EET je ekonomická katastrofa,

…bude to znamenat pád Babiše?

Tři dny poté, co vstoupila v platnost elektronická evidence tržeb, vidíme první následky. Systém sice funguje spolehlivě, v tom smyslu že ho neprovází chaos tak jako například centrální registr vozidel, avšak tisíce malých hospod zavírají, to se koneckonců dalo čekat již předem, ačkoliv Babiš ujišťoval národ, že nic takového nehrozí. V České republice je asi 40.000 hospod a z toho až 20%, tedy 8000 může zkrachovat. Není se vůbec co divit, malé hospody totiž tak tak vyšly s tržbami už před zavedení elektronické evidence tržeb a pochopitelně nejde jen o to, že musí kupovat drahé vybavení, na které jim z daní odečtou pouze 5000 Kč, a že si musí platit připojení k internetu a učit se se složitým softwarem zacházet. Jde o to, že řada hospod skutečně daně v celé výši neplatila, v tom měl Babiš pravdu, jenže bylo přece lepší, že platili alespoň něco a že kupovali potraviny a alkohol, ze kterých zaplatili jejich dodavatel alespoň DPH a spotřební daň, než když nezaplatí vůbec nic a ještě budou brát sociální dávky. 8000 zavřených restaurací je 20 až 30 tisíc ztracených pracovních míst, to znamená 20 až 30 tisíc lidí, kteří nebudou do státního rozpočtu platit zdravotní a sociální pojištění, ale naopak budou pobírat podporu v nezaměstnanosti. Nebylo lepší, když platili odvody na sociální a zdravotní pojištění a k tomu i menší část daní, než aby musel stát platit peníze jim? Podle Babiše zřejmě ne.

   Je jasné, že neplacení daní je v České republice závažný problém a je jistě správné proti tomu bojovat, avšak začít by se mělo u velkých firem a bohatých lidí, nikoliv u malých firem a střední třídy. Daňový systém v České republice je silně sociálně nespravedlivý, již od dob Kalouska je nastaven tak, že hlavní břemeno daňové zátěže nenesou ti nejbohatší, jako je sám Babiš, ale naopak střední třída, mezi které patří i provozovatelé hospod. Zatímco Babiš proti daňovým únikům, ke kterým dochází v mezinárodních korporacích a kde utíkají desítky až stovky miliard nic nedělá, zasáhl proti drobným živnostníkům, u kterých mohou být nezaplacené daně maximálně několik miliard ročně a o těchto několik miliard, které stát vybere navíc, zase státní rozpočet přijde na menším výběru sociálního a zdravotního pojištění a vyšších sociálních dávkách. Finanční efekt pro státní rozpočet bude tedy v konečném důsledku nulový a finanční efekt pro celou ekonomiku bude silně záporný. Mnoho lidí si to dosud neuvědomuje a s EET souhlasí a někteří dokonce udávají hostinské, kteří jim nevydali účet. Zde se bohužel projevuje typická česká závist. Chápu, když lidé závidí Babišům a dalším, kteří vydělali miliardy při privatizaci, ale proč závidět hostinskému, kterému zbude čistý zisk jen o málo vyšší než je mzda běžného zaměstnance. Za nedlouho si to však většina lidí uvědomí, poté co hospoda kam léta chodili, zavře, a nebo alespoň výrazně zdraží.

   Je pravda, že k daňovým únikům docházelo již od doby socialismu, kdy ještě veškerá restaurační zařízení patřily pod státní podniky, jako byly Restaurace a jídelny nebo Jednota. Tehdy platilo, že vedoucí hospod si nechávali část tržeb, které neodevzdávali státu a číšníci a servírky zase občas prodali kávu či čaj a neoznámili to vedoucímu, občas dokonce přinesli na pracoviště pár lahví tvrdého alkoholu a prodali je na vlastní účet sami. Tento systém se s jistými změnami udržel i po privatizaci, jinak to ani nešlo, číšníci a servírky trochu šidili majitele, který jim dával minimální mzdy. Jinak by ani s penězi nevyšli, vždyť je snad možné uživit rodinu z 10.000 hrubého? Majitelé zase šidili stát na daních a ani ti neměli jinou možnost, pokud by měli platit všechny daně a k tomu ještě přiměřené mzdy zaměstnancům tak by mohli rovnou zavřít.

  Teď to již nepůjde, takže nemalá část hospod dříve nebo později zkrachuje. V těch, kterých se udrží, to tvrdě odnesou zaměstnanci, kteří budou živořit. Jejich reálné příjmy se sníží a majitel jim mzdu nezvýší. I kdyby to chtěl udělat, tak pokud zvýší mzdu o tisícovku měsíčně, zaplatí o 350 Kč vyšší daně, a zaměstnanci dostanou navíc je zhruba osm set. Zvýšení čisté mzdy o 800 Kč tedy znamená zvýšení mzdových nákladů o 1350 Kč, a to si po zavedení EET může dovolit jen málokterá restaurace, když nepočítáme luxusní pražské restaurace, do kterých chodí obědvat politici, kteří zákon schválili. Mzda velké části číšníků a servírek nebude stačit na hrazení základních životních potřeb, tím se dále roztáčí spirála zadluženosti a chudoby, do které upadá stále více Čechů.

  V Babišových novinách vypočítali, že restaurace, která prodá 200 obědů po 100 Kč, denně kvůli EET ušetří velké peníze, neboť se o 6% snížilo DPH. I to se však týká jen restaurací na nejlepších místech v Praze, případně v centrech jiných velkých měst, ale znáte na venkově a v malých městech restauraci, ve které by uvařili 200 obědů za den? Ve skutečnosti uvaří nejvýše několik desítek a to nikoliv za stovku ale tak za 70 Kč a to ještě jen ty větší hospody. V těch menších, kterých je většina, dostanete tak tlačenku nebo utopence s cibulí, protože vařit by se majiteli nevyplatilo. Na zbídačelém venkově nemají lidé na to, aby chodili na obědy do restaurace, jsou rádi, že mají na to, aby zašli večer s přáteli na dvě nebo tři piva. Teď po zavedení EET už na ně nezajdou a mohou tak jedině doma pít lahváče. To kromě hospodářských škod zničí společenský život na vesnici.

   Ale i ve městech se do hospod bude chodit méně, protože pivo všude zdraží o 2-5 Kč a jídlo o 10-20 Kč a mnoho lidí si to již nebude moci dovolit. A můžeme si být jisti, že dříve nebo později zdraží úplně všichni provozovatelé restaurací, dokonce i velké a luxusní restaurace, kterých se to nedotkne, protože podobné systémy evidence tržeb používaly i dříve proto, aby zaměstnanci nepodváděli majitele. Tam nemají důvod ke zdražení, ale mají záminku, které nepochybně využijí, to je lidská přirozenost, že když všichni kolem mě zdražují, tak zdražím také.

    Na hospody, které EET přežijí, se navíc chystá další pohroma, a to zákaz kouření. I když ministr zdravotnictví Němeček, který byl hlavním propagátorem tohoto zákona, již naštěstí není ve vládě, neznamená to, že snaha zakázat kouření v restauracích skončila. Pokud tento zákon projde, bude to poslední rána, po které zůstane otevřená sotva polovina ze současného počtu restaurací.

   Pokud se Babišovi podaří systém uvést do provozu úplně, nebude se to týkat jen pohostinství, ale prakticky všech podnikatelů. To bude znamenat desetitisíce dalších lidí, kteří zruší živnostenský list a půjdou na úřad práce zažádat o podporu v nezaměstnanosti. To bude další ekonomická katastrofa. Dnes se vláda chlubí, že máme nezaměstnanost jednu z nejnižších v EU. Osobně těmto statistikám nevěřím, ale ať je to jakkoliv, můžeme počítat s výrazným růstem o několik procent. Jedná se o další fázi ekonomické devastace republiky a zbídačování občanů. Když v 90. letech za vlády Václava Klause byl rozkraden český průmysl a zlikvidováno zemědělství, vytvořil se alespoň sektor služeb, ve kterém našly práci statisíce lidí a proto sociální důsledky úpadku průmyslu i zemědělství nebyly zase tak strašné. Nyní jsme došli do další fáze, kdy čeká hluboký úpadek i služby a lidem nezbude než být nezaměstnaní, nebo hledat práci v cizině.

   Vše záleží na tom, jak dopadnou parlamentní volby. Ještě nedávno vypadalo, že Andrej Babiš je jistý budoucí premiér, ale v politice není jisté vůbec nic. Vzhledem k tomu, že desetitisíce lidí přijdou o práci, desetitisícům se sníží příjmy, statisícům lidí to bude hrozit, pokud se EET rozšíří i na další živnosti a milionům lidí, kteří občas chodí do hospody, se zdraží pivo i obědy, vítězství ANO ve volbách už není tak jisté. Na více než sto tisíc lidí již EET tvrdě dopadla, dalším statisícům to hrozí a k tomu je třeba připočíst jejich rodiny. Zbytku národa se EET dotkne alespoň nepřímo kvůli vyšší inflaci. A to může rozhodnout volby. Staré české pořekadlo říká, že vláda, která zdraží pivo, padne. Lidé si sice na postupné zdražování alkoholických nápojů již zvykli, ale nyní půjde o skokové zdražení, které má zcela jednoznačného viníka. Proto není vůbec jisté, kdo příští rok sestaví vládu.  Rozšiřování EET na další živnosti se ještě dá poměrně snadno zabránit. Vzpomeňte si na to, až půjdete k volbám.

JUDr. Norbert Naxera

.

Rubriky: komentáře, politika Napsat komentář

Realisté – zase nic nového

Je těžko hodnotit nějaký politický program bez ideového východiska. Protože si myslím, že jedině konzervatismus je ideál mající řešení pro současnou dobu, poměřím novou politickou stranu pana Robejška z konzervativních hledisek.

Ještě ke konzervativnímu východisku

  Současná dobová situace (paradigma) překročila v oblasti biologické existence určitý mantinel daný přírodou: evropská etnika vymírají, lidský potenciál ztrácí na výkonnosti, příroda je ničena v rozsahu, který už nelze napravit. V takové době není možný pouhý realismus, ale musí být sledován ideál (je nutný tedy určitý idealismus), který společnost z této krize vyvede. Není možný tedy ideový nihilismus, který vidíme v současném dění, nebo nějaká divoká řešení bez souvislosti s uceleným ideálem a bez historických zkušeností. Pouze konzervatismus se zabývá budoucností a vlastní určité řešení, kterým jsou tradiční hodnoty. Proto poměřím myšlenky vznikající Robejškovy strany konzervatismem především proto, že zcela reálně zatím nejsou nějaké jiné myšlenky, které dávají smysl jako řešení.

  Konzervatismus je založen přirozeně. Jeho základní teze vězí v samotném přirozeném řádu. Úplně základním zjednodušeným východiskem jsou přirozené principy: kontinuita a rovnováha. Kontinuita (definovaná anglickým konzervativním myslitelem E. Burkem) je fyzické i kulturní pokračování společnosti od minulosti do budoucnosti. Rovnováha je přirozený princip funkčních mechanismů a hledání spravedlnosti.

  Příklad konzervativního pohledu: Stávající kodex lidských práv je z konzervativního hlediska čímsi nedokonalým a nedokončeným, i když ne nemorálním. Jednak nezohledňuje kontinuitu, třeba ženská emancipace je řešena tak, že je ohrožen vznik a rozvoj rodin a tím zachování společenstva; rovnost náboženských konfesí neřeší, co s těmi, které hlásají nadvládu nebo likvidaci druhých; svoboda neomezeného vlastnictví neřeší nadměrné vyčerpávání přírodních zdrojů a ničení přírodního prostředí.

  Taktéž nezohledňuje rovnováhu (spravedlnost), protože právům nejsou přiřazeny povinnosti, tedy alespoň nějaká ohleduplnost nebo nějaké meze. Migranti zadržení v detenčním zařízení mají svoje práva přísně hlídaná ombudsmanem a různými nevládními organizacemi. Stát, tedy občané, mají jen povinnost platit ostrahu a obsluhu. Migrant nemá žádnou povinnost, nemusí znát jazyk, kterým by se domluvil, není možno od něj chtít nějakou práci, třeba pomoc při chodu zařízení apod., nemusí se přizpůsobit, prostě nemusí nic dělat a snahy zvnějšku může libovolně sabotovat, aniž by nesl zodpovědnost.

  Konzervativním principům neodpovídá téměř nic ze současné modernity. Národ vymírá a fyzicky degraduje, příroda je ničena, znečištění pokračuje, tradice jsou znevažovány, národní kultura už téměř neexistuje, jazyk se degraduje, úcta k historickým vzorům je znevažována. Spravedlnost není pro všechny. Lidská práva jsou pro jednotlivce. Práva rodin neexistují: rodinu lze libovolně rozložit; rodiče vloží nezanedbatelné prostředky do výchovy dětí, ale tyto děti potom svojí prací platí důchody nejen rodičům, ale i těm, kteří děti neměli a tyto prostředky ušetřili, nebo dalším příživníkům, kteří se o nic nezasloužili.

Deklarace Realistů

  Program by měl mít cíle, zřetelné a jasné. Deklarace Realistů obsahuje pravidlo 20/80, které není nic jiného než zajímavá metoda. Oddělení politické a hospodářské odpovědnosti už řeší ANO nějakou dobu, má k tomu všechny předpoklady a vidíme, jak lopotně postupuje kupředu. Nevím, co by v tom pan Robejšek tak zásadního změnil?

  Potom je tam zdrženlivost, což ve straně je jistě potřebné, ale jako program? Občané chtějí cíle, které by něco změnily v jejich prospěch, nezajímají je metodické pokyny uvnitř strany.

  Funkční demokracie je zbožné přání, které mají všichni, ale téměř všichni, jakmile se od nich chce práce v politických stranách, od ní okamžitě utečou (pokud z ní něco nemají). Místo, aby občané hromadně pracovali na programech v politických stranách a vyčistili je od špatných lidí a korupce, volí strany, které slibují referenda na každou věc, což není nic jiného než politika bez práce a zodpovědnosti (referendum je typická věc neodpovídající rovnováze pravomoci a odpovědnosti – obrovská pravomoc občanů rozhodovat a žádná osobní zodpovědnost za jejich rozhodnutí). Pan Robejšek snad změní naše lidi, kteří ztratili občanskou sounáležitost, pro svůj stát nic dělat nechtějí a jen remcají?

  Jen dvě věci v deklaraci jsou nějakým náznakem pokroku směrem ke konzervativnímu myšlení – národní zájmy a rodina.

  Národní zájmy jsou návratem k národnímu státu a popření současné politiky EU, která už začala s politikou rozplývání a vymazávání národů (multikulturalismus). Nechci ovšem předjímat všechny možné postoje, které v této oblasti mohou nastat. Každopádně je to pokrok v ideové oblasti. V praktické politice se ovšem setkáváme s hájením národních zájmů i u jiných politických subjektů, mnohé se k tomu vyjadřují mnohem hlasitěji.

  Rodina jako základ státu se stala už v této době rétorickým klišé bez obsahu. Rodina zaniká na základě dobové situace, nelze ji zachránit pouhým převedením prostředků. Opravdová záchrana vyžaduje mnoho podstatných opatření, která jdou proti stávajícím modernistickým tezím. Nevěřím, že pan Robejšek a jeho strana dokážou se postavit tak hluboko konzervativně proti paradigmatu, vždyť deklarovaná umírněnost a realita jim to ani nedovoluje.

  Budu samozřejmě velice příjemně překvapen, když moje skeptické poznámky nedojdou naplnění a Realisté opravdu něco podnětného přinesou.

Vlastimil Podracký

.

 

Rubriky: komentáře, politika Napsat komentář

Co se to děje v Alianci národních sil?

Když jsme před půldruhým měsícem ukončili naši komunikaci s tzv. Aliancí národních sil (přesněji řečeno, ANS ji bez vysvětlení přerušila s námi, pravděpodobně kvůli našemu zásadovému postoji ke KSČM a jejím členům), domnívali jsme se, že tímto vše skončilo. Nehodlali jsme se k tomuto tématu již vracet a byli jsme celkem rádi, že tato epizodka vlastně skončila dříve, než pořádně začala. Trvala cca 2 měsíce. Těší nás, že jsme toto doupě soudruhů, EXsoudruhů a sympatizantů KSČ(M) prohlédli celkem rychle sami, i když jsme byli předem varováni i odjinud. Dál už nám byla celá ANS srdečně ukradená.

Byli jsme však nemile překvapeni, když jsme v neděli 20.listopadu, zhruba po půldruha měsíci, zaregistrovali jakési stanovisko ANS k jakési (pro nás tehdy neznámé) výzvě jistého právníka JUDr. Norberta Naxery, v němž byla několikrát, v negativním duchu a ve vylhaných souvislostech, zmiňována i naše SPR-RSČMS. Na jejich „stanovisko“ jsme reagovali naším prohlášením (viz minulý článek), kde jsme se snažili uvést nepravdivá tvrzení na správnou míru. Prohlášení jsme i rozeslali všem zainteresovaným stranám, včetně tria představitelům ANS, co jsou pod jejich prohlášením podepsáni (V.V.Vítová, K.Janko, Z.Štěpán). 

Reakce ze strany představitelů ANS nebyla žádná, zato se nám ozval doktor N.Naxera s původním dopisem (výzvou) ze 16. listopadu 2016 v plném znění, který předcházel onomu „stanovisku“ ANS ze 20.11. Doktor Naxera v něm popisuje poměry v ANS, které jej přinutily k sepsání oné výzvy. Tuto výzvu se souhlasem doktora Naxery přetiskujeme v jejím plném znění:

 Nevím jestli jste četli moje původní prohlášení, na které ANS reagovala, proto Vám ho posílám. V každém případě se na názoru na ANS shodneme a stejný názor má i mnoho dalších lidí, vše, co jsem napsal by vám potvrdili Olda Lukáš, Jan Dlouhý, Václav Princ, Josef Hörl, Zdeněk Čerešňa i další lidé vyloučení z ANS. Včera jsem toto prohlášení z 16. listopadu zveřejnil na FB, aktualizoval jsem ho o jedinou větu, že na demonstraci ANS 17. listopadu přišlo jen 60 lidí, což dokazuje že jsem měl pravdu, když jsem začátkem listopadu kritizoval alianci národních sil za to, že 17. listopadu pořádá vlastní demonstraci místo toho, aby se přidali k jiné demonstraci, a tím jen zbytečně tříští síly. Bídná účast na demonstraci mi dala za pravdu, nicméně Karel Janko a Vladimíra Vítová to pochopili tak, že je pomlouvám. a to byl zřejmě jeden z důvodů mého vyloučení z ANS

 CO SE DĚJE V ALIANCI NÁRODNÍCH SIL

Před časem jsem byl osloven Aliancí národních sil, (dále jen aliance) což je jedna z organizací,která usiluje o sjednocení národních opozičních sil pro volby v roce 2017. Do Aliance jsem se zapojil v souvislosti s demonstrací před Českou televizí dne 8.6. 2016, tehdy jsme ještě všichni spolupracovali. Na podzim však Aliance zahájila „sjednocování“ opozičních stran a hnutí. Toto „sjednocování“ je však vedeno velice divným způsobem.

Alianci vede Ing. Karel Janko a jeho zástupkyně je PhDr. Vladimíra Vítová. Původně měla Alliance 6 zakládajících členů, z nichž postupně Karel Janko 4 vyloučil, a to například Ing. Oldřicha Lukáše a Ing. Jana Dlouhého a Václava Prince, přitom na stránkách aliance najdete nadále uvedeného Oldřicha Lukáše a o jeho vyloučení se tam nic nepíše. Na stránkách Aliance je Lukáš stále dokonce uveden jako jeden z Triumvirátu předsedů aliance.

Mezi organizacemi a občanskými iniciativami, které údajně AMS podporují nebo s ní spolupracují, jsou uvedeny i organizace, které nemají s aliancí nic společného.

Karel Janko je zřejmě přesvědčen, že:
sjednocení národních sil se nejlépe podaří tak, že vyloučí všechny, kteří s ním nesouhlasí, nebo kteří ho neuznávají jako vůdce, proto byli vyloučeni čtyři zakládající členové z šesti a vylučování nadále pokračuje. Já jsem byl účastníkem prvního i druhého kulatého stolu, a ačkoliv jsem nebyl spokojen s velmi slabými výsledky těchto schůzí, chtěl jsem se zúčastnit i třetího. Na něj jsem byl vyslán jako zástupce Demokratické strany zelených a iniciativy Vlast. Navíc mě na druhém kulatém stole pozvala paní Vladimíra Vítová a požádala mě, abych do příštího kulatého stolu, tedy do 12. listopadu, zpracoval ústavní stížnost na novelu zákona o politických stranách. Tu jsem nevypracoval, protože mi paní Vítová nezaslala potřebné podklady. Na schůzi 12. listopadu v čínské restauraci v Jugoslávské ulici jsem přesto přišel, avšak hned při vstupu jsem se dozvěděl že tam nejsem pozvaný, a že jsem byl z Aliance vyloučen. Stejně jako já, byl vyloučen i JUDr. Josef Hörl, který se účastnil obou předchozích kulatých stolů a Zdeněk Čerešňa. Když jsem se Karla Janka ptal na důvod, dozvěděl jsem se, že připravuji konkurenční projekt a že je pomlouvám. Údajné pomluvy spočívaly v tom, že jsem napsal komentář na Facebook, kde jsem kritizoval Alianci národních sil za to, že 17. listopadu pořádá vlastní demonstraci, místo toho, aby se přidali k jiné demonstraci, a tím jen zbytečně tříští síly. Výsledkem bylo, že na demonstraci Aliance na Palackého náměstí přišlo jen asi 60 lidí – což dokazuje, že jsem měl pravdu.
To, že já připravuji konkurenční projekt, je pravda. Jsem jedním z organizátorů iniciativy Vlast – sjednocení národně orientovaných lidí, stran a hnutí, a jsem v přípravném výboru politického hnutí Czexit. Zajímavé je, že Karel Janko tvrdil po telefonu Jiřímu Andrlemu, předsedovi Demokratické strany zelených, že chce spolupracovat s DSZ i s Vlastí, že jenom nechce spolupracovat se mnou osobně. Nevysvětlil ale, proč vyloučil také Hörla a Čerešňu, se kterými nikdy žádné spory neměl, a jejich jediné „provinění“ bylo to, že jsou v přípravném výboru hnutí Czexit – což je konkurence pro Alianci.

Je pozoruhodné, že Karel Janko a Vladimíra Vítová pohlížejí na tyto iniciativy jako na konkurenci, měli by naopak být rádi, že se o sjednocení snaží více lidí. Z tohoto důvodu jsem já spolupracoval s aliancí, i přes mnoho výhrad, které jsem vůči ní měl, protože mi opravdu jde o sjednocení, a ne o to, kdo to organizuje a kdo bude stát v čele. Karlu Jankovi a Vladimíře Vítové však zjevně jde pouze o to, aby v čele stáli oni, i když to popírají. Proto také kritizují Vlast i další podobnou iniciativu Velká Dohoda a obviňují je, že od nich kopírují. Ve skutečnosti to bylo právě naopak, Aliance národních sil vydala prohlášení o sjednocení dne 14. března 2016, a jejich první schůzka za účelem sjednocení opozičních stran byla teprve v září (již předtím aliance organizovala demonstraci před ČT na Pankráci, což byla záslužná činnost, ale se sjednocením opozice to příliš nesouvisí). Naproti tomu vlast zahájila svou činnost již počátkem roku 2016 a Velká dohoda o trochu později, avšak jako první zahájila veřejné schůze, první z nich byl Československý národní sněm na jaře v Brně, tedy několik měsíců před prvním „kulatým stolem“ Aliance národních sil. Není tedy pravda, že by tyto iniciativy od Aliance něco kopírovaly, spíše naopak. Důležité však není to, kdo s nápadem přišel první, ale kdo je schopen a ochoten jej realizovat. To Aliance rozhodně nebude, neboť řada lidí již byla vyloučena, a další odešli sami neboť viděli, že to nemá žádný smysl.

Protože fanklub Karla Janka se neustále zmenšuje, musí si příznivce a spolupracující organizace vymýšlet. Na stránkách Aliance najdeme řadu nesmyslů, například na třetím kulatém stolu dne 12. listopadu je uvedeno, že se zúčastnil předseda Národně demokratické strany. Předseda Národně demokratické strany byl Jan Valenta, který bohužel loni za záhadných okolností zemřel, a proto se účastnit nemohl. Místopředseda strany Zdeněk Čerešňa přijít chtěl, ale byl vyloučen. Zajímalo by mě tedy, kdo tam mohl být za NDS a vydávat se za předsedu??! Podle mě tam nebyl nikdo. To je jen malá ukázka, jak Aliance národních sil funguje.

Tento text jsem nesepsal proto, že bych si chtěl vyřizovat osobní účty s Karlem Jankem nebo Vladimírou Vítovou, oba mi mohou být ukradení. Důvodem je, že v Alianci je stále několik organizací, jejichž vedení to na rozdíl od vedení aliance myslí upřímně. Chtěl bych je proto vyzvat, aby z Aliance vystoupili a přidali se k iniciativě Vlast, neboť zůstat v Alianci je ztráta času, energie i peněz, které by se daly věnovat na smysluplnější činnost.

S pozdravem JUDr. Norbert Naxera

Tolik doktor Naxera. Zbývá vysvětlit, proč se naše Republikánská strana ve sporu ANS vs. N.Naxera angažuje:

Tedy zaprvé:  Trio podepsaných představitelů ANS zcela nesmyslně zatáhlo do svého sporu s doktorem Naxerou nejen naši SPR-RSČMS, ale i další politické subjekty. Už to svědčí o naprostém amatérismu „vedení“ ANS. Jak již bylo v úvodu řečeno, na to jsme reagovali, protože lež, co se všude stává normou, NESNÁŠÍME.

Zadruhé:  Korunu všemu v pondělí nasadil šéfredaktor tzv. „Svobodného“ rádia, Vladimír Kapal (jehož kamarádské vazby na Ing. Janka z ANS jsou veřejně známy) svým pořadem NAD DOPISY POSLUCHAČŮ, zhruba od času 41:20 min. Šéfredaktor V.K. tam trochu zmateně přečetl ono „STANOVISKO ANS“ a doktora Naxeru obvinil, že dělá jakési svinstvo.  Zároveň se ihned vyjádřil, že panu Naxerovi již nikdy prostor v jeho rádiu znovu nedá. Tohle by si ovšem novinář a redaktor, jenž se tváří jako „nezávislý“ alternativec, dovolit neměl. VŽDY by měl v takovém případě ctít zásadu „nechť je slyšet i druhá strana“. Je však vidět, že jeho osobní kamaradenschaft s představitelem ANS Ing. Jankem a PhD. V.Vítovou je silnější, než jeho soudnost. Celé své „svobodné“ rádio tak degraduje na hlásnou troubu ANS, a chová se jako CENZOR, či poslední presstitut z „české“ televize…!

Jednání šéfredaktora a majitele tzv. „Svobodného“ rádia  (v jedné osobě) pak vyniká o to více, že naše prohlášení měla redakce SR od neděle také, a nepochybně i původní dopis N.Naxery, který to všechno odstartoval. Tyto oba důležité dokumenty však v pořadu Vladimíra Kapala nezazněly! Šéfredaktor rádia toužícího po svobodě by se měl tedy rozhodnout, zda chce dělat nezávislou žurnalistiku, anebo špinavou politiku.

Protože k smrti nemáme rádi cenzory a lidi potlačující svobodu slova, budeme se snažit všechny informace týkající se nás, republikánů, i ostatních zainteresovaných, zveřejňovat alespoň prostřednictvím webových stránek.

Za SPR-RSČMS  Roman Sláma, místopředseda.

.

Rubriky: komentáře, Občané, politika Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Co se to děje v Alianci národních sil?

Reakce na prohlášení ANS

Dne 20. listopadu se na oficiálních stránkách ANS (Aliance národních sil) objevilo toto prohlášení: STANOVISKO ANS K VÝZVĚ NORBERTA NAXERY K JEJÍMU BOJKOTU

Poněvadž je v tomto prohlášení několikrát zmiňována naše SPR-RSČMS, a to ve velmi negativní konotaci, jsme nuceni následně vydat vlastní prohlášení, ve kterém budeme uvádět některá nepravdivá – tedy lživá – tvrzení na správnou, čili pravdivou míru.

Naše prohlášení se ovšem bude týkat pouze SPR-RSČMS, nebudeme se tedy až na jednu výjimku vyjadřovat k jiným politickým subjektům, či jejich představitelům, kteří jsou zmiňováni ve výše odkazovaném prohlášení. Naše reakce se tudíž vztahuje pouze k Republikánům, potažmo ve vztahu k ANS a KSČM:

  1. Lež první, citujeme:  „Prohlašujeme, že z ANS nebyl nikdo vyloučen… Postupně jsme však odstoupili od spolupráce s některými konkrétními lidmi a DSZ. RSČMS, Sjednocení, ČSR a Národní obroda zase opustily ANS.“  (kon.cit.)  Není pravdou, že SPR-RSČMS opustila ANS. SPR-RSČMS (alespoň tuto zkratku naší strany mohli představitelé ANS napsat správně) nebyla po 2. kole „kulatých stolů“ vůbec na další jednání přizvána, a byla vymazána ze seznamu spolupracujících subjektů v záhlaví oficiálních stránek ANS. Aniž by o tom s námi kdokoliv jednal, sdělil nám důvod, či nás na to upozornil. I když jsme se základními 6 body programu ANS souhlasili! Takto se chovají slušní politici?! 
  2. Lež druhá, citujeme:  „…v rámci ANS prostě není místo na osobní urážlivé a pomlouvačné útoky vůči komukoliv… Naprosto odmítáme jednat s lidmi, kteří útočí na své kolegy a veřejně je pomlouvají rozesíláním hromadných emailů nebo komentáři na facebooku nebo obvoláváním redakcí alternativních médií s pomluvami a podobně…“ (kon.cit.)   Co se týče jisté představitelky ANS, neustále se urážející doktorky PhDr. V.V.Vítové, tak ano – určitá korespondence zde proběhla (máme ji pečlivě archivovánu), poněvadž jsme se snažili již po I. kulatém stole, uvést na správnou míru dezinformace, které výše zmíněná představitelka šířila, a chtěli jsme tak obhájit naše republikánské stanovisko ohledně vztahu ANS ke členům KSČ(M), potažmo k subjektu KSČM jako takovému. Doktorka Vítová nám však neustále podsouvala nejen stanoviska, která jsme NEdeklarovali, ale i teze, jenž jsou v rozporu se základním programem SPR-RSČMS (který neuměla ani řádně zanalyzovat). V neposlední řadě pak i jakýsi styl jednání, kterého se však zástupci Republikánské strany u tzv. kulatých stolů vůbec nedopustili. Ona však věděla všechno „nejlépe“, i když u jednání I. KS nebyla vůbec přítomna. Výměna názorů s ní posléze proběhla na úrovni e-mailů, protože jsme situaci nechtěli před 2. kulatým stolem hrotit, a tudíž jsme doposud nevydali ani žádné oficiální prohlášení. O nějakém obvolávání redakcí nic nevíme, a ani netušíme, k čemu by to bylo dobré, když jsou obecně známy kamarádské vztahy mezi některými představiteli ANS a šéfredaktory jistých alternativních rádií… Protože by to bylo tvrzení proti tvrzení, a potom automaticky nastupují kamarádské vztahy. Každý totiž uvěří tomu, čemu věřit chce… Velká chyba však byla, že z výše uvedených „kulatých stolů“ NEBYL POŘIZOVÁN audiovizuální záznam, nebo alespoň podrobný zápis. Tato chyba jde jednoznačně ZA POŘADATELEM  „KULATÝCH STOLŮ“, vzniklo tímto volné pole pro lži, překrucování a dezinformace.  Možná to bylo záměrné.
  3. Lež třetí, citujeme:  „Zástupci RSČMS (zase ta neúplná zkratka, pozn.red.) neustále útočili na ANS kvůli její údajné spolupráci s KSČM – což je nesmysl, vyplývající již ze samé podstaty struktury ANS.“   (kon. cit.)    Skutečnost: Již před konáním I. kola KS koketovali představitelé ANS s možností spolupráce s KSČM. Upozorňovali jsme je předem, že toto téma by u 1.KS nemělo vůbec zaznít, protože to nadělá mnoho „zlé krve“. Nedali si říci, a tak byla tato otázka přesto vytažena a přetřásána. S očekávaným výsledkem – všeobecná hádka. Paní V.V.Vítová nás posléze v e-mailu dodatečně „umravňovala“, abychom si „nechali své knížecí rady…!“  Jinými slovy : – držte huby a poslouchejte NÁS! Poslouchejte nás, samozvané vůdce ANS.  Co se týče zástupce SPR-RSČMS, ve vší slušnosti jsme deklarovali naše stanovisko, které teď znovu zopakujeme:

     V případě spolupráce ANS se subjektem KSČM, je tato spolupráce pro republikány naprosto nepřijatelná, neboť KSČ(M) stála u listopadového podvodu 1989, byla jeho součástí (jak ostatně zdokumentoval již v roce 1990 Miroslav Dolejší ve své proslulé „Analýze 17.11.89“). To zaprvé.   Zadruhé: KSČM vždy byla stranou totalitního ražení, tedy zločinecká organizace potlačující svobodu slova, což dokázala naposled v září tohoto roku při hlasování ve sněmovně o zjednodušení české Ústavy, v bodě týkající se svobody projevu. Jednat o spolupráci s takovouto stranou je pro nás, republikány, z principu nemožné.   A zatřetí: O KSČM, coby protisystémové straně, máme oprávněné pochybnosti. Za celých 27 let, co zástupci komunistů sedí v parlamentních křeslech, neudělali tito salónní komunisté pro národ vůbec NIC. Za to doteď sloužili ke stahování protestních hlasů nespokojených občanů, a jako skanzen starých bolševiků dávno zašlých časů. A co se týče našeho postoje k samotným členům KSČ(M), komunistům:  Jak jsme již u 1.“kulatého stolu“ jasně řekli ve vší slušnosti – samotní členové KSČ(M) nám nevadí, pokud ovšem nemají svými skutky na svědomí něčí zmařený život, či nějak pokaženou existenci a budoucnost kohokoliv jiného, a jejich jediná vina spočívá v tom, že věřili a podporovali ideologii, která je postavená „na hlavu“, tudíž je proti lidské přirozenosti. Postrádáme ovšem smysl v tom, aby komunisté, členové různých svých zájmových sdružení a spolků (jako např. Klubu českých pohraničníků), byli začleněni do spolupráce v rámci ANS. Neboť všichni komunisté budou v případě voleb do parlamentu stejně volit svou KSČM, ať již předtím nějak působili v ANS, či nikoliv. Což ostatně sám čestný předseda výše uvedeného spolku, soudruh Ing. Janda, osobně potvrdil na jednání u 1.KS. Smysl by to mělo celé pouze v případě, že by se ANS chtěla stát pobočkou, či tzv. „B-týmem“ samotné KSČM. V takové alianci pak ovšem býti nechceme a nebudeme.

Co říci závěrem?  Pokud se jedná o ostatní zmiňované politické subjekty, uvedené v onom prohlášení ANS (viz. odkaz v záhlaví), jistě se k tomu vyjádří sami jejich představitelé, budou-li mít zájem. Jako zástupci SPR-RSČMS jsme pak v rámci ANS udělali další negativní zkušenost s lidmi, kteří sice deklarují jakousi vůli ke sjednocení neparlamentních stran vlastenecké orientace, ale jejich ego jim nedovoluje připustit jiný než jejich vlastní názor, a kteří se s nikým nechtějí dělit o rozhodování. A to ani v rámci tak marginálního sdružení, jako současná ANS je. Natož, pokud by se v budoucnu případně měli dělit o moc, či o nějaký zdroj financí. Máme-li být konkrétní, tak v případě doktorky Vítové nás to po zkušenostech s jejím jednáním už nepřekvapuje, a její orientace na KSČM by pro všechny národovecké nekomunistické subjekty měla být velkým varováním! U pana Zbyňka Štěpána z NP to pro nás naopak překvapením je, vzhledem k perzekuci jeho osoby za doby předlistopadového režimu tzv. reálného socialismu. Co se týče pana inženýra Karla Janka od ČSNS 2005, jeho postoj a jednání je pro nás velkým zklamáním, neboť jsme ho dříve pokládali za slušného člověka. Za tuto naši chybu se tímto omlouváme.

Za SPR-RSČMS Roman Sláma, místopředseda a účastník jednání 1.KS.

PS:  Jednatel za Republikánskou stranu u 2.KS, předseda SPR-RSČMS Jiří Dufek, se pravděpodobně bude chtít vyjádřit k průběhu jednání 2. kola „kulatého stolu“ sám.

Rubriky: komentáře, politika 1 komentář

Nihilismus západní společnosti dosahuje vrcholu

  Rozdělené tábory v Evropských státech na sebe plivou (viz brexit), ale naše štvavá kampaň Pražské kavárny a prezidenta je ještě hnusnější a překoná ji snad jen bezmezné štvaní americké prezidentské kampaně. Vše to ukazuje na nedostatek občanské sounáležitosti a shody cílů. Zájmy, které jsou většinou mimo domov, převažují nad zájmy domova.

  Příčina je především ve vyznávaných hodnotách, ve kterých chybí zájmy společnosti. Dalším faktorem je nihilistické přesvědčení, které neobsahuje pozitivní cíle, převládá pouze negace, štvaní, dehonestování protivníků. Pozitivní myšlení samo o sobě nestačí, musí být pozitivní cíl zahrnující především společné zájmy, blaho druhých lidí a práci pro budoucnost (pro trvalé hodnoty). Nihilisté stále jen chtějí někoho zničit, kdo stojí v cestě jejich zájmům nebo ideologii Vytvářejí zástupné cíle, aby odvedli pozornost od problémů, které řešit nechtějí a pro to si vytváří nepřítele. Pro nihilisty pražské kavárny je to dnes především prezident a někdy i socialisté ve vládě. Pokud byste od nich chtěli nějaký pozitivní program obsahující nadčasové hodnoty, tak se ho nedočkáte, pokud je začnete kritizovat, spustí sprostou kampaň proti Vám, diskutovat odmítnou a chovají se shodně s bývalými totalitními komunisty, pouze nemají moc Vás úplně zničit. O to se snaží zatím pouze mediálně a vyhledáváním špíny z Vašeho života. Clintonová a Trump momentálně vytvořili vzor metody, jak to dělat.

  Nezávislých a nezmanipulovaných lidí je opravdu málo. V internetových diskusích lze vypozorovat nihilisty neustále okolo sebe šířící pomluvy, napadání, dehonestaci, obviňování. Zpočátku jsem se snažil s nimi nějak diskutovat, chtěl jsem, aby tedy řekli, co považují za správné. To je ovšem naprostý omyl. V naprosté většině jde jim jen o destrukci, o rozvrácení diskusí, šíření jejich zcela viditelných lží a o to, aby se neuchytila ve veřejnosti pravda. Mohl bych jmenovat nekonečný seznam těchto figur ať už skutečných nebo nastrčených.

  Jako jsme kdysi četli mezi řádky Rudé Právo, abychom zachytili skryté zrnko pravdy, dnes se musíme naučit odfiltrovat nastrčené dezinformátory. Především tím, že jim dáme otázku, jakou pozitivní ideu tedy mají a jak si představují řešení, ale především nevěřit jejich negativním vyjádřením. Ať už nastrčená figura nebo vyprázdněný ignorant na to nebudou schopni odpovědět. Hned tedy můžeme odhadnout, o koho jde.

Ekonomická situace – základ rozvratu

  Ekonomická situace není špatná, přesto máme do budoucnosti nastavené stále se zhoršující podmínky. Stárnutí populace, málo mladých v produktivním věku nás žene do problémů s přijetím migrantů, které vidíme v západní Evropě. Nemáme u nás centra a akcionáře velkých světových podniků, které by nám zajišťovaly příjmy z jiných zemí, stali jsme se dílnou s třetinovými platy, než jsou na Západě a dodavateli levných dílů pro západní podniky. Tato situace se dlouhodobě nemění, pouze v době krize ji poznáme jako první, protože především u nás se začne propouštět dříve než v zemích, kde sídlí akcionáři (proto jsme také v krizi hůře obstáli). Tato situace nemá šanci na změnu v rámci Evropy. Zahraniční firmy ji samozřejmě nemají zájem změnit.

  Tato situace by nemusela být kritická, kdybychom zároveň nebyli bezplatným školicím střediskem a dodavatelem kvalitních a vzdělaných lidí pro jiné země, které přijetím našich pracovníků doplní svoji vymírající populaci a ještě na tom vydělají, protože ušetří peníze za vzdělání a vůbec celou výchovu mladého člověka. Potom bude ovšem na Západě stéle lépe než u nás, nikdy je nedoženeme v životní úrovni, situace se nikdy nezmění, protože ti, kteří na ní vydělávají, nemají zájem ji změnit. Je ovšem pravda, že oni ji primárně nezpůsobili, pouze se chovali přirozeně v ekonomickém prostředí, které po Listopadu 1989 nastalo. To je ovšem dnes málo platné, čeká nás osud východního Německa, které už opustili téměř všichni mladí, městečka jsou vylidněná, někde schází polovina obyvatel oproti době před dvaceti pěti lety. Jenže u nás na rozdíl od východního Německa zkolabuje potom vše, protože nebudou peníze na důchody a zdravotnictví.

  Je pravda, že za to primárně může komunistický režim a opuštění západních trhů po roce 1948, následné zhroucení trhů východních po r. 1989. Dnes nemáme trhy tam ani tam a dostáváme se na ně pouze jako dodavatelé dílů nebo pod cizími značkami s velkými ztrátami. EU vypadá na to, že je jakýmsi garantem zafixování této situace, která je pro nás bezvýchodná.

  Dostat se z této nepříjemné situace je možno pouze světovým obchodem, tedy investicemi především v Rusku a Číně, protože na obsazených trzích Západu se naše firmy těžko uplatňují hotovými výrobky pod našimi značkami. V Rusku je problém kvůli sankcím a Čína samozřejmě požaduje uznání její územní celistvosti. To vše ještě ztěžuje situaci. Zde by právě měli příslušníci Pražské kavárny říci, jak z toho. Ale oni žádnou pozitivní vizi nemají. Prezidenta, který se snaží (možná hloupě) to řešit, ostrakizují. Přesto je u prezidenta viditelná alespoň nějaká snaha, u Pražské kavárny jen špinavá kampaň.

  Samozřejmě, že bych raději viděl jiného prezidenta, který by nebyl hulvát, neotevíral zbytečné kauzy, jednal sebevědomě s velmocemi (Čínou), nebyl samolibý, nezneužíval pravomocí k prosazování svých přátel a trestání nepřátel atd., ale nevím v konkrétních a opravdu zásadních záležitostech, co by jiného měl dělat, lépe řečeno, co udělal špatně?

Ke konkrétní situaci pana Brady

  Tato situace by se normálně klidně vysvětlila nebýt štvavé kampaně proti prezidentovi. Pan Brady si asi špatně vysvětlil pouhý dotaz, který byl vznesen, zda by české státní vyznamenání přijal. Co si skutečně myslel nevím, přesto přijel pouze na návštěvu, protože si nevyžádal souhlas kanadské vlády se státním vyznamenáním v jiné zemi. Stání vyznamenání tedy ani dostat nemůže, pouze nějaká ocenění. To ovšem v televizní diskusi neřekl a celá situace vypadá, že vyznamenání odmítá.

  Pan ministr Herman prosazoval pana Brady několikrát na státní vyznamenání. S tím neuspěl, nevím proč, možná se projevila prezidentova nevůle k panu Hermanovi, která ovšem tenkrát nemohla být ještě ovlivněna nějakými jeho styky s dalajlámou. Nevyznamenat takového významného člověka je sice hloupé, ale asi je ještě mnoho i jiných takových.

  Pro morální posouzení postojů je podstatné, že pan ministr Herman uvádí vydírání prezidentem uskutečněné na jakési schůzce, který vyznamenání pana Brady spojoval s odmítnutím schůzky s dalajlámou panem ministrem. Měli to potvrdit tři lidé. Ti to nepotvrdili. Co tedy lze momentálně říci? Nejspíše asi, že pan Herman lže! Přesto je podle Pražské kavárny vinen prezident.

  To uvádím jako ukázkový příklad opravdu velmi extrémní mediální manipulace, kde je všechno opačně.

Proč je národ rozdělen?

   Jednoduše řečeno: Příčinou je nihilismus, absence přesahujících hodnot, neshoda cílů.

   Základem shody může být jen pravda. Tu ovšem propagandisté různých směrů nechtějí slyšet. Melou svoje teze, většinou založené na lžích a polopravdách. Rozdělení národa je tedy založeno na víře ve lživé hodnoty, u někoho více u někoho méně a u těch, kteří pravdu mají, chybí dostatek možností ve sdělovacích prostředcích ji vyslovit. Pravda se nehodí ani sdělovacím prostředkům, investigativní novinařina vymřela, sdělovací prostředky opět jen někomu slouží.

   Další podmínkou shody jsou společné zájmy v podstatných věcech. Národ bude vždy rozdělen, pokud zůstanou rozdílné zájmy zájmových skupin a není spojující idea. Každá ze skupin slouží jinému zájmu než svému národu a státu. Kdyby existovala idea domova (viz moji knihu Návrat k domovu), nebude zaprodanost a ideologická závislost, shodnou se skupiny alespoň na základních věcech. Pokud ty budou prvořadé, je alespoň nějaká šance společné politiky, vznikne tolerance těch tezí, které sice nejsou zrovna ve stejné politické rovině, ale národu alespoň neškodí. O tom se nám ovšem může jen zdát v nihilistické společnosti, kde jakákoliv jednotlivce přesahující idea nemá místo, vládne nicota kulturní i názorová, ve které samozřejmě se ujímá jen zájem jednotlivce a skupin a zabedněnost v ideologiích bez ohledu na momentální i dlouhodobé zájmy společnosti.

Vlastimil Podracký

.

Rubriky: komentáře, Občané, politika Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Nihilismus západní společnosti dosahuje vrcholu

Prohlášení SPR-RSČMS k akcím 17.listopadu 2016 v Praze.

Obdrželi jsme včera přehled protestních akcí, pořádaných na pražských náměstích a v ulicích při příležitosti vzpomínky na 17. listopad 1989. To snad jejich organizátoři a aktéři nemohou myslet ani vážně…!

Seznam:

Naděje budoucnosti – myslící volič – 13:00 – Praha – Klárov

Za nebezpečný pokládáme stav, kdy by byla medii a kavárenskými elitami společnost přesvědčena, že jejich pravda je tím  jediným a navíc správným řešením. Náš pohled je  prosazování plurality názorů, argumentování fakty. Odmítáme tak přenechat veřejný prostor jen jedné skupině a to můžeme udělat tak, že i svůj názor budeme  společnosti sdělovat.

Vystoupí: Ivan David, Marek Obrtel, Josef Skála, Lenka Procházková, Jaroslav Foldyna, Marie Neudorflová, Eva Novotná, Jan Korál, Milan Neubert

Událost na FB: https://www.facebook.com/events/1648926825406215/

Pořádá: Ne základnám – http://nezakladnam.cz/

další…

Sjednocená protivládní demonstrace – 14:00 – 16:00 – Letná

Pozor – akce na Letné dle vyjádření organizátorů skutečně bude – předchozí informace, že je vše přesunuto na Náměstí republiky, byla chybná.

Počáteční místo konání: Praha – Letná

Doprava: Metro červená linka „C“ vystoupit na stanici Vltavská. Jeďte tramvají číslo 1 eventuálně 12 a vystupte na stanici tramvají Sparta

Doplňující informace: Po skončení demonstrace na Letné plánuje organizátor pochod z Letné přes Badeniho ulici – Chotkovu ulici – U Bruských kasáren na nábřeží Edvarda Beneše před Úřad vlády – tj. nábřeží Edvarda Beneše 4, Praha 1 – Malá Strana Zde by tato protivládní demonstrace měla být oficiálně ukončena nejpozději ve 20:00 hodin. Doprava přímo před Úřad vlády: Zelená „A“ linka metra, vystoupit na zastávce Malostranská a odtud je počátek nábřeží Edvarda Beneše asi zhruba jen 100 metrů

Pořadatelé: Ing. Jan Dlouhý a Ing. Oldřich Lukáš
https://www.youtube.com/watch?v=raycv8Hg4qM

Událost na FB: https://www.facebook.com/events/1800945923460248/

další…

Národ sobě – 14:00 – Náměstí republiky

„Kdo v demokracii zaspí, probudí se v totalitě…“

Rozmach EU totality, Omezená svoboda slova a projevu, Inkluze školství, Likvidace malých a středních podnikatelů, Pozitivní diskriminace, Účelové (ne)ziskové organizace, Místo vzdělání ideologie, Nekvalitní potraviny, Očkovací hexavakcíny, Justiční a exekuční mafie, Rozprodané zlaté národní rezervy, Nucený import cizí kultury, Předražené léky, nízké důchody, Převod pravomocí na banky a nadnárodní korporace, TTIP a CETA, Zvyšující se chudoba a zadluženost, Likvidace politické opozice
Zmanipulovaná média …

MÁME TOHO DOST!

Zúčastní se domácí i zahraniční řečníci.

Program bude průběžně doplňován.
http://cestsvobodarespekt.cz/
Událost se koná za mediální podpory:
Welcome to Reality
Občanská iniciativa Za rodinu, kulturu a vlast

FB událost: https://www.facebook.com/events/677639572412508/

Pozvánka: http://cestsvobodarespekt.cz/pozvanka-na-verejne-shromazdeni-na-17-11-2016/

další…

Demonstrace na obranu skutečné demokracie, proti nikým nevoleným elitám – 11:55 – 13:55 – Palachovo náměstí

Pořádá: Blok proti islamizaci – http://blokprotiislamizaci.cz/

FB událost: https://www.facebook.com/events/575382829322567/

další…

Manifestace k výročí republiky a míru – 14:00 – 16:00 – Palackého náměstí

Náš národ má přirozené a nezadatelné právo na svoji historii, na tradice, které po staletí budoval a opečovával, a na kulturu, kterou pěstoval. My, dnes žijící příslušníci tohoto národa, máme odpovědnost vůči tisícům a tisícům mrtvých vojáků a civilistů, kteří ve jménu záchrany naší země zemřeli v minulosti. A my, dnes žijící příslušníci tohoto národa, máme odpovědnost vůči tisícům a tisícům těch, kteří přijdou po nás!

Pořádá: Aliance národních sil – http://www.aliancens.cz/

další…

Velká výstava „Ukradená revoluce“ 17. listopadu v Praze

Prosím sdílejte a zvěte své přátelé: https://www.facebook.com/events/1489631861064015/

Chtěli občané skutečně nezaměstnanost, exekuce, rozkradení státu, bezdomovce, nekvalitní potraviny anebo to všechno bylo jinak?

  1. 11. proběhne na Václavském náměstí (spodní část u stanice metra Můstek) vernisáž výstavy, která hledá odpověď na otázky proč a jak byla revoluce občanům a studentům ukradena.

Výstavu zahájí Tomio Okamura a na zahájení zahraje Pepa Nos.

Pořádá: Strana přímé demokracie SPD – http://spd.cz/

.

PROHLÁŠENÍ   SPR-RSČMS:

Tohle je skutečně mistrovská ukázka české rozhádanosti a neschopnosti se domluvit ani na JEDINÉ společné akci za celý rok!!!

Navíc většina akcí je pořádána ve stejnou dobu, takže pro mimopražské (kteří třeba nejsou přímo angažováni v žádném z níže uvedených uskupení), je otázkou a dilematem, kterou akci přijet podpořit. A jestli má za těchto okolností vůbec smysl vážit dlouhou cestu z opačného konce republiky.

Čili 17. listopad v Praze budeme raději ignorovat – tak, jak jsme to dělali po celou dobu uplynulých 26 let. S výjimkou loňského roku, když svitla přechodná naděje, že se národ konečně vzpamatovává, semkne se a sjednotí proti zaprodané pseudoelitě vlastizrádců. Nestalo se, zítřejší akce v Praze jsou toho důkazem!

Své znechucení nad 17. listopadem tak letos vyjádříme podobným způsobem, jako prezident republiky Zeman:  Prahu ponecháme nenapravitelným … (doplňte si dle libosti).

Takže,

až si to pánové (a dámy), co sedíte v sídlech různých národoveckých stran a spolků v Praze a okolí, vyjasníte, potom se můžete obrátit i na zástupce dalších vlasteneckých uskupení, které v Praze nesídlí a jsou třebas i zdaleka.

Vy stejně všechno vždycky víte nejlépe…

Mnoho zdaru vám všem k tomu přejí republikáni z Moravy.

. (tečka)

Rubriky: komentáře, Občané, politika, Republika Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Prohlášení SPR-RSČMS k akcím 17.listopadu 2016 v Praze.

Svátek dobře placených koryt

Ve čtvrtek 17. listopadu je (už zase) státní „svátek“. Bohužel normální člověk nemá co slavit (viz. článek níže), vždyť realitu dnešní doby všichni známe, a podvody či podvodníky není třeba oslavovat. Skutečná revoluce a demokracie nás tak teprve čeká. Jediné, co je v tento den záhodno, je věnovat tichou vzpomínku památce Jana Opletala, jenž byl spolu s dalšími studenty, před mnoha lety v roce 1939, zavražděn mocenskými složkami III. Říše, a 17. listopad se tak později stal mezinárodním dnem studenstva.

   Výročí krachu tzv. reálného socialismu v Československu poskytuje každý rok prorežimním politickým nulám  příležitost se okázale zviditelnit.  A aby si to zviditelňování náležitě usnadnili, prohlásili 17. listopad za státní svátek a přejmenovali jej za „Den boje za svobodu a demokracii…“ Humbuk okolo výročí 17.11.1989 přitom silně připomíná komunistické oslavy „Velkého října“ (7. listopadu). Naproti tomu výročí vzniku Československa 28. října bylo dlouhá léta po sametovém převratu exponenty současného režimu ignorováno, a např. v devadesátých letech jej slavili pouze Republikáni. Dvacátý osmý říjen se totiž moc nehodí německým protektorům, ani kavárenské havlérce.

Nejubožejší divadlo předváděl 17. listopadu vždy Václav Havel, a dnes jeho pohrobci. „Myslitel“ a „státník“, který dlouhá léta okupoval Pražský Hrad (chtěl být přece prezidentem pouze do 1. svobodných voleb, jak tehdy po listopadu 89 rád prohlašoval), tento den okázale uděloval vysoká státní vyznamenání politikům západních velmocí (R.Reagan, F.Mitterand, apod.) a dalším lidem, kteří s československými listopadovými událostmi roku 1989 neměli nic společného, alespoň navenek. Vše nápadně připomínalo doby, kdy Gustáv Husák uděloval československé řády Brežněvovi a jiným sovětským papalášům. Nepředváděl se však jen Havel, např. Pithatt, Ruml, Mlynář, Žantovský, a mnoho dalších a dalších se předháněli v prázdném žvanění o svobodě a demokracii. V této štafetě vytrvali až do současnosti, jako např. kavárenské H-TRIO (Herman-Halík-Horáček). Všichni tito „výtečníci“ si věru nemají nač stěžovat. Listopad 1989 pro ně znamenal neskutečný výtah k moci, privilegiím a majetku, k němuž by se v normální slušné společnosti a za normálních okolností nikdy nedostali.

Co ale přinesl listopad 1989 naší zemi a v ní žijícím obyčejným lidem? S halasně vychvalovanou demokracií to jde od deseti k pěti. Demokratické výdobytky občanů z jara 1990 jsou od roku 1992 systematicky oklešťovány a odbourávány. Držitelé moci postupně upravili volební zákony tak, aby se nepohodlné politické strany neměly šanci do parlamentu vůbec dostat. Svoboda tisku a svoboda slova (projevu) byla rovněž omezena v rámci jakési „politické korektnosti“, tedy cenzury a autocenzury. Představitelům nepohodlných politických stran není běžně umožňováno vystupovat ve veřejnoprávní televizi, rozhlase a jiných mainstreamových sděl. prostředcích. Ze všech údajně nezávislých mainstr. médií zásadně zaznívá (tak jako za „reálného socialismu“) pouze jeden výklad politických událostí – ten oficiální, diktovaný mocí kontrolovanými západními agenturami. K šíření názorů jiných než režimních je nutno opět používat samizdat – dnes tedy internet, který je ovšem obrovským trnem v oku světovládné mašinérie, a který se tak již stává terčem k likvidaci poslední jiskřičky demokracie v něm přežívající. „Seriózní“ portály, deníky a časopisy nepohodlné názory jednoduše neotisknou.

Politické strany se podle oficiálního pravdoláskařského výkladu dělí na „státotvorné“ a „extremistické“. Ve „státotvorných“ stranách se přitom sdružují většinou jen převlékači kabátů a kariéristé nejhoršího druhu, kteří své politické názory mění podle momentální situace, a kteří – jako ti komunističtí svazáci 50tých let min. stol. – vnucují svoje názory jiným a běda, pokud ostatní nesdílí jejich postoje. Lidé, kteří za svými názory pevně stojí, jsou označeni za extrémisty, neonacisty, xenofoby, homofoby, atd. atd.

O nezávislosti soudnictví si také můžeme jen nechat zdát. Soudy i nadále rozhodují ne podle práva, ale podle potřeb držitelů moci. Politické procesy proti kritikům mocných jsou maskovány jako procesy za urážku jejich „cti“, případně jako popírání jakýchsi historických událostí dle oficiálního výkladu, o němž se nesmí pochybovat, natož diskutovat. Exponenti současného režimu tak okamžitě začnou mávat strašákem nejrůznějších ***-ismů.

S nápravou křivd spáchaných komunisty to polistopadová vládnoucí garnitura nikdy nemyslela až tak úplně doslova. V podstatě to překroutili na neoprávněný návrat majetku bývalé šlechtě, majetku, který byl zaslouženě vyvlastněn již v roce 1945. A všichni známe ten nejtypičtější případ, který se na tomto poli v Česku odehrál.

Snad nejodpornějším činem polistopadového panstva a jejich protektorů se stalo rozbití Československa. To proto, aby se vládnoucí garnitura nemusela o moc s nikým dělit a oba zbytky zmrzačené republiky byly snáze ovladatelné. Zevnitř i zvenčí – pro svou bezvýznamnost. Zbytek státu na české straně byl pak místo obnovení zemského zřízení znovu rozkouskován na Gottwaldovy kraje.

Ani v zahraniční politice nelze od roku 1990 zaznamenat žádné úspěchy. Velmi špatné vysvědčení ministerstva zahraničí vystavují pro náš stát nevýhodné smlouvy, které MZ již více než 20 let přijímá. Od uzavření česko-německé smlouvy a deklarace, přes uznání umělého narkomafiánského státu Kosovo, přijetí tzv. Lisabonské smlouvy (přejmenované Evropské Ústavy), vydání státního majetku cizímu státu Vatikán (tzv. církevní restituce), až po nedávné uzavření smlouvy CETA. A zavlečení Čech a Moravy do zločinného paktu NATO a novodobého vězení národů – Evropské unie , může považovat za úspěch pouze jedinec velmi naivní či zaprodaný. Ponížená servilita pražských mocipánů vůči NATO či Bruselsko-Berlínské IV.Říši se dá srovnat pouze se servilitou husákovského režimu k brežňevovskému Sovětskému svazu.

Není toho tedy věru mnoho, čím by se současní mocní mohli chlubit. A jejich velikášské způsoby oslav 17. listopadu rozhodně nesvědčí o tom, že by si snad byli schopni či ochotni připustit pochyby o sobě samých. Na nás ostatních tak zůstává jim tyto hříchy připomínat, a okázalým ignorováním „jejich“ pseudosvátku dokazovat, že NÁŠ svátek to tedy rozhodně NENÍ.

.

Rubriky: komentáře, Občané, politika, Republika Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Svátek dobře placených koryt

Otroctví nekonečného růstu

Vlastimil Podracký

Úsporný život s minimálními náklady a bez dluhů je děsivým snem ekonomů. Dnešní liberální ekonomové se nemohou odtrhnout od vize nekonečného růstu materiálních prostředků. Zodpovědní občané, kteří si šetří na období nezaměstnanosti nebo na stáří nepatří do tohoto světa. Naopak zcela systémově se chovají ti, kteří se zadlužují. Na nekončícím plýtvání je založena celá ekonomika: zisky, zaměstnanost a daně státu.

Neohraničený liberalismus

  Tzv. keynesiánská ekonomika velí neustále utrácet, stále se počítá růst, kolik procent který stát dosáhl a podle tohoto údaje je úspěšný. Na růstu je vše založeno: zisky, výdělky, zaměstnanost, daně státu, platby zdravotního a sociálního pojištění. Krize mohou vznikat z různých příčin, ale všechny jsou v podstatě založeny na selhání materiálního růstu, které vede k nízkým příjmům státu a nenaplnění fondů. Bez růstu je nezaměstnanost, sociální problémy a politické převraty. Nechtěli-li němečtí občané v třicátých letech zavést komunistické poměry jako řešení krize, museli zvolit Hitlera, který zajistil růst zbrojením, které je vlastně jakýmsi ekvivalentem růstu. Potom se musí ničit, aby se mohlo budovat a růst byl zajištěn za každou cenu. Zatímco zaostalé země nebo země zničené válkou růst mohou, vyspělé země musí plýtvat, tedy spotřebovávat stále více a ničit nikoliv válečným nasazením, ale nasazením odpadových kontejnerů. Když nejsou peníze, musí se půjčovat a tak dluhy rostou donekonečna a nelze je zaplatit bez drastických úsporných opatření, která potom likvidují zodpovědné politické subjekty dluhy nedělající nebo je dokonce splácející. Krize totiž nastává zastavením růstu, které může mít různé příčiny. Ve třicátých letech to bylo nepochopení nové doby, lidé byli zvyklí šetřit, nekupovali stéle nové a nové výrobky, šetřili penízky do strožoku, jak byli zvyklí z doby císaře pána a zlatých dukátů. V letech okolo r. 2008 to bylo bankovní krizí poměrně složitého charakteru, která už byla mnohokrát popsaná.

  Plýtvání je nezastavitelné politickými subjekty. Oba hlavní politické směry – liberální a socialistický nemohou zastavit kolotoč materiálního růstu, plýtvání a dluhů. Liberálové na tom mají postavenou svoji ekonomiku, socialisté svoje politické sliby, které jim přináší hlasy.

Neohraničené náklady

  Neohraničené náklady jsou dalším případem úpadku postmoderny. Jejich esencí není v podstatě žádná teorie, jsou dány slabostí státu a možná i slabostí skutečného vnitřně pevného liberalismu jako součásti systému. K tomu patří záměrné komplikování života, aby se služby navyšovaly. Dálniční obchvat se dělá tím nejkomplikovanějším způsobem, aby se vykoupilo co nejvíce zemědělské půdy a proinvestovalo co nejvíce peněz do rukou stavebních firem. Možná to trochu přeženu: Lékaři si budou u pacientů nemoci „pěstovat“, aby měli práci a příjem (v pozadí stojí výrobci léků). Právníci budou lobbovat za co největší nesmyslnou změť zákonů, aby měli práci. Úředníci budou vymýšlet další a další oddělení a prosazovat důležitost své práce, aby se úřady rozrůstaly a tím i platy vedoucích. Soudci budou kauzy natahovat, aby vykazovali důležitost a zdůvodnili svoje platy. Když to ještě trochu přeženu, policisté si budou zločince „pěstovat“, aby zdůvodnili totéž.

  Návštěva školy se bude prodlužovat donekonečna, vysoké školství bude vyžadováno na každou práci. Úroveň přirozeně poklesne, jinak by totiž nemohly davy průměrných vystudovat, ale zato budou různé nástavby, bez kterých nebude možné dostat ani práci zametače; všechno to proto, aby se pracovníci školství zaměstnali, případně aby vydělaly soukromé školy. Podobně to bude se všemi sociálními pracovníky. Už dnes vidíme neustálou snahu každého opečovávat, jaká radost, že nějaké dítě potřebuje asistenta ve škole, protože je handicapované! Konečně najde zaměstnání dosud nezaměstnaný sociální pracovník. Představte si, že bychom neměli poškozené děti, kde bychom byli s HDP?

  Snaha vytvořit systém tak, aby byl co nejsložitější a mohlo se zaměstnat co nejvíce lidí je viditelná. Tyto zbytečné služby se samozřejmě počítají do HDP, takže paradoxně, čím více poškozených lidí, čím více zbytečných škol, čím více úředníků, tím vyspělejší je stát. Rostoucí náklady se přímo nemusí týkat tržních produktů, ale většinou jde o zisky soukromých subjektů, ať už jednotlivců nebo firem.

  Neohraničené náklady je možno definovat pro každé odvětví. Pro zdravotnictví nekončícím přívalem léků na každou sebemenší „bolístku“, pro zemědělství nekonečně rostoucí příval chemických přípravků ničící vše živé vyjma přešlechtěné pěstované rostliny. Podpora poškozených lidí, přijímání uprchlíků, neustálé navyšování lidí, kteří vyžadují „péči“. Podpora nepracujících je více než zřejmá, protože nekonkurují na trhu práce a postupnou osobní degradací odpadnou z pracovního trhu.

Závěr: Tento stav otroctví nekonečného růstu je dán absencí přesahujících hodnot v životě člověka, která dělá jednotlivce středobodem veškerých snah, což končí hédonistickým pojetím života. To není jen otázkou osobních rozhodnutí lidí, ale též vztahu k systému, ve kterém se hédonismus považuje za samozřejmý. Nakonec je ovšem legitimní otázka, zda tedy růst je opravdu tak špatný. Komu vlastně vadí neohraničený liberalismus a neohraničené náklady? Lidé se zaměstnají, daně se platí a život běží. Doposud to nevadilo. Tento růst vytvořil blahobyt. Ale je to možné tak donekonečna? Proti tomu stojí tyto argumenty:

1/ Zbytečně velké vyčerpávání zdrojů a znečišťování životního prostředí. To není jen ohrané klišé ekologů. Všimněme si jak se stále ničí silnice nekončícími kolonami trajlerů, kolik zplodin vyprodukují, kolik stojí neustálá oprava silnic neprůjezdných nekončícími opravami. Všimněme si hromad odpadků, především přírodou přirozeně nezpracovatelných plastů a jejich náročné odstraňování stojící prostředky a další znečištění. V tomto výčtu se dá pokračovat na mnoho dalších věcí, které ovšem všichni známe. Ale asi nejhorší je ničení tropických pralesů, výlov moří a vypasení savan. My sice v tom mnoho nenaděláme, ale přispíváme k tomu svojí spotřebou.

2/ Zbytečně velké vyčerpávání lidí a nastavení rizikové budoucnosti vyspělých civilizací. S růstem jsou spojeny dva fenomény: velké pracovní zatížení ekonomicky činných na jedné straně a armáda příživníků na druhé. Technologický růst vyřazuje lidi z práce a je velmi těžké pro mnohé z nich práci najít vzhledem k nedostatečné kvalifikaci. Na druhé straně mladí lidé nezakládají rodiny, žijí spolu bez dětí velmi dlouho, neustále studují. Je to sice především nastavením špatných morálních hodnot a s růstem to nesouvisí, nicméně i systém vyžadující zbytečné vzdělání a nestálé poměry mají na tom svoji zásluhu.

3/ Vznik vnitřního a vnějšího otroctví. Vnitřní otroctví je zvyk na život bohatý na materiální spotřebu a nemožnost jej opustit v okamžiku životních situací vyžadujících skromnost. To vede potom k otroctví vnějšímu, ke dluhům a exekucím. Státy neschopné přesvědčit občany o úspornějším životě v nepříznivých situacích se potom dostávají do dluhů normálně nesplatitelných. Velké náklady (velká spotřeba a velké sociální platby) vyspělých zemí západní civilizace znamená velkou nevýhodu ve styku s nově nastupujícími civilizacemi (Čínou, Ruskem, Latinskou Amerikou), které přebírají svojí levnou pracovní silou výrobu a následně nemajíce dluhy investují v zemích Západu a dostávají tyto země do finanční závislosti a područí.

  Případná změna je spojena s přijetím nadčasového myšlení, ve kterém je budoucnost lidského rodu a přírody zohledněna jako prvořadá. Zachování fyzické existence se musí stát hodnotou, což vyžaduje odmítnutí současného fenoménu „odloučení“ a z něho vyplývajícího hédonismu. Podstata ekonomického systému se měnit nemusí, jde jen o to, kam výsledky ekonomické činnosti směřují, zda k materiálním nebo k jiným hodnotám. Skromnější život by přinesl méně práce a více času. Rozvoj by ovšem musel zůstat s menšími materiálovými náklady. Čas by se musel smysluplně využít k další práci, především v péči o větší rodinu a vytváření příznivého prostředí. O tom píši ve své knize Návrat k domovu, řešení pro Evropu (Centrum české historie 2016, k dostání: www.ceskatrikolora.cz).

  Přechod k nižším materiálním nákladům neznamená pauperizaci. Pěkným příkladem rozvoje, nikoliv materiálního růstu jsou stále se zmenšující elektronické přístroje, rozvoj komunikační techniky, který umožňuje lidem práci doma bez dojíždění. Proč konečně nejezdíme malými elektromobily a železniční dopravou? Nejhorší asi je budování megalomanských staveb a doprava všeho možného na půl světa, byť bychom to mohli pěstovat za humny a vyrobit doma. Bydlet skromněji bychom nemuseli, když domy jsou dobře zateplené.

.

Rubriky: politika Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Otroctví nekonečného růstu

Senátorem na 15% úvazek.

Máme za sebou ty nejzbytečnější volby, jaké v ČR existují. Řečeno přesně a adresně – zbytečné II. kolo do zbytečného Senátu PČR. Pokud by se mnou chtěl někdo polemizovat, nechť si zjistí průměrnou účast oprávněných voličů za celou Českou republiku. Je to zhruba 15%, jak je již naznačeno i v nadpisu mojí úvahy. To ovšem znamená, že v některých senátorských okresech (např. Most) se voleb zúčastnilo jen něco málo nad 10% občanů. Není lepšího důkazu o tom, jaký názor mají lidé na tuto zcela zbytečnou a drahou instituci a dvoukolovou volební frašku, která se navíc každý druhý rok opakuje (byť jen v 1/3 senátních obvodů).

To zřejmě pochopil i šéf ANOfer(ne)tu a politický podnikatel A. Kobliha, který po neúspěšném II. kole pro jeho kandidáty začal najednou mluvit o potřebě zrušit toto odkladiště politických mrtvol. Na celé trapnosti nic nemění ani zářivě syntetický úsměv předsedy Holobrádka, který svým pánům za „velkou louží“ může nahlásit, že on úkol splnil, protože jeho kandidáti byli nakonec nejúspěšnější. I když je známo, že lidovci mají prakticky nejdisciplinovanější voličskou základnu, to tvrdé jádro členů a příznivců, nechť se každý podívá, kolik to bylo voličů v absolutních číslech. A také lze lehce přepočítat, jaká je to procentuální podpora z celkového počtu občanů disponujících volebním právem. Např. v senátním obvodu č.61 –  Olomouc. Komu se to nechce počítat, tomu prozradím, že je to necelých 10 procent! Takže správný název tohoto článku by měl spíše znít: „Desetiprocentním senátorem za stoprocentní plat“.

Z výše uvedeného se vnucuje otázka:  NEMĚL BY SE PLAT SENÁTORA ODVOZOVAT Z TOHO, KOLIK PROCENT OBČANŮ VLASTNĚ ZASTUPUJE?! Tedy, pokud zastupuje pouhých 10% oprávněných voličů, neměl by se jeho plat rovněž snížit na desetinu?

Celý senátní debakl po II. kole voleb, už vyprovokoval vícero pomazaných hlav k mudrování, jakže to celé napravit, aby se voleb (zejména do SSenátu) zúčastňovalo větší množství občanů. Nejlépe zákonem, jak jinak. To by se ovšem musela shodnout 2/3 většina všech poslanců a senátorů PČR, tedy většina ústavní. A ta, jak známo, se shodne leda tak na růstu svých platů.

Nabízejí se v zásadě 3 možnosti:

  1. Bolševický přístup:  Účast ve volbách prostě lidem nařídit, a absenci potom trestat. Tento názor razí i prezident republiky Miloš Zeman. Máme přece tu demokracii.
  2. Motivační přístup:  Každý volič ve II. kole voleb do Senátu by ve volební místnosti obdržel 1 úřední obálku, 2 volební lístky se jmény postoupivších kandidátů, a poukázku na výběr, dejme tomu 1.000 Kč v hotovosti, či poukázku na jiný benefit (to by mohlo být předmětem diskuze). Platný hlas by byl pouze ten, který by se nalézal v úřední obálce spolu s výše zmíněnou poukázkou. Tyto volby by byly zároveň referendem, jestli voličům záleží více na svém zvoleném zastupiteli, anebo dávají přednost drobnému benefitu – hotovosti, stravenkám, poukázkám na zboží, apod. Náklady by hradila ta politická strana (nebo hnutí), jenž by vítězného kandidáta delegovala.
  3. Republikánský návrh:  Když už není zrušen celý Senát, jak bychom si přáli a jak prosazujeme od roku 1995, tak zrušit alespoň ono nesmyslné 2. kolo. Vítězem v daném obvodu by se stal ihned ten kandidát, který by v 1. kole senátní volby získal největší procento hlasů. A to první kolo samozřejmě uspořádat vždy s volbami jinými, tedy komunálními či krajskými. Ušetřit tak alespoň část peněz daňových soustrastníků, a neotravovat neustále občany s nějakým docházením k volební urně.

A ještě drobnost, ale důležitá. Je skandální, že pro platnost referenda (když už se jej podaří uspořádat), je stanovena tzv. minimální volební účast, která je ve výši 35% počtu oprávněných voličů (a např. na Slovensku a v Maďarsku je to dokonce 50%), ale při volbách do zastupitelstva toto pravidlo NEPLATÍ!!! Což vyniká zejména ve srovnání s oním 2. kolem volby do Senátu PČR. Potom se může lehce stát, že zvolený senátor zastupuje i méně než 10% oprávněných voličů, pobírá královský plat a jiné prebendy, a hanba ho nefackuje.

Proto vyzýváme:  NEPRODLENĚ ZRUŠTE LIMIT NA MINIMÁLNÍ VOLIČSKOU ÚČAST V REFERENDU!  Kdo nechce či neumí v referendu spolurozhodovat, svěřuje tím konečný verdikt svým spoluobčanům.

Roman Sláma, místopředseda SPR-RSČMS

.

Rubriky: komentáře, komunální volby, Občané, politika Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Senátorem na 15% úvazek.

Vítejte v Babišstánu!

/Aneb malé ohlédnutí za posledními volbami/

Babiš coby zachránce národa? No to snad ne…

Je pátý den po volbách a já se pořád ještě ujišťuji, že to nebyl zlý sen, že se mi to nezdálo. Po nádherném zářiovém letním počasí je už více jak týden neskutečně ohavno, a to jen zvyšuje mou depku. Ačkoliv jsem si neustále opakoval, že po 26 letech politického angažmá mě už nic nemůže překvapit a výsledek voleb se dal snadno předjímat, přece jen jsem si říkal, že teď už přece musí svéprávný volič životaschopného národa prohlédnout, a jít hlasovat PROTI svému ZÁNIKU. Že tu lidé nebudou chtít migrantskou invazi a reálnou hrozbu zatažení do apokalypsy III.WW. Že lidé odmítnou zavádění prvků NWO v podobě EET, TTIP, CETA, inkluzi ve školství, apod., že se postaví proti zákonům, které by si nedovolili zavádět ani komunisté za minulého režimu (ne)blahé paměti – zákony o novely zákonů o pol. stranách, o volbách, o shromažďování, o prolamování nedotknutelnosti obydlí, o držení zbraní, o kontrole nad internetem, atd. atd. Prostě všechny kroky, které zde v ČR zavádějí ryzí fašismus, resp. sociálfašismus, protože všechny směřují k omezování či rušení základních občanských svobod – svobodu shromažďovací, svobodu projevu, právo na vlastní obranu, rovnou soutěž politických stran, domovní svobodu… Těch prvků NWO je mnoho, a ti kdo je prosazují, mluví jasnou řečí. Ale hluší neslyší. Zato mnoho z voličů zřejmě slyšelo na smršť populistických slibů, kterými vládní strany zavalily 14 dní před volbami veřejnost. Taková tsunami vládního populismu, jaká se prostřednictvím dávno zaprodaných medií vzedmula 2 týdny před hlasováním, taková tu ještě nebyla.

Pozdě a marno opakovat starou a ověřenou zkušenost, že kdo vymění svou svobodu za pohodlí a konzum, či svěří rozhodování o svém osudu jiným, nebude mít nakonec NIC – ani tu svobodu, ani ten luxus, jistotu a pohodlí. Zbude mu jen „jistota“ nesvéprávného a zchudlého otroka, že bude věčně pracovat na své pány a vládce. Teda, dokud jim bude přinášet užitek, jinak bude vyměněn… 

Protože teď už nejde o souboj, která parta si urve větší díl kořisti ze společného majetku, či kdo bude více sát z penězovodů, napojených na rozpočet daňových soustrastníků. Tady už jde o BYTÍ ČI NEBYTÍ národa jako takového, jestli nebude jako celek zprivatizován, zotročen či rozpuštěn v cizím moři nepřátelského živlu. Takže teď už je to jisté, budou tu imigranti, ve všech krajích, a ne zrovna málo. Se všemi průvodními jevy. Kvóty se buďto naplní a znovu navýší, anebo se obejdou pomocí takzvaných eurodotací a soukromého sektoru. Už i komunistům to dochází…!  Všechno to výše uvedené NWO svinstvo přijde taktéž, o to se už Babiš postará, stejně jako se všem motoristům postaral o povinné navýšení procenta přimíchávaných biosraček do paliva, poškozující motory. Před několika lety v posledním týdnu těsně před parlamentními volbami. Dotace… dotace… dotace… To se to potom podniká! Babiš není žádný hodný strýček, trestající vlastizrádného Sobotku a zachraňující náš národ, jak si to někteří prosťáčci představovali, když mu házeli svůj hlas v domnění, že tím potrestají ČSSD. Je to oligarcha globalistického ražení. Pokud bude řídit stát jako firmu, bude chtít minimalizovat (své) náklady a maximalizovat zisk. Takže udělá co? To co každý podnikatel, pokud má přežít bez cizí pomoci. Část svých zaměstnanců propustí, a část sedře z kůže či uštve. A pokud se budou stavět na zadní, tak je nahradí levnějšími ze zahraničí. To byl opravdu Babišův majstrštyk, když přesvědčil část voličů, že je vlastně v opozici proti Sobotkovi, i když s ním jede na stejné lodi. A že bude hájit zájmy obyčejných lidí…  😯 :roll:  😈 

ČSSD prohrála, ale bohužel ne dost.

Těm nemnoha voličům, kteří se obtěžovali do volební místnosti a dali svůj hlas některé z národně orientovaných stran, patří dík. Ještě větší dík pak patří těm 1.225 spoluobčanům, kteří dali důvěru našemu Sdružení pro republiku – Republikánské straně čech, Moravy a Slezska. A největší dík potom vyslovuji těm nemnoha, kteří se zapojili do naší skromné volební kampaně, a ze svých nepatrných prostředků a ve svém volném čase (který by jinak mohli trávit se svými rodinami či přáteli), přispěli k našemu úsilí o probuzení českého a moravského národa. Ti ostatní zřejmě nepochopili nic, případně jim daný stav v ČR vyhovuje. O to horší pak ale bude jejich pozdní procitnutí.

Pravdivé, dalšího komentáře netřeba.

Pojďme si to shrnout, co bylo příčinou (nejen) našeho neúspěchu:

Opět se potvrdilo, že bez peněz se volební kampaň –  a tedy i politika – dělat nedá. Dnes to platí stále více, než kdy jindy, protože volební kampaň se dnes v podstatě rovná kampani reklamní. Strana nabízí program – tedy jakési zboží – veřejnosti, tedy voličům. Můžete mít sebekvalitnější zboží (tedy program a kandidáty), pokud se zákazník – volič – o něm v reklamě nedozví, tak nenakoupí. Zvláště, je-li zavalen reklamou (často i lživou) na jiné značky a produkty. Samozřejmě, bez peněz do reklamy nelez, to je také ověřené pravidlo. Je sice možné si tu reklamu částečně zařídit z vlastních prostředků, avšak to by znamenalo opravdu masové nasazení, aby se náklady rozložily na únosnou mez. Podmínkou je široká a disciplinovaná základna členů a příznivců. Jak je však získat, když každý, kdo jen nahlédne do politiky, chce mít hned SVOU VLASTNÍ politickou stranu, kde bude hrát svou „vedoucí“ roli…? Kdysi nám, republikánům kdekdo říkal:  „Kdybyste tam neměli toho Sládka (tehdejšího předsedu), který vám dělá ostudu, byli byste perfektní strana a hned bych se k vám přidal!“ Částečně měli pravdu, ale když jsme v roce 2010 tento problém vyřešili a vydali výzvu všem těmto kritikům i všem bývalým republikánům, které Sládek do té doby vystrnadil ze strany, neozval se téměř nikdo! Čest několika výjimkám. A ti nejobětavější spoluzakladatelé, kamarádi a přátelé, nás opustili na věčnost… Nejsme strana velkopodnikatelů, oligarchů, mafiánů a jiných elementů s nejasným majetkovým pozadím, začínali jsme s nulou KČ, nečerpáme ani 1 KČ od tohoto prohnilého státu na svou činnost, nepobíráme prostředky od ambasád cizích mocností, ani prostřednictvím neziskových organizací, prostě jsme strana obyčejných lidí (živnostníků, zaměstnanců, dělníků, důchodů, studentů), kteří mají sami hluboko do kapsy a občas tak i problém s plněním základní povinnosti člena strany. NAOPAK – musíme tomuto vydřidušskému režimu v ČR každoročně platit výpalné za svou existenci, v podobě placeného auditovaného vykazování příjmů a výdajů. Chápete?! Abychom mohli fungovat, musíme se každoročně sesbírat na XX tisíc, abychom od systémového sluhy obdrželi kulaté razítko ke schválení (a pokračování) v naší další činnosti!!!  Jak nám potom má zůstat alespoň nějaká relevantní částka na volební (reklamní) kampaň??! To si zřejmě nikdo z neinformovaných spoluobčanů-voličů neuvědomuje!  Sponzoři-národovci k mání nejsou, alespoň se nám žádní neozvali. A bude hůř, novela zákona o financování politických stran, díky podpisu prezidenta Zemana, už platí. Dej ďáblovi svůj hlas – peklem se ti odmění…!

Finanční problém pak úzce souvisí s aktivitou členské základny. Je to začarovaný kruh. Alespoň dílčí úspěch by nám přinesl zvýšenou aktivitu členů a možná i příliv nových. K tomu by alespoň na čas vyřešil finanční živoření strany. Takto se počet členské základny snižuje a její aktivita klesá.

Aby toho nebylo málo, tak k finanční sebevraždě je ještě třeba přičíst neuvěřitelnou diskriminaci ze strany mainstreamových médií, placených i námi. Veřejnoprávní probruselská televize nás na základě „průzkumu“ jakési soukromé agentury odsoudila ke dvouminutovému výkřiku (stejně jako další národovecké strany), který pak okomentovala svými „experty“ s patentem na rozum a libovolným časovým prostorem. Na nějakou debatu či představení našeho programu a našich názorů nebylo ani pomyšlení. Televize se nějakou vyváženost už nesnaží ani předstírat. Naše koncesionářské peníze jim ovšem nesmrdí. Takže já osobně jdu ČTV ihned po definitivním skončení voleb odhlásit – stejně to tam není ke koukání, na žádném programu. V českém rozhlase se zase „losovalo“. Takže jsme si nemohli vybrat, s kým a o čem se můžeme bavit. Moderátorka se striktně držela jimi nařízených (pro nás marginálních) témat, a při pokusu o odbočení ihned zasahovala. Že máme jako pol. strana nějaká svá VLASTNÍ témata, ji zjevně nezajímalo. Nejvíce jsem ji rozčílil, když jsem se v závěru pořadu pokusil posluchače pozvat na náš republikánský mítink, který se konal následně za dva dny. Mediální SSoudruzi z ČTV a ČRo, bravo – Husák s Jakešem by z vás měli radost, demokraturu jste naplnili na 100% !

Máme-li se nějak utěšit, mohu náš výsledek označit jako NEVÝHRU – viděno ze zorného úhlu vynaložených prostředků (nikoliv času), v porovnání s jinými mimoparlamentními stranami, které do kampaně vložily mnohem více prostředků, nežli my. Národní demokrati, Dělníci, Sládek & spol., Blok proti salámu (Konvičkovci) +parlamentní Úsvit M.Černocha, všichni nakonec pohořeli, a stálo je to mnohem a mnohem více prostředků, nežli nás. V jejich případě se jedná jednoznačně o prohru. To však na konečném výsledku nic nemění.

Jistou nadějí je volební výsledek SPD Tomia Okamury, kterému se podařilo proniknout v 10 ze 13 krajů do zastupitelstva. Ale to jejich spojení s Hradní SPO není valnou zárukou pro splnění jejich programu, zvláště poté, co předvedl Hradní pán za poslední měsíc. Navíc staronové krajské mafie zahnaly Okamurovce ihned do opozice ve všech krajích. Tož uvidíme.

Další parlamentní strany netřeba příliš komentovat. U komunistů se určitě moc neslavilo, a Kalouskova TOP 09 se může směle přejmenovat na TOP 0,9(%). 

Kalousek už pravděpodobně uvažuje o návratu k lidovcům

Kdysi vládní ODS bude jistá část občanů volit ještě dlouho, protože za divokou privatizaci devadesátých let má být komu vděčná. Restituenti všeho druhu rovněž. Ale kdeže je ta sláva let devadesátých s V. Klausem…

Zdroje ODS pomalu vysychají a s nimi i volební výsledky

Musíme se teď rozhodnout jak dál do parlamentních voleb, které nás čekají nejpozději za rok. Teda, pokud vůbec nějaké budou. Z výsledků těchto krajských voleb je jasně patrné, že samostatné mimoparlamentní strany nemají žádnou šanci. Že je třeba spojit síly, vychází z logiky věci, na to netřeba být génius. My, republikáni, o to usilujeme již skoro 10 let. Jenomže spojovat se příliš není s kým. Ono se to snáze řekne, než provede. Drtivá většina lídrů všech mimoparlamentních stran si pod pojmem spolupráce či spojení sil nepředstavuje nějakou koalici nebo vznik nového společného subjektu, ale prostou asimilaci. Tedy – „chcete-li spolupracovat, vstupte do naší strany a my vás povedeme…“ Takový postoj si ještě může dovolit strana parlamentní, avšak co asi tak žene lídry neparlamentních stran a straniček k podobnému jednání?

Ze zkušeností z minula by programově a ideologicky přicházely v úvahu tyto subjekty:

  1. DSSS:  Strana je však jasně na sestupu, a navíc, pokud si předseda Tomáš Vandas hřeje na prsou takové hady, jako je jeho bývalý šéf a exposlanec Sládkovy SPR-RSČ, nějaký O.V. z Prostějova – bonzák, křivák, pomlouvač a bezdůvodný udavač s STBáckými praktikami, jenž je navíc jako politik, řečník a případný krajský lídr zcela neschopný – tak si prostě neumím případnou spolupráci s DSSS představit. Alespoň ne v rámci Olomouckého kraje. Navíc předseda Dělníků si pod pojmem „spolupráce“ představuje prosté pohlcení, a z doslechu je známo, že v minulosti podrazil i některé své bývalé partnery.
  2. Národní demokracie:  Jak to slibně začalo, tak to špatně skončilo. Stačilo, aby se na scéně objevil M.Sládek, několikrát se tajně sešel s předsednictvem ND, a bylo po spolupráci. Národní kongres byl Národními demokraty hozen přes palubu, a s tím i veškeré naděje na úspěch. Chlapcům velmi rychle stoupla sláva do hlavy (stačilo uspořádat několik poměrně úspěšných demonstrací u nich doma v Praze), a už si mysleli, že nikoho dalšího nepotřebují, že to mají „v kapse“. Předpokládal jsem výsledek, a snažil jsem se Adamu B.Bartošovi tento úlet rozmluvit. Ale to by spíš dříve neadrtálec pochopil principy kvantové fyziky… Takže, teď už jste spokojen, pane Adame Bartoši?
  3. Aliance národních sil  (socialisté + dem. str. zelených):  I když mají sympatické, a s námi shodné ústřední body programu (ony 3 plusy a 3 mínusy), tak se v této „alianci“ všechno překlápí nějak moc doleva, a existuje tu dokonce velká vstřícnost vůči KSČM. Navíc předsedkyně tohoto spolku V.V.Vítová je osoba zcela neschopná věcné komunikace – je vztahovačná, urážlivá a despotická. Ráda překrucuje názory jiných a potom s nimi polemizuje. Nesnáší, když jí někdo, byť v dobré víře, radí. Prostě žena-intelektuálka v politice. Rozbije vše, co se muži snaží dát dohromady.
  4. SPD: Tomio Okamura ale jasně prohlásil, že se s NIKÝM spojovat nebude (i když z naší strany tu v minulosti jistá snaha byla), navíc se v krajských volbách nakonec domluvil s hradními Zemanovci (SPO). Což je strana, která má v nosných bodech svého programu hodně a hodně daleko k nám (např. trvají na setrvání ČR v EU a NATO…). Ovšem – PECUNIA NON OLET!
  5. Sládek & spol. (SPR-RSČ 2016): Tady je situace jasná. Jen absolutní blázen by se po těch letech negativních zkušeností znovu spojil se Sládkem. U Sládka není problém v tom co říká, u Sládka je zásadní problém ten, že to hlásá pouze proto, aby se po zádech svých podporovatelů znovu dostal ke korytu! To už několikrát v minulosti jasně dokázal. Čili provozuje POPULISMUS PAR EXCELENCE. Sládek řekne to, co posluchači chtějí slyšet, dá jim jakousi naději, a ti naivové si potom svá přání, své naděje a tužby vyprojektují zpětně do jeho osoby, coby spasitele. A tomuto principu Sládek podřizuje vše, běda tomu, kdo mu zkříží plán. Sládek tak tím nedělá nic jiného, než co dělá oligarcha Babiš, jenž obecně tvrdí „BUDE LÍP“ (a jak zatočí s korupcí), a kterého M. Sládek tak často kritizuje – protože to Babiš dělá lépe a ve vyšším levelu, než Sládek sám. A Sládek bytostně nesnáší, když je někdo v politice úspěšnější, než je jeho veličenstvo („předsednictvo“) M.S. Navíc, člověk který kandiduje zároveň do Senátu (který předtím odmítal), a zároveň v jiném kraji jako krajský lídr (tedy na hejtmana), ještě k tomu se nechá skupinkou 25 tragédů zvolit za prezidenta Československa, a zároveň už sbírá podpisy na svou kandidaturu na prezidenta republiky české, je prostě směšný. Taková touha po funkcích a moci, to se hned tak nevidí…!

Vzkazuje nám M. Sládek z roku 1995, neúspěšný kandidát do Senátu 2016

S dalšími politickými subjekty nemáme prozatím přímé zkušenosti, co se případné spolupráce týče. V úvahu by ještě mohlo přicházet SJEDNOCENÍ pana Aleše Hemera a Č-S-R Jirky Černohorského. 

Co říci závěrem:  Čeká nás ještě dlouhá cesta, ale sil a času ubývá. Titanik pod vlajkou EU se potápí, i když na horních palubách ještě hraje hudba. Hrozí, že nás to nakonec všechny stáhne do hlubin. Ideální by bylo, kdyby se na české politické scéně objevila charismatická a schopná osobnost, která by dovedla sjednotit a vést národ proti všem nepřátelům, a zároveň by měla neposkvrněnou pověst z minulosti. Čili by byla dostatečně důvěryhodná pro všechny slušné lidi národního smýšlení. Její ego by však nesmělo přerůstat její schopnosti – jak se to v minulosti stalo právě M.Sládkovi, původnímu předsedovi republikánů. To je zničující – jak pro dotyčného, tak pro celé uskupení.

Já si stále připomínám pravdivý slogan člověka, kterého jsem si nesmírně vážil a který pro mne byl, a navždy bude, morální autoritou nejvyšší kategorie:

A tím je třeba se řídit, pak bude možná náš svět lepší. Když se však obloukem vrátím na začátek svého ohlédnutí, tak to vypadá, že na toto pravidlo většina národa ke své vlastní škodě zapomněla.

Roman Sláma

Rubriky: komentáře, komunální volby, Občané, obrazem, politika, Republika Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Vítejte v Babišstánu!

Kam směřuje svět

a jak se v tomto světě zachovat

(autorský článek)

Vlastimil Podracký 

   Tím zachováním nemyslím zachránit hole životy, a také ne nějakou vypůjčenou existenci na dluh, poníženě lízajíce paty mocným a děkujíce za každou dotaci. Mám na mysli existenci hrdou a trvalou. Hned na začátku odmítám pohled zúžený jen na ohrožení přítomných materiálních statků, bez výhledu do budoucnosti národa. Příkladem žití ze dne na den je třeba vyjádření pana Schwarzenberka k islámské expanzi, ve kterém se divil, že naši lidé odmítají islám, ačkoliv o něm nic nevědí, a také zkušenosti s muslimy a jejich terorismem nemají. Lidé na rozdíl od něj myslí na budoucnost svoji a svých dětí. Nemusí přece o islámu znát nějaké podrobnosti, vidí problémy v západní Evropě, kde už jsou celé muslimské čtvrti a stále se rozšiřují. Je zajímavé, že to pana Schwarzenberka nevzrušuje, zato protesty českých občanů ano. Proč asi?

  Zužovat problém jen na terorismus je samozřejmě totéž, jako sníst z dortu jen třešničku. Všichni dobře vědí, že celé to obrovské podhoubí je daleko širší, a nestačí jen vyhledat teroristy a zničit několik osob. Že tím podhoubím jsou stále více se šířící islámské čtvrti evropských měst. Tak přemýšlí normální člověk, ale kosmopolité prostě tak nemyslí, protože budoucnost našeho národa je nezajímá, je jim jedno, že tu budou jednou města, jako je Nice, kde je dnes třetina muslimů, přitom donedávna jich tam byla jen hrstka. To nezajímá kosmopolity proto, že jim je přednější zadání, které plní, nebo prostě nějaké přesvědčení transnacionálního charakteru. A tak se dostáváme ke konfliktní linii dneška, k příkopu mezi lidmi žijícími trvale v domově, a lidmi, kteří se už jaksi rozešli s domovem nebo alespoň s jeho budoucností.

  Tím jsem chtěl hned na začátku naznačit, že zde hodlám zohledňovat „nadčasové myšlení“.  Nadčasové myšlení je takové, které v každém kroku zohledňuje budoucnost alespoň v rozsahu našeho poznání. Jiné myšlení nemá smysl, protože je sobecké; bohužel velmi časté.

  Nadčasová ohrožení našeho národa jsou čtyři:

  1. vymírání (současný trend snižování každé další generace o třetinu)
  2. ztráta národní suverenity a demokracie
  3. ekologické hrozby (především znečištění potravin a ovzduší)
  4. migrace cizích agresivních etnik.

  Některá ohrožení jsou ovšem odvozená z jiných, a tak se vynasnažím počet zredukovat. Hned řeknu, že migrace je odvozené nebezpečí. Vzniká z prvních dvou. Především ze ztráty suverenity, která nám brání se adekvátně bránit, a dále z uvolňování prostoru vymíráním, jak je zřejmé ze západní Evropy, kam byli migranti původně pozváni jako dělníci mající nahradit nedostatek vlastních lidí (všimněme si, že počet obyvatel přitom nevzrostl, migranti nahradili nenarozené). Ekologické hrozby jsou většinou světového charakteru, na kterých můžeme nějak spolupracovat, ale které nevyřešíme. Částečně je to záležitost ztráty suverenity a volný obchod, kterým přichází cizí potraviny, které opět není možně řádně zkontrolovat v místě výroby a tím zajistit jejich kvalitu (v současné době je nebezpečí geneticky upravených potravin, které jsou klonovány tak, aby snižovaly plodnost žen). Tím bych odbyl poslední dvě nebezpečí a mohu se věnovat těm hlavním, tedy prvním dvěma, jejichž společnou esenci se vynasnažím najít.

  Vymírání je nejhorší a nejvíce zanedbávané nebezpečí. Trend je dnes takový, že každá další generace je oproti předchozí o třetinu slabší (1,2 – 1,4 dítěte na jednu ženu). Výpočtem dojdeme k tomu, že za tři generace nás tu bude třetina. Ono se to totiž statisticky velice zanedbává, zvyšování věku a přistěhovalectví příbuzných etnik to kryje a počet obyvatel v absolutních číslech neklesá. Mám zkušenost, že lidé o tom nechtějí mluvit a politici se o tom nezmiňují, což jasně ukazuje na jejich populismus. Poctivý politik by to nadhodil na prvním místě. Že to neudělá, vypovídá právě o nekvalitě politiků – jednak žijí ze dne na den, budoucnost je nezajímá, jednak chtějí být zvoleni netečným davem, který nesnese být kritizován.

  Slyšel jsem už hodně fantazií, jako výmluvy lidí, kteří cítí, že na tomto neblahém stavu porodnosti mají vinu. Třeba to, že počet obyvatel klidně klesat může, protože sem prostě problematické migranty nepustíme, a alespoň budeme mít více lesů a lepší prostředí, pracovníky pak nahradíme stroji. To je nesmysl, který se nikde nerealizoval. Kdyby to bylo možné, má dnes Francie polovinu obyvatel, všude roboty a samý les. Ve skutečnosti o tom rozhodují podnikatelé, kteří jdou nejsnadnější cestou: prostě najmou lacinou pracovní sílu ve světě, kde se jim to hodí. Tito dělníci potom v zemi zůstávají, vytvářejí ghetta, a některá etnika se množí a zvou svoje příbuzné, pomocí sňatků přivádí další příslušníky. Některá etnika sice zanikají, ale jen tenkrát, když jejich příslušníků není příliš mnoho a jsou v zemi rozprostřeni. Prostě tak rychlé vymírání, jako je dnes, není z nadčasového hlediska možné, teoreticky by bylo možné jen mírné vymírání a regulované selektivní přistěhovalectví. K tomu by ovšem pokles domácího obyvatelstva nesměl být větší než 10% na jednu generaci. Toho dosáhnout je obrovský úkol, který čeká naše mladé, pokud by chtěli zachránit národ.

  Vymírání je záležitostí životních hodnot a výchovy. Režim za to může jen nepřímo, protože vychovává lidi v hédonických a relativistických nehodnotách, které prohlašuje za hodnoty už od doby „slavného“ prezidenta Havla. Tzv. evropské hodnoty jsou právě ony zhoubné nehodnoty: genderový feminismus, homosexualismus, humanrightismus, multikulturalismus, kosmopolitismus, popírání národovectví, atd. Navíc působí zhoubně i hédonicky orientovaná snaha o profesní úspěch na úkor rodiny a výchovy dětí, která je výsledkem přehnaného individualismu. Zdrojem prvně jmenovaných nehodnot je marxismus, individualismus je nehodnota hlásaná pravicovými liberály. Oba tyto ideové systémy – liberalismus a neomarxismus – jsou dnes zhoubné a jejich spor je jen divadlo před občany.

  Ztráta suverenity a demokracie jsou nebezpečné jevy, které se prohlubují se slábnutím státu v globálním světě, jehož je EU jakousi laboratoří. Se slábnutím státu mizí schopnost řešit ostatní ohrožení: zabraňovat migraci a terorismu, zajistit jiné školství s jinými hodnotami, řešit problémy mladých rodin, zabránit dovozu nekvalitního a nebezpečného zboží, provést nutné strukturální změny systému (větší samospráva obcí), vydat zákony na ochranu rodiny apod.

  Vyjádřit, jak ztrácí stát suverenitu, je složitá záležitost, která by stála za to popsat v samostatném článku, ale asi by to bylo příliš dlouhé a složité vysvětlování. Pouze se omezím na podstatné věci: Evropská unie omezuje suverenitu přímo, to dobře víme. Falešná rétorika, že tím neztrácíme demokracii a získáváme svobodu ve větším prostoru, je nepravdivá. EU neovlivníme, ovlivnit můžeme jen náš stát, kde máme pravomoci. Pokud by v EU byla všeobecná demokracie, přehlasují nás velké národy a staneme se jakýmsi vazalem a zcela podřízeným celkem. Proto se vždy snažily národy osamostatnit, proto se též rozpadlo Československo, protože Slováci se domnívali, že jsou českou většinou vždy přehlasováni. Proto chtějí samostatnost Skotové apod. Jakousi spravedlnost může zjednat pouze diktatura. Jenže ta se začne samozřejmě chovat podle své podstaty a tak se EU stane nevyhnutelně novým „žalářem národů“. Protože není jednotná identita, není možné, aby EU byla nějakou federací nebo centralizovanějším útvarem. Hledání vhodného modelu je potřebné, ale vhodný přirozeně bude jen model, ve kterém ústřední orgány do vnitřních záležitostí států mluvit nemohou.

  Druhé nebezpečí pro suverenitu státu přichází s otevřeným světem, kde se volně pohybuje kapitál, lidé a zboží. Kontrola kapitálu vlastně žádná není, daně platí globální hráči v daňových rájích nebo v jiných státech, a v naší zemi jen zisky získávají a vyváží je. Světový kapitál má snahu si vše koupit, hlavně zdroje (nyní jde u nás o zdroje vody). Má mnoho možností, jak ovládat státy zevnitř. Jedním z nich jsou tzv. neziskové organizace, které si platí. Ti mají různá zadání, humanitní nebo ekologická. Ale vždy mohou pomocí prosazování lidských práv a ekologie něco ve státě zmařit nebo podpořit ve svém zájmu. Domácí oligarchové jsou proti tomu trpaslíci a soustředění na ně odvádí mimo jiné pozornost od skutečných vládců. Přímé podplácení úředníků a politiků velkými penězi není pro globální hráče problém. Nastrčení bílí koně v politice jsou téměř samozřejmostí (hádejte, kdo vyhraje hru o Temelín?). Pokud bychom chtěli nastavit nějaké mantinely světovému kapitálu, potom nám EU zatrhne dotace a začne nás pronásledovat.

  Pohyb lidí je nebezpečný a mluvil jsem o tom v souvislosti s migrací. Pohyb zboží je samozřejmě problémem jednak nekontrolované kvality a jednak nízké ceny dotovaných a různě podporovaných druhů zboží. Nízké ceny zboží ze zaostalého světa znamenají zásah do národní ekonomiky a pád mnoha podniků, který není ničím nahrazen.

Závěr: Skutečné příčiny ohrožení jsou jen dvě. Jednou příčinou jsme my sami, protože nemáme správné životní hodnoty, které by obsahovaly národní sounáležitost a nadčasové myšlení, schopnost se aktivně zúčastnit života společnosti a zajistit její fyzickou i kulturní budoucnost. Druhou příčinou je otevřený svět, jehož vlivy bez uzavření a posílení státu nemůžeme eliminovat.

  V politice je zbytečné vybíjet energii na zástupné problémy, jako je zrušení senátu, snížení počtu poslanců, zavedení referend na kdejakou hloupost, apod. Je zapotřebí stanovit nové hodnoty života, obsahující nadčasové a vlastenecké myšlení. Je zapotřebí mentálního i fyzického návratu k domovu, domov a jeho kontinuita musí být středobodem všech úvah. Jak to udělat popisuje moje kniha Návrat k domovu.  

(viz. www. ceskatrikolora.cz)

.

Rubriky: politika Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Kam směřuje svět

Volební program SPR-RSČMS kraje Moravskoslezského

SDRUŽENÍ   PRO  REPUBLIKU  – REPUBLIKÁNSKÁ STRANA ČECH, MORAVY A SLEZSKA  (SPR – RSČMS) –  krajské volby 2016

Vážení spoluobčané!                                                          Volební strana č. 81

Pro nadcházející volby do Zastupitelstva Moravskoslezského kraje Vám předkládáme následující hlavní body našeho programu.

1)  Zrušení krajů.  Budeme prosazovat zemské státoprávní uspořádání. Moravané a Slezané jsou  rovnoprávnými  národy, stejně jako Češi. Daně vybrané na Moravě a ve Slezsku zde musejí zůstat.

2)  Zaměstnanost, doprava.  Není už nadále možné, aby okresy Moravskoslezského kraje figurovaly v žebříčcích nezaměstnanosti. Podporovat pracovní příležitosti je lepší  než vyplácet sociální dávky. Je třeba využít všech pobídek a výhod pro investory a zaměstnavatele, kteří zajistí práci především obyvatelům tohoto kraje. To souvisí s podporou výstavby a rekonstrukce infrastruktury včetně  silnic 2. a 3. tříd. Podpoříme budování obchvatů měst – například Bruntálu, Karviné, Krnova, Opavy nebo Frýdku-Místku.

3) Bezpečnost. Jasné NE zřizování uprchlických center, cizích vojenských základen a lokalit s převahou nepřizpůsobivého obyvatelstva. Dále v rámci bezpečnosti občanů podpoříme posílení hlídek a zavedení kamerových systémů v nebezpečných lokalitách. Budeme rozvíjet preventivní programy zaměřené na omezení kriminality, zvláště kriminality páchané na dětech a seniorech.

4)  Zdravotnictví.  Jsme proti plošné privatizaci. Krajské a městské nemocnice, veškerá důležitá zdravotnická zařízení, musí být v rukou státu, kraje, případně měst. Základní zdravotní péče musí být dostupná občanům, zvláště ( ale nejen ) seniorům,  v každé obci Moravskoslezského kraje.

5)  Školství, kultura, sport.  Podporujeme rozvoj učňovského školství v úzké provázanosti s firmami, které se budou podílet na vzdělávání svých budoucích pracovníků. Ve školách všech stupňů musí dostat větší prostor dopravní a branná výchova a bezpečnostně preventivní programy. Podpoříme volnočasové aktivity lidí všech generací, rozvoj kultury a sportu, zvláště amatérských souborů a klubů. Budeme pokračovat ve zřizování naučných stezek a cyklostezek.

6)  Životní prostředí.  Urychlíme a budeme důsledně kontrolovat plnění programu na zavedení imisních limitů. Zavedeme další opatření na ochranu spodních vod, budování malých vodních zdrojů, podporu využití dešťové vody, zatravňování v obcích a zřizování remízků na polích za účelem zachycení vody apod.

7)  Více rozhodování občanům.  Zprůhledníme účetnictví kraje, zavedeme tzv. otevřené účetnictví. Veřejné zakázky budou opravdu veřejné. Podpoříme konání krajského referenda v důležitých otázkách týkajících se obyvatel Moravskoslezského kraje.

Plakátky ke stažení  (formát PDF):

Volební program – Moravskoslezský kraj

Leták – krajské volby 2016 – volte SPR-RSČMS,  č. 81 

Leták – krajské volby 2016 – volte SDRUŽENÍ PRO REPUBLIKU – REPUBLIKÁNSKOU STRANU ČECH, MORAVY A SLEZSKA,  č.81 

Stáhněte si, tiskněte, roznášejte, vylepujte…

***

Informativně:

VŠICHNI NAŠI KANDIDÁTI V KRAJSKÝCH VOLBÁCH 2016  (odkaz)

.

Rubriky: komunální volby, Občané, politika, Republika Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Volební program SPR-RSČMS kraje Moravskoslezského

Předvolební kampaň vrcholí

Volby do zastupitelstev jednotlivých krajů jsou již za dveřmi, volební kampaň jde do finiše. Po sobotních mítincích v Ostravě a Havířově v neděli proběhl mítink s občany na olomouckém Horním náměstí. V příjemném a slunném odpoledni jsme se sešli u Ariónovy kašny („u želvy“) vedle olomoucké radnice, abychom podiskutovali s olomouckými občany, přáteli a příznivci o volebním programu republikánů pro Olomoucký kraj, rozebrali situaci v místě, kraji, České republice a potažmo i v Evropě. Situaci neradostnou, s chmurnými vyhlídkami do budoucna…

Mítink jsme zahájili Moravskou hymnou, poté zazněla hymna všech slovanských národů a pak již se ujal slova místopředseda SDRUŽENÍ PRO REPUBLIKU – REPUBLIKÁNSKÉ STRANY ČECH, MORAVY A SLEZSKA, lídr kandidátky do Olomouckého kraje, Roman Sláma. Po uvítání přítomných a zhodnocení situace přednesl program republikánů s vysvětlením jednotlivých bodů (viz příspěvek níže). Dále se dotkl tristní situace posledních zbytků demokracie v ČR (novely volebního zákona, zákona o pol. stranách, zákonů omezujících svobodu slova, zákonů rušících domovní svobodu občanů, atd.), které byly v poslední době přijaty Parlamentem ČR a bohužel i podepsány prezidentem republiky.

Poté se představili někteří další naši kandidáti – č.2 na kandidátce Ol. kraje za SPR-RSČMS Ing. Pavel Mužný, dále promluvil kandidát ze Zlínského kraje pan Miroslav Piskač, a poté ještě kandidát do Senátu PČR za olomoucký volební okrsek, pan Václav Šimek. Pan Šimek sice nekandiduje za naši stranu, je to však náš sympatizující olomoucký spoluobčan, jenž je s námi tzv. „na jedné lodi“. Proto jsme mu jeho projev rádi umožnili.

V závěru mítinku pak ještě zazněl příspěvek od neznámého autora s názvem REKVIEM ZA ZBABĚLOST, kolující tč. po internetu, který plně vystihuje situaci v (zatím ještě) naší zemi – České republice.

Jednotlivé řečníky prokládaly vlastenecké písně od Tomáše Ortela a na závěr mítinku zazněla hymna Československé republiky.

Rubriky: komunální volby, politika Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Předvolební kampaň vrcholí

Pozvánka na mítink kandidátů za SPR-RSČMS v Olomouci

Místní organizace Republikánské strany Čech, Moravy a Slezska v Olomouci zve na setkání (mítink) kandidátů do krajských voleb za SPR-RSČMS s občany. Akce proběhne v neděli 25. září 2016 v 15:00 hodin na Horním náměstí v Olomouci, poblíž sousoší Svaté trojice.

Srdečně zveme všechny Olomoučany a občany olomouckého kraje k účasti! Vezměte své rodiny, přátele a známé a přijďte nebo přijeďte na olomoucké Horní náměstí na diskuzi o programu Republikánů, současné situaci a vyhlídkách do budoucna. Odmítněte spolu s námi probíhající vetřeleckou invazi, její strůjce a hybatele, vyjádřete svou vůli vystoupit z tyranské Evropské unie a svou touhu znovu žít ve skutečně svobodném a svrchovaném českém státě! Odmítněme společně vkrádání nové totality v podobě nedávno přijatých zákonů PČR!

Nenechejte se ukolébat příchodem chladného počasí a s tím souvisejícím relativním zeslabením migrantského přílivu. Nenechejte se oklamat proklamacemi vládních představitelů! Příští rok nás čeká mnohem horší invaze, pokud zůstaneme pasivní! Projevovat svou nespokojenost doma u počítače, případně někde u piva (jak bývá v tuzemsku zvykem), absolutně nestačí. Naše nespokojenost se musí zřetelně projevit na veřejnosti! Nespokojenost občanů a obavy z politiky vládnoucí garnitury je poté nutno vyjádřit ve volbách – VOLBOU NEPARLAMENTNÍCH  OPOZIČNÍCH  STRAN,  v našem případě VOLBOU  SPR-RSČMS, která je stálicí na české politické scéně již 26 let!!!  Od roku 2010 s mírně pozměněným názvem, novým vedením, ale stále se stejným programem a přesvědčením!

Toto setkání je otevřenou akcí pro všechny lidi dobré vůle, které spojuje společná věc. Proto také zároveň zveme členy všech dalších vlasteneckých politických stran, hnutí a občanských spolků a veřejně známé osoby.

Máte-li jakékoli dotazy nebo chcete-li vystoupit se svým projevem, kontaktujte prosím místopředsedu Republikánské strany, p. Romana Slámu na e-mailu roman.slama@mail2me.cz

V neděli 25. září 2016 v 15:00 hodin na shledanou!

Vaši Republikáni, historicky první skutečně opoziční strana v České republice,                strana českých a moravských vlastenců.

Leták  2x A5  ke stažení:

Plakát  A4  ke stažení:

.

.

Rubriky: komunální volby, Občané, politika Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Pozvánka na mítink kandidátů za SPR-RSČMS v Olomouci

Republikáni jdou do letošních krajských voleb s číslem 81.

81    Chráníme svůj kraj, bráníme své domovy     81

VRÁTÍME   MORAVĚ   JEJÍ  HISTORICKÁ  PRÁVA

Volební program           SDRUŽENÍ   PRO  REPUBLIKU  –

Republikánská strana  Čech,  Moravy  a  Slezska  (SPR – RSČMS)

Olomoucký kraj                                                                        krajské volby 2016

.

Proto občanům této země navrhujeme:

 1.-Autonomii země Moravskoslezské.  Budeme prosazovat nové státoprávní uspořádání – to  je  federaci  tří  zemí – Moravy a Slezska,  Čech  a Prahy. Historické území Moravy má  právo  na  autonomii  a  Moravané a Slezané jsou  rovnoprávnými  národy, jako Češi. Daně vybrané na Moravě a ve Slezsku zde musejí zůstat.

2.-A bude práce.  Rovněž  podpoříme  výstavbu  tunelu pod  Jesenickým  masívem  při  zachování  všech rozumných ekologických aspektů. Tunel zkrátí cestu o 30 km. Vznikne tak základna pro pracovní příležitosti a dopady nezaměstnanosti se podstatně zmírní. V této souvislosti budeme rovněž trvat na zachování všech regionálních železničních tratí.

3.-Migranti.  Nepřipustíme na území našeho kraje vznik žádných ubytovacích zařízení pro nekompatibilní migranty z Afriky nebo Asie. Pokud taková zařízení již vznikly, budeme se zasazovat o jejich zrušení. Ani přijímání tzv. „křesťanských uprchlíků“ ze Středního Východu  nepovažujeme za vhodné.

4.-Vojenské základny.  Odmítáme jakékoliv cizí vojenské základny na našem území. Užili jsme si dost raket sovětských,  není  důvod,  proč bychom  nyní  měli mít americké. Představují  naprosto  stejné  nebezpečí.   Přítomnost  amerických  jednotek  nikomu žádnou práci nezajistí. Současně budeme podporovat vznik jednotek Zemské domobrany.

5.-Zabráníme hladomoru.  Jsme proti výstavbě kanálu DUNAJ-ODRA-LABE, protože toto megalomanské dílo naprosto zničí zemědělskou půdu nejvyšší kvality. Naše země tak přijde nenávratně o cennou potravinovou  základnu i vzácné přírodní rezervace. Argument, že projekt vytvoří  pracovní příležitosti  je lživý, neboť stavbu provede firma Čínská a ta si přiveze levné pracovní síly přímo z Číny.

6.-Domovy důchodců.  Budeme podporovat systém těchto zařízení pro důchodce, neboť staří lidé si zaslouží naši úctu a péči.

7.-Dobrovolná činnost.  V  této  oblasti  budeme usilovat o obnovu protipožár-ní techniky  a  refundace  záchranných  zásahů  a  dále  o  zajištění  ozdravných  pobytů v příslušných zařízeních dobrovolným hasičům.

8.-Církevní restituce.  Církev podle zákona z roku 1947 má mít v celé Českosloven-ské republice v držení pouze 5.203 hektarů pozemků. Nad toto množství se nic vracet nebude.

Plakátky ke stažení  (formát PDF):

Volební program – Olomoucký kraj

Leták – krajské volby 2016 – volte SPR-RSČMS,  č. 81 

Leták – krajské volby 2016 – volte SDRUŽENÍ PRO REPUBLIKU – REPUBLIKÁNSKOU STRANU ČECH, MORAVY A SLEZSKA,  č.81 

Stáhněte si, tiskněte, roznášejte, vylepujte…

***

Informativně:

VŠICHNI NAŠI KANDIDÁTI V KRAJSKÝCH VOLBÁCH 2016  (odkaz)

.

.

Rubriky: komunální volby, Občané, politika, Republika Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Republikáni jdou do letošních krajských voleb s číslem 81.

Dalajláma byl na výplatnici CIA … (doplněno)

 Evangelista Lukáš píše: “Není nic zahaleno, co nebude poznáno. Vše, co jste řekli ve tmě, bude slyšet na světle . . .“   Zahaleny měly být i operace CIA v Tibetu. Skrytá měla být prohlášení americké vlády a ve tmě mělo zůstat, že 14. Dalajláma bral 180.000 dolarů ročně z účtu tajné služby . . .  Již od 20. května 1959.

Himalájský sud prachu.

Tibet. . .   S průměrnou výškou 4 900 metrů nad mořem je skutečnou střechou světa, pod kterou se pletou dějiny jako v mixéru. Stovky let je národ autonomní součástí čínského impéria, jak se blíží konec císařství, vtrhne sem v roce 1903 britský plukovník Francis Younghusbend (1863-1942) v čele 10.000 mužů, aby si Británie vynutila vliv a zabránila kontaktům s Ruskem. Expediční sbory postřílí několik tisíc Tibeťanů a pak Younghusband telegrafuje nadřízeným do Indie., že ten obrovský trest bude prevencí pro budoucnost a přiměje je podrobit se“. Jednou se podrobí, ale ne Británii. V roce 1912 Tibet získá nezávislost na Číně a 20 let nato se narodí Tändzin Gjamccho (1935), 14. převtělenec dalajlámy. A pak to přijde. Dne 21. října jednotky Čínské lidově osvobozenecké armády vpochodují do Tibetu, aby „zachránily tři miliony Tibeťanů před imperialistickým útlakem a zabezpečily ochranu západní čínské hranice“.

Povstání utopené v krvi.

Tibet se vrátí pod svrchovanost Číny. To už se o oblast střední Asie zajímá CIA a americká vláda. Ta ustanoví Výbor 303 při komisi Národní bezpečnosti a padne memorandum o pomoci Tibeťanům v boji proti Číně. Poprvé americké úřady vyzvou dalajlámu, aby utekl do exilu v roce 1950. Odmítne a naopak formálně podepíše Sedmnáctibodovou dohodu o spojení Tibetu s Čínou. V zemi oficiálně zůstane politický systém, autonomie, náboženská svoboda a pravomoci dalajlámy, který ve Lhase stráví dalších devět let. V roce 1956 vznikne na popud americké vlády ozbrojená aliance Tibeťanů, která žádá, aby ji dalajláma duchovně zastřešil. Zase odmítne.  Naopak CIA z ní vybere čtyři muže, vycvičí je v používání malých zbraní, demolicích, sabotážích a rozjede operaci Saint Circus. Dva z mužů seskočí následující rok nad Tibetem a doručí dalajlámovi tajnou zprávu: „Vaše Svatosti, utečte do exilu!“ Znovu odmítne. Odmítne je ještě několikrát, zatímco CIA v roce 1958 rozjede „vzdělávací program“  pro tibetské teroristy. V průběhu sedmi let v americkém Coloradu vyškolí na 200 Tibeťanů a pak . . .                                                                                 10. března 1959 vypukne povstání, podnícené americkou tajnou službou. Po jediném týdnu je konec a dalajláma utíká do Indie, protože povstání je utopeno v krvi, i když CIA dodá teroristům 362 tun zbraní, střeliva a vybavení. Výbor 303 si může napsat až 20. května 1959,  že dalajláma poprvé souhlasí s americkou podporou. Od té doby dostávají Tibeťané v exilu každý rok 1.7 milionu dolarů a samotný dalajláma 180.000 dolarů.

Dalajláma je na výplatnici CIA celých 15 let až do té doby, než v roce 1972 navštíví Čínu prezident Richard Nixon (1913-1994) a následně utne tibetské exilové vládě příjem! Informace je možno nalézt na stránkách Úřadu americké vlády.

Převzato z časopisu Epocha 16/2015

(doc)

Doplnění:

Dalajlama: Jsem marxista

    K víře v učení německého myslitele Karla Marxe, jehož teorie daly základ socialismu a komunismu, se přiznal tibetský duchovní vůdce dalajlama. Napsala to v pátek agentura AFP.

Dalajláma v Tawangu (foto: Adnan Abidi, Reuters)

sobota 22. května 2010:

„Pořád jsem marxista,“ prohlásil 74letý buddhista v New Yorku, kam přijel na jednu ze svých placených přednášek.

„Marxismus má morální etiku, zatímco kapitalismus je pouze honba za ziskem,“ vysvětlil duchovní, jenž žije od svého útěku z Číny po nezdařeném protičínském povstání v Tibetu v roce 1959 v indickém exilu.

Dalajlama podle svých slov uznává, že komunistický režim v Číně přinesl jejím obyvatelům neslýchaný blahobyt. „Miliónům lidí se životní úroveň zlepšila… ovšem je nutné najít východisko mezi životní úrovní a svobodou. Až dosud se většinou spoléhá na násilí,“ dodal.

_______________________________________________________

Dodatek – admin.

Tento článek je odpovědí všem tibetářům, dalajlámistům, sluníčkářům a dalším ubohým kavárenským povalečům, kteří mávajíce tibetskými vlajkami či vlajkami USA, již dávno zaprodali svou duši i tělo cizí mocnosti. Tak jako výše uvedený dalajláma, jejich idol a symbol. Tak jako kdysi V. Havel a jeho následovníci. Tak jako stovky dalších zrádců svého národa v různých zemích světa. Dnes nastává doba, kdy tzv. „demokratům“ padají masky.  Čas zúčtování se blíží.  Nic není zapomenuto, nikdo nebude zapomenut.

Rubriky: komentáře, politika Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Dalajláma byl na výplatnici CIA … (doplněno)

Zase mu to zbaštíme?

Romští předáci, cikánští baroni a nepřizpůsobiví vajdové bijí na poplach! Jejich noční můry a nejčernější sny se naplnily. Ten rasista je tu zpět! V nastalé panice píší na hlavní sekretariát ÚV DSSS (Ústavu Věřících Domácího Spolku Spravedlnosti Svatých), a dožadující se urychleného vyslání mimoř. sociálních hlídek dělnické spravedlnosti. Do ohrožených oblastí na svou ochranu…   😯

Můžeme je na tomto místě uklidnit. Špičkový herec a pomocník loutkovodičů politické scény ČR má dnes zcela jinou roli. Jak napsal přední světový tisk (i ten zadní), politické zoombie, co se na sklonku loňského roku znovuzjevilo na veřejnosti, vystupuje v roli mravokárce dnešních mocných, a především pak v roli SJEDNOTITELE a SPASITELE českého národa, – a div ne (divné?) poloviny Evropy.
Svou roli přejal zodpovědně a se vší vážností. Poté, co byl na podzim loňského roku záhadně oddlužen a uveden do své funkce, vystupuje na sociálních sítích v roli „uvážlivého a moudrého státníka“, kritizuje jako poslední spravedlivý všechny a všechno, zprava doleva, odshora dolů. Samozřejmě kritiku na sebe nepřijímá, v tomto případě uplatňuje své cenzorské praktiky a zkušenosti. Tentokrát se jeho hlavním terčem nestali nepřispůsobiví cikáni, natožpak domestikovaní Romové, nýbrž hordy cizokrajných vetřelců, valící se do Evropy, a jejich tuzemští pomahači. Stejně tak jako představitelé domácí oligarchie, v čele se slovenským miliardářem a milovníkem řepky A. Koblihou.

Což o to, s takovou kritikou a odporem by se samozřejmě dalo jen a jen souhlasit, kdyby tu nebylo několik závažných otázek, které se vtírají do mysli každého, kdo jen tak mechanicky nekonzumuje rétoriku dotyčného:
– Kde byla ta osoba téměř celý rok, co se migrantská apokalypsa rozjížděla, a jiní se již dávno stavěli na odpor?
– Pročpak se tak najednou a se zpožděním zjevila na národovecké scéně, kde je i tak dnes „narváno“? Kde byla posledních 6 let?
– Kdopak ji v tomto svatém zápalu finančně podporuje, když je všeobecně známo, že bez peněz nelze v politice dosáhnout ani minimální úspěšnosti, a co si od toho její mecenáši slibují?
– Kolikpak stojí výroba jeho pravidelného „televizního“ pseudozpravodajství – či spíše osobních komentářů – z virtuálního „studia“, ze kterého kult osobnosti dotyčného stoupá jako pára z Yellowstonské sopky před výbuchem? Kolik asi stály ty technicky dokonalé webové stránky dotyčného? Dvacet tisíc Kč? Nebo 30 či 50 tisíc? Kolikpak stojí to jeho neustálé kočování po republice?
O tom si však chudé (ale autentické) národovecké strany mohou nechat jenom zdát…

Tady něco náramně nehraje!!!

– Není ten novodobý ZACHRÁNCE národa náhodou tatáž osoba, která kdysi v roli neodvolatelného předsedy jisté pseudostrany (či spíše sekty) svým jednáním zdiskreditovala nadlouho dopředu celý vlastenecký program v ČR? Není to ten předseda, co schválně předlužil svůj spolek a následně rozkradl jeho stranickou pokladnu o miliony, aby v konečném důsledku nechal úmyslně tento zbankrotovaný politický subjekt zaniknout, a tím definitivně zahladil stopy?
– Není tohle osoba, která si v minulosti permanentně pěstovala kult osobnosti, přičemž v případě sporů se svými spolustraníky opakovaně roztrhala a pošlapala stanovy vlastní strany?
– Není to ten, co ještě před několika lety hlásal na vnitrostranických poradách heslo Adolfa Hitlera: „Silný je nejsilnější sám“? A jehož nedodržování svévolně trestal?
– Není to osoba se špatně skrývaným EGEM o velikosti Mt. Everestu?! Podle vizualizace jeho současného televizního „studia“ o tom nelze pochybovat!

Moje …ehm… sebevědomí, dámy a pánové, …je takto velké…

.

JE TO ODPORNÉ, CO SE TADY OPĚT ROZEHRÁVÁ. Druhý 17. listopad se svým „Občanským Fórem č.2“ ?

MÁ TO VŠAK SVOU LOGIKU:
Hrozí-li nějakému protilidovému režimu, že vznikne vůči němu spontální odpor sezdola, a že tento odpor bude sílit a mít tendenci ke sjednocování, je potřeba převzít iniciativu.
Je třeba nasadit osobu, která tento všelidový odpor zvolna stáhne pod svou kuratelu, ovládne jej a zpacifikuje. Musí to být ovšem osoba s důvěryhodným vystupováním, logicky a inteligentně argumentující, zároveň však dostatečně sebestředná, jež do svého ranku nepřipustí nikoho, kdo by ji mohl dělat v budoucnu konkurenci, a ohrozit tak její pozici a svěřený úkol. To jsou základní parametry každého úspěšného podvodníka i úspěšné konspirace. Jeho konečným úkolem pak není nic jiného, než zpacifikované hnutí následně zdiskreditovat a potopit jej. Samozřejmě se přitom osobně napakovat. Nejlépe to zvládne taková osoba, která se již v minulosti podobného zadání úspěšně zhostila a doufá se, že její lumpárny jsou již dnes dostatečně zapomenuty.

Funguje to podle psychologického programu typu: Nepříjemné a nepohodlné myšlenky se nejlépe diskreditují, pokud je nahlas vysloví zdiskreditovaná (nebo směšná) osoba. Potom nehrozí, že budou převzaty širšími masami. Pouze malou menšinou naivních a neschopných blouznivců, kteří si do výše uvedené osoby vyprojektují svá beznadějná přání a tužby – čímž opět pomáhají celou věc zdiskreditovat… K podobným účelům měl kdysi každý král, sultán či císař svého šaška, který nahlas vykřikoval to, co bylo jiným zapovězeno. A skuteční odpůrci pak šaškem vyslovené opovážlivosti v duchu odmítli – vždyť to vykřikoval ten šašek, a já přeci nejsem jako on!!!

Legrace však končí, jde-li o budoucí bytí či nebytí, a šašek vystupuje v roli sjednotitele a spasitele. Teď mám na mysli nejnovější aktivity dotyčného š…. a jeho družiny, minulou středu 4.5.2016 ve 13:00 v Praze u Václaváku.
Samozvaný vykupitel a zachránce národa zorganizoval jakýsi minisjezd, na kterém se mohl konečně prezentovat. Z výrazu tváře této osoby mohl nezaujatý divák ihned vyčíst, jak si organizátor svou roli užívá, a mohl si také domyslet, jak moc asi musel dotyčný hochštapler za uplynulých 6 let trpět, – zatímco byla jeho role pozastavena a on byl dočasně stažen ze scény…
Netřeba zdůrazňovat, že na tento středeční sabbath sezval pouze ty, u kterých měl alespoň minimální předpoklad, že mu jeho inovovanou roli „zbaští“. I když samozřejmě lhal, že prý obeslal VŠECHNY vlastenecké síly. Ti, co jej už dávno prokoukli, případně ti, co evidentně nemají potřebu se s podvodníkem střetávat, samozřejmě žádné pozvání neobdrželi.
Z těch ostatních pak ta část se zdravým rozumem jakékoliv paktování s nanejvýš podezřelou osobou odmítla. To však dotyčnému hochštaplerovi a jeho kamarile nebránilo vydat udrzlé prohlášení s jakýmsi ultimatem, dokonalé chucpe: Prý, že ostatní mají ještě celé 3 týdny na to přihlásit se k celé akci, a pod vedením zmíněného š…a se zapojit do „jeho“ projektu…! Jinak jsou prý prospěcháři a zrádci!

To jistě. Nas..t! V žádném případě se nehodláme znovupodílet na vzrůstu osobní moci a majetku dotyčného, natož býti jím využiti a zneužiti. Tuto „výsadu“ ponecháme těm rektálním alpinistům, co to dotyčnému již baští na jeho FB-profilu. Případně těm, co přes naše varování cítí potřebu pracovat pro podvodníka. V našem krajském městě jsme jej 1. dubna letošního roku nekompromisně uvítali (na hlavním náměstí u radničního orloje) plakáty s jeho podobiznou zamlada, ovšem s nápisem FALEŠNÝ ŠMEJD napříč. Takže to raději vzdal a bez proslovu zase zmizel. Pouze místní městské policii zaplatil pokutu za neoprávněný vjezd do pěší zóny…  😀

Co říci závěrem? Jistě, spojme se, sjednoťme se, spolupracujme. Všechny autentické vlastenecké síly této země. Ale prospěchářského šaška a falešného šmejda přitom kopněme do pozadí a vraťme ho tam, kam patří.

Už mu nenaletíme, ani kdyby se dal na modlení…!

-red-

.

Rubriky: komentáře, obrazem, politika 1 komentář

Projev místopředsedy Republikánské strany ve Vítkově

Přátelé, dnes jsem již konečně po delší době natolik zdravotně i časově disponován, že mohu alespoň se zpožděním vložit text svého projevu ze 16.4.2016, který mj. zazněl na společné akci národoveckých subjektů ve Vítkově (Moravskoslezský kraj). Průběh celé akce je uložen zde:

http://www.nwoo.org/2016/04/17/demonstrace-narodni-obrody-vitkov-16-4-2016/

 

Dobrý den, dámy a pánové, …přeji vám všem, co jste se tady dnes sešli, ať už byly vaše pohnutky jakékoliv… Především však zdravím všechny vlastenecky smýšlející občany!

Byli jsme, co by spřátelený politický subjekt – tj. Republikánská strana – požádáni zástupci občanského spolku Národní Obroda, abychom vyjádřili podporu dnešnímu setkání. To jsme učinili, a to nejen proklamativně. Zároveň byla naší straně poskytnuta možnost zhodnotit dnešní politickou situaci v České republice a potažmo v Evropské unii vůbec. A v neposlední řadě se také vyslovit k polozapomenutému incidentu, který se v tomto poměrně hezkém městečku před několika lety udál.

Já, jakožto zvolený místopředseda Sdružení pro republiku – Republikánské strany Čech, Moravy a Slezska, se tohoto úkolu ujímám. Dělám to i přes svůj poměrně negativní vztah k veřejným projevům tohoto typu. Jednak si myslím, že vše důležité již bylo někdy a někde řečeno, a jednak mám při tom pocit jisté marnosti. Neboť my, přímí účastníci těchto akcí – řečníci či posluchači – nemáme na místě žádnou možnost s danou situací cokoliv udělat;  a přitom ti, ke kterým moje slova směřují rovněž, ti, kteří by neblahý stav změnit mohli, setrvávají na výšinách svých politických postů v netečnosti, případně pokračují ve svém zhoubném díle. To je velmi frustrující poznání.

Jak jistě všichni víte, původní národy Evropy se dnes řítí do zkázy. Jako etničtí bílí Evropané jsme nadnárodními korporátními silami, silami stojícími nad jednotlivými vládami i nad zákony národních států, tlačeni k aktu vlastního sebezničení. Tyto nedemokratické, nikým nevolené síly, plus jejich posluhovači z řad novodobé neomarxistické levice, využívají všechny mocenské prostředky, aby dosáhli svého cíle. Jejich cílem je naprosté podrobení všech svébytných evropských národů pod jejich nadvládu a multikulturní ideologii. Suverénní státy evropských národů jsou totiž poslední překážkou k nastolení samozvané a totalitní jednovlády. Nejdříve jednovlády evropské, v podobě novodobého Sovětského svazu, tedy dnešní Evropské unie, a později i jednovlády světové. Všechny technické příznaky tohoto molochu jsou již naplněny, včetně novodobého politbyra – tzv. evropské komise. Prostředkem k dosažení jejich mocenských cílů je pak nucené promíchání původních evropských národů a etnik, což chtějí uskutečnit pomocí masivní a řízené migrace cizích nekompatibilních vetřelců do Evropy. Za nemnoho let má být výsledkem jakýsi jednolitý mix-guláš všech původních národů našeho kontinentu, promíchaný s cizokrajnými etniky, naprosto vykořeněný – tedy bez minulosti, a tím i bez budoucnosti. Vnitřně podrobený jednomu dominantnímu náboženství agresivního typu, které je svou charakteristikou spíše podobné nesnášenlivé ideologii. V rámci jedince je tedy konečným cílem globalistů jakýsi kříženec, můžeme jej nazvat „hnědoch“, s IQ tak maximálně 90. Což je akorát tak dost na to, aby mohl pracovat pro své pány, ale příliš málo k tomu, aby si své postavení otroka uvědomoval. Případně, aby se proti svému osudu mohl nějak vzepřít. To je chmurná vize budoucnosti, bohužel však reálná.

Ale v tomto bodě Kalergiho plánu mocenských elit ještě nejsme, prozatím tu máme stále ještě možnost vzepřít se osudu, který nám přichystala tzv. světová elita a jejich přisluhovači – kulturní marxisté, nová levice, sluníčkáři či havlisté, jedno jak je v tuto chvíli nazveme. Víme co jsou, a víme kde se soustřeďují.

Naši nepřátelé, nepřátelé svobody a svébytných národů, však nezahálejí. Využívají všech zákonných i méně zákonných prostředků, aby posílili svou pozici a přiblížili se tak svým cílům. Cokoliv, co dnes oslabí obranyschopnost národního organismu proti jimi šířené zhoubě, se jim hodí. Jejich zbraní je cenzura, autocenzura (tzv. politická „korektnost“), lhostejnost mas, a neomezená podpora dalších rozkladných prvků zdravého a silného národního společenství. Jejich působnost sahá od šíření všelijaké dekadence, propagace bezuzdného konzumu, oslabování funkce klasické rodiny a postavení bílého heterosexuálního muže ve společnosti, přes podporu feminismu, homosexualismu a multikulturalismu, – prostřednictvím jimi uzurpovaných sdělovacích prostředků, televizí počínaje. – Až po další a další implantování jimi vymyšlených paragrafů do trestního práva, tvrdě potlačujících svobodu slova. Naposledy tomu opět bylo v tomto týdnu!

Globalističtí neolevičáci nám prostě chtějí vzít jakoukoliv možnost obrany, byť třeba jen verbální. Likvidují možnost pravdivého pojmenování stavu věcí. George Orwell se z hrobu směje, a kdyby mohl, tak by se i červenal. Takto dokonale by to snad nevymyslel ani on, ve svých románech „Farma zvířat“ a „1984“.

Když jsem před více než 23 lety, jako přímý účastník listopadových demonstrací, poslouchal projevy tehdejších řečníků, byl jsem nadšený. Po letech bolševické totality a přímého potlačování svobody projevu (byť i tato svoboda byla papírově zaručována komunistickou ústavou), proklamovali předáci tehdejšího Havlova Občanského Fóra naprostou svobodu projevu. Slyším to jako by to bylo včera, jak hřímali z tribun. Cituji: „Nikdy, už NIKDY nesmíme připustit, aby bylo právo člověka svobodně se vyjádřit jakkoliv potlačováno!“  (Konec cit.) Pod to nebylo než se podepsat, a chvíli jsme my – naivní a neinformovaní – věřili, že to havlisté myslí vážně, a že tomu tak bude i do budoucna.

Avšak kam jsme se to dnes dostali?  Neomarxisté z kabinetu vlády podivného konglomerátu „kulturní“ levice a novodobé oligarchie, nás přesvědčují, že oni musí dále a dále omezovat svobodu slova, proklamovanou ovšem i v současné ústavě dnešního, tzv. „demokratického“ státu. Prý je to nutné, protože si to přejí jejich ideologičtí soudruzi z Evropské komise, dnešního politbyra novodobého vězení národů – EU. Aby se prý ochránila práva jakýchsi dalších a dalších menšin, a posílila se eurodemokracie… Samozřejmě na úkor příslušníků majoritní společnosti jednotlivých národů. Přitom si ve své nadutosti už ani neuvědomují, že svoboda a demokracie je nedělitelná, prostě tu buďto je – a pro všechny, – anebo není!

Nelze ji odměřovat či odvažovat podle rozpočítadla:  „Tomu málo, tomu víc, tomu hodně, tomu nic…“

 Svoboda slova není štangle salámu, ze které mohou neomarxisté libovolně odkrajovat.  Oni však do ní řízli už hodně dávno, krátce po jejich tzv. „hadrové revoluci“, když zákonem zakázali byť jen pochybování o jistých událostech historie 20. století, a úloze jednoho nejmenovaného etnika v ní.

Potom to pokračovalo dalším a dalším oklešťováním svobody slova, a dnes jsou již lidé šikanováni a zatýkáni za veřejné projevy pouhého nesouhlasu s politikou Evropské unie a jejich místních probruselských místodržících. Ptám se: „Kde se to zastaví?“ A také: „Tohle jsme v listopadu 1989 opravdu chtěli?!!  Za sebe a za Republikány odpovídám:  „Rozhodně NE!“

Poslední dobou přišli nepřátelé svobody slova opět se svou tradiční zbraní hromadného ničení:  OBVINĚNÍM  Z PODNĚCOVÁNÍ  K NENÁVISTI…  Nenávisti k čemukoliv, co se zrovna hodí, avšak zejména k údajné nenávisti proti nějaké jimi protěžované skupině či etniku. Tohle je klasická neomarxistická rétorika a velmi zákeřná zbraň, jak ji dobře popsal poradce tří amerických prezidentů Patrick James Buchanan ve své knize SMRT ZÁPADU. Přitom nenávist jako taková je stav mysli, stav vědomí člověka. Je to podobný pocit jako radost, strach, láska, překvapení či žal. Pokud někdo kriminalizuje pocity lidí, tak je to svinstvo nejvyššího kalibru a Orwell na N-tou. Něco takového nemá v právním řádu společnosti jedenadvacátého století, společnosti, která si nárokuje přídomek „demokratická“, co pohledávat. Naopak – je to znak totality nejhrubšího zrna! Kam se hrabou staří bolševičtí komunisté se svými gumovými paragrafy o podvracení republiky a pobuřování… Praktiky současné levice se spíše přibližují středověké INKVIZICI.

Avšak nenávist je ve skutečnosti obranná reakce, jež vzniká v situaci, když se člověk cítí někým ohrožený a nemá přiměřenou možnost se bránit. Nenávist vzniká z pocitu bezmoci. Pomocí tohoto pocitu se tak alespoň snažíme vyhnout se kontaktu s někým či s něčím, co představuje hrozbu, a redukujeme tím riziko své vlastní újmy. Tohle není žádná xenofobie, ta představuje strach z neznámého, nenávist je naopak obava z nějakého dobře známého, avšak těžko odvratitelného nebezpečí. Pokud se nad tím zamyslíme, tak zjistíme, že je to tak. Nenávidíme ty, kterých se bojíme – ať už jsou to muslimové, Rómové, černoši, bankéři, exekutoři, …nebo politici… A bojíme se jich, protože je v podstatě dobře známe. Nenávist je prostě obranná mobilizační reakce. V případě, že hrozba překročí únosnou míru a stane se naším existenčním ohrožením, potom nám, napadeným, umožní pocit nenávisti sjednotit se na naši obranu. A právě proto nás chtějí dnešní vládcové za tzv. projevy nenávisti kriminalizovat. Prostě nám chtějí vzít základní prostředek k naší obraně a sjednocení.

Máme však dnes možnost bránit se proti těm, kteří si proti nám, vlastenecky smýšlejícím občanům, uzurpovali veškerou moc výkonnou, soudní či mediální? Aby prostřednictvím této moci zničili vše, co jsme doposud znali a na co jsme byli zvyklí?  Abych snad nebyl nějak obviňován z šíření jakési nenávisti, použiji nedávná slova premiéra maďarské vlády, pana Viktora Orbána. Cituji:

„Dámy a pánové, Evropa není svobodná. Protože svoboda začíná s možností říkat pravdu. V dnešní Evropě je říkat pravdu zakázáno. Ač je hedvábný, náhubek je stále náhubek. Je zakázáno říkat, že ti, co sem přijíždějí, nejsou uprchlíci a je zakázáno varovat před ohrožujícími riziky současné migrační vlny. Je zakázáno říkat, že další desítky milionů imigrantů jsou připraveny vyrazit směrem k nám. Je zakázáno informovat o tom, že masová imigrace přináší nárůst kriminality a terorismu do našich zemí. Je zakázáno poukazovat, že ty masy, které sem přijíždějí z jiné civilizace, ohrožují náš způsob života, naši kulturu, naše zvyky a naše křesťanské tradice. Je zakázáno upozorňovat na fakt, že ti co k nám do Evropy dorazili dříve, již vybudovali vlastní, od nás separovaný, samostatný svět pro sebe, podle svých hodnot a ideálů, které roztrhávají tisíciletou strukturu Evropy. Je zakázáno poukazovat, že tohle není náhodný či neúmyslný řetězec důsledků, ale předem plánovaná a řízená operace. Je to masa lidí namířená proti nám. Je zakázáno říkat, že v Bruselu pracují na schématech, jak cizince co nejrychleji rozmístit mezi námi a proti naší vůli. Je zakázáno poukazovat, že důvod pro usídlení těchto lidí zde, je změnit náboženské a kulturní zázemí Evropy a přestavět její etnické základy. A tím odstranit poslední bariéru multikulturalismu:  suverénní národní státy. Je zakázáno říkat, že Brusel se snaží nenápadně užírat více a více procent naší národní suverenity, a že mnozí v Bruselu nyní připravují plán na kompletně federalizované Spojené Státy Evropské – pro což jim ale nikdo nedal autorizaci, čili pověření.

Dámy a pánové, dnešní nepřátelé svobody jsou z jiného těsta, než bývali ambiciózní královští mocnáři minulosti, nebo ti, co vedli Sovětský svaz. Používají dnes jiné, sofistikovanější nástroje, aby nás přinutili se jim podřídit. Pomocí mezinárodních médií dnes do nás pálí salvy hrozeb, zkreslování, manipulace a ovlivňování – což jim bohatě stačí. Respektive, stačilo jim to do teď. Lidé Evropy se však pomalu probouzí, organizují se, a brzy začnou požadovat svou zemi nazpět. Trámy EU, jejichž základy stojí na potírání pravdy, vrzají a praskají. Lidé Evropy už možná konečně pochopili, že v sázce je jejich budoucnost:  Teď už nejde pouze o finanční prosperitu, pohodlné životy, kariéru a práci, ale sama jejich každodenní bezpečnost a klidný průběh života jak jsou zvyklí, jsou zřetelně ohroženy. A konečně, lid Evropy, podřimující v iluzi nezničitelné hojnosti a prosperity, porozuměl, že principy, na kterých stojí život v Evropě, jsou v ohrožení. Nynější nebezpečí nás neohrožuje zřetelně (jako války či přírodní katastrofy), ale lstivě usiluje o naši bezbrannost. Masová imigrace je pomalý proud vody, úporně erodující naše břehy. Snaží se schovat za masku humanity a soucitu, ale její pravá tvář je okupace území. A to území, co oni získají, je tak zároveň územím, které my ztratíme. Houfy pomatených obhájců lidských práv cítí zdrcující touhu nás kárat a morálně se nad nás povyšovat. Napřed mluvili o pár stovkách, pak tisících přesídlených lidí. Ale ani jeden zodpovědný evropský vůdce si netroufne odpřisáhnout, že těchto pár tisíc se nezvýší na desítky či stotisíce. (A pravděpodobně i miliony, dodávám já.)

Jestli chceme zastavit tuto masovou imigraci, musíme nejprve omezit Brusel. Hlavní nebezpečí evropské budoucnosti nyní nehrozí od těch, kteří sem chtějí přijít, ale od fanatických bruselských přisluhovačů multikulturalismu.

Nedovolíme Bruselu nadřadit se nad naše národní zákony. Nedovolíme, aby nám vnucovali zkažené ovoce spadlé ze stromu jejich kosmopolitního světonázoru. Tady nebudou žádné přistěhovalecké ghetta, ve kterých neplatí naše zákony, tady nenastane destrukce pořádku, žádné výtržnosti imigrantů, a žádné gangy lovící naše ženy a dcery. Nedovolíme jiným, aby určovali, koho máme vpustit do naší země, vedle koho máme žít, a s kým máme sdílet naši zem.

Víme, jak tyto věci fungují: Nejdříve jim dovolíme nařídit nám, koho musíme přijmout, pak nás donutí ustupovat a sloužit cizincům v naší vlastní zemi, – a nakonec zjistíme, že nám nezbývá než sbalit se a odejít z naší krajiny. Proto budeme nadále odmítat vnucované plány přerozdělování, a nebudeme tolerovat ani vydírání, ani výhrůžky. Nastal čas pro vyslyšení varovného zvonu. Nastal čas, abychom se postavili na odpor. Nastal čas hledat spojence našeho stanoviska. Nastal čas, aby hrdé národy vztyčily své vlajky.

Nastal čas zabránit destrukci Evropy jako takové  – a zachránit její budoucnost. Za tímto účelem vyzýváme všechny občany, bez ohledu na názor či stranické sympatie, aby se spojili. A vyzýváme i občany ostatních evropských národů. Evropské elity a lid nesmí žít ve dvou oddělených dimenzích. My, lidé Evropy, nemůžeme být svobodní individuálně, pokud nebudeme svobodní dohromady. Spojíme-li naše síly, možná uspějeme. Dohromady znamenáme sílu, nejednotní jen slabost. To je zákon dneška.

Dnes je psáno v knize osudu, že skryté, anonymní světové síly, odstraní vše co je jedinečné, nezávislé, tradiční a národní. Promíchají kultury, náboženství a rasy, dokud naše mnohotvárná a hrdá Evropa nebude bez identity a poslušná. A jestli se tomuto osudu podvolíme, náš osud bude zpečetěn. Budeme pohlceni nenažranými Spojenými Státy Evropskými. Úkol, který čeká národy střední Evropy, i ostatní evropské národy, které ještě neztratily zdravý selský rozum, je porazit, přepsat a změnit osud, který je pro nás nachystaný. Nebezpečí se dá úspěšně čelit jedině statečně a bojovně. Musíme tedy vytáhnout naše historické ctnosti, jako jsou hrdost a chrabrost, z oblaku zapomenutí. Musíme jasně povědět, hlasem výrazným, aby byl slyšet široko-daleko, tu jedinou nejdůležitější otázku, která rozhodne náš osud. Otázku, se kterou stojí a padá budoucnost Evropy:

BUDEME  OTROCI  NEBO  SVOBODNÍ ?     To je ta otázka, odpovězte mi!

***

Tolik premiér Maďarska, Viktor Orbán. Podíváme-li se na chování premiéra českého, můžeme Maďarům jen tiše závidět! Anebo budeme usilovat o změnu. Jak řekl náš prezident pan Miloš Zeman, cesty ke změně existují dvě. Ta první se jmenuje VOLBY, a ta druhá KALAŠNIKOV. Využijme prosím tu první, neboť násilí plodí zase jen další násilí, to vidíme všude ve světě kolem nás.

Termín voleb se blíží! Již letos na podzim budeme mít možnost zvolit si své zástupce do zastupitelstva jednotlivých krajů. Já předesílám, že tyto volby se stanou všelidovým referendem o současné probruselské vládě premiéra Sobotky a vicepremiéra (Bure…), pardon Babiše. O její legitimitě. Pokud se vlasteneckým silám podaří v těchto volbách uspět, bude to těžká rána pro všechny místní bruselany, globalisty a multikulturalisty. Navíc budeme mít v příslušném kraji možnost zablokovat snahy kolaborantské vlády o vytváření připrchlických záchytných středisek, budování mešit a jiných center ideologické diverze, či nějakých obytných zón s cizáckým právem, kde se běžná policie neodváží ani za bílého dne. Proto jsou tyto volby důležité! Využijme tuto šanci, jednu z posledních!!!  Sdružení pro republiku – Republikánská strana Čech, Moravy a Slezska, spolu se spřátelenými politickými subjekty, postaví kandidátní listinu jak ve zdejším Moravskoslezském kraji, tak v kraji Olomouckém. Případně i v dalších krajích. Tam, kde nevytvoříme kandidátní listinu přímo, podpoří naši členové a sympatizanti kandidátní listinu jiných vlasteneckých subjektů. Je potřeba vytvořit jednotnou hráz proti globalistům, multikulturalistům a neomarxistické levici.

Jak jsem úvodem předeslal, ještě se krátce zmíním o incidentu, který se zde před lety odehrál.  Základní zhodnocení již provedli přátelé z Národní obrody na pozvánce k dnešní akci. Já zde nehodlám hodnotit ani osoby pachatelů, ani osoby postižených. Chtěl bych pouze podotknout, že celá událost byla velmi nešťastná, zbytečná, a pro národní hnutí maximálně kontraproduktivní. Ano, trestný čin se zde bezpochyby odehrál. Ale to, co následovalo po něm, silně připomínalo monstrprocesy padesátých let minulého století. Chyběly jen dopisy kolektivů pracujících, žádajících pro pachatele trest nejvyšší. Avšak multikulturní levice se hbitě a ráda chopila příležitosti, která se jim hned tak předtím nenaskytla. Zmíněný exces totiž dokonale zapadl do jejich šablony rasistického zločinu bílých. Pachatelé byli běloši, mladí muži, příslušníci majoritní společnosti, a navíc – ó hrůzo – hlásící se k nacionálnímu hnutí. Obětí, byť neplánovanou, bylo dítě ženského pohlaví, z minoritního etnika. Jinými slovy z tzv. nepřizpůsobivé menšiny. Romské, alias cikánské, nehodící si podle potřeby škrkněte. Nic vhodnějšího si neomarxisté nemohli přát, a svou příležitost využili dokonale. Justiční proces v přímém televizním přenosu pak byl částečným vyvrcholením celé kampaně, kdy se moderní levičáci snažili vytvořit dojem, že i národ Čechů a Moravanů je složen převážně z nenapravitelných rasistů, kteří provádějí své zločiny z oné nenávisti. Že naše národy jsou vlastně ve své podstatě stejné, jako národy západoevropanů, které ještě nedávno vlastnily kolonie, ve kterých vykořisťovali a údajně týrali příslušníky jiných etnik či ras. Čímž se nám snažili vnutit společný pocit viny, což je jednoznačně útočná metoda Frankfurtské školy moderních marxistů. Přitom hlavní díl této viny nese samotný jejich systém – kdyby opravdu účinně řešili problematiku nepřizpůsobivých etnik, jak na ni upozorňovali již počátkem devadesátých let např. Republikáni, nemuseli o patnáct let později lkát pokrytecké krokodýlí slzy nad zločinem z tzv. „nenávisti“. A co je ona nenávist, jsem již před chvílí vysvětloval.

Navíc si lze v realitě dnešní doby snadno dovodit, co by se stalo, kdyby se incident odehrál v opačném gardu, tedy co se týče etnik. Lze si živě představit to ticho „po pěšině“, které by panovalo ve všech mainstreamových médiích, kontrolovaných kulturní levicí. Pachatelé by pak pravděpodobně vyvázli nanejvýše s polovičními tresty…

Měření různým metrem, to je další typ moru, který rozežírá západní civilizaci, a na kterém má dnešní levice hlavní podíl!

Snažme se proto do budoucna předejít situaci, kdy výše popsaný incident, by byl jen bezvýznamnou a všední epizodkou běžného dne. Nedopusťme zavlečení dalších nepřizpůsobivých etnik do naší země! Americký prezident Theodor Roosevelt před více než sto lety varoval:  „Jediný a naprosto jistý způsob, který povede ke zničení tohoto národa, a který zabrání každé možnosti pokračovat jako národ vůbec, – bude ten, který umožní, abychom se stali změtí hašteřících se národností!“ A co platí pro bílé Američany, platí pro naše evropské národy bezesporu taktéž. Multi-kulti prostě nefunguje. Nikdy nefungovalo, a nikde fungovat ani nebude.

Pravdě je třeba pohlédnout vstříc, a pro poznání této pravdy budiž nám ku pomoci svoboda slova a projevu. Svoboda nikým a ničím neomezená a nekriminalizovaná. Verbální trestné činy se musí stát zavrženou minulostí. Pro tuto svobodu volte naši Republikánskou stranu, stranu svobodomyslných a vlastenecky cítících občanů!

Zvolte nás, a my se postaráme, abyste tuto svobodu obdrželi!

Děkuji všem za pozornost i za trpělivost.

(Roman Sláma, v.r.)

 

.

Rubriky: Občané, politika, Republika Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Projev místopředsedy Republikánské strany ve Vítkově

Vandas byl odjakživa gauner

Vážení přátele,

Dnes bych se vyjádřil k článku na webu Dělnické strany sociální spravedlnosti, kde jsem zhruba 3 roky od roku 2011 do roku 2014 byl jejich členem.

Musím říci, že krátce poté, co jsem do této partaje vstoupil, tak to tam jakž-takž klapalo. Vše se ale zvrtlo po sestavování kandidátní listiny do krajských voleb roku 2012 (kde jsem mimo jiné kandidoval). Začaly neshody mezi krajským předsedou Mgr. Komárkem a aktivisty Národní obrody, tehdy členy DSSS P. Matějným, B. Tvrdým a D. Čerpákem, kde obvinili krajského předsedu s manipulací kandidátky.

Dohru ovšem měl sjezd DSSS v roce 2013, kde předseda Tomáš Vandas neuznal svého protikandidáta, a byl znovu zvolen do čela strany. Jenže krátce poté, co byla celostátní schůze (tehdy moje první, kde jsem měl projev), předseda dělníků obvinil místopředsedu Národní obrody Pavla Matějného z nepotvrzených důkazů, že se fotil v erotickém klubu.

Nyní pan předseda dělníků má být navržen sekretariátem na medaili za zásluhy u prezidenta republiky… Já se ptám: Za co ho chcete navrhovat? On nic pro naši zem neudělal! Krom toho, že mně ještě dluží za poslední celostátní schůzi omluvu, kde mně zesměšnil před celou republikou jen kvůli tomu, že jsem se vyjádřil ohledně koalice v Duchcově, se kterou jsem nesouhlasil.  A nehledě na to, že o členech roznáší pomluvy, které nejsou pravda.

Máte stejný názor co já?

 

Republice zdar,

Jan Korbelka

MO RSČMS Bohumín

Rubriky: politika Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Vandas byl odjakživa gauner

KOHO POTŘEBUJE SLÁDEK ZABÍT III.

Mozga-Sládek

Po měsíční přestávce, zapřičiněné neblahými okolnostmi, pokračujeme v publikování pamětí 1. republikánského místopředsedy, pana Pavla Mozgy a navazujeme na předchozí díl. Vydejme se proto znovu proti proudu času, do počátků polistopadového vývoje republiky, v souvislosti s tehdy slibnými začátky Republikánské strany. Do časů, kdy většina z nás ještě věřila, že tehdejší předseda republikánů je slušný člověk, jenž to myslí s národem poctivě a upřímně. Jen nemnozí, kteří tenkrát přišli s doktorem Sládkem do užšího kontaktu, začali odhalovat krutou pravdu…

31
JS: Slováci sami přece chtěli samostatný stát.
PM: Hlasy slovenských nacionalistů bylo sice hodně slyšet, ale ve skutečnosti těch šovinistů bylo velice málo. Rozpad republiky měla ve svém volebním plánu jako jediná SNS, a ta získala ve volbách 6% hlasů. Paradoxem je, že i tito poslanci ze SNS, když nastupovali do funkce ve federálním shromáždění, museli podepsat slib věrnosti České a Slovenské federativní republice. Kdyby ho odmítli podepsat, nemohli by se nikdy stát poslanci. Tím, že bylo Československo rozbito, dosáhla cíle svého volebního programu vlastně pouze SNS, tedy těch 6% slovenského obyvatelstva. Mečiar chtěl původně nějaký druh unie či konfederace nebo něco podobného. Jenže to zase nechtěl Klaus. Ten chtěl vládnout, chtěl být premiérem nového státu.

32
JS: Připomeňme si také Podkarpatskou Ukrajinu. Tam se lidé těšili, že půjdou nazpátek do Československa. Teprve teď, po vašem výkladu, jsem pochopil, proč zprávy tohoto druhu byly, až na nějaká menší nedopatření, odfiltrovávány. Pánům se to nehodilo do krámu.
PM: Přesně tak. Rusíni už připravovali referendum. Nezájmu Prahy se divili. Rozdělení republiky, to byla pro ně pořádně ledová sprcha. Cítili se připoutáni k Praze. Bratislava je nezajímala.

33
JS: Vraťme se zpět do Prahy. Pro mne zůstává hádankou, proč se s ustavením senátu tak dlouho váhalo.
PM: Na to je docela snadná odpověď. Hlavní herci dosáhli po volbách svého, Klaus i Mečiar se stali premiéry, Havel znovu prezidentem, a tak nikdo z nich už bývalé federály nepotřeboval. A také, co kdyby jim v novém senátu dělali nějaké nepříjemnosti? Na ustanovení senátu si velcí mužové vzpomněli teprve tehdy, když začínali mít problémy s dolní komorou, a uvítali by oporu v nějakém dalším orgánu. Víte, Havel chtěl být prezidentem kteréhokoli státu. Kdyby byl prezidentem někdo jiný, nemuselo k rozpadu Československa dojít a nemuselo dojít k extrémům, které dělal Klaus v České republice, a k extrémům, kterých se dopustil Mečiar ve Slovenské republice.

34
JS: Jaký je váš názor na dnešní senát?
PM: Nemám rád senát. V budoucnosti by stačila jedna komora, nejspíš by to bylo 81 poslanců volených většinovým způsobem, kdy lidé budou mít možnost si ve svém volebním obvodě (má asi 110 tis. obyvatel) zvolit buď kandidáta nominovaného nějakou politickou stranou, nebo kandidáta nezávislého. Je důležité, aby lidé k volbám šli, aby si dobře vybrali. Čím je účast voličů menší, tím větší je nebezpečí, že se do parlamentu dostane nějaký podvraťák, který si uplatí nějakou skupinku. Když přijde k volbám málo lidí, své vítězství vždycky nějak uhraje.
To bylo právě Sládkovo hlupství, když prohlašoval, že když lidé nepřijdou k senátním volbám, když jich přijde volit méně než 50%, senát nebude. Já senát nenávidím, je směšný. Pro tak malý stát jako jsme my, pro 10 milionů lidí, tedy asi tolik jako jedno větší západní město, jsou dvě komory luxus. Jenže do současného parlamentu se většinou nemůže dostat nic jiného než všehoschopný, prodejný parazit. Každý předseda partaje si totiž do parlamentu vezme ty svoje nejhorší vši.

35
Ještě jednou to tedy zopakuji: Zpočátku jsem také byl proti senátu, považoval jsem to za vyhazování peněz, ale dnes, s odstupem doby vidím, že senát je v naší současné situaci věc dobrá. Do senátu může totiž kandidovat každý, a to bez požehnání nějaké partaje, jako nezávislý. Je tu tedy jakási šance, že by se ke slovu mohl dostat i slušný člověk. Čím více lidí přijde k volbám, tím lépe.

36
JS: Pojďme do současnosti. Už desátý den držíte hladovku. Něco o tom vím. Mohl byste mi tu celou záležitost podrobněji vysvětlit?
PM: V roce 1993 jsem byl účastníkem dopravní nehody. Bylo to u obce Bochov, asi 20 km od Karlových Varů. Na její následky zemřel člověk.Je to smutné. A aby to bylo ještě smutnější, zavinění bylo přičteno mně. Byl jsem odsouzen. Cítím se nevinen, jsem nevinen. Soud nepřijal vyjádření soudního znalce. Tím, že neumožnil rekonstrukci autonehody, porušil zákon.

37
JS: Vezměme to pěkně po pořádku.
PM: Stalo se to 2. února 1993. Jako obvykle, objížděl jsem místa a zajišťoval panu Sládkovi mítinky. Na široké silnici v tu dobu nebyl žádný provoz. V setinách vteřiny došlo ke kolizi tří vozů: jeden žigulík, jeden taxík a já. Podotýkám, že jsem jel přibližně šedesáti-kilometrovou rychlostí. Nehoda byla zaviněna neočekávaným chováním řidiče žigulíka, který jel přede mnou. Jel uprostřed silnice a pojednou zabrzdil. Jak jsem se chtěl brzdícímu vozu vyhnout, strhl jsem řízení doleva. Taxíka, jedoucího v protisměru, jsem zahlédl v posledním okamžiku. A chtěl jsem zabránit i střetu s taxíkem. Byl to marný pokus. Třeskla rána. Vystoupil jsem z vozu a ptám se řidiče žigulíku „proboha, co brzdíte!“ Odsekl, že prý nebrzdil a odešel.

38
Viděl jsem, že v taxíku jsou ranění, chtěl jsem je vytáhnout. Taxikář volal o pomoc. Ale ty vozy byly do sebe tak „shromážděné“, že nebylo možno otevřít dveře. Proto jsem volal na řidiče žigulíku, aby se vrátil a s vozem couvl. Přišel a popojel asi 20m zpět. Vytáhl jsem taxikáře a položil ho na deku. Druhou jsem ho přikryl. Ale taxikář se chtěl postavit. „Máte něco s nohama, musíte sedět“, říkám mu. Když jsem chtěl vytáhnout ty další dva, ukázalo se, že se s nimi nějak nemohu domluvit. Pak jsem pochopil, že to jsou Francouzi. Tenkrát byly bankovky kolkované. Jak jsem otvíral dveře taxíku, lítaly z něj dvacetikoruny. Sbíral jsem je a taxikář to přepočítával. Vypadal z nich nejživěji.

39
Přijela policie. Všechno zakreslili a vyfotografovali, tak jak to právě na té silnici stálo. Byl ale velký zmatek. Když totiž policajti uviděli můj diplomatický pas, vůbec nevěděli co dělat. Volali na Ministerstvo vnitra. Já jsem volal na sekretariát do Prahy, a Vik, že nemám nic vypovídat. Nechal jsem tedy policii pracovat a mlčel jsem. Ještě během sepisování protokolu na policejní stanici přišlo z nemocnice hlášení, že taxikář bude pravděpodobně půl roku v pracovní neschopnosti, u Francouzů to bude asi rok.

40
JS: A co bylo potom?
PM: Nevypadalo to, že by mohl někdo zemřít. Ale o ty Francouze jsem se bál, to je pravda. Vypadali mnohem hůř než taxikář. Každopádně hrozné to bylo: šlo-li o tak závažná zranění, jak nemocnice hlásila, bylo to z právního hlediska těžké ublížení na zdraví. Já jsem však byl klidný. Nebyl jsem si vědom žádného přestupku či dokonce trestného činu.

41
Můj osobní klid neměl dlouhého trvání. Byli jsme právě v Tachově, teď nevím přesně, bylo to buď 10. nebo 11. března, když jsem se z novin dozvěděl, že taxikář zemřel. Padl na mne smutek. A byla tu ještě další nepříjemnost. Měl jsem chodit po místních úřadech jako republikánský organizátor mítinků a představovat se jménem Mozga. To už jsem byl vláčen tiskem. Novináři byli spokojeni, měli novou aféru. Bylo to špatné.

42
JS: Byl jste kryt poslaneckou imunitou, měl jste u Sládka obrovské zásluhy, a taková strana si jistě vydržuje nějakého dobrého právníka. Neměl jste se čeho bát. Ale vždyť jste ještě obviněn ani nebyl.
PM: To se vám dobře říká. Jenže nemáte ponětí, co je to politika. Byl jsem odvařený. Byl jsem označován za vraha. Poškodil jsem pověst strany. Mé jméno se častěji objevovalo v novinách než Sládkovo. To všechno teď stálo proti mně. A k tomu ta představa mrtvého člověka. Říkáte, že strana má právníka. Nemá. A neměla. Na to peníze nebyly!
Republikáni nemají žádné právní oddělení. Říká-li Sládek těm chudákům na mítincích, aby se na něj obrátili, že jim pomůže, je to nesmysl. Všechny Sládkovy podobné řeči stojí na vodě.

43
V mém případě se Sládkovi jednalo o čest partaje, to byla jeho hlavní starost. Jenže republikány nechtěl žádný právník hájit. Měli jsme to těžké. Sládek jednoho našel, ale tomu to zakázala manželka. Pak vzal obhajobu – platil ho Sládek, tedy strana – pan Lajčík. Chtěl za to docela slušný balík. Ale to víte, právník si může naúčtovat kolik chce.
Sládkovi šlo o to, aby právník zajistil, že se případ k soudu vůbec nedostane. Jeho největším přáním bylo, aby se případ ztratil. Byl si totiž jist, že se na mne vztahuje poslanecká imunita. To si myslí a tvrdí mnozí dodnes. Jedním z nich je např. pan Benda. Ten tvrdí, že federálové mají imunitu do konce života. Otázku mé imunity projednávaly nejvyšší orgány včetně vrchního soudu, nikdo si s tím nevěděl rady. Opakuji, že zákon o zániku federace otázku imunity někdejších federálních poslanců nijak neřeší. Každopádně, Sládek dosáhl toho, že se případ do voleb 1996 k soudu vůbec nedostal a já jsem musel mlčet.

44
JS: Vyžadování železné stranické kázně! To mi připomíná praktiky jiné strany. A není to ani tak dávno, co předala žezlo panu Havlovi. Ale to jen na okraj. Pokračujte.
PM: A tak to trvalo čtyři roky, než se případ dostal k soudu. Podíl měl na tom také fakt, že francouzská strana stále nedodávala zdravotní dokumentaci raněných. Dlouho se muselo čekat na ty výsledky. U soudu jsem vypovídal až v březnu 1997. Teprve tam jsem mohl ponejprv říct svou verzi. Teprve tam jsem se také dozvěděl, jak vypadala skutková podstata, kterou předložila policie: vycházela z postavení vozidel, jak je zakreslili poté, co žigulík vycouval a já už vyprostil taxikáře. Soud na to, že nemá důvody nevěřit korunnímu svědkovi, tedy řidiči vozu žiguli.
Hájil jsem se a říkal, že plánek ani fotografie nepasuje. Nato si soudní znalec vyžádal čas na nové prozkoumání materiálů. Za půl hodiny se vrátil a řekl, že z předložených dokumentů, teď, po započítání nových faktů, jednoznačně vyplývá, že svědek pan Hruška nemluví pravdu. Toto vyjádření soud zaprotokoloval, ale nevzal v úvahu. Samosoudkyni zajímalo jediné, z čeho budu platit ty hrozné pohledávky. Já na to, že jsem nic nezavinil, nehodlám nic platit, a pokud mi tu nehodu skutečně přišijí, stejně nic nezaplatím, protože nic nemám.

45
Kdyby mně Sládek od začátku nepřikazoval přísné mlčení, všechno mohlo vypadat jinak. Teď už byla veřejnost dávno zpracovaná, a soudkyně názor veřejnosti už měnit nechtěla. Myslím, že to je také další důvod, proč nebyla vzata v potaz výpověď soudního znalce. Ale nezoufám si, všechno to mohlo být ještě horší. Představte si, že místo taxíku by tam jel kamion. To už bych byl mrtvý také. A musím myslet ještě na jinou věc. Mám podezření, jestli nešlo o pokus se mě zbavit. Nějaká nastrčená autonehoda. Když si dám vše dohromady, nic proti této domněnce nemluví. A kdo všechno by mohl být autorem této inscenace, to si také umím spočítat. Ale co chcete dělat, když nemáte v hrsti žádné konkrétní důkazy.

.

Poněvadž události (nejen) kolem zprofanované postavy doktora Sládka začínají nabírat nedobrý směr, a bude třeba spíše komentovat aktuality dneška (nevyjímaje však i toho doktora Sládka), tudíž zpřístupňujeme VŠEM ZÁJEMCŮM paměti pana Mozgy již nyní.

CELÁ KNÍŽKA již byla převedena do digitálního formátu PDF, a je KE STAŽENÍ ZDE: 

Stejně jako další zajímavý dokument: Otevřená informace o vzniku SPR-RSČ, jejího poslání a úsilí Miroslava Sládka o vstup do zednářské lóže při svém pobytu v USA, jakož i údaje o židovsko-zednářské moci v České republice, KE STAŽENÍ ZDE:

.

.

Rubriky: politika Komentáře nejsou povolené u textu s názvem KOHO POTŘEBUJE SLÁDEK ZABÍT III.