Jeden půlden v Praze

 

(Převážně nevážné čtení pro příznivce a členy rsčms, by měli představu, co taková řehole nepražského lídra volební kandidátky obnáší.)

Přiznám se, že v Praze jsem více než 10 let nebyl. Nějak mě to sem za tu dobu nedokázalo nic přitáhnout. Od nás z Moravy to není zrovna za rohem a velkoměsta nejsou moje hobby. Osobním založením jsem spíše člověk do přírody a na venkov. Navíc, republikáni nikdy v Praze neměli dobré zastoupení. Volební výsledky se i v dobách největší slávy potácely pod hranicí zvolitelnosti a volební průměr dotahovaly regiony na severu Čech a Moravy. To víte, Praha = 7 div světa:  Nejvyšší platy plus nejmenší nezaměstnanost v celé republice. To spolehlivě zaručuje největší spokojenost i kolaboraci obyvatelstva s daným režimem. Tak tomu bylo za Masaryka, za Hitlera, za Gottwalda i za Husáka. A nejinak tomu bylo i v novodobých dějinách za Havla a Klause. Zemanovský dnešek asi nebude nějakou výjimkou… i když mnohé nasvědčuje tomu, že i v hlavním městě „Česka“ začíná mnohým občanům tuhnout úsměv na rtech.

Ale k věci. Do Prahy mě víceméně dotlačila povinnost lídra Republikánské strany zúčastnit se natáčení pořadu „Politické spektrum“ v rámci voleb do EP. Ne že bych měl, na rozdíl od minulého předsedy republikánů, ego pozorovat se na TV obrazovce, a také mě celkem iritují moderované diskuze – nic proti pohledným moderátorkám -, ale připadají mě takové strojené, nudné a „suché“. Ty diskuze, pochopitelně. Také to, jak se lidé z televize k nám, republikánům, chovali v devadesátých letech, za působení SPR-RSČ v parlamentu, rozhodně nezvyšovalo moje sympatie k této instituci. Nicméně, i v době internetu je nějaká ta bezplatná reklama na obrazovce dobrá, pro politickou stranu, jenž si placenou reklamu nemůže dovolit. Takže kostky jsou vrženy, jede se.

Pošmourné ráno a hned mám smůlu. Vlak supercity Pendolino je plně obsazen, a tak jedu o pár minut později klasickým „Hutníkem“, kteréhož jeden spolucestující (nevím proč) okomentoval jako „vlak hrůzy“. Je totiž těsně po velikonočních svátcích a tudíž větší pohyb cestujících. Mea culpa – měl jsem si zabukovat jízdenku předem, dalo se to očekávat. Ale času je dost, i tak mám plánovaný příjezd na Wilsoňák s rezervou. Na nádraží v Olomouci zuří zběsilé rekonstrukční práce. Některé perony chybí, jiné se dostavují, koleje jsou vytrhané. Ještěže ne všechny. No, pořád je to lepší než uzavírky a rekonstrukce na dálnici smrti D1 při jízdě autem. Konečně vlak, nejdříve Pendolino (tak někdy příště), potom ten můj. Vyjíždíme s povzbudivým zpožděním pouze 5 minut. Jako kdysi zaměstnanec ČSD v dopravě, s potěšením kvituji, že jízdní doba od nás do Prahy se zkrátila ze tří a půl hodin (často však spíše pěti) na zhruba 2 a něco. Koridor je opravený, hopy-skoky na trati i mlácení na výhybkách ve stanicích zázračně ustalo. Že by to architekti dopravní politiky v Česku mysleli vážně, jako že se po kolejích bude odehrávat osobní přeprava cestujících, a po silnicích budou drandit kamiony s nákladem? Rušení regionálních spojů na železnici tomu však bohužel nenasvědčuje.

Ještě drobný zádrhel v Ústí nad Orlicí. Stanice je totálně „rozbombardovaná“, podařilo se ale (snad ne jenom prozatím) zachránit původní historickou a unikátní nádražní budovu. Probíhá tu horečný stavební ruch, stylem „pětiletka za tři dny“ a vypadá to, že České dráhy jsou odhodlány v dohledné době zacelit poslední díry v rekonstrukci koridoru Praha – Ostrava. No aby ne, když dotace z EU jim na to brzy vyschnou… Chvályhodné, ale páteřní trať s parametry na 160 km/h tu měla (a mohla) být už nejpozději před 10 lety, dnes nám tu citelně chybí rychlodráha typu Shinkanzen (Japonsko) nebo TGV (Francie) na rychlost 250 – 300 km/h. To by se ovšem v této zemi finance nesměly rozkrádat nebo „odklánět“ na nesmyslné a zbytečné projekty.

Chytáme dalších 20 minut zpoždění a s tím přijíždíme do Prahy. Praha nás vítá modrou oblohou a sluncem. Úplně jiné počasí, než u nás na Moravě, kde ještě ráno vál studený východní vítr. Jsem nevhodně oblečen a je mi horko. Vycházím z nádraží do „Sherwoodského lesíka“ a ignoruji vlezlého prodavače jakýchsi charitativních cetek. Nereaguji ani na somráky (kde je proslulá městská policie Prahy?) a vzdaluji se ze zóny, jejíž pochybná sláva se již šíří i za hranicemi Česka. Musím ještě do budovy Českého rozhlasu, kde mám domluveno natáčení malého rozhovoru. Je to do kopce směrem na Vinohrady (informace pro nepražáky), ale naštěstí nepříliš daleko. Naproti budovy bývalého Federálního shromáždění ČSSR, později ČSFR, projdu jakýmsi smrdutým podchodem, vysupím na kopec a jsem v recepci ČRo. Musím se pro jistotu ještě legitimovat, no to víte, podvodníci a exhibicionisté jsou všude. Potom si mne vyzvedává příjemná slečna/občanka/paní (*nehodící se škrkněte), pracovnice ČRo, a vede mě bludištěm chodeb a výtahů do studia. Panuje zde poklidná atmosféra. Musím konstatovat, že chování zaměstnanců je korektní a slušné. Odmítám s díky nabízenou minerálku, protože jsem ještě rozehřátý zrychleným přesunem do kopce, a jdeme na rozhovor. Otázky jsou věcné a k dané problematice EU, dotýkáme se i současné krize vztahu EU/USA a RF (Ruské federace). Je vidět, že redaktor, pan Hartmann, četl naše webové stránky i moje předvolební prohlášení. Dotazy jsou „na tělo“, ale korektní. Po oficiální části se ještě dostáváme k neformálnímu rozhovoru. V něm se shodujeme na tom, že předvolební kampaň médií je opravdu šitá na míru místním – obyvatelům Prahy a okolí, případně movitým a časově nezávislým politikům. V této souvislosti se dozvídám, že nějaký kandidát Pirátské strany si dokonce vzal 3 měsíce neplaceného volna, aby se mohl aktivně účastnit kampaně. No, říkám si v duchu, chlapci a děvčata bojující za svobodné sdílení dat a nezávislost internetu (což jsou ovšem i naše hodnoty), si to nyní mohou dovolit – na podzim obdrželi za parlamentní volby nějaký ten milionek od daňových poplatníků prostřednictvím státu. Kdyby jeli „za své“, tak by si určitě tolik netroufali. Přijít v dnešní době o zaměstnání kvůli politické kampani, to si může dovolit málokdo. To jen tak na okraj.

Mizím ze spletitých chodeb Českého rozhlasu a nořím se do pražských ulic. Mám ještě dostatek času, zhruba hodinu a půl, takže se rozhoduji, že si k budově televize udělám „malou“ procházku. Potřebuji si vyčistit hlavu, po nepříliš kvalitní předešlé noci a cestování ve vlaku. Dělám zásadní chybu. Místo klimatizovaného ovzduší metra inhaluji smog pražských ulic, přetěžovaných automobilovou dopravou. K tomu vedro. Horko je čím dál větší a já jsem oblečen přiměřeně k sychravému ránu u nás. Košile se mi lepí na záda, v ulicích hučí auta a já se přesunuji po jednom rameni pražské magistrály k jihu. „A slunce pálí jen“… chtělo by se zpívat.  Ulice Legerova a Sokolská. Tak tady bych opravdu NECHTĚL bydlet. Obyvatelé z nepřetržitého dunění automobilové dopravy musí být buďto totálně otrlí, nebo nevyhnutelní pacienti docenta MUDr. Chocholouška z Bohnic. Ocitám se nad Folimankou a ve stínu stromů si dávám oddech. Potom se vydávám přes most sebevrahů (Nuselský) ke Kongresovému paláci, kde V.Havel uspořádával svoje Fóra 2000 pro další iluminátské spřežence NWO. Stále dál a do kopce po magistrále 5.května, okolo Pankrácké věznice, před kterou republikáni začátkem roku 1998 pořádali happening za propuštění tehdejšího předsedy, coby politického vězně. Vzpomínám na ty časy, kdy jsem ještě disponoval iluzemi, že se dá něco v této zemi změnit k lepšímu. Pak, na ulici Hvězdova, jsem přímým svědkem malé dopravní nehody. Stříbrný mercedes se snaží vecpat z bočního nájezdu mezi dva stojící náklaďáky. Nešlo mu to zúplna, tak zůstává stát napříč. Šofér v zadní sklápěčce s vlekem to ignoruje a rozjíždí se do vedlejšího pruhu. Přes nasazené černé brýle a telefon přitisknutý na levém uchu nevidí překážku před sebou. Bum-křach, plechy, plasty, sklo, a stříbrný mercedes mění podobu. Boreček v budce náklaďáku se vyklání, co že se to vlastně stalo a odkládá mobil. Naštěstí to odnesla jenom karoserie medvěda. Fascinují mne lidé, kteří mají neustále potřebu někam telefonovat. Jó, v Praze je vždycky něco k vidění.

Nevím, jestli je to pod dojmem z předešlého, ale chytám falešný směr a pokračuji výpadovkou Na Strži dále k jihu. Málem se mě zmocňuje Praha-Křeč, tedy vlastně KRČ. Naštěstí koutkem pravého oka zahlédnu v dálce napravo, na jedné z vysokých budov, nepřehlédnutelný emblém České televize. Koriguji směr a spěchám. Času je najednou strašně pomálu. Vedro je jak uprostřed léta. Schvácený jako dostihový kůň se dostavuji na vrátnici budovy zpravodajství ČT. Zbývá mi 10 minut. Slečna u okénka mě posílá do čekacího koutku před zátarasy, prý si mě někdo vyzvedne. Vysedávají tu už dvě ženy, a v družném rozhovoru. Jak jsem později zjistil, byla to budoucí spoludiskutérka pořadu, zastupující Paroubkovic Lva-21, a s doprovodem. Vím, nemá se to, poslouchat cizí hovory je nevhodné, ale někdy je prostě SLYŠÍTE. A tak jsem se dozvěděl, kterak dámy cestují po světě, zejména po USA, a kteréže státy USA ještě nenavštívily. Hmm, tak tohle mají být ti národní socialisté, hájící z titulu svého názvu české národní zájmy? No nevím… Pak přichází pan doktor práv za „Evropany“ a doktor filozofie za KSČM. Tož to budu opravdu ve vybrané společnosti. Nakonec se dostavuje paní z televize a odvádí si nás do maskérny, abychom se na obrazovce neleskli. Teprve teď vnímám, jak „hajcuju“ (po moravsku: sálám teplem). Ačkoliv se snažím usušit a zchládnout, pořád ze mě leje a paní maskérka má dnes téměř neřešitelný úkol.

 Nakonec jsme to jakž-takž na poslední chvíli zvládli, a to už si nás odvádějí labyrintem chodeb a schodišť do suterénu, kde je studio, ve kterém se bude natáčet. Když nás rozesadili, zjišťují, že je to špatně, a tak si přesedáme zrcadlově opačně. Ještě nás vybavují mobilními mikrofony a můžeme začít. Ve studiu je klid, ticho a poměrně chladno, buď tu funguje klimatizace, nebo to dělá ten suterén. Padá teď na mne podivný útlum, nejspíš se tak podepisuje celá absolvovaná cesta, včetně krátké noci předešlé. Mám co dělat, abych neusnul a nestal se tak Schwarzenbergem II.  Snažím se soustředit na to, co říkají mojí spoludiskutéři, včetně moderátorky, a asi mi to moc nejde. Holt všechno je jednou poprvé (i naposled), a já jsem se rozhodl vzít celou akci jako svou další životní zkušenost. Nic více, nic méně. Jsem hlavně rád, že si mi tu daří prezentovat naši stranu a dát tak veřejnosti na vědomí, že republikáni ještě existují. Že za těch 24 let to ještě ne všichni vzdali, překabátili se, či odešli na věčnost. Tudíž není tu „díra na trhu“, jak tvrdí jistí 2 podvodníci z bývalých Věcí Veřejných, kteří si nedávno účelově založili stranu s podobným názvem, jako má ta naše. Nejsem profesionální diskutér, a už vůbec ne ten televizní. Tohle je věc cviku a zvyku, což jaksi v mém případě není naplněno. Ovšem hlavní úkol „mise“ byl splněn, a ostatní nechť prosím (shovívavě) posoudí televizní diváci. V sobotu 26. dubna se to vysílá. Politické spektrum. Škoda jen, že v závěru debaty už nemám možnost reagovat na svého předřečníka ze strany „Evropanů“, a uvést jeho některá tvrzení na pravou míru. Nechci ale hned napoprvé působit neurvale a skákat mu do řeči. Najednou je konec a tak šup ven, sbohem a šáteček…

Už se o nás nikdo nestará, a tak bloudíme chodbami budovy, až definitivně zabloudíme. Hledáme totiž původní místnost maskérny, abychom se zbavili pudru na tváři. Ani kolektivním úsilím se nám to však nedaří. Tak alespoň se přitom potkáváme s toaletami. Exkurze po ČT pokračuje a stojí to za tu zábavu. Vážení čtenáři, ten moloch bych každému přál vidět zevnitř, aby věděl, co si svými povinnými koncesionářskými poplatky vlastně platí. Možná by se i divil. A to jsem zahlédl pouze útroby jedné z několika budov ČT. Napadají mne termíny: továrna, průmysl, stát ve státě, i jiné, méně košer. Ne nadarmo mají republikáni ve svém  programu mj. zrušení povinných koncesionářských poplatků…

Nakonec se nás ujala jakási soucitná duše a doprovází nás do oné maskérny, a poté nás směruje přes můstek ve výšce 1. patra nad jídelnou (velmi podivné řešení) ke vstupním zátarasům. Ostraha nás vypouští „na svobodu“ a já se ocitám na prostranství, kde jsem 23 let nebyl. Tehdy, v létě 1991, zde téměř dva tisíce republikánů 24 hodin blokovalo na protest všechny vchody do Kantůrkovy ČST. Byl jsem jeden z nich. Protestovali jsme proti nezměrné aroganci havlovského – dnes bychom řekli pravdoláskařského – vedení televize, jež ústy svého tehdejšího ředitele Kantůrka prohlašovalo, že republikáni se do televize nikdy nedostanou. Neboť se ve svých prohlášeních dotkli majestátu „největšího“ z dramatiků všech dob, krále bosáků a knížete temnot s tajným iluminátským zasvěcením „Kádoš“. Připravovalo se totiž rozbití Československa, jak již rok předtím předpovídal ve své Analýze 17.11.1989 několikanásobný politický vězeň Miroslav Dolejší. Republikáni tehdy vydali Dolejšího „Analýzu“ jako samostatnou přílohu svého týdenníku Republika, a na mítincích varovali, co se chystá. Proto bylo zásadně nutné zabránit jediné tehdejší opoziční straně v přístupu k mainstreamovým sdělovacím prostředkům. Internet tenkrát nebyl, a jediným alternativním mediem byl náš malonákladový tištěný týdenník. Republikáni se tak přes všechno úsilí do televize nedostali a podlý plán protinárodních sil nakonec vyšel. Rozhlížím se kolem a snažím si vybavit tehdejší události. V duchu se ptám, kam se dnes všichni ti účastníci poděli…  Dnes už mi to připadá jako sen, jako by se to stalo v minulém životě. Čo bolo, to bolo, terazky som len lídrom malé partaje bez prostředků, jenž už establišmentu není nebezpečná. Proto už pozvání opozice do televize nepředstavuje pro systém pražádné riziko. Režim se již dávno upevnil a křižovatku dějin jsme minuli ještě dříve. Nyní se nacházíme nejspíš na cestě bez návratu.

Tak to bychom měli, končím exkurzi a mířím do stanice metra. Na další procházku Prahou už nemám náladu. Chvíli mi trvá, než vykoumám systém nákupu a označování jízdenek na pražskou MHD. Pamatuji si ještě, jak se v metru jezdilo za 1,- Kčs, a dobové vstupní turnikety s fotobuňkou a zábranami. Mezitím projede pár souprav a já jen tak-tak, že neodjedu špatným směrem do háje. Tedy, do Háje s velkým H, což je konečná stanice na opačné straně trasy, než chci já. Už toho mám celkem dost a v mumraji na Hlavním nádraží, kde je také všechno jinak, nemám ani chuť pátrat po zvláštní pokladně Leo expresu, kterým jsem se rovněž hodlal svézti. Alespoň, že se mi po chvíli povedlo objevit pokladny Českých drah, jenž jsou nyní také jinde, než kdysi. A tak beru zavděk klasickým žilinským Slovák-expresem, který zanedlouho odjíždí. Během cesty se zatahuje a doma mě vítá mrholení a chladno. Aprílové počasí má nesporný smysl pro humor.

Roman Sláma, republikán, kandidující do EP.

 

 

Volební vizitky RSČMS do vysílání Českého rozhlasu

Byli jsme, jakožto politický subjekt kandidující do EP, osloveni Českým rozhlasem, zdali mají republikáni zájem o natočení tzv. „volebních vizitek“. Poněvadž příležitostí k prezentaci naší obnovené strany máme ve veřejnoprávních médiích jako šafránu, kývli jsme. Jednalo se v podstatě o krátké představení naší strany a programu v délce 1 minuty, a poté o odpovědi na 5 otázek v délce 5 x 30 sekund. Jako lídr kandidátky jsem se ujal tohoto úkolu, leč podmínky byly poněkud tvrdé. I když byly otázky dopředu stanoveny, nesměly se při rozhovoru používat žádné pomůcky, otázky musely být v podstatě zodpovězeny na 1 pokus, a především  – bylo zakázáno použít jakoukoliv písemnou přípravu. Nesmělo se ani nahlédnout. Takže úkol spíše pro profesionálního řečníka či politika, zvyklého na dané prostředí. Případně pro toho, kdo se často a rád opakuje. Jelikož můj případ tohle není a raději se v takové situaci vyjadřuji perem, musím sebekriticky přiznat, že to dopadlo tak 50/50. Jak co se týká vlastního obsahu zamýšleného sdělení, tak po stránce kvality projevu. Nicméně, beru to jako další životní zkušenost a pokusím se nyní na tomto místě čtenářům zopakovat, co jsem přesně v daném čase měl v úmyslu posluchačům říci.

  • Teď máte přesně jednu minutu na představení programu…   (k dispozici 60 sekund) 

Zdravím všechny posluchače, zdravím občany, kteří se rozhodují, zda přijít k letošním volbám. Republikáni jsou tu již 25 let s vámi a pro vás, byť jsme se po jistou dobu odmlčeli. Dnes se k vám znovu obracíme, s aktualizovaným programem i s novou podobou naší strany. Více se dozvíte na našem webu rscms.cz,  případně republikani.eu.

Pokud zvolíte Republikánskou stranu Čech, Moravy a Slezska, bude našim hlavním cílem snaha přeměnit vznikající evropský superstát s totalitními příznaky, na nezávislé společenství spolupracujících a suverénních národů.   Tak, aby se Evropa stala místem spokojených obyvatel – prosperujících a hrdých jedinců. Pouze tvořiví a činorodí občané se mohou stát skutečnými vládci Evropy – skrze své volené zástupce a vyhlašovaná referenda. Evropa už nesmí být rejdištěm nadnárodních korporací a bank, degradující občany na své otroky či zadlužené nevolníky.

  • Jak si představujete své osobní zapojení do práce Evropského parlamentu? Čemu konkrétně se chcete věnovat Vy osobně?  (k dispozici 30 sekund) 

Kromě toho, že se celá Evropa potápí do dluhů a mnoho lidí přichází o slušnou práci s dobrým výdělkem, trápí nás také problematika mizející osobní svobody občanů. Takzvaná politická korektnost či tresty a šikanování za údajné verbální zločiny, to nesmí mít ve skutečné demokracii místo. Rovněž všemožné elektronické šmírování a centrální archivování osobních údajů vševidoucím okem velkého bratra není přípustné.

  • Jste spokojen/a se současnou mírou pravomocí Evropské unie? Pokud ne, chtěl/a byste spíše převádět pravomoci ze členských států na Evropskou unii, nebo opačně?  (k dispozici 30 sekund) 

Jak již bylo řečeno, hodláme pravomoci Evropské unie radikálně snížit a převést zpět na členské státy unie. Centralistický superstát přeměnit na volnou konfederaci suverénních zemí, jakou bylo svého času Evropské hospodářské společenství. A v první řadě odebrat pravomoci nevoleným evropským komisařům. Pravomoci komisařů – to je výrazný demokratický deficit současné unie. Tyto pravomoci nechť jsou navráceny jednotlivým členským státům, nebo alespoň dočasně předisponovány na poslance EP.

  • Ve které frakci Evropského parlamentu budete v případě zvolení pracovat? Budete výrazným způsobem spolupracovat s českými europoslanci v jiných frakcích?  (k dispozici 30 sekund) 

Budeme se snažit vytvořit novou euroskeptickou frakci poslanců EP. S podobně zaměřenými poslanci všech zemí unie.  Očekáváme, že v těchto volbách se jejich počet výrazně zvýší. Demontáž současného superstátu však bude postupný proces, vyžadující jistý čas a výraznou spolupráci mezi všemi euroskeptiky. S českými poslanci jiného zaměření budeme spolupracovat pouze tehdy, budou-li ochotni hájit naše národní zájmy.

  • Na co by měla EU vydávat největší část svého rozpočtu? Ve kterých oblastech by měla výdaje posílit a kde omezit?  (k dispozici 30 sekund) 

Státy Evropy by měly s ohledem na svou budoucnost výrazně zvýšit výdaje na energetickou soběstačnost. Tudíž financovat zejména rozvoj jaderné energetiky a postupně snižovat závislost Evropy na dovozu ropy či zemního plynu ze zahraničí, ať už je to odkudkoliv. Urovnat dobré vztahy s Ruskou federací. Klást větší důraz na obnovu i rozvoj železničních sítí, hlavně u dálkových tras. Rovněž potravinová soběstačnost a rizika nežádoucí imigrace jsou zásadní otázkou pro budoucí přežití.

  • Je podle Vás důležité, jestli poslanci Evropského parlamentu umí cizí jazyky? Které jazyky Vy osobně ovládáte?  (k dispozici 30 sekund) 

Znalost každého cizího jazyka je samozřejmě vždycky výhodou, nejen v Evropském parlamentu. Předesílám ovšem, že jednacími jazyky v EP jsou VŠECHNY jazyky evropských států přidružených do unie. Na překlady a tlumočení mají poslanci k dispozici velmi dobře placené zaměstnance. Ostatně, kdo se domluvit chce, tak se vždycky nějak domluví. Já si s ohledem na poslední vývoj v Evropě spíše oprašuji své školní znalosti jazyka ruského… Jinak víceméně pasivně němčina. 

 

Zpracoval a na otázky odpovídal:  Roman Sláma, kandidát RSČMS do EP.

 

 

10 odpovědí pro Outsidermedia, tedy vlastně jen 8

Byli jsme kontaktováni panem Martinem Kopeckým s 10 dotazy na různá témata.  V rámci předvolebního ruchu. Pokládáme za důležité zveřejnit tyto otázky a odpovědi i na našich stránkách:

Vážený pane…

blíží se termín voleb do Evropského parlamentu, ve kterých se vaše strana uchází o mandáty od českých občanů. Ke kvalifikovanému volebnímu rozhodnutí bychom se Vás rádi zeptali na některé podrobnosti, které sice mohou vypadat nepodstatně, nicméně zásadním způsobem ovlivňují život všech občanů České republiky a politické strany se jasným odpovědím na ně často vyhýbají. Abychom spoluobčanům doplnili informace a usnadnili volbu, vaše odpovědi na níže uvedených deset otázek budou vyvěšeny na www.outsidermedia.cz. Pokud se tedy rozhodnete odpovědět, prosím stručně, jasně a bez vytáček, neboť občané dlouhé nicneříkající texty nečtou.

Děkuji za pozornost a jsem a s pozdravem

Za outsidermedia.cz

Martin Kopecký

 

  • Jak v případě úspěchu vaší politické strany či politického hnutí budete hlasovat v případném hlasování o rozšíření EU o další kandidátské země, konkrétně Turecko a Ukrajinu?

odp:  Euro pokládáme za umělý politický projekt, sloužící k ještě většímu zotročení kdysi nezávislých států a národů Evropy mezinárodními bankami (ECB, MMF, atd.). Škodlivost tohoto projektu se již ukázala v případě krachujících států jižní Evropy, ovšem dluhová nákaza postupuje dál. Chceme zabránit přijetí Eura v ČR. Samozřejmě, nezbytné je i zrušení Eura v rámci celé Evropy a návrat ke svébytným národním měnám. Měnám krytým hodnotnými statky a národním bohatstvím jednotlivých států, nikoliv jejich dluhy. Druhá část otázky tudíž pozbývá smysl. Přijetí ESM navíc povede k ještě vyššímu zadlužení těch států Evropy u ECB, které zatím ještě přímo nekrachují. Výsledkem bude zhroucení celého finančního systému Evropy a Eura naráz. Opuštění Eura i celého paktu vnímáme jako vysvobození národních ekonomik. Alternativou do budoucna by mohlo být připojení se k mezinárodnímu měnovému systému států BRICS.

  • Jak v případě úspěchu vaší politické strany či politického hnutí budete hlasovat v případném hlasování o rozšíření EU o další kandidátské země, konkrétně Turecko a Ukrajinu?

odp:  Bezbřehá Evropská unie, neznající hranic a pohlcující další a další státy – to NENÍ naše vize. Turecko už jen geograficky do Evropy nepatří, a krachující Ukrajina na pokraji občanské války by byla dalším kamenem na krku tonoucí Evropy. Naše vize spočívá v návratu evropských států k volné hospodářské kooperaci jednotlivých svébytných zemí. Něco na způsob konfederace, případně návratu do časů EHS (Evropského hospodářského společenství), samozřejmě rozšířeného o země střední i východní Evropy mající zájem v tomto volném svazku spolupracovat.

  • Jaký názor máte na užší vojenskou spolupráci České republiky s USA mimo rámec EU a NATO ve vojenské oblasti, případně dislokaci prvků americké protiraketové obrany na území České republiky? (radar v Brdech, dislokace raket, operační řídící centrum, zpravodajská spolupráce, apod.)

odp:  Názor máme jednoznačný. Česká republika by se neměla míchat mezi velmoci, a nemusí jim nutně ani posluhovat. Chtělo by to svébytnější zahradiční politiku. Ideální by bylo neutralita ČR, jako v případě Rakouska či Švýcarska, tu by však musely garantovat velmoci i okolní státy. Domníváme se, že v případě vyváženější zahraniční politiky ČR směrem na Východ i na Západ by to bylo možné. Druhá, horší možnost garance neutrality by mohla spočívat v tom, že by ČR vlastnila odstrašující jadernou zbraň, byť to na první pohled vypadá nepopulárně. Technicky by na to ČR podmínky měla. Jsou na Zemi menší státy než Česko, které takové zbraně vlastní – např. Izrael.

Vojenské základny či jiná zařízení cizích mocností na území ČR pokládáme za nepřípustné porušení naší suverenity.

  • Jak se bude vaše strana po případně úspěšných volbách chtít vypořádat s „deficitem demokracie” v EU? Jaká opatření navrhnete či podpoříte na omezení moci korporátních lobbistů?

 odp:  Demokratický deficit EU by se nejlépe odstranil zrušením samotné EU. Pokud by to nebylo možné, měly by se odebrat pravomoci nevoleným evropským komisařům a převést tyto pravomoci na EP a jeho výbory. A nebo ještě lépe, postupně převést pravomoci evropské komise zpět na parlamenty jednotlivých členských zemí EU.

Korporace se budou snažit lobbovat, pokud budou existovat. Řešením by bylo zrušit korporace (nereálné) nebo zákaz lobbingu (těžko kontrolovatelné a vymahatelné). Zbývá možnost zpětného anulování vylobovaného zákona při prokázaném lobbingu, a citelné finanční postihy přistižených poslanců EP za totéž.

  • Jak se v případě, že uspějete ve volbách do Evropského parlamentu, postavíte k aféře s odposlechy NSA?

 odp:  Americká NSA si prostě myslí, že může šmírovat celý svět. Jelikož jí to zatím těžko někdo zatrhne, bude se muset zavést reciproční opatření. Protože NSA těžko uvěřit, že toho zanechá, i kdyby tak slibovala. Případně prosadit taková technická opatření (sofistikované šifrování bez tzv. děr a zadních vrátek), aby se monitoring a odposlechy NSA maximálně ztížily. 

  • V případě, že uspějete ve volbách do Evropského parlamentu, jaké stanovisko v Evropském parlamentu zaujmete k dohodám:a) SWIFT II o hromadném předávání bankovních údajů z EU do Spojených státůb) Dohodě EU s USA o předávání osobních údajů cestujících,c) Obchodní dohodě proti padělatelství (ACTA),d) připravované Transatlantické dohodě o volném obchodu mezi USA a EU (TAFTA)?

odp:  Pokud se bude USA chovat k Evropě jako ke své kolonii, budou různé ponižující a pro Evropu nevýhodné smlouvy existovat. Výsledkem bude totálně zotročené obyvatelstvo na obou stranách Atlantiku. Tyto smlouvy je potřeba buďto vypovědět, bojkotovat nebo modifikovat, aby se svět nakonec nestal jedním velkým vězením.  Takové smlouvy dělají bohaté bohatšími, mocné mocnějšími, a chudé chudšími. Více se ve stručnosti nedá odpovědět, i když by každá z těchto smluv zasluhovala samostatnější a obšírnější rozbor.

 odp:   Shrnu to: Republikáni hájí již 25 let ve svém programu právo bezúhonných občanů vlastnit bez překážek zbraň k nutné osobní ochraně. Pokud to těmto občanům jejich duševní či fyzický stav neznemožňuje. Protože zločinec si ke spáchání zločinu opatří zbraň vždy, bez ohledu na zákon. V tomto nám naopak slouží za vzor USA, případně Švýcarsko s jeho systémem domobrany. Snahy stěžovat nebo kriminalizovat právo občanů bránit všemi prostředky svůj život či majetek jsou samy o sobě zločinem. Režim, který se o toto snaží, pak přetváří svobodnou společnost v policejní stát a jeho poddané v bezbranné otroky. Oběti vydané na nemilost nejen zločincům, ale i samotnému systému. Z toho vyplývá obecně náš postoj k uvedeným zákonům a iniciativám komisařů. Obrana musí být vždy účinnější než útok, jinak ztrácí smysl. Ostatně domníváme se, že v dohledné budoucnosti výše uvedené zákony stejně pozbudou platnost přirozeným vývojem dané reality. Půjde totiž o přežití a na zákony toto znesnadňující či znemožňující nebude čas se ohlížet…

  • Od roku 2009 zavedla Kanada jednostranně pro občany České republiky vízovou povinnost, která navzdory mnoha jednáním o jejím odstranění stále platí. V případě, že uspějete ve volbách do Evropského parlamentu, budete se dožadovat klauzule solidarity se všemi důsledky, tedy recipročního zavedení víz pro občany Kanady od všech států Evropské unie, nebo současný asymetrický stav vůči občanům České republiky považujete za záležitost českých státních orgánů?

odp:  Záleží na tom, jestli EU v současné podobě přežije či ne. V každém případě musí být vztahy mezi státy na vyváženém a rovnoprávném základu. Tudíž buďto vízová povinnost z kanadské strany nebude existovat, nebo bude existovat oboustranná – ať už ze strany celé Unie, anebo, v případě rozpadu superstátu EU, bude i od České republiky směrem ke Kanadě. Problémy ekonomické imigrace si musí Kanada řešit na svém území.

Za Republikánskou stranu Čech, Moravy a Slezska odpovídal:

Roman Sláma, lídr kandidátky a 2. místopředseda strany.

 

 

Prohlášení k volbám do parlamentu Evropy 2014

Proč do „toho“ po letech jako republikáni znovu jdeme,

… a proč do toho jdu já?

 

Vážení přátelé, vážení příznivci a voliči, vy všichni co jste ochotni číst či naslouchat:

Je jaro roku 2014 a novodobá oligarchie za oponou připravila pro své poddané další kolo pimprlového divadla s názvem VOLBY. Je přece zapotřebí udržovat dekorum a pro ty „dole“ zdání, že mohou o něčem rozhodovat. A jelikož nastávají časy velice turbulentní, a ne vše se mocenské elitě až tak úplně daří, je potřeba dalšímu vývoji dát punc legality.

A tak jsme jako občané podivného konglomerátu národů Evropy pozváni účastnit se tragikomické frašky, při které si můžeme zvolit své zástupce do orgánu nejvyššího, jenž dnes ovšem ve skutečnosti o ničem podstatném nerozhoduje, totiž do Evropského parlamentu.

Samozřejmě, pro „elity“ to není zcela bez rizika. Ač disponují prakticky neomezenými prostředky pro šíření své agendy, ovládají veškerá mainstreamová media a platí si svá převodová kolečka v podobě eurohujerských politických stran i nevládních „neziskových“ organizací – tedy politiky i agenty – jednoznačný vývoj EU směrem k totalitárnímu superstátu je v posledních letech tak očividný, že mnohým oblouzněným lidem se začínají otevírat oči.

EU již pro ně přestává být slibovaným „rájem na zemi“, nýbrž se zvolna proměňuje v jakési novodobé maxivězení, byť zatím ještě dočasně vybavené luxusním inventářem. Občané západních teritorií (kdysi suverénních států) se diví, kam se vypařuje jejich svoboda a demokracie. A rovněž, kam mizí jejich bohatství a prosperita. V centrálních a východních oblastech Evropy, kde za posledních 75 let (což je v podstatě délka lidského života) běžní lidé nic podobného nepoznali – možná s výjimkou krátkého nadechnutí po pádu bolševických režimů – pak vnímaví pozorovatelé vidí, co konzumem zaslepeným jedincům zůstalo skryto:

Z jednoho centrálně řízeného impéria jsme se za posledních 20 let plynule přesunuli do jiného, ovšem založeného na podobných principech a řízeného v zásadě stejnými silami. Pro běžného občana se tak navzdory slibům politiků nezměnilo téměř nic. Jen vyměnili jednu celu za jinou, o něco větší a lépe vybavenou, ovšem na oplátku s mnohem menšími životními jistotami. A protože otroků k zajištění blahobytu vyvolených začíná být přebytek, stávají se mnohem méně důležitými.

A tak zde po letech mystifikací a obluzování veřejnosti začíná klíčit všeobecné semínko poznání, že ta halasně velebená EU přece jen není zřízena pro zajištění spokojenosti svých obyvatel, nýbrž slouží jako výkonný prostředek vlastníků nadnárodních korporací a bank k maximalizaci jejich zisků. Zájmy těchto „elit“ jsou ovšem v příkrém rozporu jak se zájmy běžných občanů, tak se zájmy jejich vyšších celků – evropských národů. Proto zde vidíme tu úpornou snahu „světoobčanů“ a jejich institucí potlačovat národní zájmy původních států EU a dosazovat do klíčového mocenského aparátu EU své oddané slouhy. Tito sluhové, rozlezlí jako mor v tzv. eurohujerských politických stranách, pak hájí agendu mezinárodního kapitálu – ač navenek směrem ke svým (většinou naivním) voličům proklamují opak. Nebudu ty kašpárky zde nyní jmenovat a dělat jim tak reklamu. Domníváme se, že po 10 letech členství ČR v novodobém vězení národů je jejich identita většině vnímavých lidí zcela jasná a nepopíratelná. Jejich chování během jejich působení v EP, a výsledky jejich „činnosti“, hovoří za vše. A tak čím dál větší část obyvatelstva dochází k přesvědčení, že 10 let jejich zhoubné činnosti stačilo.

Mnohem zajímavější je, co se na české politické scéně vyrojilo rychlokvašených politických stran a straniček, majících v náplni své agendy tzv. „odpor“ proti evropské unii a disponujících až dojemným zájmem médií. Opět, nebudu je ze stejných důvodů jmenovat, pouze se ptám:

 „Kde byli tenkrát všichni ti Bruselobijci, když republikáni na jaře roku 2002 (a vlastně i mnohem dříve) VAROVALI před důsledky vstupu ČR do tehdejší formy EU, za nerovných a pro ČR diskriminačních podmínek? Podmínek jenž sjednala tehdejší vláda ČR a její vyjednavači!“

„Kde byli všechny ty euroskeptické strany, když republikáni už tehdy jasně VAROVALI, jak špatní lidé EU vedou a v jaký totalitární moloch chtějí tito exponenti plutokracie původní dobrou myšlenku spolupráce evropských národů přetvořit?!“

A proč se tedy v průběhu transformace EU od partnerství k superstátu, od svobody k totalitě, od bohatství k předluženosti a od prosperity ke krachu, proč se všichni ti dnešní „eurorealisté“, „euroskeptici“ či „eurolikvidátoři“ nepřidali k Republikánské straně, abychom se společně pokusili o zázrak, a navzdory drtivé eurounijní propagandě mainstreamu přesvědčili Čechy, Moravany a Slezany, že ANO – chceme být v Evropě, ale jako rovný s rovným, jako svobodní partneři ve spolupráci, v systému „já pán, ty pán“, v konfederaci prosperujících suverénních a nezávislých národů?

Republikáni několikrát vyslali signály k těmto nově vzniklým subjektům na české politické scéně, nicméně odpovědí nám bylo povětšinou mlčení, případně arogance. Protagonisté těchto nových stran předtím mlčeli, možná již tehdy v referendu 2002 hlasovali pro vstup ČR do EU.  A nyní, kde se vzali, tu se vzali – objevili se jako pěna na vřící zavařenině a „bojují“ za české národní zájmy…!  No to je opravdu dojemné.

A tak máme oprávněnou obavu, že současné „antievropské“ strany se pouze vezou na konjunkturální vlně zvyšujícího se euroskepticismu v Čechách i na Moravě. Že jejich primárním zájmem není osud národa a Evropy, ale pouze a jen osobní prospěch funkcionářů těchto partají. Neboť výše platů zvolených europoslanců je naprosto nehorázná až nemravná, a jejich výhody i požitky jsou korumpující. Horší variantou ještě může být, že tito opozičníci byli již dopředu veřejnosti nastrčeni jako další past na voliče! Neboť ti, co tahají ze zákulisí za špagáty moci, pracují s principem ovládnutí (zkorumpování) obou táborů, byť navenek znesvářených.

Proto jsme se po letech rozhodli opět kandidovat a veřejnosti nabídnout alternativu. Pro nás, republikány, hovoří neměnnost našich názorů a myšlenek. Dvacet pět let – to již něco znamená. Také náš program se mnohokrát ukázal jako perspektivní až nadčasový, a proto byl nejrůznějšími subjekty politické scény opakovaně vykrádán. Naše prozíravost se ukázala již v prvních měsících po sametovém podvodu roku 1989, kdy jsme jasně pojmenovali hlavní hráče tragikomické frašky a jejich skryté cíle. Bylo nám za to spíláno, neboť většina podvedených občanů ještě tehdy nosila růžové brýle se sametovými obroučkami. Dnešní doba nám nyní dává za pravdu, a s tím – ač neradi – i mnozí občané.

Varovali jsme před důsledky rozbití Československa, před rozkradením národního bohatství novodobou oligarchií v tzv. velké privatizaci, byli jsme proti vstupu do útočného paktu NATO. Nevěřili jsme pohádkám o žití v „ráji“ po našem vstupu do EU a varovali jsme, na co se chystají Evropu dnešní skuteční vládci proměnit. Ještě bychom mohli pokračovat i dále a do budoucna, to však není smyslem tohoto prohlášení. Ostatně, obáváme se, že to stejně dopadne jako vždy a voliči sednou na lep té či oné mediálně protlačované straně, nakonec však ze stejného elektorátu dnešních neomarxistických politiků a jejich agendy.

Jako politická strana podporujeme rovněž principy přímé demokracie a myšlenku všeobecného referenda.  I v tomto jsme hodlali spolupracovat s jinými subjekty. Naši podporu jsme ostatně vyjádřili již více než před rokem i jistému čecho-japonskému politikovi, při našem neplánovaném setkání dávno před loňskými volbami do PS-PČR. Ačkoliv tento politik ji vzal na vědomí, výsledkem bylo opět mlčení ze strany onoho hnutí. Víme co je za tím a obáváme se, že s důvěřivou veřejností se opět hraje nečistá hra.

Republikáni jsou tedy pro veřejnost jistou zárukou stability svých názorů a myšlenek, i když strana jako taková prodělala za uplynulý čas bouřlivý vývoj a její struktury (a částečně i název) se změnily. Nepopíráme však, že se považujeme za PŘÍMÉ nástupce zaniklé, kdysi parlamentní SPR-RSČ. To však je již minulost. Lidé, funkcionáři i názvy se mohou změnit, myšlenky a program zůstávají.

Republikáni nejsou v politice pro získání osobního bohatství a moci. Bývalý předseda, jenž tuto zásadu porušil, byl již dávno odvolán a vyloučen. Tudíž ani já, jakožto lídr republikánské kandidátky, nemohu politiku dělat pro peníze. Považuji se v zásadě za průměrného občana České republiky, a jakožto takový bych si nárokoval za svou práci v EP průměrnou ČESKOU mzdu. Stoupne-li tato obecně průměrná mzda, stoupne tím i můj honorář. Sníží-li se, bude i moje odměna menší. Současné platy a prebendy evropských politiků považuji za naprosto neslýchané a sloužící pouze ke zkorumpování dotyčných osob, a odtržení takovýchto jedinců od reality života jejich voličů.

Dokud se tato praxe obecně nezmění, zavazuji se tedy, že v případě svého zvolení do EP budu celou polovinu svého evropského platu adresně poskytovat těm, jenž finanční pomoc akutně potřebují a kteří by tuto pomoc v normální slušné společnosti obdrželi od svého státu. Zejména budu preferovat postižené děti českého národa, protože ty si pomoc zasluhují nejvíce. V dětech je budoucnost každého národa a zejména národa pozvolna vymírajícího.  Nebudou to ovšem žádné prapodivné nadace, žádné podezřelé neziskovky a jiní lehkoživkové. Ze zbývající poloviny platu, po odečtu svých nákladů a své odměny, věnuji tuto částku svým přátelům v naší republikánské straně – tedy těm, kteří mě poctili svou důvěrou a umožnili mi stanout v čele naší kandidátky. Tedy zejména těm, kteří neváhali ze svých minimálních osobních prostředků věnovat svůj díl pro státem požadovanou patnáctitisícovou volební kauci.  Neboť jinými prostředky naše Republikánská strana nedisponuje, a žádné příspěvky od českého státu již 15 let nepobírá. Jako registrovaná politická strana musíme naopak nemalou částku každoročně umořit jen za naši legální existenci, podmíněnou placeným auditem skromného hospodaření strany. Pozornost věnuji také těm, kteří k mému zvolení přispějí svou prací v předvolební kampani RSČMS. Celá finanční záležitost pak bude naprosto transparentní a bude zveřejňována každý měsíc na internetu. Tohle je má smlouva – s mými voliči, s mými přáteli ve straně, i s celou veřejností.

Dále se zavazuji, že v případě mého zvolení (a věřím, že i v případě zvolení jakéhokoliv dalšího kandidáta RSČMS) budeme jako republikáni Čech, Moravy a Slezska spolupracovat s podobně smýšlejícími poslanci politických stran všech evropských zemí. Tak, aby za našeho společného přispění došlo k odbourání a přeměně byrokratických struktur evropských institucí, zejména evropských komisařů, a k postupnému předávání jejich pravomocí zpět do působnosti jednotlivých národních vlád. Prvotním našim úkolem v dnešní době bude obnovení přátelských vztahů EU s Ruskou federací a zabránění válce. Vymanění se z vlivu USA. Dále to bude zrušení společné měny – Eura. Aby si zejména státy drcené společnou měnou mohly konečně vydechnout, a národy Evropy se nakonec mohly stát díky své rozmanitosti opět relevantní silou ve světě. Evropské státy tak budou mít šanci fungovat ve prospěch svých suverénních národů i svobodných jedinců. Pak se Evropa nestane tím, čeho se velmi obáváme – totalitním fašistickým superstátem, jenž si nad občany uzurpuje veškerou moc, a jenž působí pouze ve prospěch nadnárodních korporací a mezinárodních bank. Každá moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně!

Vážení přátelé, vážení občané, vážení voliči. Ke konci května budeme mít společně možnost pozměnit chod evropských dějin. Zatím se Evropa ubírá směrem, jenž vyhovuje malému procentu nesmírně bohatých. Můžeme to však změnit, ještě je šance. Nemusí se však již opakovat – vývoj původního, nezávislého evropského společenství k superstátu, ovládaného neodvolatelnými a velmi, velmi zlými lidmi jde stále rychle kupředu. Mezinárodní plutokracie je doposud o krok před námi. Drží všechny trumfy v ruce. Otočme to! Projevme svou vůli!

Samozřejmě, můžete na to také rezignovat a k volbám nejít. Můžete takto delegovat své právo rozhodnout o své budoucnosti někomu jinému. Ovšem ti, kteří jsou zainteresováni přímo a finančně, k volbám zajisté půjdou. A minimální volební účast stanovena není. I to je však záměr architektorů EU.

Můžete také bohužel zvolit další utužování EU. Volit PRO společného evropského „prezidenta“, pro společnou evropskou armádu nasměrovanou někam na východ do nesmyslné války, pro společnou nadnárodní policii, jenž bude zasahovat na celém území EU – i proti vám, v případě že projevíte s něčím nespokojenost. Volit PRO soukromé bezpečnostní složky a pro soukromé věznice v rámci celé EU, pro společné placení CIZÍCH dluhů, pro odvádění vašich daní centrálně do Bruselu – tedy pro cizí rozhodování o VAŠICH penězích. V tom případě si tedy zvolte některou z eurohujerských stran.

Zvolíte si tedy zároveň to, že kdosi neznámý z ciziny a od stolu bude rozhodovat o všech aspektech vašeho života. Včetně toho, kdo v naší zemi, v našich městech a obcích, v našich ulicích, a tedy i ve vašem těsném sousedství bude nakonec přebývat. Se všemi důsledky. Zvolíte si tím i další omezování vaší osobní svobody, potlačování svobody projevu či další rozšiřování trestního rejstříku za verbální „zločiny“. Také s tím už máme v naší zemi smutné zkušenosti.

Jinak se v zásadě nic nezmění. Vývoj v EU se bude i dál ubírat dosavadním směrem, a my, republikáni, budeme i nadále žít své všední životy. Ostatní občané pak budou stále nadávat na politiky, na jejich zrady, korupci či nesplněné sliby. A také na společné a nesplatitelné dluhy.

Anebo si zvolíte kandidáty RSČMS a začnou se odehrávat změny. Zůstává to jen a jen na vás.

 

Všem, kteří toto prohlášení dočetli až do finále, moc děkuji za trpělivost a přeji šťastnou volbu!

 

 

 Roman Sláma,

Lídr kandidátky do EP Republikánské strany Čech, Moravy a Slezska, a místopředseda. V Republikánské straně od roku 1991, předtím příznivec.

V Olomouci dne 12. dubna 2014.