Poslední varování, část 2.

(pokračování)

Motto:  Samotné slovo „tajemství“ je nepřijatelné ve svobodné a otevřené společnosti. A my, jako lidé, jsme neodmyslitelně a celou historií vystavováni tajným spolkům, tajným přísahám a tajným jednáním. Po celém světě čelíme jednotnému a nemilosrdnému spiknutí, které je založeno především na utajení a rozšiřování sféry svého vlivu.  [J.F. KENNEDY, americký prezident, několik měsíců před zavražděním.]

 

Začneme článkem, jenž byl přesně před 10 lety publikován (na pokračování) v týdeníku Republika, což byly tehdejší tištěné noviny Republikánské strany. Bohužel, události byly rychlejší – vyšlo pouze několik menších pokračování a týdeník Republika přestal po 14 letech vycházet… Avšak o platnosti a nadčasovosti obsahu si nyní, po 10 letech, může každý udělat závěr sám.

Kdo vlastně řídí svět?

 Takto zněl nadpis v úvodníku republiky č.20/XIII (2002), kde se předseda M. Sládek (tehdejší, pozn.red.) zamýšlí nad otázkou, kdo vlastně řídí tento svět. Tato otázka je pro nás, vlastence, nejzávažnější ze všech. Naší povinností je pokusit se na ni co možná nejpřesněji odpovědět, protože jen zodpovězení této otázky nám zároveň objasní, s čím se vlastně my republikáni, a potažmo i všechny další vlastenecké strany potýkají; a to nejen v naší republice, ale i v dalších zemích Evropy i světa.

 Pan předseda sice na tuto otázku v předposlední větě výše zmiňovaného úvodníku částečně odpověděl větou tázací, cituji: “Existuje vůbec supervelmoc USA, nebo je to jen ozbrojená pěst hrstky vyvolených světovládců?”, domnívám se však, že je potřeba tuto odpověď co nejobšírněji rozvést a zároveň s ní seznámit všechny, kteří se chtějí v dnešní situaci zorientovat. Pokud problém pečlivě analyzujeme, pochopíme, co se to vlastně v naší zemi i v okolním světě odehrává.

 Určitě si mnozí z vás vzpomenou na konec roku 1990, kdy republikáni vydali jako přílohu týdeníku Republika ANALÝZU 17. LISTOPADU 1989 od pana Miroslava Dolejšího. Dílo dalekosáhlého významu nikoliv rozsahem, nýbrž obsahem, který vyvolal zuřivou reakci nastupující vládní garnitury a především tehdejšího prezidenta ČSFR, svobodného zednáře Václava Havla, který prohlásil, že je „zhnusen“. Což o to, zhnusen musel být i leckterý jiný čtenář, zejména z řad vlastenců, nikoliv však z důvodů páně Havla. Analýza totiž nejenže brilantně bourala mýtus „sametové revoluce“, do té doby hlásané novou „elitou“, ale především ve své druhé části odkrývala geostrategické plány světovládných sil nejen s naší vlastí, tehdejší Československou republikou, ale i s celou Evropou vůbec. Kdo z vás ji četl a pochopil obsah druhé části, jistě ví o čem píši. Podotýkám jen, že to co se v tehdejší době četlo jako sci-fi a zdálo se nepravděpodobné až nemožné, je dnes holou realitou. Autor nejenže předpověděl rozbití Československa, ale i např. pozdější ekonomickou a politickou devastaci země a zejména pozadí sjednocování Evropy vůbec. Drtivá většina obsahu „Analýzy“ se ukázala postupem času jako vysoce přesná a pravdivá, autor se „nestrefil“ pouze v některých podružnostech, které byly v průběhu doby pod tlakem vnějších okolností časově korigovány.

 Je však dobře, že toto dílo bylo v loňském roce publikováno v Republice znovu, formou pokračování.

 Nicméně pro vnímavého čtenáře „Analýzy“ vyvstaly další otázky, které bylo potřeba zodpovědět, aby zapadly další kamínky do mozaiky tajemství, kdo a za jakým cílem vlastně ovládá tento svět a proč se tak děje. Republikáni z MO Olomouc proto v roce 1997 položili panu Dolejšímu tyto dotazy:

 1. Co vedlo k rozkolu v bolševickém vedení a k následným krvavým čistkám za vlády Stalina v SSSR a následně i v jeho satelitech ?

2. Ovládají jednotlivé státy vlády nebo snad tajné finanční organizace, a pokud ano, komu tyto skupiny slouží ?

3. Pokud byl převrat v roce 1989 v Československu výsledkem dohody CIA a KGB, proč se neuskutečnil již v roce 1968 ?

 S dopisy, ve kterých pan Dolejší odpovídá na naše otázky, vás chci nyní seznámit, tyto odpovědi přímo navazují na výše zmíněnou Analýzu 17. listopadu 1989. Podotýkám jen, že jsem s ohledem k autorovi dlouho váhal, zda zveřejnit tyto materiály. Pan Miroslav Dolejší je však již tam, kam moc a nenávist těch, kteří tak rádi používají obvinění z “antisemitismu” vůči svým odpůrcům, nesahá.

Cituji:

Vážený pane,

před odpovědí na Vaše tři otázky mi dovolte velmi stručné poznámky ke geopolitické situaci a geostrategii činných velmocí. Je možné, že poskytnou ucelenější obraz (kontex) k odpovědím na položené otázky.

 Z pohledu na globus či atlas je zřejmé, že planeta Země je moři a oceány rozdělena na pevniny a ostrovní země. Tato geografická poloha každé země, každého státu či národa určuje její charakter, daný podnebím, které podmiňuje způsob obživy, nakládání se surovinami a přírodním bohatstvím a z toho plynoucí mentalitu obyvatelstva. Oceánské země jsou souhrnně označovány za atlantské (atlantické), pevninské (kontinentální) země za euroasijské.

Atlantské země byly vždy zeměmi koloniálními. Tento princip byl zřejmý už před narozením Krista (Féničané, boj Říma proti Karthágu, atd.). Atlantské země žily z obchodu, námořnictví a kolonizace pevninských zemí, což formovalo jejich povahu a z ní vyplývající geostrategické záměry. Z bohatství, získaného zámořským a koloniálním obchodem je poznamenána mentalita obyvatelstva: nezměrná úcta ke zlatu, penězům a mamonu vůbec. Materialismus a z něho plynoucí nihilismus, demokracie, anarchie.

Euroasijské země se naproti tomu vyznačují vertikální stavbou společnosti a proto byly vždy autokratické (císařství, království, diktatury), duchovně, nábožensky a filozoficky mnohem disponovanější.

V moderní době se ujalo označení Východ – Západ.

Východ: euroasijský kontinent a Afrika, Západ: atlantské země, zejména:Velká Británie,USA, Francie, Španělsko, Portugalsko, Belgie, Holandsko, které mají dodnes v držení zámořské kolonie.

Velká Británie ovládá prostřednictvím Commonwelth 20% Země a je hlavní atlantskou zemí,USAjsou pouze jejím výkonným a mocenským aparátem.

 Nejmocnějším elementem atlantských zemí je židovstvo, které bylo v Anglii emancipováno Cromwellem a za dob Alžběty získalo prostřednictvím Disraeliho jako předsedy vlády, Velké Británii současné velmocenské postavení. Židé také vtiskli těmto zemím svoji obchodnickou mentalitu a zavedením tzv. demokracií v těchto státech získali naprostou kontrolu nad jejich finančním a politickým životem. Jako národ, považující se za vyvolený k vládě nad světem, používají atlantské země jako prostředek k uskutečnění svých cílů. Ovládli lóže svobodných zednářů, Weishauptovy Illumináty a tisíce organizací, jejichž prostřednictvím provedli revoluci v Americe a později ve Francii (Velká francouzská revoluce – název je mylný, protože to byla revoluce zednářů a židovstva).

 Základy geostrategie židovstva byly pro 20. století formuloványnaI.sionistickém kongresu v Basileji roku 1897 a ihned po něm byly zahájeny přípravy k I. světové válce, jejímž cílem bylo rozbití mocenského bloku křesťanských států a církve.

Nejbohatším a nejmocnějším státem Euroasie bylo Rusko a proto bylo vystaveno bolševické revoluci, financované velkými židovskými bankami v USA, Německu, Velké Británii a Holandsku.  Marxismus a bolševismus nebyl vynálezem Rusů, nýbrž Němců a Angličanů.

Po bolševické revoluci v Rusku měly být podobné revoluce provedeny i v Evropě: přepadení Polska Trockým, revoluce Liebknechta a Luxemburgové v Německu, Béla Khun v Maďarsku a na Slovensku, atd. Tyto revoluce se nepodařily, protože křesťanské obyvatelstvo Evropy bylo ještě morálně odolné proti takové zhoubě a kromě toho byly ve velkém rozsahu známé spojitosti takových revolucí s cíli židovstva.

Potomto nezdaru převzal v SSSR veškerou moc Stalin. Bolševické vedení Ruska a zejména III. Internacionála věděla, že SSSR se bez kolonizace Evropy nebude schopen udržet. A zde je odpověď na Vaši první otázku: Stalin musel zahájit autarkní (soběstačnou) hospodářskou politiku, protože nemohl počítat s vykořisťováním Evropy. Přesto byl stále donucován židovským vedením III. Internacionály k výbojům, k nimž nebyl SSSR způsobilý. To dovedlo Stalina ke konfrontaci s Trockým a III. Internacionálou, jejím výsledkem byla jejich likvidace Stalinem. Stalin byl principy svých názorů euroasijec, tzn. před kolonizací dával přednost vždy přímé vojenské okupaci s vlastním řízením okupační správy. Tento postoj dovedl Stalina ke kolizi s mezinárodním židovstvem. Uměle vyvolaná hospodářská krize v roce 1929-33 měla vytvořit znovu podmínky k instalaci bolševických revolucí v Evropě, avšak pro špatnou a nedostatečnou přípravu se je nepodařilo ani vyvolat, a to přivedlo Stalina k odklonu od židovského vedení III. Internacionály, a tak mezinárodní finance postupně ztrácely kontrolu nad SSSR.

Po Hitlerově nástupu k moci začal Stalin kalkulovat se spojenectvím s Německem jako s euroasijskou velmocí. Podporoval Německo ve válkách proti Evropě a zejména proti Velké Británii (viz. pakt Molotov-Ribbentrop). Německo však bylo rovněž spolufinancováno židovskými bankami USA a Velké Británie (Hjalmar Schacht byl žid, otec G. Bushe byl v té době presidentem Chase Manhaten Bank a poskytoval Německu rozsáhlé úvěry a umožňoval nákupy nafty, atd). Těmito vlivy se podařilo vyvolat konflikt mezi SSSR a Německem a odvrátit hrozbu totálního zničení euroatlantických zemí.

Stalin se nevymanil ze židovského vlivu zúplna (jeho tchán Kaganovič byl žid). Veškerou atomovou špionáž ve prospěch SSSR prováděli židé (Rosenbergovi, Fuchs, Oppenheimer, atd.).  Po válce došlo k  rozdělení Evropy, okupované SSSR a USA, což byla příprava k fázi sjednocování kontinentu po roce 1985 (nástupem Gorbačova).

 Vznik vojenských paktů Varšavské smlouvy a NATO vyvolal vlnu světového zbrojení, aniž obě velmoci měly zájem na vojenském konfliktu: Cílem bylo zadlužení evropských zemí, zbavení jejich národního majetku a kapitálu a jejich definitivní zadlužení u světových židovských bank. Současně s tím zabránění samostatného hospodářského rozvoje a postupné instalování mezinárodních organizací politických, finančních, vojenských, administrativních a soudních, – jako příprava k sjednocovacím procesům na bázi kontinentů a posléze celého světa pod jedinou vládou. Proto vznikla OSN jako administrativní základna pro řízení světa a po ní celoevropské orgány (EHS – Evropská unie, atd.) a posléze celosvětové organizace, jako Světová banka, Mezinárodní měnový fond, Světová organizace obchodu, G7, Trilaterální komise, Evropská banka pro rozvoj, atd., atd.

V předchozím textu je obsažena odpověď na Vaši druhou otázku, i když není formulována jako odpověď přímá. Samozřejmě, že vlastní organizační bází dotazované symbiosy jsou tajné organizace, jako ku příkladu zednářské lóže, Illumináti, B’nai B’rith, ADL, Lyon-Club atd.

Dnešní trojúhelník skutečné výkonné moci ve světě tvoří banky, zpravodajské služby a zločinecké organizace, nikoliv vlády států. Vlády jsou téměř beze zbytku podřízeny moci a vlivu tohoto trojúhelníku, jsou pouhými prostředníky, mluvčími této skutečné moci. Proto je také zřetelně pozorovatelný mravní a intelektuální úpadek členů těchto vlád, eminentní exponování komediantů všeho druhu (herců, zpěváků, spisovatelů apod.), a zdánlivá anarchie, protože přítomnost je řízena zednářským heslem „ORDO ab CHAO“ (Řád v Chaosu), které vyjadřuje poslední velký úder proti křesťanství a národním státům, na jejichž troskách pak má být zřízen Nový světový řád (New World Order), řízený satanskou filozofií New Age.

 Vaše třetí otázka: po Stalinově smrti nastoupil Chruščov, který byl atlantistou (jeho syn dnes žije v USA jako profesor z výtěžků akcií amerických válečných koncernů jako General Dynamics, General Electric, které zakupoval jeho otec a tehdejší nomenklatura). Rovněž KGB (NKVD, GPU, Čeka, atd.) byla více partnerem než soupeřem americké CIA. Avšak v armádě a jejím generálním štábu byla soustředěna skupina euroasijců, kteří byli v opozici vůči ÚV KSS a KGB a byli soustředěni kolem GRU – vojenské zpravodajské služby. GRU odporovala plánu KGB na revizi ideí, programu a personálního řízení KSČ v ČSSR. Vůdcem tzv. obrodného procesu v ČSR byl Eduard Goldstücker, jeho protivníkem v SSSR maršál Ogarkov a Grečko.

Židé, kteří koncipovali rok 1968 (J. Pelikán, P. Kohout, L. Vaculík, O. Šik, A.J. Liehm, J. Procházka, aj.), pokud se toho dožili, byli rovněž iniciátory převzetí moci v roce 1989. Revize komunismu v ČSSR měla usnadnit postupnou anexi území ČSSR Západem a dospět tak k podobným stavům jako nyní po roce 1989. Generální štáb armády SSSR, řízený Ogarkovem, se proti tomu postavil a došlo k okupaci Československa, proti vůli KGB.

 Symbiosa SSSR-USA spočívá v řečeném faktu: bolševismus byl do Ruska zaveden především americkými židovskými bankami (Kuhn a Loeb, Lehmann, apod.) s cílem vyrvat Rusko z euroasijského bloku a podřídit ho světovým kolonizačním a sjednocovacím záměrům atlantistů, tedy židovstva. Tento fakt byl pečlivě skrýván a tvoří jedno z předních tajemství světové politiky. Teprve dnešní odevzdanost komunistických vůdců Ruska umožňuje do tohoto podvodu částečně nahlédnout.

 Doufám, vážený pane, že se mi improvisovaně podařilo alespoň zčásti zodpovědět Vaše otázky. V problematice geopolitiky si Vás dovoluji odkázat na autory: McKinley, Hashoffer, Parvulescu.

   S úctou                                Miroslav Dolejší                                Praha, 10. srpna 1997

(pokračování příště)

 

 

Poslední varování, část 1.

Varování s vědomím, že okamžik na adekvátní a účinné zareagování je již stejně dávno promarněn. Za poslední čtvrtstoletí urazil český a moravský národ podstatnou část své trajektorie do nicoty. Rozhodující historické křižovatky byly projety, většina odboček a příležitostí k návratu se minula. Výstražná varování nemnohých byla ignorována. Pokud by chtěl někdo něco namítat, tak jen připomínáme, že historie lidstva je hřbitovem zaniklých států i národů. A početně malý národ Čechů a Moravanů se k této metě dnes přiblížil „obdivuhodně“ rychle, viděno ze širší časové perspektivy. Neutěší ani to, že bratři Slováci na tom nejsou nikterak lépe.

„VPŘED, JENOM VPŘED !“, ke světlým zítřkům, hnala po celou tu dobu většinu voličů v „Česku“ jejich osobní zaslepenost i chamtivost. „A VPŘEDU SMRDÍ SÍRA“, chtělo by se po vzoru básníka Karla Kryla nyní dodat. Což v posledních letech již mnozí občané na vlastní kůži zjistili. Pozdě, ale přece… A tato skutečnost se začala částečně odrážet i na jejich chování. „Tonoucí se stébla chytá“, viz. výsledek loňských předčasných voleb do PS-PČR. Bohužel, dalo by se konstatovat i jiné úsloví: „Z bláta do louže.“

 Koncem tohoto měsíce (května) tak mineme další malou křižovatku, v podobě voleb do EP. Přímá, komfortní a establišmentem nadirigovaná cesta vede stále strměji tam, odkud již nebude návratu. Kde se v příšeří za oponou šklebí ti, co celou tu „highway to hell“ ve svůj prospěch vyprojektovali a pomocí svých služebníků nainstalovali. Tam budou lapat vyčerpané duše poutníků a řídit pak osudy celých polapených národů. Malá, nenápadná odbočka pak oklikou vede zpět, na povrch ke slunci a prosperitě svobodných států a jejich národů. Je to cesta úzká, křivolaká, plná bludných kamenů a zrádných pastí. Stoupající vzhůru a bez možnosti nechat se vézt či táhnout, což je vždy namáhavé. Navíc zde nejsou vyloučeny ani další křižovatky, či dokonce slepé odbočky.

Ta cesta přesto stojí za zvážení. Nejde tu totiž o nic menšího, než o Hamletovskou otázku „být či nebýt“. Protože cesta přímá již dnes plně potvrzuje naše obavy, které jsme jako republikáni vyjadřovali nejen před 12 lety, před referendem o vstupu ČR do tehdejší podoby EU (- což byla pro leckoho lákavá past, jenž posléze zaklapla -), ale vlastně již po roce 1990.

Osvěžme si v paměti, co jsme vlastně tehdy říkali:  Česká republika stojí na zásadním rozcestí – buďto využijeme příležitosti a nabízené relativní svobody, budeme posilovat svoji hospodářskou a politickou soběstačnost, a staneme se tak svobodným a prosperujícím národem, nebo půjdeme cestou opačnou  – a pozvolna se rozplyneme v evropském moři silnějších národů, či vitálnějších a stále sílících vln neevropských imigrantů a nekompaktibilních etnických menšin. Je to otázka volby, a to volby mezi zvenčí nabízeným (zdánlivým) blahobytem – nebo svobodou, často spojenou i s nepohodlím. Nikdy však, opakuji NIKDY, bychom při této volbě neměli zapomenout na v historii mnohokrát ověřenou pravdu:  „TEN KDO OBĚTUJE SVOU SVOBODU PRO SVÉ POHODLÍ – NAKONEC NEMÁ ANI TO POHODLÍ, ANI SVOBODU!“

Aplikováno na současnost a na dilema, jenž nás za necelé dva týdny čeká:

Budeme se rozhodovat, zda se staneme součástí uměle vytvořeného SUPERSTÁTU, opravdového vězení národů. Jakéhosi molochu ne nepodobného s někdejší SSSR. S uměle vytvořenou jednotnou měnou, armádou, policií, zahraniční politikou, daněmi, zákony jež někdo neznámý nám nadiktuje – a s tím spojenou neomezenou státní mocí, jenž záhy přeroste do neomezené zvůle. Protože jak známo, každá moc korumpuje, a neomezená moc korumpuje NEOMEZENĚ. První příznaky již vidíme všude okolo nás: v ČR, v EU, i jinde – např. v USA. Chcete-li se dobrovolně stát součástí tohoto NWO (takovému podivnému socialismu pouze pro velmi bohaté, s Orwellovskými prvky), zvolte si potom některou z tzv. eurooptimistických (eurohujerských) stran. Ty vás k tomuto jejich cíli dovedou. Všichni přece víme, které to jsou. Protože ONI své záměry už ani příliš neskrývají. Pouze je maskují za líbivá, avšak již značně omšelá hesla, jež zde netřeba opisovat. 

Vítejte v korporátním fašismu a banksterské tyranii! Pokud si tuto cestu zvolíte, potom je však na místě položit si otázku: „Nač bylo posledních 200 let historie českého národa?“ Vždyť ji tímto v podstatě ANULUJEME! K čemu nám pak bylo Národní obrození devatenáctného století, vydělení se z Rakouska-Uherska po I.WW, existence 1. republiky, boj za svobodu a samostatnost během další světové války, či poválečný vývoj republiky až do konce milénia? K NIČEMU! Protože takto jsme klidně mohli zůstat ve starém vězení národů  – Rakousko-Uherské říši, případně souhlasit s tzv. „Novou Evropou“ Adolfa Hitlera, jež vlastně nebyla nic jiného než předobrazem dnešní EU. Anebo se v padesátých letech stát jednou ze Sovětských socialistických republik v rámci Sovětského svazu, jak tehdy opatrně navrhovali někteří domácí bolševici. Ale vlastně – proč ne? Vždyť jak uvedeme v příštím pokračování, strůjci původního Sovětského svazu 1917 a architekti dnešního superstátu EU 2014 se vlastně rekrutují z jedné a téže sorty…

Dále máte možnost sednout si na lep nejrůznějším tzv. „euroskeptickým“ stranám, jež se na české politické scéně v posledních týdnech či měsících vyklubaly jako houby po dešti. Tyto pasti na voliče se objevují se železnou pravidelností před každými volbami a slouží jedinému účelu: rozmělnit opoziční voličský potenciál. Vždy se „vezou“ na nějaké vlně nálady opozičně smýšlejícího voličského elektorátu, a většinou jsou tak z tohoto důvodu subjekty na jedno použití. Dnes je to momentálně na vlně monitorované skepse a rozčarování veřejnosti z EU. Nebudeme jim na našem webu dělat reklamu, a tudíž je nechci jmenovat. Každý jejich potenciální volič by se však měl jejich zástupců dotázat na tři věci: 1) Odkud berou prostředky na svou činnost, tj. kdo je financuje, 2) Jaká je politická minulost protagonistů těchto stran a 3) Proč se nepřipojili k již dávno existujícím politickým subjektům, s nimiž jsou teoreticky a programově „na stejné vlně“?

Pokud se, jakožto voliči, nechcete ocitnout v pasti výše uvedené sorty pol.subjektů č.2, a neztotožňujete se ani se stranami skupiny první – eurohujerské, potom nezbývá, než sáhnout po kandidátce strany, která na české politické scéně existuje v podstatě 24 let. Je to Republikánská strana Čech, Moravy a Slezska. Dříve jako SPR-RSČ, nyní RSČMS, a kandidující v těchto volbách pod číslem 12. Délka existence tohoto subjektu a neměnost názorů těch, co v ní vytrvali zaručuje, že 1) nezmění své přesvědčení ani do budoucna a tudíž 2) není to strana a její politici na jedno použití.

Důvodem existence a neměnnosti našeho programu i přesvědčení jsou jisté skutečnosti, které byly dříve širší veřejnosti v ČR málo známy. Neblahé předpovědi a tenze se však v průběhu uplynulých let bohužel naplňují, a jsou dnes již velmi těsně před dosažením svého cíle. I to je důvod, proč se tentokrát členové Republikánské strany rozhodli znovu kandidovat, byť je to možná už naposledy. Chceme však, aby naše svědomí zůstalo do budoucna čisté, a mohli jsme si sami před sebou říci, že jsme pro národ i pro sebe udělali vše, co bylo v našich silách.

(pokračování příště)

 

 

Přetiskujeme: MÝM NÁRODŮM !

Vzhledem k závažnosti k níže publikovanému textu i jeho nepřímé souvislosti k tematu nadcházejících voleb do EP, jsme se rozhodli přetisknout článek publikovaný předevčírem na serveru Outsidermedia.cz. S jeho obsahem se ztotožňujeme, neboť přesně zapadá i do našeho vidění dnešního stavu Evropy i Světa. Jsme přesvědčeni, že obsah sdělení se bude ve velmi blízké budoucnosti týkat všech obyvatel EU. Článek je vyvěšen na http://www.omed.cz/Article.aspx?id=11714&rate=5 , autor píšící pod nickem GammaRat.

Před sto lety se takto obrátil habsburský monarcha v reakci na atentát “pod cizí vlajkou” z dílny Domu rakouských Rothschildů. Začala světová válka, a to za neuvěřitelného souladu pravice i levice vládnoucích politických špiček ve všech národních státech účastnících se toho masakru, ze kterého vyšli vítězně jen banksteři, nová strojovna Impéria USA a jehož výsledkem byla, jak je dnes módní říkat, balkanizace Evropy.

Po sto letech od útoku banksterů na “status quo”, došlo k další vraždě, opět za potlesku “zkurveného babylonu” v Bruselu. Udála se, téměř mimo pozornost médií, vražda dalšího “statu quo”, operujícího pod propagandistickou nálepkou “společný evropský dům”. Následky budou nedozírné, uprostřed demogracie jsme se stali banksterskými otroky, aniž se to 99 % populace dozvědělo, nebo bylo schopno pochopit. Před volbami do Evropského parlamentu dnešní blairovská levice “na černo” spáchala další zločin systémové korupce. Orwell v hrobě brečí smíchy.

Před cca 12 měsíci se na OM objevil článek Kyperský experiment. Stojí za opětovné prostudování. Shrnuje historii banksterského finančního instrument pod názvem “BAIL-IN” a jeho první zkušební aplikaci v praxi v prostředí testovacího polygonu “Kypr”. Pro stručnou rekapitulaci: Záchrana bankrotujících finančních institucí ze státních rozpočtů národních států i nadnárodních celků (jako třeba ECB) přestala být reálná. Proto dali pánové světové měny zadání dvěma harvardským “vědcům mamonu” v kanclících IMF vyvinout technologii, jak sáhnout (čti zcizit) disponibilní zdroje soukromé, tj. fyzických i právnických osob. Tedy hlavně těch, které nemají zdroje kritických, insider informací přímo od zdroje, z kuchyně U.S. Federal Reserve, nebo některé z jejích 5 hlavních poboček. Předchozí článek správně usuzoval, že kyperská kauza není žádnou nepromyšlenou nouzovkou ECB, ale počátkem procesu – proběhne-li bez problémů a protestů Ulice, stane se normou pro Evropský dům a lanem z díry pro jeho majitele. Pro mamon.

 A je to tady. Čtrnáct dní čekám, jestli se někdo neozve, nenapíše článek, neposkytne informaci o tom dalším megaprůseru z dílny evropských detašovaných pracovišť FEDu (ECB, EK), posvěcených na zákon EU spolkem zkorumpovaných šmejdů a debilů v Evropském parlamentu. Buď blbě hledám, nebo je ticho po pěšině, jakoby se nic nestalo. Ti pitomci, co si činí právo definovat přípustné zahnutí banánu a délku poživatelnosti guláše, podřízli hrdlo reálné ekonomice Evropy. Nevím, zda je jejich misí rozklad západní civilizace, tedy zrada (ano, pozn.red.), nebo jen ve svojí odtrženosti od reality netuší, co vlastně činí. Že bez funkční ekonomiky půjde ten parazitem a rakovinou úžeru prolezlý sen o velké, mocné a jednotné Evropě přímou cestou do pr…e. I s nimi. To ticho zřejmě souvisí s volbami do EP, protože “provalení” této události by mohlo zahýbat již tak rostoucími preferencemi euroskeptických stran. O to víc překvapuje, že si EP dovolil institucionalizovat evropský Bail-In těsně před volbami – jakoby to sionští mudrci ve vedení Unie považovali za poslední příležitost změnit historii Evropy v duchu projektu New World Order. ORDO AB CHAO. (Řád v chaosu – pozn.red.)

 Ne že by se nedalo předvídat, že zloděj ukradne i poslední zlaťák z kapsy bezbranné oběti, je to jeho “přirozeností”, jeho “kulturou” (a jeho věroukou – pozn.red.), kterou mu dle jeho názoru nelze vyčítat – je prostě takový, a vy všichni okradení jste blbci, co jste se přece okradení měli bránit. Tedy vlastně vaše vina, no ni? Ale legalizace této ekonomiku i společnost likvidující zlodějiny na celoevropské úrovni naznačuje, že den “D”, hodina zúčtování se rapidně blíží, proto je nutno ze zákona EU otevřít i soukromé kapsy a zavřít politicky-korektně oči, a čekat že si parazit vezme “jenom” vaši hotovost. Úspory na účtech u bank, u kterých nikdo neví, která půjde “pod vodu” první, a které následně. Z relativně klidného, ale rozkladem smrdícího přístavu nás evropští zákonodárci poslali na nepříliš odolných bárkách na rozbouřené moře. Blíží se sezóna “bank-runů”, útoků na banky, konfiskace úspor Ulice. Konfiskace “ekonomické svobody”, bez které žádná jiná nemá reálný smysl, bez které žádná jiná ani nemůže být. Vítejte v korporátním fašismu pod červenou střechou.

 Kyperský lakmusový test byl úspěchem i totálním selháním. Evropská i světová veřejnost se prokázala nesvéprávnou a neochotnou se tímto fenoménem v jeho kriminální podstavě vůbec zabývat, natož se bránit, projevila neschopnost anticipace širších důsledků. Chovala se stylem “co mne nepálí, to nehasím”. Mladší to znají ve verzi “to neřeš”. Parazit si ověřil, že indoktrinace a hloupost obětí je rovna jen míře ztráty jejich pudu sebezáchovy – a tedy může přejít bez obav z důsledků z fáze experiment do fáze globální realizace. Evropa není zdaleka jediná, která má nyní bail-in součástí právního řádu.

 Akce Kypr selhala v tom, že druhý cíl projektu, nikde nedeklarovaný, presto prokazatelný, hanebně selhal. Není velkým tajemstvím, že banky domicilované na Kypru byly využívány jako depositní a zúčtovací centrum pro globální aktivity a transakce ruských oligarchů, nejrůznějších ruských velkotunelářů i Ruské federace jako státu. Banksteři si chtěli na tyto, mnohdy i ilegální nebo kvazi-legální depozita ruské ekonomické a politické věrchušky i státu “sáhnout” prostřednictvím EU, tedy bez možného postihu. Celá iniciativa smrdí wallstreetskou sebezahleděností, absencí kontaktu s realitou, nepochopení Rusů a jejich mentality, prostředí ve kterém žijí a ve kterém se obohacují na úkor státu a vyvádějí – tunelují až čtvrtinu HDP Ruska – do zahraničí.

Newyorští akademici si ve svojí omezenosti chtěli kopnout do Ruska jako státu a společností jako Gasprom, ale narazili na skvadru převážně ruských jevrejců, kteří by korupci a finanční špionáž mohli na Wall Streetu vyučovat. A tak byli Rusové I “Rusové” velmi dobře informováni předem, a než se EU aparát hujersky podujal otestovat vynález FEDu v praxi a “ruská past” sklapla – byli fuč i s penězi, v Holandsku, Švýcarsku, ale většina se, považte, vrátila DOMŮ. Prostě využili kouzla internetového bankovnictví, dnes tu, za pět sekund jinde. Atlantická jízda slavně zaútočila na prázdné zákopy, položila Kypr, aby ho následně, za svoje, “zachraňovala”. Ochotnické absurdní divadlo. Takže, kyperský run, který měl být na účet ruského medvěda, ho naopak posílil, a účet, větší než se čekalo, zatáhla EU. A v Moskvě i ve Washingtonu se ozýval vysoko v oblacích smích. Jo, nejhorší pohromou je vždy iniciativní, ke všemu ochotný blbec. Tohle “kopnutí” do Ruska prostě nevyšlo, ale ruskou lásku vůči majitelům FEDu a jejich pohůnkům a sluhům v EU určitě neposílilo. Naopak, Rusové pochopili že proti nim nevedou jenom bezpečnostně obkličovací, ale i finanční válku. Nedivme se proto, že se v případě Krymu a Ukrajiny přestali ohlížet na to, jaké mohou jejich akce mít politické i finanční dopady.

 Koncept bail-in připomíná lejno obalené v marcipánu, zlodějinu v sociálně citlivém hávu. Vyhovuje mentalitě Ulice, která je prvoplánově ochotná přijmout jakékoli opatření, které půjde na účet, jenž “zaplatí“ někdo jiný. Mentalitě „všechno za nic“. Proto pánové Evropy mohou počítat, že samostatně nemyslící póvl tuhle udičku, kapsli s jedem spolkne jako malinu, tak jako Evropský parlament. Ochrana vkladů se zvýšila z EUR 20-50 tisíc na evropských EUR 100 tisíc na jednom bankovním účtu. To sice po odečtení reálné inflace není extra polepšení, ale přesto – pitomec usoudí, že banky budou “zachraňovat” buržousti “ve vatě”, co mají na účtu více než cca 2,7 mil. Kč. Dobře jim tak, paznechtům. K tomu, proč má někdo vůbec zachraňovat zkrachované banky, se už intelektuálně nepropracuje, natož aby se zamyslel nad tím, jestli ten kapitalismus není pro některé vyvolené banksterským komunismem. Proč má ale i buržoust “zatahovat” dluhy, krachy cizáckých finančních oligarchů? Tím lejnem je skutečnost, že bail-in mění vkladatele v nezajištěného investora, tudíž po vkladu vaše peníze přestávají být vašimi v úschově banky, ale stáváte se investory bez jakékoli stoprocentní právní ochrany a vaše vklady na účtech jsou MAJETKEM/KAPITÁLEM vašeho bankéře.

 Bail-in je destrukcí mantry nedotknutelnosti soukromého majetku za kapitalismu – a je dalším postupným krokem ke konfiskaci nejen vašich finančních prostředků – a to v podmínkách korporátního státu – zcela legálně, bezpodmínečně a bez možnosti odvolání. Totalitu moci státu, arbitra nad osudy lidí a společnosti, přebírají soukromé osoby vlastnící nebo kontrolující megabanky nad zákonem. Vstoupili jsme potichu do totality mamonu, s největší pravděpodobností nelítostnější a společensky nebezpečnější než jakou byl fašismus či bolševismus. Ty, ač měly fatální důsledky, nelikvidovaly komunitárnost, rodinu, národ, společnost a neprodukovaly dlužní otroky z vlastních poddaných. Neničily to, žemu se říká anglicky “social fabric”, dělily, ale neatomizovaly. Disponovaly “ošklivými” právními systémy, ale nevytvářely právní bezvládí, absenci spravedlnosti, měly pokroucené morální standardy, ale nikdy neoperovaly s totální absenci morálky a respektu k Ulici, nebo s duální morálkou. Peníze byly prostředkem k moci, nikoli mocí samou o sobě, bez loajality, odpovědnosti a bez vize budoucnosti. I za totalitních a odpudivých režimů vznikaly velké, nadčasové infrastrukturní i jiné projekty – připomeňme namátkou Hitlerovy dálnice a socialistické Dukovany. Povládnou-li kvartální výsledovky a praxe maximalizace zisku, bude-li se úžer podílet 40 % na nákladech výroby všeho v podmínkách, kdy spekulace vynáší 3 – 8krát větší zisky za podstatně kratší dobu návratnosti, můžeme zapomenout na hospodářský rozvoj – nic z takových projektů neprojde schvalováním v bance, a služebně podřízenému státu banksteři úvěr již též neposkytnou – pro předcházející naakumulované dluhy.

 Takže, ta Evropská Unie ala SSSR, ztrestá za podvody a zlodějinu nadnárodních finančních oligarchů střední a vyšší střední třídu, nominálně střední a větší podnikatele a vlastníky. Co by mně, nebo vám, co nedisponujete 2,7 melouny na účtu, mělo vadit? Proč tu píši o vraždě Evropy, polykání cyankali, prodávání pocukrovaného lejna v exklusivním balení se zbožňovaným a božím logem 12 mariánských hvězd?

 Jako vždy, problém je v detailu. Ten detail má tři různé polohy. Makro, mikro a osobní úroveň. Tak pojďme na ně:

 Začněme u makroúrovně. Globální finanční sektor je sbírkou velkých jmen, velké moci, kulisou skrývající katastrofální stav finančnictví před globálním bankrotem na konci dalšího systému FIAT měn, který už nelze zachránit. Skoro všechny velké, tzv. „systémové“ banky by dávno zbankrotovaly, kdyby ještě platily, nebo se dodržovaly účetní standardy, způsoby objektivního oceňování majetku, kapitálu z konce 60. let.

 Situace je dnes daleko horší než před pádem na newyorské burze v roce 1929, I díky deregulaci, která umožnila spojení komerčního bankovnictví a investičním. Některé “too-big-to-fail”, spíše “too-big-to jail” finanční instituce jsou zapákovány i desetkrát vice než tomu bylo v roce 1929. Hovoříme o situaci, kdy na 1 korunu vlastního kapitálu připadá rozpůjčovaných a z ničeho vytvořených 80 korun, z čehož až 25 % u některých bank tvoří nesplatitelné, havarované půjčky, kdy třeba klient banky zbankrotoval. Takových bank je od Japonska přes Evropu po USA stovky, ale položí-li se jen jedna z cca 15 mamutích, vesměs z pod červené střechy (nebo spíše červeného štítu – pozn.red.), je konec srandy. Namátkou – chodícími finančními mrtvolami jsou Deutsche Bank, Barclay´s, Unicredito, Societe Generale, Crédit Agricole, Bank of America.

 Bojí-li se experti, že útok na systémovou banku vyvolá dominový efekt pádu řady dalších bank, nepochopili efekty globalizace, vzájemné provázanosti tohoto zločineckého syndikátu, nepochopili ani princip bail-inu. Padne totiž s velkým rámusem a devastací všechno zároveň – ruský útěk z kyperské pasti se nebude opakovat – nepůjde o lokální vykradení soukromých úspor a vkladů, ale o globální. Jistě, někteří boží náměstci určitě obdrží avízo včas, ale pro některé konkrétní osoby neplatí právo a pravidla hry ani teď. Bude to tedy rána neumožňující útěk, by-pass. Zkorumpovat generálního ředitele vaší banky nebude možné, sám nebude vědět do poslední chvíle, kdy dostane ze zahraničí příkaz zahájit bez prodlení bankovní prázdniny, zavřít brány a vypnout internetové bankovnictví a bankomaty. A pak už bude pozdě.

 Peníze, které nebudete mít ve slamníku, jako byste v bance neměli. Výplatu nedostanete. Co ale začne chodit vzápětí, budou dopisy “svolávající” půjčky a hypotéky. Tak je to vždy. Měli jste dům či byt na hypotéku – nezaplatíte-li zbytek půjčky do…, exekuce, tedy transformace z prdu vytvořených papírků-bankovek či peněžních jednotek do gigantického majetkového transferu – od nešťastníků k finanční institucím. Ale jak zaplatíte do…, když nemáte ani přístup k vlastním úsporám v bance, natož aby se nalezl někdo, kdo může pomoci, půjčit?

 Stručně, bail-in je instrument pro dobu gigantických bankrotů, bank-runů a času systémové změny celého západního či globálního finančního sektoru na úplně jiný, úplně nový systém, zavádějící nové měny a nová pravidla hry.

 Nevíte, co je Armageddon? Nevadí, brzy poznáte, a způsob a časování zavedení bail-inu do právního řádu EU je signálem, že je doslova za rohem. Když Kartel popravil Lehmana za nedisciplinovanost, nedodržování kartelových pravidel hry na komoditních trzích se vzácnými kovy, stálo hašení krize (dosud je neuhašena) daňové poplatníky jen USA mizerných 15 bilionů US dolarů. Spasit Deutsche Bank nejde ani teoreticky, tam se lze jen modlit, a to je na h…o. Tři největší francouzské banky mají dluhy zvíci třech ročních HDP Francie. Hollande piští na hořícím sudu střelného prachu a Němci neví kudy kam.

 Mikroúroveň paradoxně zahrnuje i národní stát a jeho orgány a organizace, všechny zaměstnavatele. Všechny, kdo u komerčních bank akumulují prostředky na financování výroby či provozu, na zásobování a výplaty mezd. I kdyby banksterská ČNB nepodléhala režimu bankovních prázdnin, o čemž silně pochybuji, není vybavena na tisk a distribuci byť jen platů pro státní a veřejnoprávní sektor. Navíc, bail-in nerozlišuje státní účty od soukromých, tedy, logicky, i státní úložky a fondy u bank jsou tak kapitál bankéře a stát je také “unsecured investor”. Nehájená zvěř, z vlastní vůle.

 Co všechny rozpočty, čerpání. Co s malými, středními, ale i velkými podniky, co náhle přestanou mít nejen přístup k prostředkům na provoz, údržbu, služby či výplaty zaměstnancům. Umí si někdo představit, o kolik prostředků může přijít ze dne na den takový ČEZ, dodavatelé plynu, kde skončí všechny ty 100-130% zálohy, které běžně platíme za dodávky elektřiny, plynu a vody? Co to s nimi udělá?

 Myslí si ještě někdo, že privátních a státních důchodových fondů, privátních investičních fondů, pojišťoven atd. se bail-in netýká?

 Jak dlouho poteče elektřina dráty, plyn a voda trubkami…? V podmínkách ruin kasínového kapitalismu? Jak dlouho bude trvat, než nastartuje tsunami bankrotů a hromadného propouštění z práce? A tady to začíná být krutě osobní, tady končí socialistický sen o tom, že dopady bail-inu ponesou JEN zazobaní buržousti. Rozvrátí to totiž celou společnost a její fungování.

 Pánové peněz chtějí chaos, šok a revoluční přeformátování světa dle jejich cílů, představ a tužeb. Máme k tomu nastartováno. Zbývá běžná otázka. Ne jestli, ale kdy. Ale to ví jen ti u dolarové rulety. Činí se, aby to pro ně dopadlo dobře. Mají v kapse ještě velkou válku, která je vždy v historii průvodem kolapsu světové měny, finančního systému. Jak to skončí? Nikdo neví, ani pánové světa to nevědí, jejich počítačové modely chování posádky zeměkoule mají přímo děsivou chybovost odpovídající odtržení od reality jejich tvůrců a investorů. Jejich největší nadějí je naše omezenost, společenská atomizovanost, neschopnost se sdružovat, sdílet, nést riziko a odpovědnost sám za sebe, sobectví a připravenost pobít se navzájem o kousek žvance, neochota vzít vlastní osud do vlastních rukou, zdvihnout konzumentskou prdel od telky a popadnout vidle. Nejsme schopni se na ničem shodnout, zato oni mají nejen moc, ale i vizi, organizaci a výkonný aparát. A soukromé armády. Přitom, kdyby pět, deset tisíc dedikovaných, organizovaných a ozbrojených dětí Ulice v každé zemi zaútočilo na kasino současně, není za dva, za tři dny co řešit. Lépe řečeno, naše osudy by se začaly vyvíjet jinak.

 Závěrem : Aby bylo jasno, právní rámce systému bail-in v rámci EU tvoří tři separátní, byť navzájem provázané zákony. První, který z nás vkladatelů učinil nezajištěné investory a naše úspory kapitálem banky, byl přijat Evropským parlamentem již v červnu minulého roku. Šlo o přijetí systému SMR (Singular Resolution Mechanism). Poslední, třetí, byl přijat 12. dubna 2014. A pak, že se v Bruselu nepracuje – jen se o jejich “božím díle” nedovíte. Alespoň v samotné Evropě. (A z „českého“ mainsteramu už vůbec ne.)

 Parazit se chová, jak umí, jak mu velí přirozenost. Zabíjí, není-li vypuzen či radikálně přeléčen. Před našima očima mamon dobíjí svého nosiče – reálnou ekonomiku a zaměstnanost. Penězi, na jejichž nekontrovatelnou tvorbu nikdy neměl dostat monopol. Ale to už jsme zase zpět u korupce, vydírání a atentátů…

(Zvýraznění i poznámky redakce)

-wK-

 

 

Jeden půlden v Praze

 

(Převážně nevážné čtení pro příznivce a členy rsčms, by měli představu, co taková řehole nepražského lídra volební kandidátky obnáší.)

Přiznám se, že v Praze jsem více než 10 let nebyl. Nějak mě to sem za tu dobu nedokázalo nic přitáhnout. Od nás z Moravy to není zrovna za rohem a velkoměsta nejsou moje hobby. Osobním založením jsem spíše člověk do přírody a na venkov. Navíc, republikáni nikdy v Praze neměli dobré zastoupení. Volební výsledky se i v dobách největší slávy potácely pod hranicí zvolitelnosti a volební průměr dotahovaly regiony na severu Čech a Moravy. To víte, Praha = 7 div světa:  Nejvyšší platy plus nejmenší nezaměstnanost v celé republice. To spolehlivě zaručuje největší spokojenost i kolaboraci obyvatelstva s daným režimem. Tak tomu bylo za Masaryka, za Hitlera, za Gottwalda i za Husáka. A nejinak tomu bylo i v novodobých dějinách za Havla a Klause. Zemanovský dnešek asi nebude nějakou výjimkou… i když mnohé nasvědčuje tomu, že i v hlavním městě „Česka“ začíná mnohým občanům tuhnout úsměv na rtech.

Ale k věci. Do Prahy mě víceméně dotlačila povinnost lídra Republikánské strany zúčastnit se natáčení pořadu „Politické spektrum“ v rámci voleb do EP. Ne že bych měl, na rozdíl od minulého předsedy republikánů, ego pozorovat se na TV obrazovce, a také mě celkem iritují moderované diskuze – nic proti pohledným moderátorkám -, ale připadají mě takové strojené, nudné a „suché“. Ty diskuze, pochopitelně. Také to, jak se lidé z televize k nám, republikánům, chovali v devadesátých letech, za působení SPR-RSČ v parlamentu, rozhodně nezvyšovalo moje sympatie k této instituci. Nicméně, i v době internetu je nějaká ta bezplatná reklama na obrazovce dobrá, pro politickou stranu, jenž si placenou reklamu nemůže dovolit. Takže kostky jsou vrženy, jede se.

Pošmourné ráno a hned mám smůlu. Vlak supercity Pendolino je plně obsazen, a tak jedu o pár minut později klasickým „Hutníkem“, kteréhož jeden spolucestující (nevím proč) okomentoval jako „vlak hrůzy“. Je totiž těsně po velikonočních svátcích a tudíž větší pohyb cestujících. Mea culpa – měl jsem si zabukovat jízdenku předem, dalo se to očekávat. Ale času je dost, i tak mám plánovaný příjezd na Wilsoňák s rezervou. Na nádraží v Olomouci zuří zběsilé rekonstrukční práce. Některé perony chybí, jiné se dostavují, koleje jsou vytrhané. Ještěže ne všechny. No, pořád je to lepší než uzavírky a rekonstrukce na dálnici smrti D1 při jízdě autem. Konečně vlak, nejdříve Pendolino (tak někdy příště), potom ten můj. Vyjíždíme s povzbudivým zpožděním pouze 5 minut. Jako kdysi zaměstnanec ČSD v dopravě, s potěšením kvituji, že jízdní doba od nás do Prahy se zkrátila ze tří a půl hodin (často však spíše pěti) na zhruba 2 a něco. Koridor je opravený, hopy-skoky na trati i mlácení na výhybkách ve stanicích zázračně ustalo. Že by to architekti dopravní politiky v Česku mysleli vážně, jako že se po kolejích bude odehrávat osobní přeprava cestujících, a po silnicích budou drandit kamiony s nákladem? Rušení regionálních spojů na železnici tomu však bohužel nenasvědčuje.

Ještě drobný zádrhel v Ústí nad Orlicí. Stanice je totálně „rozbombardovaná“, podařilo se ale (snad ne jenom prozatím) zachránit původní historickou a unikátní nádražní budovu. Probíhá tu horečný stavební ruch, stylem „pětiletka za tři dny“ a vypadá to, že České dráhy jsou odhodlány v dohledné době zacelit poslední díry v rekonstrukci koridoru Praha – Ostrava. No aby ne, když dotace z EU jim na to brzy vyschnou… Chvályhodné, ale páteřní trať s parametry na 160 km/h tu měla (a mohla) být už nejpozději před 10 lety, dnes nám tu citelně chybí rychlodráha typu Shinkanzen (Japonsko) nebo TGV (Francie) na rychlost 250 – 300 km/h. To by se ovšem v této zemi finance nesměly rozkrádat nebo „odklánět“ na nesmyslné a zbytečné projekty.

Chytáme dalších 20 minut zpoždění a s tím přijíždíme do Prahy. Praha nás vítá modrou oblohou a sluncem. Úplně jiné počasí, než u nás na Moravě, kde ještě ráno vál studený východní vítr. Jsem nevhodně oblečen a je mi horko. Vycházím z nádraží do „Sherwoodského lesíka“ a ignoruji vlezlého prodavače jakýchsi charitativních cetek. Nereaguji ani na somráky (kde je proslulá městská policie Prahy?) a vzdaluji se ze zóny, jejíž pochybná sláva se již šíří i za hranicemi Česka. Musím ještě do budovy Českého rozhlasu, kde mám domluveno natáčení malého rozhovoru. Je to do kopce směrem na Vinohrady (informace pro nepražáky), ale naštěstí nepříliš daleko. Naproti budovy bývalého Federálního shromáždění ČSSR, později ČSFR, projdu jakýmsi smrdutým podchodem, vysupím na kopec a jsem v recepci ČRo. Musím se pro jistotu ještě legitimovat, no to víte, podvodníci a exhibicionisté jsou všude. Potom si mne vyzvedává příjemná slečna/občanka/paní (*nehodící se škrkněte), pracovnice ČRo, a vede mě bludištěm chodeb a výtahů do studia. Panuje zde poklidná atmosféra. Musím konstatovat, že chování zaměstnanců je korektní a slušné. Odmítám s díky nabízenou minerálku, protože jsem ještě rozehřátý zrychleným přesunem do kopce, a jdeme na rozhovor. Otázky jsou věcné a k dané problematice EU, dotýkáme se i současné krize vztahu EU/USA a RF (Ruské federace). Je vidět, že redaktor, pan Hartmann, četl naše webové stránky i moje předvolební prohlášení. Dotazy jsou „na tělo“, ale korektní. Po oficiální části se ještě dostáváme k neformálnímu rozhovoru. V něm se shodujeme na tom, že předvolební kampaň médií je opravdu šitá na míru místním – obyvatelům Prahy a okolí, případně movitým a časově nezávislým politikům. V této souvislosti se dozvídám, že nějaký kandidát Pirátské strany si dokonce vzal 3 měsíce neplaceného volna, aby se mohl aktivně účastnit kampaně. No, říkám si v duchu, chlapci a děvčata bojující za svobodné sdílení dat a nezávislost internetu (což jsou ovšem i naše hodnoty), si to nyní mohou dovolit – na podzim obdrželi za parlamentní volby nějaký ten milionek od daňových poplatníků prostřednictvím státu. Kdyby jeli „za své“, tak by si určitě tolik netroufali. Přijít v dnešní době o zaměstnání kvůli politické kampani, to si může dovolit málokdo. To jen tak na okraj.

Mizím ze spletitých chodeb Českého rozhlasu a nořím se do pražských ulic. Mám ještě dostatek času, zhruba hodinu a půl, takže se rozhoduji, že si k budově televize udělám „malou“ procházku. Potřebuji si vyčistit hlavu, po nepříliš kvalitní předešlé noci a cestování ve vlaku. Dělám zásadní chybu. Místo klimatizovaného ovzduší metra inhaluji smog pražských ulic, přetěžovaných automobilovou dopravou. K tomu vedro. Horko je čím dál větší a já jsem oblečen přiměřeně k sychravému ránu u nás. Košile se mi lepí na záda, v ulicích hučí auta a já se přesunuji po jednom rameni pražské magistrály k jihu. „A slunce pálí jen“… chtělo by se zpívat.  Ulice Legerova a Sokolská. Tak tady bych opravdu NECHTĚL bydlet. Obyvatelé z nepřetržitého dunění automobilové dopravy musí být buďto totálně otrlí, nebo nevyhnutelní pacienti docenta MUDr. Chocholouška z Bohnic. Ocitám se nad Folimankou a ve stínu stromů si dávám oddech. Potom se vydávám přes most sebevrahů (Nuselský) ke Kongresovému paláci, kde V.Havel uspořádával svoje Fóra 2000 pro další iluminátské spřežence NWO. Stále dál a do kopce po magistrále 5.května, okolo Pankrácké věznice, před kterou republikáni začátkem roku 1998 pořádali happening za propuštění tehdejšího předsedy, coby politického vězně. Vzpomínám na ty časy, kdy jsem ještě disponoval iluzemi, že se dá něco v této zemi změnit k lepšímu. Pak, na ulici Hvězdova, jsem přímým svědkem malé dopravní nehody. Stříbrný mercedes se snaží vecpat z bočního nájezdu mezi dva stojící náklaďáky. Nešlo mu to zúplna, tak zůstává stát napříč. Šofér v zadní sklápěčce s vlekem to ignoruje a rozjíždí se do vedlejšího pruhu. Přes nasazené černé brýle a telefon přitisknutý na levém uchu nevidí překážku před sebou. Bum-křach, plechy, plasty, sklo, a stříbrný mercedes mění podobu. Boreček v budce náklaďáku se vyklání, co že se to vlastně stalo a odkládá mobil. Naštěstí to odnesla jenom karoserie medvěda. Fascinují mne lidé, kteří mají neustále potřebu někam telefonovat. Jó, v Praze je vždycky něco k vidění.

Nevím, jestli je to pod dojmem z předešlého, ale chytám falešný směr a pokračuji výpadovkou Na Strži dále k jihu. Málem se mě zmocňuje Praha-Křeč, tedy vlastně KRČ. Naštěstí koutkem pravého oka zahlédnu v dálce napravo, na jedné z vysokých budov, nepřehlédnutelný emblém České televize. Koriguji směr a spěchám. Času je najednou strašně pomálu. Vedro je jak uprostřed léta. Schvácený jako dostihový kůň se dostavuji na vrátnici budovy zpravodajství ČT. Zbývá mi 10 minut. Slečna u okénka mě posílá do čekacího koutku před zátarasy, prý si mě někdo vyzvedne. Vysedávají tu už dvě ženy, a v družném rozhovoru. Jak jsem později zjistil, byla to budoucí spoludiskutérka pořadu, zastupující Paroubkovic Lva-21, a s doprovodem. Vím, nemá se to, poslouchat cizí hovory je nevhodné, ale někdy je prostě SLYŠÍTE. A tak jsem se dozvěděl, kterak dámy cestují po světě, zejména po USA, a kteréže státy USA ještě nenavštívily. Hmm, tak tohle mají být ti národní socialisté, hájící z titulu svého názvu české národní zájmy? No nevím… Pak přichází pan doktor práv za „Evropany“ a doktor filozofie za KSČM. Tož to budu opravdu ve vybrané společnosti. Nakonec se dostavuje paní z televize a odvádí si nás do maskérny, abychom se na obrazovce neleskli. Teprve teď vnímám, jak „hajcuju“ (po moravsku: sálám teplem). Ačkoliv se snažím usušit a zchládnout, pořád ze mě leje a paní maskérka má dnes téměř neřešitelný úkol.

 Nakonec jsme to jakž-takž na poslední chvíli zvládli, a to už si nás odvádějí labyrintem chodeb a schodišť do suterénu, kde je studio, ve kterém se bude natáčet. Když nás rozesadili, zjišťují, že je to špatně, a tak si přesedáme zrcadlově opačně. Ještě nás vybavují mobilními mikrofony a můžeme začít. Ve studiu je klid, ticho a poměrně chladno, buď tu funguje klimatizace, nebo to dělá ten suterén. Padá teď na mne podivný útlum, nejspíš se tak podepisuje celá absolvovaná cesta, včetně krátké noci předešlé. Mám co dělat, abych neusnul a nestal se tak Schwarzenbergem II.  Snažím se soustředit na to, co říkají mojí spoludiskutéři, včetně moderátorky, a asi mi to moc nejde. Holt všechno je jednou poprvé (i naposled), a já jsem se rozhodl vzít celou akci jako svou další životní zkušenost. Nic více, nic méně. Jsem hlavně rád, že si mi tu daří prezentovat naši stranu a dát tak veřejnosti na vědomí, že republikáni ještě existují. Že za těch 24 let to ještě ne všichni vzdali, překabátili se, či odešli na věčnost. Tudíž není tu „díra na trhu“, jak tvrdí jistí 2 podvodníci z bývalých Věcí Veřejných, kteří si nedávno účelově založili stranu s podobným názvem, jako má ta naše. Nejsem profesionální diskutér, a už vůbec ne ten televizní. Tohle je věc cviku a zvyku, což jaksi v mém případě není naplněno. Ovšem hlavní úkol „mise“ byl splněn, a ostatní nechť prosím (shovívavě) posoudí televizní diváci. V sobotu 26. dubna se to vysílá. Politické spektrum. Škoda jen, že v závěru debaty už nemám možnost reagovat na svého předřečníka ze strany „Evropanů“, a uvést jeho některá tvrzení na pravou míru. Nechci ale hned napoprvé působit neurvale a skákat mu do řeči. Najednou je konec a tak šup ven, sbohem a šáteček…

Už se o nás nikdo nestará, a tak bloudíme chodbami budovy, až definitivně zabloudíme. Hledáme totiž původní místnost maskérny, abychom se zbavili pudru na tváři. Ani kolektivním úsilím se nám to však nedaří. Tak alespoň se přitom potkáváme s toaletami. Exkurze po ČT pokračuje a stojí to za tu zábavu. Vážení čtenáři, ten moloch bych každému přál vidět zevnitř, aby věděl, co si svými povinnými koncesionářskými poplatky vlastně platí. Možná by se i divil. A to jsem zahlédl pouze útroby jedné z několika budov ČT. Napadají mne termíny: továrna, průmysl, stát ve státě, i jiné, méně košer. Ne nadarmo mají republikáni ve svém  programu mj. zrušení povinných koncesionářských poplatků…

Nakonec se nás ujala jakási soucitná duše a doprovází nás do oné maskérny, a poté nás směruje přes můstek ve výšce 1. patra nad jídelnou (velmi podivné řešení) ke vstupním zátarasům. Ostraha nás vypouští „na svobodu“ a já se ocitám na prostranství, kde jsem 23 let nebyl. Tehdy, v létě 1991, zde téměř dva tisíce republikánů 24 hodin blokovalo na protest všechny vchody do Kantůrkovy ČST. Byl jsem jeden z nich. Protestovali jsme proti nezměrné aroganci havlovského – dnes bychom řekli pravdoláskařského – vedení televize, jež ústy svého tehdejšího ředitele Kantůrka prohlašovalo, že republikáni se do televize nikdy nedostanou. Neboť se ve svých prohlášeních dotkli majestátu „největšího“ z dramatiků všech dob, krále bosáků a knížete temnot s tajným iluminátským zasvěcením „Kádoš“. Připravovalo se totiž rozbití Československa, jak již rok předtím předpovídal ve své Analýze 17.11.1989 několikanásobný politický vězeň Miroslav Dolejší. Republikáni tehdy vydali Dolejšího „Analýzu“ jako samostatnou přílohu svého týdenníku Republika, a na mítincích varovali, co se chystá. Proto bylo zásadně nutné zabránit jediné tehdejší opoziční straně v přístupu k mainstreamovým sdělovacím prostředkům. Internet tenkrát nebyl, a jediným alternativním mediem byl náš malonákladový tištěný týdenník. Republikáni se tak přes všechno úsilí do televize nedostali a podlý plán protinárodních sil nakonec vyšel. Rozhlížím se kolem a snažím si vybavit tehdejší události. V duchu se ptám, kam se dnes všichni ti účastníci poděli…  Dnes už mi to připadá jako sen, jako by se to stalo v minulém životě. Čo bolo, to bolo, terazky som len lídrom malé partaje bez prostředků, jenž už establišmentu není nebezpečná. Proto už pozvání opozice do televize nepředstavuje pro systém pražádné riziko. Režim se již dávno upevnil a křižovatku dějin jsme minuli ještě dříve. Nyní se nacházíme nejspíš na cestě bez návratu.

Tak to bychom měli, končím exkurzi a mířím do stanice metra. Na další procházku Prahou už nemám náladu. Chvíli mi trvá, než vykoumám systém nákupu a označování jízdenek na pražskou MHD. Pamatuji si ještě, jak se v metru jezdilo za 1,- Kčs, a dobové vstupní turnikety s fotobuňkou a zábranami. Mezitím projede pár souprav a já jen tak-tak, že neodjedu špatným směrem do háje. Tedy, do Háje s velkým H, což je konečná stanice na opačné straně trasy, než chci já. Už toho mám celkem dost a v mumraji na Hlavním nádraží, kde je také všechno jinak, nemám ani chuť pátrat po zvláštní pokladně Leo expresu, kterým jsem se rovněž hodlal svézti. Alespoň, že se mi po chvíli povedlo objevit pokladny Českých drah, jenž jsou nyní také jinde, než kdysi. A tak beru zavděk klasickým žilinským Slovák-expresem, který zanedlouho odjíždí. Během cesty se zatahuje a doma mě vítá mrholení a chladno. Aprílové počasí má nesporný smysl pro humor.

Roman Sláma, republikán, kandidující do EP.

 

 

Volební vizitky RSČMS do vysílání Českého rozhlasu

Byli jsme, jakožto politický subjekt kandidující do EP, osloveni Českým rozhlasem, zdali mají republikáni zájem o natočení tzv. „volebních vizitek“. Poněvadž příležitostí k prezentaci naší obnovené strany máme ve veřejnoprávních médiích jako šafránu, kývli jsme. Jednalo se v podstatě o krátké představení naší strany a programu v délce 1 minuty, a poté o odpovědi na 5 otázek v délce 5 x 30 sekund. Jako lídr kandidátky jsem se ujal tohoto úkolu, leč podmínky byly poněkud tvrdé. I když byly otázky dopředu stanoveny, nesměly se při rozhovoru používat žádné pomůcky, otázky musely být v podstatě zodpovězeny na 1 pokus, a především  – bylo zakázáno použít jakoukoliv písemnou přípravu. Nesmělo se ani nahlédnout. Takže úkol spíše pro profesionálního řečníka či politika, zvyklého na dané prostředí. Případně pro toho, kdo se často a rád opakuje. Jelikož můj případ tohle není a raději se v takové situaci vyjadřuji perem, musím sebekriticky přiznat, že to dopadlo tak 50/50. Jak co se týká vlastního obsahu zamýšleného sdělení, tak po stránce kvality projevu. Nicméně, beru to jako další životní zkušenost a pokusím se nyní na tomto místě čtenářům zopakovat, co jsem přesně v daném čase měl v úmyslu posluchačům říci.

  • Teď máte přesně jednu minutu na představení programu…   (k dispozici 60 sekund) 

Zdravím všechny posluchače, zdravím občany, kteří se rozhodují, zda přijít k letošním volbám. Republikáni jsou tu již 25 let s vámi a pro vás, byť jsme se po jistou dobu odmlčeli. Dnes se k vám znovu obracíme, s aktualizovaným programem i s novou podobou naší strany. Více se dozvíte na našem webu rscms.cz,  případně republikani.eu.

Pokud zvolíte Republikánskou stranu Čech, Moravy a Slezska, bude našim hlavním cílem snaha přeměnit vznikající evropský superstát s totalitními příznaky, na nezávislé společenství spolupracujících a suverénních národů.   Tak, aby se Evropa stala místem spokojených obyvatel – prosperujících a hrdých jedinců. Pouze tvořiví a činorodí občané se mohou stát skutečnými vládci Evropy – skrze své volené zástupce a vyhlašovaná referenda. Evropa už nesmí být rejdištěm nadnárodních korporací a bank, degradující občany na své otroky či zadlužené nevolníky.

  • Jak si představujete své osobní zapojení do práce Evropského parlamentu? Čemu konkrétně se chcete věnovat Vy osobně?  (k dispozici 30 sekund) 

Kromě toho, že se celá Evropa potápí do dluhů a mnoho lidí přichází o slušnou práci s dobrým výdělkem, trápí nás také problematika mizející osobní svobody občanů. Takzvaná politická korektnost či tresty a šikanování za údajné verbální zločiny, to nesmí mít ve skutečné demokracii místo. Rovněž všemožné elektronické šmírování a centrální archivování osobních údajů vševidoucím okem velkého bratra není přípustné.

  • Jste spokojen/a se současnou mírou pravomocí Evropské unie? Pokud ne, chtěl/a byste spíše převádět pravomoci ze členských států na Evropskou unii, nebo opačně?  (k dispozici 30 sekund) 

Jak již bylo řečeno, hodláme pravomoci Evropské unie radikálně snížit a převést zpět na členské státy unie. Centralistický superstát přeměnit na volnou konfederaci suverénních zemí, jakou bylo svého času Evropské hospodářské společenství. A v první řadě odebrat pravomoci nevoleným evropským komisařům. Pravomoci komisařů – to je výrazný demokratický deficit současné unie. Tyto pravomoci nechť jsou navráceny jednotlivým členským státům, nebo alespoň dočasně předisponovány na poslance EP.

  • Ve které frakci Evropského parlamentu budete v případě zvolení pracovat? Budete výrazným způsobem spolupracovat s českými europoslanci v jiných frakcích?  (k dispozici 30 sekund) 

Budeme se snažit vytvořit novou euroskeptickou frakci poslanců EP. S podobně zaměřenými poslanci všech zemí unie.  Očekáváme, že v těchto volbách se jejich počet výrazně zvýší. Demontáž současného superstátu však bude postupný proces, vyžadující jistý čas a výraznou spolupráci mezi všemi euroskeptiky. S českými poslanci jiného zaměření budeme spolupracovat pouze tehdy, budou-li ochotni hájit naše národní zájmy.

  • Na co by měla EU vydávat největší část svého rozpočtu? Ve kterých oblastech by měla výdaje posílit a kde omezit?  (k dispozici 30 sekund) 

Státy Evropy by měly s ohledem na svou budoucnost výrazně zvýšit výdaje na energetickou soběstačnost. Tudíž financovat zejména rozvoj jaderné energetiky a postupně snižovat závislost Evropy na dovozu ropy či zemního plynu ze zahraničí, ať už je to odkudkoliv. Urovnat dobré vztahy s Ruskou federací. Klást větší důraz na obnovu i rozvoj železničních sítí, hlavně u dálkových tras. Rovněž potravinová soběstačnost a rizika nežádoucí imigrace jsou zásadní otázkou pro budoucí přežití.

  • Je podle Vás důležité, jestli poslanci Evropského parlamentu umí cizí jazyky? Které jazyky Vy osobně ovládáte?  (k dispozici 30 sekund) 

Znalost každého cizího jazyka je samozřejmě vždycky výhodou, nejen v Evropském parlamentu. Předesílám ovšem, že jednacími jazyky v EP jsou VŠECHNY jazyky evropských států přidružených do unie. Na překlady a tlumočení mají poslanci k dispozici velmi dobře placené zaměstnance. Ostatně, kdo se domluvit chce, tak se vždycky nějak domluví. Já si s ohledem na poslední vývoj v Evropě spíše oprašuji své školní znalosti jazyka ruského… Jinak víceméně pasivně němčina. 

 

Zpracoval a na otázky odpovídal:  Roman Sláma, kandidát RSČMS do EP.

 

 

10 odpovědí pro Outsidermedia, tedy vlastně jen 8

Byli jsme kontaktováni panem Martinem Kopeckým s 10 dotazy na různá témata.  V rámci předvolebního ruchu. Pokládáme za důležité zveřejnit tyto otázky a odpovědi i na našich stránkách:

Vážený pane…

blíží se termín voleb do Evropského parlamentu, ve kterých se vaše strana uchází o mandáty od českých občanů. Ke kvalifikovanému volebnímu rozhodnutí bychom se Vás rádi zeptali na některé podrobnosti, které sice mohou vypadat nepodstatně, nicméně zásadním způsobem ovlivňují život všech občanů České republiky a politické strany se jasným odpovědím na ně často vyhýbají. Abychom spoluobčanům doplnili informace a usnadnili volbu, vaše odpovědi na níže uvedených deset otázek budou vyvěšeny na www.outsidermedia.cz. Pokud se tedy rozhodnete odpovědět, prosím stručně, jasně a bez vytáček, neboť občané dlouhé nicneříkající texty nečtou.

Děkuji za pozornost a jsem a s pozdravem

Za outsidermedia.cz

Martin Kopecký

 

  • Jak v případě úspěchu vaší politické strany či politického hnutí budete hlasovat v případném hlasování o rozšíření EU o další kandidátské země, konkrétně Turecko a Ukrajinu?

odp:  Euro pokládáme za umělý politický projekt, sloužící k ještě většímu zotročení kdysi nezávislých států a národů Evropy mezinárodními bankami (ECB, MMF, atd.). Škodlivost tohoto projektu se již ukázala v případě krachujících států jižní Evropy, ovšem dluhová nákaza postupuje dál. Chceme zabránit přijetí Eura v ČR. Samozřejmě, nezbytné je i zrušení Eura v rámci celé Evropy a návrat ke svébytným národním měnám. Měnám krytým hodnotnými statky a národním bohatstvím jednotlivých států, nikoliv jejich dluhy. Druhá část otázky tudíž pozbývá smysl. Přijetí ESM navíc povede k ještě vyššímu zadlužení těch států Evropy u ECB, které zatím ještě přímo nekrachují. Výsledkem bude zhroucení celého finančního systému Evropy a Eura naráz. Opuštění Eura i celého paktu vnímáme jako vysvobození národních ekonomik. Alternativou do budoucna by mohlo být připojení se k mezinárodnímu měnovému systému států BRICS.

  • Jak v případě úspěchu vaší politické strany či politického hnutí budete hlasovat v případném hlasování o rozšíření EU o další kandidátské země, konkrétně Turecko a Ukrajinu?

odp:  Bezbřehá Evropská unie, neznající hranic a pohlcující další a další státy – to NENÍ naše vize. Turecko už jen geograficky do Evropy nepatří, a krachující Ukrajina na pokraji občanské války by byla dalším kamenem na krku tonoucí Evropy. Naše vize spočívá v návratu evropských států k volné hospodářské kooperaci jednotlivých svébytných zemí. Něco na způsob konfederace, případně návratu do časů EHS (Evropského hospodářského společenství), samozřejmě rozšířeného o země střední i východní Evropy mající zájem v tomto volném svazku spolupracovat.

  • Jaký názor máte na užší vojenskou spolupráci České republiky s USA mimo rámec EU a NATO ve vojenské oblasti, případně dislokaci prvků americké protiraketové obrany na území České republiky? (radar v Brdech, dislokace raket, operační řídící centrum, zpravodajská spolupráce, apod.)

odp:  Názor máme jednoznačný. Česká republika by se neměla míchat mezi velmoci, a nemusí jim nutně ani posluhovat. Chtělo by to svébytnější zahradiční politiku. Ideální by bylo neutralita ČR, jako v případě Rakouska či Švýcarska, tu by však musely garantovat velmoci i okolní státy. Domníváme se, že v případě vyváženější zahraniční politiky ČR směrem na Východ i na Západ by to bylo možné. Druhá, horší možnost garance neutrality by mohla spočívat v tom, že by ČR vlastnila odstrašující jadernou zbraň, byť to na první pohled vypadá nepopulárně. Technicky by na to ČR podmínky měla. Jsou na Zemi menší státy než Česko, které takové zbraně vlastní – např. Izrael.

Vojenské základny či jiná zařízení cizích mocností na území ČR pokládáme za nepřípustné porušení naší suverenity.

  • Jak se bude vaše strana po případně úspěšných volbách chtít vypořádat s „deficitem demokracie” v EU? Jaká opatření navrhnete či podpoříte na omezení moci korporátních lobbistů?

 odp:  Demokratický deficit EU by se nejlépe odstranil zrušením samotné EU. Pokud by to nebylo možné, měly by se odebrat pravomoci nevoleným evropským komisařům a převést tyto pravomoci na EP a jeho výbory. A nebo ještě lépe, postupně převést pravomoci evropské komise zpět na parlamenty jednotlivých členských zemí EU.

Korporace se budou snažit lobbovat, pokud budou existovat. Řešením by bylo zrušit korporace (nereálné) nebo zákaz lobbingu (těžko kontrolovatelné a vymahatelné). Zbývá možnost zpětného anulování vylobovaného zákona při prokázaném lobbingu, a citelné finanční postihy přistižených poslanců EP za totéž.

  • Jak se v případě, že uspějete ve volbách do Evropského parlamentu, postavíte k aféře s odposlechy NSA?

 odp:  Americká NSA si prostě myslí, že může šmírovat celý svět. Jelikož jí to zatím těžko někdo zatrhne, bude se muset zavést reciproční opatření. Protože NSA těžko uvěřit, že toho zanechá, i kdyby tak slibovala. Případně prosadit taková technická opatření (sofistikované šifrování bez tzv. děr a zadních vrátek), aby se monitoring a odposlechy NSA maximálně ztížily. 

  • V případě, že uspějete ve volbách do Evropského parlamentu, jaké stanovisko v Evropském parlamentu zaujmete k dohodám:a) SWIFT II o hromadném předávání bankovních údajů z EU do Spojených státůb) Dohodě EU s USA o předávání osobních údajů cestujících,c) Obchodní dohodě proti padělatelství (ACTA),d) připravované Transatlantické dohodě o volném obchodu mezi USA a EU (TAFTA)?

odp:  Pokud se bude USA chovat k Evropě jako ke své kolonii, budou různé ponižující a pro Evropu nevýhodné smlouvy existovat. Výsledkem bude totálně zotročené obyvatelstvo na obou stranách Atlantiku. Tyto smlouvy je potřeba buďto vypovědět, bojkotovat nebo modifikovat, aby se svět nakonec nestal jedním velkým vězením.  Takové smlouvy dělají bohaté bohatšími, mocné mocnějšími, a chudé chudšími. Více se ve stručnosti nedá odpovědět, i když by každá z těchto smluv zasluhovala samostatnější a obšírnější rozbor.

 odp:   Shrnu to: Republikáni hájí již 25 let ve svém programu právo bezúhonných občanů vlastnit bez překážek zbraň k nutné osobní ochraně. Pokud to těmto občanům jejich duševní či fyzický stav neznemožňuje. Protože zločinec si ke spáchání zločinu opatří zbraň vždy, bez ohledu na zákon. V tomto nám naopak slouží za vzor USA, případně Švýcarsko s jeho systémem domobrany. Snahy stěžovat nebo kriminalizovat právo občanů bránit všemi prostředky svůj život či majetek jsou samy o sobě zločinem. Režim, který se o toto snaží, pak přetváří svobodnou společnost v policejní stát a jeho poddané v bezbranné otroky. Oběti vydané na nemilost nejen zločincům, ale i samotnému systému. Z toho vyplývá obecně náš postoj k uvedeným zákonům a iniciativám komisařů. Obrana musí být vždy účinnější než útok, jinak ztrácí smysl. Ostatně domníváme se, že v dohledné budoucnosti výše uvedené zákony stejně pozbudou platnost přirozeným vývojem dané reality. Půjde totiž o přežití a na zákony toto znesnadňující či znemožňující nebude čas se ohlížet…

  • Od roku 2009 zavedla Kanada jednostranně pro občany České republiky vízovou povinnost, která navzdory mnoha jednáním o jejím odstranění stále platí. V případě, že uspějete ve volbách do Evropského parlamentu, budete se dožadovat klauzule solidarity se všemi důsledky, tedy recipročního zavedení víz pro občany Kanady od všech států Evropské unie, nebo současný asymetrický stav vůči občanům České republiky považujete za záležitost českých státních orgánů?

odp:  Záleží na tom, jestli EU v současné podobě přežije či ne. V každém případě musí být vztahy mezi státy na vyváženém a rovnoprávném základu. Tudíž buďto vízová povinnost z kanadské strany nebude existovat, nebo bude existovat oboustranná – ať už ze strany celé Unie, anebo, v případě rozpadu superstátu EU, bude i od České republiky směrem ke Kanadě. Problémy ekonomické imigrace si musí Kanada řešit na svém území.

Za Republikánskou stranu Čech, Moravy a Slezska odpovídal:

Roman Sláma, lídr kandidátky a 2. místopředseda strany.

 

 

Prohlášení k volbám do parlamentu Evropy 2014

Proč do „toho“ po letech jako republikáni znovu jdeme,

… a proč do toho jdu já?

 

Vážení přátelé, vážení příznivci a voliči, vy všichni co jste ochotni číst či naslouchat:

Je jaro roku 2014 a novodobá oligarchie za oponou připravila pro své poddané další kolo pimprlového divadla s názvem VOLBY. Je přece zapotřebí udržovat dekorum a pro ty „dole“ zdání, že mohou o něčem rozhodovat. A jelikož nastávají časy velice turbulentní, a ne vše se mocenské elitě až tak úplně daří, je potřeba dalšímu vývoji dát punc legality.

A tak jsme jako občané podivného konglomerátu národů Evropy pozváni účastnit se tragikomické frašky, při které si můžeme zvolit své zástupce do orgánu nejvyššího, jenž dnes ovšem ve skutečnosti o ničem podstatném nerozhoduje, totiž do Evropského parlamentu.

Samozřejmě, pro „elity“ to není zcela bez rizika. Ač disponují prakticky neomezenými prostředky pro šíření své agendy, ovládají veškerá mainstreamová media a platí si svá převodová kolečka v podobě eurohujerských politických stran i nevládních „neziskových“ organizací – tedy politiky i agenty – jednoznačný vývoj EU směrem k totalitárnímu superstátu je v posledních letech tak očividný, že mnohým oblouzněným lidem se začínají otevírat oči.

EU již pro ně přestává být slibovaným „rájem na zemi“, nýbrž se zvolna proměňuje v jakési novodobé maxivězení, byť zatím ještě dočasně vybavené luxusním inventářem. Občané západních teritorií (kdysi suverénních států) se diví, kam se vypařuje jejich svoboda a demokracie. A rovněž, kam mizí jejich bohatství a prosperita. V centrálních a východních oblastech Evropy, kde za posledních 75 let (což je v podstatě délka lidského života) běžní lidé nic podobného nepoznali – možná s výjimkou krátkého nadechnutí po pádu bolševických režimů – pak vnímaví pozorovatelé vidí, co konzumem zaslepeným jedincům zůstalo skryto:

Z jednoho centrálně řízeného impéria jsme se za posledních 20 let plynule přesunuli do jiného, ovšem založeného na podobných principech a řízeného v zásadě stejnými silami. Pro běžného občana se tak navzdory slibům politiků nezměnilo téměř nic. Jen vyměnili jednu celu za jinou, o něco větší a lépe vybavenou, ovšem na oplátku s mnohem menšími životními jistotami. A protože otroků k zajištění blahobytu vyvolených začíná být přebytek, stávají se mnohem méně důležitými.

A tak zde po letech mystifikací a obluzování veřejnosti začíná klíčit všeobecné semínko poznání, že ta halasně velebená EU přece jen není zřízena pro zajištění spokojenosti svých obyvatel, nýbrž slouží jako výkonný prostředek vlastníků nadnárodních korporací a bank k maximalizaci jejich zisků. Zájmy těchto „elit“ jsou ovšem v příkrém rozporu jak se zájmy běžných občanů, tak se zájmy jejich vyšších celků – evropských národů. Proto zde vidíme tu úpornou snahu „světoobčanů“ a jejich institucí potlačovat národní zájmy původních států EU a dosazovat do klíčového mocenského aparátu EU své oddané slouhy. Tito sluhové, rozlezlí jako mor v tzv. eurohujerských politických stranách, pak hájí agendu mezinárodního kapitálu – ač navenek směrem ke svým (většinou naivním) voličům proklamují opak. Nebudu ty kašpárky zde nyní jmenovat a dělat jim tak reklamu. Domníváme se, že po 10 letech členství ČR v novodobém vězení národů je jejich identita většině vnímavých lidí zcela jasná a nepopíratelná. Jejich chování během jejich působení v EP, a výsledky jejich „činnosti“, hovoří za vše. A tak čím dál větší část obyvatelstva dochází k přesvědčení, že 10 let jejich zhoubné činnosti stačilo.

Mnohem zajímavější je, co se na české politické scéně vyrojilo rychlokvašených politických stran a straniček, majících v náplni své agendy tzv. „odpor“ proti evropské unii a disponujících až dojemným zájmem médií. Opět, nebudu je ze stejných důvodů jmenovat, pouze se ptám:

 „Kde byli tenkrát všichni ti Bruselobijci, když republikáni na jaře roku 2002 (a vlastně i mnohem dříve) VAROVALI před důsledky vstupu ČR do tehdejší formy EU, za nerovných a pro ČR diskriminačních podmínek? Podmínek jenž sjednala tehdejší vláda ČR a její vyjednavači!“

„Kde byli všechny ty euroskeptické strany, když republikáni už tehdy jasně VAROVALI, jak špatní lidé EU vedou a v jaký totalitární moloch chtějí tito exponenti plutokracie původní dobrou myšlenku spolupráce evropských národů přetvořit?!“

A proč se tedy v průběhu transformace EU od partnerství k superstátu, od svobody k totalitě, od bohatství k předluženosti a od prosperity ke krachu, proč se všichni ti dnešní „eurorealisté“, „euroskeptici“ či „eurolikvidátoři“ nepřidali k Republikánské straně, abychom se společně pokusili o zázrak, a navzdory drtivé eurounijní propagandě mainstreamu přesvědčili Čechy, Moravany a Slezany, že ANO – chceme být v Evropě, ale jako rovný s rovným, jako svobodní partneři ve spolupráci, v systému „já pán, ty pán“, v konfederaci prosperujících suverénních a nezávislých národů?

Republikáni několikrát vyslali signály k těmto nově vzniklým subjektům na české politické scéně, nicméně odpovědí nám bylo povětšinou mlčení, případně arogance. Protagonisté těchto nových stran předtím mlčeli, možná již tehdy v referendu 2002 hlasovali pro vstup ČR do EU.  A nyní, kde se vzali, tu se vzali – objevili se jako pěna na vřící zavařenině a „bojují“ za české národní zájmy…!  No to je opravdu dojemné.

A tak máme oprávněnou obavu, že současné „antievropské“ strany se pouze vezou na konjunkturální vlně zvyšujícího se euroskepticismu v Čechách i na Moravě. Že jejich primárním zájmem není osud národa a Evropy, ale pouze a jen osobní prospěch funkcionářů těchto partají. Neboť výše platů zvolených europoslanců je naprosto nehorázná až nemravná, a jejich výhody i požitky jsou korumpující. Horší variantou ještě může být, že tito opozičníci byli již dopředu veřejnosti nastrčeni jako další past na voliče! Neboť ti, co tahají ze zákulisí za špagáty moci, pracují s principem ovládnutí (zkorumpování) obou táborů, byť navenek znesvářených.

Proto jsme se po letech rozhodli opět kandidovat a veřejnosti nabídnout alternativu. Pro nás, republikány, hovoří neměnnost našich názorů a myšlenek. Dvacet pět let – to již něco znamená. Také náš program se mnohokrát ukázal jako perspektivní až nadčasový, a proto byl nejrůznějšími subjekty politické scény opakovaně vykrádán. Naše prozíravost se ukázala již v prvních měsících po sametovém podvodu roku 1989, kdy jsme jasně pojmenovali hlavní hráče tragikomické frašky a jejich skryté cíle. Bylo nám za to spíláno, neboť většina podvedených občanů ještě tehdy nosila růžové brýle se sametovými obroučkami. Dnešní doba nám nyní dává za pravdu, a s tím – ač neradi – i mnozí občané.

Varovali jsme před důsledky rozbití Československa, před rozkradením národního bohatství novodobou oligarchií v tzv. velké privatizaci, byli jsme proti vstupu do útočného paktu NATO. Nevěřili jsme pohádkám o žití v „ráji“ po našem vstupu do EU a varovali jsme, na co se chystají Evropu dnešní skuteční vládci proměnit. Ještě bychom mohli pokračovat i dále a do budoucna, to však není smyslem tohoto prohlášení. Ostatně, obáváme se, že to stejně dopadne jako vždy a voliči sednou na lep té či oné mediálně protlačované straně, nakonec však ze stejného elektorátu dnešních neomarxistických politiků a jejich agendy.

Jako politická strana podporujeme rovněž principy přímé demokracie a myšlenku všeobecného referenda.  I v tomto jsme hodlali spolupracovat s jinými subjekty. Naši podporu jsme ostatně vyjádřili již více než před rokem i jistému čecho-japonskému politikovi, při našem neplánovaném setkání dávno před loňskými volbami do PS-PČR. Ačkoliv tento politik ji vzal na vědomí, výsledkem bylo opět mlčení ze strany onoho hnutí. Víme co je za tím a obáváme se, že s důvěřivou veřejností se opět hraje nečistá hra.

Republikáni jsou tedy pro veřejnost jistou zárukou stability svých názorů a myšlenek, i když strana jako taková prodělala za uplynulý čas bouřlivý vývoj a její struktury (a částečně i název) se změnily. Nepopíráme však, že se považujeme za PŘÍMÉ nástupce zaniklé, kdysi parlamentní SPR-RSČ. To však je již minulost. Lidé, funkcionáři i názvy se mohou změnit, myšlenky a program zůstávají.

Republikáni nejsou v politice pro získání osobního bohatství a moci. Bývalý předseda, jenž tuto zásadu porušil, byl již dávno odvolán a vyloučen. Tudíž ani já, jakožto lídr republikánské kandidátky, nemohu politiku dělat pro peníze. Považuji se v zásadě za průměrného občana České republiky, a jakožto takový bych si nárokoval za svou práci v EP průměrnou ČESKOU mzdu. Stoupne-li tato obecně průměrná mzda, stoupne tím i můj honorář. Sníží-li se, bude i moje odměna menší. Současné platy a prebendy evropských politiků považuji za naprosto neslýchané a sloužící pouze ke zkorumpování dotyčných osob, a odtržení takovýchto jedinců od reality života jejich voličů.

Dokud se tato praxe obecně nezmění, zavazuji se tedy, že v případě svého zvolení do EP budu celou polovinu svého evropského platu adresně poskytovat těm, jenž finanční pomoc akutně potřebují a kteří by tuto pomoc v normální slušné společnosti obdrželi od svého státu. Zejména budu preferovat postižené děti českého národa, protože ty si pomoc zasluhují nejvíce. V dětech je budoucnost každého národa a zejména národa pozvolna vymírajícího.  Nebudou to ovšem žádné prapodivné nadace, žádné podezřelé neziskovky a jiní lehkoživkové. Ze zbývající poloviny platu, po odečtu svých nákladů a své odměny, věnuji tuto částku svým přátelům v naší republikánské straně – tedy těm, kteří mě poctili svou důvěrou a umožnili mi stanout v čele naší kandidátky. Tedy zejména těm, kteří neváhali ze svých minimálních osobních prostředků věnovat svůj díl pro státem požadovanou patnáctitisícovou volební kauci.  Neboť jinými prostředky naše Republikánská strana nedisponuje, a žádné příspěvky od českého státu již 15 let nepobírá. Jako registrovaná politická strana musíme naopak nemalou částku každoročně umořit jen za naši legální existenci, podmíněnou placeným auditem skromného hospodaření strany. Pozornost věnuji také těm, kteří k mému zvolení přispějí svou prací v předvolební kampani RSČMS. Celá finanční záležitost pak bude naprosto transparentní a bude zveřejňována každý měsíc na internetu. Tohle je má smlouva – s mými voliči, s mými přáteli ve straně, i s celou veřejností.

Dále se zavazuji, že v případě mého zvolení (a věřím, že i v případě zvolení jakéhokoliv dalšího kandidáta RSČMS) budeme jako republikáni Čech, Moravy a Slezska spolupracovat s podobně smýšlejícími poslanci politických stran všech evropských zemí. Tak, aby za našeho společného přispění došlo k odbourání a přeměně byrokratických struktur evropských institucí, zejména evropských komisařů, a k postupnému předávání jejich pravomocí zpět do působnosti jednotlivých národních vlád. Prvotním našim úkolem v dnešní době bude obnovení přátelských vztahů EU s Ruskou federací a zabránění válce. Vymanění se z vlivu USA. Dále to bude zrušení společné měny – Eura. Aby si zejména státy drcené společnou měnou mohly konečně vydechnout, a národy Evropy se nakonec mohly stát díky své rozmanitosti opět relevantní silou ve světě. Evropské státy tak budou mít šanci fungovat ve prospěch svých suverénních národů i svobodných jedinců. Pak se Evropa nestane tím, čeho se velmi obáváme – totalitním fašistickým superstátem, jenž si nad občany uzurpuje veškerou moc, a jenž působí pouze ve prospěch nadnárodních korporací a mezinárodních bank. Každá moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně!

Vážení přátelé, vážení občané, vážení voliči. Ke konci května budeme mít společně možnost pozměnit chod evropských dějin. Zatím se Evropa ubírá směrem, jenž vyhovuje malému procentu nesmírně bohatých. Můžeme to však změnit, ještě je šance. Nemusí se však již opakovat – vývoj původního, nezávislého evropského společenství k superstátu, ovládaného neodvolatelnými a velmi, velmi zlými lidmi jde stále rychle kupředu. Mezinárodní plutokracie je doposud o krok před námi. Drží všechny trumfy v ruce. Otočme to! Projevme svou vůli!

Samozřejmě, můžete na to také rezignovat a k volbám nejít. Můžete takto delegovat své právo rozhodnout o své budoucnosti někomu jinému. Ovšem ti, kteří jsou zainteresováni přímo a finančně, k volbám zajisté půjdou. A minimální volební účast stanovena není. I to je však záměr architektorů EU.

Můžete také bohužel zvolit další utužování EU. Volit PRO společného evropského „prezidenta“, pro společnou evropskou armádu nasměrovanou někam na východ do nesmyslné války, pro společnou nadnárodní policii, jenž bude zasahovat na celém území EU – i proti vám, v případě že projevíte s něčím nespokojenost. Volit PRO soukromé bezpečnostní složky a pro soukromé věznice v rámci celé EU, pro společné placení CIZÍCH dluhů, pro odvádění vašich daní centrálně do Bruselu – tedy pro cizí rozhodování o VAŠICH penězích. V tom případě si tedy zvolte některou z eurohujerských stran.

Zvolíte si tedy zároveň to, že kdosi neznámý z ciziny a od stolu bude rozhodovat o všech aspektech vašeho života. Včetně toho, kdo v naší zemi, v našich městech a obcích, v našich ulicích, a tedy i ve vašem těsném sousedství bude nakonec přebývat. Se všemi důsledky. Zvolíte si tím i další omezování vaší osobní svobody, potlačování svobody projevu či další rozšiřování trestního rejstříku za verbální „zločiny“. Také s tím už máme v naší zemi smutné zkušenosti.

Jinak se v zásadě nic nezmění. Vývoj v EU se bude i dál ubírat dosavadním směrem, a my, republikáni, budeme i nadále žít své všední životy. Ostatní občané pak budou stále nadávat na politiky, na jejich zrady, korupci či nesplněné sliby. A také na společné a nesplatitelné dluhy.

Anebo si zvolíte kandidáty RSČMS a začnou se odehrávat změny. Zůstává to jen a jen na vás.

 

Všem, kteří toto prohlášení dočetli až do finále, moc děkuji za trpělivost a přeji šťastnou volbu!

 

 

 Roman Sláma,

Lídr kandidátky do EP Republikánské strany Čech, Moravy a Slezska, a místopředseda. V Republikánské straně od roku 1991, předtím příznivec.

V Olomouci dne 12. dubna 2014.

 

 

Prohlášení předsednictva RSČMS k ukrajinsko-krymské krizi:

Vážení občané České republiky

Mezinárodně-politická situace je velmi vážná. Republikánská strana Čech, Moravy a Slezska se značným znepokojením sleduje vývoj události na východ od naší republiky – na Ukrajině, Krymu a Rusku. Militantní angažovanost české politické reprezentace v čele s ČSSD, stejně jako domluvené „opozice“ ze strany TOP09, ODS, i některých mimoparlamentních stran, či v neposlední řadě oficiálních prorežimních hlásných trub s dominující tzv. „českou“ televizí nás naplňují obavami, že se jedná o psychologickou přípravu veřejnosti na válku. Na válku, která se tentokrát může velmi lehce zvrátit ve válku poslední – III. světovou.

Zúčastněné národy a běžní občané v této válce nemohou nic získat, naopak, všechno mohou pouze ztratit. Je však veřejným tajemstvím, že zájem na této válce mají především nejvyšší finančně-kartelové a vojensko-průmyslové komplexy USA se svými vasaly v EU, které takto hledají cestu ven z jinak pro ně neřešitelné hospodářsko-politické krize.

Výše zmíněné události dávají plně za pravdu prozíravosti českých republikánů, kteří před více než 15. lety usilovali o neutralitu naší země a stavěli se rozhodně na odpor proti členství ČR v NATO i v Evropské unii. Nyní je zřejmé, že po ostudné účasti ČR v řadách NATO v případě její agrese v Srbsku, v Iráku a Afghanistanu, se budeme zcela nesmyslně a proti vůli většiny občanů, účastnit nové agrese, která nám tentokrát může být všem osudná.

Vedení RSČMS bude v tomto konfliktu stát na straně Ruské federace, spolu s dalšími národně a proslovansky smýšlejícími občany. Proti těm, kteří chtějí všechny země světa vykrást ku prospěchu svému a obyvatelstvo zotročit. Rovněž bandité a teroristi, řízení tajnými službami západních mocností a v žoldu  mezinárodních finančních skupin, naše sympatie rozhodně nezískají. A s nimi ani takoví rádoby politici z ČR, co s nimi „obcují“, či staví se na jejich úroveň.

V této souvislosti je dojemné sledovat, jak tzv. „ostřílení demokraté“ na naší domácí scéně – především ČSSD a TOP (+ suity jejich poskoků), odhodili definitivně své masky demokratů. Referendum národa, coby vrcholný akt demokracie a vůle lidu, už dopředu proklamativně neuznávají a za jeho uskutečnění uvalují sankce. Pučisty, násilníky a teroristy naopak podporují, a to i hmotně. Tyto politiky ruská diplomacie obviňuje z podpory a šíření fašismu – a dává jím takto napít jejich vlastní „medicíny“, kterou doteď tak rádi a tak často používali proti svým oponentům z řad národní opozice.

Blíží se bouře a nebude úniku. Každý si musí najít své místo.

 

Za předsednictvo RSČMS:

Jiří Dufek, předseda

Karel Mašlík, místopředseda

Roman Sláma, 2. místopředseda