KOHO POTŘEBUJE SLÁDEK ZABÍT III.

Po měsíční přestávce, zapřičiněné neblahými okolnostmi, pokračujeme v publikování pamětí 1. republikánského místopředsedy, pana Pavla Mozgy a navazujeme na předchozí díl. Vydejme se proto znovu proti proudu času, do počátků polistopadového vývoje republiky, v souvislosti s tehdy slibnými začátky Republikánské strany. Do časů, kdy většina z nás ještě věřila, že tehdejší předseda republikánů je slušný člověk, jenž to myslí s národem poctivě a upřímně. Jen nemnozí, kteří tenkrát přišli s doktorem Sládkem do užšího kontaktu, začali odhalovat krutou pravdu…

31
JS: Slováci sami přece chtěli samostatný stát.
PM: Hlasy slovenských nacionalistů bylo sice hodně slyšet, ale ve skutečnosti těch šovinistů bylo velice málo. Rozpad republiky měla ve svém volebním plánu jako jediná SNS, a ta získala ve volbách 6% hlasů. Paradoxem je, že i tito poslanci ze SNS, když nastupovali do funkce ve federálním shromáždění, museli podepsat slib věrnosti České a Slovenské federativní republice. Kdyby ho odmítli podepsat, nemohli by se nikdy stát poslanci. Tím, že bylo Československo rozbito, dosáhla cíle svého volebního programu vlastně pouze SNS, tedy těch 6% slovenského obyvatelstva. Mečiar chtěl původně nějaký druh unie či konfederace nebo něco podobného. Jenže to zase nechtěl Klaus. Ten chtěl vládnout, chtěl být premiérem nového státu.

32
JS: Připomeňme si také Podkarpatskou Ukrajinu. Tam se lidé těšili, že půjdou nazpátek do Československa. Teprve teď, po vašem výkladu, jsem pochopil, proč zprávy tohoto druhu byly, až na nějaká menší nedopatření, odfiltrovávány. Pánům se to nehodilo do krámu.
PM: Přesně tak. Rusíni už připravovali referendum. Nezájmu Prahy se divili. Rozdělení republiky, to byla pro ně pořádně ledová sprcha. Cítili se připoutáni k Praze. Bratislava je nezajímala.

33
JS: Vraťme se zpět do Prahy. Pro mne zůstává hádankou, proč se s ustavením senátu tak dlouho váhalo.
PM: Na to je docela snadná odpověď. Hlavní herci dosáhli po volbách svého, Klaus i Mečiar se stali premiéry, Havel znovu prezidentem, a tak nikdo z nich už bývalé federály nepotřeboval. A také, co kdyby jim v novém senátu dělali nějaké nepříjemnosti? Na ustanovení senátu si velcí mužové vzpomněli teprve tehdy, když začínali mít problémy s dolní komorou, a uvítali by oporu v nějakém dalším orgánu. Víte, Havel chtěl být prezidentem kteréhokoli státu. Kdyby byl prezidentem někdo jiný, nemuselo k rozpadu Československa dojít a nemuselo dojít k extrémům, které dělal Klaus v České republice, a k extrémům, kterých se dopustil Mečiar ve Slovenské republice.

34
JS: Jaký je váš názor na dnešní senát?
PM: Nemám rád senát. V budoucnosti by stačila jedna komora, nejspíš by to bylo 81 poslanců volených většinovým způsobem, kdy lidé budou mít možnost si ve svém volebním obvodě (má asi 110 tis. obyvatel) zvolit buď kandidáta nominovaného nějakou politickou stranou, nebo kandidáta nezávislého. Je důležité, aby lidé k volbám šli, aby si dobře vybrali. Čím je účast voličů menší, tím větší je nebezpečí, že se do parlamentu dostane nějaký podvraťák, který si uplatí nějakou skupinku. Když přijde k volbám málo lidí, své vítězství vždycky nějak uhraje.
To bylo právě Sládkovo hlupství, když prohlašoval, že když lidé nepřijdou k senátním volbám, když jich přijde volit méně než 50%, senát nebude. Já senát nenávidím, je směšný. Pro tak malý stát jako jsme my, pro 10 milionů lidí, tedy asi tolik jako jedno větší západní město, jsou dvě komory luxus. Jenže do současného parlamentu se většinou nemůže dostat nic jiného než všehoschopný, prodejný parazit. Každý předseda partaje si totiž do parlamentu vezme ty svoje nejhorší vši.

35
Ještě jednou to tedy zopakuji: Zpočátku jsem také byl proti senátu, považoval jsem to za vyhazování peněz, ale dnes, s odstupem doby vidím, že senát je v naší současné situaci věc dobrá. Do senátu může totiž kandidovat každý, a to bez požehnání nějaké partaje, jako nezávislý. Je tu tedy jakási šance, že by se ke slovu mohl dostat i slušný člověk. Čím více lidí přijde k volbám, tím lépe.

36
JS: Pojďme do současnosti. Už desátý den držíte hladovku. Něco o tom vím. Mohl byste mi tu celou záležitost podrobněji vysvětlit?
PM: V roce 1993 jsem byl účastníkem dopravní nehody. Bylo to u obce Bochov, asi 20 km od Karlových Varů. Na její následky zemřel člověk.Je to smutné. A aby to bylo ještě smutnější, zavinění bylo přičteno mně. Byl jsem odsouzen. Cítím se nevinen, jsem nevinen. Soud nepřijal vyjádření soudního znalce. Tím, že neumožnil rekonstrukci autonehody, porušil zákon.

37
JS: Vezměme to pěkně po pořádku.
PM: Stalo se to 2. února 1993. Jako obvykle, objížděl jsem místa a zajišťoval panu Sládkovi mítinky. Na široké silnici v tu dobu nebyl žádný provoz. V setinách vteřiny došlo ke kolizi tří vozů: jeden žigulík, jeden taxík a já. Podotýkám, že jsem jel přibližně šedesáti-kilometrovou rychlostí. Nehoda byla zaviněna neočekávaným chováním řidiče žigulíka, který jel přede mnou. Jel uprostřed silnice a pojednou zabrzdil. Jak jsem se chtěl brzdícímu vozu vyhnout, strhl jsem řízení doleva. Taxíka, jedoucího v protisměru, jsem zahlédl v posledním okamžiku. A chtěl jsem zabránit i střetu s taxíkem. Byl to marný pokus. Třeskla rána. Vystoupil jsem z vozu a ptám se řidiče žigulíku „proboha, co brzdíte!“ Odsekl, že prý nebrzdil a odešel.

38
Viděl jsem, že v taxíku jsou ranění, chtěl jsem je vytáhnout. Taxikář volal o pomoc. Ale ty vozy byly do sebe tak „shromážděné“, že nebylo možno otevřít dveře. Proto jsem volal na řidiče žigulíku, aby se vrátil a s vozem couvl. Přišel a popojel asi 20m zpět. Vytáhl jsem taxikáře a položil ho na deku. Druhou jsem ho přikryl. Ale taxikář se chtěl postavit. „Máte něco s nohama, musíte sedět“, říkám mu. Když jsem chtěl vytáhnout ty další dva, ukázalo se, že se s nimi nějak nemohu domluvit. Pak jsem pochopil, že to jsou Francouzi. Tenkrát byly bankovky kolkované. Jak jsem otvíral dveře taxíku, lítaly z něj dvacetikoruny. Sbíral jsem je a taxikář to přepočítával. Vypadal z nich nejživěji.

39
Přijela policie. Všechno zakreslili a vyfotografovali, tak jak to právě na té silnici stálo. Byl ale velký zmatek. Když totiž policajti uviděli můj diplomatický pas, vůbec nevěděli co dělat. Volali na Ministerstvo vnitra. Já jsem volal na sekretariát do Prahy, a Vik, že nemám nic vypovídat. Nechal jsem tedy policii pracovat a mlčel jsem. Ještě během sepisování protokolu na policejní stanici přišlo z nemocnice hlášení, že taxikář bude pravděpodobně půl roku v pracovní neschopnosti, u Francouzů to bude asi rok.

40
JS: A co bylo potom?
PM: Nevypadalo to, že by mohl někdo zemřít. Ale o ty Francouze jsem se bál, to je pravda. Vypadali mnohem hůř než taxikář. Každopádně hrozné to bylo: šlo-li o tak závažná zranění, jak nemocnice hlásila, bylo to z právního hlediska těžké ublížení na zdraví. Já jsem však byl klidný. Nebyl jsem si vědom žádného přestupku či dokonce trestného činu.

41
Můj osobní klid neměl dlouhého trvání. Byli jsme právě v Tachově, teď nevím přesně, bylo to buď 10. nebo 11. března, když jsem se z novin dozvěděl, že taxikář zemřel. Padl na mne smutek. A byla tu ještě další nepříjemnost. Měl jsem chodit po místních úřadech jako republikánský organizátor mítinků a představovat se jménem Mozga. To už jsem byl vláčen tiskem. Novináři byli spokojeni, měli novou aféru. Bylo to špatné.

42
JS: Byl jste kryt poslaneckou imunitou, měl jste u Sládka obrovské zásluhy, a taková strana si jistě vydržuje nějakého dobrého právníka. Neměl jste se čeho bát. Ale vždyť jste ještě obviněn ani nebyl.
PM: To se vám dobře říká. Jenže nemáte ponětí, co je to politika. Byl jsem odvařený. Byl jsem označován za vraha. Poškodil jsem pověst strany. Mé jméno se častěji objevovalo v novinách než Sládkovo. To všechno teď stálo proti mně. A k tomu ta představa mrtvého člověka. Říkáte, že strana má právníka. Nemá. A neměla. Na to peníze nebyly!
Republikáni nemají žádné právní oddělení. Říká-li Sládek těm chudákům na mítincích, aby se na něj obrátili, že jim pomůže, je to nesmysl. Všechny Sládkovy podobné řeči stojí na vodě.

43
V mém případě se Sládkovi jednalo o čest partaje, to byla jeho hlavní starost. Jenže republikány nechtěl žádný právník hájit. Měli jsme to těžké. Sládek jednoho našel, ale tomu to zakázala manželka. Pak vzal obhajobu – platil ho Sládek, tedy strana – pan Lajčík. Chtěl za to docela slušný balík. Ale to víte, právník si může naúčtovat kolik chce.
Sládkovi šlo o to, aby právník zajistil, že se případ k soudu vůbec nedostane. Jeho největším přáním bylo, aby se případ ztratil. Byl si totiž jist, že se na mne vztahuje poslanecká imunita. To si myslí a tvrdí mnozí dodnes. Jedním z nich je např. pan Benda. Ten tvrdí, že federálové mají imunitu do konce života. Otázku mé imunity projednávaly nejvyšší orgány včetně vrchního soudu, nikdo si s tím nevěděl rady. Opakuji, že zákon o zániku federace otázku imunity někdejších federálních poslanců nijak neřeší. Každopádně, Sládek dosáhl toho, že se případ do voleb 1996 k soudu vůbec nedostal a já jsem musel mlčet.

44
JS: Vyžadování železné stranické kázně! To mi připomíná praktiky jiné strany. A není to ani tak dávno, co předala žezlo panu Havlovi. Ale to jen na okraj. Pokračujte.
PM: A tak to trvalo čtyři roky, než se případ dostal k soudu. Podíl měl na tom také fakt, že francouzská strana stále nedodávala zdravotní dokumentaci raněných. Dlouho se muselo čekat na ty výsledky. U soudu jsem vypovídal až v březnu 1997. Teprve tam jsem mohl ponejprv říct svou verzi. Teprve tam jsem se také dozvěděl, jak vypadala skutková podstata, kterou předložila policie: vycházela z postavení vozidel, jak je zakreslili poté, co žigulík vycouval a já už vyprostil taxikáře. Soud na to, že nemá důvody nevěřit korunnímu svědkovi, tedy řidiči vozu žiguli.
Hájil jsem se a říkal, že plánek ani fotografie nepasuje. Nato si soudní znalec vyžádal čas na nové prozkoumání materiálů. Za půl hodiny se vrátil a řekl, že z předložených dokumentů, teď, po započítání nových faktů, jednoznačně vyplývá, že svědek pan Hruška nemluví pravdu. Toto vyjádření soud zaprotokoloval, ale nevzal v úvahu. Samosoudkyni zajímalo jediné, z čeho budu platit ty hrozné pohledávky. Já na to, že jsem nic nezavinil, nehodlám nic platit, a pokud mi tu nehodu skutečně přišijí, stejně nic nezaplatím, protože nic nemám.

45
Kdyby mně Sládek od začátku nepřikazoval přísné mlčení, všechno mohlo vypadat jinak. Teď už byla veřejnost dávno zpracovaná, a soudkyně názor veřejnosti už měnit nechtěla. Myslím, že to je také další důvod, proč nebyla vzata v potaz výpověď soudního znalce. Ale nezoufám si, všechno to mohlo být ještě horší. Představte si, že místo taxíku by tam jel kamion. To už bych byl mrtvý také. A musím myslet ještě na jinou věc. Mám podezření, jestli nešlo o pokus se mě zbavit. Nějaká nastrčená autonehoda. Když si dám vše dohromady, nic proti této domněnce nemluví. A kdo všechno by mohl být autorem této inscenace, to si také umím spočítat. Ale co chcete dělat, když nemáte v hrsti žádné konkrétní důkazy.

.

Poněvadž události (nejen) kolem zprofanované postavy doktora Sládka začínají nabírat nedobrý směr, a bude třeba spíše komentovat aktuality dneška (nevyjímaje však i toho doktora Sládka), tudíž zpřístupňujeme VŠEM ZÁJEMCŮM paměti pana Mozgy již nyní.

CELÁ KNÍŽKA již byla převedena do digitálního formátu PDF, a je KE STAŽENÍ ZDE: 

Stejně jako další zajímavý dokument: Otevřená informace o vzniku SPR-RSČ, jejího poslání a úsilí Miroslava Sládka o vstup do zednářské lóže při svém pobytu v USA, jakož i údaje o židovsko-zednářské moci v České republice, KE STAŽENÍ ZDE:

.

.

Komu nejvíce vadí prezident Miloš Zeman?

A proč se politici v poslanecké sněmovně za pravdu zlobí?

Málokterý prezident a v České republice asi žádný, nebudil tolika rozporu a ohlasu za své výroky, jako současný prezident Miloš Zeman. Skoro vše co prohlásí, budí masový ohlas medií, politiků a široké veřejnosti.

Vezmeme nyní pár výroků pana prezidenta a nějaký spojíme s komentáři politiků. Některé pouze okomentujeme. U výroků s komentáři zkusíme zhodnotit, kdo měl pravdu.

  1. „Sexuální orientace je naprosto soukromou věcí každého z nás. Vůbec bych sem nepletl politiku, protože práva homosexuálů jsou stejná jako práva heterosexuálů. Já osobně, a berte to jako můj velmi subjektivní názor, trochu nechápu transsexuály, kteří se nechávají přeoperovat, protože tam už bych viděl trestní odpovědnost sebepoškozování vlastní osoby,“ řekl Zeman

O tomto vyjádření není třeba spekulovat, homosexualita není nemoc, jak se dříve říkalo hlavně díky KDS a později to hlásila i slabomyslná  KDU-ČSL.

  1. „Kdyby v tom klubu seděl člověk, který má v ruce pistoli a uměl s ní zacházet, tak by možná tolik obětí nebylo. Tento argument mě přiměl ke změně názoru,“ řekl Zeman.

Reakce na útoky v Paříži. Převedeno do praxe – myslím, že to myšlenka není tak zlá, jelikož i každý řadový zloděj by měl strach jít krást, protože při vědomí, že na něj majitel vytáhne pistoli a použije, bude asi dosti odrazující. A co se týče jako obraný prostředek, je jistě účinnější, než holé ruce, či pepřový sprej.

  1. „Jsem zásadní příznivec zákona o obecném referendu, který teď leží ve Sněmovně díky tomu, že pan Kalousek svými žvásty a obstrukcemi zdržuje od racionální práce,“

„Obstrukce jsou nástroj hlupáků, lidí, kteří nemají argumenty,“ sdělil v Klatovech Zeman.

„Jsem pro nikoliv úpravu jednacího řádu (Sněmovny – pozn. red.), protože i ten můžete zablokovat obstrukcemi, ale pro postup, který zřejmě teď bude zvolen, to znamená, že bude stanovena pevná hodina, kdy se o zákonu ve třetím čtení bude hlasovat. A když se bude někdo domáhat, že chce ještě mluvit, tak se mu řekne, už jste mluvili padesát hodin, všechno bylo řečeno, teď Sněmovna musí vyjádřit svoji většinovou vůli,“ uvedl Zeman.

Obstrukce  jsou opravdu nástroj hlupáků, to je fakt. Ovšem dnešní vláda včele s B. Sobotkou považuje za obstrukce cokoli, kdo řekne něco proti jim. A to je diskuze ne obstrukce. Tady bych v tomto bodě s panem prezidentem asi vedl diskusi.

  1. „Co říkáte na to, že český stát zaplatil 145 miliónů korun za unesené dívky?” zněla otázka studentky.

„Pokud vím, tak 150, ale záleží na tom, podle jakého kurzu to počítáte, což ale samozřejmě není podstatné,” odpověděl Zeman.

„Dát 150 milionů za 2 lidské životy je určitě smysluplnější, než to, že Česká republika bude Turecku platit 800 miliónů korun za to, že se Turecko zavázalo, že nebude dál do Evropy pouštět imigranty. „A ten závazek mimochodem neplní,“ řekl Zeman. „Představte si, že bychom nezaplatili a ty dívky by byly popraveny. Nebo, což je lepší varianta, zůstaly by v harému některého z únosců. Ale když riskujete smrt českých občanů, tak si to téměř nikdy nebudete brát na svědomí, ledaže by ti občané byli usvědčení zločinci, tak byste si říkali, tak tady by je zavřeli, no tak nechte je únoscům, ale takový případ, pokud vím, nenastal,“

Otázka zda je dobře či ne, že pan prezident řekl sumu není na místě. Pravda je to že vláda jedná a obchoduje s teroristy i když lidem a voličům lže že to nedělá, to je prostě fakt.

Platit Turecku 800 milionů je naprosté mrhání státními penězi. Turecko papírově možná něco vykáže, ale to nebude tím, že budu migranty držet u sebe, ale tím že nebude říkat, že někoho pouští.

Sobotka:  Politici by měli problémy řešit, ne je komentovat způsobem, který v oblasti národní bezpečnosti nikomu a ničemu nepomůže.

Pokud vláda v čele se Sobotkou není schopna problémy řešit, je na místě aby se o nich diskutovalo a našlo řešení jiné. Ale k diskusi je třeba názor a komentář.

Fiala: Prezident Zeman potvrdil, že ČR zaplatila únoscům výkupné. To je děsivé. Prezident promeškal příležitost mlčet. Ohrožuje bezpečnost občanů.

Právo mlčet hlavně promeškal Fiala. Fiala,  který je v každé věcné diskusi co názor to perla do moře demagogie a lží. ODS měla šanci s osobností v čele a ne s figurkou.

Bělobrádek: „Informace není správná, zase je to spekulace. Když něco vychází v novinách, neznamená to, že je to pravda,“

„Jsou to věci národní bezpečnosti v utajeném režimu, nepatří to na otevřené jednání. Měli by to na utajeném jednání probrat kontrolní výbory,“

Spekulace je to vždy a pouze, pokud nechválí media současnou koalici. A samozřejmě, že se věci musí řešit v utajeném režimu. To by se totiž lidé mohli dozvědět pravdu a nešlo to tak říkaje  zamést pod koberec.

Kalousek: „Česká vláda bohužel jedná s teroristy, a dokonce to ani nedokáže udržet v tajnosti. Tím vystavuje smrtelnému nebezpečí všechny naše občany v zahraničí, protože povzbuzuje všechny teroristické skupiny k akci – ulov si svého Čecha,“

Musím konstatoval, že v tomto případě musím dát panu Kalouskovi za pravdu.

Když to shrneme tak prezident Zeman vadí všem v poslanecké sněmovně, protože říká to, co se současné vládní i nevládní garnituře nelíbí. A to je správné. Je to prezident lidu a ne poslanců.

Závěrem věc, která již je asi úplně mimo a spíše rozumně myslícího člověka pobaví:

Místopředseda TOP 09 chce Zemanovu abdikaci nebo žalobu pro velezradu…

A za co, za to že řekne pravdu? Držíme Vám palce a souhlasíme s Vámi pane prezidente!!!

Viktor Vácha

.

.

Bohatí Židé žerou děti?

Antisemita Adam Bartoš tvrdí, že:           … “ bohatí Židé žerou děti „

Toto nám posluchačům, dne 3.2.2016 v pořadu Pro a proti, pod vedením Lucie Vopálenské, Českého rozhlasu Plus,  tvrdil Jan Urban a Petr  Šafr. Tento výrok měl  Adam B. Bartoš napsat v  knize, jejíž název nám ale nesdělili. Nazývali ji „nejnovější Bartošovou knihou“.

Adam Bartoš je mj. publicistou a spisovatelem. Prezidentem Klausem byl označen za geniálního novináře a prezident Zeman jej pozval na předávání státních vyznamenání. Je předsedou politické strany NE Bruselu – Národní demokracie.

Vypadá to jako by pan Bartoš náhle přišel o rozum. Kdyby tomu tak skutečně bylo, pak přece stačilo sdělit, který psychiatrický ústav začal o jeho zdraví pečovat, a více se tím nezabývat. Tato skutečnost však evidentně nenastala. Kdyby se tak stalo, v pořadu zabývajícím se „Veřejnou diskuzí v Česku, která se stává vulgárnější“ by si na něj vůbec nevzpomněli a nemohli by jej jako antisemitu ani odhalit. Ten hlavní, skrytý důvod podivné a jak jsem později zjistil, mnohaleté kampaně bude pravděpodobně ten fakt, že Bartoš v roce 2012 vyjádřil přesvědčení, že mediální svět je ovládán židovským vlivem, dále údajně (nečetl jsem jej) vyhotovil seznam pravdoláskařů a seznam Židů působících v naší politice, veřejné správě, bankách, kultuře… Jeho smůla, kdyby byl sepsal seznam křesťanů, mohl si nerušeně užívat života. Prohřešil se i tím, že zveřejnil korespondenci lékařů, psychiatrů a psychologů, kteří od roku 2009 zvažovali možnost prohlásit prezidenta Václava Klause za duševně neschopného zastávat svůj úřad v době, když otálel s podepsáním ratifikované Lisabonské smlouvy.

I když diskutující pan Šafr se jen tak mimochodem přiznal, že inkriminovanou knihu ani nečetl, došel k jednoznačnému závěru, cituji:  „když někdo píše, že Židé žerou děti, znamená to, že je to šíření nenávisti takového charakteru, že si myslím, že o trestný čin jde.“ A přitvrzuje. „V konkrétním případě pana Adama Bartoše bych velmi doporučoval paragraf o podněcování nenávisti vůči skupinám obyvatel využívat, protože jeho chování je velmi nebezpečné  pro společnost …“    Toto tvrzení je vzhledem ke zmíněným okolnostem více než odvážné, přesněji řečeno skandální. O společenské nebezpečnosti protisocialistických živlů,  jsme se toho v Českém rozhlasu rovněž naposlouchali!

Knihu pana Bartoše jsem také nečetl, ale nad vší pochybnost vím, že pro společnost, tedy pro nás občany, je krajně nebezpečné právě vyjadřování pana Šafra ve veřejnoprávních médiích, jehož a které jsme nuceni povinně ze zákona financovat

Zaráží mne, že místo věcné a veřejné diskuse o údajných antisemitských výrocích a uvádění věcí na pravou míru, se právě v pořadu zabývajícím se „Veřejnou diskuzí v Česku, která se stává vulgárnější“, se s námi všemi hraje neférová hra. Naštěstí máme nyní i nezávislá internetová rádia a televizi, kde by měli téma „Veřejnou diskuzí v Česku, která se stává vulgárnější“ za účasti posluchačů a v živém vysílání důkladně probrat.

Protože si na neštěstí (ale v tomto případě na štěstí) pamatují na dobu, která je nyní označována jako totalitní, a mohu konstatovat, že metody zamlčování, polopravd a manipulací, kterým jsme byli vystaveni v době nastupující normalizace, dnes pokračují. Tehdy byly jen primitivnější. Sdělovací prostředky ovšem už plně ovládají jiní manipulátoři, než ti co jezdili pro instrukce na sovětské velvyslanectví (nebo jejich žargonem přímo do „Sajuzu“).  Pokročili jsme, už tu máme normalizaci číslo 2, a mnoho dětí těch nejkovanějších si dnes jezdí pro instrukce úplně jinam než jejich otcové. Jen se pokoušejí nás zdolat a potřít sofistikovanějšími metodami.

Jsem moc rád, že jsem uvedený pořad vyslechl. Donutilo mne to zamyslet se nad manipulativním působením našich sdělovacích prostředků a zařadit si vše do širších souvislostí. Název knihy v pořadu nebyl uváděn. Asi účelově – pravda, na kterou by posluchači mohli přijít, musí být přece utajována. Tento článek, v němž vyjadřuji své pochybnosti a výhrady, jsem přesto nezačal psát jen tak, že bych se něco domníval, že někoho nemám rád, nebo že někomu fandím. Svůj názor dokumentuji následujícími fakty –  několika citacemi z už dříve vydané  knihy „antisemity“ Adama Bartoše Obřezaná republika,  kapitola  Můj vztah k Židům.

                                                                                                                            Daniel

cituji:

„Myslím, že k psaní o židovské tématice jsem oprávněn, protože mi Židé byli vždy sympatičtí. Vyrůstal jsem v křesťanské rodině a dlouhou část života strávil v církvi, která měla k Izraeli – tomu duchovnímu, ale i politickému – respekt.“

„Židé jsou národ, i přes všechna svá specifika, jako každý jiný – se svými kladnými i zápornými stránkami. „

„Jakkoli si o sobě Židé myslí, že jsou stále vyvolený národ a nadřazená rasa, před Bohem jsme si všichni rovni a nikdo z nás se nemůže dožadovat speciální ochrany proti kritice jen proto, že patří k lidu, který v historii zažil mnoho úděsného. Ostatně, jsou národy, které také zažily mnohá příkoří až hrůzy, ale přesto jejich neštěstí neospravedlňuje to, abychom chodili po špičkách kolem jejich pochybení, věnovali jim speciální péči a měřili v jejich případě jiným metrem, než u všech ostatních.“

„Ve skutečnosti jsem odpůrcem antisemitismu, je-li definicí antisemitismu iracionální nenávist k Židům coby rase (v tomto smyslu jsem kdysi podepsal petici proti antisemitismu), protože Ježíš nás učí milovat a ani ten, s kým politicky zásadně nesouhlasím, nemůže být předmětem mé nenávisti (a s Židy v tomto ohledu může konzervativec nesouhlasit více než dost, protože je najdeme nejen disproporčně zastoupené v mnoha revolucích či levicových hnutích, ale často i mezi jejich zakladateli a duchovními otci a vůdci). Je-li však antisemitismem jakákoli kritika Izraele či židovského počínání (o kteroužto definici antisemitismu se Židé dnes mnohdy snaží), pak se takové nálepce v dnešní politicky korektní době nejspíše nevyhnu.“

„I přesto, že mnozí Židé k naší rase cítí nenávist, já k nim nenávist necítím. Je mi líto milionů lidí, kteří zemřeli v nacistických koncentračních táborech, protože jejich bohatším souvěrcům nestálo za to učinit nic na jejich záchranu. Je mi líto milionů Židů, kteří umřeli během války, kterou Židé Německu vyhlásili (málo se ví, že Židé burcovali proti válce s Německem ještě před tím, než jakákoli Hitlerova válka vůbec začala). Je mi líto těch obyčejných chudých Židů, kteří dokonce přežili holokaust, ale už nepřežili pikle svých soukmenovců, kteří je nechali při návratu do nově založeného státu i s lodí potopit, protože by mohli vypovídat o věcech, které měly být navždy utajeny, neboť se nehodily do připravovaného obrazu. Je mi líto Židů, kteří budou nakonec sami obětí nesmyslné apokalyptické hrůzy, kterou někteří z jejich předáků ve svém mesianistickém opojení neustále přivolávají. Má kritika tak nesměřuje vůči rase jako takové, ale vůči jedincům, kteří zrazují nejen vlastní židovský národ, ale ve své pýše manipulují světovými dějinami ve svých katastrofických vizích. Tito lidé jsou světu nebezpečni – nejen nám, Nežidům, ale i Židům samotným. Mělo by proto být v zájmu každého opravdového judejce, aby se od jejich počínání distancoval, což ale vidíme jen v žalostně málo případech.“

„Mé svědomí je před Bohem čisté a modlím se, aby se židovský národ místo světovládných ambicí podíval zpět do své historie: bude-li k sobě upřímný, pak zjistí, že Mesiáš, kterého tak toužebně vyhlíží a jehož příchod se uměle snaží přibližovat, už dávno přišel.“

.

.

Zprávy z jiného světa:    Česká nezávislá televize Studio REPORT 5.2.2016 

Velmi doporučuji. Vydržte úplně do konce( asi 50 min.) – zajímavé informace o organizování  Národní domoobrany  jsou v druhé polovině relace, jinak je nezískáte!   Přeposílejte!  

Historicky první rada Národní domobrany byla ustavena dne 26. ledna 2016 v Praze. Jejími představiteli se stali podplukovník v záloze MUDr. Marek Obrtel, Nela Lisková a poručík ve výslužbě PhDr. František Krejča.

 

.

.

Sládek v Bohumíně netáhl

Dne 23.1 2016 v Bohumíně restaurace Tágo se uskutečnilo setkání s bývalým předsedou SPR-RSČ PhDr. Miroslavem Sládkem.

Chabá účast ani ne 30 zúčastněných doplnil arch petice pro znovu obnovení tzv. Republikánské strany (prý opravdové), kterou však nikdo ze zúčastněných nepodepsal. Čímž Sládkovi pracovníci nasbírali v přepočtu cca 15 až 16 podpisů, což na založení strany je velmi málo.

Protože pro založení politické strany musí být zhruba 1.000 podpisů, včetně rodných čísel podepisujících, tak v případě Sládka bylo toto předvolební setkání (za účasti fotografa Moravskoslezského deníku) velmi slabé. Proto MO RSČMS Bohumín nepovažuje Sládka v tomto směru za konkurenční politickou stranu, nýbrž jen jako loutku, která jde znovu po svém zisku, a nezáleží mu na ideích.

Na otázku z publika, proč byl Sládek v ústraní, nedokázal bývalý předseda SPR-RSČ odpovědět, stejně jako na otázku, kdo spasí českou zemi.

Proto nepodporuji Miroslava Sládka – protože kromě jeho proslovu k občanům Bohumína na téma uprchlické krize, nebylo jeho vystoupení nic jiného, než alibistická lež!

Republice zdar,

Jan Korbelka

MO RSČMS Bohumín

 

.