Otevřený dopis prezidentu EŽK

Požadujeme omluvu za historická příkoří spáchaná Židy na českém národě.

Otevřený dopis Moše Kantorovi

Národní demokracie poslala otevřený dopis prezidentovi Evropského židovského kongresu Moše Kantorovi před blížícím se zasedáním EJC v Praze.


Moshe Kantor
prezident
Evropského židovského kongresu
Brusel, Belgie


V Praze dne 21. ledna 2015

Vážený pane prezidente,

nemohu přejít bez povšimnutí, že Evropský židovský kongres organizuje v Praze ve dnech 26. a 27. ledna čtvrté zasedání fóra s názvem „Let my people live“, které si má připomenout 70 let od osvobození koncentračního tábora v Osvětimi. Fórum získalo záštitu prezidenta České republiky Miloše Zemana. V jeho rámci má proběhnout i konference, jež se bude zabývat otázkou posílení represí vůči projevům, které jsou Židy vnímány jako antisemitské.

Ačkoli vím, že Židovstvo není politicky jednotné, a to ani v současné vyostřené geopolitické situaci, a ačkoli vím, že určitá jeho část (a Vy jako její reprezentant) podporuje ruského prezidenta Vladimira Putina, kterého si naše strana rovněž váží, chci Vás informovat o výhradách, které je Národní demokracie jako jediná politická strana v této zemi ochotna veřejně deklarovat v souvislosti s Vámi organizovanou akcí.

Organizátory fóra byla Praha vybrána jako relativně bezpečné místo, navíc tradičně proizraelské a antisemitismu prosté. Jsem přesvědčen, že jde jen o mediální klišé a svým způsobem o přání proizraelských českých politických elit, které se toto tvrzení snaží potvrzovat a upevňovat. Média ani politici ale nemohou mluvit za všechen lid a pevně věřím, že drtivá většina národa nesdílí tyto navenek proklamované sympatie se sionistickou myšlenkou a je si vědoma toho, že soužití s Židy bylo v minulosti velmi komplikované – ať už obecně historicky vzato, nebo konkrétně v případě mnoha českých historických reálií. Dobře víme, že v klíčových okamžicích novodobé české historie, které rozhodně nemohou být vnímány pozitivně, sehrál neblahou roli právě židovský element. Příkladem budiž například období slánskizace (a únor 1948), nástup Charty 77 (a předtím zinscenované pražské jaro 1968 v návaznosti na dění na Blízkém východě), stejně jako politický puč roku 1989, který opět a do třetice v poválečném uspořádání přivedl na politické výsluní politiky židovského původu, kteří více než český národní zájem sledovali zájmy svého vlastního etnika a často i své zájmy osobní.

Vaše setkání je také koncipováno jako připomínka tzv. holokaustu. Dovolte, abych i při vědomí toho, že určitá část Židovstva během druhé světové války skutečně zahynula (a těmto obětem je třeba, podobně jako dalším – a početně převyšujícím oběti židovské – poskytnout patřičnou úctu), vyslovil své nejhlubší přesvědčení o tom, že tzv. holokaust je téma, které je od jisté doby účelově politicky zneužíváno, přibarvováno, nafukováno a nebojím se říci, že česká veřejnost, stejně jako jakákoli jiná veřejnost západního světa, je jím zahlcována nad míru jeho skutečného významu. Jako politická strana s touto praxí nesouhlasíme a nehodláme se na ní podílet.

Když už bychom si měli připomínat počty obětí, dovolte, abych i já připomněl počty obětí režimů a ideologických směrů, za nimiž prokazatelně stáli lidé židovského původu, ať už v pozicích vůdců či myslitelů, ideologů nebo jen výkonných pracovníků. Nemá jistě smyslu, abych Vám jmenoval konkrétní historické postavy, které se svým životem zapříčinily o miliony mrtvých Slovanů i dalších ras, neboť je sám velmi dobře znáte. Kdybychom chtěli jít po přesných číslech, kterými Židovstvo tak rádo operuje (a jakékoli pochybnosti o číslech rádo trestá), pak si Vás dovoluji upozornit, že počet obětí francouzské, bolševické, stejně jako dalších (těmito ideologiemi inspirovaných) revolucí v Evropě a vůbec ve světě několikanásobně převyšuje i ty nejpřemrštěnější odhady židovských historiků o počtu genocidně zavražděných Židů. Nemluvě o dalších desítkách milionů lidí, kteří se stali (mnohdy i bez možností obrany – potraty apod.) obětí nejen politických, ale i jiných módních ideologií a trendů, které ve svém důsledku vedly k poklesu natality nežidovských národů – a jejichž iniciátory, inspirátory či vůdci byly postavy židovského původu. Chceme-li se bavit o holokaustu, pak je potřeba zmiňovat i tato fakta, což se ale neděje.

Ačkoli v otázce tzv. holokaustu je západní veřejnost neustále volána k nekonečnému pokání, k omluvám a z nich vycházejícím politickým rozhodnutím, která jsou ve prospěch státu Izrael či židovské diaspory a v neprospěch států samotných, nikdy jsme ze strany Židovstva neslyšeli žádnou oficiální omluvu za hrůzy, na kterých se Židé na Nežidech v historii podíleli. Kdykoli některý autor (i židovského původu) na nastíněné problémy a tendenčnost současného výkladu historie poukáže, je umlčen, znevážen a dehonestován. Někdy dokonce zavražděn.

Proto mi dovolte, abych vás informoval o tom, že dokud se zástupci Židovstva neomluví za své historické viny na nežidovské populaci (které číselně několikanásobně převyšují oběti tzv. holokaustu), nebudou pro naši stranu sionisté nikdy vnímáni jako partneři k jednání a ani v České republice nebudou námi vítáni.

Konečně dovolte, abych se vyjádřil k dalšímu záměru Vašeho dvoudenního jednání v Praze, které si klade za cíl rokovat i o problémech tzv. antisemitismu (jak nazýváte kritiku Židů či Izraele), jeho údajného nárůstu a způsobech, jak na tyto myšlenky reagovat – ve svých vlastních materiálech informujete o tom, že by tato reakce měla být represivního rázu.

S tímto trendem absolutně nesouhlasíme. Jsme přesvědčeni, že evropská civilizace stojí na svobodě projevu i na svobodě pochybovat o všem možném a není možné zákonem vynucovat poslušnost s určitým politicky přibarveným výkladem historických událostí a sankcionovat pochybnosti o něm. Už současný právní stav u nás i v Evropě, kdy je tzv. zpochybňování holokaustu trestáno přísněji než skutečné delikty, je neúnosný a jeho další chystané zpřísňování nejen v ČR, ale i v Evropě, je pobuřující a jdoucí proti zdejším tradicím. Naše strana podporuje svobodu projevu (ačkoli se nikdy nechce nechat zneužít k útokům na náboženství jako taková, jako je tomu například v současné mediálně velmi aktuální kauze kolem satirického týdeníku Charlie Hebdo) a nikdy nebude s restrikcemi tohoto typu souhlasit. Naopak Vás mohu ubezpečit, že jakmile se naše strana dostane do situace, kdy bude moci zákonodárné procesy ovlivňovat, vyvine maximální úsilí na zrušení těchto proti svobodě myšlení jdoucích paragrafů.

Vážený pane prezidente,
dovolte, abych v závěru zopakoval své hlavní teze. Národní demokracie nevítá Vaši delegaci a nesouhlasí s obsahem Vašeho pražského jednání. Národní demokracie požaduje omluvu za historická příkoří, kterých se českému národu ze strany Židů dostalo. Národní demokracie nesouhlasí s povyšováním tzv. holokaustu na jakési novodobé náboženství a rozhodně odmítá jakékoli zákonné úpravy, které tento trend ještě více podporují a které se snaží trestat opačné názory. Nejen že se pokusíme zabránit dalšímu zpřísňování zákonů tohoto typu, ale zrušíme i tyto zákony stávající.

Tento otevřený dopis prosím neberte jako projev nepřátelství, ale jako výraz legitimní snahy o obranu našich národních zájmů, s níž má ostatně židovský národ tak velké zkušenosti a ve které je pro nás také velkou inspirací.

S pozdravem

Adam B. Bartoš
předseda Národní demokracie

* * *

Vedení Republikánské strany Čech, Moravy a Slezska se ztotožňuje s tímto otevřeným dopisem, text listu přetiskujeme v plném znění.

.

Řecko – pochodeň naděje zotročeným národům

Volební program strany SYRIZA – Řecko.

 

• 1) Zajištění odpuštění velké časti řeckého dluhu ze strany Evropské unie nebo Evropské centrální banky. Syriza k tomuto bodu dodává, že dluhy byly odpuštěny v roce 1953 Německu a něco podobného by mělo následovat nyní v Aténách.


• 2) Splacení zbývající části státního dluhu by bylo podmíněné ekonomickým růstem. Bez růstu by se splácení pozastavilo.


• 3) Uvolnění podmínek Paktu stability a růstu a zahájení projektu „European New Deal“, kterým by EIB financovala především infrastrukturní projekty v Řecku.


• 4) Okamžité navýšení veřejných výdajů minimálně o čtyři miliardy eur.


• 5) Zavedení moratoria na dluhy převyšující 20 procent příjmů. Kdo by tedy dlužil více než pětinu svého příjmu, nemusel by své závazky splácet.


• 6) Zvýšit daň z příjmu na 75 % pro příjmy nad 500 tisíc eur ročně.


• 7) Zvýšit korporátní daně pro velké společnosti a zavést daň z luxusu.


• 8 ) Zavést daň z finančních transakcí.


• 9) Zákaz spekulování s finančními deriváty.


• 10) Radikální snížení výdajů na armádu.


• 11) Zvýšit minimální mzdu na 751 eur měsíčně (průměrná mzda činí 1004 eur).


• 12) Využít vládní budovy a banky pro ubytování lidí bez domova.


• 13) Zdarma distribuovat jídlo, energie a zdravotní péči všem, kdo to potřebují.


• 14) Státní dotace 30 procent na splátky hypoték pro rodiny ve finančních potížích.


• 15) Znárodnění řeckých bank.


• 16) Znárodnění velkých podniků z oblasti infrastruktury, služeb a energií.


• 17) Znárodnění soukromých lékařských zařízení.


• 18) Okamžité stažení řeckých vojáků z Afgánistánu a Balkánu – „Žádný řecký voják nesmí sloužit mimo hranice Řecka“.


• 19) Ukončení spolupráce s Izraelem a podpora vytvoření palestinského státu na půdorysu hranic z roku 1967.


• 20) Vystoupení z NATO a zavření všech zahraničních vojenských základen na řeckém území.

 

 

Přelom roku – civilizace a my

Nemáme příliš ve zvyku přetiskovat články z jiných českých médií a dělat jim tak reklamu. Nechceme tím také vydávat cizí myšlenky a názory za ty naše. Ale tentokrát jsme ochotni udělat výjimku. ParlamentníListy.cz nedávno otiskly rozhovor s vojenským a bezpečnostním analytikem panem Martinem Kollerem. Tento obsažný rozhovor je natolik vypovídající a natolik se kryje s naším viděním současného světa, že jej přetiskujeme celý.

 

Přivandrovalá menšina, žvásty ze zfašizované Ukrajiny, říše zla USA, nové otroctví. Analytik Martin Koller k budoucnosti.

Na světové scéně se toho letos událo hodně. Vyvrcholila ukrajinská krize a válka se tak výrazně přiblížila k našim hranicím, začal se rozpínat tzv. Islámský stát… Co svět (nebo konkrétní země či uskupení) udělal špatně? Nebo ani jedné z oněch dvou věcí nešlo zabránit?

Lze konstatovat, že v roce 2014 se pokazilo vše, co se pokazit dalo. Otázkou je, zda se kazilo z hlouposti, nebo záměrně. Hlavním problémem je však záměrně dvojitý metr amerických a některých evropských politiků a médií při hodnocení jakékoli události. S trochou nadsázky bychom mohli konstatovat, že uvedení politici a jejich mediální poskoci žijí ve lži, což je docela slušný hřích. Hlavním bezpečnostním rizikem je aktuálně politika NATO na Ukrajině na pokraji války s Ruskem a globálně agresivní islamismus. Evidentně špatná byla podpora občanské války na Ukrajině, sankce proti Rusku, dřívější podpora islamistů v Kosovu, později v Libyi a Sýrii a zároveň podpora jejich imigrace do Evropy. S tím se pojí růst obchodu s drogami a dalšího organizovaného zločinu. Špatný je celkově hospodářský vývoj v EU, a to dlouhodobě. Všem chybám měli zabránit politici zemí EU, kteří však dlouhodobě nehájí zájmy svých občanů. Chybou je tedy už existence záplavy dobře placených a evidentně korumpovaných byrokratů v Bruselu. Nejhorší ze všeho je nástup fašismu na Ukrajině a postupně i jinde. Jedná se totiž o jakousi řízenou formu fašismu vedenou domácími oligarchy s vydatnou podporou USA  jako byla kdysi Chile nebo Argentina. Cílem je odvedení pozornosti obyvatel od ekonomických problémů do oblasti ideologie a vytvoření imaginárního nepřítele. Kdysi to byli komunisti nebo ti kteří toto označení dostali, v současnosti je to Rusko. Islamistický terorismus, jeho vznik a podpora, pokud bojoval proti SSSR a později Rusku, je do určité míry jen podobným politickým tahem, vycházejícím z ideologie pochopitelné pro muslimy. V současnosti se svým tvůrcům vymkl z rukou a jsou nuceni proti němu bojovat. Proto i fašizace na Ukrajině je taháním čerta za ocas, které může svoje tvůrce přivést do pekla. S nimi bohužel mnoho nevinných lidí.

Jaká mohou být i s přihlédnutím k Ukrajině a islámskému fundamentalismu bezpečnostní rizika pro svět (nejen) v příštím roce? Nebo se máme spíše obávat Ruska a jeho imperiálních choutek, jak o tom mluví někteří politici? Jinými slovy, hrozí válka v širším měřítku? A co je považujete na největší riziko pro bezpečnost ve světě?

O nebezpečí ohrožení Evropy ze strany Ruska jsem psal už několikrát. Rusko má možnost ohrozit Evropu a NATO stejně, jako by mohlo Polsko ohrozit Německo. Rusko je ekonomicky i vojensky slabší, takže nemá možnost nikoho ohrozit. Z ekonomických důvodů nemá zájem nikoho ohrozit. Pro Rusko je cestou k prosperitě obchod i jiná spolupráce s vyspělými evropskými zeměmi. Ukrajina mezi ně rozhodně nepatří politicky ani ekonomicky. Tvrzení, že Rusko ohrožuje Evropu, je především dílem ideologické propagandy, která je vedena z USA a Británie od roku 1917. Nejdříve byli největší zločinci bolševici a komunisti. Ale když bylo třeba zastavit Hitlera, který by se s anglosaskými elitami v Evropě a za oceánem nemazal, hodili se najednou sovětští hrdinové a jejich skvělý generalissimus Stalin. A také 26 milionů mrtvých Rusů, Bělorusů, Ukrajinců a dalších národnosti SSSR, zničené tisíce měst a závodů a desetitisíce vesnic. Rusko je dnes sice kapitalističtější než mnohé západní země, ale přesto je cílem všemožných útoků. Na rozdíl od neschopného cara a jeho zkorumpované pakáže, pardon vyšší společenské vrstvy, takzvané opričniny, později Gorbačova považovaného v Rusku za zrádce, stejně jako opilce Jelcina je v Rusku stále nedostatek politiků, kteří jsou ochotni svoji zemi prodat. Cíl západních demokratů a bojovníků za lidská práva je stále jeden, a to přetvoření Ruska na americkou kolonii a rozkradení jeho nerostných zdrojů s využitím otroků, pardon, levných pracovních sil domácího obyvatelstva. Zde je třeba připomenout výrok jednoho belgického publicisty, který došel k zajímavému názoru. Kdyby Stalin předal v roce 1945 Sovětský svaz americkým monopolům, byl by dodnes oslavován (západními politiky a médii) jako největší demokrat všech dob. Mimochodem, zajímavou ukázkou pokrytectví a dvojího metru západní propagandy je neustálé omílání likvidace ruského cara bolševiky. O tom, že Angličané nechali svému králi useknout hlavu, se v evropských médiích při každé možné příležitosti nemluví, stejně jako o gilotinovaném králi Francie. Jestli má nějaký stát imperiální choutky, jsou to USA se svými základnami po celém světě. V ekonomické oblasti je to smlouva TTIP. Válka v Evropě není pravděpodobná, pokud ji nevyvolá NATO nějakou akcí proti Rusku. Hlavním bezpečnostním rizikem je v globálním měřítku islamistický terorismus, především z hlediska Evropy. Bohužel z hlediska možnosti vyvolání většího vojenského konfliktu v Evropě nebo v Asii mu začínají konkurovat USA za vydatné pomoci svých evropských poskoků a rektonautů.

Na nedávné Pražské bezpečnostní konferenci zazněl pozoruhodný příspěvek od bývalého velvyslance v SSSR i v Československu Jacka Matlocka. Ten uvedl, že tehdejší prezident USA Ronald Reagan nikdy neusiloval o destabilizaci či rozbití Sovětského svazu, ale jen o změnu jeho chování v zahraniční politice. Jak z tohoto hlediska vidíte činnost pozdějších amerických administrativ (i s ohledem na dnešní geopolitické spory) vůči Ruské federaci?

Matlockovo vystoupení, které je šířeno pomocí internetu, není ničím pozoruhodné. Americký státní zaměstnanec obhajuje v Praze americké zájmy. To je zcela logické. Pokud mu někdo věří, je to komické jako ilustrativní doklad nedostatku znalostí a soudnosti. Pokud někdo něco takového šíří, vyvstává otázka, zda je odborník, nebo placený propagandista, který se propracovává mezi správné půlky. Už tam chyběl jen Dalajláma, který zažil Tibet jako malý kluk a pravděpodobně si ho ani nepamatuje, včetně otrokářství a středověkých trestů pro neposlušné obyvatele. Zato celý život bojuje za uvedenou středověkou svobodu a demokracii, reálně za vytvoření americké základny v Tibetu, tedy v týlu Ruska a Číny. Jen to hlavní neříká nahlas. Stejné je to s propagandou pana Matlocka. Zájmy USA nejsou zájmy Evropy, ale ekonomický konkurenční boj proti všem, včetně Evropy. Ta se hodí pouze k placení amerických účtů. Američtí reprezentanti bojují za zájmy svých šéfů a trochu i zájmy občanů a nelze jim to vytýkat. Za to berou plat. Spíš je otázkou, proč za zájmy svých občanů nebojují stejně evropští a mnozí čeští politici. V normální zemi a v normální době by se něco takového označovalo jako vlastizrada. Prezident Reagan nikdy nebyl člověk s vysokým IQ, obecnými znalostmi a logikou jako například prezident Zeman. Nebyl ani politik, pouze dobrý přednašeč názorů svých poradců. Na to mu stačila vytrénovaná herecká krátkodobá paměť. Kdyby si jeho poradcové a reální šéfové pořídili magnetofon, ušetřili by prezidentský plat. Řada z nás si pamatuje jeho ostudné základní neznalosti. Právě on jako hlásná trouba liberálních ekonomů a kavárenských superkorektních intelektuálů nastartoval ekonomický pokles USA, který trvá dodnes. Stále užší skupina bohatých tam více bohatne, střední třída mizí, chudých přibývá. Miliony Američanů žijí již několik generací na podpoře. Jednou z posledních cest zlepšení situace je kolonizace Evropy, včetně Ruska. Pan Matlock jen předvedl novou formu pokrytecké výmluvy a překrucování faktů s nadějí, že pamětníci osmdesátých let už vyhynuli. O zbytek by se měla postarat jednostranná mediální propaganda. Nelze popřít, že Spojené státy vyvolaly v osmdesátých letech bezpečnostní krizi a přivedly svět na pokraj jaderné války. Jejich politici podporovali islamistické teroristy v Afghánistánu, kteří vraceli zemi do středověku, bourali školy a továrny postavené i s naší pomocí, uřezávali demokraticky hlavy, nosy i klitorisy nedaleko za hranicí Sovětského svazu. Podařilo se jim rozbít Varšavskou smlouvu a vyvolat válku v Dagestánu a Čečensku podporou dalších islamistických teroristů. To vše podle pana Matlocka nebyla snaha o destabilizaci Sovětského svazu? No vlastně má pravdu, nebyla to snaha o destabilizaci, byla to snaha o likvidaci Sovětského svazu a přetvoření v kolonii podle jihoamerického vzoru. A nebýt prezidenta Putina, tak se to podařilo. V současné době vidíme stejný scénář na Ukrajině v Libyi a Sýrii. V záplavě mediálního žvanění o demokracii a lidských právech tam umírají tisíce lidí. V devadesátých letech jsme to viděli v Jugoslávii, především v Kosovu. Vše nakonec zaplatila Evropa. A kolik bylo ve dvacátém století takových scénářů v latinské Americe?

Jak hledíte na současnou situaci v kontextu otřesů ruské ekonomiky a rublu? Putin prohlásil, že na zotavení budou potřeba dva roky, sešel se dokonce se čtyřiceti nejvýznamnějšími byznysmeny a oligarchy, aby je uklidnil a slíbil státní podporu. Nakolik je situace podle vás vážná a odpovídá některým varovným článkům, že Rusko stojí před krachem?

Osobně jsem toho názoru, že Rusko se bude potýkat s problémy v horizontu tří až pěti let v různých oborech. Stále má dostatek surovin, které koupí Čína a další země. Stále má velké zásoby zlata v trezorech i v zemi. Na rozdíl například od naší republiky. Hlavním důvodem propadu rublu je pokles cen ropy, který vyvolala Saúdská Arábie, mimochodem jeden ze sponzorů islamistického terorismu. Cílem je likvidace producentů ropy, především mimo společenství OPEC. Jedná se však nejen o Rusko, ale i americké těžaře, kteří mají v USA výrazně vyšší provozní náklady. Saúdské zvýšení těžby však nemůže trvat dlouho, protože sami nenasytí světový trh a ostatní producenti nejsou moc nadšení. Ztrácejí všichni, včetně Saúdů. Taková situace může trvat nanejvýš několik měsíců. Rok by byl příliš dlouhá doba, protože i v Rusku jsou hlavními partnery americké koncerny. Vyděračská ropná krize, kterou vyvolali islamisté rozzuření evropskou a americkou podporou Izraele v sedmdesátých letech rovněž odezněla. Na uvedené situaci vydělá především Čína. Pokles cen pohonných hmot v Evropě zdaleka neodpovídá poklesu ceny suroviny pro lakotnost ropné lobby. Ta vydělá dokonce i na poklesu cen. Získá rovněž chemický průmysl, trochu doprava a ti, kteří v západních zemích topí „ekologicky“ mazutem. Dalším problémem Ruska bude snížení ruské těžby z důvodu nedostatku embargovaných náhradních dílů pro těžní zařízení. Z dlouhodobějšího hlediska může dojít k tomu, že Rusko si začne potřebné díly i celé konstrukce vyrábět samo. Dílčím problémem jsou sankce, které však mají v podstatě symetrický zpětný dopad na EU. Dalším faktorem poklesu rublu je obyčejná panika typu runu na banku. Vyvolala ji média v Rusku a v zahraničí poplašnými zprávami. Dále je zde fakt, že bohatá část Rusů nemá úspory v rublech, ale v dolarech nebo eurech. Ti již necítí moc vlastenecky a na poklesu domácí měny vydělají. Stejně vydělali i obchodníci, kteří prodali zásoby zahraničního zboží. Mimochodem, většina evropských průmyslových výrobků nebo jejich komponentů pochází z Číny. Proto teorie, že v Rusku bude nedostatek elektroniky, se v horizontu už jednoho roku jeví jako nesmysl. Rovněž výpadek dovozu některých potravin lze během jednoho až dvou let nahradit. Jak jsem se osobně přesvědčil, mnohdy jsou potraviny prodávané v Rusku kvalitnější než u nás. Již teď některé země EU zoufale pašují do Ruska přes třetí státy. Podobné je to i s auty. Čína dokáže vyrábět i pro ruský trh. Jejich auta jsou skvělá, pouze o několik procent méně kvalitní než v EU (proto EU neustále zvyšuje nesmyslné ekologické parametry), zato podstatně levnější než západní. Pokud by došlo k ekonomickému oddělení Ruska od Evropy, vytvoření samostatného trhu Ruska, Číny, Indie, některých latinskoamerických zemí a afrických států, které spolupracují s Čínou, mohli by se Rusové doslova vykašlat na nějaké patentové ochrany a vyrábět si kopie čehokoli. Stejně začínali Japonci i Číňané. Otázkou je, kam bude exportovat Evropa? Kromě vzájemného okrádání s USA v rámci TTIP nanejvýš zadarmo na Ukrajinu nebo tučňákům a lachtanům na póly. Jak by se nahradila ruská ropa a plyn je také otázka. Problém Evropě vyvstane rovněž při přechodu Ruska, Číny a dalších zemí BRICKS na zlaté měny. Několik let to potrvá, ale výsledek bude drtivý. Proti sankcím se konaly obrovské demonstrace v Paříži, které naše televize přehlédly a soustředily se na jiná „důležitá“ témata. Ilustrativní je projev německé poslankyně Sahry Wagenknecht „Kde to žijete paní Merkelová“, který se dá nalézt na youtube i s českými titulky. Více takových poslanců i u nás. Každopádně mnohým Evropanům dochází, že není vhodné platit americkou ekonomickou válku proti Rusku. K radosti z toho, že Rusko zažilo ekonomický otřes, není v Evropě moc důvodů, řada firem přichází o kontrakty, včetně našich.

Co může způsobit současná ekonomická situace Ruska v geopolitickém kontextu? A nakolik je podle vás reálné, že to bude mít negativní vliv na Putinovu popularitu, která letos vyrostla do výšin až k 90 procentům? Dá se říci, co je momentálně největší hrozbou pro udržení ruského prezidenta u moci?

Dopady ekonomické války USA s Ruskem mohou vést k zásadním změnám ve světě a budou srovnatelné s výsledky druhé světové války. Může dojít k opětovnému rozdělení světa na dva politicko-ekonomické tábory. Jeden z nich bude veden USA, druhý Čínou. Do čínského uskupení budou spadat kromě Ruska rovněž Indie a další země BRICS. Z dlouhodobého hlediska budou následky rozdělení horší pro USA a především jejich kolonii EU. Čína se z pozice třetího, který se směje a těží z boje USA a Ruska stane protivníkem USA/EU. Opět proti sobě budou stát dvě velmoci. Čína bude mít hodnotnou zlatou měnu, kontrolu nad dostatečnými energetickými zdroji a obrovský trh v Rusku, Indii, části Afriky a latinské Ameriky. Tamní obyvatelstvo navíc bude podporovat svoje vlády, protože Čína se drží principů, na nichž stojí celý pozitivní vývoj lidstva a plánuje nikoli na jedno funkční období politiků, ale na tisíc let. Zločince tam navíc trestají bez ohledu na jejich postavení. Je to stále více prosperující právní stát, který hájí zájmy svých obyvatel. Komedie na téma boje za svobodné a demokratické středověké otrokářství v Tibetu na tom nic nemění. Lze totéž říci o EU? K menšímu poklesu popularity ruského prezidenta může dojít. V Rusku existuje i slušná a civilizovaná politická opozice, jež se liší od přisprostlých pornospěvaček Pussy Riot. Ty možná ve formě bust jednou vyzdobí americký kongres jako bojovnice za svobodu a doklad pokleslosti americké zahraniční politiky. Navíc je v Ruských médiích aktuálně větší svoboda slova než například u nás. V rámci pomlouvačné kampaně amerických českých médií to zní neuvěřitelně, ale je to tak. Naprostá většina našich občanů bohužel ruskou realitu nezná a je obětí soustavného ohlupování argumenty z padesátých let. V podání českých demokratických a nezávislých médií vypadá situace v Rusku divočejší, než ve skutečnosti je. Nevýhodou pro snahy USA o destabilizaci Ruska je fakt, že ani tamní politická opozice nechce prodat svoji zemi. Zdá se, že Rusové nejsou takoví hlupáci, jak se je snaží vylíčit naše americká média. Většině Rusů evidentně dochází, že by se mohli stát utlačovanou většinou levných pracovních sil ve vlastní zemi. Konec konců stačí, když se podívají na vývoj v Evropě.

Jak máme číst současnou situaci na Ukrajině s výhledem do příštího roku? Na jedné straně od prezidenta Porošenka zaznívají prohlášení o míru, až na občasné excesy je na východě klid zbraní a k tomu slyšíme jestřábí prohlášení Turčynova o použití síly a vytlačení všeho ruského. Přitom ho tajemníkem bezpečnostní rady jmenoval právě Porošenko.

Ukrajina je v tragické situaci z více důvodů a tamní realita se pravděpodobně nezlepší. Je to ekonomicky zhroucený stát. Důvodem je jeho rozkradení tamními elitami za posledních pětadvacet let. Bývalý prezident Janukovič se na něm pouze podílel. Ukousli si však i mnozí dnes takzvaně demokratičtí reprezentanti. Prokázalo se moje tvrzení, že Rusko Donbas nechce, jinak by ho dávno obsadilo. Co by mohlo ztratit, sankce na ně budou dopadat i kdyby bylo svaté. O Ukrajinu (a Krym) přece nejde. Pokud si Ukrajina vypůjčí peníze na zbraně, bude vypadat jako nějaká země afrického náčelníka, kde mají všichni holé zadky a hodně zbraní. Je otázka, jak dlouho vydrží na Ukrajině působit nacionalistická propaganda. Až splaskne, může být veselo. Proto se ji snaží extremisté typu Turčynova stále udržovat. Až Ukrajinci začnou zase přemýšlet hlavou, půjde mnohým současným politikům doslova o krk. Obecně lze říci, že na Ukrajině se nedá věřit nikomu.

O tragické ekonomické situaci Ukrajiny už bylo řečeno hodně. Nicméně žádné zlepšení nepřišlo a zatím se zdá, že jen tak nepřijde. Lze říci, jak dlouho může stát fungovat, aniž by se zhroutil celý systém a lidé začali mít v masivní míře existenční problémy? Jak velké problémy může případné finanční zachraňování Ukrajiny způsobit Evropské unii, která by měla posílat peníze, aby Ukrajina nezbankrotovala, jenže to se zase nemusí a zřejmě ani nebude líbit občanům jednotlivých zemí, jako třeba Německu, kde budou politici muset bruslit mezi tím, zda Ukrajinu dotovat, nebo nedotovat, a hrát tak o svoji politickou budoucnost. Jak to může dopadnout? Dostane se Evropa do další hluboké ekonomické krize a stagnace?

Ukrajinu zachránit nelze, pokud tam nenastane pořádek. Jenže o to evidentně není zájem. Problém je v tom, že se stále krade jako o závod. Je evidentní, že jakákoli hospodářská pomoc bude zase rozkradena. Potvrzuje to řada svědectví. Jednou z cest jak zamést stopy je válka. Po výbuchu v muničním skladu se toho už také moc nenajde. Evropa rozhodně nemůže živit Ukrajinu výměnou za žvásty tamních hajlujících politiků o boji za demokracii a lidská práva. Především na to nemá, protože sama ještě nevylezla z vleklé hospodářské krize. Protiruské sankce a smlouva TTIP situaci ještě zhorší. Nakonec to začnou pociťovat i Němci a další bohaté země. Potom už je jen otázkou času nástup nacionálních vlád. První se k tomu blíží Francie. Nelze se divit, když na pařížské radnici zakazují betlém, aby se muslimové v křesťanské zemi neurazili. Domácí většina se stává obětí zájmů přivandrovalé menšiny, někdo to považuje za normální a dokonce prosazuje. Každý politik v EU a rovněž u nás by měl jasně říci, zda chce platit penězi daňových poplatníků americké náklady na občanskou válku na Ukrajině. Podle toho by měl v příštích volbách dostat hlasy voličů. Ukrajina by si měla půjčit na svoje přežití jako kterýkoli jiný stát. Nejlépe v USA, které vyvolaly tamní občanskou válku. Každopádně ji čeká dlouhé období chudoby, horší než před Majdanem. Z pořvávání na náměstí a nadávání na Putina se ovšem nikdo nenají. Až dojde některým zfašizovaným Ukrajincům i cukr na samohon, možná to pochopí. Opět se potvrzuje přísloví o Vaškovi či Honzovi (Ukrajina), který nemá chodit s pány (USA) na led, protože až upadnou, nohu si zlomí ten Vašek či Honza. Následkem bude s velkou pravděpodobností dlouhodobá nestabilita a růst emigrace. Z tohoto hlediska nelze v době příštích voleb zapomenout na bojechtivé postoje některých českých politiků, za které oni neplatí, ale jsou placeni.

Jakým směrem může pokračovat spolupráce mezi EU a Spojenými státy? Výraznou otázkou v příštím roce zřejmě bude dohoda TTIP. Měla by smlouvu Evropa přijmout, nebo ji poškodí? Jaké případné alternativy EU má?

Smlouva TTIP je ukázkovým dokladem toho, jak lze hloupým, případně zkorumpovaným Evropanům podsouvat cestu do otroctví jako jejich ekonomické vítězství. Je to ekonomický a mediální podvod století. Můžeme se těšit na opravdovou show, kde budou vystupovat různí experti, nejlépe redaktoři a publicisté a rovněž někteří politici při propagaci TTIP. Tato smlouva poškodí většinu občanů Evropy především implantací amerických zákonů. Plný text smlouvy není ani řádně známý. Podle mého názoru by s ním měli být seznámeni všichni obyvatelé Evropy. Následně by mělo v každé zemi proběhnout referendum. To je ovšem trnem v oku většině politiků, kteří se halasně prohlašují za demokraty a z přímé demokracie mají doslova panickou hrůzu. Doslova se v demokratických médiích zalykají vymýšlením důvodů, proč mají rozhodovat o všem oni a nikoli jejich hloupí voliči. Považuji za naprosto vyloučené, aby o takovém dokumentu rozhodovalo několik byrokratů z Bruselu, kteří jsou schopni určovat kvóty na přistěhovalectví muslimů v době, kdy se bojuje proti islamismu v řadě zemí. Každý český politik by se měl jasně vyslovit, zda je pro TTIP nebo proti ní. A z tohoto hlediska by jim voliči měli nebo neměli dát důvěru v příštích volbách, které se pomalu blíží. Přistoupení EU k TTIP by mělo být důvodem k odchodu kteréhokoli státu z EU. Rozhodně bychom se neměli nechat zmást sliby pracovních míst (otrocké úrovně) a investic, na kterých nakonec vydělá jen pár zbohatlíků. Stačí si vzpomenout na řeči o investicích a stavbu zahraničních továren u nás. Nakonec v nich s podporou státu pracuje plno cizinců a naši občané přežívají na podpoře, protože nechtějí být otroky. Za to sklízejí nadávky, že jsou flákači. Problém bude v tom, že naše média zcela jistě neposkytnou občanům o TTIP objektivní informace, ale zuřivou proamerickou propagandu kombinovanou se zamlčováním faktů a potlačováním odlišných názorů. Kritici TTIP se v televizi pravděpodobně vůbec neobjeví. Budou označeni za komunisty, stbáky a agenty ruského (kapitalistického?) imperialismu. Bude to opět vypadat jako televizní tažení proti prezidentu Zemanovi, pracovní výkazy Jasánka a Kefalína nebo volby v severní Koreji. Stodeset hlasů ze sta možných pro TTIP pod prapory pravdy, lásky, svobody, demokracie lidských práv, létajících vajec a červených karet. A to chce severokorejský režim někdo zesměšňovat jako nedemokratický. Ne, že by nebyl, ale není sám. Z hlediska korektnosti a pravdivosti oficiálních demokratických informací se mu Česko začíná náramně podobat. Evropa by měla podle mého názoru provádět všesměrovou přátelskou ekonomickou politiku s celým světem. Neměla by se stát americkou kolonií. Jinak budeme jednou závidět Rusku a zakrývat si holé zadky tibetskými vlajkami.

Je vlastně vůbec možné udržet prosperitu nás, Evropanů? Co máme dělat proti Číňanům, kteří pracují skoro za „misku rýže“? Navíc jsme zadluženi.

Evropa už žádnou reálnou prosperitu nemá. Prosperita totiž znamená prosperitu pro všechny. Je stále více rozdělena na bohatnoucí bohaté a chudnoucí chudé. Děsím se splnění proroctví Karla Marxe, kterým jsem kdysi nevěřil. Konec konců, jeho Kapitál patří k nejčtenějším knihám ve Velké Británii. Žádné vzpomínky železné lady, která udělala z Británie americkou kolonii. Divím se, že i její busta nezdobí americký kongres. Ke zděšení amerických eurodemokratů britská mládež její nedávnou smrt oslavovala. Evropa se především zbavuje zdrojů, které lze směřovat ve prospěch většiny občanů a přesouvá je ve prospěch úzkých zájmových skupin. Minimalizuje daně, umožňuje nesmyslné odpisy, likviduje zemědělství a nechává odejít průmysl do zahraničí. Prosperitu nebude mít, pokud politická reprezentace v Bruselu nebude hájit zájmy všech svých obyvatel. O tom lze bohužel pochybovat. Dokladem jsou přístupy k TTIP, islámské imigraci i nesmyslné a sebevražedné protiruské sankce. Nelze obviňovat Číňany z následků evropské hlouposti a zkorumpovanosti. Na obchodu s Čínou vydělává především úzká skupina evropských obchodníků za podpory evropských politiků. Navíc čím dále tím méně Číňanů dělá za misku rýže. Spíš přibývá Evropanů, kteří se mění v moderní otroky, kteří dělají za méně než životní náklady. A do této skupiny se bude přesouvat i další část bývalé střední třídy, živnostníků a zkrachovalých malopodnikatelů, které zlikviduje ekonomicky silnější nadnárodní konkurence a nedostatek ochrany státu. Po pravdě řečeno, srovnání s otroky je urážkou otroků. Již Benjamin Franklin vypočítal v USA roku 1755, že otrok je nákladnější ve srovnání s minimálně placenou svobodnou pracovní silou. Takže se nelze divit neustálému mediálnímu pokřiku o svobodě. Evropa je dlouhodobě v hospodářské krizi a sankce ji tam pošlou po spíše teoretickém a mediálním než reálném oživení znovu. Potom se bude moci jen více zadlužovat u amerického mezinárodního měnového fondu. V krizi není stát, který má méně než dvě procenta nezaměstnaných, zaměstnanci nepracují za mzdy pod životními náklady, důchodci nejsou žebráci, vnější a vnitřní dluhy představují podíl nanejvýš mezi pěti a deseti procenty státního rozpočtu a stát nemusí si půjčovat. Kolik je takových států v Evropě? Nějaké házení procenty v televizi nebo na internetu a výsledky anket vyráběných na zakázku s cílem ohlupování občanů na realitě nic nemění. Sliby několika stovek nebo tisícovek pracovních míst, vesměs otrockých na realitě téměř milionu občanů, kteří po pětadvaceti letech růstu českého blahobytu bezvýsledně hledají práci, nic nezmění ani v příštím roce a později. Příval imigrantů z rozpadající se Ukrajiny a muslimů chtivých evropského sociálního systému situaci ještě zhorší. Otázkou je, zda vůbec můžeme reálně zadlužení snižovat. Něco takového je totiž možné pouze v případě, že bychom si museli půjčovat co nejméně, nejlépe nic a výrazně změnili celý fiskální systém k podpoře obecných, nikoli menšinových zájmů. Samozřejmě nikoli řečněním v televizi, ale reálnými opatřeními.

Co obecně soudíte o situaci ve Spojených státech i o pozici USA na mezinárodním poli? Mluví se o vzkříšení amerického průmyslu díky návratu výroby do USA a břidlicovém plynu, který prý navíc stojí za poklesem cen ropy a ekonomickými problémy Ruska. Bude Amerika i nadále světovou velmocí číslo jedna? Co může její pozici reálně ohrozit?

Herec druhé kategorie Ronald Reagan kdysi označil Sovětský svaz za říši zla. Bohužel v současnosti to platí spíše pro USA. Nemyslím tím americké občany, což jsou v podstatě fajn lidé pouze zhlouplí dlouhodobou propagandou, která nahradila pravdivé informace, dokonce ani většinu amerických vojáků, kteří riskují zdraví a životy po celém světě, ale tamní vládnoucí (takzvanou) elitu. Té se podařilo za padesát let transformovat demokratickou zemi se špičkovými technologiemi a kvetoucím průmyslem na jakousi zbyrokratizovanou a agresivní kapitalistickou karikaturu Sovětského svazu doby Leonida Brežněva. Spojených států mají „plné zuby“ v Latinské Americe i Asii. Pomalu tam ztrácejí půdu pod nohama. Proto si hledají novou kolonii v Evropě, především v té východní za pomoci zkorumpovaných domorodých náčelníků, jejich šamanů a médií. Show s břidlicovým plynem je do značné míry komedie, jako v osmdesátých letech minulého století hollywoodské hvězdné války. Jeho drahá těžba určitě nevede k poklesu cen ropy. Těžba ropy z břidlic v USA je výrazně dražší než v Rusku. Maximálně povede k poklesu životní úrovně v Evropě, pokud bude americký plyn, případně uhlí nakupovat místo ruského. Nedávno jsem četl krásná slova: Čtyři hřeby, které posloužily k ukřižování Ježíše Krista, byly omezenost, sobeckost, pokrytectví a tmářství. Co z toho neplatí pro dnešní USA a jejich zahraniční poskoky, především v médiích? Co se stále více roztahuje v kdysi civilizované Evropě, která měla být přívětivou vlastí všech svých občanů? Evropané by si měli sborem zpívat první slova naší hymny. Kolonie totiž není domovem otroků, ale jejich vězením.

Občanům naší republiky lze na závěr vzkázat následující. Budoucnost máte ve svých rukách. Používejte vlastní mozek, nenechte se přesvědčit, že jste bezmocní hlupáci a nespravedlnost je normální. Od dob velké francouzské revoluce a jejích, nikoli amerických lidských práv jste občany, tedy hlavním faktorem politiky. Nenechte se ohlupovat zkorumpovanými politiky, kteří kašlou na vaše zájmy a americkými českými médii. Zapomeňte na předsudky a vyčpělá politická klišé. Hledejte alternativní zdroje informací a předávejte informace o nich všem známým. Připravujte se na příští parlamentní volby, ony se pomalu blíží a volte v nich podle svých zájmů, nikoli podle prolhaných slibů, zmanipulovaných výzkumů, uměle vyvolaných komedií a zaplacených médií. Nezapomínejte kdo z politiků a co dělal před měsícem rokem či dvěma. Zkorumpovaní politici a redaktoři z vás mají doslova hrůzu, protože vaše hlasy je mohou poslat do historie. Braňte nepočetné politiky, kteří bojují za vaše zájmy, stůjte na straně přímé demokracie, tedy také referenda. Nezapomínejte, kdo prosazoval TTIP, válku na Ukrajině a islamistickou imigraci. Starejte se o zájmy svoje a svého národa, pořádek a spravedlnost, tedy věci důležité, nikoli o plky politiků, lži redaktorů, překroucené informace demokratických cenzorů a sex herců, umělců a sportovců. Přebytek nesmyslných informací vám má pouze vymývat mozky a urychlovat zapomínání toho, co je důležité. Nezapomínejte pro erotiku nějaké takzvané celebrity, kdo z vás chce udělat otroky. Pamatujte si, že ten, kdo vám vykládá, jak mu jde o vaše zájmy, slibuje nesplnitelné, a kdo tvrdí, jak vás má rád, vás obvykle chce jen okrást. Neřečněte jen v hospodě, ale otravujte poslance dotazy a připomínkami. Berou plat za práci pro vás. Když vás budou ignorovat, tak je nevolte. Nemusíte chodit na demonstrace, ukažte svůj vlastní názor v příštích volbách. Na zjištění, co je správné, vám stačí selský rozum, který je mnohdy lepší než zaplacené tituly omezených manažerů z amerických škol pro hlupáky z kolonií. A pokud budete hledat informace, které vám pomohou vytvářet si vlastní názor, hledejte v nezávislých informačních zdrojích na internetu. Prosazujte svoje právo na úplné a pravdivé spektrum informací z oficiálních médií, která si platíte. I za to nesou odpovědnost politici, kteří by měli rozehnat různé rady, které berou tučné platy za kontrolu a prosazování pravdivých informací, nikoli jednostrannou politickou a ideologickou propagandu a ochranu cizích zájmů a českých oligarchů cestou cenzury. Pevné zdraví, úspěšný rok 2015 a hlavu vzhůru všem, kterým něco říkají slova pravda, pořádek, spravedlnost, civilizovanost, rodina, vlast a národ, tedy sedmero civilizovaného Evropana.

Parlamentní Listy 22.12.2014

 ***

 Co k tomu ještě dodat?  Jsme si vědomi, že do české a moravské kotliny dorazí jakékoliv pozitivní změny v Evropě vždy až jako poslední. Souvisí to s dnešní bezvýznamností země a jejích zvolených politiků – ti oč jsou bezvýznamnější, o to více a nahlas štěkají správným směrem a lísají se ke svému současnému pánu. Tento stav je daný nejen marginální velikostí krajiny a jejím ekonomickým výkonem i politickým významem, ale především ochotou místního obyvatelstva nechat se zotročovat. Tento handicap si pak tuzemští domorodci kompenzují snahou okrádat se navzájem

Přesto stále věříme, že přijde doba, kdy ze sebe národ setřese jho ekonomicko-politického otroctví EU-USA, do kterého byl i vlastním přičiněním zavlečen. Alternativy tu jsou, navzdory tvrzení mediálních politruků z mainstreamu. Základním předpokladem však je, aby k tomuto existovala touha i vůle. A potom už stačí sledovat, kdy nazrají vhodné podmínky.

Národy Řecka nám dnes ukazují cestu, viz. program SYRIZY.

.

.

Smějeme se s Brity

Chtěli bychom v této neveselé době začít nový rok trochu jinak. Kresleným vtipem. A protože obrázky a karikatury jsou v posledních dnech „tak nějak“ v kurzu, přetiskujeme zajímavý dotazník pro britské voliče, kteří budou v brzké době rozhodovat o svém setrvání v Evropské unii.

 

Dalšího komentáře netřeba, původní zdroj najdete zde.

 

 

 

Prohlášení Národního kongresu k 25.výročí 17.listopadu 1989

Sdružení národně orientovaných politických stran v České republice – Národní kongres – považuje události 17. listopadu 1989 za historický okamžik v novodobých dějinách země, přičemž naděje a ideály, které tehdy spolu s euforií ovládly drtivou většinu národa, zůstaly bohužel nenaplněny.

 Naplněny ale ani nikdy být nemohly. Je potřeba konečně otevřeně říci, že šlo pouze o domluvené předání moci jedné skupiny skupině druhé, jištěné dohodou globálních velmocí. Listopad ´89 byl převrat organizovaný americkými tajnými službami za souhlasu tajných služeb sovětských. Ikona tohoto převratu, Václav Havel, pak byla pouze loutkou americké strany, která měla zajistit pokojný přechod z jedné sféry vlivu do sféry druhé se zajištěním garancí pro představitele končícího režimu.

 Není proto nijak překvapivé, že dvacet pět let od pádu komunistického systému v naší zemi nám nezbývá než konstatovat, že jeden totalitní režim sice padl, ale na jeho troskách byl vybudován režim s podobnými rysy. Potlačování svobody slova, zavírání politických odpůrců, špinění, pomlouvání těch, kteří nesouhlasí. Za pomoci mediokracie nám vyrostl systém, jehož představitelé rozkradli zemi, vydrancovali státní majetek, umožnili nárůst korupce, kriminality a prorůstání organizovaného zločinu do nejvyšších pater politiky.

 Česká republika se stala zemí, která se sice vymanila ze sféry sovětského vlivu, ale okamžitě jsme se stali loutkami Bruselu, Washingtonu a Tel Avivu. Šanci, být konečně zemí suverénní a samostatnou, jsme promarnili.

 Národní kongres proto považuje za nezbytné nastartovat radikální politické změny, které povedou k odstranění současného zkorumpovaného oligarchického režimu a nastolení vlády národní, pro níž bude prioritou suverenita naší země a její občané.

 

Za Národní kongres v Praze dne 8. listopadu 2014

 

Adam B. Bartoš

předseda Národní demokracie (ND)

 

Jiří Dufek

předseda Republikánské strany Čech, Moravy a Slezska (RSČMS)

 

Ladislav Malý

předseda Konzervativního a sociálního hnutí (KSH)

 

Zbyněk Štěpán

předseda Národní prosperity (NP)

 

Tomáš Vandas

předseda Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS)

 

 

Národovci se dále spojují, Národní kongres rozšířen na pět stran.

    V sobotu 8. listopadu 2014 se v Praze setkali zástupci euroskeptických a národně orientovaných stran sdružených v Národním kongresu, Dělnické strany sociální spravedlnosti a Národní demokracie, aby jednali o rozšíření tohoto orgánu o další politické subjekty, které projevily zájem o spolupráci.

předsedové 5 euroskeptických a národně orientovaných stran

 

(zleva na fotografii)

Jiří Dufek – předseda Republikánské strany Čech, Moravy a Slezska (RSČMS)

Ladislav Malý – předseda Konzervativního a sociálního hnutí (KSH)

Zbyněk Štěpán – předseda Národní prosperity (NP)

Adam B. Bartoš – předseda Národní demokracie (ND)

Tomáš Vandas – předseda Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS)

 

II. setkání Národního kongresu se ještě zúčastnili někteří místopředsedové a činovníci výše uvedených stran:

Roman Sláma a Dušan Zarevúcký za RSČMS, František Červenka a Ladislav Zemánek za ND, a pánové Svatopluk Černý a Jiří Froněk za DSSS. Jako host II. zasedání NK k tomu pan Radoslav Štědroň z Ostravy za Stranu práce (SP).

 

    Národní kongres se tak k dnešnímu dni rozšířil na pět stran. Vedle ND a DSSS jako stran zakládajících ho v současné době tvoří také zástupci Republikánské strany Čech, Moravy a Slezska (RSČMS), Konzervativního a sociálního hnutí (KSH) a politické strany Národní prosperita (NP).

   Zástupci všech pěti politických stran na místě přijali prohlášení Národního kongresu k 25.výročí 17.listopadu 1989, kde se mimo jiné říká:

   “Česká republika se stala zemí, která se sice vymanila ze sféry sovětského vlivu, ale okamžitě jsme se stali loutkami Bruselu, Washingtonu a Tel Avivu. Šanci, být konečně zemí suverénní a samostatnou, jsme promarnili. Národní kongres proto považuje za nezbytné nastartovat radikální politické změny, které povedou k odstranění současného zkorumpovaného oligarchického režimu a nastolení vlády národní, pro níž bude prioritou suverenita naší země a její občané.”

(celé prohlášení NK v přiloženém souboru).

 

   Zúčastněné strany se zároveň dohodly, že u příležitosti zmíněného výročí uspořádají protestní veřejná shromáždění. V Brně se bude akce konat pod hlavičkou DSSS a názvem Den národní jednoty, v Praze pak pod hlavičkou ND.

   Strany také jednaly o společném postupu před krajskými volbami a rovněž o dalším rozšíření Národního kongresu o nové, podobně orientované, politické strany.

   Národní kongres má ambici sjednotit všechny euroskeptické a národně orientované subjekty, které o spolupráci projeví zájem a shodnou se na požadavku vystoupení České republiky z EU a na kritickém postoji k NATO.

V Praze dne 8. listopadu 2014

 (dokument ve formátu *.pdf)

 

 

Bilancování komunálních voleb v Olomouci

aneb  –  voliči plačte!

Máme dnes 5 dní po volbách do městského zastupitelstva, a je tudíž na čase s chladnou hlavou zhodnotit nejenom konečné výsledky těchto voleb, nýbrž i to, co tyto výsledky budou znamenat pro naše město. Říká se, že zastupitelstvo obce je obrazem místních obyvatel – tedy voličů, a vlastně i nevoličů. Opravdu jsme na tom v Olomouci tak špatně?

Nejdříve poděkování:

Jménem místní organizace RSČMS bych chtěl poděkovat především našim voličům za oněch 3.881 hlasů v absolutním součtu.

Vím, není to v důsledku mnoho, zvážíme-li fakt, že každý občan s volebním právem nám mohl věnovat až 45 takovýchto hlasů. Potom by naši Republikánskou stranu volilo jen asi 86 voličů. Což je na téměř stotisícové město opravdu zoufale málo. Vím však, že takto se to nedá počítat – mnohdy občané volili tzv. „panašováním“ napříč volebními stranami a hlasy dávali jednotlivým kandidátům. Což je sice hezké a demokratické, ale k získání nějakého mandátu do zastupitelstva tudy cesta nevede.

Na rozdíl od menších obcí, není ve městě o velikosti Olomouce možnost porazit ukázněný a skalní voličský elektorát parlamentních stran pouze volbou nějakých osobností. Taková osobnost by musela být vskutku výjimečná, aby se při 31% volební účasti dokázala prosadit oproti vládnoucím mafiánským partajím, jejich mecenášům či kmotrům, a jejich věrnému voličskému jádru. Toto jádro totiž půjde ony strany volit vždy a za všech okolností, jednotně, jako blok. Jsou k tomu motivováni především ekonomicky a také obavou, aby o své výhody a privilegia nepřišli.

Pro získání alespoň dvou mandátů při 30% účasti ve volbách je pro nás tudíž zapotřebí nejenom zaplnit kandidátní listinu (což není zase až tolik důležité), ale především získat skalní jádro alespoň 1.500 voličů. Občanů, kteří budou naše kandidáty volit křížkem v záhlaví celé kandidátní listiny. To je nezbytný základ a také obrovská rezerva v naší práci.

Opět se potvrzuje, že volební úspěch se rovná součinu vynaložených prostředků (investicí) a osobní angažovanosti (aktivity) zainteresovaných. Plus k tomu přitažlivý program i dobře zvolenou strategii a organizaci vol. kampaně. V tomto máme rovněž velké rezervy i handicap. Není prostě možné dělat v krajském městě typu Olomouce volební kampaň s minimem prostředků (financí), v doslova několika lidech, a zároveň doufat v úspěch. Říká se –„ bez peněz dnes do politiky nelez“, obzvláště když je na straně protivníků obrovská finanční převaha. S těmi penězi nyní asi těžko mnoho naděláme, ale v ostatních parametrech máme bohužel hodně co zlepšovat. Všichni.

Přesto věřím, že Republikánská strana do toho půjde napříště znovu, v mnohem větším počtu i nasazením. Jedině tak můžeme dosáhnout úspěchu.

 

A nyní se podíváme, jak nám vlastně ty volby dopadly:

minulém článku jsem případné voliče varoval, že neuvážené (či zatvrzele se opakující) volení stran a jedinců, jejichž morálka se blíží nule, vede k nenapravitelným škodám.

Ale řečeno slovy klasika:  JE TO MARNÉ, JE TO MARNÉ, je to marné…

Naletěli a chytli se všichni společně

 

  Zjistíme-li, že v nově sestavené, 24 členné radě města bude zasedat plná polovina takových, kteří již v minulosti prokázali, že slovo morálka je pro ně naprosto neznámým pojmem, nezbývá než zvolat:

Voliči plačte!  A plačte i ti, kteří jste bohorovně zůstali doma, neboť svou nečinností jste dali průchod opětovnému zlu. A konečně – plačte i všichni ostatní, protože další 4 roky budete doplácet na zhoubné působení těch, kteří se díky těm prvně jmenovaným dostali znovu do funkcí.

Můžeme si těch dvanáct měsíčků, tedy vlastně radních, vyjmenovat. Jsou to (bez titulů):

Za ČSSD:  Staněk Antonín (skoroprimátor), Urbášek Pavel, Czmero Jaromír, Žáček Filip a Kropáč jiří.

Za ODS:  Major Martin (exprimátor), Holpuch Jan, Mareš Ivo.

Za TOP09:  Jakubec Aleš, Machová Eva, Vlach Ivo.

Za KDU-ČSL:  Šnevajs Ladislav

Nepochybuji, že těch zbývajících 12 členů budoucí rady (ze stejných pol. stran jako výše jmenovaní), se ochotně přizpůsobí parametrům morálky dané tradičními protagonisty. Inu, „kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti“.  Jinak ve smečce dlouho nevydrží.

Občané města Olomouce, máte se na co těšit, ale byla to vaše volba! A bohužel i nezřídka volba těch, kteří v nedávné minulosti vyjadřovali zklamání či rozhořčení z rozhodování minulého zastupitelstva. Jak krátká je paměť leckterých voličů!

 

Co ostatní strany či hnutí?

Zvláštní kategorií voličů jsou tzv. voliči „koblížkoví“, tedy voliči hnutí ANO miliardáře A.Babiše. Tito naivní a věčně přelétaví spoluobčané volí vždy podstrčenou, uměle vytvořenou a klamnou naději. Minule to byly VV, předtím čtyřkoalice, předtím… Kdo už si vzpomene na stále nové a nové, účelově vytvořené subjekty, za těch uplynulých 25 let? Vzniklé pokaždé před rozhodujícími parlamentními volbami? Nyní se tedy voliči rozhodli pro umělý projekt ANO, hnutí zbohatlíků a vyčůránků, kteří v touze po ještě větších ziscích založili pomocí bezedných financí svého guru ono politické hnutí ANO. Peníze tak plodí moc politickou a ta zpětně generuje zisky do soukromých kapes.

Zvláštním příznakem tohoto hnutí v místní komunální politice byla v podstatě absence lokálního programu. Ono nestačí vyjádřit obecnou naději „že ANO, bude líp“ (není jasné komu a kdy?), ale je potřeba konkrétního programu pro město. Takový program však mohou sestavit pouze fundovaní lidé, znalí místních a dlouholetých problémů města. Dá se říci – starousedlíci. Co však si myslet o hnutí, které na některá čelní místa kandidátky dosadí kandidáty, kteří si jen krátce před volbami účelově změnili trvalé bydliště do Olomouce (aby mohli kandidovat), a přitom doposud žili jinde, a po volbách se opět navrátí zpět?

Bohužel, valná část voličů na tuto fintu opět naletěla. Přitom nešlo a nejde o nic jiného, než že se nová ekonomicko-politická skupina (tedy mafie, dá se říci) snaží prodrat na místo té staré – která se ovšem hodlá udržet zuby-nehty. Potom je ovšem nasnadě, že si tyto dvě nesourodé skupiny vjedou na místní úrovni do vlasů, ač dostaly od svého republikového vedení „doporučení“ (příkaz) spolupracovat. Lokální vazby místních kmotrů a jejich politických satrapů však byly zřejmě silnější.

Která mafie ovládá v Olomouci hazard?

 

  V Olomouci tak došlo k tragikomické situaci, kdy se exponenti zdánlivě protichůdných stran tzv. opozice a staré koalice spolčili v koalici novou. ČSSD se takto stala dalším členem koaličního bloku ODS/TOP09/KDU-ČSL, proti hrozbě zvenčí v podobě hnutí ANO. Co na to voliči těchto partají? Ti nejskalnější zřejmě nic. Účel přece světí prostředky! Nebo-li:  Naše zásady končí tam, kde se kříží s našimi zájmy. Voliči všech takto dotčených stran se nyní mohou stát oprávněným terčem posměchu ostatních spoluobčanů.

Ovšem, kdo chce kam…

Jedno je jisté:  Ideová náplň výše uvedených politických stran se smrskla v jediný bod – udržení se u moci za každou cenu! Nějaká pravice-levice, to jsou dávno vyprázdněné pojmy.

Idyla zahnívajícího rybníku brzy skončí, zdroje slábnou.

 

  Pak je zde zvolna slábnoucí KSČM, která navzdory finančním možnostem, jimiž disponuje, je zcela neakceschopná až impotentní. Je zřejmé, že tato strana existuje jen ze setrvačnosti. A to díky voličům v důchodovém věku, kteří vzpomínajíc na staré „dobré“ časy, volí „tradičně“. Jak těchto voličů zvolna ubývá, zmenšuje se i počet získaných hlasů, a tak i slábne zastoupení této strany minulosti. Vypadá to, že mezi zástupci KSČM a tzv. „demokraty“ existuje tajná dohoda ve smyslu:  VY NÁS NECHÁTE V POKLIDU DRANCOVAT REPUBLIKU A PROSTŘEDKY DAŇOVÝCH POPLATNÍKŮ – A MY VÁS NA OPLÁTKU PONECHÁME V POKLIDU DOŽÍT. Prostě jen další podvod na voliče, přesně v duchu velkopodvodu z listopadu 1989.

A tak se dostáváme na samý závěr přehlídky zvolených zastupitelů města Olomouce:  Je to pět zastupitelů ze dvou různých politických a občanských hnutí Pro Olomouc. Budou to mít velmi těžké. Už jen proto, že budou představovat jen malý ostrůvek v moři politické korupce a kšeftaření. Přesto jim přejme, aby zůstali sví a pro své voliče, kteří doufali v opravdovou změnu ve vedení města. Aby se nenechali „ochočit“, a mohli alespoň nahlížet „pod pokličku“ v zasmrádlé politické kuchyni na městské radnici. Aby v zastupitelstvu převzali funkci tzv. „hlídacího psa“, když už to nemohou být zastupitelé naší Republikánské strany. Více po těch 5 zastupitelích za současných okolností asi nelze žádat. I když každý „bonus“ navíc by byl pro běžného občana vítaný. Uvidíme – budeme je pozorně sledovat a budoucnost nám vše ukáže.

A to je prozatím vše.

 ———————————————————————————-

 Tedy vlastně ještě ne. Ještě jednou se vrátím k té největší skupině spoluobčanů – nevoličů. Bylo jich tentokrát neuvěřitelných 68,5% !!! Nechce se mi věřit, že tolik lidí rezignovalo, že tolik občanů našeho města upadlo do letargie až omámení, ne nepodobného očarování zlou mocí. Velmi to připomíná scénu z jednoho slavného velkofilmu, kde kdysi mocný král dočasně podlehl moci zlého čaroděje, který tohoto vladaře omámil prostřednictvím neustálého našeptávání nastrčeným (z)rádcem.

Je nevolič jako král Theoden?

 

  Tihle nevoliči neustále tvrdí, že není koho volit, že nemá cenu se zúčastňovat voleb, že se stejně nic nezmění. Neuvědomují si tak, že paradoxně svou nečinností umožňují zlu, aby se prosadilo. Že všemožným škůdcům takto dávají zelenou. Potom se ale skutečně nic nezmění –  a když, tak pouze k horšímu. Kruh se uzavírá. Přitom je opravdu ke všeobecné škodě, že NEvoliči rezignují na své právo být opravdovými vládci země, alespoň čas od času během voleb. Podobají se tak onomu omámenému králi, který se nezmůže na to postavit se škůdcům celé země. A přitom ONI jsou tím pravým králem, pánem krajiny či města. Zastupitelé města či poslanci jsou pouhými správci, i když si často mylně domýšlejí opak.

A tak si nelze než přát, aby se jednou našel někdo, komu se podaří tyto odevzdané a flegmatické nevoliče vyburcovat k aktivitě alespoň takové, aby šli čas od času rozhodnout o budoucnosti své i svých spoluobčanů, v souladu se svými zájmy. Komu se tento zázrak povede, bude zralý na Nobelovu cenu za psychologii.

Roman Sláma

Republikánská strana, Olomouc.

 

Poděkování

Vážení a milí přátelé,

dovolte mi, abych Vám v souvislosti s ukončenými volbami do městského zastupitelstva v první řadě poděkoval za Vaši práci, za Vaši odvahu, za Vaši ochotu, kterou jste věnovali v úsilí směřovaném k tomu, aby se v našem městě něco změnilo a aby se rozhodování o tom, co se týká Vašich každodenních životů vrátilo do rukou nás, obyčejných občanů.

Jak se však ukázalo, většina bruntálských občanů o změnu nestojí. Jsou spokojeni se stamiliony utopenými v  rekonstrukci Petrina, terminálu nádraží a dalších megalomanských akcích. Jsou spokojeni s naprosto šílenou dopravní situací ve městě, jsou spokojeni s nezaměstnaností a s tím, že cikánské i jiné bandy napadají a okrádají pokojné občany. Jsou spokojeni s úrovní zdravotnictví a s tím, že jejich nemocnice je vlastně v Krnově.

Jinak si nelze vysvětlit, že poslali do křesel opět ty stejné lidi a pokud některé vyměnili, tak způsobem, který přílišnou změnu neslibuje. Scientologové a sportovci toto město nezachrání. Co mohou slíbit? Hry možná, chleba těžko.

70% občanů k volbám nepřišlo vůbec. Nemají zájem rozhodovat o budoucnosti svého města, sebe samých a svých dětí. Má cenu nadále bojovat za stádo takovýchto „ovčanů“ ? Jim vyhovuje „smrádek a teplíčko“ a možnost zanadávat si v hospodě. Holt, kdo se nezajímá o politiku, o toho se zajímá politika. A tito hlupáci si ve své svaté prostotě neuvědomují, že svým nerozhodováním rozhodují ve prospěch lumpů a vyčuránků.

RSČMS získala v Bruntále 2 897 hlasů, což činí 2,82 %. Kolik hlasů získal každý z Vás jednotlivě můžete zjistit na www.volby.cz . Mimochodem, přestože jsme nepřekonali pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do zastupitelstva, máme nejlepší výsledek ze všech měst a obcí, kde naše RSČMS kandidovala.

Přijměme tento výsledek s hrdostí i pokorou zároveň. Přijměme ho s tím, že jsme udělali vše, co bylo v našich silách a finančních i jiných možnostech.

Jako příčinu nesplnění našeho cíle, tedy dostat se do zastupitelstva, vidím několik hlavních aspektů:

1)V první řadě naše  nízké finanční možnosti a tím značně omezená intenzita kampaně. Do budoucna to bez sponzorů nepůjde.
2)Dalším důvodem je skutečnost, že v našem poměrně malém městě kandidovalo 13 subjektů, tedy 351 lidí.
3)Nespokojení, ke kterým hlavně směřoval náš program, zůstali sedět doma.
4)I přes zdůrazňování nutnosti volit celou kandidátku, dávali naši voliči přednost označování jednotlivců.
5)….. Jistě byste sami přišli na spoustu dalších příčin.

My se ale nemáme za co stydět. Šli jsme do toho s upřímnou snahou a s čistýma rukama. V následujících týdnech, měsících a letech můžeme sledovat, jak bude naše město vzkvétat a po celé čtyřleté volební období můžeme připomínat svým spoluobčanům, jak dobře zvolili. Rád bych, abychom se občas vídali a diskutovali o tom.

Nevím, jak Vy, ale já se tak lehce nevzdávám. Dá-li Bůh, jdu do toho za čtyři roky znova.

Ještě jednou Vám děkuji za Vaši práci.

Všem našim voličům děkuji za každý hlas.

Karel Mašlík, Bruntál