Zase mu to zbaštíme?

Romští předáci, cikánští baroni a nepřizpůsobiví vajdové bijí na poplach! Jejich noční můry a nejčernější sny se naplnily. Ten rasista je tu zpět! V nastalé panice píší na hlavní sekretariát ÚV DSSS (Ústavu Věřících Domácího Spolku Spravedlnosti Svatých), a dožadující se urychleného vyslání mimoř. sociálních hlídek dělnické spravedlnosti. Do ohrožených oblastí na svou ochranu…   😯

Můžeme je na tomto místě uklidnit. Špičkový herec a pomocník loutkovodičů politické scény ČR má dnes zcela jinou roli. Jak napsal přední světový tisk (i ten zadní), politické zoombie, co se na sklonku loňského roku znovuzjevilo na veřejnosti, vystupuje v roli mravokárce dnešních mocných, a především pak v roli SJEDNOTITELE a SPASITELE českého národa, – a div ne (divné?) poloviny Evropy.
Svou roli přejal zodpovědně a se vší vážností. Poté, co byl na podzim loňského roku záhadně oddlužen a uveden do své funkce, vystupuje na sociálních sítích v roli „uvážlivého a moudrého státníka“, kritizuje jako poslední spravedlivý všechny a všechno, zprava doleva, odshora dolů. Samozřejmě kritiku na sebe nepřijímá, v tomto případě uplatňuje své cenzorské praktiky a zkušenosti. Tentokrát se jeho hlavním terčem nestali nepřispůsobiví cikáni, natožpak domestikovaní Romové, nýbrž hordy cizokrajných vetřelců, valící se do Evropy, a jejich tuzemští pomahači. Stejně tak jako představitelé domácí oligarchie, v čele se slovenským miliardářem a milovníkem řepky A. Koblihou.

Což o to, s takovou kritikou a odporem by se samozřejmě dalo jen a jen souhlasit, kdyby tu nebylo několik závažných otázek, které se vtírají do mysli každého, kdo jen tak mechanicky nekonzumuje rétoriku dotyčného:
– Kde byla ta osoba téměř celý rok, co se migrantská apokalypsa rozjížděla, a jiní se již dávno stavěli na odpor?
– Pročpak se tak najednou a se zpožděním zjevila na národovecké scéně, kde je i tak dnes „narváno“? Kde byla posledních 6 let?
– Kdopak ji v tomto svatém zápalu finančně podporuje, když je všeobecně známo, že bez peněz nelze v politice dosáhnout ani minimální úspěšnosti, a co si od toho její mecenáši slibují?
– Kolikpak stojí výroba jeho pravidelného „televizního“ pseudozpravodajství – či spíše osobních komentářů – z virtuálního „studia“, ze kterého kult osobnosti dotyčného stoupá jako pára z Yellowstonské sopky před výbuchem? Kolik asi stály ty technicky dokonalé webové stránky dotyčného? Dvacet tisíc Kč? Nebo 30 či 50 tisíc? Kolikpak stojí to jeho neustálé kočování po republice?
O tom si však chudé (ale autentické) národovecké strany mohou nechat jenom zdát…

Tady něco náramně nehraje!!!

– Není ten novodobý ZACHRÁNCE národa náhodou tatáž osoba, která kdysi v roli neodvolatelného předsedy jisté pseudostrany (či spíše sekty) svým jednáním zdiskreditovala nadlouho dopředu celý vlastenecký program v ČR? Není to ten předseda, co schválně předlužil svůj spolek a následně rozkradl jeho stranickou pokladnu o miliony, aby v konečném důsledku nechal úmyslně tento zbankrotovaný politický subjekt zaniknout, a tím definitivně zahladil stopy?
– Není tohle osoba, která si v minulosti permanentně pěstovala kult osobnosti, přičemž v případě sporů se svými spolustraníky opakovaně roztrhala a pošlapala stanovy vlastní strany?
– Není to ten, co ještě před několika lety hlásal na vnitrostranických poradách heslo Adolfa Hitlera: „Silný je nejsilnější sám“? A jehož nedodržování svévolně trestal?
– Není to osoba se špatně skrývaným EGEM o velikosti Mt. Everestu?! Podle vizualizace jeho současného televizního „studia“ o tom nelze pochybovat!

Moje …ehm… sebevědomí, dámy a pánové, …je takto velké…

.

JE TO ODPORNÉ, CO SE TADY OPĚT ROZEHRÁVÁ. Druhý 17. listopad se svým „Občanským Fórem č.2“ ?

MÁ TO VŠAK SVOU LOGIKU:
Hrozí-li nějakému protilidovému režimu, že vznikne vůči němu spontální odpor sezdola, a že tento odpor bude sílit a mít tendenci ke sjednocování, je potřeba převzít iniciativu.
Je třeba nasadit osobu, která tento všelidový odpor zvolna stáhne pod svou kuratelu, ovládne jej a zpacifikuje. Musí to být ovšem osoba s důvěryhodným vystupováním, logicky a inteligentně argumentující, zároveň však dostatečně sebestředná, jež do svého ranku nepřipustí nikoho, kdo by ji mohl dělat v budoucnu konkurenci, a ohrozit tak její pozici a svěřený úkol. To jsou základní parametry každého úspěšného podvodníka i úspěšné konspirace. Jeho konečným úkolem pak není nic jiného, než zpacifikované hnutí následně zdiskreditovat a potopit jej. Samozřejmě se přitom osobně napakovat. Nejlépe to zvládne taková osoba, která se již v minulosti podobného zadání úspěšně zhostila a doufá se, že její lumpárny jsou již dnes dostatečně zapomenuty.

Funguje to podle psychologického programu typu: Nepříjemné a nepohodlné myšlenky se nejlépe diskreditují, pokud je nahlas vysloví zdiskreditovaná (nebo směšná) osoba. Potom nehrozí, že budou převzaty širšími masami. Pouze malou menšinou naivních a neschopných blouznivců, kteří si do výše uvedené osoby vyprojektují svá beznadějná přání a tužby – čímž opět pomáhají celou věc zdiskreditovat… K podobným účelům měl kdysi každý král, sultán či císař svého šaška, který nahlas vykřikoval to, co bylo jiným zapovězeno. A skuteční odpůrci pak šaškem vyslovené opovážlivosti v duchu odmítli – vždyť to vykřikoval ten šašek, a já přeci nejsem jako on!!!

Legrace však končí, jde-li o budoucí bytí či nebytí, a šašek vystupuje v roli sjednotitele a spasitele. Teď mám na mysli nejnovější aktivity dotyčného š…. a jeho družiny, minulou středu 4.5.2016 ve 13:00 v Praze u Václaváku.
Samozvaný vykupitel a zachránce národa zorganizoval jakýsi minisjezd, na kterém se mohl konečně prezentovat. Z výrazu tváře této osoby mohl nezaujatý divák ihned vyčíst, jak si organizátor svou roli užívá, a mohl si také domyslet, jak moc asi musel dotyčný hochštapler za uplynulých 6 let trpět, – zatímco byla jeho role pozastavena a on byl dočasně stažen ze scény…
Netřeba zdůrazňovat, že na tento středeční sabbath sezval pouze ty, u kterých měl alespoň minimální předpoklad, že mu jeho inovovanou roli „zbaští“. I když samozřejmě lhal, že prý obeslal VŠECHNY vlastenecké síly. Ti, co jej už dávno prokoukli, případně ti, co evidentně nemají potřebu se s podvodníkem střetávat, samozřejmě žádné pozvání neobdrželi.
Z těch ostatních pak ta část se zdravým rozumem jakékoliv paktování s nanejvýš podezřelou osobou odmítla. To však dotyčnému hochštaplerovi a jeho kamarile nebránilo vydat udrzlé prohlášení s jakýmsi ultimatem, dokonalé chucpe: Prý, že ostatní mají ještě celé 3 týdny na to přihlásit se k celé akci, a pod vedením zmíněného š…a se zapojit do „jeho“ projektu…! Jinak jsou prý prospěcháři a zrádci!

To jistě. Nas..t! V žádném případě se nehodláme znovupodílet na vzrůstu osobní moci a majetku dotyčného, natož býti jím využiti a zneužiti. Tuto „výsadu“ ponecháme těm rektálním alpinistům, co to dotyčnému již baští na jeho FB-profilu. Případně těm, co přes naše varování cítí potřebu pracovat pro podvodníka. V našem krajském městě jsme jej 1. dubna letošního roku nekompromisně uvítali (na hlavním náměstí u radničního orloje) plakáty s jeho podobiznou zamlada, ovšem s nápisem FALEŠNÝ ŠMEJD napříč. Takže to raději vzdal a bez proslovu zase zmizel. Pouze místní městské policii zaplatil pokutu za neoprávněný vjezd do pěší zóny…  😀

Co říci závěrem? Jistě, spojme se, sjednoťme se, spolupracujme. Všechny autentické vlastenecké síly této země. Ale prospěchářského šaška a falešného šmejda přitom kopněme do pozadí a vraťme ho tam, kam patří.

Už mu nenaletíme, ani kdyby se dal na modlení…!

-red-

.

Rubriky: komentáře, obrazem, politika 1 komentář

Projev místopředsedy Republikánské strany ve Vítkově

Přátelé, dnes jsem již konečně po delší době natolik zdravotně i časově disponován, že mohu alespoň se zpožděním vložit text svého projevu ze 16.4.2016, který mj. zazněl na společné akci národoveckých subjektů ve Vítkově (Moravskoslezský kraj). Průběh celé akce je uložen zde:

http://www.nwoo.org/2016/04/17/demonstrace-narodni-obrody-vitkov-16-4-2016/

 

Dobrý den, dámy a pánové, …přeji vám všem, co jste se tady dnes sešli, ať už byly vaše pohnutky jakékoliv… Především však zdravím všechny vlastenecky smýšlející občany!

Byli jsme, co by spřátelený politický subjekt – tj. Republikánská strana – požádáni zástupci občanského spolku Národní Obroda, abychom vyjádřili podporu dnešnímu setkání. To jsme učinili, a to nejen proklamativně. Zároveň byla naší straně poskytnuta možnost zhodnotit dnešní politickou situaci v České republice a potažmo v Evropské unii vůbec. A v neposlední řadě se také vyslovit k polozapomenutému incidentu, který se v tomto poměrně hezkém městečku před několika lety udál.

Já, jakožto zvolený místopředseda Sdružení pro republiku – Republikánské strany Čech, Moravy a Slezska, se tohoto úkolu ujímám. Dělám to i přes svůj poměrně negativní vztah k veřejným projevům tohoto typu. Jednak si myslím, že vše důležité již bylo někdy a někde řečeno, a jednak mám při tom pocit jisté marnosti. Neboť my, přímí účastníci těchto akcí – řečníci či posluchači – nemáme na místě žádnou možnost s danou situací cokoliv udělat;  a přitom ti, ke kterým moje slova směřují rovněž, ti, kteří by neblahý stav změnit mohli, setrvávají na výšinách svých politických postů v netečnosti, případně pokračují ve svém zhoubném díle. To je velmi frustrující poznání.

Jak jistě všichni víte, původní národy Evropy se dnes řítí do zkázy. Jako etničtí bílí Evropané jsme nadnárodními korporátními silami, silami stojícími nad jednotlivými vládami i nad zákony národních států, tlačeni k aktu vlastního sebezničení. Tyto nedemokratické, nikým nevolené síly, plus jejich posluhovači z řad novodobé neomarxistické levice, využívají všechny mocenské prostředky, aby dosáhli svého cíle. Jejich cílem je naprosté podrobení všech svébytných evropských národů pod jejich nadvládu a multikulturní ideologii. Suverénní státy evropských národů jsou totiž poslední překážkou k nastolení samozvané a totalitní jednovlády. Nejdříve jednovlády evropské, v podobě novodobého Sovětského svazu, tedy dnešní Evropské unie, a později i jednovlády světové. Všechny technické příznaky tohoto molochu jsou již naplněny, včetně novodobého politbyra – tzv. evropské komise. Prostředkem k dosažení jejich mocenských cílů je pak nucené promíchání původních evropských národů a etnik, což chtějí uskutečnit pomocí masivní a řízené migrace cizích nekompatibilních vetřelců do Evropy. Za nemnoho let má být výsledkem jakýsi jednolitý mix-guláš všech původních národů našeho kontinentu, promíchaný s cizokrajnými etniky, naprosto vykořeněný – tedy bez minulosti, a tím i bez budoucnosti. Vnitřně podrobený jednomu dominantnímu náboženství agresivního typu, které je svou charakteristikou spíše podobné nesnášenlivé ideologii. V rámci jedince je tedy konečným cílem globalistů jakýsi kříženec, můžeme jej nazvat „hnědoch“, s IQ tak maximálně 90. Což je akorát tak dost na to, aby mohl pracovat pro své pány, ale příliš málo k tomu, aby si své postavení otroka uvědomoval. Případně, aby se proti svému osudu mohl nějak vzepřít. To je chmurná vize budoucnosti, bohužel však reálná.

Ale v tomto bodě Kalergiho plánu mocenských elit ještě nejsme, prozatím tu máme stále ještě možnost vzepřít se osudu, který nám přichystala tzv. světová elita a jejich přisluhovači – kulturní marxisté, nová levice, sluníčkáři či havlisté, jedno jak je v tuto chvíli nazveme. Víme co jsou, a víme kde se soustřeďují.

Naši nepřátelé, nepřátelé svobody a svébytných národů, však nezahálejí. Využívají všech zákonných i méně zákonných prostředků, aby posílili svou pozici a přiblížili se tak svým cílům. Cokoliv, co dnes oslabí obranyschopnost národního organismu proti jimi šířené zhoubě, se jim hodí. Jejich zbraní je cenzura, autocenzura (tzv. politická „korektnost“), lhostejnost mas, a neomezená podpora dalších rozkladných prvků zdravého a silného národního společenství. Jejich působnost sahá od šíření všelijaké dekadence, propagace bezuzdného konzumu, oslabování funkce klasické rodiny a postavení bílého heterosexuálního muže ve společnosti, přes podporu feminismu, homosexualismu a multikulturalismu, – prostřednictvím jimi uzurpovaných sdělovacích prostředků, televizí počínaje. – Až po další a další implantování jimi vymyšlených paragrafů do trestního práva, tvrdě potlačujících svobodu slova. Naposledy tomu opět bylo v tomto týdnu!

Globalističtí neolevičáci nám prostě chtějí vzít jakoukoliv možnost obrany, byť třeba jen verbální. Likvidují možnost pravdivého pojmenování stavu věcí. George Orwell se z hrobu směje, a kdyby mohl, tak by se i červenal. Takto dokonale by to snad nevymyslel ani on, ve svých románech „Farma zvířat“ a „1984“.

Když jsem před více než 23 lety, jako přímý účastník listopadových demonstrací, poslouchal projevy tehdejších řečníků, byl jsem nadšený. Po letech bolševické totality a přímého potlačování svobody projevu (byť i tato svoboda byla papírově zaručována komunistickou ústavou), proklamovali předáci tehdejšího Havlova Občanského Fóra naprostou svobodu projevu. Slyším to jako by to bylo včera, jak hřímali z tribun. Cituji: „Nikdy, už NIKDY nesmíme připustit, aby bylo právo člověka svobodně se vyjádřit jakkoliv potlačováno!“  (Konec cit.) Pod to nebylo než se podepsat, a chvíli jsme my – naivní a neinformovaní – věřili, že to havlisté myslí vážně, a že tomu tak bude i do budoucna.

Avšak kam jsme se to dnes dostali?  Neomarxisté z kabinetu vlády podivného konglomerátu „kulturní“ levice a novodobé oligarchie, nás přesvědčují, že oni musí dále a dále omezovat svobodu slova, proklamovanou ovšem i v současné ústavě dnešního, tzv. „demokratického“ státu. Prý je to nutné, protože si to přejí jejich ideologičtí soudruzi z Evropské komise, dnešního politbyra novodobého vězení národů – EU. Aby se prý ochránila práva jakýchsi dalších a dalších menšin, a posílila se eurodemokracie… Samozřejmě na úkor příslušníků majoritní společnosti jednotlivých národů. Přitom si ve své nadutosti už ani neuvědomují, že svoboda a demokracie je nedělitelná, prostě tu buďto je – a pro všechny, – anebo není!

Nelze ji odměřovat či odvažovat podle rozpočítadla:  „Tomu málo, tomu víc, tomu hodně, tomu nic…“

 Svoboda slova není štangle salámu, ze které mohou neomarxisté libovolně odkrajovat.  Oni však do ní řízli už hodně dávno, krátce po jejich tzv. „hadrové revoluci“, když zákonem zakázali byť jen pochybování o jistých událostech historie 20. století, a úloze jednoho nejmenovaného etnika v ní.

Potom to pokračovalo dalším a dalším oklešťováním svobody slova, a dnes jsou již lidé šikanováni a zatýkáni za veřejné projevy pouhého nesouhlasu s politikou Evropské unie a jejich místních probruselských místodržících. Ptám se: „Kde se to zastaví?“ A také: „Tohle jsme v listopadu 1989 opravdu chtěli?!!  Za sebe a za Republikány odpovídám:  „Rozhodně NE!“

Poslední dobou přišli nepřátelé svobody slova opět se svou tradiční zbraní hromadného ničení:  OBVINĚNÍM  Z PODNĚCOVÁNÍ  K NENÁVISTI…  Nenávisti k čemukoliv, co se zrovna hodí, avšak zejména k údajné nenávisti proti nějaké jimi protěžované skupině či etniku. Tohle je klasická neomarxistická rétorika a velmi zákeřná zbraň, jak ji dobře popsal poradce tří amerických prezidentů Patrick James Buchanan ve své knize SMRT ZÁPADU. Přitom nenávist jako taková je stav mysli, stav vědomí člověka. Je to podobný pocit jako radost, strach, láska, překvapení či žal. Pokud někdo kriminalizuje pocity lidí, tak je to svinstvo nejvyššího kalibru a Orwell na N-tou. Něco takového nemá v právním řádu společnosti jedenadvacátého století, společnosti, která si nárokuje přídomek „demokratická“, co pohledávat. Naopak – je to znak totality nejhrubšího zrna! Kam se hrabou staří bolševičtí komunisté se svými gumovými paragrafy o podvracení republiky a pobuřování… Praktiky současné levice se spíše přibližují středověké INKVIZICI.

Avšak nenávist je ve skutečnosti obranná reakce, jež vzniká v situaci, když se člověk cítí někým ohrožený a nemá přiměřenou možnost se bránit. Nenávist vzniká z pocitu bezmoci. Pomocí tohoto pocitu se tak alespoň snažíme vyhnout se kontaktu s někým či s něčím, co představuje hrozbu, a redukujeme tím riziko své vlastní újmy. Tohle není žádná xenofobie, ta představuje strach z neznámého, nenávist je naopak obava z nějakého dobře známého, avšak těžko odvratitelného nebezpečí. Pokud se nad tím zamyslíme, tak zjistíme, že je to tak. Nenávidíme ty, kterých se bojíme – ať už jsou to muslimové, Rómové, černoši, bankéři, exekutoři, …nebo politici… A bojíme se jich, protože je v podstatě dobře známe. Nenávist je prostě obranná mobilizační reakce. V případě, že hrozba překročí únosnou míru a stane se naším existenčním ohrožením, potom nám, napadeným, umožní pocit nenávisti sjednotit se na naši obranu. A právě proto nás chtějí dnešní vládcové za tzv. projevy nenávisti kriminalizovat. Prostě nám chtějí vzít základní prostředek k naší obraně a sjednocení.

Máme však dnes možnost bránit se proti těm, kteří si proti nám, vlastenecky smýšlejícím občanům, uzurpovali veškerou moc výkonnou, soudní či mediální? Aby prostřednictvím této moci zničili vše, co jsme doposud znali a na co jsme byli zvyklí?  Abych snad nebyl nějak obviňován z šíření jakési nenávisti, použiji nedávná slova premiéra maďarské vlády, pana Viktora Orbána. Cituji:

„Dámy a pánové, Evropa není svobodná. Protože svoboda začíná s možností říkat pravdu. V dnešní Evropě je říkat pravdu zakázáno. Ač je hedvábný, náhubek je stále náhubek. Je zakázáno říkat, že ti, co sem přijíždějí, nejsou uprchlíci a je zakázáno varovat před ohrožujícími riziky současné migrační vlny. Je zakázáno říkat, že další desítky milionů imigrantů jsou připraveny vyrazit směrem k nám. Je zakázáno informovat o tom, že masová imigrace přináší nárůst kriminality a terorismu do našich zemí. Je zakázáno poukazovat, že ty masy, které sem přijíždějí z jiné civilizace, ohrožují náš způsob života, naši kulturu, naše zvyky a naše křesťanské tradice. Je zakázáno upozorňovat na fakt, že ti co k nám do Evropy dorazili dříve, již vybudovali vlastní, od nás separovaný, samostatný svět pro sebe, podle svých hodnot a ideálů, které roztrhávají tisíciletou strukturu Evropy. Je zakázáno poukazovat, že tohle není náhodný či neúmyslný řetězec důsledků, ale předem plánovaná a řízená operace. Je to masa lidí namířená proti nám. Je zakázáno říkat, že v Bruselu pracují na schématech, jak cizince co nejrychleji rozmístit mezi námi a proti naší vůli. Je zakázáno poukazovat, že důvod pro usídlení těchto lidí zde, je změnit náboženské a kulturní zázemí Evropy a přestavět její etnické základy. A tím odstranit poslední bariéru multikulturalismu:  suverénní národní státy. Je zakázáno říkat, že Brusel se snaží nenápadně užírat více a více procent naší národní suverenity, a že mnozí v Bruselu nyní připravují plán na kompletně federalizované Spojené Státy Evropské – pro což jim ale nikdo nedal autorizaci, čili pověření.

Dámy a pánové, dnešní nepřátelé svobody jsou z jiného těsta, než bývali ambiciózní královští mocnáři minulosti, nebo ti, co vedli Sovětský svaz. Používají dnes jiné, sofistikovanější nástroje, aby nás přinutili se jim podřídit. Pomocí mezinárodních médií dnes do nás pálí salvy hrozeb, zkreslování, manipulace a ovlivňování – což jim bohatě stačí. Respektive, stačilo jim to do teď. Lidé Evropy se však pomalu probouzí, organizují se, a brzy začnou požadovat svou zemi nazpět. Trámy EU, jejichž základy stojí na potírání pravdy, vrzají a praskají. Lidé Evropy už možná konečně pochopili, že v sázce je jejich budoucnost:  Teď už nejde pouze o finanční prosperitu, pohodlné životy, kariéru a práci, ale sama jejich každodenní bezpečnost a klidný průběh života jak jsou zvyklí, jsou zřetelně ohroženy. A konečně, lid Evropy, podřimující v iluzi nezničitelné hojnosti a prosperity, porozuměl, že principy, na kterých stojí život v Evropě, jsou v ohrožení. Nynější nebezpečí nás neohrožuje zřetelně (jako války či přírodní katastrofy), ale lstivě usiluje o naši bezbrannost. Masová imigrace je pomalý proud vody, úporně erodující naše břehy. Snaží se schovat za masku humanity a soucitu, ale její pravá tvář je okupace území. A to území, co oni získají, je tak zároveň územím, které my ztratíme. Houfy pomatených obhájců lidských práv cítí zdrcující touhu nás kárat a morálně se nad nás povyšovat. Napřed mluvili o pár stovkách, pak tisících přesídlených lidí. Ale ani jeden zodpovědný evropský vůdce si netroufne odpřisáhnout, že těchto pár tisíc se nezvýší na desítky či stotisíce. (A pravděpodobně i miliony, dodávám já.)

Jestli chceme zastavit tuto masovou imigraci, musíme nejprve omezit Brusel. Hlavní nebezpečí evropské budoucnosti nyní nehrozí od těch, kteří sem chtějí přijít, ale od fanatických bruselských přisluhovačů multikulturalismu.

Nedovolíme Bruselu nadřadit se nad naše národní zákony. Nedovolíme, aby nám vnucovali zkažené ovoce spadlé ze stromu jejich kosmopolitního světonázoru. Tady nebudou žádné přistěhovalecké ghetta, ve kterých neplatí naše zákony, tady nenastane destrukce pořádku, žádné výtržnosti imigrantů, a žádné gangy lovící naše ženy a dcery. Nedovolíme jiným, aby určovali, koho máme vpustit do naší země, vedle koho máme žít, a s kým máme sdílet naši zem.

Víme, jak tyto věci fungují: Nejdříve jim dovolíme nařídit nám, koho musíme přijmout, pak nás donutí ustupovat a sloužit cizincům v naší vlastní zemi, – a nakonec zjistíme, že nám nezbývá než sbalit se a odejít z naší krajiny. Proto budeme nadále odmítat vnucované plány přerozdělování, a nebudeme tolerovat ani vydírání, ani výhrůžky. Nastal čas pro vyslyšení varovného zvonu. Nastal čas, abychom se postavili na odpor. Nastal čas hledat spojence našeho stanoviska. Nastal čas, aby hrdé národy vztyčily své vlajky.

Nastal čas zabránit destrukci Evropy jako takové  – a zachránit její budoucnost. Za tímto účelem vyzýváme všechny občany, bez ohledu na názor či stranické sympatie, aby se spojili. A vyzýváme i občany ostatních evropských národů. Evropské elity a lid nesmí žít ve dvou oddělených dimenzích. My, lidé Evropy, nemůžeme být svobodní individuálně, pokud nebudeme svobodní dohromady. Spojíme-li naše síly, možná uspějeme. Dohromady znamenáme sílu, nejednotní jen slabost. To je zákon dneška.

Dnes je psáno v knize osudu, že skryté, anonymní světové síly, odstraní vše co je jedinečné, nezávislé, tradiční a národní. Promíchají kultury, náboženství a rasy, dokud naše mnohotvárná a hrdá Evropa nebude bez identity a poslušná. A jestli se tomuto osudu podvolíme, náš osud bude zpečetěn. Budeme pohlceni nenažranými Spojenými Státy Evropskými. Úkol, který čeká národy střední Evropy, i ostatní evropské národy, které ještě neztratily zdravý selský rozum, je porazit, přepsat a změnit osud, který je pro nás nachystaný. Nebezpečí se dá úspěšně čelit jedině statečně a bojovně. Musíme tedy vytáhnout naše historické ctnosti, jako jsou hrdost a chrabrost, z oblaku zapomenutí. Musíme jasně povědět, hlasem výrazným, aby byl slyšet široko-daleko, tu jedinou nejdůležitější otázku, která rozhodne náš osud. Otázku, se kterou stojí a padá budoucnost Evropy:

BUDEME  OTROCI  NEBO  SVOBODNÍ ?     To je ta otázka, odpovězte mi!

***

Tolik premiér Maďarska, Viktor Orbán. Podíváme-li se na chování premiéra českého, můžeme Maďarům jen tiše závidět! Anebo budeme usilovat o změnu. Jak řekl náš prezident pan Miloš Zeman, cesty ke změně existují dvě. Ta první se jmenuje VOLBY, a ta druhá KALAŠNIKOV. Využijme prosím tu první, neboť násilí plodí zase jen další násilí, to vidíme všude ve světě kolem nás.

Termín voleb se blíží! Již letos na podzim budeme mít možnost zvolit si své zástupce do zastupitelstva jednotlivých krajů. Já předesílám, že tyto volby se stanou všelidovým referendem o současné probruselské vládě premiéra Sobotky a vicepremiéra (Bure…), pardon Babiše. O její legitimitě. Pokud se vlasteneckým silám podaří v těchto volbách uspět, bude to těžká rána pro všechny místní bruselany, globalisty a multikulturalisty. Navíc budeme mít v příslušném kraji možnost zablokovat snahy kolaborantské vlády o vytváření připrchlických záchytných středisek, budování mešit a jiných center ideologické diverze, či nějakých obytných zón s cizáckým právem, kde se běžná policie neodváží ani za bílého dne. Proto jsou tyto volby důležité! Využijme tuto šanci, jednu z posledních!!!  Sdružení pro republiku – Republikánská strana Čech, Moravy a Slezska, spolu se spřátelenými politickými subjekty, postaví kandidátní listinu jak ve zdejším Moravskoslezském kraji, tak v kraji Olomouckém. Případně i v dalších krajích. Tam, kde nevytvoříme kandidátní listinu přímo, podpoří naši členové a sympatizanti kandidátní listinu jiných vlasteneckých subjektů. Je potřeba vytvořit jednotnou hráz proti globalistům, multikulturalistům a neomarxistické levici.

Jak jsem úvodem předeslal, ještě se krátce zmíním o incidentu, který se zde před lety odehrál.  Základní zhodnocení již provedli přátelé z Národní obrody na pozvánce k dnešní akci. Já zde nehodlám hodnotit ani osoby pachatelů, ani osoby postižených. Chtěl bych pouze podotknout, že celá událost byla velmi nešťastná, zbytečná, a pro národní hnutí maximálně kontraproduktivní. Ano, trestný čin se zde bezpochyby odehrál. Ale to, co následovalo po něm, silně připomínalo monstrprocesy padesátých let minulého století. Chyběly jen dopisy kolektivů pracujících, žádajících pro pachatele trest nejvyšší. Avšak multikulturní levice se hbitě a ráda chopila příležitosti, která se jim hned tak předtím nenaskytla. Zmíněný exces totiž dokonale zapadl do jejich šablony rasistického zločinu bílých. Pachatelé byli běloši, mladí muži, příslušníci majoritní společnosti, a navíc – ó hrůzo – hlásící se k nacionálnímu hnutí. Obětí, byť neplánovanou, bylo dítě ženského pohlaví, z minoritního etnika. Jinými slovy z tzv. nepřizpůsobivé menšiny. Romské, alias cikánské, nehodící si podle potřeby škrkněte. Nic vhodnějšího si neomarxisté nemohli přát, a svou příležitost využili dokonale. Justiční proces v přímém televizním přenosu pak byl částečným vyvrcholením celé kampaně, kdy se moderní levičáci snažili vytvořit dojem, že i národ Čechů a Moravanů je složen převážně z nenapravitelných rasistů, kteří provádějí své zločiny z oné nenávisti. Že naše národy jsou vlastně ve své podstatě stejné, jako národy západoevropanů, které ještě nedávno vlastnily kolonie, ve kterých vykořisťovali a údajně týrali příslušníky jiných etnik či ras. Čímž se nám snažili vnutit společný pocit viny, což je jednoznačně útočná metoda Frankfurtské školy moderních marxistů. Přitom hlavní díl této viny nese samotný jejich systém – kdyby opravdu účinně řešili problematiku nepřizpůsobivých etnik, jak na ni upozorňovali již počátkem devadesátých let např. Republikáni, nemuseli o patnáct let později lkát pokrytecké krokodýlí slzy nad zločinem z tzv. „nenávisti“. A co je ona nenávist, jsem již před chvílí vysvětloval.

Navíc si lze v realitě dnešní doby snadno dovodit, co by se stalo, kdyby se incident odehrál v opačném gardu, tedy co se týče etnik. Lze si živě představit to ticho „po pěšině“, které by panovalo ve všech mainstreamových médiích, kontrolovaných kulturní levicí. Pachatelé by pak pravděpodobně vyvázli nanejvýše s polovičními tresty…

Měření různým metrem, to je další typ moru, který rozežírá západní civilizaci, a na kterém má dnešní levice hlavní podíl!

Snažme se proto do budoucna předejít situaci, kdy výše popsaný incident, by byl jen bezvýznamnou a všední epizodkou běžného dne. Nedopusťme zavlečení dalších nepřizpůsobivých etnik do naší země! Americký prezident Theodor Roosevelt před více než sto lety varoval:  „Jediný a naprosto jistý způsob, který povede ke zničení tohoto národa, a který zabrání každé možnosti pokračovat jako národ vůbec, – bude ten, který umožní, abychom se stali změtí hašteřících se národností!“ A co platí pro bílé Američany, platí pro naše evropské národy bezesporu taktéž. Multi-kulti prostě nefunguje. Nikdy nefungovalo, a nikde fungovat ani nebude.

Pravdě je třeba pohlédnout vstříc, a pro poznání této pravdy budiž nám ku pomoci svoboda slova a projevu. Svoboda nikým a ničím neomezená a nekriminalizovaná. Verbální trestné činy se musí stát zavrženou minulostí. Pro tuto svobodu volte naši Republikánskou stranu, stranu svobodomyslných a vlastenecky cítících občanů!

Zvolte nás, a my se postaráme, abyste tuto svobodu obdrželi!

Děkuji všem za pozornost i za trpělivost.

(Roman Sláma, v.r.)

 

.

Rubriky: Občané, politika, Republika Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Projev místopředsedy Republikánské strany ve Vítkově

Vandas byl odjakživa gauner

Vážení přátele,

Dnes bych se vyjádřil k článku na webu Dělnické strany sociální spravedlnosti, kde jsem zhruba 3 roky od roku 2011 do roku 2014 byl jejich členem.

Musím říci, že krátce poté, co jsem do této partaje vstoupil, tak to tam jakž-takž klapalo. Vše se ale zvrtlo po sestavování kandidátní listiny do krajských voleb roku 2012 (kde jsem mimo jiné kandidoval). Začaly neshody mezi krajským předsedou Mgr. Komárkem a aktivisty Národní obrody, tehdy členy DSSS P. Matějným, B. Tvrdým a D. Čerpákem, kde obvinili krajského předsedu s manipulací kandidátky.

Dohru ovšem měl sjezd DSSS v roce 2013, kde předseda Tomáš Vandas neuznal svého protikandidáta, a byl znovu zvolen do čela strany. Jenže krátce poté, co byla celostátní schůze (tehdy moje první, kde jsem měl projev), předseda dělníků obvinil místopředsedu Národní obrody Pavla Matějného z nepotvrzených důkazů, že se fotil v erotickém klubu.

Nyní pan předseda dělníků má být navržen sekretariátem na medaili za zásluhy u prezidenta republiky… Já se ptám: Za co ho chcete navrhovat? On nic pro naši zem neudělal! Krom toho, že mně ještě dluží za poslední celostátní schůzi omluvu, kde mně zesměšnil před celou republikou jen kvůli tomu, že jsem se vyjádřil ohledně koalice v Duchcově, se kterou jsem nesouhlasil.  A nehledě na to, že o členech roznáší pomluvy, které nejsou pravda.

Máte stejný názor co já?

 

Republice zdar,

Jan Korbelka

MO RSČMS Bohumín

Rubriky: politika Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Vandas byl odjakživa gauner

KOHO POTŘEBUJE SLÁDEK ZABÍT III.

Mozga-Sládek

Po měsíční přestávce, zapřičiněné neblahými okolnostmi, pokračujeme v publikování pamětí 1. republikánského místopředsedy, pana Pavla Mozgy a navazujeme na předchozí díl. Vydejme se proto znovu proti proudu času, do počátků polistopadového vývoje republiky, v souvislosti s tehdy slibnými začátky Republikánské strany. Do časů, kdy většina z nás ještě věřila, že tehdejší předseda republikánů je slušný člověk, jenž to myslí s národem poctivě a upřímně. Jen nemnozí, kteří tenkrát přišli s doktorem Sládkem do užšího kontaktu, začali odhalovat krutou pravdu…

31
JS: Slováci sami přece chtěli samostatný stát.
PM: Hlasy slovenských nacionalistů bylo sice hodně slyšet, ale ve skutečnosti těch šovinistů bylo velice málo. Rozpad republiky měla ve svém volebním plánu jako jediná SNS, a ta získala ve volbách 6% hlasů. Paradoxem je, že i tito poslanci ze SNS, když nastupovali do funkce ve federálním shromáždění, museli podepsat slib věrnosti České a Slovenské federativní republice. Kdyby ho odmítli podepsat, nemohli by se nikdy stát poslanci. Tím, že bylo Československo rozbito, dosáhla cíle svého volebního programu vlastně pouze SNS, tedy těch 6% slovenského obyvatelstva. Mečiar chtěl původně nějaký druh unie či konfederace nebo něco podobného. Jenže to zase nechtěl Klaus. Ten chtěl vládnout, chtěl být premiérem nového státu.

32
JS: Připomeňme si také Podkarpatskou Ukrajinu. Tam se lidé těšili, že půjdou nazpátek do Československa. Teprve teď, po vašem výkladu, jsem pochopil, proč zprávy tohoto druhu byly, až na nějaká menší nedopatření, odfiltrovávány. Pánům se to nehodilo do krámu.
PM: Přesně tak. Rusíni už připravovali referendum. Nezájmu Prahy se divili. Rozdělení republiky, to byla pro ně pořádně ledová sprcha. Cítili se připoutáni k Praze. Bratislava je nezajímala.

33
JS: Vraťme se zpět do Prahy. Pro mne zůstává hádankou, proč se s ustavením senátu tak dlouho váhalo.
PM: Na to je docela snadná odpověď. Hlavní herci dosáhli po volbách svého, Klaus i Mečiar se stali premiéry, Havel znovu prezidentem, a tak nikdo z nich už bývalé federály nepotřeboval. A také, co kdyby jim v novém senátu dělali nějaké nepříjemnosti? Na ustanovení senátu si velcí mužové vzpomněli teprve tehdy, když začínali mít problémy s dolní komorou, a uvítali by oporu v nějakém dalším orgánu. Víte, Havel chtěl být prezidentem kteréhokoli státu. Kdyby byl prezidentem někdo jiný, nemuselo k rozpadu Československa dojít a nemuselo dojít k extrémům, které dělal Klaus v České republice, a k extrémům, kterých se dopustil Mečiar ve Slovenské republice.

34
JS: Jaký je váš názor na dnešní senát?
PM: Nemám rád senát. V budoucnosti by stačila jedna komora, nejspíš by to bylo 81 poslanců volených většinovým způsobem, kdy lidé budou mít možnost si ve svém volebním obvodě (má asi 110 tis. obyvatel) zvolit buď kandidáta nominovaného nějakou politickou stranou, nebo kandidáta nezávislého. Je důležité, aby lidé k volbám šli, aby si dobře vybrali. Čím je účast voličů menší, tím větší je nebezpečí, že se do parlamentu dostane nějaký podvraťák, který si uplatí nějakou skupinku. Když přijde k volbám málo lidí, své vítězství vždycky nějak uhraje.
To bylo právě Sládkovo hlupství, když prohlašoval, že když lidé nepřijdou k senátním volbám, když jich přijde volit méně než 50%, senát nebude. Já senát nenávidím, je směšný. Pro tak malý stát jako jsme my, pro 10 milionů lidí, tedy asi tolik jako jedno větší západní město, jsou dvě komory luxus. Jenže do současného parlamentu se většinou nemůže dostat nic jiného než všehoschopný, prodejný parazit. Každý předseda partaje si totiž do parlamentu vezme ty svoje nejhorší vši.

35
Ještě jednou to tedy zopakuji: Zpočátku jsem také byl proti senátu, považoval jsem to za vyhazování peněz, ale dnes, s odstupem doby vidím, že senát je v naší současné situaci věc dobrá. Do senátu může totiž kandidovat každý, a to bez požehnání nějaké partaje, jako nezávislý. Je tu tedy jakási šance, že by se ke slovu mohl dostat i slušný člověk. Čím více lidí přijde k volbám, tím lépe.

36
JS: Pojďme do současnosti. Už desátý den držíte hladovku. Něco o tom vím. Mohl byste mi tu celou záležitost podrobněji vysvětlit?
PM: V roce 1993 jsem byl účastníkem dopravní nehody. Bylo to u obce Bochov, asi 20 km od Karlových Varů. Na její následky zemřel člověk.Je to smutné. A aby to bylo ještě smutnější, zavinění bylo přičteno mně. Byl jsem odsouzen. Cítím se nevinen, jsem nevinen. Soud nepřijal vyjádření soudního znalce. Tím, že neumožnil rekonstrukci autonehody, porušil zákon.

37
JS: Vezměme to pěkně po pořádku.
PM: Stalo se to 2. února 1993. Jako obvykle, objížděl jsem místa a zajišťoval panu Sládkovi mítinky. Na široké silnici v tu dobu nebyl žádný provoz. V setinách vteřiny došlo ke kolizi tří vozů: jeden žigulík, jeden taxík a já. Podotýkám, že jsem jel přibližně šedesáti-kilometrovou rychlostí. Nehoda byla zaviněna neočekávaným chováním řidiče žigulíka, který jel přede mnou. Jel uprostřed silnice a pojednou zabrzdil. Jak jsem se chtěl brzdícímu vozu vyhnout, strhl jsem řízení doleva. Taxíka, jedoucího v protisměru, jsem zahlédl v posledním okamžiku. A chtěl jsem zabránit i střetu s taxíkem. Byl to marný pokus. Třeskla rána. Vystoupil jsem z vozu a ptám se řidiče žigulíku „proboha, co brzdíte!“ Odsekl, že prý nebrzdil a odešel.

38
Viděl jsem, že v taxíku jsou ranění, chtěl jsem je vytáhnout. Taxikář volal o pomoc. Ale ty vozy byly do sebe tak „shromážděné“, že nebylo možno otevřít dveře. Proto jsem volal na řidiče žigulíku, aby se vrátil a s vozem couvl. Přišel a popojel asi 20m zpět. Vytáhl jsem taxikáře a položil ho na deku. Druhou jsem ho přikryl. Ale taxikář se chtěl postavit. „Máte něco s nohama, musíte sedět“, říkám mu. Když jsem chtěl vytáhnout ty další dva, ukázalo se, že se s nimi nějak nemohu domluvit. Pak jsem pochopil, že to jsou Francouzi. Tenkrát byly bankovky kolkované. Jak jsem otvíral dveře taxíku, lítaly z něj dvacetikoruny. Sbíral jsem je a taxikář to přepočítával. Vypadal z nich nejživěji.

39
Přijela policie. Všechno zakreslili a vyfotografovali, tak jak to právě na té silnici stálo. Byl ale velký zmatek. Když totiž policajti uviděli můj diplomatický pas, vůbec nevěděli co dělat. Volali na Ministerstvo vnitra. Já jsem volal na sekretariát do Prahy, a Vik, že nemám nic vypovídat. Nechal jsem tedy policii pracovat a mlčel jsem. Ještě během sepisování protokolu na policejní stanici přišlo z nemocnice hlášení, že taxikář bude pravděpodobně půl roku v pracovní neschopnosti, u Francouzů to bude asi rok.

40
JS: A co bylo potom?
PM: Nevypadalo to, že by mohl někdo zemřít. Ale o ty Francouze jsem se bál, to je pravda. Vypadali mnohem hůř než taxikář. Každopádně hrozné to bylo: šlo-li o tak závažná zranění, jak nemocnice hlásila, bylo to z právního hlediska těžké ublížení na zdraví. Já jsem však byl klidný. Nebyl jsem si vědom žádného přestupku či dokonce trestného činu.

41
Můj osobní klid neměl dlouhého trvání. Byli jsme právě v Tachově, teď nevím přesně, bylo to buď 10. nebo 11. března, když jsem se z novin dozvěděl, že taxikář zemřel. Padl na mne smutek. A byla tu ještě další nepříjemnost. Měl jsem chodit po místních úřadech jako republikánský organizátor mítinků a představovat se jménem Mozga. To už jsem byl vláčen tiskem. Novináři byli spokojeni, měli novou aféru. Bylo to špatné.

42
JS: Byl jste kryt poslaneckou imunitou, měl jste u Sládka obrovské zásluhy, a taková strana si jistě vydržuje nějakého dobrého právníka. Neměl jste se čeho bát. Ale vždyť jste ještě obviněn ani nebyl.
PM: To se vám dobře říká. Jenže nemáte ponětí, co je to politika. Byl jsem odvařený. Byl jsem označován za vraha. Poškodil jsem pověst strany. Mé jméno se častěji objevovalo v novinách než Sládkovo. To všechno teď stálo proti mně. A k tomu ta představa mrtvého člověka. Říkáte, že strana má právníka. Nemá. A neměla. Na to peníze nebyly!
Republikáni nemají žádné právní oddělení. Říká-li Sládek těm chudákům na mítincích, aby se na něj obrátili, že jim pomůže, je to nesmysl. Všechny Sládkovy podobné řeči stojí na vodě.

43
V mém případě se Sládkovi jednalo o čest partaje, to byla jeho hlavní starost. Jenže republikány nechtěl žádný právník hájit. Měli jsme to těžké. Sládek jednoho našel, ale tomu to zakázala manželka. Pak vzal obhajobu – platil ho Sládek, tedy strana – pan Lajčík. Chtěl za to docela slušný balík. Ale to víte, právník si může naúčtovat kolik chce.
Sládkovi šlo o to, aby právník zajistil, že se případ k soudu vůbec nedostane. Jeho největším přáním bylo, aby se případ ztratil. Byl si totiž jist, že se na mne vztahuje poslanecká imunita. To si myslí a tvrdí mnozí dodnes. Jedním z nich je např. pan Benda. Ten tvrdí, že federálové mají imunitu do konce života. Otázku mé imunity projednávaly nejvyšší orgány včetně vrchního soudu, nikdo si s tím nevěděl rady. Opakuji, že zákon o zániku federace otázku imunity někdejších federálních poslanců nijak neřeší. Každopádně, Sládek dosáhl toho, že se případ do voleb 1996 k soudu vůbec nedostal a já jsem musel mlčet.

44
JS: Vyžadování železné stranické kázně! To mi připomíná praktiky jiné strany. A není to ani tak dávno, co předala žezlo panu Havlovi. Ale to jen na okraj. Pokračujte.
PM: A tak to trvalo čtyři roky, než se případ dostal k soudu. Podíl měl na tom také fakt, že francouzská strana stále nedodávala zdravotní dokumentaci raněných. Dlouho se muselo čekat na ty výsledky. U soudu jsem vypovídal až v březnu 1997. Teprve tam jsem mohl ponejprv říct svou verzi. Teprve tam jsem se také dozvěděl, jak vypadala skutková podstata, kterou předložila policie: vycházela z postavení vozidel, jak je zakreslili poté, co žigulík vycouval a já už vyprostil taxikáře. Soud na to, že nemá důvody nevěřit korunnímu svědkovi, tedy řidiči vozu žiguli.
Hájil jsem se a říkal, že plánek ani fotografie nepasuje. Nato si soudní znalec vyžádal čas na nové prozkoumání materiálů. Za půl hodiny se vrátil a řekl, že z předložených dokumentů, teď, po započítání nových faktů, jednoznačně vyplývá, že svědek pan Hruška nemluví pravdu. Toto vyjádření soud zaprotokoloval, ale nevzal v úvahu. Samosoudkyni zajímalo jediné, z čeho budu platit ty hrozné pohledávky. Já na to, že jsem nic nezavinil, nehodlám nic platit, a pokud mi tu nehodu skutečně přišijí, stejně nic nezaplatím, protože nic nemám.

45
Kdyby mně Sládek od začátku nepřikazoval přísné mlčení, všechno mohlo vypadat jinak. Teď už byla veřejnost dávno zpracovaná, a soudkyně názor veřejnosti už měnit nechtěla. Myslím, že to je také další důvod, proč nebyla vzata v potaz výpověď soudního znalce. Ale nezoufám si, všechno to mohlo být ještě horší. Představte si, že místo taxíku by tam jel kamion. To už bych byl mrtvý také. A musím myslet ještě na jinou věc. Mám podezření, jestli nešlo o pokus se mě zbavit. Nějaká nastrčená autonehoda. Když si dám vše dohromady, nic proti této domněnce nemluví. A kdo všechno by mohl být autorem této inscenace, to si také umím spočítat. Ale co chcete dělat, když nemáte v hrsti žádné konkrétní důkazy.

.

Poněvadž události (nejen) kolem zprofanované postavy doktora Sládka začínají nabírat nedobrý směr, a bude třeba spíše komentovat aktuality dneška (nevyjímaje však i toho doktora Sládka), tudíž zpřístupňujeme VŠEM ZÁJEMCŮM paměti pana Mozgy již nyní.

CELÁ KNÍŽKA již byla převedena do digitálního formátu PDF, a je KE STAŽENÍ ZDE: 

Stejně jako další zajímavý dokument: Otevřená informace o vzniku SPR-RSČ, jejího poslání a úsilí Miroslava Sládka o vstup do zednářské lóže při svém pobytu v USA, jakož i údaje o židovsko-zednářské moci v České republice, KE STAŽENÍ ZDE:

.

.

Rubriky: politika Komentáře nejsou povolené u textu s názvem KOHO POTŘEBUJE SLÁDEK ZABÍT III.

Komu nejvíce vadí prezident Miloš Zeman?

A proč se politici v poslanecké sněmovně za pravdu zlobí?

Málokterý prezident a v České republice asi žádný, nebudil tolika rozporu a ohlasu za své výroky, jako současný prezident Miloš Zeman. Skoro vše co prohlásí, budí masový ohlas medií, politiků a široké veřejnosti.

Vezmeme nyní pár výroků pana prezidenta a nějaký spojíme s komentáři politiků. Některé pouze okomentujeme. U výroků s komentáři zkusíme zhodnotit, kdo měl pravdu.

  1. „Sexuální orientace je naprosto soukromou věcí každého z nás. Vůbec bych sem nepletl politiku, protože práva homosexuálů jsou stejná jako práva heterosexuálů. Já osobně, a berte to jako můj velmi subjektivní názor, trochu nechápu transsexuály, kteří se nechávají přeoperovat, protože tam už bych viděl trestní odpovědnost sebepoškozování vlastní osoby,“ řekl Zeman

O tomto vyjádření není třeba spekulovat, homosexualita není nemoc, jak se dříve říkalo hlavně díky KDS a později to hlásila i slabomyslná  KDU-ČSL.

  1. „Kdyby v tom klubu seděl člověk, který má v ruce pistoli a uměl s ní zacházet, tak by možná tolik obětí nebylo. Tento argument mě přiměl ke změně názoru,“ řekl Zeman.

Reakce na útoky v Paříži. Převedeno do praxe – myslím, že to myšlenka není tak zlá, jelikož i každý řadový zloděj by měl strach jít krást, protože při vědomí, že na něj majitel vytáhne pistoli a použije, bude asi dosti odrazující. A co se týče jako obraný prostředek, je jistě účinnější, než holé ruce, či pepřový sprej.

  1. „Jsem zásadní příznivec zákona o obecném referendu, který teď leží ve Sněmovně díky tomu, že pan Kalousek svými žvásty a obstrukcemi zdržuje od racionální práce,“

„Obstrukce jsou nástroj hlupáků, lidí, kteří nemají argumenty,“ sdělil v Klatovech Zeman.

„Jsem pro nikoliv úpravu jednacího řádu (Sněmovny – pozn. red.), protože i ten můžete zablokovat obstrukcemi, ale pro postup, který zřejmě teď bude zvolen, to znamená, že bude stanovena pevná hodina, kdy se o zákonu ve třetím čtení bude hlasovat. A když se bude někdo domáhat, že chce ještě mluvit, tak se mu řekne, už jste mluvili padesát hodin, všechno bylo řečeno, teď Sněmovna musí vyjádřit svoji většinovou vůli,“ uvedl Zeman.

Obstrukce  jsou opravdu nástroj hlupáků, to je fakt. Ovšem dnešní vláda včele s B. Sobotkou považuje za obstrukce cokoli, kdo řekne něco proti jim. A to je diskuze ne obstrukce. Tady bych v tomto bodě s panem prezidentem asi vedl diskusi.

  1. „Co říkáte na to, že český stát zaplatil 145 miliónů korun za unesené dívky?” zněla otázka studentky.

„Pokud vím, tak 150, ale záleží na tom, podle jakého kurzu to počítáte, což ale samozřejmě není podstatné,” odpověděl Zeman.

„Dát 150 milionů za 2 lidské životy je určitě smysluplnější, než to, že Česká republika bude Turecku platit 800 miliónů korun za to, že se Turecko zavázalo, že nebude dál do Evropy pouštět imigranty. „A ten závazek mimochodem neplní,“ řekl Zeman. „Představte si, že bychom nezaplatili a ty dívky by byly popraveny. Nebo, což je lepší varianta, zůstaly by v harému některého z únosců. Ale když riskujete smrt českých občanů, tak si to téměř nikdy nebudete brát na svědomí, ledaže by ti občané byli usvědčení zločinci, tak byste si říkali, tak tady by je zavřeli, no tak nechte je únoscům, ale takový případ, pokud vím, nenastal,“

Otázka zda je dobře či ne, že pan prezident řekl sumu není na místě. Pravda je to že vláda jedná a obchoduje s teroristy i když lidem a voličům lže že to nedělá, to je prostě fakt.

Platit Turecku 800 milionů je naprosté mrhání státními penězi. Turecko papírově možná něco vykáže, ale to nebude tím, že budu migranty držet u sebe, ale tím že nebude říkat, že někoho pouští.

Sobotka:  Politici by měli problémy řešit, ne je komentovat způsobem, který v oblasti národní bezpečnosti nikomu a ničemu nepomůže.

Pokud vláda v čele se Sobotkou není schopna problémy řešit, je na místě aby se o nich diskutovalo a našlo řešení jiné. Ale k diskusi je třeba názor a komentář.

Fiala: Prezident Zeman potvrdil, že ČR zaplatila únoscům výkupné. To je děsivé. Prezident promeškal příležitost mlčet. Ohrožuje bezpečnost občanů.

Právo mlčet hlavně promeškal Fiala. Fiala,  který je v každé věcné diskusi co názor to perla do moře demagogie a lží. ODS měla šanci s osobností v čele a ne s figurkou.

Bělobrádek: „Informace není správná, zase je to spekulace. Když něco vychází v novinách, neznamená to, že je to pravda,“

„Jsou to věci národní bezpečnosti v utajeném režimu, nepatří to na otevřené jednání. Měli by to na utajeném jednání probrat kontrolní výbory,“

Spekulace je to vždy a pouze, pokud nechválí media současnou koalici. A samozřejmě, že se věci musí řešit v utajeném režimu. To by se totiž lidé mohli dozvědět pravdu a nešlo to tak říkaje  zamést pod koberec.

Kalousek: „Česká vláda bohužel jedná s teroristy, a dokonce to ani nedokáže udržet v tajnosti. Tím vystavuje smrtelnému nebezpečí všechny naše občany v zahraničí, protože povzbuzuje všechny teroristické skupiny k akci – ulov si svého Čecha,“

Musím konstatoval, že v tomto případě musím dát panu Kalouskovi za pravdu.

Když to shrneme tak prezident Zeman vadí všem v poslanecké sněmovně, protože říká to, co se současné vládní i nevládní garnituře nelíbí. A to je správné. Je to prezident lidu a ne poslanců.

Závěrem věc, která již je asi úplně mimo a spíše rozumně myslícího člověka pobaví:

Místopředseda TOP 09 chce Zemanovu abdikaci nebo žalobu pro velezradu…

A za co, za to že řekne pravdu? Držíme Vám palce a souhlasíme s Vámi pane prezidente!!!

Viktor Vácha

.

.

Rubriky: komentáře, Občané, politika Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Komu nejvíce vadí prezident Miloš Zeman?

Bohatí Židé žerou děti?

Antisemita Adam Bartoš tvrdí, že:           … “ bohatí Židé žerou děti „

Toto nám posluchačům, dne 3.2.2016 v pořadu Pro a proti, pod vedením Lucie Vopálenské, Českého rozhlasu Plus,  tvrdil Jan Urban a Petr  Šafr. Tento výrok měl  Adam B. Bartoš napsat v  knize, jejíž název nám ale nesdělili. Nazývali ji „nejnovější Bartošovou knihou“.

Adam Bartoš je mj. publicistou a spisovatelem. Prezidentem Klausem byl označen za geniálního novináře a prezident Zeman jej pozval na předávání státních vyznamenání. Je předsedou politické strany NE Bruselu – Národní demokracie.

Vypadá to jako by pan Bartoš náhle přišel o rozum. Kdyby tomu tak skutečně bylo, pak přece stačilo sdělit, který psychiatrický ústav začal o jeho zdraví pečovat, a více se tím nezabývat. Tato skutečnost však evidentně nenastala. Kdyby se tak stalo, v pořadu zabývajícím se „Veřejnou diskuzí v Česku, která se stává vulgárnější“ by si na něj vůbec nevzpomněli a nemohli by jej jako antisemitu ani odhalit. Ten hlavní, skrytý důvod podivné a jak jsem později zjistil, mnohaleté kampaně bude pravděpodobně ten fakt, že Bartoš v roce 2012 vyjádřil přesvědčení, že mediální svět je ovládán židovským vlivem, dále údajně (nečetl jsem jej) vyhotovil seznam pravdoláskařů a seznam Židů působících v naší politice, veřejné správě, bankách, kultuře… Jeho smůla, kdyby byl sepsal seznam křesťanů, mohl si nerušeně užívat života. Prohřešil se i tím, že zveřejnil korespondenci lékařů, psychiatrů a psychologů, kteří od roku 2009 zvažovali možnost prohlásit prezidenta Václava Klause za duševně neschopného zastávat svůj úřad v době, když otálel s podepsáním ratifikované Lisabonské smlouvy.

I když diskutující pan Šafr se jen tak mimochodem přiznal, že inkriminovanou knihu ani nečetl, došel k jednoznačnému závěru, cituji:  „když někdo píše, že Židé žerou děti, znamená to, že je to šíření nenávisti takového charakteru, že si myslím, že o trestný čin jde.“ A přitvrzuje. „V konkrétním případě pana Adama Bartoše bych velmi doporučoval paragraf o podněcování nenávisti vůči skupinám obyvatel využívat, protože jeho chování je velmi nebezpečné  pro společnost …“    Toto tvrzení je vzhledem ke zmíněným okolnostem více než odvážné, přesněji řečeno skandální. O společenské nebezpečnosti protisocialistických živlů,  jsme se toho v Českém rozhlasu rovněž naposlouchali!

Knihu pana Bartoše jsem také nečetl, ale nad vší pochybnost vím, že pro společnost, tedy pro nás občany, je krajně nebezpečné právě vyjadřování pana Šafra ve veřejnoprávních médiích, jehož a které jsme nuceni povinně ze zákona financovat

Zaráží mne, že místo věcné a veřejné diskuse o údajných antisemitských výrocích a uvádění věcí na pravou míru, se právě v pořadu zabývajícím se „Veřejnou diskuzí v Česku, která se stává vulgárnější“, se s námi všemi hraje neférová hra. Naštěstí máme nyní i nezávislá internetová rádia a televizi, kde by měli téma „Veřejnou diskuzí v Česku, která se stává vulgárnější“ za účasti posluchačů a v živém vysílání důkladně probrat.

Protože si na neštěstí (ale v tomto případě na štěstí) pamatují na dobu, která je nyní označována jako totalitní, a mohu konstatovat, že metody zamlčování, polopravd a manipulací, kterým jsme byli vystaveni v době nastupující normalizace, dnes pokračují. Tehdy byly jen primitivnější. Sdělovací prostředky ovšem už plně ovládají jiní manipulátoři, než ti co jezdili pro instrukce na sovětské velvyslanectví (nebo jejich žargonem přímo do „Sajuzu“).  Pokročili jsme, už tu máme normalizaci číslo 2, a mnoho dětí těch nejkovanějších si dnes jezdí pro instrukce úplně jinam než jejich otcové. Jen se pokoušejí nás zdolat a potřít sofistikovanějšími metodami.

Jsem moc rád, že jsem uvedený pořad vyslechl. Donutilo mne to zamyslet se nad manipulativním působením našich sdělovacích prostředků a zařadit si vše do širších souvislostí. Název knihy v pořadu nebyl uváděn. Asi účelově – pravda, na kterou by posluchači mohli přijít, musí být přece utajována. Tento článek, v němž vyjadřuji své pochybnosti a výhrady, jsem přesto nezačal psát jen tak, že bych se něco domníval, že někoho nemám rád, nebo že někomu fandím. Svůj názor dokumentuji následujícími fakty –  několika citacemi z už dříve vydané  knihy „antisemity“ Adama Bartoše Obřezaná republika,  kapitola  Můj vztah k Židům.

                                                                                                                            Daniel

cituji:

„Myslím, že k psaní o židovské tématice jsem oprávněn, protože mi Židé byli vždy sympatičtí. Vyrůstal jsem v křesťanské rodině a dlouhou část života strávil v církvi, která měla k Izraeli – tomu duchovnímu, ale i politickému – respekt.“

„Židé jsou národ, i přes všechna svá specifika, jako každý jiný – se svými kladnými i zápornými stránkami. „

„Jakkoli si o sobě Židé myslí, že jsou stále vyvolený národ a nadřazená rasa, před Bohem jsme si všichni rovni a nikdo z nás se nemůže dožadovat speciální ochrany proti kritice jen proto, že patří k lidu, který v historii zažil mnoho úděsného. Ostatně, jsou národy, které také zažily mnohá příkoří až hrůzy, ale přesto jejich neštěstí neospravedlňuje to, abychom chodili po špičkách kolem jejich pochybení, věnovali jim speciální péči a měřili v jejich případě jiným metrem, než u všech ostatních.“

„Ve skutečnosti jsem odpůrcem antisemitismu, je-li definicí antisemitismu iracionální nenávist k Židům coby rase (v tomto smyslu jsem kdysi podepsal petici proti antisemitismu), protože Ježíš nás učí milovat a ani ten, s kým politicky zásadně nesouhlasím, nemůže být předmětem mé nenávisti (a s Židy v tomto ohledu může konzervativec nesouhlasit více než dost, protože je najdeme nejen disproporčně zastoupené v mnoha revolucích či levicových hnutích, ale často i mezi jejich zakladateli a duchovními otci a vůdci). Je-li však antisemitismem jakákoli kritika Izraele či židovského počínání (o kteroužto definici antisemitismu se Židé dnes mnohdy snaží), pak se takové nálepce v dnešní politicky korektní době nejspíše nevyhnu.“

„I přesto, že mnozí Židé k naší rase cítí nenávist, já k nim nenávist necítím. Je mi líto milionů lidí, kteří zemřeli v nacistických koncentračních táborech, protože jejich bohatším souvěrcům nestálo za to učinit nic na jejich záchranu. Je mi líto milionů Židů, kteří umřeli během války, kterou Židé Německu vyhlásili (málo se ví, že Židé burcovali proti válce s Německem ještě před tím, než jakákoli Hitlerova válka vůbec začala). Je mi líto těch obyčejných chudých Židů, kteří dokonce přežili holokaust, ale už nepřežili pikle svých soukmenovců, kteří je nechali při návratu do nově založeného státu i s lodí potopit, protože by mohli vypovídat o věcech, které měly být navždy utajeny, neboť se nehodily do připravovaného obrazu. Je mi líto Židů, kteří budou nakonec sami obětí nesmyslné apokalyptické hrůzy, kterou někteří z jejich předáků ve svém mesianistickém opojení neustále přivolávají. Má kritika tak nesměřuje vůči rase jako takové, ale vůči jedincům, kteří zrazují nejen vlastní židovský národ, ale ve své pýše manipulují světovými dějinami ve svých katastrofických vizích. Tito lidé jsou světu nebezpečni – nejen nám, Nežidům, ale i Židům samotným. Mělo by proto být v zájmu každého opravdového judejce, aby se od jejich počínání distancoval, což ale vidíme jen v žalostně málo případech.“

„Mé svědomí je před Bohem čisté a modlím se, aby se židovský národ místo světovládných ambicí podíval zpět do své historie: bude-li k sobě upřímný, pak zjistí, že Mesiáš, kterého tak toužebně vyhlíží a jehož příchod se uměle snaží přibližovat, už dávno přišel.“

.

.

Zprávy z jiného světa:    Česká nezávislá televize Studio REPORT 5.2.2016 

Velmi doporučuji. Vydržte úplně do konce( asi 50 min.) – zajímavé informace o organizování  Národní domoobrany  jsou v druhé polovině relace, jinak je nezískáte!   Přeposílejte!  

Historicky první rada Národní domobrany byla ustavena dne 26. ledna 2016 v Praze. Jejími představiteli se stali podplukovník v záloze MUDr. Marek Obrtel, Nela Lisková a poručík ve výslužbě PhDr. František Krejča.

 

.

.

Rubriky: komentáře, Občané, politika, Republika Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Bohatí Židé žerou děti?

Sládek v Bohumíně netáhl

Dne 23.1 2016 v Bohumíně restaurace Tágo se uskutečnilo setkání s bývalým předsedou SPR-RSČ PhDr. Miroslavem Sládkem.

Chabá účast ani ne 30 zúčastněných doplnil arch petice pro znovu obnovení tzv. Republikánské strany (prý opravdové), kterou však nikdo ze zúčastněných nepodepsal. Čímž Sládkovi pracovníci nasbírali v přepočtu cca 15 až 16 podpisů, což na založení strany je velmi málo.

Protože pro založení politické strany musí být zhruba 1.000 podpisů, včetně rodných čísel podepisujících, tak v případě Sládka bylo toto předvolební setkání (za účasti fotografa Moravskoslezského deníku) velmi slabé. Proto MO RSČMS Bohumín nepovažuje Sládka v tomto směru za konkurenční politickou stranu, nýbrž jen jako loutku, která jde znovu po svém zisku, a nezáleží mu na ideích.

Na otázku z publika, proč byl Sládek v ústraní, nedokázal bývalý předseda SPR-RSČ odpovědět, stejně jako na otázku, kdo spasí českou zemi.

Proto nepodporuji Miroslava Sládka – protože kromě jeho proslovu k občanům Bohumína na téma uprchlické krize, nebylo jeho vystoupení nic jiného, než alibistická lež!

Republice zdar,

Jan Korbelka

MO RSČMS Bohumín

 

.

Rubriky: komentáře, Občané, politika Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Sládek v Bohumíně netáhl

KOHO POTŘEBUJE SLÁDEK ZABÍT II.

Mozga-Sládek

Před několika dny jsme začali publikovat knížku 1. místopředsedy SPR-RSČ Pavla Mozgy o poměrech v bývalé Sládkově straně, ale i o exprezidentovi Havlovi a rozbíjení Československa. Dnes tu máme druhé pokračování:

16
JS: … odešli z klubu republikánských poslanců. Avšak členy partaje zůstali?
PM: Oni nevystoupili, Sládek je prostě vyhodil. A to nebyl jediný problém se Sládkem. Místní organizace si kolem voleb nadělaly hodně dluhů, neměly čím splácet. A tak měly představu, že by jim mohlo ústředí, tedy Sládek, přispět. Vždyť republikáni za volby dostali řádných pár milionů. (Pozn.: strany, které byly ve volbách úspěšné, obdržely ze zákona za každý získaný hlas finanční příspěvek.) I v tomto případě se Sládek choval jako diktátor. Rozhodoval jedině on sám. Na to, že k volebnímu úspěchu mu výrazně pomohly místní organizace, zapomněl.

17
JS: Takže ta dávka tří tisíc měsíčně byla povinně dobrovolná.
PM: Asi tak nějak. Jenže ty tři tisíce jsme museli se Sládkem napřed ukrákat (usmlouvat). Jeho původní návrh byl polovina platu. Později, když si poslanecká sněmovna odhlasovala zvýšení platů, odevzdávali Sládkovi každý 5000 korun.

18
JS: To se mně nelíbí. Vypadá to tak, že kdyby se Sládek někdy dostal do vlády, dělal by vše proto, aby strhl na sebe veškerou moc.
PM: Nerad bych na to přísahal, ale nejspíš to tak bude. Já si však myslím, že Sládek je chytrý a ví, kde jsou meze. Ví, že takto by postupovat nemohl, neměl by šanci. A navíc, musel by část svých pravomocí přenechat jiným. Vsadil bych se, že on si z toho důvodu ani nepřeje volby vyhrát. Znamenalo by to pro něj konec svrchované moci nad svými lidmi. A buďme upřímní. Podobné problémy jsou i v ostatních stranách. Jen snad nejsou tak do očí bijící. Klaus, Zeman atd., ti všichni se obklopují jen takovými lidmi a vysoké funkce dávají jen těm, o nichž ví, že jim nepřerostou přes hlavu. Jsou samozřejmě výjimky. Jde o případy lidí, kteří mají kompromitující materiály na předsedu, a ví se o nich, že se nebudou ostýchat je použít, budou-li se cítit ukřivděni.

19
JS: Myslím, že tomu tak vždy bylo, jest a bude. A nejen v politických stranách.
PM: Souhlasím. Jenže Sládek pro nás představoval jakýsi ideál, proto jsme za ním také šli. To, že vyžadoval totální pracovní nasazení, nám nevadilo. Že jsme finančně tratili, to se také dalo přežít. Horší je, když vidíte, že jste pouhým číslem bez ceny, pouhou pracovní silou, a je s vámi zacházeno jako s potenciálním nepřítelem. Když vidíte, že jste lapáni do pastí, ze kterých není možný únik. Myslím tím například tu milionovou směnku.

20
JS: ?
PM: Podepsali jsme, že každému z nás půjčil pan doktor Sládek milión korun. Samozřejmě, že nikdo nedostal ani halíř, já jsem ho po něm ani nechtěl. Bylo to takhle: Sládek vytipoval lidi, kteří se pravděpodobně dostanou na kandidátku. Sezval je, bral si je každého zvlášť k sobě na sekretariát, a tam lidé ty směnky podepisovali. O tom podpisu nesměli s nikým hovořit. Už předtím Sládek celé členské základně vyhrožoval tím, že si je nějak pohlídá, aby nedošlo k tomu, že mu někdo odpadne. Že sice ještě neví jak to udělá, ale že si je všechny určitě pohlídá. Pak na jednom velkém setkání si zval postupně každého k sobě, a všichni mu podepisovali bianco papíry. Zval si i ty, co podepisovali ty milionové směnky. Byl to takový zastírací manévr. Směnky podepsalo desítky lidí, možná jich bylo kolem šedesáti. Ale to nikdo přesně neví, protože se o tom nesmělo mluvit. Nechtěl, aby se to rozneslo mezi členskou základnou, nechtěl, aby se to dostalo do éteru.

21
JS: Potřeboval vás mít v hrsti. Stali se z vás rukojmí.
PM: Přesně tak. Kdykoli se panu Sládkovi někdo z nás znelíbí, kdykoli když mu nebudeme po chuti, má možnost nám pohrozit: „Dlužíš mně milion, je splatný koncem roku 1998. Když nezaplatíš, budu soudně vymáhat!“ A také měl strach, aby mu nikdo neutekl. Kdyby někdo řekl, že odchází, vystavil by se nebezpečí, že Sládek po něm bude chtít nazpátek ten milion, který od něj nikdy nedostal. Jediný, kdo Sládkovi milionovou půjčku podepsat nemusel, byla brněnská poslankyně Laura Raisiglová. Pochopitelně. Ale o tom bude řeč na jiném místě.

22
JS: Nemyslíte, že to bylo obyčejné vydírání?
PM: Podobně postupují všichni diktátoři. Připomíná to Stalina a Hitlera. Člověk se necítí dobře. Já jsem tu směnku podepsal dokonce dvakrát. Jednou tiskacími písmeny – často tak píšu, mám to ve zvyku. Notářka řekla, že to není možné, tak jsem podepsal další, s použitím normálního písma. Sládek si nechal směnky obě. Po roce 1993, když byl zrušen federál a já už nebyl poslancem, šlo mi podle zákona půl roku odstupné. Já jsem ale pracoval pro Sládka tak jako dřív.

23
JS: Zajímalo by mne, proč jste Sládkovi neodmítli směnku podepsat?
PM: Sládek nám řekl, že kdo chce kandidovat, musí tu směnku podepsat. Roku 1992 ještě neměl svůj systém práce uvnitř strany tak propracovaný. To chtěl po nás podepsat pouze bianco papír. Před volbami v roce 1996 vylepšil systém o ony milionové směnky.

24
JS: To jste tak o to stál, být poslancem?
PM: Nemohu mluvit za všechny. Ale já jsem v tom viděl svoji povinnost. Plno nepravých proroků se dostalo na nejvyšší místa. Museli tu být lidé, kteří jim budou oponovat. To ovšem ještě nikdo nemohl vědět, jak se budou věci vyvíjet. Nikdo nemohl tušit, že dojde k rozpadu státu, nikdo nevěděl, co se nakonec ze Sládka vyklube.

25
JS: Ano, rozpad republiky. Mnoho lidí doufalo, že k němu přeci jenom nedojde.
PM: Rozpad federace probíhal v horečném chvatu. Jako by se někteří báli, že když se bude otálet, z rozpadu sejde. Proto je tu z právního hlediska mnoho nedodělků, které nebude snadné odstranit. Rozdělení republiky provádělo federální shromáždění, a Česká a Slovenská národní rada – na podkladě toho, že se chystalo rozdělení republiky – začaly vypracovávat ústavy nově vznikajících samostatných států. A v té nové české ústavě bylo, že bude senát, na to právě Klaus ty svoje lidi nachytal – slíbil jim, že z nich budou senátoři. Kdyby při vypracovávání ústavy nového českého státu nebyla o senátu žádná zmínka, tak by mu ti federální zřejmě republiku nerozmontovali.

26
Ústava tohoto státu je paskvil, uspěchaný nedodělek. Je nutno ji přepracovat, ale s těmi dnešními poslanci, s tou hrůzou, co tam dneska sedí, to možné není. Jak jsem už řekl, opravit některé chyby stejně není dost dobře možné, protože k tomu chybí patřičné právní nástroje. Tak například zrušením federálního shromáždění přišli federální poslanci ze zákona o platy, nikoli o imunitu. My, bývalí federálové, máme fakticky (JS: nebo teo-reticky?) celoživotní imunitu. Zrušit by ji mohl jedině federál, ale ten už tu není. Toto téma je stále zdrojem sporů.

27
JS: Takže v základech nynější České republiky dřímají kocourkovské prvky?
PM: Už to tak asi bude. Na rozpadu federace se negativně podílely především ryze osobní mocenské zájmy. Rozpad státu je měl elegantně řešit. Prvořadý zájem na rozpadu měl Havel. A také Klaus si chtěl řešit své problémy. Myslím si, že rozpadem ČSFR se chtěl Klaus zbavit svých nepohodlných, kteří seděli ve federálu. Zabil tak několik much jednou ranou a stal se přes noc předsedou nového státu. Jakoby s tímto vývojem už dopředu počítal a byl si jím jist. Proto se v roce 1992 spokojil s funkcí „obyčejného“ předsedy české vlády, a o postu ve vládě federální příliš neuvažoval.

28
JS: Jak jste přišel na myšlenku, že Havel usiloval o zánik federace?
PM: Havlovi se prezidentování zalíbilo. Avšak hrozilo mu, že Slovensko ho v následujících prezidentských volbách volit nebude. Slováci neměli Havla moc rádi. Už od samého začátku mu příliš nedůvěřovali. A Mečiar byl také mocichtivý. Ve federaci měl mnoho problémů, a tak kalkuloval s tím, že v samostatném Slovenském státě bude mít mnohem méně odpůrců. Odtržením by se zbavil Havla. Každému z nich šlo jen a jen o osobní ambice.

29
Možná namítnete, že do hry vstoupila především silná nevůle dvou národů žít nadále pospolu. Tady bude má odpověď složitější. Musíme se trochu podívat do historie a všimnout si také medií. Nevraživost Slováků vůči Čechům má své kořeny v už počátcích masarykovského Československa. Masaryk nedodržel dohody, které před vznikem samostatného státu se Slováky podepsal. Čeští legionáři, kteří přišli jako učitelé na Slovensko, strhávali ve školách kříže ze stěn, lámali je přes kolena. Vysmívali se lidové zbožnosti. A Slováci jsou velcí katolíci. To byl jenom malý příklad.

30
Velké chyby natropili taky komunisté. Ale kdyby došlo k referendu, jsem přesvědčen, že většina obyvatelstva, jak na straně slovenské, tak české, by určitě nehlasovala pro rozpad. Už brzy po převratu byla nevraživost Slováků vůči Praze politiky uměle přiživována. Veřejné mínění se totiž vyrábí. A až se vyrobí, poukazuje se na nějakou vůli národa. Nevím, jestli tak činily veřejné sdělovací prostředky o své vlastní vůli, nebo jestli dostaly nějaké doporučení, tj. povel z vyšších míst. Je faktem, že neustále krmily českou veřejnost slovenským nacionalismem. Širokou publicitu daly například tzv. „fatrám svrchovanosti“. Byly to přímo hysterické zprávy.

(Pokračování příště, zvýrazněný text – redakce)

.

Rubriky: politika Komentáře nejsou povolené u textu s názvem KOHO POTŘEBUJE SLÁDEK ZABÍT II.

Co je to globalizace – podle Thomase Barnetta.

Thomas Barnett

(z redakční pošty)

Thomas Barnett, poradce bývalého amerického ministra obrany Donalda Rumsfelda, který již v roce 2002 oficiálně sdělil toto:

„Konečným cílem globalizace je homogenizace všech států na zeměkouli. Toho musí být dosaženo smíšením ras s cílem vzniku světlé hnědé rasy v Evropě. Proto musí Evropa přijmout ročně 1,5 milionu přistěhovalců z třetího světa. Výsledkem tak bude vznik populace s průměrným IQ 90, tedy lidí, kteří budou příliš hloupí na to, aby chápali, ale dost inteligentní, aby pracovali.“

Dosažení cíle „jediného státu“ má být realizováno čtyřmi kroky:

  1. krok:  Neomezený proud imigrantů za účelem rozpadu usazených národů a zničení jejich kultur.

Žádný stát nesmí bránit přílivu uprchlíků. Speciálně se má zdesateronásobit příliv uprchlíků do Evropy. Národně orientovaní politici musí být umlčeni a musí zmizet ze scény.

  1. krok: Neomezený tok ropy, plynu a jiných surovin

Národy nesmí disponovat nerostným bohatstvím. Veškeré zdroje budou privatizovány a internacionalizovány.

  1. krok: Ničím neomezené finanční toky do USA

Žádná vláda nesmí bránit svobodnému pohybu kapitálu a nesmí bránit odcházení zisků ze země. Státy se musí dostat do vzájemné závislosti, aby nemohly existovat samy o sobě. Státy, které se tomu budou bránit, budou nahrazeny loutkovými režimy. Nepřátelé této globalizace budou zničeni. Thomas Barnett suše konstatuje: „Kritiky zabijeme“.

  1. krok: Žádný stát se nesmí postavit proti tzv. „mírovému nasazení“ americké armády – americké soukromé militaristické agentury nastoupí na regionální „trhy“.

Úkolem amerických vlád je trvale udržovat tzv. „válku proti terorismu“ a nikdy neopustit země, kam již jednou vkročila noha amerického vojáka. Strategický cíl je dán jasně: zničení všech protivníků globalizace.

-red-

.

Rubriky: politika Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Co je to globalizace – podle Thomase Barnetta.

KOHO POTŘEBUJE SLÁDEK ZABÍT

KOHO POTREBUJE SLADEK

 – ze zákulisí vysoké (či nízké?) politiky –

Úvodem: Proč dnes publikujeme tento historický dokument?

Vážení přátelé republikáni, vážení příznivci i ostatní zvědavci – na tuto otázku je jednoduchá odpověď:

Protože se směrem k nám vyskytly dotazy, jaké máme ještě jiné důkazy kromě vlastních zkušeností o tom, jak opovržlivě a nevděčně zachází doktor Sládek s lidmi,  včetně svých příznivců, kolegů a spolu-straníků. A protože se obáváme, že se celá prastará historie s panem Sládkem – díky vzedmutí českého a moravského národa proti imigrantsko-islámské hrozbě (na kterou Sládek nasedá) – že se ta historie může ke škodě všech národovců opakovat. Proto jsme se rozhodli k tomuto neobvyklému kroku.

A tak začínáme publikovat útlou knížečku – možná spíše brožurku – která byla napsána a vyšla na jaře roku 1998, tedy těsně před oněmi předčasnými parlamentními volbami do PS-PČR. Volbami, které tak katastrofálně dopadly pro Sládkovu SPR-RSČ, a na jejímž výsledku měl tehdejší předseda Miroslav Sládek svým chováním i podivnými skutky lví podíl. Dnes již historickou knížečku s názvem KOHO POTŘEBUJE SLÁDEK ZABÍT napsal 1. místopředseda SPR-RSČ (za období let 1990-1996), moravan Pavel Mozga z Kroměříže. Podotýkáme, že pan Mozga NENÍ a nikdy nebyl členem naší republikánské strany (RSČMS).

Jedná se o autentické vyprávění nejen ze zákulisí Sládkovy strany a o jeho praktikách, ale i o méně známých událostech v souvislosti s rozbitím Československa. Svolení autora k publikování jeho pamětí máme – i když, dle jeho slov, by je dnes „sepsal jinak a lépe“. Ale jsou autentické a pokud my, staří republikáni, můžeme z vlastní paměti a zkušeností potvrdit, jsou i pravdivé.

Publikování pamětí pana P. Mozgy plánujeme rozložit na 10 pokračování, a začínáme již nyní – vzhledem k okolnostem, kolik důvěřivých lidí je ve své naivitě schopno opět naletět PhDr. Sládkovi na jeho dozajista působivé řeči – byť samozřejmě i s racionálním jádrem – při jeho stavění se do role „ochránce“ prostých občanů a jejich práv, zájmů či tužeb. Nic však není Sládkovi vzdálenější – jeho skutečný zájem je pouze využít současného národního vzepětí a odporu proti islámským vetřelcům, a po zádech svých obdivovatelů se opět prodrat nahoru na politické výsluní. Zajistit si tak útulné korýtko v parlamentu ČR, nejlépe i pro své příbuzné – jako to učinil po volbách v roce 1996. Tohle se však prostí lidé od doktora Sládka nedozvědí, a už vůbec ne na jeho FB stránkách. Tam si pan Sládek uplatňuje svou tvrdou cenzuru.

Zároveň tímto vyzýváme i ostatní pamětníky oněch časů, kteří mají s Miroslavem Sládkem rovněž podobné zkušenosti jako pan Mozga či dnešní členové RSČMS (a byli kdysi také příslušníky SPR-RSČ, případně RMS – Republikány Miroslava Sládka, načež pro neshody s totalitářským předsedou Sládkem odešli, anebo byli „odejděni“), aby taktéž zavzpomínali a ozvali se nám. Víme, že za období 1990 – 2010 jich nebylo právě málo, ač mnozí již dnes, bohužel, nejsou mezi námi. Všechny jejich paměti rádi opublikujeme.

*************************************

Část I.

1
Jmenuji se Jiří Sládek. Mám všední jméno, jmenují se tak stovky lidí na Moravě a v Čechách. To jsem vždycky pociťoval jako závadu. Teď si naopak říkám, že je to jméno docela dobré. S takovým jménem se nepotřebuji skrývat za nějaký pseudonym, a přesto nebude tak docela snadné mne objevit. Vlastně to nebude ani třeba. Nejsem autor, ale jazykový poradce.

2
Jsou-li všechny následující údaje bezezbytku pravdivé, nevím. Avšak má-li potřebu říci některé věci nahlas osobnost takového formátu jako je Pavel Mozga, bývalý federální poslanec za republikánskou stranu, proč bych mu nepomohl? Přiznávám se, že na Dr. Miroslavu Sládkovi mně byly vždy sympatické ty vlastnosti, které jsem postrádal u jiných politiků naší domácí scény. Myslím tím především na jeho přímočaré vlastenectví a jeho schopnost jasně formulovat myšlenky. Je také možná jediným naším politikem, který dobře mluví česky.

Takový je tedy můj vztah ke Sládkovi. A o panu Pavlu Mozgovi vím, že ani on není Sládkovým nepřítelem, ačkoli, jak sami dále uvidíte, měl by k tomu tisíc důvodů. Já jako jazykový poradce nemám v úmyslu nikomu škodit, ani někoho velebit, a – opakuji se – nepodsouvám tento úmysl ani autorovi následujících názorů a vzpomínek.

3
Tato útlá knížka, kterou právě držíte v ruce, se nebude zabývat jen osobou Dr. Sládka. Zklamání ze Sládka, jak sami uvidíte, bylo jen prvotním impulsem, pod jehož vahou vytryskly i další vzpomínky a myšlenky. Úvahy bývalého federálního poslance se během našich několika sezení rozrostly o postřehy historické, a zahrnují i část mezinárodní problematiky. Některé jsou svérázné, a jsem přesvědčen, že u leckterého čtenáře způsobí nespavost. Tomu se nelze divit. Mozgovy myšlenky provokují k otázkám, na něž je velmi nesnadné odpovědět. Každopádně jsou nesmírně zajímavé. O své osobě pak mohu říci jen to, že do politiky vstoupit nehodlám, a proto se nemíním na veřejnosti objevit ani jako redakční pomocník pana Mozgy.

4
Přiznávám se, že když za mnou pan Mozga přišel a chtěl, abych mu s úpravou textu pomohl, moc chuti jsem neměl. Ale už po několika minutách jeho vyprávění jsem poznal, že se zde setkávám se zajímavými historickými fakty. Vynasnažím se předložit čtenářům Mozgovo vyprávění tak věrně, jak mi to mé schopnosti dovolí. Nakolik však budu úspěšný, nedokáži odhadnout. Čas totiž neúprosně spěchá, a na vypilování formulací a celkového tvaru není zatím pomyšlení. Bude-li zájem veřejnosti, dalo by se uvažovat o kompletní knížce, která řekne i to, co je zde jen naznačené. Nicméně i v tomto „horkém“ vydání nalezne čtenář dobové postřehy,které se v budoucnu mohou stát dobrým pomocníkem při řešení některých komplikovaných historických otázek. Pan Mozga zde totiž pootvírá dveře do zákulisí politické kuchyně, a tak čtenáře nechává nahlédnout až do míst, kam nedohlédne ani ta nejzvědavější televizní kamera.

5
„Tak jak začneme“ zeptal se mne PM, když si mne zavezl na dobře utajené místo. Vyzval jsem ho, aby spustil diktafon, který slíbil přinést. Zapomněl. To bylo velmi nepříjemné! Nejsem stenograf, ani nikterak zručný písař, a paměť mám špatnou. Leč času není nazbyt a PM už týden drží hladovku. Proč, o tom bude řeč později. Pan PM toho měl na srdci mnoho, a vskutku nevěděl čím začít. Položil jsem mu tedy sám první otázku.

6
JS: Jak jste se stal republikánem?
PM: Bylo to prosté. Za minulého režimu jsem měl problémy, a – což je rozhodující – jsem typ, který nedokáže nečinně přihlížet okolnímu dění. V osmaosmdesátém roce mně bylo 43 roků. Tenkrát se u nás veřejně plivalo na Havla. Ale na Svobodné Evropě jsem se dozvídal něco jiného. Říkal jsem si, že to bude ten správný muž. Snažil jsem se ho několikrát navštívit. Bydlel na Engelsově nábřeží. Nikdy jsem ho však nezastihl. Mluvil jsem pouze s jeho tajemníkem, představil se jako Henzl (Hansel?), a s Dagmar, jeho švagrovou. Jednou jsem s ním hovořil telefonicky. Poslední pokus o osobní setkání se uskutečnil před svatořečením Anežky české. Henzl mně ale řekl, že Havel je v Brně u soudu s dalším disidentem, Stanislavem Devátým.

Bohužel, Havel mne velmi zklamal ještě dřív, než jsme se mohli setkat. Bez sebemenších ohledů na diplomatickou vhodnost, a navíc, aniž by se předem dotázal národa, omluvil se Němcům. Proti dnešním Němcům samozřejmě nic nemám. Nemohou za to, co dělali jejich otcové. Ale jde tu o něco jiného. Soukromá osoba, křesťan, se může omluvit jako první i svému katovi, není-li toho schopen kat. A bude to báječné, hluboce lidské, snad i hrdinské. V politice je tomu jinak. Tam vždy mluví síla ekonomiky, síla bank a tanků, početnost národa, jeho mocenské ambice atd. V politice se s křesťanskými ideály nikdy daleko nedošlo. Havel prostě zradil český národ.

7
JS:. Máte nějaké vysvětlení, proč to učinil?
PM: Je tu domněnka – podotýkám, že škodolibá – podle které si Němci platili Havla v době jeho disidentování jen proto, aby, až přijde ten správný čas, po něm mohli chtít protislužbu. Jak to bylo ve skutečnosti, co všechno stálo v pozadí, nevím. Havel prostě zklamal, tak jsem tedy hledal někoho jiného.

8
JS: Kdo hledá, najde.
PM: Přesně tak. Jezdil jsem jako zásobovač téměř po celé republice. Na jedné takové cestě jsem slyšel z autorádia hovořit Dr. Sládka. Mluvil velmi dobře. Mluvil proti komunistům, a navíc, dával zřetelně najevo, že jeho prioritou jsou zájmy naší země a našich obyčejných lidí. Při své nejbližší cestě do Prahy jsem jej navštívil a nabídl mu spolupráci jako Moravák. Bydlel tehdy v ulici U Zeměpisného ústavu, měl tam zpočátku i svůj sekretariát.

9
Nepovažuji to za nějakou zásluhu, avšak faktem je, že jsem patřil k oné malé skupince lidí, kteří přivezli republikánskou stranu na Moravu a na střední Slovensko, a kteří ji zde rozhýbali. Mé zaměstnání mi to umožňovalo. Stále jsem byl na cestách. Už v září roku 1990 byla na střední Moravě skupina republikánů, a tak jsem mohl pozvat Sládka. Mítink se konal v Kroměříži na hotelu Centrál, který praskal ve švech.

10
Potom už jezdil Sládek do Kroměříže každý měsíc. Místní organizace byla velmi aktivní. Vzpomínám na obětavou spolupráci pana Ptáčka. Objížděli jsme města a vesnice a připravovali Dr. Sládkovi půdu. Všude jsem jednal s představiteli obcí a měst, hovořil o programu republikánů a zajišťoval mítinky a všechno, co s tím souviselo. A nebylo toho málo. Znamenalo to nejen obstarat úřední povolení, zajistit místo a dobu. Navíc bylo nutno distribuovat po vesnicích a městech letáky, roznášelo se po jednotlivých domech.

11
Byl to čas tvrdé dřiny. Veřejnost nemá ponětí kolik času, námahy, peněz a zdraví investovali a investují nejbližší spolupracovníci do osoby Dr. Sládka. „Celá rodina jsme se šest let točili jen kolem Sládka.“ (Tuto poznámku připojila paní Mozgová, která celou dobu jinak trpělivě mlčela.) A nejen naše, pokračoval pan Mozga. Tenkrát to byli většinou sami nadšení vlastenci. Obětovali jsme všechen čas, všechny naše síly. Mysleli jsme si, že Sládek chce vykonat něco dobrého pro obyčejné lidi. Viděli jsme ve Sládkovi charismatického řečníka a politika. Ano, Sládek byl skutečně obětavý, nadšený a velice výkonný.

12
JS: Tím jste už vlastně odpověděl na mou druhou otázku. Chystal jsem se vás zeptat, jak jste se stal místopředsedou strany.
PM: Nebylo to tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo. Měl jsem samozřejmě zásluhy o vybudování členské základny, měl jsem nemalý podíl na rozšíření strany po Moravě a středním Slovensku, ale to by nebylo nic platné, kdybych neměl další „příznivé předpoklady“. Ty spočívaly v tom, že jsem se nikdy netlačil do TV, do Novy, ani kamkoli jinam. Sládek nepotřeboval lidi, u kterých mu hrozilo, že budou viditelnější než on. Z republikánské strany směl být viděn jedině on a ti, o kterých věděl, že se proti němu nikdy neodváží vzepřít.

13
Ve volbách roce 1992 jsem byl na republikánské kandidátce na prvním místě. Přesto jsem se dostal do parlamentu až ve druhém skrutiniu. Byl jsem ze všeho šokovaný. Sládkovi jsem tehdy řekl: „Míro, já se toho bojím, neumím veřejně vystupovat, neumím mluvit.“ On mi odpověděl, že odmítnout nemohu, protože by vzniklo podezření, že se bojím pozitivní lustrace, nebo že jsou ve straně problémy. Byl zájem na tom, aby na stranu nepadl ten nejmenší stín. A tak jsem ho poslechl a zůstal.

14
JS: Jako poslanec jste si nemohl stěžovat, měl jste dobrý plat a výhody, o kterých si mohl nechat obyčejný smrtelník jen zdát.
PM: Jistě. Ale to platí o poslancích jiných stran. U republikánů to bylo jiné. Sládek tvrdě vyžadoval, abychom mu ze svého měsíčního platu odevzdávali 3000 Kčs na „dobročinné“ účely. Předpokládali jsme, že si je Sládek nenechá pro sebe, ale chtěli jsme, aby o jejich použití rozhodoval klub našich republikánských poslanců. Vždyť se jednalo o naše peníze. To Sládek rázně odmítl. Disponoval s nimi vždy sám.

15
Mne se ztráta 3 tisíc nijak výrazně nedotkla, ale poslanci, kteří ještě před příchodem do parlamentu měli vysoké příjmy – byli to např. důlní inženýři z Ostravska – spokojeni nebyli. Byli to mladí kluci, zvykli si už na nějaký životní standart, teď jim najednou životní úroveň klesla. Někteří z nich si předtím udělali dost vysoké půjčky a teď zjistili, že mají potíže se splátkami. Nepasovalo jim to. A proto se mu ty čtyři lidi ve federálním shromáždění trhli…

JS: Prosím, ještě jednou, není mi to docela jasné …
PM: Chci říct, že odešli z klubu …

(Pokračování příště, zvýrazněný text – redakce)

 

 

.

Rubriky: politika Komentáře nejsou povolené u textu s názvem KOHO POTŘEBUJE SLÁDEK ZABÍT

Špatné klima – najde se řešení?

Otázkou v Moravskoslezském kraji, konkrétně na Karvinsku, Ostravsku a Třinecku pořád zůstává, jak to bude dál s jeho ovzduším, konkrétně se smogem.

Musím říci, že za téměř 25 let, co žiji na Karvinsku, se situace ovzduší u nás rok od roku zhoršuje. Proto chci v okrese, kde se léta budoval a dodnes převažuje těžký průmysl, nabídnout řešení ohledně tzv. „smogové situace“.

Dostávám připomínky od občanů a známých ohledně řešení celé problematiky. Inu, radnice města Bohumína celou situaci vyřešila dosti diletantským způsobem, neboť měřič ovzduší z ulice Jateční (v Bohumíně) nechala odstranit. Možná zastávala názor „vy nám s celým smogem polibte šos“. Nutno připomenout, že oblast celého Karvinska i přilehlého okolí byla zatížena průmyslem:  Kovovna Karviná, OKD a.s., Arcelor Mittal a.s., Třinecké železárny Moravia Steel a.s., atd. Tyto společnosti nadělaly celému regionu svým smogem výrazné škody.

Město Ostrava vždy podnikům vyhlásí smogovou situaci, mj. v souvislosti s kauzou laguny v Ostravě – Fifejdách. Díky bývalému primátorovi Ostravy za ČSSD Ing. Aleši Zedníkovi a dalším.

Já nabízím rozhodné řešení:  Znovu zavést v Bohumíně stanici měření ovzduší polétavého prachu a požadovat omezení průmyslu tak, aby tolik neškodil ovzduší, technická řešení by se našla.

Republice zdar,

Jan Korbelka

MO RSČMS Bohumín

 

 

.

Rubriky: politika Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Špatné klima – najde se řešení?

PF 2016

 

 

 

 

.

Rubriky: Nezařazené, obrazem 1 komentář

Vánoční přání 2015

 

 

 

 

.

Rubriky: Nezařazené, obrazem Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Vánoční přání 2015

Pozdní lítost nebo dobrý krok k lepšímu?

Dámy a pánové dnes bych se velmi osobně rád vyjádřil, k situaci ohledně bytů OKD.

Všichni si dobře vzpomínáte, kdy se privatizovala společnost Ostravsko-karvinské doly k Bakalovské společnosti RPG a.s.  Nutno podotknout že všechny šachty a hornické byty byly za směšnou cenu prodány za vlády Vladimíra Špidly v roce 2003 a konečná fáze byla dořešena v roce 2005 za vlády zesnulého expremiéra a bývalého předsedy poslaneckého klubu ČSSD Stanislava Grosse.

V obou vládách seděl např. současný premiér Bohuslav Sobotka a dnešní ministr zahraničních věcí, původem vysokoškolský profesor, PhDr. Lubomír Zaorálek. Tehdy ČSSD vládla v koalici s KDU-ČSL a US-DEU.

Při poslední demonstraci, která se konala v roce 2014 na Prokešově náměstí v Moravské Ostravě, odboráři pan Středula a pracovníci z Mostecké Uhelné a.s. slibovali pracovníkům Ostravsko-karvinských dolů lepší perspektivu v zaměstnání, ba vyslovili se i proti omezení těžby uhlí v dole Paskov.

Jak vidno podle posledních zpráv a mých rozhovorů s lidmi hornických profesí, konec těžebního průmyslu na Karvinsku a Ostravsku se pomalu blíží!

Osobně jsem pro zachování cechovního a těžebního průmyslu v našem regionu, který zde měl velice dobrou reklamu a kladný ohlas.

Proto mi nezbývá všem dělnickým profesím držet palce, ať své zaměstnání dotáhnou až do starobního důchodu a my, republikáni, najdeme pro ně vhodné řešení.

Aby práce v těžebním průmyslu Ostravsko-Karvinského regionu byla zachována.

 

Republice zdar,

Jan Korbelka

MO RSČMS Bohumín

 

Rubriky: komentáře, Občané Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Pozdní lítost nebo dobrý krok k lepšímu?

Kdo má skutečný zájem na sjednocování národní scény.

Tento článek je určen především nově příchozím, kteří chtějí poznat pravdu. Ti zasvěcení ji samozřejmě již dávno znají. Dnes to pro čtenáře bude poněkud delší, ale zkuste to dočíst až do konce, pro pochopení souvislostí je to důležité!

O potřebě sjednotit naprosto roztříštěnou, českou pro-národní politickou scénu, dnes hovoří kde kdo. Samozřejmě oprávněně. V realitě dnešní doby, kdy se vlastenecky smýšlející občané oprávněně obávají, zda nás – národ Čechů a Moravanů – v příštím roce 2016 nesmete další imigrantská horda,-  ať už opětovně z jihovýchodu od tureckého vyděrače, či z Afriky – z USA a EU rozvrácené Lybie. Anebo ta z východu, z bankrotující Ukrajiny. V tomto čase se požadavek na znovusjednocení národní opozice vůči probruselské, totálně podřízené europrotektorátní vládě B. Sobotky, jeví jako krok naprosto nutný. Všichni hráči na politickém kolbišti si jej uvědomují a nahlas ho i propagují.

Jenže ono se to lehce proklamuje, ale hůře provádí. Pod pojmem „sjednocení“ si jednotlivé politické subjekty a jejich vedoucí činitelé představují ledasco. Ti momentálně nejsilnější či nejaktivnější by rádi pohltili všechny ostatní subjekty. Říkají: „Pojďte k nám, pod nás, pod naši značku, my vás všechny povedeme!“ Ti menší jim oponují: „Udělejme raději koalici, s rovnými právy pro všechny zúčastněné!“ A nejmenší, či nyní právě nejchudší národovecké subjekty, s podobným politickým programem, se zase radí, zda by nebylo vhodnější se spojit pod úplně novým názvem i logem a vlajkou. A samozřejmě, všichni chtějí mít rozhodující slovo ve vedení takovéhoto nového subjektu…

Republikáni Čech, Moravy a Slezska, kteří vznikli na troskách Sládkovy SPR-RSČ, si nutnost znovusjednocení národovců uvědomovali již minimálně před 10 lety, ihned po vstupu ČR do EU. Jenže až do roku 2009 byl v tomto směru nepřekonatelnou překážkou a odpůrcem sjednocení právě tehdejší předseda Miroslav Sládek. Měl k tomu dobrý důvod – od samotného prvopočátku Republikánské strany totiž absolutisticky ovládal stranickou pokladnu a veškeré finanční toky s ní spojené. Samozřejmě především k osobnímu prospěchu svému. Hlavní stranický pokladník byl pouze formální nastrčenou figurkou, a nikdo jiný ve straně již do celkového hospodaření neměl šanci nahlédnout. A to ani 1. místopředseda SPR-RSČ, natož někdo jiný!

M.Sládek se tedy v minulosti aktivně stavěl PROTI jakékoliv užší spolupráci s jiným politickým subjektem – leda, že by si zachoval své primární výsostné postavení. Situace nakonec vygradovala natolik, že Sládek se v roce 2009 dostal do těžkého konfliktu s většinou členské základny zbylých republikánů. Neboť tito republikáni si uvědomovali neřešitelnost Sládkovy egoistické politiky, a Sládkem neustálé prosazování oblíbeného hesla jistého A.H. – silný je nejsilnější sám“ – se jim už definitivně zajídalo. Neboť doktor Sládek, díky svým nejrůznějším skandálům (především finančního rázu), již dávno na národovecké scéně ani nejsilnějším nebyl. V tomto směru jej již tehdy značně překonávala Dělnická strana, jejíž vedení ovšem bylo převážně tvořeno zase bývalými republikány, kteří odešli nespokojeni ze SPR-RSČ o něco dříve – a zase kvůli neshodám s PhDr. Sládkem a jeho vnitrostranickou politikou.

Republikáni, kteří vytrvali ve Sládkově SPR-RSČ až do roku 2009, se tedy do konfliktu s tehdejším předsedou a jeho nohsledy, odtrženým od reality, dostali zcela zákonitě. Po zániku krátcetrvající Národní strany jisté paní Edlmanové totiž prosazovali předvolební spolupráci s Dělnickou stranou a kandidování všech národovců na jedné kandidátní listině. Aby se tak netříštil volební potenciál hlasů pro-národně smýšlejících voličů. Ke všemu ještě prosákly důvěrné informace o Sládkově skutečné úloze na národovecké scéně, již od roku 1990. A jako „zlatý hřeb“ do Sládkovy předsednické rakve jsme si zjistili ověřené informace o průběhu a konečném výsledku tzv. konkurzu na Sládkem předluženou SPR-RSČ. Informace, které doktor Sládek před svými kolegy a spolustranníky tajil, či je překrucoval – s výjimkou těch několika spoluzainteresovaných. Členská základna republikánů tudíž měla hned 3 závažné důvody Miroslava Sládka na mimořádném sjezdu z vedení strany odvolat. Předtím však ještě došlo ze strany M.Sládka k pokusu o vyloučení všech jeho názorových oponentů z Republikánské strany – tedy těch, co PROSAZOVALI SPOLUPRÁCI vlasteneckých sil! Odvolání však bylo z hlediska stranických stanov provedeno neplatným způsobem – Sládek neměl ani tu nejmenší snahu dodržet pravidla, která v rámci SPR-RSČ sám vymyslel a prosadil…!

A tak, navzdory skutečnosti, že doktor Sládek tajil a odmítal vydat seznam členské základny republikánů – a to i svému 1. místopředsedovi Jiřímu Dufkovi!!! (místo toho jej nepravomocně vyloučil) – se na podzim roku 2009 konal mimořádný sjezd SPR-RSČ v Olomouci, kde jej účastníci sjezdu jednomyslně odvolali z vedení Republikánské strany a následně jej vyloučili… Diktátorských praktik a zlodějen pana Sládka již totiž měli všichni akorát tak dost.

M.Sládek však ještě měl tu poslední drzost, že podal soudní žalobu na legálnost našeho mimořádného sjezdu a proti jeho závěrům. A poněvadž jsme měli za dveřmi konání předčasných parlamentních voleb na podzim 2009 (a netušili jsme, že budou na poslední chvíli zrušeny, a jejich termín bude přesunut až na květen-červen 2010), a protože je obecně známo, jak „rychle“ se české soudy umějí podobnými spory zabývat, rozhodli jsme se tudíž, že se Sládkem se o jeho zprofanovanou a předluženou značku SPR-RSČ přetahovat nebudeme, a raději budeme kandidovat spolu s DSSS, jako Republikáni Čech, Moravy a Slezska (RSČMS). Tak se i stalo, a M.Sládek následně soudní spor odpískal s odůvodněním, že NEMÁ 1000 Kč na zaplacení soudního poplatku, že je „chudý“ člověk…

Strana se tak díky Sládkovi znovu rozštěpila. Sládek se svým fanklubem neúspěšně kandidoval v pouhých 3 krajích ČR, my v RSČMS jsme kandidovali s DSSS. Nedopadlo to dobře ani v jednom případě, a dalo se to bohužel i očekávat. Sládek potom „svou“ SPR-RSČ nechal definitivně padnout, poněvadž opakovaně po několik let (2006-2012 vč.) neplnil zákonnou povinnost odevzdávat Poslanecké sněmovně (auditovanou) finanční výroční zprávu o hospodaření SPR-RSČ. Jeho fanklubu tak byla již v prosinci 2010 pozastavena činnost, a v květnu 2013 byla tato „strana“ rozpuštěna. Sládek & Co. se takto vyhnul povinnosti navrátit rozkradené peníze do stranické pokladny.

Nesládkovští republikáni pokračují ve své činnosti dodnes v RSČMS. Je to však velmi obtížné, protože strana je prakticky bez finančních prostředků. Jedinými našimi příjmy jsou členské příspěvky a drobné dary. Nestojí za námi žádní bohatí sponzoři, lobbysté a mafiáni, korporace, a nejsme ani žádnou nastrčenou rádobyopozicí, financovanou bůhví kým. Jsme tak ve svém rozhodování absolutně svobodni, i když se o nás povětšinou mlčí… A to je také jeden z důvodů, proč jsme se doposud nesloučili s žádnou jinou politickou stranou, i když nám to bylo také nabízeno. O spolupráci však vážný zájem máme – se všemi POCTIVÝMI vlastenci.

Již v roce 2010 jsme vydali provolání všem republikánům, kteří v minulosti ze SPR-RSČ odešli, převážně z důvodu svého nesouhlasu se Sládkovou vnitrostranickou politikou. Výzvu, aby všichni nespokojení členové bývalé SPR-RSČ zvážili návrat do naší obrozené Republikánské strany. Provolání k republikánům, kteří v minulosti trpěli Sládkovými velikášskými manýry, tedy Sládkovým despotismem a cenzurou, aby se přihlásili u nás. Tam, kde se vyslechne i názor opoziční, a kde se rozhoduje na demokratickém principu. Kde se nebuduje kult osobnosti (jako např. v minulosti v případě strany s názvem „Republikáni Miroslava Sládka“ – RMS), a kde se aktivita netrestá, nýbrž kde úspěch celku závisí na aktivitě každého jednoho člena. Kde se peníze ze strany nerozkrádají, ale naopak se investují – coby vklad do naší budoucnosti. Naše republikánská strana je tak otevřena všem: původním zasloužilým členům, i nově příchozím s čistými úmysly o znovuobnovení ztracené důvěry voličů a veřejnosti.

V loňském roce se naše RSČMS zapojila do společenství několika samostatných, vlastenecky orientovaných subjektů, pod názvem NÁRODNÍ KONGRES. Toto společenství, jehož koordinátorem se dnes stala Národní demokracie Adama B. Bartoše, se zatím neustále vyvíjí – některé subjekty jej opustily (DSSS, NS), jiné naopak se připojily.

Všichni společně jsme se pak v letošním roce zapojili do celonárodního vzepětí proti současné probruselské kolaborantské vládě. Proti plánované islamizaci Evropy, i naší vlasti – České republiky! Stačí zmínit pražské demonstrace dne 3.7., 28.9.,28.10.,17.11. a doposud poslední minulou sobotu 12.12.2015. K tomu jsme podpořili dvě brněnské akce se stejným zaměřením:  jednu pod hlavičkou Dělnické mládeže (30.6.), jednu pak uspořádala Národní demokracie (3.10.). Dále jsme pod svou patronací a na naše náklady uspořádali stejnou demonstraci (Tábor lidu) i v Olomouci (7.11.). Všemu předcházela jarní kampaň proti průjezdu okupačních vojsk NATO, které jsme se zúčastnili taktéž – jednou pochodem a demonstrací před ambasádou USA v Praze, podruhé protestem proti témuž, přímo v areálu kasáren v Dědicích u Výškova. Nedá se říci, že by letošní – nevolební – rok byl na události a různé aktivity právě chudý. Všech těchto akcí  jsme se zúčastnili nejenom jakožto Republikáni (RSČMS), ale i jako členové Národního kongresu (NK).

***

A v tomto pohnutém čase, kde se vzal, tu se vzal, objevil se jako pěna na vřící zavařenině, dávno zprofanovaný a zdiskreditovaný Miroslav Sládek. Po svém zhruba měsíčním působení v kyberprostoru na PL a FB se začal angažovat i na veřejnosti. Začalo to 17.listopadu, kde se v Praze objevoval hned tu, hned tam, všude sondoval a hledal skulinku, kterou by se prodral na politickou scénu. Oprávněně neuspěl, ale večer nakonec přeci jen pronikl na pódium demonstrace na Klárově, a nakonec svým působením zdiskreditoval náš protest před úřadem vlády, kdy „usnadnil práci“ policejním těžkooděncům. Když totiž mnozí demonstrující občané spatřili napravo před zátarasy exhibujícího Sládka, otráveně se rozešli, řka, že „takového …. tedy podporovat NEBUDOU!  Slyšeli jsme to na vlastní uši, a sami jsme pak odešli rovněž. Pohotovostní policie nejspíš se Sládkem skrytě spolupracuje…? Rozhodně tak měla snazší úlohu.

O týden později Sládek na Klárově exhiboval znovu. Počet jeho spoluúčastníků podle očitých svědků tentokrát: 18 osob.

Minulou sobotu 12.12.2015 nás Sládek  svou přítomností „obšťastňoval“ znovu. Tentokrát se vnutil na jinak všestranně povedenou demonstraci s názvem VLASTENCI NA HRAD, kterou zástupci naší RSČMS přijeli podpořit taktéž. Sládek naštěstí navštívil pouze úvodní část na Václavském náměstí. Ovšem i tak svou přítomností znechutil značnou část přihlížejících, nás nevyjímaje. Opět se ukázalo, že „starého psa novým kouskům nenaučíš“. Sebestředností typu: „kdybyste tenkrát volili mně“, nebo “kdybyste tenkrát volili můj program“, případně „nic dobrého z východu k nám nikdy nepřišlo“ bylo v jeho projevu dostatek a posluchači jej odměnili výroky „VRAŤ SE DO HROBU!“, ZALEZ DO ÚTĚCHOVA!“, VRAŤ COS NAKRADL!, SLÁDKA TU NECHCEME! Apod., případně POLITICKÉ MRTVOLY VYLÉZAJÍ Z HROBŮ… se z davu přihlížejících ozývaly co chvíli. Vepředu tleskalo několik desítek Sládkova naivních obdivovatelů, či pravdy neznalých posluchačů. Doktor Sládek totiž umí řečnit velmi přesvědčivě. Vlastně to uměl už dávno, i my jsme mu to kdysi baštili dost dlouho… Nyní si pan Sládek hledá NOVOU suitu důvěřivých občanů, dokonce si na to vytvořil i svůj vlastní elektronický fanklub. Kdyby ti noví Sládkovi fanoušci nebyli k pláči, mohli bychom se jim i zasmát. Je to ale velmi nebezpečné! Sládek si chce vytvořit novou kamarilu, a s ní znovu zamořit vlasteneckou politickou scénu. Asi má potřebu opět se dostat po zádech svých obdivovatelů k dalším milionům Kč.

Varovným momentem v této souvislosti je i fakt, že pravdoláskařská veřejnoprávní i soukromá média kvitovala znovuobjevení se Miroslava Sládka na scéně poměrně příznivě. Ta stejná média, která jinak zuřivě útočí proti všemu, co nějak zavání vlastenectvím. Zajímavé!

A k tomu je tu jisté novum: Sládek navenek volá po sjednocení, po jednotě vlastenců, po spolupráci!  No to jsou věci!!!  On, který ještě před několika lety tomuto sjednocování aktivně bránil vší svojí mocí, a za prohřešky proti své (z)vůli nekompromisně vylučoval ze „své“ strany…?! Svatá prostoto! Tak tomuto máme jakože věřit?!? U nás s touto přetvářkou tedy neuspěje ani omylem, protože my, staří republikáni, máme po 25 letech Sládka dokonale přečteného. Pan doktor to totiž myslí takto, že ano – „sjednoťte se všichni, a JÁ (Sládek), vás všechny (milostivě) povedu!“      :-DDD

Karel Kryl, blahé paměti, by to ve své výstižné skladbě „Píseň neznámého vojína“ zhodnotil jednoduše:

NAS**T! (pane Sládku), jó nas*at…!

A tak ještě jednou důrazně varujeme všechny, co mohou Sládkovi sednout na lep:  Distancujte se od této podvodné osoby a nesedněte mu znovu na lep! Sice umí hezky psát a přesvědčivě hovořit (o takových tématech, při nichž nelze se Sládkem nesouhlasit), ale o to je právě nebezpečnější!

Varujeme všechny – od předsednictva Národní demokracie, až po posledního člena Sládkova nově budovaného fanklubu:  Podlehnete-li Sládkovým řečem a jeho vábení, a vytvoříte-li mu nějaký prostor, využije své příležitosti, proklouzne na vlasteneckou scénu, a nakonec se pokusí zmocnit se jí. Skončí to opětovnou nebetyčnou ostudou, rozkradenými financemi a rozvrácenou národně-politickou scénou!  Stejně jako v minulosti. Za tímto účelem byl totiž Miroslav Sládek, jakožto nástroj svobodných zednářů, do politiky znovu vyslán!!!

 

Za předsednictvo Republikánské strany, dne 17.prosince 2015:

Roman Sláma, místopředseda

 

PS:

Pro dokreslení celé kauzy ještě připojujeme několik dalších článků a korespondencí, převážně z roku 2009. Snad i tyto dokumenty přispějí ke snazšímu pochopení čtenářů, KDO CHCE A KDO NECHCE SJEDNOCOVAT národní politickou scénu.

1. Původní petice za mimořádný sjezd

2. Odpověď na varování předsednictva

3. Sládkovo upozornění „loajálním“ členům

4. Upozornění všem členům se zdravým rozumem

5. Výzva republikánům

6. Odpověď na Kučerův email

7. Výzva republikánům před volbami

 Škoda jen, že většina dalších odkazů uvnitř výše uložených dokumentů je již dnes nefunkční, neboť zmíněné servery již neexistují. Protože ty by ještě více dokreslily celý obraz. Nicméně i tak musí být všem nezaslepeným zřejmé, jakou skutečnou povahu PhDr. Miroslav Sládek má, a jakou roli na politické scéně hrál.

 

 

 

Rubriky: politika 1 komentář

Zpráva o konečném vyrabování stranické kasy SPR-RSČ

Motto:  „Služba národu se neplatí“ – Alois Rašín, významný politik a zakladatel I. Československé republiky.

Toto heslo často a rád na svých veřejných vystoupeních zdůrazňoval jiný politik v devadesátých letech minulého století – jistý PhDr. Miroslav Sládek, tehdejší předseda SPR-RSČ. A mnozí jeho příznivci mu to tehdy věřili. I když občas také při jiné příležitosti poznamenal, že podle něj je každý člověk úplatný, záleží jen na výši nabízené částky – úplatku. A že on, Sládek, by také zvažoval odchod z politiky, kdyby mu někdo nabídl několik milionů Kč.

.

Psal se rok 2007, SPR-RSČ měla za sebou jedny prohrané volby do PS-PČR (1998), jedny zpackané volby (2002), a jedny volby, kterých se strana vinou svého předsedy Sládka ani nezúčastnila (2006). SPR-RSČ měla za sebou konkurz kvůli předlužení strany, opět díky tehdejšímu stranickému vedení, zosobnělému v postavě M.Sládka. Konkurz, nucenou správu a „oddlužení“. Během tohoto období na nic údajně „nebyly peníze“, strana měla obstavené účty a řadoví členové strany se skládali na záchranu a chod partaje formou mimořádných finančních příspěvků. Hlavní pokladník objížděl po republice naše místní organizace a vybíral od dobrovolníků různé částky: tu 100 Kč, tu 200 Kč, nebo 500 Kč, často i 1000 Kč, byly však i případy, kdy obdržel 2.000  či dokonce 5.000 Kč. Vše prý bude jednou vráceno…

Prakticky nikdo z darujících si nedělal valné iluze o tom, že se mu tyto prostředky někdy navrátí. Většina členů SPR-RSČ to dělala pro záchranu strany, tak jako při placení řádných (členských) příspěvků, které se samozřejmě po celé období krizových 8 let 1999 – 2007 vybíraly taktéž. Mezitím, téměř v tichosti, proběhl soud mezi dvěma právnickými osobami: podnikatelem Hladkým, který zajišťoval v roce 1998 bilboardy pro předvolební kampaň SPR-RSČ, a předsedou strany Sládkem, jakožto představitelem strany.

Miroslav Sládek to měl zajímavě vymyšleno:  Jelikož byl na SPR-RSČ kvůli insolvenci uvalen konkurz s nucenou správou, rozhodl se vytěžit z tristní situace maximum. Nejvíce ovšem pro sebe a své rodinné příslušníky (tak jako po úspěšných volbách v roce 1996). Něco zůstalo i pro Sládkovu suitu lidí z úzkého vedení SPR-RSČ. Po uspokojení nároků správce konkurzní podstaty tedy Sládek rozepsal zbývající částku téměř 7 .000.000,- Kč ve stranické pokladně na sebe a svou kamarilu, jakožto „zaměstnance“ právnické osoby SPR-RSČ. Jelikož, dle dikce zákona „o konkurzu a vyrovnání“, byly neuspokojené nároky zaměstnanců firmy hned na 2. místě za nárokem SKP, nezbylo na hlavního věřitele, podnikatele Hladkého NIC, a na jiné oprávněné rovněž nic. Tento krok tehdy Sládek na vnitrostranických poradách nám, řadovým členům a funkcionářům, zpětně zdůvodňoval tím, že až se situace uklidní, měli všichni vyplacení činovníci strany „vrátit“ zmíněné částky do stranické pokladny, aby měla strana znovu prostředky „na rozjezd“…  :-))) (Dnes je možné se tomuto tvrzení jenom smát.)

Tedy – aby s penězi mohl opět disponovat jedině sám Miroslav Sládek. Tak, jak tomu bylo vždy v historii strany předtím. Pokladník Petr Pěkný byl v procesu plateb pouze nastrčená figurka. Nicméně, uvedení činovníci SPR-RSČ se záhy i s uvedenými sumami Sládkovi rozutekli. T.Vandas a M.Zdela si založili Dělnickou stranu (DS) a přetáhli k sobě většinu mladších členů SPR a prakticky celou tzv. „Republikánskou mládež“. Zkrátka všechny, co již měli M.Sládka a jeho praktik plné zuby. I ostatní níže uvedení, ze strany odešli i s penězi. Byli jsme svědky fyzického konfliktu Sládka s pokladníkem Pěkným (shodou okolností na našem sjezdu v Olomouci), právě kvůli zmíněným statisícům. Nynější předseda RSČMS Jiří Dufek je tehdy musel trhat od sebe. Z výše uvedeného pramenila ona Sládkova zášť ke všem, kdo odešli z „jeho“ strany s „jeho“ penězi…!  Ovšem i tak si Sládek a jeho rodinní příslušníci přišli na částku přesahující 2 miliony Kč! I kvůli tomu se Sládek vzdal na jaře 2006 účasti SPR-RSČ v parlamentních volbách i své kandidatury, a raději podnikl s celou svou rodinou nákladné tříměsíční putování po USA zakoupeným vozidlem tamtéž. O penězích, které Sládkovi plynuly do jeho osobní kapsy v období let 1992-1998, raději ani nemluvíme. Kromě jeho poslaneckého platu a náhrad, samozřejmě.

Resumé:  Miroslavu Sládkovi zůstaly po jeho politické činnosti miliony Kč (včetně jeho nemovitostí a pozemků), Sládkově kamarile statisíce, podnikateli Hladkému dluhy a krach firmy, a normálním řadovým členům Sládkovy republikánské strany (SPR-RSČ) hořká a varovná zkušenost k nezaplacení…!

Nám, tehdejším řadovým členům SPR-RSČ, se tedy vše vyjasnilo o rok později, když se k nám dostaly jisté dokumenty, které osvětlovaly celou Sládkovu úlohu na politické scéně. Některé jsme již publikovali, další vyvěšujeme níže. Poslední kamínek do mozaiky pak zapadl o dva roky později, před dalšími parlamentními volbami – při Sládkově zuřivé neochotě k jakékoliv spolupráci SPR-RSČ s jinými vlastenecky orientovanými stranami. Ale o tom zase někdy příště.

***

Platy funkcionářů  SPR-RSČ  5 měsíců před konkursem. Konkurz navrhl podnikatel Hladký za neuhrazené faktury za billboardy:

Sládek                 1.000.000 Kč

Pěkný                           804.000 Kč

Reisiglová Laura        668.000 Kč

Smetana                      600.000 Kč

Zbela                            472.000 Kč

Vandas                        416.000 Kč

Matzner                      403.000 Kč

Boudný                       360.000 Kč

Reisiglová Eva           360.000 Kč

Valenta                        310.000 Kč

Matějka                       300.000 Kč

Krejčí                           254.000 Kč

Smetana starší           250.000 Kč

Procházka                   250.000 Kč

Horáková                    222.000 Kč

Hrůzová                       194.000 Kč

Zajíc                             100.000 Kč

—————————————

CELKEM:         6. 963. 000 Kč

 

Červeně:  M.Sládek a jeho rodinní příslušníci,   Modře:  zakládající členové Dělnické strany,  Černě:  ostatní vyplacení funkcionáři SPR-RSČ, všichni prakticky ihned odešli i s penězi.

 

Hladký – majitel firmy, která zajišťovala Sládkovy billboardy.

1 billboard za cenu 3.500 Kč, běžná cena byla 5.000 Kč.

Nezaplacená faktura byla ve výši 25.000.000 Kč.

PS: Firma zkrachovala a Hladký splácí dluhy, takže žije z životního minima.

 

pátek 18.04.2004, soud HLADKÝ vs. SLÁDEK,  Praha – Vysočany.

***

Ještě do letošního 17. listopadu jsme pevně věřili, že tato historie a toto bolavé místo českých vlastenců je dávno za námi a zvolna zapomenuto. Že dokumenty o podrazech M.Sládka a jeho souputníků zůstanou navždy v trezoru a nebudou muset být publikovány. Protože stín hanby přitom dopadá na všechny republikány, včetně všech poctivých a důvěřivých členů strany. Nyní jsme však toho názoru, že Sládek se hodlá vrátit do politiky a hledá skulinu, kde by prorazil. Zatím však bohudík všude narážel na zavřené dveře – s výjimkou klárovských organizátorů. Že by pan Matějka nevěděl, anebo NECHCE vědět. Každopádně informován od nás byl. A ne jednou. V zájmu spravedlnosti a ochrany budoucích Sládkových obětí jsme tedy nuceni podobné dokumenty zveřejnit.

Předsednictvo  NESLÁDKOVSKÉ  Republikánské strany Čech, Moravy a Slezska.

 

.

Rubriky: Občané, politika Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Zpráva o konečném vyrabování stranické kasy SPR-RSČ

Pozvánka na společnou demonstraci

Demonstrace na podporu prezidenta ČR

Spolupráce vlasteneckých sil demonstrovaná pochodem 17. listopadu 2015 pokračuje! Podpořme prezidenta proti vlastizrádným politikům v sobotu 12. prosince 2015.

Společný tým hnutí Za Naši kulturu a bezpečnou zem a Národní demokracie proto v sobotu 12. PROSINCE 2015 v Praze svolává a organizuje akci nazvanou „VLASTENCI, NA HRAD!”„Jsme přesvědčeni, že vlasteneckou povinností národovecké scény je komunikovat, trpělivě spolupracovat a nalézat shodu ve věcech, které mají potenciál ovlivnit naši společnou budoucnost”.

Tento pochod a následná demonstrace je akcí VŠECH vlastenecky smýšlejících občanů, politických stran, hnutí a spolků na podporu prezidenta republiky, proti vlastizrádným politikům, médiím a neziskovkám!

JE AKCÍ ZA DEMISI VLÁDY, PŘEDČASNÉ VOLBY A SVRCHOVANÝ ČESKÝ STÁT!

Bez ohledu na politické preference, bez ohledu na stará „bebíčka“ –
jdeme VŠICHNI tak, jako 17. listopadu 2015!


POCHOD začne v horní části Václavského náměstí ve 13:00 hodin!

Trasa pochodu: Václavské náměstí – Můstek – Na Můstku – Melantrichova – Malé náměstí – Karlova – Karlův most – Mostecká – Nerudova – Ke Hradu – Hradčanské náměstí. Odhadovaná délka pochodu je 45 minut (3,3 km) vycházkovým krokem.


DEMONSTRACE


bude probíhat na Hradčanském náměstí od 14:00 hodin!

Na Hradčanské náměstí se dostanete ze stanice metra Hradčanská pěšky (1,6 km) nebo tramvají č. 1 nebo 18 (výstupní zastávka Pohořelec).

Přesný program, soupis řečníků a další související informace budou v následujících dvou týdnech postupně zveřejňovány v popisu této Události a také na Timeline hnutí Za naši kulturu a bezpečnou zem.

12.12.2015_FB Infografika hlavni


Děkujeme vám! V sobotu 12. prosince vás my i celý národ čekáme na pražském Václavském náměstí!

Za hlasem předků, za svrchovaný český stát! Společný tým hnutí Za Naši kulturu a bezpečnou zem a Národní demokracie.

Republikánská strana Čech, Moravy a Slezska, sdružená ve svazku národoveckých stran NÁRODNÍ KONGRES,  se k této akci samozřejmě připojuje.

.

Rubriky: Občané Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Pozvánka na společnou demonstraci

Miroslav Sládek byl nástrojem svobodozednářských kruhů

Motto:  Národně orientovaný politik musí být především autentický. Nesmí sloužit nikomu, kdo má postranní úmysly, a to ani skrytě. Nesmí se zaprodat. Nesmí stavět svůj prospěch před zájem vlastního národa.

 

Jaký byl vlastně člověk, ke kterému tolik poctivých (a naivních)  národovců upínalo svoje naděje?

Odpověď by se dala shrnout do jediné věty:  Byl to lóžový bratr a politická loutka v rukách skutečných skrytých vládců, jehož úlohou bylo podchytit a usměrnit nespokojených a vyděšených, kterým není osud jejich vlasti a národa úplně lhostejný.

Miroslav Sládek se narodil v roce 1950 v Hradci Králové v prominentní bolševické rodině. Jeho otec byl členem OV KSČ v Praze 6. Stejně tak byla členkou KSČ první Sládkova manželka, která byla učitelkou němčiny na filozofické fakultě a pracovala taktéž na MV KSČ u Miroslava Štěpána. Sám Miroslav Sládek pracoval dlouhé roky v Úřadě pro tisk a informace. Tady došlo k navázání jeho kontaktů na předsedu ideologického oddělení ÚV KSČ Jana Fojtíka. V tomto období byl Sládek vybrán, stejně jako stovky dalších figur, pro svou úlohu po 17. Listopadu 1989.

Světovým židovstvem uměle vytvořená polarita KOMUNISMUS-KAPITALISMUS, vyjádřená bloky USA-SSSR, vyčerpala svoji vnitřní dynamiku tím, že oba póly vyprodukovaly stejný výsledek – konzumního člověka a konzumní společnost. Navíc Stalinova, a později Brežněvova koncepce hospodářské a finanční autarkie se ukázala méně efektivní, než se původně očekávalo, a volný trh na Západě zplodil konzumní společnost ovládanou totálně a s menšími riziky. To byl jeden z důvodů, proč světové (finanční)Židovstvo stáhlo bolševismus ze světového dění. Převraty ve střední a východní Evropě byly pečlivě naplánované a uskutečněné tajnými službami SSSR, USA a Izraele (tedy KGB, CIA a Mossadem), ve spolupráci s lóžemi svobodných zednářů a židovskými mezinárodními organizacemi, jenž převraty řídily a schvalovaly personální sestavy nových vlád.
Všechny politické strany, které byly po převratu 1989 uměle vytvořené, byly dopředu infiltrované připravovanou organizací osob, sestavenou ve spolupráci s STB. Havlovo Občanské fórum (OF) bylo dohodnuté asi půl roku před převratem a schválené 13. oddělením ÚV KSČ.

A právě v tomto období, v prosinci 1989 založil Miroslav Sládek SDRUŽENÍ PRO REPUBLIKU – REPUBLIKÁNSKOU STRANU ČESKOSLOVENSKA (SPR-RSČ). Program a stanovy SPR-RSČ pro Sládka vypracovali lidé z tehdejšího ideologického oddělení ÚV KSČ Jana Fojtíka. Sládkovou úlohou bylo být v opozici proti novému režimu. Činnost SPR-RSČ byla v letech 1989 – 1991 financovaná ze zdrojů KSČ, které byly včas převedené na množství soukromých či polostátních organizací, v té době zakládaných. Později byly peníze na činnost získávané ze zahraničních židovských nadací – Carnegiho, Guggenheimovy, Literární nadace Pasco ve Španělsku, atd.

V roce 1992 se M. Sládek při svojí návštěvě USA pokoušel o vstup do svobodozednářské lóže „Star and Strips“ (Hvězda a pruhy), ale na základě Sládkova vystoupení v tamních krajanských spolcích ho tato lóže odmítla přijmout. Kdy se Sládek stal členem svobodozednářské lóže v České republice není známé. Ale pravděpodobně to bylo v období po březnu 1990, když byly v Praze, za přítomnosti velmistra Grand Orient de France, založené (znovuustanovené) zednářské lóže. Během svého pobytu v parlamentu, v letech 1996-1998, byl Sládek několikrát přistižen se svobodozednářskými signály prstů.

Úlohu M. Sládka nejlépe charakterizoval Miroslav Dolejší, autor známé „Analýzy 17. Listopadu 1989“, cituji: „Posláním SPR-RSČ a Miroslava Sládka byla kompromitace národního programu, a toto poslání bylo splněno. Na to byla SPR-RSČ odstavena (v červnu 1998)“. Sládkovo poslání bylo analogické s posláním Jörga Haidera v Rakousku a Vladimíra Žirinovského v Rusku. Obě tyto figurky byly totiž stejně tak nástrojem židovských kruhů. (Předseda Liberálně demokratické strany V. Žirinovský uvedl v interview pro izraelské noviny „Maariv“:  „Nikdy jsem se netajil tím, že můj otec byl Žid.“ – „Židé v Rusku hrají zvláštní roli. Devadesát procent členů Leninnovy strany byli lidé židovského původu. V mojí straně je též devadesát procent Židů“. (citované z Deutsche Tagespost 7.4.1994).

Všechny tyto národně radikální strany, které byly z pozadí vytvořené židovsko-svobodozednářskými kruhy, mají jedno společné: V těchto zemích zmapovali všechny přímé i potenciální odpůrce režimu, a z velké části je zneutralizovali. Lidé, kteří ještě dodnes vkládají svoje naděje do M. Sládka nepochopili, jak strašně naletěli.

Teorií o Sládkově židovském původu je mnoho, nebyl však předložen žádný důkaz. Ale jeho družka Laura Rajsiglová je Židovka, což je dosti výstižný fakt. Dokonce s ní má děti a žijí v jedné rozlehlé vile v Brně-Útěchově. Sládek skončil tam, kde končí tisíce svobodných zednářů – na smetišti dějin.

Z výše uvedeného je zřejmé, že prastarou židovskou taktikou je kontrolovat a zakládat všechny politické strany. Bez výjimky, i ty strany nejradikálnější, aby podle Rothschildova hesla „nedávej všechny vejce do jednoho košíku“ ovládali úplně všechny. Proto i v současnosti, kdy je židovským cílem ovládnout Evropu jejím sjednocením (EU), jako předstupeň k ovládnutí světa (vytvořením jediného světového státu One World), zakládají všechny možné směry či frakce – eurooptimistů, euroskeptiků, odpůrců evropské ústavy, zastánců evropské ústavy, strany proevropské, strany protievropské, atd., atd.

 Jaroslav Bednář, 4. Června 2007

© Európske Národy 2007

.

Sládkovo zmrtvýchvstání na Klárově 17.11.2015

 

.

..

Rubriky: komentáře, politika 1 komentář

Gratulace!

Pro upřímného vlastence dnes většinou není vhodná doba k přílišné radosti. Jedna jobovka stíhá druhou, zhoubná činnost zrádců národa, rozlezlých v nejrůznějších uskupeních, politických stranách a tzv. „lidskoprávních“ organizacích, a především ve vlastizrádné vládě jistého B. Sobotky graduje. Přesto občas začínají probleskovat, jako první světelné paprsky po předlouhé temnotě, nějaké ty zprávy povzbudivé. Zprávy o událostech, které dokládají, že se český a moravský národ začíná probírat z oblouznění multikulturalismem, amerikanismem, eurohujerstvím, či z podobných deviací. Že příslušníci našeho národa začínají chápat, jak a co dnešní mocní a jejich posluhovači s nimi ve skutečnosti zamýšlejí.

Po povzbudivých zprávách z letošního 17. listopadu v Praze, kdy se většina opozičních pro-národních sil dokázala posléze spojit v mnohatisícový proud, protestujících proti současné probruselsko-kolaborantské vládě, a po hřejivém a povzbudivém projevu pana prezidenta Zemana letos na Albertově, přišla v sobotu 28.listopadu další radostná zpráva:

Rocková kapela ORTEL, hrající písničky, jenž mnohé berou „za srdce“, se v národní soutěži ČESKÝ SLAVÍK MATTONI umístila na skvělém 2. místě, hned v závěsu za zkušenými matadory a veterány rockové scény (kapelou Kabát). A v kategorii zpěvák se frontman kapely ORTEL – Tomáš Ortel – umístil na místě třetím. FENOMENÁLNÍ ÚSPĚCH, zvláště podíváme-li se na něj optikou postupu (rychlosti a výše), a obecné nevraživosti mediálního mainstreamu. Tohoto úspěchu bylo dosaženo díky všelidovému hlasování, tedy dá se říci: „hlas lidu – hlas boží!“

SRDEČNĚ A UPŘÍMNĚ GRATULUJEME!

PS:

Tento úspěch zahřeje každého vlastence o to více, nakolik se ihned po vyhlášení výsledků soutěže vyrojilo hejno žlučovitých komentářů havlistického mainstreamu se špatně skrývanou nenávistí. Dokonce i někteří poslanci se zapojili do kampaně k pošpinění kapely, a potažmo tím i ke zpochybnění vůle národa…! Jen houšť, alespoň se všechny tyto protinárodní elementy samy demaskují a odhalí. Věříme, že voliči budou mít tentokrát dobrou paměť, a v příštích volbách se nenechají koupit buřtem, gulášem, či koblihou, a některým poslancům či stranám své hlasy konečně nevěnují!

-red-

.

Rubriky: politika Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Gratulace!

Varování namísto reportáže

Na tomto místě měla být původně reportáž o naší cestě do Prahy 17.11.2015, – o návštěvě pěti protestních akcí: od Václaváku přes Náměstí Republiky a Klárov, před Uřad vlády na Malé Straně. Jenže to nakonec dopadlo tak, že namísto našich zážitků a dojmů, jsme tady raději umístili tohle varování. Ostatně – zpráv, reportáží, fotografií i videí o průběhu letošního státního svátku v Praze,  je na webu dost a dost všude jinde.

Jinak, naše hodnocení letošního 17. listopadu je z našeho pohledu převážně kladné: Konečně došlo alespoň v závěru dne k propojení všech opozičních frakcí.

Václavské náměstí 17.11.2015

.

V této pochmurné době, zatímco Evropa úpí pod náporem vetřelců, zatímco nikdo nemá jistotu, zda zítra na Středním východě či na východě Ukrajiny nevypukne zničující globální konflikt mezi velmocemi, v době kdy se právem všichni obáváme, že rychle se šířící chaos ve světě pohltí i naši malou Českou republiku, v této době jsme my, republikáni, nuceni řešit ještě jeden závažný problém. Problém pouze zdánlivě interní, náš. Problém, o kterém jsme všichni doufali, že byl již před 6 lety definitivně vyřešen. Co zůstal dávno za námi a stal se tak jen zvolna zapomenutou historií naší republikánské strany.

Bohužel, není tomu tak. Již druhým měsícem začala na českou veřejnost a především na vlastenecky založené občany, působit prostřednictvím elektronických médií historická figura v podobě bývalého předsedy SPR-RSČ. Začalo to poměrně nenápadně na FB, aby to vzápětí přeskočilo do politického hyde-parku na PL, a nyní se již týden zdá, že tato zapomenutá, zprofanovaná, a sama se zdiskreditovaná figura, objevuje i na veřejné scéně při příležitosti různých veřejných protestních akcí. Naposledy se tak stalo minulý týden v úterý 17.listopadu v Praze. Sledovali jsme tyto aktivity ze začátku s pobavením, poněvadž jsme se spoléhali na paměť našich občanů. Věřili jsme, že si ještě všichni pamatují, do jakých konců v minulosti tento předseda dovedl opoziční, kdysi parlamentní stranu, a jak uměl z tohoto konce vytěžit maximum – ovšem pro svůj osobní prospěch. Zatímco ty tisíce důvěřivců v podobě jeho voličů i blízkých spolupracovníků – spolustraníků – jednoduše hodil přes palubu. Věřili jsme, že dnes je tato figura široké veřejnosti dostatečně známa – co v minulosti DOOPRAVDY ve skutečnosti představovala, a co v podstatě představuje ještě i dnes.

Naše víra však byla po 17. listopadu značně otřesena nejen tím, že se oné zprofanované osobě nakonec povedlo proniknout na řečniště jedné z protestních akcí (na Klárově), ale především tím, že se k tomuto hochštaplerovi a podvodníkovi opět začínají hlásit někteří důvěřivci. A to jak na veřejnosti, tak i v kyberprostoru. Domníváme se, že je to dáno dílem neznalostí, dílem zapomnětlivostí, a především dílem infantilní důvěřivostí jeho nynějších fanoušků a fanynek. Nezazlíváme jim to, protože jsme byli kdysi také takoví.

Je však naší povinností se s těmito budoucími oběťmi doktora Sládka podělit o naše zkušenosti, znalosti a informacemi s výše uvedenou osobou bývalého předsedy republikánů. Předsedy, který byl nakonec pro své neúnosné skutky v roce 2009 na mimořádném sjezdu SPR-RSČ účastníky sjezdu odvolán z funkce a následně vyloučen. Jelikož M.Sládek se však hodlal o platnost mimořádného sjezdu soudit a blížily se parlamentní volby, došli jsme tehdy k rozhodnutí, že mu zprofanovanou značku SPR-RSČ ponecháme. Založili jsme tudíž NOVOU republikánskou stranu BEZ SLÁDKA, dnešní RSČMS. Sládek poté nechal „svou“ (on vždy považoval vše co se týkalo strany za svůj majetek) SPR-RSČ zaniknout. V roce 2010 byla straně pozastavena činnost pro soustavné (mnohaleté) neplnění zákonné povinnosti předkládat Poslanecké sněmovně každoroční auditovanou zprávu o účetnictví strany. Z tohoto důvodu, který se i v dalších letech opakoval, pak v říjnu 2012 vláda rozhodla o podání návrhu na úplné rozpuštění strany, a dne 15. května 2013 byla Nejvyšším správním soudem rozpuštěna.

Sládek svou osobou zneutralizoval, zdiskreditoval a potopil celé pro-národní hnutí odporu proti globalizaci a proti zničení naší republiky – a potažmo tím i celého národa. Na celých 20 let, a ještě i do budoucna. Ne svým programem (tedy programem republikánů), ten byl a stále je vynikající, ale svým chováním, jednáním a skutky. To byl jeho pravý – skrytý – úkol na celé popřevratové politické scéně.

Zděsili jsme se, když jsme minulé úterý v Praze Sládka potají pozorovali – pohyboval se celý den po Praze a sondoval, kde dostane nějaký prostor a uchytí se nějak. Nakonec se mu to povedlo v podvečer na Albertově. Však jsme to těm organizátorům již napsali, a nejenom jim. (kopie našeho varování je vyvěšena na našem webu) Komu tohle varování nestačí, tomu můžeme přidat i mnohé další podrobnosti. I tato fakta budou rovněž (postupně) zveřejňována na našem webu.

Nejvíce nás šokovaly reakce některých lidí, co o Sládkovi v podstatě nic nevědí, znají jenom ten mediální obraz o něm, jež někoho odpuzuje, ale jiné typy zase přitahuje. Hlásili se k němu, veřejně se s ním fotili a lichotivě mu podlézali, viz ten naivní trouba na jednom videu… Jako bychom zpětně viděli i sami sebe – kdysi, když jsme jej ještě neznali osobně a zblízka. Tenkrát bychom za něj snad i do ohně skočili… Přitom ti naivové (i ti co mu tleskali v podvečer na Klárově) o Sládkovi nevědí vůbec nic. Byl by to megaprůšvih, kdyby se Sládkovi podařilo někam se zase vetřít – historie by se opakovala, a to si nyní v dnešní kritické době už nemůžeme dovolit.

Sládek se sice zatím protlačuje tam, kde je poměrně plno, ale to je pro něj výzva, nikoliv překážka. Díky svému nepopiratelnému daru působit na lidi (díky kterému byl pro svou úlohu v roce 1989 vybrán 13. oddělením ÚV KSČ) hrozí, že by se mu to mohlo i povést. A znovu mu část spoluobčanů naletí, a znovu si Sládek (a nyní i jeho následovník) namažou kapsu. A znovu zneutralizuje a zdiskredituje národní myšlenku a odpor našeho národa proti zotročení siobankéřskými globalisty. Sládek je šábesgojím, schopný člověk na špinavou práci proti našim lidem.

Ke konci minulého století, v roce 1998, byl Sládek na čas stažen ze scény, protože svůj úkol tehdy splnil. Nikdy však mezitím nestrádal (např. v létě 2006 si s celou rodinou jezdil 3 měsíce po USA, poté co totálně potopil celou volební kampaň SPR-RSČ před volbami do PS-PČR). Nestrádal jako mnoho jeho spolustraníků, co mu kdysi (nechtěně) dopomohli k jeho milionům, a poté byli Sládkem odkopnuti. Třeba takový bývalý Sládkův bodyguard – Luboš Votava – ten by mohl vyprávět!!! Nebo bývalý místopředseda SPR-RSČ Pavel Mozga z Kroměříže. A další, a další, a další…

Nyní, když prudce roste aktivita národně zaměřených subjektů na české politické mapě, může být Sládek znovu nasazen. Hrozí, že díky svým „schopnostem“ ovládne nějakou malou politickou stranu či hnutí, kam se vetře, a přemění ji k obrazu svému. Případně si časem získá znovu širší popularitu a založí si stranu novou. Média, včetně televize, jsou mu najednou jaksi nakloněna – i když třeba naši stranu v podstatě ignorují (redaktor Daniel Takáč se nám ani nenamáhal odpovědět na náš protest). Ovšem o Sládkovi se tu a tam „nenápadně“ zmiňují. Myslíte, že je to náhoda? V politice žádné náhody neexistují! Někomu záleží na návratu Sládka do politiky. O to více máme důvod vytrvat a postarat se, aby se to M. Sládkovi nepovedlo. Důsledky pro českou, obrozující se, a zvolna se sjednocující národní scénu by byly nedozírné!

Zjistili jsme si na katastru nemovitostí v Útěchově u Brna, že od loňského roku tam nastal pohyb. Ten vyvrcholil cca před měsícem, a je jasné, že Sládkovi se navracejí jeho nemovitosti, které měl 15 let zablokované či v exekuci. Čili mu už teoreticky nic nebrání pokusit se o návrat do politiky. Jeho pražská anabáze minulý týden byla taková jeho sondáž mezi politickými stranami, hnutími, veřejností i médii, jak bude tento návrat přijat. Zatím naštěstí s nevelkým úspěchem. Úterní aktivity Miroslava Sládka však rovněž vnímáme jako cílené poškození a diskreditaci celého obrodného procesu společnosti, do kterého se zapojila i naše strana (RSČMS), v rámci uskupení NK (Národního kongresu).

Bude zveřejněna část dokumentů z období, jež bezprostředně předcházelo našemu definitivnímu rozchodu se Sládkem. Přesto z nich můžete pochopit, proč k tomuto rozkolu došlo, co vlastně Sládek představoval, a proč se tolik obáváme, aby se nějak nevrátil. Sládek je velmi přesvědčivý a nebezpečný manipulátor, odhalit jej není snadné. V úterý na Klárově ve svém projevu mluvil o potřebě jednoty a oslavoval prezidenta Zemana. Prostě říkal to, co si dav přál slyšet, a Sládek to velmi dobře a zkušeně odhadl. Bylo to velmi „dojemné“.

Přitom ze zveřejněných dokumentů vyplyne, že Sládek se vždy aktivně stavěl PROTI jakémukoliv sjednocování národní scény, a své spolustranické názorové oponenty likvidoval – vylučoval. Nakonec zbyl ve vedení „své“ strany prakticky sám, obklopen úzkou skupinkou pochlebovačů. A co se týče takového Miloše Zemana, tak můžeme potvrdit, že Sládek tehdejšímu předsedovi ČSSD nemohl v té době absolutně „přijít na jméno“. Ještě i před rokem 1998, než proběhly ony osudné (ostudné) volby, v nichž SPR-RSČ utrpěla tu zdrcující porážku (hlavně ovšem díky M.Sládkovi a jeho přehmatům). Později, když se podle průzkumů ukázalo, že více než polovina voličů SPR-RSČ přeběhla kvůli Sládkovi k ČSSD a k jejímu tehdejšímu předsedovi Zemanovi, tak Sládek tehdejšího premiéra Zemana doslova nenáviděl. Na vnitrostranických schůzích to ostatně dával nepokrytě najevo. Stejně jako své velmi špatně skrývané pohrdání a odpor vůči dnešnímu prezidentu Ruské federace Vladimíru Putinovi, a potažmo vůči slovanskému Rusku jako takovému. Ovšem dnešního světového policajta – USA, i jeho nejvyšší politickou garnituru, však Sládek vždy nepokrytě obdivoval. Vždyť také do USA často a rád cestoval…

Bude přiložen i velmi důležitý dokument o konečném vytunelování stranické kasy SPR-RSČ v podobě přemrštěných „platů“ stranických funkcionářů. Dlužno k tomu dodat, že Sládek si původně představoval, že všichni uvedení funkcionáři posléze (po proběhnutí konkurzu) celou částku vrátí nazpět do stranické pokladny, aby s ní mohl opět disponovat jedině sám Sládek, tak jak tomu bylo vždy předtím. Pokladník Petr Pěkný byl v procesu plateb pouze nastrčená figurka, a v roce 2006 raději stranu opustil. Vybraní činovníci SPR-RSČ (co shrábli nemalý finanční obolus), se tedy záhy i s uvedenými sumami Sládkovi rozutekli. Tomáš Vandas a Martin Zbela si založili Dělnickou stranu (DS), a přetáhli k sobě většinu mladších členů SPR a celou bývalou tzv. „Republikánskou mládež“. Zkrátka utekli všichni, co již měli Sládka a jeho vnitrostranického despotismu plné zuby. Sami jsme byli svědky fyzického konfliktu M. Sládka s hlavním pokladníkem strany Petrem Pěkným (shodou okolností na našem sjezdu v Olomouci), a právě kvůli zmíněným statisícům. Právě nynější úřadující předseda RSČMS Jiří Dufek je tehdy trhal od sebe. Z výše uvedeného pramenila ona Sládkova zášť ke všem, kdo odešli z „jeho“ strany a s „jeho“ penězi…! Ovšem i tak si z vyhlášeného konkurzu na SPR-RSČ přišli Sládek a jeho rodina na částku přesahující 2 miliony Kč! O penězích, které Sládkovi plynuly do jeho osobní kapsy v období let 1992-1998 však raději ani nemluvíme. Kromě jeho poslaneckého platu a náhrad, samozřejmě.

Otázkou zůstává, proč se nyní „Česká“ televize již 2x o Sládkovi (v rámci pořadů o úterních demonstracích) zmínila, a udělala mu takto reklamu. O papírových či elektronických tiskovinách raději ani nemluvě. Ačkoliv o Adamu Bartošovi či Tomiu Okamurovi se v současnosti na ČT (i jinde) tak úzkostlivě mlčí. Máme za to, že M. Sládek má mj. opět posloužit k diskreditaci nynějšího obrozujícího se národního hnutí společnosti a odporu vůči plánům globalizátorů. A tudíž má Sládek sehrát nějakou svou další roli, patrně opět v onom roztříštění a neutralizaci národní politické scény.

Proto chceme každého případného fanouška Miroslava Sládka vyzvat k nejvyšší obezřetnosti!!! Víme z vlastní zkušenosti, že jen velmi nesnadno se dá zvrátit mylná představa o někom, do koho vkládáte své naděje a sympatie. Zvlášť, když dotyčný oplývá jistým osobním fluidem a přesvědčivostí. Zvlášť, když umí velmi přesvědčivě hovořit a psát. O to více je taková figura nebezpečnější! Povede-li se Sládkovi znovu proniknout na národní scénu, hrozí nebezpečí jejího následného totálního rozvratu a jejího ještě většího roztříštění. Případně neutralizace a znovuzavedení národovců do slepé uličky!

Toliko na vysvětlenou. Všem velmi rádi samozřejmě zodpovíme případné dotazy.

Předsednictvo Republikánské strany Čech, Moravy a Slezska.

.

Zástupci za RSČMS podpořili společnou věc všech vlastenců.

 

.

Rubriky: Občané, politika Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Varování namísto reportáže