„Táhněte do Ruska!“, řval zfanatizovaný dav.

„Tvůj oponent není tvůj nepřítel, ale partner při hledání pravdy“. Jeden z ideálů tzv. sametové revoluce 1989, jež hlásali tehdejší věrozvěstové nového režimu .

„Táhněte do Ruska, vy zasraní komunisti…!“, byla nejčastější invektiva, kterou jsme jako republikáni a pokojně protestující museli snášet v areálu vojenských kasáren ve Vyškově -Dědicích. A nejen to. Došlo i na fyzickou inzultaci jednoho z protestujících zuřivými oslavovateli a vítači ozbrojené Dragounské jízdy Američanů. Jízdy, jež se od nedělního dopoledne začala pohybovat po území naší vlasti. Nezákonně, podotýkám, bez souhlasu Parlamentu České republiky, který se pro jistotu ani nesešel. Však bývaly kdysi časy, když bylo zapotřebí zbavit poslanecké imunity některého republikánského poslance – to se výše zmíněný parlament sešel neprodleně…

Ale nepředbíhejme událostem a vezměme to pěkně popořádku. V sobotu v podvečer se v Praze uskutečnil protestní pochod, a to nejen proti Dragounům, ale především proti členství České republiky v NATO a proti vměšování USA do vnitropolitických záležitostí ČR. Proti ztrátě naší suverenity. Pochod byl zakončen před ambasádou USA. Tuto protestní akci uspořádala politická strana Národní demokracie a zúčastnili se ho mj. i zástupci dalších vlasteneckých stran, sdružených v uskupení zvaném Národní kongres. Zástupci Republikánské strany Čech, Moravy a Slezska (RSČMS) se tohoto pochodu zúčastnili také. Na závěr akce bylo dohodnuto, že kdo bude mít možnost, nechť se nazítří zúčastní protestů na (dnes už symbolických) hranicích ČR, nebo přímo v místech, kde se okupační vojska budou zdržovat.

A tak jsme v neděli odpoledne, ihned po skončení zasedání Ústřední rady RSČMS, vyrazili z Olomouce do Vyškova. Jeli jsme pro jistotu po staré brněnské silnici, vedoucí souběžně s rychlostní čtyřproudovou komunikací R46. A všimli jsme si věci, do včerejška nevídané. Každý most postavený přes čtyřproudovou komunikaci, a téměř každé vyvýšené místo, bylo hlídané policií ČR.  Tato trasa byla střežena tak dokonale, že takovou bezpečnost by mohl závidět při svém přesunu leckterý diktátor v kdejaké banánové republice. Z čeho měli dnešní mocní takový strach? Že se po 14denním mediálním zastrašování celé české veřejnosti vrhne nějaký odpůrce konvoje na projíždějící kolonu po hlavě z mostu? S bombou? Že budou mosty podminovány? Že někdo na americké Ramby hodí vajíčko nebo shnilé rajče? Že vyvěsí nežádoucí transparent? Že na ostrostřelce vystrčí svůj holý zadek a udělá tak místní loutkové vládě u Američanů ostudu? Tak z čeho??? Kdyby to nebylo k pláči, bylo by to k smíchu.

Po cestě jsme přece jen narazili na osamělé vlky, kteří se pokoušeli svým způsobem protestovat. U jednoho takového jsme se zastavili, dali chvíli řeč a někteří se spolu vyfotili. Dozvěděli jsme se, že americký potulný cirkus ještě neprojel celý, že byl rozdělen na tři části, že ta druhá měla technické potíže (no bodejť, když u Bohumína vjela na D-47čku), a ta poslední že ještě nedojela. Tak to jsme ještě nepřijeli tak pozdě.

Foto s odpůrci konvoje na trase
Společná myšlenka lidi sbližuje...

Přes obec Pustiměřské Prusy jsme se blížili k cíli své cesty – k Dědicím u Vyškova, rodišti jistého Klementa Gottwalda, kde hodlala tato část Obama-cirkusu nocovat. A zde došlo k první komplikaci. Předjížděla nás totiž zleva poslední část Dragounů, takže policie ČR vyhlásila generální STOP. Tak jsme si zaparkovali, jako všichni v koloně před námi, a šli jsme se na ten „výkvět“ podívat. A skutečně:  Po jakési dezolátní cestě vedoucí přes pole se zleva blížila menší kolona vozidel. Téměř jako po roce 1968, kdy se na křižovatkách říkávalo: „ZPRAVA VOLNO, ZLEVA TANKY!“ Americká armáda měla zřejmě ten den již pohostinství moravských dálnic dost, a rozhodla se otestovat technický stav svých „vehicles“ po místních komunikacích. Viz foto.

Cirkus Obama se blíží zleva
Odtahovka pro polámané vehikly v pohotovosti

Cirkus projel rychlostí úměrnou stavu vozovky a pokračoval k cíli na obzoru. Kolona osobních aut posléze za ním. A tak jsme se dostali až k areálu vojenského učiliště. Počasí bylo vpravdě okupační – sílil vítr a začalo drobně poprchávat. Před areálem zrovna končil jakýsi happyend servilních vítačů a pseudoumělců, hrála tam z reproduktorů písnička Karla Kryla – „Veličenstvo kat“. Chudák Karel, musel se v hrobě obracet. Kdo ho opravdu znal, tak ví, že Karel byl zapřisáhlým pacifistou a odpůrcem JAKÉKOLIV armády a jakéhokoliv násilí. Leč bohužel, mrtví už se proti zneužití bránit nemohou, takže pachatele bude jednou soudit až Ona vyšší instance Boží.

V anonymitě davu jsme nenápadně pronikli přes vrátnici do uzavřeného prostoru kasáren. Na plochu, kde byly vystaveny tři „exponáty“ obrněné techniky, sloužící dočasně coby prolézačky obležené malými dětmi. Malé děti jsou všude stejné, ještě bezelstné, nechápajíc, jak režim jejich zájmu o vojenskou techniku náležitě propagandisticky využije. Kolem obrněnců postávali američtí žoldáci nejrůznější barvy pleti. Tentokrát dostali rozkaz nestřílet, ale usmívat se. A tak se tak-nějak usmívali. Rozkazy oni plní vždy bez přemýšlení – kdyby dostali rozkaz opačný, nepochybně by jej splnili také. Okolo se procházel dav.

Vyhlédli jsme si vhodné místo poblíž jednoho z vozidel, jeden z mých kolegů vytáhl z tašky dva papírové transparenty s anglickými nápisy. Na těchto transparentech bylo v angličtině napsáno zhruba toto: AMERIČANÉ, JDĚTE DOMŮ.  JDĚTE ZABÍJET DO USA.  PROHRÁLI JSTE V IRÁKU, VIETNAMU A AFGHÁNISTÁNU. CHCETE PROHRÁT I V RUSKU? Vzal tyto transparenty do rukou a zvednul nad hlavu. Já jsem začal fotografovat. Dav okolo tupě hleděl na americké boys, ti zase zírali na ty nápisy, a nás si ze začátku nikdo nevšímal. Takto to vydrželo zhruba 3-4 minuty.

Náš protest začíná, welcome boys
Zatím ještě nikdo nechápal význam textu
I když by tomu rozumělo i dítě...
Jasné a srozumitelné

Vtom někdo zaječel: „Podívejte se, co má ten XXXX v ruce! Vemte mu to někdo!“ Právě jsme vzbudili pozornost. Nějaká žena pištěla: „To jsou ti hajzli rudí, táhněte k Putinovi!“ (Že v Rusku tč. žádní komunisti nevládnou, naopak – je tam větší kapitalismus než v celé EU, to dotyčnou zřejmě netrápilo.) Přiběhl nějaký „statečný“, dobře vypadající třicátník a začal mému kolegovi vytrhávat transparent z rukou. Ze začátku měl chvíli smůlu, protestující je vyšší postavy a držel transparenty vysoko nad hlavou. Přiběhl druhý, třetí, čtvrtý, samí odvážní „demokraté“ s US-vojsky za zády a s režimní podporou. Můj kolega má 70 let a v nedávné minulosti prodělal těžkou nemoc. Ten boj měl předem jasného vítěze. Posléze mu byl jeden transparent vytržen, a tak držel oběma rukama nad hlavou alespoň transparent druhý. Za celou tu dobu jen tiše stál a mlčel. To už se na něj okolo stojící sypali jako sršni. Byl fyzicky inzultován ze všech stran, stržen k zemi, ztratil své brýle. Pochopitelně i druhý transparent. Vypadalo to dost zle.

Začínáme budit pozornost
Inzultace začíná

V tu chvíli jsem řešil osobní dilema. Dál stát několik metrů stranou a celý incident dál fotografovat – a nechat tak svého staršího kolegu na pospas lynčování, nebo všeho nechat, využít své postavy, svého hlasu a jít mu na pomoc? Rozhodl jsem se pro druhou možnost, a jsem přesvědčen, že správně. Zmáčkl jsem tedy ještě jednou spoušť aparátu, a co možná nejsilnějším hlasem jsem zařval: „LIDI, NEBLÁZNĚTE, ZASTAVTE SE, PROBOHA, PODÍVEJTE SE NA SEBE DO ZRCADLA, JAK SE TO CHOVÁTE, TO SI ŘÍKÁTE DEMOKRATÉ?  VŽDYŤ SE CHOVÁTE ÚPLNĚ STEJNĚ, JAKO DŘÍVE TI BOLŠEVICI, CO PROKLÍNÁTE!!!“

Inzultace pokračuje, protestujícímu jsou vytrženy a zničeny transparenty

(Další fotografie s ohledem na lidskou důstojnost protestujícího nepublikujeme. Nejsme TV-Nova ani Česká televize, byť ta má celý incident jistě zdokumentován, neboť byla v místě přítomna.)

Rozlícený dav na chvíli strnul. Zřetelně bylo vidět, jak se všem točí kolečka v hlavách a přebírají si smysl mého poselství. Využil jsem toho a dodal ještě: „Tohle je ta vaše demokracie, kterou nám tady 25 let hlásáte, takhle se chováte k někomu, kdo má jiný názor a POKOJNĚ ho přišel sdělit?!“ Kolega, bývalý parašutista, využil chvíle odvrácení pozornosti a rychle se mu povedlo dostat se ze země zpátky na nohy. Teď jsem byl terčem já. „Podívejte se, ono jich je tu víc!“, zaznělo od kohosi. Všiml si totiž, že mám na prsou přišpendlenou vlevo trikolórní slovanskou stuhu (kterou si pletl s ruskou, protože neznal pořadí barev), a na pravé straně červenou kartičku se symbolem přeškrtnutého tanku s nápisem:  TANKS? / NO, THANKS. Nicméně útok byl rozmělněn, nevěděli totiž, kolik odpůrců se v davu ještě může skrývat.

Ale slovní inzultace pokračovaly o to víc: „Táhněte do Ruska, vy zasr… komunisti!“, řval dav. Slušně jsem opáčil, že do Ruska (ani na Rusko) táhnout nehodláme, že jsme Češi (vlastně Moravané), že komunisti nejsme a ani jsme s nimi nikdy neměli nic společného. Že jsme se tu narodili a pokud chce někdo někam jít, nechť se odebere i s americkou armádou do USA. „A co tady děláte, co jste ku*va zač, proč jste sem přišli?“, řvali dál. „Přišli jsme sem pokojně protestovat proti přítomnosti cizích vojsk a také otestovat stav demokracie v naší republice,“ odpověděl jsem. „ A vy jste v té zkoušce totálně propadli!“, ještě jsem dodal. „Můžete být rádi, že jsme vás tady nezmlátili!“, kdosi volal (ačkoliv můj kolega již inzultován byl). „Ano?“, odpovídám, „tak to jsme vám vážně „vděčni“, píši vám tedy z demokracie 4 mínus, není to čistá 5…“ „Vy neoceňujete, že ačkoliv jste tu v obrovské převaze, tak jsme tu přišli vyjevit svůj odlišný názor, případně s vámi diskutovat?“, zněla pro změnu moje řečnická otázka.

„My jsme vám nic neudělali!“, zkoušeli překrucovat čerstvé události. „Opravdu?“ ptám se,„tady kolegu jste srazili k zemi, vytrhli jste mu a zničili jeho transparenty, ačkoliv jen tiše stál a nic ani neříkal, mě jste také utrhli tu červenou kartičku s přeškrtnutým tankem“ (mohu si jich vyrobit, kolik chci), „a jsem přesvědčen, že pokud bych nezasáhl, tak byste ho i zlynčovali“. „Ostatně“, podotkl jsem, „máme to všechno zdokumentované a jsem si jistý, že na videozáznamu místních kamer se bude nacházet totéž“. To zabralo, a tak zvolna vychládali a začínala se rozvíjet „duchaplná“ debata.

„Vy jste PUTINOVI AGENTI, kolik za to berete?“, zněl legrační dotaz. „Představte si, že nic, děláme to z vlastní vůle, protože jsme přesvědčeni, že vy se řítíte do záhuby, respektive, necháváte se tam vmanipulovat, a nás strháváte s sebou“, odpovídám.

Nechápali. Ti lidé, zcela v zajetí konzumní společnosti, kde se všechno měří příslušnou částkou peněz, naprosto nechápali, že by někdo mohl dělat něco takového jenom tak, nezištně. Viděl jsem jenom tu šílenou nenávist a zároveň strach v jejich očích. Jak tak stáli kolem dokola a překřikovali se navzájem, mladí puberťáci s mozkem vymytým videohrami, prorežimní propagandou a určitě i domácí výchovou, nepochybní obdivovatelé Schwarzenberga. Tzv. Kharljugend – novodobí svazáčci, se překřikovali s „úspěšně“ vypadajícími třicátníky a čtyřicátníky. Leč zdání často klame, tato vrstva hrající si na bohaté a prosperující, bývá většinou zahypotékovaná až do morku kostí, vybavení domácnosti na splátky, auto na lízink, dovolená na dluh… Ideální kořist pro dnešní exekutorskou mafii. Ti lidé pak s hrůzou trnou, jestli se něco nezvrtne a oni nebudou s to svým závazkům dostát. Nenávidí každého, kdo by narušil jejich zkreslenou představu světa. Nejhorší a nejzuřivější byli ale různí dědečkové, pravděpodobně restituenti, kteří mají důvod být současnému režimu vděčni, a jeho mocenským ochráncům dvojnásob. Asi jim bylo v minulosti ublíženo, a pak se jim v novém režimu dostalo náhrady, takže se nyní mají o co bát. A ačkoli by už ve svém věku mohli začít přemýšlet o věcech duchovních, nemajetkových, mamon jim úplně zamlžil soudnost. A tak, vědouce si podpory davu, režimu, i cizí armády, vlila se jim nová krev do žil a byli ze všech nejútočnější.

„Co jste dělali za Rusáků? Pamatujete si rok 1968?“ řvali, co jim jejich síly stačily. „Pamatuji, ač jsem byl ještě dítě“ odpověděl jsem. „Rusy jsme tady nechtěli, stejně jako teď nechceme Američany. A byli jsme rádi, že v roce 1991 odešli a bylo nám Havlem slibováno, že už nikdy do žádného paktu nevstoupíme, a že už žádná cizí vojska tu mít nebudeme. A nenapadlo nás tehdy, že nás bez referenda strčí do NATO, a teď se tu budou cizáci roztahovat jako na dobytém území. A ještě k tomu nás verbovat do nové války!“

„ONI nás přišli zachránit před Rusákama…!“ pěli unisono s Khárlovou omladinou. „Tihle?“ opáčil jsem, ukazujíc na US-boys, kteří postávali opodál zjevně nechápajíc, o čem se ti místní domorodci tím nesrozumitelným jazykem tak dohadují. „To jsou jenom tupé zabíjející stroje, na rozkaz vykonají všechno, jinak nedostanou žold. A jejich páni za oceánem, ti sledují vlastní geopolitické zájmy a na nás všechny tady zvysoka kašlou. Mají jenom zájem o naše území, jako o zajištěný prostor pro případné vojenské základny, radary a nějaký ten kanonenfuther. Nic víc. V podstatě doufají, že se to tady v Evropě semele, oni za oceánem zůstanou stranou, a na všem trojnásobně vydělají, jako už několikrát v minulosti. Oni budou vysmátí, jejich dolar bude zachráněn, a my se tu mezi sebou pomlátíme. To je jejich taktika. Divid et impera – rozděl a panuj.“

„To je Putinova propaganda“, vřeštěli a točkolotoč začal znovu. „To je demagogie, oni nás mají rádi!“ Boží prostoto… Ochraň je Pane před nimi samými, neb nevědí co činí…  „Tak mi vysvětlete, proč je to demagogie, já vás poslouchám!“ Nevěděli. Většinou to skončilo hrubou urážkou na naši adresu a jejich odchodem, ačkoliv předtím vehementně vyháněli nás.

Snažil jsem se jim situaci vysvětlit geopolitickými argumenty, byť mně bylo dopředu jasno, že je to možná marnost sama. Ale alespoň jsem je umluvil. Když jim došly argumenty, nastoupil jiný, pak další a další. Oni v podstatě ani žádné argumenty neměli, pouze naučené fráze z televize či jiného mainstreamu. Ale hodiny se točily a světe div se, někteří lidé opodál poslouchali (asi ti, co přišli jen ze zvědavosti) a začali se k nám hlásit. Dávali nám za pravdu, dokonce se s námi chtěli společně vyfotit. Vyměnili jsme si své mailové adresy a popřáli si mnoho zdaru do dalšího snažení. Někteří se přiznali, že jsme jim otevřeli oči. Nakonec jsme areál opouštěli jako poslední.

V zájmu zachování únosné délky reportáže nemohu opravdu popsat všechny perličky ze včerejšího dne. Bylo by to ještě na dva samostatné a dlouhé články. Ale doporučuji opravdu všem, kteří se ještě ani po 25 letech nesmířili s novodobým otrokářským systémem:  Nebojte se říci nahlas svůj názor! Nenechte se zastrašit! Neboť, co vám zbude, necháte-li si vzít i to poslední co máte – právo na vlastní názor, ač ten je třeba diametrálně odlišný od oficiálně protlačovaného. Byť třeba ten váš jiný názor nezastává většina právě přítomných lidí nebo novodobá vrchnost. Jiná cesta vede rovnou do otroctví, ač s neviditelnými pouty.

Hledejte pravdu, braňte pravdu, žijte v pravdě – a pravda vás osvobodí. 

***

A co tedy opravdu chceme?

  • Nedemonstrujeme dnes za sebe, ale za naši budoucnost, za naše děti, za naše vnuky.
  • Protestovali jsme i proti ruským tankům, a bylo to tehdy odvážnější a nebezpečnější, než dnes.
  • Nejdeme proti Americe ani Američanům, jejím obyvatelům, jsme k nim přátelští.  Jsme však proti agresivní válečné politice amerických jestřábů, kteří nás mohou a chtějí vtáhnout do války.
  • Na základě jejich agresivní válečné doktríny si však dovedeme dát jejich dosavadní činy do souvislostí a podívat se za roh. Odmítáme se podílet a být obětováni za nové rozdělení světa ve prospěch USA, které má být prováděno na úkor nás i ostatních evropských národů.
  • Dragounská jízda je jen dalším plátkem salámové dobyvačné metody pro naši veřejnost, směrem k americkým základnám na našem území, s cílem zneužití našeho veřejného mínění i armády ve prospěch USA.
  • Jaká je dlouhodobá (od roku 1984) strategie USA, a jak se programově realizuje, lze doložit citátem z posledního odstavce Reaganova tajného projevu:

„…až Západ zvítězí, otevře se mu konečně přístup k mimořádně bohatým surovinovým zdrojům a k laciné pracovní síle Sovětského svazu. Nezaměstnanost, bída, nouze, vysoká úmrtnost a vymírání národů přinutí Rusy i další národy (tím myslel i nás Čechy – a to se již splnilo) pozbýt svou hrdost a pokořit se. Pro kus chleba budou dělat vše, co jim přikáže západní civilizace.  S pádem Sovětského impéria naším vážným protivníkem zůstane pouze Čína. K ní, doufám, se vrátíme, jakmile se vyrovnáme s Ruskem.

Bůh nám pomáhej!“

 

 

– red –

Jízda v protisměru

(projev pronesený 28. 3. 2015 na demonstraci na Václavském náměstí)

Lenka Procházková

V listopadu 1989 se Václavské náměstí zaplnilo lidmi, kteří už odmítli tolerovat normalizovaný život a chtěli se vrátit k idejím Pražského jara. Pod dohledem patrona české země svatého Václava dali normalizátorům výpověď. Jiný Václav, který je zatím svatořečen jen americkým kongresem, nám tehdy slíbil, že obrodný proces, uložený dvacet let v mrazáku, zase rozmrazíme. Brzy však zjistil, že k tomu nemá požehnání ze Západu. A tak se věnoval „smysluplnějším“ vizím, jejichž naplnění může dnes sledovat alespoň z fasády Národního muzea.

Co vidí? Vidí národ rozdělený na bohaté a zároveň mocné a na chudé a bezmocné. Vidí nepřirozenou a nikdy nebývalou bariéru mezi generacemi. Vidí úpadek školství. Vidí dovoz cizí agresívní kultury, která propaguje násilí a plošně překrývá národní jedinečnost a vymazává archetypy tvořené po celá staletí. Vidí přepisování vzorů a vytěsňování vzpomínek, což směřuje k postupné ztrátě národní identity. Vidí ústup kritického myšlení a výchovu k jednotné, uniformní pravdě. Muž, který dvacet let nesměl veřejně mluvit, dnes vidí, že média opět slouží mocenské zakázce a místo informací šíří dezinformace. Muž, který byl kdysi dehonestován jako zrádce a zaprodanec, dnes vidí, že podobné nálepkování těch, co kritizují současný trend zahraniční politiky, se opět vrátilo. Muž, který kdysi napsal esej o moci bezmocných, v němž volal po občanské odpovědnosti a statečnosti, dnes vidí, že demonstranti jsou nazývání lůzou, nebo pátou kolonou.

Zatím se pro nepohodlné názory ještě nezatýká. Ale režim, jehož politici uvažují o zavedení cenzury, nikdy nemá k zavírání oponentů daleko. Tento způsob demokracie a obrany lidských práv a svobody mají zítra ověřit a upevnit expediční kolony americké armády. Vláda dala nezvaným hostům zelenou. My ale ne!

Někteří z nás možná souhlasili v roce 1998 s rozhodnutím našich tehdejších politických představitelů o vstupu do NATO. Zmátl nás název – obranný pakt. Dnes ale vidíme, že tato vojenská aliance se proměnila a že je momentálně zneužívána pro globální zájmy USA. Podle skutků to poznáváme.

Obyvatelé Plzně a okolí možná vnímají americké konvoje na našem území radostněji, protože svůj obdiv k armádě USA sáli už s mateřským mlékem. Dnes je to ale jiná armáda, než ta, jejíž vojáci osvobodili v roce 1945 Plzeň a 116 jich tam padlo. Prahu a většinu Čech, celou Moravu a Slovensko osvobodila Rudá armáda a padlo při tom víc než 130 tisíc vojáků. Kdyby dnes vstali, zaplnili by celé toto náměstí, od Muzea až na Můstek. Ti mrtví vojáci nemají nic společného se srpnovou invazí roku 1968, která měla zastavit reformní hnutí, na němž se podílel celý národ. Ano, invaze armád Varšavské smlouvy do naší země, mlčky schválená i americkou administrativou , otočila hodinové ručičky do protisměru. Ideály, které jsme tehdy nesměli prosadit, ale nezanikly. Jeden z nich připomenu: vyhlášení neutrality. Muž, který na nás dnes hledí z fasády muzea, chtěl jít ještě dál. Snil o tom, že po zrušení Varšavské smlouvy bude rozpuštěno i NATO. Místo toho se rozšířilo. I o nás. A muž na fasádě to pak přehodnotil jako svůj veliký úspěch a všeobecně dobrou věc. My ale vnímáme dobro v jiné podobě, než je humanitární bombardování. Odmítáme být ve spolku agresorů, který chystá válku s Ruskem pro uhájení amerických zájmů ve světě.

Tři americké kolony, které zítra ráno překročí hranice naší země, to nečiní z technických důvodů. To by ten přejezd vypadal zcela jinak a netrval by čtyři dny. Je to kolíkování terénu v zemi, jejíž obyvatelé odmítli, aby tu byl umístěn americký radar. Se zítřejší provokativní expedicí naše vláda vazalsky souhlasí. Parlament se pro jistotu ani nesešel. Když jsou zbabělí politici, zbývá statečnost na občanech. Můžou nás urážet, nazývat nás lůzou nebo pátou kolonou, ale my víme, kdo jsme. Jsme lidé, kteří nenávidí válku a odsuzují verbování do války.

Nevychovávali jsme děti proto, aby oblékly vojenský mundůr a šly umírat kvůli záchraně dolaru.

V poslední světové válce zemřelo 72 miliónů lidí! A dnes, 70 let po jejím konci, stojí svět znovu před osudovou křižovatkou.

Naše členství v Severoatlantické alianci není zárukou naší ochrany. NATO přece není žádný bezpečnostní pás, který by nás zachránil při čelním střetu.

Nikdo z nás dnes nemůže udělat mnoho. Ale každý z nás může připojit svůj podpis na petici požadující, aby ČR z tohoto agresivního spolku vystoupila. Ať zločinci páchají své zločiny proti míru sami za sebe a pod svou vlajkou. Naše země v srdci ohrožené Evropy je nesmí krýt svým jménem! Ukažme tedy svou vůli jasně a zřetelně a hlavně rychle, protože čas odtikává k nule. Jsem přesvědčena o tom, že i někteří čeští politici mají stejný názor jako my, že ani jim neschází rozum, svědomí a instinkt. Ale chybí jim odvaha! Proto potřebují naši podporu. Potřebují mít za zády hlas lidu, který je podle ústavy zdrojem veškeré státní moci.

Muž, který na nás dnes hledí z průčelí Národního muzea se kdysi v kongresu USA vyjádřil, že naše republika nepotřebuje americkou pomoc a navrhl, ať Spojené státy pomohou Rusku, které tehdy bylo na kolenou. Smysl jeho slov se však ztratil v překladu. A jaký je výsledek? USA pomáhá Rusku vytrvale. Do hrobu. Ale říká se, že kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Jde ale o to, aby pak při tom pádu nepohřbili celý svět. Starý nápis, který býval kdysi vylepen na plakátech kolem našich silnic prohlašoval „Se Sovětským svazem na věčné časy!“ Na dnešních bilboardech by mělo být aktuálnější varování: „Se Spojenými státy do věčných lovišť!“ 

Článek byl publikován na Zvedavci

Poznámka redakce: 

Ano, smutný je to pohled na českou občanskou veřejnost, více než kdy jindy. Tedy, alespoň na tu část, která sama sebe označila za „nositele demokracie a svobody“, a těm ostatním udělila všemožné hanlivé nálepky či cejch. Různé stvůry dnes vylézají z děr. Mají moc, mají peníze, mají v držení veřejné sdělovací prostředky. Ale pravdu nemají. PRAVDA JE NA NAŠÍ STRANĚ! Dnes to konečně začíná docházet stále větší části národa.

A tak my, vlastenci, si musíme říci:

STRAŠIDEL SE NELEKEJME A NA MNOŽSTVÍ NEHLEĎME !

Politické strany Národního kongresu proti vstupu cizích vojsk !

Národní kongres zásadně odsuzuje rozhodnutí vlády premiéra Sobotky, kterým povoluje manifestační průjezd amerických ozbrojených vojsk našimi zeměmi.

Vláda tímto krokem zrazuje občany, jejichž zájmy má zastupovat, protože se tak podílí na štvavé protiruské propagandě a napomáhá přiblížení válečné hrozby. Válka přitom není v zájmu České republiky a jejích obyvatel. Česká republika bude naopak jednou z prvních obětí  případného válečného konfliktu.

Podobné kroky představitelů vlády tak naplňují skutkovou podstatu vlastizrady. Argumenty, že jde o běžné cvičení a že takových přesunů se během roku koná běžně hned několik, neobstojí. Chystaný přesun vojsk je třeba vnímat v kontextu současné vyostřené geopolitické situace a proválečné propagandy Západu, které se česká vláda hanebně podřizuje a propůjčuje. Právě v tomto kontextu viděno nejde a nemůže jít o obyčejné cvičení, ale o demonstraci síly a snahu zastrašit český národ, který ještě není pro válku s Ruskem zcela zmanipulován.

Národní kongres s takovouto provokací nemůže souhlasit. Pokud byl někdo až dosud k dění kolem sebe lhostejný, po této události už být nemůže. V sázce je příliš mnoho. Zastavme dunění válečných bubnů, řekněme společně válce NE. Nenechme zatáhnout svoji zemi do války s bratrským národem.

Národní kongres proto s radostí vítá spontánní iniciativu občanů, kteří se chystají proti americkému vojenskému konvoji protestovat. NK je připraven se k těmto protestům připojit, stejně jako je organizovat. NK také podporuje myšlenku blokády vojenského konvoje a zabránění jeho vpuštění na území republiky. Cizí vojska by měla být zastavena přímo na hranicích naší země a neměla by být na naše území vůbec vpuštěna. Politické strany sdružené v Národním kongresu jsou proto připraveny podílet se na právě takové formě národního odporu.

Ve chvíli, kdy vláda nehájí zájmy svých občanů, ale vychází vstříc zájmům agresora, nezbývá než vzít spravedlnost a obranu vlasti do svých rukou a postavit se cizím vojskům na odpor.

***

Předsednictvo Republikánské strany Čech, Moravy a Slezska se plně připojuje k tomuto prohlášení NK. S lítostí musíme konstatovat, že současná vláda ČR, v čele s premiérem Sobotkou, ministrem obrany Stropnickým a ministrem zahraničí Zaorálkem, se postavili proti zájmům většiny vlastního národa! Toto jednání hraničí s vlastizradou. Takto jednají pouze ti, kteří staví zájmy nadnárodních korporací a jejich ozbrojené složky – agresivní vojenské aliance NATO – nad zájmy vlastního národa a jeho života v míru.

Není lepšího důkazu o tom, jak správná a prozíravá byla od prvopočátku politika českých a moravských Republikánů, týkající se členství ČR v útočném paktu NATO. Republikáni již od roku 1995, a následně celých dvacet uplynulých let odmítají tento pakt, jako přeživší relikt minulosti, a prosazují neprodlené vystoupení ČR z tohoto spolku válečných štváčů rozsévajících (nejen) na našem kontinentu smrt a zkázu. Spolku, do kterého jsme byli vtaženi proti vůli většiny obyvatelstva pod vylhanými záminkami a BEZ REFERENDA. Po zákeřném napadení Jugoslávie a Republiky Srbské na jaře roku 1999, v rámci tzv. kosovské krize, je na našem evropském kontinentu dalším důkazem o zločinnosti paktu NATO jeho angažmá v protiruském tažení a vojenská podpora fašistické chunty na Ukrajině – dosazené a podporované politickou agendou z USA.

Občanům naší země, přejícím si žít v míru, spolupráci a prosperitě snad konečně dochází, koho že si v minulosti – často opakovaně – zvolili. Snad jim v blízké budoucnosti ještě Bůh a osud dovolí jejich chybu napravit!

– Předsednictvo RSČMS –

.

dobový plakátek Republikánů z roku 1995

.

.

Otevřený dopis premiérovi ČR ohledně nové strategie protěžování Cikánů v ČR.

MEMORANDUM NÁRODNÍHO KONGRESU

 

ÚŘAD VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY

Mgr. Bohuslav SOBOTKA, premiér

PRAHA

 

Vážený pane premiére,

vláda České republiky na svém zasedání dne 23. února 2015 schválila usnesení č. 127, tzv. Strategii romské integrace v ČR (dále jen „Strategie“) do roku 2020.

O této „Strategii“, jejích postupných krocích a dopadech na většinové, necikánské obyvatelstvo, není česká veřejnost vůbec mediálně seznámená; v české společnosti neproběhla žádná veřejná diskuze na toto téma. Anebo má být obsah dokumentu „Strategie“ před veřejností skryt? Oč vlastně jde?

Už z kusých zpráv, jež různí poslanci Parlamentu ČR z různých politických stran sdělují veřejnosti, jde o bezprecedentní a hrubé porušení Listiny základních práv a svobod, které jsou nedílnou součástí Ústavy České republiky.

Tak kupříkladu vláda navrhuje povinné kvóty pro Cikány ve státní správě. Vzhledem k obecně známé kulturní „vyspělosti“ a vzdělanosti Cikánů bude zajímavé sledovat plnění toho bodu vládního usnesení a jeho dopad na veřejnost.

Ve školství je cílem integrace snížit počet cikánských dětí umisťovaných do praktických škol; je dokonce návrh, aby rodiny cikánských studentů vyšších škol dostávali roční dotaci 65 tisíc korun. Rodiče z majoritní společnosti, tedy Češi, aby uživili sebe, splatili byt a různé poplatky, musejí chodit do práce a své děti dávat do mateřských školek, kterých, jak známo, je nedostatek. Zřejmě ale budou mít smůlu, protože přednost dostanou cikánští rodiče, který celý život nepracovali.

Uvádíme některé výhody pro cikánské děti:

–          přednostní umístění ve školkách

–          budou mít ve školách speciálního asistenta

–          budou mít nárok požádat si o hrazení jízdného, stravného, školních výletů, pomůcek

–          zdarma kroužky od neziskových organizací

–          dětem s problémovým chováním už nebude hrozit “zvláštní“ škola, pokud se u nich neprokáže mentální zaostalost.

Cikáni budou mít mimo jiné na Úřadech práce přednost před uchazečem většinové společnosti. V praxi to bude znamenat, že ten, kdo celý život poctivě pracoval a státu odváděl daně, z nichž jsou vypláceny i různé podpory a sociální dávky Cikánům, přijde-li o práci, ve frontě na Úřadu práce postoupí své místo Cikánovi, který se celý život flákal. (poznámka redakce:  V tomto bodu bychom jako RSČMS – pro tradiční nechuť většiny Cikánů k práci – až takovou reálnou hrozbu neviděli, spíše je to formální úlitbu bohům).

Majitelé bytů budou muset cikánské rodině pronajmout byt, jinak by šlo o rasovou diskriminaci. A nikde není uvedeno, kdo zaplatí majiteli byt, pokud ho Cikáni „vybydlí“; anebo když přestanou platit nájem, kdo majiteli uhradí dluh na nájemném?

Účastníci Národního Kongresu jsou zděšeni z rozhodnutí vlády České republiky vyjádřené v dokumentu „Strategie“. Vláda České republiky je prý k takovému kroku tlačena bruselskými komisaři, kteří podmiňují pozitivní diskriminaci vůči Cikánům čerpáním z evropských fondů. Ať je to jakkoliv, vláda opět vyhověla cizí nadvládě bruselských biřiců a pošlapala práva a důstojnost svého vlastního národa.

Neboť jak jde usnesení vlády „Strategie“ dohromady s článkem 1, Hlavy první, Listiny práv a svobod občanů, jež praví, že“Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech?“ Anebo dále pak znění článku 3, Hlavy první, který praví: „Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení,“ je také ve shodě s vládním usnesením o integraci Cikánů?

Vláda svým přijetím dokumentu „Strategie“ porušila základní přirozené právo občanů o spravedlivém, rovném a stejném jednání se všemi. Vláda přijala vyloženě rasistické rozhodnutí, neboť cikánské etnikum bude upřednostňováno před českým obyvatelstvem.

V České republice je ze státních i různých evropských nadací a fondů slušně placeno 138 (!) procikánských organizací (nebo-li romských, chcete-li). Jejich seznam je uveden níže. Jakou činnost tyto organizace dosud vyvíjejí? A k čemu jsou? Sem, mezi tyto „neziskovky“ by měla vláda napřímit svou pozornost a zhodnotit jejich potřebnost pro samotné cikánské etnikum.

Účastnící Národního Kongresu navrhují, aby vláda ČR konečně přijala opatření k sečtení jednotlivých příslušníků cikánského etnika a jeho konečné oddělení od české společnosti. Nikdo v ČR dosud přesně neví, kolik vlastně zde, na území Čech a Moravy, skutečně Cikánů žije. Současně s tím na základě jednání s cikánskou inteligencí vytvořit podmínky pro zavedení národní menšiny Cikánů v České republice, která by se měla sociálně, kulturně i vzdělanostně sama o sebe starat, tak jak uvádí článek 25, Hlavy třetí, Listiny práv a svobod.

Jako už v minulosti se kolem problematiky Cikánů v ČR tolikrát nesmyslně rozhodlo, tak i přijetí dokumentu „Strategie“ považuje Národní Kongres za další v řadě nesmyslných vládních nařízení, jež v konečné fázi vedou k stále většímu navyšování finančních prostředků do parazitujícího cikánského etnika. Tentokrát ovšem čeští daňoví poplatníci nejenže budou do „černé díry“ hrnout další milióny, ale velice tíživě se jich dotkne nespravedlnost a ponížení. Hanebný dokument „Strategie“ je přilitím oleje do ohně národního hněvu proti nespravedlnosti a měřením „dvojím metrem“; pro Vás, pane premiére, a Vaši vládu, se usnesení č.127 promění v MENE TEKEL.

V Praze, dne 14.3.2015

Republikánská strana Čech, Moravy a Slezska se jakožto politický subjekt zúčastněný v NK k tomuto memorandu připojuje.

Ladislav Malý
předseda Konzervativního a sociálního hnutí (KSH)

Jan Skácel
předseda Českého hnutí za národní jednotu (ČHNJ)

Karel Janko
předseda České strany národně socialistické (ČSNS 2005)

Adam B. Bartoš
předseda Národní demokracie (ND)

Zbyněk Štěpán
předseda Národní prosperity (NP)

Jiří Dufek
předseda Republikánské strany Čech, Moravy a Slezska (RSČMS)

 

**********

 

Nekonečný seznam výše zmíněných lehkoživků přikládáme zde:

 

• Rada vlády pro záležitosti romské menšiny

• Oddělení kanceláře Rady vlády ČR pro záležitosti romské menšiny

• Sekretariát Rady vlády ČR pro záležitosti romské menšiny

• Výbor pro spolupráci se samosprávami a koncepci romské integrace

• Výbor pro Evropskou Platformu a Dekádu romské inkluze

• Monitorovací výbor pro činnost Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách

• Komise pro vybudování Památníku romského holocaustu

• Platforma pro začleňování Romů

• EU Roma Network

• Výbor expertů pro romské záležitosti při Radě Evropy

• Národní demokratický institut pro vedoucí národních romských agentur

• Evropské centrum pro prevenci a kontrolu přenosných nemocí mezi Romy

• Koncepce romské integrace na období 2010-2013

• Koncepce romské integrace na období 2014-2017

• Zpráva o stavu romské menšiny v ČR

• Materiální a sociální revitalizace sociálně vyloučených lokalit

• Monitoring situace romských komunit v ČR

• Podpora terénní práce

• Podpora romských poradců pro obce s rozšířenou působností

• Podpora koordinátorů pro romské záležitosti

• Strategie podpory sociálně vyloučených romských komunit při sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011

• Ethnic Friendly zaměstnavatel

• Akční plán pro Romy a Sinty

• Deklarace o narůstajícím anticiganismu a rasistických útocích proti Romům v Evropě

• Evropský školící program pro romské mediátory

• Prevence sociálního vyloučení a komunitní práce

• Dekáda romské inkluze 2005-2015

• Akční plán Dekády romské inkluze 2005-2015

• Středoevropská romská strategie v rámci Visegrádské čtyřky04001

Podpora koordinátorů romských poradců.

MARE ČHAVE – ASOCIACE ROMSKÝCH OBČANSKÝCH INICIATIV

Cikne Čhave

Čačipen

Český západ

Čhave Jilestar

Čhavorikano lima – Kroužek her a nápadů o.s.

Demokratická aliance Romů ČR

Demokratický svaz Romů

Dětský hudební a taneční soubor CIKNE ČHAVE

Dětský klub 10

DROM – romské středisko

Dům romské kultury o. p. s.

Etnická asociace ETNICA

Hnutí občanské solidarity a tolerance

IQ Roma servis

Kale jakha – Rožnovský svaz Romů

Khetane-Spolu

Klub pomoci Romům

KoCeRo – komunitní centrum Romů, o.p.s.

Komunitní centrum Chánov

Kotec o.s.

KULTURNÍ A ZÁJMOVÉ SDRUŽENÍ ROMŮ

Kulturní svaz občanů romské národnosti

Lačhe Čhave

Liberecké romské sdružení

Muzeum romské kultury Brno

Muzeum romské kultury, o.p.s.

Muzeum romské kultury, státní příspěvková organizace

Nadace Open Society Fund Praha

Nadace R-MOSTY

Nadace rozvoje občanské společnosti

Nevo dživipen (Občanské sdružení Nový život)

Nevodrom – Sdružení moravských Romů ČR

Nová škola, o.p.s.

o.s. Pardubických Romů

O.S. Romů Integrace NOVUM Chomutov

„Občanské sdružení „“Sdružení Romů sev. Moravy“““

Občanské sdružení Amare Krupka

Občanské sdružení DŽIVAS

Občanské sdružení ESTER

Občanské sdružení olašských Romů

Občanské sdružení pro romský národnostní tisk ČR

Občanské sdružení přátel města Milovic

Občanské sdružení ROMANE ČHAVE

Občanské sdružení Romodrom

Občanské sdružení Romů – NEVO DROM

Občanské sdružení Romů – základní organizace Třebíč

“Občanské sdružení Romů „“ADAM“““

Občanské sdružení Romů Rakovník

Občanské sdružení Spektrum

„Občanské sdružení ŠES-T škola etnicky smíšená – „“Tolerance“““

Občanské sdružení za lidská práva rómských občanů

OPIM – organizace na podporu integrace menšin

OS Galerie Romale

OS Orlických Romů

OS Romů rychnovského regionu

Pomozme olašským Romům

Rada Romů města Chomutova

Ratolest Brno, o.s.

Regionální sdružení DŽENO Ostrava

“Regionální sdružení olašských dětí a mládeže „“FEDER ROMA“““

Romane Čhave

Romane čháve-romští chlapci

Romea

Romská občanská iniciativa ČR

Romská SŠ sociální s.r.o.

RÓMSKÁ UNIE

Romské křesťansko-vzdělávací sdružení Matice romská

RÓMSKÉ OBČANSKÉ SDRUŽENÍ – STŘEDISKO PRO LIDSKÁ PRÁVA

Romské občanské sdružení Karlovy Vary

Rómské občanské sdružení mládeže OV Louny

Romské sdružení občanského porozumění

Romské sdružení Savore

Romské sdružení Šluknov

Romské studentské informační centrum Athinganoi

Rozvojové občanské sdružení Tolerance Šumava 2000, o.s.

Sdružení broumovských Romů

Sdružení dětí a mládeže Romů ČR

Sdružení dětí a mládeže Romů ČR

Sdružení DŽENO

Sdružení Chrastavských Romů

Sdružení kolínských Romů

SDRUŽENÍ PŘÁTEL ROMSKÉ KULTURY

Sdružení přátel romské Střední školy sociální

Sdružení Romano jasnica

„Sdružení romských žen Berouna „“BEROMA“““

Sdružení Romů a národnostních menšin Plzeňského kraje

Sdružení Rómů a národnostních menšin v České republice

Sdružení Romů a národnostních menšin v ČR o.s.

Sdružení Romů a národnostních menšin v Hodoníně

Sdružení Romů České republiky

Sdružení Romů ČR

SDRUŽENÍ RÓMŮ ČR LOVOSICE

Sdružení Romů Kopidlnska

SDRUŽENÍ ROMŮ MĚSTA LITVÍNOVA

Sdružení Romů města Mostu

SDRUŽENÍ ROMŮ MĚSTA MOSTU

Sdružení Romů v Náchodě

Sdružení Romů v Žádovicích

SDRUŽENÍ SLOVÁCKÝCH ROMŮ

Slovo 21

Sociální sdružení Romů-základní organizace Hodonín

Společenství Romů na Moravě (Romano jekhetaniben andro Morava)

Společnost přátel časopisu Romano Džaniben

Sportovní Federace Romů ČR

Svaz Romů v Břeclavi

Svaz sdružení Romů

Tolerance a občanská společnost (OS Tolerance)

Unie Olašských Romů

Vize Romů Rokycany

/ Ještě by nás zajímaly konkrétní částky, jenž výše zmíněné organizace obdrží nebo již obdržely /

 

 

-red-

 

 

EU součástí megapodvodu privatizace světa

 

Držím ti palce, Evropo. Z trpkého příkladu USA a FEDu jsi se bohužel nepoučila. Možná proto, že to je jeden obrovský projekt řízený odněkud z jediné kanceláře. Z ECB (Evropské centrální banky) se stává vládce nad celou Evropou. A to pomocí podvodu, kterým je de-facto obyčejné falšování peněz. A emise (vkládání) takto nekrytých peněz do oběhu rychlostí 60 miliard EURO za měsíc (tj. 60.000.000.000,- € – pozn.red.), to je už hodně velký podvod. Jak takový podvod vypadá?

Na začátku jsou samostatné suverénní státy se samostatnou měnou a suverénními centrálními bankami, kterým se pod falešnou záminkou blahobytu, volného obchodu a dalších vymožeností vnutí myšlenka společenstva s jednotnou měnou. Státy a jednotlivé vlády zatím trochu brblají, ale za pomocí mediálního tlaku dávno zaprodaných médií  – na ty, kteří nerozhodují, a za finanční podpory – těm, kteří vládnou, se to provede. To byl krok číslo jedna.

Potom nastává krok číslo dva. Místo zodpovědné fiskální politiky, podpory regionálního průmyslu, podpory místního zemědělství, podpory volného obchodu, snížení daní, snížení administrativy a byrokracie, snížení výdajů na obranu… nastává pravý opak. Vše se sešněruje nesmyslnými pravidly, regulacemi a doplní se dotacemi – běžně určenými pouze velkým hráčům (korporacím). Vše místní, regionální, se zničí. Zničí se podhoubí vznikajících malých a středních podniků, firem, aby se uvolnil prostor velkým hráčům včetně těch „správných“ bank.

Krok číslo tři:  Dotace nikomu nevadí, dokonce ani těm, kteří se k nim nikdy nedostanou. Psychologický efekt je to výborný. EU dává peníze = kdo dává peníze, nemůže být špatný. Ti, kteří je dostanou, jsou chyceni do pasti kruhu bezpracného života a už potom ví, že se nemusí snažit něco vymyslet, aby prorazili a na svoje bytí si vydělali sami – poctivou prací či svou hlavou. Všichni si myslí, že EU je takový oslíček, který jen dává peníze a nic za to nechce. A ona vlastně je. Nyní nic nechce, neboť si to vezme až na konci. A všechno (i s úroky, pozn. red.). Navíc, oslík má úplně neomezené zdroje peněz, protože nad ním není žádná kontrola, a jím vyrobené a do oběhu vydané peníze nemají žádné krytí (leda tak důvěru místního obyvatelstva, pozn. red.). ECB může tisknout (či emitovat), kolik jen chce.

Krok číslo čtyři:  EU skrz vytvořenou síť svých zkorumpovaných úředníků (Brusel) začne ovlivňovat procesy v předtím suverénních státech, a to zase prostřednictvím jimi zkorumpovaných lokálních politiků a jejich politických stran. Banky, které spadají pod kuratelu vrchního „tiskaře“ (ECB) začnou do systému svým tlakem cpát laciné peníze, které si předtím jejich matka zadarmo vytvořila – takže i 0,- % úrok znamená velký výnos. To je dobré si zapamatovat! Lokální zkorumpovaní politici a strany (jedno jestli tzv.“levicové“ či údajně „pravicové“) začnou praktikovat nezodpovědnou fiskální politiku, a začnou stát zadlužovat pomocí půjček. Půjček, jenž z větší či menší části rozkrádají na záměrně předražených projektech, a které mnohdy ani stát, ani jeho občané nepotřebují.

Krok číslo pět:  Komerční banky stejným způsobem zadlužují a „předlužují“ soukromý sektor. To znamená občany, podnikatele i firmy. Pokud Vám lokální banka půjčí peníze na 3-5% úrok, neznamená to, že její zisk je 3-5%, po odečtení administrativních nákladů a zaplacení daní. Lokální banka de facto „vypere“ (to jest, uvede do oběhu nelegálně vytištěné bankovky které dostane od ECB) , a o tento zisk se podělí. Na trhu vzniká pocit „lehkosti bytí“ – staví se, prodává se, a to až do momentu kdy se ucho utrhne. Anebo spíše, jak to známe z posledních let, když splaskne bublina. Třeba ta realitní.

Krok číslo šest:  Když si zkorumpovaný politik, politická strana či vláda vezme půjčky, aby mohla vést svůj honosný život na dluh, musí dát věřiteli něco na oplátku do zástavy. Pokud to není přímá privatizace něčeho, co našeho věřitele velmi zajímá a na čem začne hodně vydělávat (továrny, letiště, dálnice, přístavy, lesy, půda, atd.) čímž jen sebere další příjem ze státní kasy předtím suverénního státu, spokojí se s dluhopisy. Stát vydá dluhopisy, které si vezme věřitel – tedy většinou banka určená k této transakci. Pod ECB spadá v současnosti asi 180 evropských bank, které jsou de facto jejími dcerami. A od všech těchto lokálních bank teď ECB vykoupí všechny ty dluhopisy – čímž si koupí celou zadluženou Evropu. Neboť stará moudrost praví, že… Kdo řídí dluh (tedy vlastní jej), řídí i dlužníka – tedy jej i vlastní.

Krok číslo sedm:  Spolkněte prášek, sedněte si a v klidu počítejte, kolik že musela ECB (a za ní skrytí vlastníci – ale to je již jiné téma, pozn. red.) vyrobit peněz, aby si koupila celou Evropu. Pokud Vám vyšly miliardy či biliony EURO, propadli jste u zkoušky. ECB to stálo několik desítek let příprav plus náklady na nákup tiskáren, tiskové barvy, bankovkový papír a provoz těch tiskových strojů. To je vše. Peníze tisknou (emitují) bez kontroly. Ještě jednou: tisknou peníze BEZ KONTROLY. Jimi vyrobené peníze nemusí být kryté zlatem či jinými aktivy, (jsou „kryty“ pouze nekonečným dluhem a bezmeznou důvěrou evropského obyvatelstva, pozn. red.). Takže „oni“ vlastně nic neriskují, jen získávají – a to budoucnost nás všech (včetně našich dětí, pozn. red).

Dokud budou existovat tyto soukromé?!? tiskárny papírků, kterými jsou FED a ECB, které budou doslova a do písmene ničit všechno zdravé, budeme velmi blízko něčemu ještě mnohem horšímu.

Otázka redakce:  Bude to hyperinflace, nebo další světová válka?

Zdroj:  internet

Překlad a poznámky:  Roman Sláma, RSČMS

 

.

II. SJEZD RSČMS

V sobotu 28.2. 2015 proběhl ve slavnostních prostorách jednacího salonku restaurace Fontána v Olomouci 2. řádný sjezd Republikánské strany Čech, Moravy a Slezska. Čestnými hosty sjezdu byli reprezentanti spřátelených politických subjektů – Ing. Karel Janko, předseda České strany národně socialistické, Adam B. Bartoš, předseda Národní demokracie a Ing. František Červený, představitel moravských organizací České strany národně socialistické. Po úvodní hymně a projevech hostů byla předsedou RSČMS panem Jiřím Dufkem přednesena zpráva o činnosti za uplynulé období. Následovala zpráva o hospodaření odstupujícího hlavního pokladníka pana Pavla Ryšlinka a revizní zpráva, se kterou přítomné seznámila paní Zdeňka Soušková. Dalším bodem jednání byla rozprava, v níž řečníci z řad delegátů zhodnotili dosavadní činnost strany a nastínili konkrétní návrhy a výhledy do budoucna. Poté delegáti sjezdu volili předsednictvo, Ústřední radu a další volené stranické orgány. Předsedou strany byl opětovně zvolen pan Jiří Dufek, křeslo 1. místopředsedy obhájil Mgr. Karel Mašlík, ve funkci 2. místopředsedy pokračuje pan Roman Sláma. Ke změně došlo na postu hlavního pokladníka, kterým byla zvolena paní Zdeňka Soušková. Sjezd vyvrcholil schválením závěrečného usnesení, které bylo odhlasováno všemi přítomnými delegáty. Ještě dlouho po oficiálním ukončení však pokračovaly neformální debaty jednotlivých účastníků, kteří, než se rozjeli do svých domovů v různých koutech naší republiky, si měli mnoho co říci. Tak už to bývá u dobrých přátel, spojených ušlechtilou myšlenkou boje za národ a vlast. 

-red-

.

Politici s ústy na zámek… ale ne všichni, zaplaťpánbůh…

V Česku je mnoho politiků. kteří se bojí promluvit. Vědí, že současná politika „ohnutých hřbetů“ pod americkým zahraničně-politickým bičem, je špatná a de facto neudržitelná. Jeden z poslanců PSP ČR mi napsal dnes v reakci na článek v Respektu, že má obavy, že z informací, které se právě teď potulují po jednom z bezpečnostních výborů parlamentu, vyplývá, že když to na Ukrajině „bouchne“ (podle jeho slov, když začnou Američané dodávat Ukrajině zbraně a Rusko udělá to samé v odvetě a vypukne tak proxy válka), tak NATO už má přichystanou žádost o český kontingent v počtu 20,000 mužů. Už snad i v tomto ohledu proběhla i nějaká jednání na obraně. „Ale tolik vojáků ani nemáme“, namítl jsem mu v odpovědi, protože velká část těch „vojáků“ jsou ve skutečnosti civilní zaměstnanci. On s tím souhlasil, že právě to ho děsí, že tady se vede zahraniční politika bez úvah o důsledcích. A co je nejhorší, že toto vědí mnozí politici. Ale mlčí. Doufají, že to nějak dopadne.

Více čtěte na serveru aeronet.cz…

*****

Přišlo nám k tomu poštou:

Není to nic pozitivního.

Na Česko jsou namířeny strategické balistické nosiče. Bezpečnost naší země před rokem 1989 chránilo 200.000 vojáků, disponovali jsme stíhacím letectvem, bitevníky, vrtulníky, raketovými vojsky. Na naše města byly zamířené americké
operačně-taktické rakety z Německa s kilotunovými hlavicemi. A jaká je situace dnes?

Naše armáda má 15.000 vojáků a 5.000 civilních zaměstnanců. V případě mobilizace neumí mladí chlapci vzít pušku nebo samopal do ruky, aby bránili vlast. Nemají výcvik. Prý už bude mír jenom furt pryč. Říkali to pánové s odznáčky v televizi. Ale jak je potom možné, že NATO přesunuje k hranicím s Ruskem obrněné vojenské svazy? Proč Rusko obnovilo svoji vojenskou aktivitu?
Bitevníky už nemáme. Stíhací bombardéry také ne. Máme pár stíhaček, ale jsou jenom půjčené, do války s nimi podle leasingové smlouvy se Švédy nesmíme. Armáda nemá ve skladech zbraně a munici pro rezervisty v případě mobilizace. Čím je armáda vyzbrojí? Klacky? A nevybouchnou nám všechny vojenské sklady v rukách soukromých firem do té doby? A když tedy bude ten mír, proč na Českou Republiku zaměřila Ruská Federace strategické rakety SS-18 Satan v počtu 5 nosičů v souvislosti s ukrajinskou krizí a pokusem americké vlády o převzetí Krymu pro účely výstavby americké základny?
Podle Komsomolské Pravdy bylo velení ruské armády donuceno změnit zaměření několika desítek balistických raket původně namířených na USA. Teď nově míří na Evropu, z nichž 5 nosičů SS-18 (každý může nést až 10 jaderných hlavic!) je namířeno i na Českou Republiku, především na Prahu, na centrálu navigačního systému Galileo, na vltavskou kaskádu a další strategické cíle v mapách ruských strategických raketových vojsk.

Jak už dříve uvedla ruská státní televize, Česko by v případě války NATO s Ruskem představovalo v očích ruské generality území pro přeskupování pozemních vojsk NATO, po rozvinutí frontové pozemní linie na polském území. Stalo by se tak cílem prvotního úderu proti komunikačním prvkům a operativnímu zázemí aliance v Praze a na území České kotliny. Ta by se přeměnila v radioaktivní kotel, který obklopený kopci a horami by byl zamořený radioaktivitou mnohem déle, než zbytek Střední Evropy. Pokud necháme věci dojít daleko, tak jednoho dne takto odstartují ruské rakety směrem na Česko. Jsme tedy teď 25 let poté na tom bezpečnostně lépe než tehdy? Zatímco dříve na nás mířily operačně taktické rakety s malým kilotunovým výkonem, dnes na nás míří strategické rakety z druhé strany, a to s megatunovými výkony na každé hlavici!!!

Proč nezaniklo NATO společně s Varšavskou Smlouvou, ptá se občan? Čím nás Rusko ohrožuje posledních 25 let, že proti němu vystupujeme, spolu s kumpány z NATO? Proč jsme rozpoutali Majdan v Kyjevě, destabilizovali jsme Ukrajinu a donutili jsme tak ruského medvěda k tomu, aby vylezl z brlohu a začal se stavět na zadní a začal kácet les? Bez Majdanu by nebyl Krym, ani krize na východě Ukrajiny. S každou další sankcí proti Rusku se dostáváme do většího a většího nebezpečí, že si znepřátelujeme Rusko na straně jedné – – a v případě války nám bude spojenectví s lumpama z NATO stejně k ničemu, na straně druhé. Náš národ musí dělat politiku pro sebe. Naše země je naše vlast. Nevěřte politikům,
kteří vám lžou ohledně naší bezpečnosti.

Jsme na tom nejhůře od roku 1938. Ještě nikdy nebyla naše vlast tak zplundrovaná a bezpečnostně vystavena na pospas nepřátelům, jako dnes. Ještě nikdy nebyly na naší zemi namířené strategické nosiče nukleárních zbraní, jako jsou dnes.

Ještě nikdy jsme neměli tak malou a slabou armádu, jakou máme dnes. Ještě nikdy jsme nebyli tak málo samostatní a soběstační, jako jsme dnes. Ještě nikdy předtím jsme neprodávali naši budoucnost výměnou za dluhy a úvěry cizím bankám, které půjčují naší zemi na provoz státních rozpočtů a rozpočtových deficitů rok co rok.

Dámy a pánové, naše země nevzkvétá.

***

Pošlete, prosím, tento článek svým poslancům a zastupitelům, ať zachrání mír v naší zemi, ať začnou naplňovat odkaz 17.Listopadu ve své původní podobě, ať je naše země hrdá, suverénní, bezpečná, ať je spojnicí ekonomik, průmyslu a
kultur mezi východem a západem, bez stavění se na jednu nebo druhou stranu cizích zájmů.

***

A ještě něco:  Všichni Ti miláčkové (politici) mají modré knížky a nějaké to cizí občanství. Bude-li třeba, přesunou se na jiné bezpečné území. Pakliže se to časem vyřeší, tak se vrátí a budou požadovat reparace a navrácení ušlého zisku a
budou privatizírovat…

-redakce-