání v negativním slova smyslu. Důvodem byla nepřítomná rocková kapela ORTEL a její frotman Tomáš Hnídek, s uměleckým jménem Tomáš Ortel. Přesněji řečeno – jeho vlastenecké texty ve skladbách výše uvedené kapely. Ty působí jako červená muleta, především na havlistické bejky kavárenských pravdoláskařů. A co víc – ó hrůzo, oslovují normální příslušníky českého a moravského národa a zvedají jeho 25 let pošlapávané národní povědomí. To se zpětně odrazilo na masivním přílivu hlasů pro ORTELa v podobě SMS s extra tarifem 7,50 Kč/hlas. Výsledek byl pro organizátory soutěže a agenturu Musica Bohemica, propojenou s tzv. pražskou kavárnou, natolik šokující, že sáhli k bezprecedentnímu opatření s výmluvou na údajné porušení pravidel soutěže, a kapele ORTEL i jejímu frotmanu místo skutečně získaných hlasů letos, přiřkli počet hlasů získaných během loňského ročníku. ORTEL prostě nesměl vyhrát!

Sobotní galavečer proběhl s takovou úrovní, jakou měl, a leccos nic netušícímu divákovi napovídala i neúčast jednoho z vítězů – totiž právě Tomáše Ortela a jeho kapely. Když se pak následně během 24 hodin všechno provalilo na veřejnost, začaly se dít věci. Nejprve reagovala veřejnost a fanoušci kapely – v diskuzích na mainstr. serverech čtenáři nelítostně a masově tepali kritikou organizátory soutěže, agenturu, i soutěžící, kteří se měli umístit před zdiskriminovanou kapelou. Jako první zareagovala skupina KABÁT, která vrátila ocenění Zlatého slavíka a připojila se k bezpočtu žádostí o celkové přehodnocení výsledků samotnými pořadateli. Za to patří Pepovi Vojtkovi a KABÁTům čest a sláva! Následoval zpěvák Michal David, který vrátil Stříbrného slavíka a převzal si Bronzového. Korunu ostudy pro pořadatele pak završil dlouholetý Zlatý slavík Karel Gott, žádající vysvětlení od organizátorů soutěže. A jako třešničku na dortu poté následně přišlo vyjádření hlavního sponzora ankety, společnosti KARLOVARSKÉ MINERÁLNÍ VODY, jenž se od celého netransparentního vyhodnocování distancovala a pohrozila organizátorům možností odchodu od partnerství takovéto vypečené „soutěže“. Takže se nakonec ukázalo, že faktickým vítězem soutěže se stala kapela ORTEL, které tímto upřímně gratulujeme!

Morálním vítězem se potom stali všichni ti, kteří na nespravedlnost zareagovali a poukazovali na ni. Od skupiny KABÁT a zpěváka M. Davida i K. Gotta, až po veřejnost a všechny, kteří bombardovali agenturu Musica Bohemica s žádostmi o poctivé vysvětlení celého skandálu a s žádostmi o opravu výsledků dle skutečného stavu a letošního počtu získaných hlasů. Možná, že jsme k tomuto vítězství přispěli svou malinkatou mírou i my republikáni, když jsme se připojili toto pondělí se žádostí ve znění:

Žádáme o anulování výsledků letošního Zlatého slavíka v kategorii zpěvák roku a skupina roku. Žádáme o férové přepočítání VŠECH došlých SMS hlasů pro soutěžící, bez nějakých diskriminačních opatření s výmluvami na údajné nedodržování pravidel. Žádáme o vyhlášení nových výsledků. Pokud organizátoři soutěže chtějí zachránit alespoň zbytek kreditu Zlatého slavíka, jistě k těmto opatřením přikročí.

Jménem Sdružení pro republiku – Republikánské strany Čech, Moravy a Slezska     Roman Sláma, místopředseda.

Co ještě dodat?  Z celé, z politického hlediska v podstatě nevýznamné kauzy, lze vysledovat jedno velké poučení a závěr: Pokud se lidé na veřejnosti spojí a společně napřou své úsilí, lze dosáhnout spravedlivého vítězství i proti zvůli mocnějších a nepoměrně bohatších. Což by mělo být velkým příkladem i na politické scéně.

A co se týče pořadatele ankety Český slavík Mattoni:  Pokud se něco zásadního nezmění a agentura M-B neupustí od politicky motivovaných „úprav“ vyhlašovaných výsledků, pak bude lépe na příští rok ani takovou anketu nevypisovat. Nad celou soutěží Český slavík tak bude vyřknut ORTEL.

.

 

Před osudovým rozhodnutím

          Je páteční poledne dne 20. listopadu léta Páně 2017. Hodinu před začátkem dlouho očekávaných voleb. Osudových voleb. Za přibližně 25 hodin bude rozhodnuto. Národy Čechů, Moravanů a Slezanů si teď rozhodnou o svém dalším osudu. Nadlouho, a možná již natrvalo.

   Situace pro Českou republiku se za uplynulých 25 let vyvinula tragicky. Po faktickém vyvlastnění úspor většiny národa, zadlužení státu, i bezprecedentním zcizení národního bohatství, se dnes jedná už „jen“ o pouhé bytí či nebytí národa jako takového. Česká republika má být vtažena do jakéhosi jádra novodobé IV. Říše, tedy EU, a tam v pekle eurounijní byrokracie přetavena a pozměněna v jakýsi unijní bezprávný region, spravovaný cizí mocí. Dílo zkázy má dokonat dlouhodobě připravovaná imigrantská tsunami afrických a asijských hord, která svou ničivou silou spláchne poslední zbytky národní a etnické svébytnosti kdysi suverénních národů ČR.

   Připadám si v tuto chvíli jako cestovatel v čase. Jako pozorovatel, který má to privilegium zúčastnit se takovýchto tragických zlomových momentů pro malý stát uprostřed Evropy, i když bez praktické možnosti je nějak ovlivnit. Tak jako v roce 1968, 1989, 1992, 1998, 2003, či 2009. Po 27 letech politického kvasu a následného uhnívání politické scény v ČR, po bezpočtu voleb v tomto dějinném cyklu, po mnoha varováních, které národ obdržel a v podstatě nevyslyšel, se lidská mysl nutně musí obrátit k jakémusi druhu fatalismu – co je dáno, to nechť se stane. Je to karma, osud. Přesvědčit masu zpohodlnělých konzumentů, prožívajících svůj životní příběh víceméně na dluh… to by byl heroický úkol, hodný spíše pro mytologickou postavu dávných starověkých pověstí.

   Ale nemusíme se vracet až tolik daleko. Za pár dní, dne 8. listopadu, si připomeneme jiné výročí, které bude za 3 roky pěkně kulaté – již 400 let. Výročí bitvy na Bílé hoře, která znamenala pro český národ 300 let útisku, poroby a osobních tragédií. Ani tam by však určitě nepomohlo, kdyby cestovatel v čase, hodinu před bitvou, se snažil výsledek osudového střetnutí nějak zvrátit poukazováním na to, co bude po prohrané bitvě následovat. Nemožné…

   Přesto si dovolím sem přidat jedno prorocké video, které bylo vyrobeno již před 8 lety, a má se vztahovat k evropským událostem roku 2029. Čili s výhledem na 20 let dopředu. A právě proto, že se už nacházíme téměř v polovině této časové lhůty, můžeme si porovnat, nakolik již bylo nevratnými kroky nakročeno k této apokalyptické, nicméně reálné vizi:

Dnes, a ještě zítra, budou obyvatelé – voliči činit takovýto osudový nevratný krok, jenž nás buďto silně přiblíží k výše uvedenému…  anebo naopak nasype písek do soukolí nelítostné mašinérie, která je pevně rozhodnuta náš stát rozemlít i s jeho původním obyvatelstvem…

Je to jen na nás všech: Jestli nad námi definitivně zavlaje temná vlajka se dvanácti hvězdami  – symbol poroby, útisku a definitivní likvidace

…anebo nad zeměmi Čech, Moravy a Slezska budou svobodně vlát vlajky našich národů, společně s vlajkou skutečných Republikánů. Tak jako nedávno společně zavlály nad vlnami Jaderského moře.

Za 25 hodin, a něco málo k tomu, budeme znát pravdu…

Roman Sláma, místopředseda SPR-RSČMS.

Tajemství sládkovců odhaleno!

   Dnes tu odhalíme jednu ze záhad, kterou jsme bohužel byli nuceni řešit již nějaký ten čas. Jak všichni víme, na naší politické scéně se již téměř 2 roky pohybuje podezřelá postava dávno zprofanovaného politika, jenž kdysi pohřbil vlastní stranu i se svými spolustraníky. Tato osoba, ač nedávno ještě zadlužená a s majetkem obstaveným exekucemi, se náhle vynořila odkudsi z politického záhrobí a opět zlákala do svých sítí nějaké ty důvěřivé malé rybky.  Samozřejmě, všichni víme, o koho se jedná. Tato nastrčená herecká postava však dnes nebude předmětem našeho bádání. O ní jsme se na našem webu již bavili několikrát. Tentokrát jsme se zaměřili na jejího tajemného sponzora.

Pokračování textu Tajemství sládkovců odhaleno!

Proč zůstáváme chudými příbuznými?

   Vznik a důvod přetrvávání naší relativní chudoby oproti západním sousedům je důležité pochopit, abychom se správně rozhodovali v dalším vztahu k EU, k přijetí eura či vstupu to „tvrdého jádra“.

   Místo diskuse o celé problematice celého našeho „chudého příbuzného“, jehož ekonomické relace k bohatým zůstávají nezměněné při jakémkoliv hospodářském pokroku, se vede propaganda podle skupinových zájmů. Možná, že neodhadnu dobře všechny souvislosti, nicméně alespoň by tento článek měl vést k diskusi.

Pokračování textu Proč zůstáváme chudými příbuznými?

O volbě prezidenta v roce 1998

   Poněvadž na různých sociálních sítích se začíná znovu přetřásat podivná volba prezidenta ČR v roce 1998, Havlovo zvolení/nezvolení na období dalších 5 let, a zároveň události okolo tehdejšího předsedy Republikánů, který tehdy kandidoval proti V. Havlovi na onen post prezidenta…, chceme se jakožto pamětníci a zainteresovaní pozorovatelé těchto událostí rovněž vyjádřit k tomuto tématu. Právě kvůli tomu, že celou debatu vyvolal Miroslav Sládek, který zase všude vykřikuje, „jak byl tenkrát poškozen a jaké spiknutí to proti NĚMU prý bylo…“

Pokračování textu O volbě prezidenta v roce 1998

300 LET SPIKNUTÍ

   Dnes si čtenáře dovolíme seznámit s jedním delším článkem, který je nám znám už nějakou dobu, a který jakoby jasnozřivě reflektoval lidskou minulost, přítomnost, a bohužel nejspíš i budoucnost. Jeho německý autor vše píše ze svého – německého – úhlu pohledu, nicméně to co uvádí je natolik trefné a odpovídající našemu stupni poznání dané problematiky, že jsme se rozhodli jej po letech přetisknout. Doufáme, že délka článku čtenáře neodradí. Nebojte – čte se to velmi dobře, asi jako román, i když to fantazie bohužel zřejmě není – byť autor hned na počátku (pro jistotu) tvrdí opak… Pokračování textu 300 LET SPIKNUTÍ